Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie vÄd ÄR
p ř e d s t a v u j e m e p r o j e k t yKNIHOPISNÝ SLOVNÍK ČESKÝCH,A CIZÍCH AUTORŮ 1V prosinci loňského roku publikoval Kabinet pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČRKnihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století.Jeho autor dr. Václav Pumprla od roku 2002 působí v Kabinetu pro klasická studia FLÚ AV ČR,kde se zabývá digitalizací Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstaršíaž do konce XVIII. století. Jde o pokračování původního grantového projektuClavis monumentorum litterarum Regni Bohemiae (CML), který získal podporuUnion académique internationale se sídlem v Bruselu. UAI sdružuje 61 národních akademiíz celého světa, koordinuje a v některých případech finančně podporuje spoluprácina mimořádně významných projektech z oblasti humanitních oborů, přesahujících rámecjednoho státu. Jedním z nich je právě projekt Clavis monumentorum litterarum Bohemiae,který během 84. valného shromáždění UAI, jež se konalo 24.–29. května 2010 v Budapešti,získal na základě podrobného pětiletého hodnocení nejvyšší stupeň ohodnocení.Vúvodu chci připomenout, že otázky Knihopisuspadají do oblasti tzv. retrospektivní bibliografie.Řadíme jej k bibliografiím, které se vymezují českýma slovenským jazykem a léty 1501–1800. Jde o tiskypřevážně z území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska(dříve Horní Uhry), ale neomezující se jen na tatoúzemí – tzn., že jsou zahrnuty i tituly vytištěné mimojmenovaná území.V genezi názvu a obsahu Knihopisu se musímevrátit k osobě jazykovědce, básníka a překladateleJosefa Jungmanna (1773–1847), a to zejména k jehodílu Historie literatury české aneb Soustavný přehledspisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka[Praha, 1. vyd. 1825; 2. vyd. 1849 (1851) dálejen Historie], ale také k charakteristice doby, ve kterésvé dílo psal a co pro svou dobu znamenalo. Ve 2. polovině18. století zesiluje germanizační tlak na českézemě, proti čemuž se staví obránci českého jazykaa literatury. Patrné to bylo zejména za doby císařeJosefa II. (1780–1790). Císař sám byl znám svou snahoupovýšit němčinu na vládnoucí jazyk ve své monarchii.Byl zároveň ale i pragmatický, takže v ohleduk českým poměrům zdůrazňoval, že arciknížata, císařštíúředníci, důstojníci a podobní veřejní činitelé byměli znát i česky, protože jsou ve styku s česky mluvícímpoddaným obyvatelstvem, a proto je pro praxinutné, aby se s nimi dorozuměli.Pokud se podíváme na odborný jazyk našich jazykovědcůa literárních historiků předjungmannovské éry,zabývajících se českým jazykem a literaturou, můžemekonstatovat, že naprostá většina z nich mluvila a psalaněmecky a latinsky. Tento fakt si Josef Jungmann velmidobře uvědomoval, a proto se s okruhem svých spolupracovníkůzáměrně pustil do psaní Historie, a toakademickýbulletinab22česky. Dalším jeho velkým činem byla příprava a vytištěnípětisvazkového česko-německého slovníkuv letech 1834–1839 (přes 4500 stran), dále překladyz cizích literatur, kterými chtěl dokázat, že český jazykje plnohodnotným jazykem i ve srovnání s němčinoua latinou. Stačí připomenout překlady titulů JohnMilton: Ztracený ráj, Chateaubriand: Atala aneb láskadvou divochů na poušti a další překlady. A když semu nedostávalo slov, tvořil i nová.Záměr vytvořit novodobou podobu poněkud už zastaralébibliografie české literatury Historie literaturyčeské z pera Josefa Jungmanna vznikl v roce 1923u příležitosti 150. výročí jeho narození (1773). S iniciativoupřišel dr. Zdeněk Václav Tobolka, tehdejšíředitel Knihovny Národního shromáždění v Praze.Dne 9. prosince 1923 byla z rozhodnutí ministra školstvía národní osvěty Rudolfa Bechyně (1881–1948)utvořena osmičlenná komise, která se pod Tobolkovýmvedením ujala úkolu (viz Časopis československýchknihovníků 3, 1924, s. 22–23).Nejprve byly zpracovány české prvotisky do roku1500 (včetně) a v roce 1925 je dr. V. Tobolka vydalu příležitosti 75. narozenin prezidenta T. G. Masaryka.Svazek obsahoval 31 položek (Tobolka, Z. V.: Knihopisčeskoslovenských tisků od doby nejstarší až dokonce XVIII. století. Díl I. Prvotisky. Praha 1925. 31 položek).Nově soupis prvotisků zpracovala v roce 1994dr. Emma Urbánková (Urbánková, E.: Knihopis českýcha slovenských tisků od doby nejstarší až do konceXVIII. století. Dodatky. Díl I. Prvotisky do r. 1500.Praha 1994). Druhá část Knihopisu, zahrnující českéa slovenské staré tisky z let 1501–1800, začala vycházetv roce 1939. Vydávání se ujal Z. V. Tobolka a jakopomocníka si později vybral dr. Františka Horáka.
SLOVENSKÝCH6.–18. STOLETÍU vydávání Knihopisu zůstal až do 31. prosince1948, kdy byl vedení projektu oficiálně zbaven. Dne5. listopadu 1951 zemřel. Vydávání Knihopisu přešloplně na Františka Horáka. Svazek M–O vydal v dnešníNárodní knihovně, kam byl v roce 1949 přijat dozaměstnání. Další svazky už vydával jako zaměstnanecZákladní knihovny ČSAV v Praze, kterou k 1. lednu1953 založil. Vymínil si však, že vedle tohoto úkoluse bude věnovat dokončení vydávání Knihopisu. Nasvém novém akademickém pracovišti navíc v roce1954 založil i oddělení bibliografie cizojazyčných bohemikálníchtisků z let 1501–1800. Existuje dosud jakosoučást Knihovny AV ČR.Poslední, devátý svazek Knihopisu vyšel v roce 1967a František Horák zamýšlel vydat k němu rejstříky,dodatky a doplňky. Do své smrti v únoru 1983 už svůjzáměr ale nestačil realizovat. O skutečné pokračováníKnihopisu, a to číselných dodatků k němu, sezasloužila až dr. Bedřiška Wižďálková, která v letech1994–2006 vydala šest svazků (Wižďálková, B.:Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstaršíaž do konce XVIII. století. … Díl II. Tisky z let1501–1800. Dodatky. Sv. 16. A–P. Praha, 1994–2006).Během jejich vydávání však dr. Wižďálková zemřela.Zbývající písmena abecedy vyšla zásluhouMgr. Jana Andrleho a Vladimíra Jarého do konce roku2010.V devadesátých letech minulého století vznikl v Ústavupro klasická studia AV ČR v Praze (dnes Kabinetpro klasická studia Filosofického ústavu) úmysl vydatv digitální podobě bibliografii veškeré dosud známéčeské a slovenské, resp. bohemikální a slovacikálníliteratury. Byl navržen již zmíněný grantový projektCML na vytvoření a zpřístupnění obrazově-textovédatabáze. Z široce pojatého záměru se podařilo realizovatjen některé projekty, mezi nimi i projekt digitalizaceKnihopisu. Úkolu se ujali dr. Jiří Kroupaa dr. Martin Svatoš s několika dalšími spolupracovníky.Digitální databáze Knihopisu (viz www.knihopis.org)byla vyvěšena v dubnu 2003, u její realizace stálidr. Václav Pumprla a dr. Jiří Žůrek. V roce 2007 jsempodal v souvislosti s prací na digitálním Knihopisužádost o přidělení grantu u Grantové agentury ČRna léta 2008–2010, jehož obsahem byl projekt databázeautorů digitalizovaného Knihopisu. Žádost bylavyřízena kladně.Tato databáze se dotýká přibližně 2000 autorůa umožňuje rychlé nalezení a využití jejich životopisnýchdat z různých časových a místních oblastíjejich života. Zpracováním biografických údajů podle16 aspektů (životní data, místo narození a úmrtí,místa jejich působení, příslušnost k církevním řádůmapod.) získává uživatel prostřednictvím prohledávacíhoprogramu možnost rychlého několikastrannéhopohledu na autora, a to v elektronickéi tištěné podobě. Databáze měla tři výstupy: 1. databázeautorů on-line s propojením na www.knihopis.org(úkol na rok 2008); 2. digitální slovník knihopisnýchautorů na CD-ROM (úkol na rok 2009); 3. tištěnýslovník knihopisných autorů (úkol na rok 2010). Všebylo koncipováno tak, aby v budoucnu bylo možné databázea jejich výstupy průběžně aktualizovat, a to poformální i obsahové stránce. V prosinci 2010 tak vyšlodílo Knihopisný slovník českých, slovenských a cizíchautorů 16.–18. století. Součástí publikace je také databázena CD-ROM s fulltextovým vyhledáváním jakotřetí výstup z grantu GA Praha, číslo 405/08/0823. ISBN978-80-254-7790-8.Rád bych upozornil na problémy, s nimiž jsem sepři sestavování zmíněné databáze autorit digitalizovanéhoKnihopisu setkal. Uvedl jsem je v úvodu díla,a proto bych si je dovolil okomentovat:1. Biografie knihopisných autorů se zakládá předevšímna materiálu Knihopisu a je doplněna excerpcíněkolika dalších biografických příruček; pochopitelněněkteré údaje Knihopisu jsou už dnes překonané,přesto je pro kompatibilitu s ním ponechávám;2. biografie autorů nebylo možné zpracovat do většíchpodrobností také vzhledem k finančnímu limitu grantu;3. ze strany autora existovala snaha řadit českéa slovenské původce z hlediska místa jejich narození,23 ab
- Page 10 and 11: VŠECHNA FOTA: ZDENĚK TICHÝ, KNAV
- Page 12 and 13: z a h r a n i č n í s t y k yČES
- Page 14 and 15: v ě d a a v ý z k u mTéměř jak
- Page 16 and 17: v ě d a a v ý z k u mProjekt Čes
- Page 18: v ě d a a v ý z k u mPROLOMENÍT
- Page 22 and 23: o b h a j o b y D S c .MOHYLOVÉ PO
- Page 26 and 27: ulletinp ř e d s t a v u j e m e p
- Page 28 and 29: t r i b u n aProfesionálníarmády
- Page 30 and 31: o c e n ě n íCENA JOSEFA MÜHLBER
- Page 32 and 33: p o p u l a r i z a c eSTŘEDOŠKOL
- Page 34 and 35: p o p u l a r i z a c ePRVNÍ VÝSL
- Page 36 and 37: k u l t u r a a s p o l e č n o s
- Page 38 and 39: k u l t u r a a s p o l e č n o s
- Page 40 and 41: o s o b n o s tZDENKO HANS SKRAUPA
- Page 42 and 43: FOTO: LUDĚK SVOBODA, AKADEMICKÝ B
- Page 44: JUBILEJNÍ CENY SVUPražská poboč
p ř e d s t a v u j e m e p r o j e k t yKNIHOPISNÝ SLOVNÍK ČESKÝCH,A CIZÍCH AUTORŮ 1V prosinci loňského roku publikoval Kabinet pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČRKnihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století.Jeho autor dr. Václav Pumprla od roku 2002 působí v Kabinetu pro klasická studia FLÚ AV ČR,kde se zabývá digitalizací Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstaršíaž do konce XVIII. století. Jde o pokračování původního grantového projektuClavis monumentorum litterarum Regni Bohemiae (CML), který získal podporuUnion académique internationale se sídlem v Bruselu. UAI sdružuje 61 národních akademiíz celého světa, koordinuje a v některých případech finančně podporuje spoluprácina mimořádně významných projektech z oblasti humanitních oborů, přesahujících rámecjednoho státu. Jedním z nich je právě projekt Clavis monumentorum litterarum Bohemiae,který během 84. valného shromáždění UAI, jež se konalo 24.–29. května 2010 v Budapešti,získal na základě podrobného pětiletého hodnocení nejvyšší stupeň ohodnocení.Vúvodu chci připomenout, že otázky Knihopisuspadají do oblasti tzv. retrospektivní bibliografie.Řadíme jej k bibliografiím, které se vymezují českýma slovenským jazykem a léty 1501–1800. Jde o tiskypřevážně z území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska(dříve Horní Uhry), ale neomezující se jen na tatoúzemí – tzn., že jsou zahrnuty i tituly vytištěné mimojmenovaná území.V genezi názvu a obsahu Knihopisu se musímevrátit k osobě jazykovědce, básníka a překladateleJosefa Jungmanna (1773–1847), a to zejména k jehodílu Historie literatury české aneb Soustavný přehledspisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka[Praha, 1. vyd. 1825; 2. vyd. 1849 (1851) dálejen Historie], ale také k charakteristice doby, ve kterésvé dílo psal a co pro svou dobu znamenalo. Ve 2. polovině18. století zesiluje germanizační tlak na českézemě, proti čemuž se staví obránci českého jazykaa literatury. Patrné to bylo zejména za doby císařeJosefa II. (1780–1790). Císař sám byl znám svou snahoupovýšit němčinu na vládnoucí jazyk ve své monarchii.Byl zároveň ale i pragmatický, takže v ohleduk českým poměrům zdůrazňoval, že arciknížata, císařštíúředníci, důstojníci a podobní veřejní činitelé byměli znát i česky, protože jsou ve styku s česky mluvícímpoddaným obyvatelstvem, a proto je pro praxinutné, aby se s nimi dorozuměli.Pokud se podíváme na odborný jazyk našich jazykovědcůa literárních historiků předjungmannovské éry,zabývajících se českým jazykem a literaturou, můžemekonstatovat, že naprostá většina z nich mluvila a psalaněmecky a latinsky. Tento fakt si Josef Jungmann velmidobře uvědomoval, a proto se s okruhem svých spolupracovníkůzáměrně pustil do psaní Historie, a toakademický<strong>bulletin</strong>ab22česky. Dalším jeho velkým činem byla příprava a vytištěnípětisvazkového česko-německého slovníkuv letech 1834–1839 (přes 4500 stran), dále překladyz cizích literatur, kterými chtěl dokázat, že český jazykje plnohodnotným jazykem i ve srovnání s němčinoua latinou. Stačí připomenout překlady titulů JohnMilton: Ztracený ráj, Chateaubriand: Atala aneb láskadvou divochů na poušti a další překlady. A když semu nedostávalo slov, tvořil i nová.Záměr vytvořit novodobou podobu poněkud už zastaralébibliografie české literatury Historie literaturyčeské z pera Josefa Jungmanna vznikl v roce 1923u příležitosti 150. výročí jeho narození (1773). S iniciativoupřišel dr. Zdeněk Václav Tobolka, tehdejšíředitel Knihovny Národního shromáždění v Praze.Dne 9. prosince 1923 byla z rozhodnutí ministra školstvía národní osvěty Rudolfa Bechyně (1881–1948)utvořena osmičlenná komise, která se pod Tobolkovýmvedením ujala úkolu (viz Časopis československýchknihovníků 3, 1924, s. 22–23).Nejprve byly zpracovány české prvotisky do roku1500 (včetně) a v roce 1925 je dr. V. Tobolka vydalu příležitosti 75. narozenin prezidenta T. G. Masaryka.Svazek obsahoval 31 položek (Tobolka, Z. V.: Knihopisčeskoslovenských tisků od doby nejstarší až dokonce XVIII. století. Díl I. Prvotisky. Praha 1925. 31 položek).Nově soupis prvotisků zpracovala v roce 1994dr. Emma Urbánková (Urbánková, E.: Knihopis českýcha slovenských tisků od doby nejstarší až do konceXVIII. století. Dodatky. Díl I. Prvotisky do r. 1500.Praha 1994). Druhá část Knihopisu, zahrnující českéa slovenské staré tisky z let 1501–1800, začala vycházetv roce 1939. Vydávání se ujal Z. V. Tobolka a jakopomocníka si později vybral dr. Františka Horáka.
Change language