Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

t r i b u n aDEMOKRACIESESTŘIHOVÁProč takový název? Vlastně se jednáo metaforu odvozenou od dnešních znalostí fungování genetické informace.Snad z nich v dobách, kdy získáváme hlubší pohledy do fungování živých systémů,můžeme odvozovat i metafory, zvláště když mnohé dosud používanépředstavují klišé tisíckrát opakovaná a odvozená od starověkých vzorů.Ani v případě genetického kódu neexistuje rovnítkomezi tím, co by kód (chcete-li zákon) mělkódovat, a tím, co ve skutečnosti kóduje (čili uzákoňuje).Přepisy genetického kódu jsou totiž ve valnévětšině sestřihovány a sestřihy vzápětí znovu spojovány(chcete-li slepovány). Zásluhou sestřihu genetickýkód rozšiřuje vlastní kódující kapacitu. Tedyijeden gen může v důsledku slepování svých přepisůdát vzniknout až šesti novým produktům. Výsledkemneorganizovaného slepování by samozřejměbyl úplný zmetek nutně vedoucí k zániku živéhoorganismu. Sestřih genetické informace je protopodroben mnohým kontrolním mechanismům, kteréale zdaleka ještě neznáme. Přitom si zřejmě zachováváurčitou plasticitu, již určují vnější faktory,jako je stres nebo zásahy poškozující genom, a vnitřnífaktory, jako jsou pochody vedoucí k rozrůznění(diferenciaci) buněk.Sestřih informace není tedy soudobým vynálezemmédií – nalézáme jej i v živé přírodě. Zde všakplní funkci rozšíření možnosti informační kapacitygenetického kódu a otevírání cest k životně důležitýmmodifikacím a zřetelně přispívá k evoluci. Narozdíl od toho mediální sestřih zpravodajství i komentářůmá často opačný, omezující účinek a spíševylučuje poznání příčin i následků konfliktů v lidskéspolečnosti a jejich dosahů.Současná mediální kultura tíhne k sestřihu. Zjednodušenépostoje a tzv. „streight-forward“ postřehydominují twiterům, tisku i televizi. Aby se zakrylamyšlenková prázdnota a neznalost, tak se v komentáříchnebo diskusích ještě přidá omáčka slov,ve které se poukazuje na některá pozitiva a zdůrazníse negativa oponentů. Ale na kořen problémů seraději nejde.Sestřih zpravodajství a komentářů je vlastně plíživoucenzurou. Každopádně raději bych četl článek,z něhož by zbyl jen nadpis a pokračování nanepotištěném papíře s poznámkou cenzurováno.Takový postup by alespoň vedl k tomu, že by semnoho zvědavých čtenářů začalo pídit, o čem takovýčlánek pojednával. Samozřejmě jsou i horší formycenzury, kdy škrtá cenzor a vlastně se o tom aniFOTO: WIKIMEDIA.COMMONSneví. Tím vynikala padesátá léta a období normalizace.Ale kolik je takových případů, v nichž podobnýmzpůsobem postupují i „nezávislí“ šéfredaktoři,aby vyhověli přání pana majitele listu?Při vší této kritice nepopírám, že redakce mají právo,ba povinnost posuzovat věcnou stránku textu,jeho logickou stavbu i způsob vyjadřování.V dnešním světě, kde státní útvary sdružují desítkymilionů lidí, je nutno se ptát, kdo vlastně k obyvatelůmtakového útvaru může mluvit. Jednoduchou odpovědíjsou národní elity. Můžeme se i dále tázat,kdo to je a o čem by mohly mluvit? Elitami jsou ti,kteří se často objevují na obrazovce. Nezáleží takmnoho na tom, co říkají, ale hlavně že o ničem nepochybují,hovoří souvisle a občas utrousí i nějakývtip. Profesionálně jsou na roli elity nejlépe vyzbrojeniherci a baviči. Nejen u nás, ale i na blízkém nebodalekém západě. Občas odkryjí i ožehavá témataa zesměšní některou vyčnívající hloupost. Elitouje tedy osoba spojující herectví a bavičství. Jakmiledojde k přesahu těchto aktivit a začne se uvažovato příčinách problémů z poněkud širšího a hlubšíhopohledu, nastupuje sestřih.Byla vždycky demokracie sestřihová? I ve svýchpočátcích narážela demokracie na problém respektuk názorům, které nebyly většinové, ba někdybyly jen individuální, a přece postřehovaly často situacelépe než rozštěkaná většina. Topikálním příkladembylo Sokratovo odmítnutí dobrodružné výpravyAthéňanů na ovládnutí Syrakus, které skončilokatastrofálním fiaskem tétointervence. Stejně tak neohroženětento velký myslitelvystoupil proti rozsudkůmsmrti nad vítěznýmiathénskými námořními veliteliu Arginůs odsouzenýmiza to, že se běhemtažení nevěnovali pohřbívánímrtvých. Rozchod velkýchfilosofů s demokraciíbyl vlastně způsoben tím, žev tehdejší demokracii nebyly25 abCesta k athénskédemokraciije spjatas reformnímikroky antickéhozákonodárceSolona.FOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN