Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

p o r t r é t y z a r c h i v uFRANTIŠEK TRÁVNÍČEK(1888–1961)„Charakterizuje jej především prudká životnost, s níž se zmocňujekaždého vědního problému. Jeho přirozený temperament nutí jejk tomu, že velmi živě reaguje na vše, co se dotkne jakkoli jehonitra a jeho vědních zájmů. Je však s podivem, jak dovede svůjpřirozený temperament mírniti ve svých vědních projevech.Vše, co nese pečeť konečného vědeckého soudu, je u něho již zbaveno osobního zahrocení,neboť prošlo kontrolou jeho jasného, nestranného rozumu. […] Je nejcharakterističtějšímznakem jeho zvídavého ducha, jehož pozornosti neunikne ani jazykový jev zdánlivě nepatrnýa bezvýznamný, že dovede pronikati vždy k jádru věci, odhalovati vzájemné vztahy a skrytouzákonitost i tam, kde běžný pozorovatel vidí jen pestrou směs. Proto prof. Trávníček […]byl přímo předurčen k tomu, aby zanechal velká díla systematická.“ (A. Kellner, 1948)František Trávníček se narodil 17. srpna 1888 veSpešově u Blanska. Po studiích na gymnáziuv Brně-Černých Polích nastoupil roku 1907 na Filozofickoufakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde sevěnoval slavistice a srovnávací indoevropské jazykovědě(studoval mj. u J. Máchala, F. Pastrnka, J. Polívky,E. Smetánky a J. Zubatého). Následně v letech1911–1915 pracoval jako sekretář dialektologickékomise III. (jazykovědné) třídy České akademie věda umění a působil též jako středoškolský profesor v Praze.Za první světové války byl povolán do zbraně, v roce1916 se však dostal do ruského zajetí a následněvstoupil do československých legií. Začal spolupracovats ruskými jazykovědci, především A. A. Šachmatovem.Roku 1920 se na Karlově univerzitě habilitoval proobor českého jazyka a starší literatury a rok poté bylna Masarykově univerzitě v Brně jmenován mimořádnýmprofesorem mluvnice českého jazyka se zvláštnímzřetelem k dialektologii československé. Po dalšíchšesti letech se stal řádným profesorem, ve školnímroce 1932–1933 působil jako děkan filozofické fakulty,v letech 1948–1959 jako rektor Masarykovy univerzity.V letech 1956–1961 položil základy brněnsképobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV.Měl blízko k meziválečnému Pražskému lingvistickémukroužku; od roku 1924 byl mimořádným(1948 řádným) členem České akademie věd a uměnía od roku 1925 dopisujícím členem Královské českéspolečnosti nauk, od roku 1952 akademikem ČSAVa předsedou VII. (filologicko-literární) sekce ČSAV. Zasvého předsedu si jej vybralo Sdružení moravskýchspisovatelů. V letech 1948–1960 byl poslancemNárodního shromáždění.Za svůj životní úkol si stanovil zpracovat mluvnickycelý novočeský spisovný jazyk. Sledoval proto vývojjazyka, historickou mluvnici a věnoval se soustavnědialektologii. K vydání připravil IV. díl Historické mluvnicejazyka českého od J. Gebauera, věnovaný skladbě.Trávníčkova badatelská činnost vyvrcholila syntézamiHistorická mluvnice československá (1935), Moravskánářečí (1926), Slovník jazyka českého (dva díly vyšlypoprvé 1937, s P. Vášou) a Mluvnice spisovné češtiny(dva díly 1948–1949).F. Trávníček projevoval živý zájem o všechny otázkyspisovného jazyka a budil jej i u široké veřejnosti podnětnýmičlánky, které vycházely pod souhrnným názvemJazykové zákampí v Lidových a Svobodných novinách,později v Literárních novinách (část jich vyšlaroku 1940 pod názvem Nástroj myšlení a dorozumění).Jazykovědné bádání popularizoval rovněž v knížkáchO českém jazyce (1924), Jazyk a národ (1930) neboÚvod do českého jazyka (1948). Zabýval se také jazykemuměleckých slovesných projevů (Umělecká mluva,1947).Po roce 1948 se poněkud nekriticky orientoval naruskou jazykovědu a jeho teoretickým východiskemse staly Stalinovy stati o marxismu v jazykovědě. Jaknapsal např. rusista Stanislav Žaža: „Většina z bohatéhodíla Františka Trávníčka zasluhuje pozornostia úcty. Méně to platí o některých jeho názorech a teoretickýchsoudech z posledních období jeho života,které byly zatíženy nekritickým přístupem k stalinskémupojetí jazykovědy a netolerancí vůči odlišným lingvistickýmkoncepcím. […] Naproti tomu je třeba s trvalýmrespektem vzhlížet k Trávníčkovým hlubokýmznalostem jazykového materiálu a schopnostem pronikavéanalýzy, k jeho poctivému úsilí o nalézání vědecképravdy a k jeho přímo neúmorné pracovitosti.“František Trávníček zemřel v Brně 6. června 1961. ■HANA KÁBOVÁ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.33 ab