Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

abicko.avcr.cz
from abicko.avcr.cz More from this publisher
11.07.2015 Views

t r i b u n aProfesionálníarmády se lehcemohou státnástrojem mocivyvolených.vytvořeny podmínky, jak zajistit lidem znalým a přemýšlivýmúčast na veřejném životě. Bezbřehá demokraciemá tendenci upadnout do demagogie,nejsou-li jasně nastaveny nezávislé pravomocisoudců a není-li pod sedativním vlivem fungujícíchzastupitelských a kontrolních orgánů opírajícíchse o názory znalců. Tak faktické zrušení doživotněvoleného areopágu, který byl strážcemústavy a chránil zákony, k němuž došlo za Efialta,vedlo k další nevyrovnanosti athénské demokratickévlády.Nejjasněji vyzařují tyto problémy a jejich důsledkyz děl Aristotelových, který získal nevelký, alepřesto jistý časový odstup od vzepětí i pádu demokraciev Athénách. Aristoteles uvažoval o spojenídemokracie s aristokracií, něco jako aristodemokracii,která by dala významný hlas lidem vědoucíma současně by zachovala jejich lidovou kontrolu.Tato myšlenka ožila i v novověku a je různými, častonepříliš viditelnými způsoby uplatňována i v etablovanýchdemokraciích.Podíváme-li se okolo sebe, tak i fungující demokraciemají rysy aristodemokracie. Profesionálníkontinuita ministerstev v Británii je zajištěna statutemvzdělaných a zkušených státních tajemníků,kteří neztrácejí své posty po volbách. Ve Spojenýchstátech je situace jiná, administrativa se po volbáchvymění, ale nutně ke svému fungování vyžadujespolupráci sítě státních výzkumných organizacía středisek, která monitorují všechny nejvýznamnějšíudálosti ve světě od infekčních onemocněníi ekologie až po ekonomický růst a stav veřejnýchzáležitostí. K tomu se druží i na státu nezávislé univerzitya síť specializovaných agentur. Je tedy z čehose učit, vybírat i získávat spolupracovníky prostátní správu. Že by takové podnětypřicházely v úvahu též u nás, byznamenalo porušení naší suverenityopírající se o jalová hesla jako„Evropě to osladíme“. Tedy ne navrhovat,jak pomůžeme evropskéintegraci, nýbrž jen jalově povykovat.Jak každý, kdo prošel mezinárodníscénou a něco nového na níuplatňoval, ví, respekt a suverénnípostavení je výsledkem soustavnéhomnohaletého usilování i zápolení.To platí nejen pro specializovanéobory, ale i pro státní správu.Ale vykládejte to novopečenýmakademickýbulletinab26„suverénkům“ čerstvě přišlým z újezdů nebo holčičkáma chlapečkům, kteří pro svou nevyzrálost předsebou mají jen vidinu úspěchu a bohatství za každoucenu.Od sestřihové nebo ostříhané demokracie bychomse mohli obrátit k dalším problémům demokratickévlády.Stojí snad za to zamyslet se i nad mocenskýmipákami, které mohou vyvracet demokracii. Mezi něurčitě patří bezpečnostní agentury, jež u nás, jakjsem se doslechl, zaměstnávají 50 000 lidí školenýchv nejrůznějších formátech násilných zásahů,kterým se říká „ostraha“. Pokud je tento odhadsprávný, počet zaměstnanců těchto agentur převyšujepočet policistů. Kdysi, za mého mládí, se takovéagentury zabývaly hlavně manželskou nevěroua byly zdrojem dobrých vtipů. Dnes představujímoc, která je využitelná i v politických bojích a můžeprofesionálně rozkládat i struktury naší demokracie.Nazrává čas, aby se jim přistřihla křídla ažpo kořeny brků.Podobně je tomu s profesionální armádou. Jak její dáno do vínku, poslouchá toho, kdo ji platí. Tak selehce může stát nástrojem moci vyvolených. Velmizřetelně se to ukázalo na vývoji demokratizačníchhnutí v arabském světě, kdy egyptská neprofesionálníarmáda odmítla vystoupit proti obyvatelstvu,zatímco profesionální lybijská armáda křečovitěpodporuje svého plukovnického chlebodárce. Prodemokracii, zvláště v menších exponovaných státech,má všeobecná branná povinnost svoje nezastupitelnémísto. Bez ní si nelze představit třebaŠvýcarsko nebo Švédsko. Že by se taková občanskápovinnost měla vést v jiném duchu, než jsmemy starší již zažili, je nasnadě.FOTO: DREAMSTIME.COM

Demokracie je vládou lidu pro lid. A to je dalšíčertovo kopýtko. Vraťme se opět do historie. Prvnívlády se znaky demokracie nalézáme v malých státechzávislých na výrobě a obchodu. Tam přirozeněvznikla vrstva světaznalých nezávislých obchodníků,z nichž jeden jménem Solon zrušením dluhů(seisechtia) a osvobozením jinak plnoprávných občanů,kteří se pro své dluhy stali otroky, nastartovalcestu k athénské demokracii.V 17. století průmyslová revoluce spojená s požadavkemvolného obchodu odstartovala liberalismusspojený se vznikem demokratických institucí.Že přímočarý liberalismus zvláště v pozdějších letechnezvládl problém chudoby, nadbytečného hromaděnímajetku, ale i volného obchodu lze na mnohýchpříkladech doložit.I dnes, na začátku 21. století, žijeme v éře liberalismua liberální demokracie. Přesto se pravidla hryoproti minulému století mění. Nadnárodní kapitál sestává rozhodující silou ve společnosti a podřizuje sičím dál širší okruhy činností, ovlivňuje i vzdělánía vědu. Ne vždy je to špatně, zvláště ne tehdy, kdyžposkytuje podporu humanitárním cílům, vědě a vzdělání.Ale od momentu, kdy dojde k zasahování donezávislosti soudců, policejního sboru, vysokýchškol, Akademie nebo profesních a odborných společností,nelze připustit ústup nebo ústupky v jejichobraně.Stejně je tomu i v případě státní správy a volenýchorgánů. Tady nemá co dělat volná ruka trhu,kupování a prodávání. Nesmí dojít k tomu, co rozložilotřeba římskou republiku a co ironicky vyjádřilSextius ve vztahu k faktické Sullově diktatuře:„Správně pokládáš svěřenou úřední moc za svouvlastní. Vždyť sis ji koupil.“Za poslední dvě dekády, kdy žijeme ve sféře západníspolečnosti, prochází ekonomika takovýmizvraty, že lze právem pochybovat o její rozumné seberegulaci.Chybí-li seberegulace, musí nastoupitregulace naprogramovaná. Začínají si toho býtvědomi odborníci odpovědní za ekonomiku i mezinárodníměnové organizace jako MMF. Volná rukatrhu vystihuje hokynářský kapitalismus, ale ne dnešníruletový velkokapitalismus.Nárůst moci nekontrolovaných finančních toků,hazardních obchodů a půjček musí být kompenzovánkontrolní funkcí státní administrativy reprezentovanévzdělanými, dobře placenými úředníky, kteřínemohou být libovolně propuštěni. To je alfa i omegatzv. „boje s korupcí“, která nejen užírá státní příjmy,ale také parazituje na společnosti v rámci finančníhoseskupení, kde uplácení a nedovolené prodávánífiremních informací představuje další zdroje černýchzisků. U nás to zatím není tak viditelné, alepodobné praktiky jsou odkrývány třeba v USA.Ve své prostomyslnosti nemohu pochopit, jakmůže ministerský resort jako vnitro projít výměnouvšech vedoucích pracovníků a za pár týdnů novýministr provede novou výměnu. Představte si obdobnoupraxi třeba na vysoké škole nebo ve výzkumnémústavu. Kdo by tam zbyl? Snad školníknebo vrátný. Pro další nábor pracovníků by se novíděkani nebo ředitelé museli obrátit už jen na seznamku.Zdá se mi, že naše tzv. elity „úspěšně“ prohospodařujínadšení lidí pro vytvoření otevřené demokratickéspolečnosti. Odrazem je výrazný pokles důvěryvládní garnituře i parlamentu.I stabilnější demokracie, než je ta naše, stojí předproblémem, kterak aktivovat lidi, aby se více a účinnějizabývali věcmi veřejnými. V době, kdy i vztahymezi lidmi jsou v chronické krizi, je obtížné nalézatsprávná řešení. Nakonec asi nezbyde, než aby onyelity provedly „show-down“ čili vyložily karty a ukázaly,jak se hraje. Že to udělají samy, je nanejvýšnepravděpodobné. Snad k tomu dojde, až se lidéopravdu zaktivizují a vynutí si úplnější informaceprostřednictvím alespoň části zastupitelů a vyžádajísi z nich vyplývající důsledné změny. Jak opravdudemokracii nejen bránit, ale také uplatňovat bypředstavovalo téma na další zamyšlení. ■JAN SVOBODA,Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.27 abFOTO: WWW.IEFD.ORGKarikaturapřevzatáz webovýchstránekInternationalEndowmentfor Democracy.

Demokracie je vládou lidu pro lid. A to je dalšíčertovo kopýtko. Vraťme se opět do historie. Prvnívlády se znaky demokracie nalézáme v malých státechzávislých na výrobě a obchodu. Tam přirozeněvznikla vrstva světaznalých nezávislých obchodníků,z nichž jeden jménem Solon zrušením dluhů(seisechtia) a osvobozením jinak plnoprávných občanů,kteří se pro své dluhy stali otroky, nastartovalcestu k athénské demokracii.V 17. století průmyslová revoluce spojená s požadavkemvolného obchodu odstartovala liberalismusspojený se vznikem demokratických institucí.Že přímočarý liberalismus zvláště v pozdějších letechnezvládl problém chudoby, nadbytečného hromaděnímajetku, ale i volného obchodu lze na mnohýchpříkladech doložit.I dnes, na začátku 21. století, žijeme v éře liberalismua liberální demokracie. Přesto se pravidla hryoproti minulému století mění. Nadnárodní kapitál sestává rozhodující silou ve společnosti a podřizuje sičím dál širší okruhy činností, ovlivňuje i vzdělánía vědu. Ne vždy je to špatně, zvláště ne tehdy, kdyžposkytuje podporu humanitárním cílům, vědě a vzdělání.Ale od momentu, kdy dojde k zasahování donezávislosti soudců, policejního sboru, vysokýchškol, <strong>Akademie</strong> nebo profesních a odborných společností,nelze připustit ústup nebo ústupky v jejichobraně.Stejně je tomu i v případě státní správy a volenýchorgánů. Tady nemá co dělat volná ruka trhu,kupování a prodávání. Nesmí dojít k tomu, co rozložilotřeba římskou republiku a co ironicky vyjádřilSextius ve vztahu k faktické Sullově diktatuře:„Správně pokládáš svěřenou úřední moc za svouvlastní. Vždyť sis ji koupil.“Za poslední dvě dekády, kdy žijeme ve sféře západníspolečnosti, prochází ekonomika takovýmizvraty, že lze právem pochybovat o její rozumné seberegulaci.Chybí-li seberegulace, musí nastoupitregulace naprogramovaná. Začínají si toho býtvědomi odborníci odpovědní za ekonomiku i mezinárodníměnové organizace jako MMF. Volná rukatrhu vystihuje hokynářský kapitalismus, ale ne dnešníruletový velkokapitalismus.Nárůst moci nekontrolovaných finančních toků,hazardních obchodů a půjček musí být kompenzovánkontrolní funkcí státní administrativy reprezentovanévzdělanými, dobře placenými úředníky, kteřínemohou být libovolně propuštěni. To je alfa i omegatzv. „boje s korupcí“, která nejen užírá státní příjmy,ale také parazituje na společnosti v rámci finančníhoseskupení, kde uplácení a nedovolené prodávánífiremních informací představuje další zdroje černýchzisků. U nás to zatím není tak viditelné, alepodobné praktiky jsou odkrývány třeba v USA.Ve své prostomyslnosti nemohu pochopit, jakmůže ministerský resort jako vnitro projít výměnouvšech vedoucích pracovníků a za pár týdnů novýministr provede novou výměnu. Představte si obdobnoupraxi třeba na vysoké škole nebo ve výzkumnémústavu. Kdo by tam zbyl? Snad školníknebo vrátný. Pro další nábor pracovníků by se novíděkani nebo ředitelé museli obrátit už jen na seznamku.Zdá se mi, že naše tzv. elity „úspěšně“ prohospodařujínadšení lidí pro vytvoření otevřené demokratickéspolečnosti. Odrazem je výrazný pokles důvěryvládní garnituře i parlamentu.I stabilnější demokracie, než je ta naše, stojí předproblémem, kterak aktivovat lidi, aby se více a účinnějizabývali věcmi veřejnými. V době, kdy i vztahymezi lidmi jsou v chronické krizi, je obtížné nalézatsprávná řešení. Nakonec asi nezbyde, než aby onyelity provedly „show-down“ čili vyložily karty a ukázaly,jak se hraje. Že to udělají samy, je nanejvýšnepravděpodobné. Snad k tomu dojde, až se lidéopravdu zaktivizují a vynutí si úplnější informaceprostřednictvím alespoň části zastupitelů a vyžádajísi z nich vyplývající důsledné změny. Jak opravdudemokracii nejen bránit, ale také uplatňovat bypředstavovalo téma na další zamyšlení. ■JAN SVOBODA,Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.27 abFOTO: WWW.IEFD.ORGKarikaturapřevzatáz webovýchstránekInternationalEndowmentfor Democracy.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!