Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

VŠECHNA FOTA: ZDENĚK TICHÝ, KNAVu d á l o s tXVII. VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ UČENÉSPOLEČNOSTI ČESKÉ REPUBLIKYUčená společnost České republiky, která sdružuje významné vědce všech vědních oborů,se na svém XVII. valném shromáždění sešla 16. května 2011 tradičně v prostoráchVelké auly Karolina. V dopolední slavnostní části předal její předseda prof. Václav Pačesmedaile Učené společnosti za zásluhy o rozvoj vědy i ceny za vynikající vědecké výsledky.Odpolední blok patřil moderované diskusi Globální změny klimatu,kterou řídil předseda III. sekce věd biologicko-medicínských doc. Jan Konvalinkaa uvedl člen Učené společnosti prof. Jiří Komárek. Jestliže byla v posledních letechvytýkána Učené společnosti pasivita, v roce letošním naopak předseda Akademie věd ČRprof. Jiří Drahoš ocenil právě její aktivní vystupování.„Učenost podlemého názoruzačíná tam,kde do procesuvzdělávánívstupuje pokoraa úcta k omylu.Pokora je to,co mobilizujek vážnýmčinům,“ uvedlMilan Knížák,čestný hostshromáždění.V kategoriivědecký pracovníkobdržel CenuUčené společnostiMiloslavDruckmüler.Květšímu povědomí o existenci Učené společnostizajisté přispěla i iniciativa pro vzdělávání a vědu,jejíž snahou je vyvolat a moderovat celospolečenskoudiskusi o vzdělávací a vědní politice. V prohlášeníze srpna minulého roku členové uvádějí: „Jsmepřesvědčeni, že tradice vzdělanosti a tvůrčího myšlenív naší zemi nás zavazuje k tomu, abychom si kladlivelké cíle. Dlouhodobá strategie pro vzdělávání a vědumusí mít ambici přivést Českou republiku mezi vědeckya technologicky nejdynamičtější země Evropy…“Aktéři jednoho z úspěšných projektů – veřejné debatyo středních školách Střední školo – quo vadis?aneb: Jak nadchnout středoškoláky pro vědu? – vedlečlenů Učené společnosti také studenti, učitelé a dalšíhosté prezentující vědeckou obec, se setkali i na letošnímvalném shromáždění.Předseda Učené společnosti prof. Václav Pačesletos ocenil 18 osobností, a to jak světově uznávanévědce, tak i ty, kteří mají teprve na vědeckou kariérudobře našlápnuto – mladé vědecké pracovníky a studentystředních škol. Cenu Učené společnosti si odneslitaké pedagogové, kteří aktivně podporují zájemstředoškoláků o vědu, umožňují jim věnovat se bádánía prezentovat výsledky na olympiádách či soutěžích.Medaile za zásluhy o rozvoj vědy převzali filoložka--grecistka, papyroložka a literární historička prof. Růže-akademickýbulletinab8na Dostálová za výzkum v oblasti helénistické řeckékultury a byzantologie a prof. Martin Černohorský zazásluhy o rozvoj fyzikálních věd a fyzikálního vzdělávánía za významný podíl na formování a činnostiakademických institucí a odborných společností.Prof. Dostálová stála u zrodu nově akreditovanéhooboru novořeckých studií, který spolu s klasickou řečtinouvyučovala do svých osmdesáti let na Masarykověuniverzitě v Brně i na Karlově univerzitě v Praze. V oblastihelénistické řecké kultury a byzantologie se stalajedinečnou a světově uznávanou badatelkou. Základnímpřínosem pro českou veřejnost je její souborné díloByzantská vzdělanost.Životní dráha prof. Martina Černohorského je spjatapředevším s Přírodovědeckou fakultou Masarykovyuniverzity, kde vystudoval matematiku a fyziku.Rozhodující měrou se zasloužil o zvýšení úrovně fyzikálníhovzdělávání specialistů i středoškolských

učitelů fyziky. Kromě vlastních vysokoškolských kurzůzačal od r. 1979 v rámci brněnské pobočky Jednotyčeskoslovenských matematiků a fyziků organizovatpopulární fyzikálně-pedagogické a filozofickésemináře, jichž se kromě středoškolských učitelů fyzikyúčastnili pracovníci výzkumu z vysokých škol,Akademie věd i resortních ústavů. Zasloužil se téžo vznik České konference rektorů.V kategorii vědecký pracovník obdrželi Cenu Učenéspolečnosti rovněž dva badatelé, a to prof. MiloslavDruckmüller za současné významné výsledky při matematickémzpracování obrazů sluneční koróny pořizovanýchběhem úplných zatmění Slunce a doc. JanTachezy za zásadní objevy objasňující evoluci organelu prvoků. Nová metoda zpracování snímků z koróny,kterou vypracoval prof. Miloslav Druckmüller z Ústavumatematiky a Fakulty strojního inženýrství VUTv Brně, kvalitativně přesahuje vše, co bylo v tomtooboru dosud publikováno. Přestože v začátcích čelilanedůvěře slunečních fyziků, dnes patří mezi klíčovémetody. Doc. Jan Tachezy z Přírodovědecké fakultyUK se zabývá eukaryogenezí se zaměřením naevoluci, biogenezi a funkci organel endosymbiotickéhopůvodu. Jako první si povšiml významu nově objevenéfunkce mitochondrií – tvorby železo-sirnýchcenter – pro výzkum evolučně starých eukaryotickýchorganismů, z nichž většina patří mezi závažné lidsképatogeny.V kategorii mladý vědecký pracovník ocenila Učenáspolečnost dr. Milana Orlitu z Matematicko-fyzikální fakultyUK v Praze za práce v oboru optické spektroskopiegrafenových materiálů a dr. Danu Pokornouz Ústavu hematologie a krevní transfúze za vynikajícívýzkumnou práci v oblasti imunologie nádorů vyvolanýchviry. Dr. Milan Orlita už nyní patří mezi uznávanéosobnosti v oboru studia Diracových fermionův grafenu. Hlavním tématem jeho výzkumné práce jestudium elektronových vlastností pevných látek optickýmimetodami. Pozoruhodné jsou zejména výsledkytýkající se nekonvenčních nositelů náboje, tzv. Diracovýchfermionů, v grafenových systémech. S jehojménem je spojováno prokázání vysoké kvality epi-taxního grafenu, připravovaného na povrchu karbidukřemíku pro aplikační účely v elektronice. Dalšímúspěchem je objev mimořádné pohyblivosti nositelův grafenových vločkách připravovaných na grafitu.Náplní vědecké práce dr. Dany Pokorné se stalo řešeníproblémů spjatých s objevem, že příčinou karcinomuděložního čípku je infekce lidskými papillomaviry,a následný vývoj vysoce účinné očkovací látkyproti dvěma nejnebezpečnějším typům HPV. Vakcínachrání před nemocí, protože zabraňuje infekcím těmitotypy HPV, ale není účinná u žen, které již jimi bylyinfikovány a jež jsou v inkubační době nemoci. Nejdůležitějšímúkolem současného výzkumu HPV jevyvinout vakcíny nového typu, které by dovedly budoucímuvývoji nemoci zabránit, a současně vypracovatstrategii, jež by zajistila dostatečnou imunogennosttakových vakcín. Přínos Dany Pokorné k studovanéproblematice vytváří předpoklady, že v nepříliš vzdálenébudoucnosti bude možné zahájit klinické studie,které prověří nový přístup k ochraně milionů ženohrožených karcinomem děložního čípku.Již třetím rokem oceňuje Učená společnost objeviteletalentů, kteří zajišťují budoucnost vědy a vlastněnacházejí a vychovávají možné příští členy Učenéspolečnosti. Vždyť právě středoškolští pedagogovépodněcují a rozvíjejí u studentů touhu objevovat novévěci a hlavně díky nim mohla i letos porota odměnitv kategorii středoškolský student 10 mladých naděj -ných badatelů.Cenu pro pedagogy letos převzali ředitel GymnáziaJírovcova v Českých Budějovicích dr. Karel Lichtenberga učitel matematiky a fyziky na Gymnáziu tř. Kpt. Jarošev Brně dr. Jiří Herman.■GABRIELA ADÁMKOVÁMedaili Učenéspolečnosti ČRpřevzalaod jejíhopředsedyVáclava Pačesevýznamná českábyzantoložkaRůženaDostálová.Cenuza výjimečnévědecké aktivityobdrželo takédesetstředoškolskýchstudentů.9 ab

z a h r a n i č n í s t y k yČESKO-FRANCOUZSKÁMEZIAKADEMICKÁ SPOLUPRÁCEČesko-francouzské vědecké vztahy jsou tradičně velmi bohaté a úspěšné.Příkladem je dlouholetá spolupráce Akademie věd ČR s mnoha výzkumnýmiinstitucemi Francie. Od roku 1993 se vědecká spolupráce mezi ústavy AV ČRa francouzskými institucemi rozvíjí v rámci několika dohod, z nichž nejvýznamnějšíjsou úmluvy s Národním centrem vědeckého výzkumu (CNRS), Národním ústavemjaderné fyziky a fyziky částic (IN2P3 při CNRS), Vysokou školou společenských věd, Paříž(École des Hautes Études en Sciences Sociales – EHESS), Střediskem humanitních vědpři Melonově nadaci v Paříži (Maison des Sciences de l’Homme – MSH)a Institute de France – Académie des Sciences.Spolupráci meziAV ČR a CNRSstvrdila novápodoba smlouvyze dne16. května 2011,kterou podepsalivedoucípředstaviteléobou institucí:Jiří Drahoša FrancescaGrassia.První ze spolupracujících partnerů – Národní cent -rum vědeckého výzkumu (Centre National de laRecherche Scientifique – CNRS) – je veřejnou výzkumnouinstitucí, založenou v roce 1939, která spadápod Ministerstvo pro vysoké školství a výzkumFrancie. Jako rozhodující vědecká organizace veFrancii se zabývá především základním výzkumemv různých oborech. Jejím úkolem je provádět nebozadávat výzkumné práce, které mají význam pro pokrokvědy a pro hospodářský, sociální a kulturní rozvojna mezinárodní úrovni. V čele stojí předsedaCNRS (v současnosti prof. Alain Fuchs), jemuž je podřízenaSprávní rada, dva generální ředitelé (ředitelpro výzkum a ředitel pro ekonomiku), dále pět oborovýchředitelů (pro styk s médii, mezinárodních vztahů,etické komise, vnitřní samosprávy a Výboru prouplatnění žen) a ředitelé deseti národních institutů.CNRS má k dispozici přes 1100 laboratorních, výzkumnýcha servisních středisek, spravovaných centrálněnebo administrativně připojených k jiným organizacím.Se svými 34 000 zaměstnanci (z toho 25 630 jezaměstnanců stálých – 11 450 výzkumných pracovníkůa 14 180 techniků, laborantů a administrativníchpracovníků) a celostátní územní působností vykonáváCNRS činnost ve všech vědních oborech. Základníroční rozpočet CNRS činí 3,204 miliardy eur, z toho677 milionů je alokováno na výzkum (pro rok 2011).Rozpočet CNRS na výzkum tvoří kolem 20 % celkovéhovýzkumného rozpočtu Francie.Hlavním programem CNRS je využívat a aplikovatvýsledky výzkumu, informovat o vědeckých projektech,podílet se na výzkumu a přispívat k dalšímu rozvojivzdělání a vědy. Rovněž má analyzovat vnitrostátníi mezinárodní situaci a perspektivy v jednotlivých vědníchoborech a formulovat hlavní směry vědní politikyve Francii.V laboratořích CNRS pracují vynikající badatelé zevšech vědních oborů – podstatnou část své vědeckéakademickýbulletinab10kariéry zde prožilo 16 laureátů Nobelovy ceny za vědua 11 laureátů Fieldsovy Medaile za vědu.CNRS jako hlavní vědecká instituce multidisciplinárníhocharakteru, která svou činností zahrnuje všechnyvědní obory, tvoří soustavu deseti hlavních výzkumnýchústavů, jež se dále člení na specializovanávýzkumná centra. Hlavními výzkumnými ústavy CNRSjsou: Ústav biologických věd (INSB), Ústav chemie(INC), Ústav ekologie a životního prostředí (INEE),Ústav humanitních a sociálních věd (INSHS), Ústavpro informatiku (INS2I), Ústav systémového inženýrstvía vědeckých informací (INSIS), Národní ústav promatematiku (INSMI), Ústav fyziky (INP), Národní ústavjaderné fyziky a fyziky částic (IN2P3), Národní ústavpro kosmický výzkum (INSU). CNRS přednostně podporujemezioborovou spolupráci (zvláště s univerzitami)

OBĚ FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINumožňující rozvoj nových vědních oborů a odpovídajícípotřebám ekonomiky a společnosti. Mezioborovévědní aktivity naznačují názvy některých výzkumnýchprogramů CNRS: Informace, komunikace a věda; Životníprostředí, energie a dlouhodobě udržitelný rozvoj;Nanovědy, nanotechnologie, materiály; Astročástice:částice ve vesmíru.Správa CNRS je decentralizována – 19 regionálníchzastoupení zajišťuje přímou správu výzkumnýchcenter a laboratoří v regionech, udržuje přímé vztahya spolupracuje tak s místní samosprávou, partnerskýmiinstitucemi a firmami. Tímto způsobem se dostává podporyvědeckým projektům v jednotlivých regionech.CNRS má více než 1200 center výzkumu a služeb(Unités de recherche), z nichž 95 % spolupracuje s univerzitamia dalšími výzkumnými institucemi v zemi; odroku 1999 zřídilo CNRS 593 inovačních center.Zahraniční spolupráce CNRS vychází mj. z 85 bilaterálníchdohod s 60 zeměmi z celého světa a dález 343 programů mezinárodní vědecké spolupráce.V rámci CNRS působí 114 evropských a mezinárodníchspolečných laboratoří, 93 mezinárodních výzkumnýchseskupení a 22 mezinárodních společných center výzkumu.Laboratoře CNRS ročně přijmou 5000 zahraničníchvědeckých pracovníků-stážistů a 1714 zahraničníchbadatelů – interních zaměstnanců. Mimo to máCNRS stálé zahraniční zastoupení v mnoha zemíchsvěta (v Bruselu, Johannesburgu, Moskvě, Pekingu,Santiagu de Chile, Washingtonu, Hanoji aj.).Akademie věd ČR uzavřela s CNRS rámcovou dohoduo vědecké spolupráci, která kromě výměn vědeckýchpracovníků v rámci společných projektůa mezinárodních projektů vědecké spolupráce PICS(Programmes internationaux de coopération scientifique)umožňuje další nové formy spolupráce. Jednáse např. o společné laboratoře LEA (Laboratoireeuropéenne associée), které poskytují možnost operativníspolupráce zúčastněných týmů; evropská/mezinárodnívýzkumná seskupení GDRE/GDRI (Groupementde recherche européen ou international), tj. meziná-rodní propojení několika partnerských výzkumných pracovišťzabývajících se společnou vědeckou tematikoua umožňující efektivní a pružnou spolupráci; společnémezinárodní laboratoře UMI (Unité mixte internationale)s jednotným sídlem ve Francii nebo v partnerské zemi.Novou podobu dohody AV ČR s CNRS podepsalipředstavitelé obou institucí nedávno – 16. května 2011v budově Akademie věd na Národní třídě v Praze.V rámci nové dohody uzavřel zároveň Fyzikální ústavAV ČR a Ústav jaderné fyziky AV ČR dohodu o vytvořeníevropské společné laboratoře s názvem LEA-NuAg(European Associated Laboratory – Nuclear Astrophysicsand Grids).Národní ústav jaderné fyziky a fyziky částic při CNRSje jediným národním ústavem CNRS, který s AV ČRpojí přímá dvoustranná dohoda o vědecké spolupráci,a to v oblasti výzkumu v jaderné fyzice a fyzice částic.Spolupráce s Vysokou školou společenských vědse zaměřuje na vědeckovýzkumnou a pedagogickoučinnost v interdisciplinárním pojetí a s komparativníperspektivou. Ta souvisí se zvyšováním vědeckékvalifikace a se zdokonalováním jazykových znalostíve spolupráci s Francouzským ústavem pro výzkumve společenských vědách v Praze (CEFRES).Obdobná spolupráce existuje s pařížským Střediskemhumanitních věd při Melonově nadaci v Paříži;nadace přiděluje stipendia pro studijní pobyty mladýmvědcům ze společenskovědních oborů.Vedle meziakademické česko-francouzské spolupráceje tradiční platformou pro rozvoj česko-francouzskýchvědeckých styků také Program integrovanýchakcí „BARRANDE“. Tento program zasazený do rámcemezivládní vědecko-technické spolupráce ČR s Franciía řízený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovyČR umožňuje účast česko-francouzských výzkumnýchprojektů ze všech vědních oblastí. ■JITKA TESAŘOVÁ,Referát zahraničí SSČ AV ČR, v. v. i.11 abZleva:ředitel FZÚ AV ČRJan Řídký,ředitel Ganil, IN2P3Sydney Gales,ředitelIN2P3-CNRSJacques Martinoa ředitelÚJF AV ČRJan Dobeš.Nad podpisemsmlouvy dohlížípředseda Radypro zahraničnístyky AV ČRJan Palouš.

v ě d a a v ý z k u mTéměř jako z pohádky může znít příběh o antivirotikách, která daroval celému světučeský vědec. Profesor Antonín Holý, letošní pětasedmdesátník, zasvětil životodhalování zákonitostí a tajů organické chemie. Patří mezi ty šťastlivce,jimž bylo dopřáno vidět výsledky svého základního výzkumu úspěšně přenesené do praxe.Antonín Holý stojí na začátku cesty, která přinesla lidem s nejzávažnějšími chorobami,jako je žloutenka typu B, virové opary, ale také AIDS, nové generace léků.Na této cestě se nejen setkává chemie s biologií,ale hlavně tvrdá práce s nezbytnou dávkou štěstí.V laboratoři svého domovského Ústavu organickéchemie a biochemie objevil nesmírně pracovitý chemikAntonín Holý před více než čtvrt stoletím skupinu láteks obecným názvem „acyklické fosfonáty nukleosidů“.Při svých zkušenostech pochopitelně věděl, že získalsurovinu, v níž se skrývá poklad. Jenže jak takový pokladvytěžit? Štěstí přeje připraveným, potvrdilo se,když potkal Antonín Holý v květnu 1976 na konferenciv Gottingenu belgického virologa Erika De Clercqaz Katolické univerzity v Lovani. Netrvá dlouho a chemickélátky z pražské laboratoře putují (mnohdy přímoobskurním způsobem) do Belgie k náročným biologickýmtestům, jež posléze prokazují jejich aktivitu.Mezitím přicházejí osmdesátá léta ve znamení novézákeřné nemoci virového původu – AIDS. Úspěšnévýzkumy obou evropských přátel v oblasti virů DNAa retrovirů a jejich potenciální využití přilákaly pozornostamerického vědce Johna C. Martina. Avšak zámořskáfarmaceutická firma – ke své smůle – neposoudilavýrobu nových antivirotik jako perspektivní.Třímáme surovinu s pokladem, jsou si přesto jistiHolý i De Clercq. Přesvědčen je o tom i medicinálněorientovaný Martin. S pevnou vírou, notnou dávkouodvahy a vypůjčených peněz vzniká v roce 2004nová firma Gilead. A riziko se vyplácí. Nejen unikátnímnaplněním triumvirátu Holý-De Clercq-Martin.Firma Gilead Sciences je dnes jedním z největšíchvýrobců antivirotik a pomáhá milionům lidí po celémsvětě. Téměř neuvěřitelně zní statistika: u 90 % novýchHIV pozitivních a AIDS pacientů se aplikují antivirotika,jimž dala vzniknout píle a intuice AntonínaHolého. Poklad, který v acyklických fosfonátechnukleosidů objevil český vědec, a poté jej vytěžilspolečně s Erikem De Clercqem, přetavil v lék Duviragel,jenž se vyrábí v České republice. Když sekroky obou pánů spojily s Johnem C. Martinem, přišlyod devadesátých let minulého století na svět lékyViread, Truvada, Atripla a Hepsera, k nimž brzypřibudou další.akademickýbulletinab12KDYŽ SE POTKÁCHEMIE S BIOLOGIÍV nekonečném souboji s viry, tedy ve vývoji dalšíchlátek pro výrobu léčiv pokračují v laboratořích dejvickéhoÚstavu organické chemie a biochemie AV ČRzásluhou finanční podpory firmy Gilead Sciences následovníciAntonína Holého. Výzkum se děje ve čtyřechskupinách: tým pod vedením Zlatka Janeby sezaměřuje na cílené analogy složek nukleových kyselin,Marcela Krečmerová se svými lidmi zkoumá analogynukleosidů a nukleotidů pro biomedicínské aplikace,medicinální chemie antimetabolitů je doménouRadima Nencky a tým Heleny Mertlíkové-Kaiserovése věnuje biochemické farmakologii antimetabolitů.Příběh jako z pohádky si zasluhuje i pohádkovouslávu. Na zámku v Průhonicích oslavil jedenz nejúspěšnějších českých vědců našeho a již uplynuléhostoletí profesor Antonín Holý nejen své letošní75. narozeniny, nýbrž i 25. výročí první publikace svýchpoznatků v časopisu Nature. Pevnost Holého triumvirátupotvrzují také jeho spolupracovníci – Erikovi De Clercqovije letos 70 let a John C. Martin se k oslavě v Průhonicích4. května přidal svými šedesátinami. Slavnosti sezúčastnila česká vědecká elita včetně předsedy AV ČRJiřího Drahoše, velvyslankyně Belgie v ČR J. E. RenildeLoeckx a další osobnosti. Oslava pokračovala hojněnavštíveným sympoziem Chemie potkává biologii večtvrtek 5. května v Národní technické knihovně, přípitkemv pražské rezidenci amerického velvyslance a poslézev Lannově vile podpisem smlouvy mezi ÚOCHBa Gilead Sciences o pokračování podpory Centra výzkumuv medicinální chemii na dalších pět let.John Martin uvedl: „Nyní společně vyvíjíme např.nový druh Tenofoviru, který je účinnější než Viread.Věnujeme se chemickým látkám, protože stále ještěneexistuje očkovací látka proti HIV, a tak zkoumámeTenofovir, jehož jedna stabilní pilulka by mohla sloužitk prevenci HIV.“ O prevenci AIDS hovořil na konferenciJames Rooney.Spolupráci s belgickou univerzitou v Lovanizahájil Ústav organické chemie a biochemie v do-

FOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINbách, kdy u nás byly jen malé zkušenosti. V čemspočívá velká část úspěchu? Zeptala jsem se běhemskvěle zastoupené konference ředitele ústavuprof. Zdeňka Havlase.ÚOCHB má na svém kontě už přes tucet léků, kterése vyvíjely v různých obdobích a za různých okolností.V tomto konkrétním případě jsme ale najednou začalispolupracovat se západními partnery, lék měla vyrábětamerická firma – a s tím jsme žádné zkušenosti neměli– vzpomeňme např., jak neslavně byly zkomercializoványkontaktní čočky prof. Wichterleho, jak málo sevydělalo na tak obrovském objevu. Využili jsme tedyobrovské příležitosti nechat se poučit od zkušenýchbelgických partnerů. Jejich smlouvy natolik profesionálnímzpůsobem předvídaly, co všechno se může stát(což v dané chvíli nikdo netuší), že když se firma Bristol-Meyersspojila s firmou Squibb a došlo k rozhodnutí,že antivirální látky nemají žádnou budoucnost a nebudouse vyrábět, dostali jsme všechny licence zpět,mohli jsme zacházet s patenty a získali jsme také data,jež se při vývoji léků za dva roky nastřádala. Na základěvšech těchto podkladů vznikla nová firma Gilead,která dnes patří k farmaceutickým gigantům.Nesnažila se firma Bristol-Meyers s vámi znovunavázat spolupráci?V současnosti s námi firma do sféry obchodu vstupuje.Vyrábějí se dvojkombinace, trojkombinace láteka dnes jsme na semináři slyšeli i o čtyřkombinacia firma od nás má jistý přídavek k těmto látkám. Aletu prvotní obrovskou příležitost propásla špatným manažerskýmrozhodnutím!Díky spolupráci ÚOCHB, univerzity v Lovania firmy Gilead za účelem vývoje léčiv vznikají dalšíspin-off firmy. Jednou z nich je Okapi Sciences– podle názvu (okapi je vzácná pralesní žirafa) lzesoudit, že se jedná o veterinární sféru...Jedná se o část látek z třídy objevené AntonínemHolým, tedy acyklických fosfonátů. Už dlouho je známo,že řada těchto látek působí proti virům nejen u lidí, aleivživočišné a dokonce i rostlinné říši. Konec konců setaké v určité fázi všechny látky na zvířatech testujípřed tím, než se přejde na klinické testy u lidí. Virysužují jak hospodářská zvířata, tak domácí mazlíčkya není divu, že veterinární oblast představuje obrovskýtrh. Náš ústav přispěl několika patenty a stal sespolupodílníkem firmy Okapi Sciences, i když většinupráce odvádějí v Lovani.Před dvěma lety jste založili společnost IOCB--TTO. Jak se osvědčila?Jedním z jejích cílů je „skautovat“ výsledky našehoústavu, čili zástupci společnosti v dennodenním kontaktus našimi vědeckými pracovníky sledují, který výsledekby byl přenositelný do aplikační a komerčnísféry. Dalším úkolem je ochrana duševního vlastnictví,sepisování patentů a jejich ochrana. A pak vyhledávánípartnerů, stanovování strategie spolupráce a vyzískáníužitečných výstupů, výrobků. Zatím pracujeIOCB-TTO na 12 projektech, tři jsou nadějné. Doufejme,že alespoň jeden z nich bude úspěšný, aby motivovallidi k další práci a přinesl nám peníze pro podporuzákladního výzkumu.Prof. Antonín Holý oslavil 75 let věku, půl století životnídráhy spojil s Ústavem organické chemie a biochemie,před čtvrt stoletím publikoval Nature zásadníspolečnou stať o širokospektrální biologické aktivitě novýchantivirálních látek. Jeho pohádkový příběh o výjimečnépráci, která pomáhá milionům lidí po celém světě,lemuje 60 patentů, stovky publikací, tisíc citací a takémiliony korun pro jeho domovský ústav. Na můj dotazohledně budoucnosti Zdeněk Havlas říká: Jsem velmirád, že má Antonín Holý mnoho nadějných studentůi talentovaných nástupců. Těch, kteří získávají motivaciz jeho celoživotního úsilí, je dost a já jsem přesvědčen,že bude mít v ústavu někdo také tolik štěstí a rozumu,jako měl on, aby dosáhl stejných úspěchů. ■MARINA HUŽVÁROVÁ13 abAntonín Holý(vlevo)oslavil se svýmispolupracovníkyJohnemMartinema ErikemDe Clercqem75. narozeninyi 25. výročípublikace statio širokospektrálníbiologickéaktivitě novýchantivirálních látekv časopisuNature.Slavnostna zámkuv Průhonicíchuvedl ředitelÚOCHB AV ČRZdeněk Havlas.

v ě d a a v ý z k u mProjekt Česká hlava, který podporuje vědeckoua technickou inteligenci, uspořádal 19. května 2011desátý ročník mezinárodní konference Evropskéfórum vědy a techniky. Tématem jubilejního setkání,které se konalo v Rajské budově Vysoké školyekonomické v Praze, se stala Věda v měnícím sesvětě. Řečnické obsazení konference bylo tradičněexkluzivní a zřejmě vůbec poprvé se v Praze sešlihned čtyři nositelé Nobelovy ceny– Kurt Wüthrich (2002, za chemii), Carlo Rubbia(1984, za fyziku), Richard J. Roberts (1993,za medicínu) a Timothy Hunt (2001, za medicínu).Na Fóru zaznělo,že v loňském rocechybělo v Evropě800 000až 1 000 000pracovníků vevědě a výzkumu.Polovina všechstudentů,kteří odjíždějína doktorandskástudia do USA,se již zpět nevrací.Podle rektora Vysoké školy ekonomické RichardaHindlse je každoroční pražské fórum jedinečnouplatformou, na níž se setkávají nejen ti, kteří vědu dělají,ale také ti, kdo o vědě rozhodují, výzkum financují,a ti, jimž její výsledky slouží. „Fórum vytváří mostymezi izolovanými aktéry evropské vědy a ty Evropa,pokud chce být skutečně konkurenceschopná, potřebuje.Naše spolupořadatelství považujeme nejen zapříspěvek těmto snahám, ale i za možnost mezinárodníhozviditelnění a zvýšení prestiže naší školy.“Úvod dopoledního bloku přednášek patřil ministroviprůmyslu a obchodu Martinu Kocourkovi, který k zapl -něnému auditoru hovořil o nepříliš dobré konkurence -schopnosti České republiky. „V posledních letech sepozice Česka zhoršovala a loni se na světovém žebříčkuSvětového ekonomického fóra propadla o pětpozic až na 36. místo,“ konstatoval ministr. Jedinoumožností, jak čelit hospodářskému vzestupu asijskýchstátů, je podle něj podpora inovací. „Byť máČesko ve vědě a výzkumu špičkové výsledky, neumímeje aplikovat do komerční praxe. Podpora inovacíje proto jedním z pilířů Nové strategie konkurence -schopnosti na roky 2012 až 2020, kterou v současnostipřipravujeme“. Pilíři strategie mají být efektivníinstituce, kvalitní infrastruktura a ekonomika poháněnáinovacemi. Na její přípravě se podílejí expertiz praxe i odborníci z akademické sféry. Do projektu jeakademickýbulletinab14EVROPSKÉ FÓMéně byrokracie –zapojeno několik ministerstev a další klíčové úřadyveřejné správy.Zkušenosti a spolupráci britských univerzit s průmyslemna fóru prezentovala prorektorka Aston UniversityJulia Elisabeth King. Podle jejího názoru majíbritská univerzitní pracoviště silný ekonomický impakt,a spolupráci s průmyslem lze tak hodnotit jakoúspěšnou. „Inovace jsou pro současnou Evropu klíčovétéma. Jedině jejich prostřednictvím budemeschopni čelit globálním problémům, které nás v blízkébudoucnosti čekají.“Engelbert Ruoss, ředitel kanceláře UNESCO v Benátkách,referoval o pozici malých evropských zemív rámci evropského výzkumu. Vycházel předevšímz hodnocení, které se nedávno uskutečnilo mezi zástupcivýzkumných institucí zemí jihovýchodní Evropya jež se zaměřilo na otázky rozpočtu těchto vědeckýchinstitucí, z jakých zdrojů jsou financovány, jakémají výsledky apod. Při srovnání s ostatními evropskýmizeměmi je rozpočet těchto institucí nízký a takéfinancování ze státní kasy je omezené. Většina hodnocenýchinstitucí se téměř neúčastní evropskýchprojektů, a pokud ano, jen v malé míře. V posledníchletech však počet evropských projektů s účastí zemíjihovýchodní Evropy narůstá. Jedním z důležitých faktorůúspěšnosti těchto institucí je mezinárodní spolupráce.Ačkoli státy jihovýchodní Evropy mezi seboukooperují, měla by růst především spolupráce se zeměmiEvropské unie. Aktivní spolupráce se zahraničímje totiž klíčem k úspěchu. Engelbert Ruoss zastávánázor, že by si malé státy měly ve vědě a výzkumuvytyčit několik prioritních oblastí, užitečných předevšímna národní úrovni (např. medicína, životní prostředí,zemědělství a stravování, informační technologie)a v jejich rámci usilovat o excelenci. Zaměřit byse měly též na inovace, vylepšení technologií a jižzmíněnou mezinárodní spolupráci.

RUM VĚDY A TECHNIKYvíce důvěry vědcůmOtázkou, jak by mělo vypadat efektivní řízení vědy,se zabýval jeden ze čtyř nobelistů – Timothy Hunt.V úvodu britský biochemik ocenil úspěchy české vědyv oblasti chemie, zvláště mimořádný přínos výzkumuléků proti viru HIV, a pokračoval tezí, že vědunelze řídit direktivně. „Pro konkurenceschopnost Evropyje nyní rozhodující, aby se badatelé z jednotlivýchzemí mohli volně pohybovat, setkávat se a spolupracovatna řešení společných projektů.“ Problémje ale podle T. Hunta také v tom, že perspektivní mladívědci, kteří úvod své kariéry strávili např. v USA,nejsou po svém návratu do Evropy pod tlakem, abybyli podobně výkonní a úspěšní jako v zámoří.Další z přednášejících, zástupce Evropské komiseOctavi Quintana Trias, hovořil o přípravě 8. rámcovéhoprogramu a jeho prioritách. Jmenoval tři hlavní body,na které se evropští úředníci aktuálně soustředí:věda pro veřejnost, inovace a konkurenceschopnost,základní výzkum. Zmínil se také o Evropském výzkumnémprostoru (ERA). Stěžejní myšlenkou ERAje volný pohyb výzkumníků a znalostí v rámci Evropy,volný trh na poli výzkumu a otevřenost světu. OctaviTrias neopomenul ani problémy, které volnému pohybuv rámci ERA brání, jako jsou např. překážky v mobilitěvědců, národní strategie v rámci jednotlivýchstátů, nejasně formulované definice, pravidla či cíle.O propojení akademického a průmyslového výzkumuna příkladu společnosti New England BioLabspřednášel biochemik a molekulární biolog RichardJ. Roberts, který Nobelovu cenu získal (spolu s PhillipemA. Sharpem) za objasnění způsobu, jímž seu vyšších organismů – eukaryot – uskutečňuje dědičnýprogram, zakódovaný v genomové DNA. Úspěšnáspolečnost se během své pětatřicetileté existencevypracovala podle R. J. Robertse na jednu z klíčovýchinstitucí v oblasti biotechnologického průmyslu.Odpolední část programu patřila mj. vědcům z Akademievěd ČR, kteří se zúčastnili diskusního paneluEvropské výzkumné sítě – efektivita, výhody a úskalí.Debatu moderoval ředitel Ústavu molekulární genetikyAV ČR Václav Hořejší a kromě již zmíněných hostůFóra – J. E. King a O. Q. Triase – se jí dále zúčastniliPeter Šebo (Mikrobiologický a Biotechnologický ústav),Petr Svoboda (Fyziologický ústav) a rektor Českého vysokéhoučení technického v Praze Václav Havlíček.Meritum setkání tvořila témata, zdali (a jak) lze dosáhnoutvýraznější konkurenceschopnosti evropské vědy,jestli získá věda malých států na důležitosti nebo se rozmělnía ztratí či zda jsou cíle Evropského výzkumnéhoprostoru realistické nebo příliš optimistické a diktovanéVŠECHNA FOTA: ARCHIV ČESKÉ HLAVYabstraktními politickými proklamacemi. Podle VáclavaHav líčka omezuje vědce především přebujelá byrokracie.„Často se stává, že nad vlastní vědeckou prací vítězípolitické zájmy. Svou kritiku ale nesměřuji jen k Evropskéunii, nýbrž i České republice.“ Rektor ČVUT takéuvedl, že malé státy EU by se měly spíše orientovatna ty oblasti výzkumu a vývoje, v nichž jsou nejlepší.Ve stejném duchu hovořili i Václav Hořejší a PeterŠebo. Ti podpořili názor, že byrokracie kreativitua inovace zabíjí. Vyjádřili také svůj nesouhlas s finančnípodporou druhořadých projektů aplikovanéhovýzkumu z institucionálních prostředků. Naopak jepodle nich třeba vytvořit lepší podmínky pro vznikexcelentních pracovišť základního výzkumu, jejichžprostřednictvím se Evropa může stát konkurence -schopnou. Podle J. E. King by však i aplikovaný výzkumměl mít dostatečnou podporu. „V oblasti vědo živé přírodě jsme ve srovnání se Spojenými státy(co se týče množství publikací) na obdobné úrovni.V aplikacích dosažených výsledků ale výrazně zaostáváme,“konstatovala J. E. King.Souběžně s Fórem Akademie věd ČR se konalotaké Fórum České společnosti chemické s podtitulemChemie pro společnost 2011. Pozvaní hosté, mezi nimižbyli např. švýcarský nositel Nobelovy ceny za chemiiKurt Wüthrich, František Štěpánek z Laboratoře chemickérobotiky na VŠCHT Praha nebo Jan Konvalinkaz Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, se věnovalitématům jako chemie a inovace, chemik a jehosvět, chemie a cesta z krize ke kvalitní vědě apod. ■LUDĚK SVOBODA a MARKÉTA PAVLÍKOVÁ15Diskusního paneluEvropskévýzkumné sítě– efektivita,výhody a úskalíse zúčastnili (zleva):Peter Šeboz Mikrobiologickéhoa Biotechnologickéhoústavu AV ČR,Petr Svobodaz Fyziologickéhoústavu AV ČR,Václav Hořejší,ředitel Ústavumolekulárnígenetiky AV ČR,Václav Havlíček,rektor ČVUT,Julia Elisabeth King,prorektorka AstonUniversity,a Octavi QuintanaTrias, zástupceEvropské komise.

v ě d a a v ý z k u mPROLOMENÍTĚŽEBNÍCH LIMITŮKomise pro životní prostředí Akademie věd ČRprojednala v březnu loňského roku stanovisko,v němž vyzývala k dalšímu zachování a respektování územních ekologických limitů těžbyuhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi. Stanovisko bylo schváleno jednohlasně.Protože však v souvislosti s diskusí o přípravě nové státní energetické politiky ožívái ve vládě (v rozporu s jejím programovým prohlášením) myšlenka na prolomenítěchto limitů, Komise se po roce k problému vrátila znovu.Pokračujícímasivní sesuvysvahůpod zámkemJezeří(stav koncemkvětna 2011)Vtéto souvislosti Komise přivítala návrh dr. RadimaŠráma, aby její členové přijali pozvání zástupcůspolečnosti Czech Coal přímo do místa těžby velkolomuČeskoslovenské armády. Spojili jsme však tutonávštěvu, kterou nám těžaři nabídli ve formě tzv.„uhelného safari“ terénními automobily přímo do provozulomu, s vlastní pochůzkou nad horní hranou těžebníjámy v prostoru skalních řícení a sesuvů zemindo těžební jámy velkolomu Československéarmády (VČSA) pod zámkem Jezeří a zbytků arboretas výkladem geologa dr. Jana Marka. Podvečerníhoworkshopu se zúčastnili i občané dotčených obcíČernice, Horní Jiřetín a Litvínov i další hosté, aby simohli udělat obrázek o náladách a názorech obyvatelobcí ohrožených nadlimitní těžbou. Toto pojetí seukázalo jako velmi hodnotné z hlediska odbornéhoprogramu i využití času.Dopolední pochůzka pod zámkem Jezeří názorněukázala, jak problematické je dodnes tvrzení zástupcůVČSA z 80. let minulého století, že stabilitní problémyna jižních svazích Krušných hor, které se dotýkají nejensedimentární výplně pánve, ale i krystalinika, neexistují,že těžební společnost má změny v terénupod kontrolou a že se stačí jen postarat o záchyta bezpečné odvedení potoků a povrchových vod stékajícíchdo pánve mimo těžební jámu.Od velkého sesuvu čela svahu pod arboretem v roce2005 postupuje trhání svahů dál. Počínající sesuv,který jsme s dr. Janem Markem zaznamenali při posledníspolečné návštěvě pod Jezeřím na podzim 2010s poklesem na odtrhové hraně – tehdy cca 1,5–2,0 mza zimu a jaro, „odjel“ o desítky metrů, odhademo 40–60 metrů a vzal s sebou i těleso bývalé silniceI/13 a kus plata, na kterém byly ještě v roce 1990 položenykoleje důlní dráhy (později demontované).Objevují se i další zátrhy v silnici, v okolním terénus porostem, který v sesuvu vypadá jako po vichřici– stromy jsou pokácené a leží přes sebe a těžaři jenestačí odklízet. Na jiných sesuvech na straně odobce Vysoká Pec již padlé i stojící stromy v sesuvuakademickýbulletinab16těžaři pokáceli. Paradoxně tím ovšem snížili odparvody právě těmito stromy z tělesa sesuvu, což situacizhoršuje. A co hůř. Čerstvými sesuvy poklesl teréna váha hmot, které byly oporou dřívějších, již uklidněnýchpat sesuvů, způsobených nad tímto prostoremtěžbou bývalého hlubinného dolu Maršál Koněv; tabyla i kvůli tomu v polovině minulého století zastavena.Hrozí tedy, že se i tyto sesuvy nad bývalou silnicíI/13 znovu „rozjedou“. A to by nepříznivé důsledkytěžby rozšířilo vysoko nad těžební jámu do svahůJánského vrchu a do bezprostřední blízkosti zámkuJezeří. Těžaři se snaží vody z potoků a povrchovésplachy po srážkách zachycovat a provizorně odváděthadicemi jen mimo tělesa sesuvů, ale na solidnía stabilní odvodňovací díla již rezignovali poté, co sejim jejich části sesuly a ztratily původní funkci odvéstvody mimo těžební jámu. O to více ji teď musí čerpatvelkou čerpací stanicí u dna těžební jámy.VŠECHNA FOTA: ARCHIV AUTORA

„BLANKA“ ODHALILARANĚ STŘEDOVĚKÉ POHŘEBIŠTĚHrob 10VŠECHNA FOTA: ARÚ AV ČR, PRAHARozsáhlý záchranný archeologický výzkum při výstavbě pražského tunelu Blanka,který vede Archeologický ústav AV ČR, Praha, ve spolupráci s firmou Archaia,trvá již od října roku 2008. Tunel prochází oblastí mezi národní kulturní památkouPražský hrad a územím s významnými koncentracemi pravěkého a středověkého osídlenív Dejvicích, Bubenči a Střešovicích. K mimořádnému objevu došlo v uplynulých týdnech.Během propojování stavebních jam staveb 9515 a 080 se začaly při skrývceobjevovat první hroby dosud neznámého pohřebiště.Ačkoli není výzkum stále dokončen, již nyní je možnéříci, že se jedná o kostrové pohřebiště ze sklonku9. století až 1. poloviny 10. století, tedy z doby počátkůutváření českého státu za vlády prvních knížat z roduPřemyslovců.Pohřebiště bylo objeveno při skrývce v těsné blízkostiPražského hradu, v prostoru severně od uliceU Prašného mostu. Prozatím bylo nalezeno na dvacethrobů. Vzhledem k bohaté výbavě v podobě zlacenýchgombíků, stříbrných náušnic s očkem, jantarových perel,nože a dokonce vědra u jedné z pohřbených, jevelmi pravděpodobné, že zde byli pohřbívání lidé s významnějším postavením, pravděpodobně obyvateléPražského hradu či jeho předpolí. Podle zatím předběžnýcharcheologických analýz patřila většina dosud objevenýchhrobů ženám či dětem, včetně novorozenců.Na výzkumu se kromě archeologůpodílejí také pracovníci restaurátorskélaboratoře a antropologického pracovištěpražského Archeologického ústavu.Analýza objevených nálezů sev budoucnu stane předmětem dalšíinterdisciplinární spolupráce s pracovníkyÚstavu jaderné fyziky AV ČR v Řežia Vysoké školy chemicko-technologickév Praze.Nález má velký význam pro poznánízázemí raně středověkého Pražskéhohradu v období, kdy se začínal formovatdo podoby hlavního sídla rodícíhose českého státu. Pohřebiště ovšemnení jediným archeologickým nálezem,kterému je v tomto prostoru věnována pozornost.Zkoumáme také novověké liniové objekty – příležitostnévodoteče, přírodní deprese, cesty, které spojovalyPražský hrad s krajinou na sever od něj.Výzkum raně středověkého pohřebiště, který sekoná v dobré součinnosti s firmou Metrostav a jejímisubdodavateli, je poměrně náročný a vyžaduje dostatekčasu. Termín dokončení je závislý na výsledcíchskrývek, které se teprve uskuteční.■Kostra ženys gombíkya se stříbrnouperlou na krkuJANA MAŘÍKOVÁ-KUBKOVÁ,Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.19 abDokumentacehrobu

o b h a j o b y D S c .MOHYLOVÉ POHŘEBIŠTĚV BOROTICÍCHPracovník Slezské univerzity v Opavěa Archeologického ústavu AV ČR,Brno, v. v. i., prof. Stanislav Stuchlíkobhájil před komisí Archeologiedisertační práci Borotice. Mohylovépohřebiště z doby bronzové a získalvědecký titul „doktor historických věd“.S. Stuchlík patří k významnýmspecialistům v oblasti pravěkéarcheologie a je odborníkempředevším na problematikudoby bronzové, pohřebního ritu v pravěku a zkoumá také používání zlata v pravěku.Jeho bohatá publikační činnost má velkou citovanost doma i v zahraničí. Podílí se rovněžna výchově mladých vědeckých pracovníků. V Česku založil tradici pořádáníspecializovaných konferencí o starší době bronzové, které se pravidelně konají.Účastnil se také velkého množství terénních archeologických výzkumů.Pravěká archeologie se zabývá nejstaršími lidskýmidějinami před vznikem písma. Podle nejčastějipoužívaných materiálů se dělí na dobu kamennou,bronzovou a železnou. Vzhledem k dlouhému trvánía složité problematice se archeologové dnes při svépráci zaměřují na jednotlivé periody pravěku. Velmidůležitý úsek ve vývoji lidské společnosti představujedoba bronzová. Nástup této epochy není ve znamenípřevratných změn, ale projevuje se spíše plynulýmvývojem navazujícím na předchozí období. Její významspočívá hlavně v objevu nového materiálu – bronzu,který výrazně umocnil výrobní schopnosti člověka.Nové ekonomické možnosti se postupně promítlyprakticky do všech oblastí lidského života (např. přirozvoji zemědělství a dalších oborů), napomohly rozšiřováníobchodních kontaktů, přispěly ke společenskémurozčlenění společnosti, změnily nazírání naposmrtný život apod. K velmi důležitým a stále ještěnedostatečně probádaným etapám pravěkého vývojepatří závěr starší doby bronzové, kdy Moravu osídlillid věteřovské skupiny. Patrně ještě menší znalostimáme o střední době bronzové, kdy toto území obsadillid středodunajské mohylové kultury.Mimořádně důležité naleziště představuje mohylovépohřebiště v Boroticích na jihozápadní Moravě,jehož vyhodnocení a zařazení do celkového vývojese stalo námětem této doktorské práce. Pohřebištěbylo sice objeveno již v polovině 19. století, ale tehdejšíbadatelé nedokázali získané nálezy dostatečněklasifikovat. Další aktivity se uskutečnily v šedesátýchakademickýbulletinab20letech 20. století, ale hlavní odkryvy se udály až podvedením S. Stuchlíka mezi lety 1976–2002. Na mohylníkujsme prozkoumali téměř 130 hrobů, z nichžvíce než 80 patří do starší a střední doby bronzové,zatímco zbývající hroby náleží do doby laténské a doobdobí stěhování národů. Nejde sice o velké počty,ale pro poznání starší a střední doby bronzové naMoravě mají zásadní význam. V nedávné minulostibyly naše znalosti o pohřebním ritu lidu věteřovskéskupiny minimální a vědělo se jen o několika ojedinělýchhrobech a dále o pohřbech na sídlištích. Pohřebištěv Boroticích tak přineslo zásadní poznatky o duchovnímsvětě věteřovského lidu. Objevili jsme zdetotiž první nekropoli lidu věteřovské kulturní skupinyze závěru starší doby bronzové. Vedle běžných pohřbůse na ní podařilo rozpoznat některé neobvykléformy zacházení se zemřelými, jako jsou pohřby dětív nádobách, uložení zemřelého do žlábku lemujícíhohrobovou mohylu nebo sekundární otvírání hrobů.Druhá část pohřebiště patřila lidu středodunajskémohylové kultury ze střední doby bronzové. Z tohotoobdobí bylo mnoho hrobů a pohřebišť objeveno najiných nalezištích již v první polovině 20. století.V Boroticích však jde o první mohylník prozkoumanýmoderními metodami, takže jeho odkryv přinesl o tétoproblematice mnoho nových poznatků. Podařilo setaké specifikovat některé dosud neznámé nebo máloznámé formy pohřebního ritu, jako jsou příkopy kolemmohyl, pohřby v příkopu, trojhroby nebo vykrádáníhrobů.FOTO: ARCHIV AUTORA

z a k a d e m i c k é r a d yDetailní analýza borotického mohylníku a získanýchnálezů umožnila vysvětlit vznik středodunajskémohylové kultury plynulým vývojem z věteřovskéhopodloží a oblast vzniku věteřovské skupiny umístit najižní Moravu, případně do přilehlé části Dolního Rakouska.Rozbor keramiky a kovové industrie z Borotica jejich zařazení do historického vývoje doby bronzovérovněž napomohl k přesnějšímu členění věteřovskéskupiny i středodunajské mohylové kultury. Díky některým nálezům se navíc podařilo prokázat silné kontaktyjižní Moravy s okolními oblastmi a hlavně s kulturamiv Karpatské kotlině.■STANISLAV STUCHLÍK,Slezská univerzita Opava,Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.Informace z 29. zasedání Akademické rady AV ČRAkademická rada se dne 10. května 2011 zabývala těmito nejdůležitějšími záležitostmi:Schválila■ úkony navržené Majetkovou komisí AV ČR ve věcinakládání s nemovitým majetkem dle zápisu z jejího24. zasedání konaného 3. května 2011 a přidělení služebnícha startovacích bytů dle zápisu z 13. zasedáníBytové komise AV ČR, konaného 19. dubna 2011.Souhlasila■ s podepsáním Dohody o vědecké spoluprácimezi Centre National de la Recherche Scientifiquea Akademií věd ČR,■ se zásadami pro převzetí záštity Akademií věd ČR,■ s prodloužením Licenčního ujednání mezi Akademiívěd ČR a Adobe Systems.Navrhla předsedovi AV ČR, aby udělil■ Prémii Otto Wichterleho v roce 2011 těmto mladýmvědeckým pracovníkům AV ČR:I. oblast vědRNDr. Jan Borovička, Ph.D. (1979)– Geologický ústav a Ústav jaderné fyzikyRNDr. Stanislav Gunár, Ph.D. (1981)– Astronomický ústavRNDr. Tomáš Masopust, Ph.D. (1978)– Matematický ústavNeil Dillip Thapen, Ph.D. (1976) – Matematický ústavRNDr. Patrícia Martinková, Ph.D. (1979)– Ústav informatikyMgr. Martin Čada, Ph.D. (1976) – Fyzikální ústavMgr. Hynek Němec, Ph.D. (1979) – Fyzikální ústavMgr. Jindřich Kolorenč, Ph.D. (1977) – Fyzikální ústavII. oblast vědMgr. Otakar Frank, Ph.D. (1977)– Ústav fyzikální chemie J. HeyrovskéhoMgr. Jan Sýkora, Ph.D. (1977)– Ústav fyzikální chemie J. HeyrovskéhoRNDr. Dušan Koval, Ph.D. (1976)– Ústav organické chemie a biochemieMUDr. Libor Macůrek, Ph.D. (1976)– Ústav molekulární genetikyRNDr. Petr Procházka, Ph.D. (1976)– Ústav biologie obratlovcůMgr. Natálie Martínková, Ph.D. (1976)– Ústav biologie obratlovcůMgr. Jana Křenková, Ph.D. (1979)– Ústav analytické chemieRNDr. Lydie Plecitá-Hlavatá, Ph.D. (1977)– Fyziologický ústavMgr. Martin Horák, Ph.D. (1978) – Fyziologický ústavIII. oblast vědPhDr. Michal Bauer, Ph.D. (1980)– Národohospodářský ústavPhDr. Tomáš Vilímek, Ph.D. (1976)– Ústav pro soudobé dějinyMgr. Bc. Vít Boček, Ph.D. (1980)– Ústav pro jazyk českýMgr. Gabriela Marková, Ph.D. (1978)– Psychologický ústavPhDr. Lukáš Linek, Ph.D. (1976) – Sociologický ústavFrantišek Šístek, M. A., Ph.D. (1977) – Historický ústav■ Fellowship J. E. Purkyně:Mgr. Janu Jansovi, Ph.D., navrženémuMikrobiologickým ústavem AV ČR, v. v. i.,Mag. Dr. phil. Alexanderu Kratochvílovi, navrženémuÚstavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.,prof. RNDr. Ladislavu Kvaszovi, Dr., navrženémuFilosofickým ústavem AV ČR, v. v. i.,Mgr. Jakubu Steinerovi, M. A., Ph.D., navrženémuNárodohospodářským ústavem AV ČR, v. v. i.Vzala na vědomí■ usnesení vlády České republiky ze dne 20. dubna2011 č. 282 ke způsobu koordinace kosmických aktivitvlády České republiky,■ opatření provedená k realizaci usneseníXXXVIII. zasedání Akademického sněmu AV ČR,■ aktualizovanou Výroční zprávu o činnosti Akademievěd České republiky za rok 2010,■ zprávu o plnění smluv o spolupráci se samosprávnímicelky.21 ab

p ř e d s t a v u j e m e p r o j e k t yKNIHOPISNÝ SLOVNÍK ČESKÝCH,A CIZÍCH AUTORŮ 1V prosinci loňského roku publikoval Kabinet pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČRKnihopisný slovník českých, slovenských a cizích autorů 16.–18. století.Jeho autor dr. Václav Pumprla od roku 2002 působí v Kabinetu pro klasická studia FLÚ AV ČR,kde se zabývá digitalizací Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstaršíaž do konce XVIII. století. Jde o pokračování původního grantového projektuClavis monumentorum litterarum Regni Bohemiae (CML), který získal podporuUnion académique internationale se sídlem v Bruselu. UAI sdružuje 61 národních akademiíz celého světa, koordinuje a v některých případech finančně podporuje spoluprácina mimořádně významných projektech z oblasti humanitních oborů, přesahujících rámecjednoho státu. Jedním z nich je právě projekt Clavis monumentorum litterarum Bohemiae,který během 84. valného shromáždění UAI, jež se konalo 24.–29. května 2010 v Budapešti,získal na základě podrobného pětiletého hodnocení nejvyšší stupeň ohodnocení.Vúvodu chci připomenout, že otázky Knihopisuspadají do oblasti tzv. retrospektivní bibliografie.Řadíme jej k bibliografiím, které se vymezují českýma slovenským jazykem a léty 1501–1800. Jde o tiskypřevážně z území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska(dříve Horní Uhry), ale neomezující se jen na tatoúzemí – tzn., že jsou zahrnuty i tituly vytištěné mimojmenovaná území.V genezi názvu a obsahu Knihopisu se musímevrátit k osobě jazykovědce, básníka a překladateleJosefa Jungmanna (1773–1847), a to zejména k jehodílu Historie literatury české aneb Soustavný přehledspisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka[Praha, 1. vyd. 1825; 2. vyd. 1849 (1851) dálejen Historie], ale také k charakteristice doby, ve kterésvé dílo psal a co pro svou dobu znamenalo. Ve 2. polovině18. století zesiluje germanizační tlak na českézemě, proti čemuž se staví obránci českého jazykaa literatury. Patrné to bylo zejména za doby císařeJosefa II. (1780–1790). Císař sám byl znám svou snahoupovýšit němčinu na vládnoucí jazyk ve své monarchii.Byl zároveň ale i pragmatický, takže v ohleduk českým poměrům zdůrazňoval, že arciknížata, císařštíúředníci, důstojníci a podobní veřejní činitelé byměli znát i česky, protože jsou ve styku s česky mluvícímpoddaným obyvatelstvem, a proto je pro praxinutné, aby se s nimi dorozuměli.Pokud se podíváme na odborný jazyk našich jazykovědcůa literárních historiků předjungmannovské éry,zabývajících se českým jazykem a literaturou, můžemekonstatovat, že naprostá většina z nich mluvila a psalaněmecky a latinsky. Tento fakt si Josef Jungmann velmidobře uvědomoval, a proto se s okruhem svých spolupracovníkůzáměrně pustil do psaní Historie, a toakademickýbulletinab22česky. Dalším jeho velkým činem byla příprava a vytištěnípětisvazkového česko-německého slovníkuv letech 1834–1839 (přes 4500 stran), dále překladyz cizích literatur, kterými chtěl dokázat, že český jazykje plnohodnotným jazykem i ve srovnání s němčinoua latinou. Stačí připomenout překlady titulů JohnMilton: Ztracený ráj, Chateaubriand: Atala aneb láskadvou divochů na poušti a další překlady. A když semu nedostávalo slov, tvořil i nová.Záměr vytvořit novodobou podobu poněkud už zastaralébibliografie české literatury Historie literaturyčeské z pera Josefa Jungmanna vznikl v roce 1923u příležitosti 150. výročí jeho narození (1773). S iniciativoupřišel dr. Zdeněk Václav Tobolka, tehdejšíředitel Knihovny Národního shromáždění v Praze.Dne 9. prosince 1923 byla z rozhodnutí ministra školstvía národní osvěty Rudolfa Bechyně (1881–1948)utvořena osmičlenná komise, která se pod Tobolkovýmvedením ujala úkolu (viz Časopis československýchknihovníků 3, 1924, s. 22–23).Nejprve byly zpracovány české prvotisky do roku1500 (včetně) a v roce 1925 je dr. V. Tobolka vydalu příležitosti 75. narozenin prezidenta T. G. Masaryka.Svazek obsahoval 31 položek (Tobolka, Z. V.: Knihopisčeskoslovenských tisků od doby nejstarší až dokonce XVIII. století. Díl I. Prvotisky. Praha 1925. 31 položek).Nově soupis prvotisků zpracovala v roce 1994dr. Emma Urbánková (Urbánková, E.: Knihopis českýcha slovenských tisků od doby nejstarší až do konceXVIII. století. Dodatky. Díl I. Prvotisky do r. 1500.Praha 1994). Druhá část Knihopisu, zahrnující českéa slovenské staré tisky z let 1501–1800, začala vycházetv roce 1939. Vydávání se ujal Z. V. Tobolka a jakopomocníka si později vybral dr. Františka Horáka.

SLOVENSKÝCH6.–18. STOLETÍU vydávání Knihopisu zůstal až do 31. prosince1948, kdy byl vedení projektu oficiálně zbaven. Dne5. listopadu 1951 zemřel. Vydávání Knihopisu přešloplně na Františka Horáka. Svazek M–O vydal v dnešníNárodní knihovně, kam byl v roce 1949 přijat dozaměstnání. Další svazky už vydával jako zaměstnanecZákladní knihovny ČSAV v Praze, kterou k 1. lednu1953 založil. Vymínil si však, že vedle tohoto úkoluse bude věnovat dokončení vydávání Knihopisu. Nasvém novém akademickém pracovišti navíc v roce1954 založil i oddělení bibliografie cizojazyčných bohemikálníchtisků z let 1501–1800. Existuje dosud jakosoučást Knihovny AV ČR.Poslední, devátý svazek Knihopisu vyšel v roce 1967a František Horák zamýšlel vydat k němu rejstříky,dodatky a doplňky. Do své smrti v únoru 1983 už svůjzáměr ale nestačil realizovat. O skutečné pokračováníKnihopisu, a to číselných dodatků k němu, sezasloužila až dr. Bedřiška Wižďálková, která v letech1994–2006 vydala šest svazků (Wižďálková, B.:Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstaršíaž do konce XVIII. století. … Díl II. Tisky z let1501–1800. Dodatky. Sv. 16. A–P. Praha, 1994–2006).Během jejich vydávání však dr. Wižďálková zemřela.Zbývající písmena abecedy vyšla zásluhouMgr. Jana Andrleho a Vladimíra Jarého do konce roku2010.V devadesátých letech minulého století vznikl v Ústavupro klasická studia AV ČR v Praze (dnes Kabinetpro klasická studia Filosofického ústavu) úmysl vydatv digitální podobě bibliografii veškeré dosud známéčeské a slovenské, resp. bohemikální a slovacikálníliteratury. Byl navržen již zmíněný grantový projektCML na vytvoření a zpřístupnění obrazově-textovédatabáze. Z široce pojatého záměru se podařilo realizovatjen některé projekty, mezi nimi i projekt digitalizaceKnihopisu. Úkolu se ujali dr. Jiří Kroupaa dr. Martin Svatoš s několika dalšími spolupracovníky.Digitální databáze Knihopisu (viz www.knihopis.org)byla vyvěšena v dubnu 2003, u její realizace stálidr. Václav Pumprla a dr. Jiří Žůrek. V roce 2007 jsempodal v souvislosti s prací na digitálním Knihopisužádost o přidělení grantu u Grantové agentury ČRna léta 2008–2010, jehož obsahem byl projekt databázeautorů digitalizovaného Knihopisu. Žádost bylavyřízena kladně.Tato databáze se dotýká přibližně 2000 autorůa umožňuje rychlé nalezení a využití jejich životopisnýchdat z různých časových a místních oblastíjejich života. Zpracováním biografických údajů podle16 aspektů (životní data, místo narození a úmrtí,místa jejich působení, příslušnost k církevním řádůmapod.) získává uživatel prostřednictvím prohledávacíhoprogramu možnost rychlého několikastrannéhopohledu na autora, a to v elektronickéi tištěné podobě. Databáze měla tři výstupy: 1. databázeautorů on-line s propojením na www.knihopis.org(úkol na rok 2008); 2. digitální slovník knihopisnýchautorů na CD-ROM (úkol na rok 2009); 3. tištěnýslovník knihopisných autorů (úkol na rok 2010). Všebylo koncipováno tak, aby v budoucnu bylo možné databázea jejich výstupy průběžně aktualizovat, a to poformální i obsahové stránce. V prosinci 2010 tak vyšlodílo Knihopisný slovník českých, slovenských a cizíchautorů 16.–18. století. Součástí publikace je také databázena CD-ROM s fulltextovým vyhledáváním jakotřetí výstup z grantu GA Praha, číslo 405/08/0823. ISBN978-80-254-7790-8.Rád bych upozornil na problémy, s nimiž jsem sepři sestavování zmíněné databáze autorit digitalizovanéhoKnihopisu setkal. Uvedl jsem je v úvodu díla,a proto bych si je dovolil okomentovat:1. Biografie knihopisných autorů se zakládá předevšímna materiálu Knihopisu a je doplněna excerpcíněkolika dalších biografických příruček; pochopitelněněkteré údaje Knihopisu jsou už dnes překonané,přesto je pro kompatibilitu s ním ponechávám;2. biografie autorů nebylo možné zpracovat do většíchpodrobností také vzhledem k finančnímu limitu grantu;3. ze strany autora existovala snaha řadit českéa slovenské původce z hlediska místa jejich narození,23 ab

ulletinp ř e d s t a v u j e m e p r o j e k t ypodle historických zemí (Čechy, Morava,Slezsko, Slovensko), což občas přinášelo problémyvzhledem k poměrně častým proměnám správníhocharakteru daných území (změny působnosti okresů,krajů, zánik historických hranic zemí apod., viz např.Dačice, Pelhřimov, Moravská Třebová apod.);4. v některých případech byly problémy s původemautora podle místa narození – viz např. případ s JosefemDobrovským; nutno upozornit, že autoři častopřecházeli po různých místech střední Evropy, a protoprincip místopisného původu nebylo možné někdystriktně dodržet;5. protože jsou používány příručky z různých časovýchobdobí vydání, je ponecháván někdy i slovníka slovosled textů autorů biografií, aby nebyl zcelaporušen dobový pohled autora biografie; vyplývajíz toho občasné „kostrbatosti“ textu; do textu z příručekbylo zasahováno jen minimálně, a to jen ve zjevnýchpřípadech v nesouladu s dnešními pravidly pravopisu;6. některé místopisné údaje nebylo možné lokačněupřesnit, protože názvy obcí dnes už neexistují;v některých případech se jejich jméno vyskytuje vícekrát(např. název obce Nepomuk je udáván v pětilokalitách), v tom případě je za názvem místa působenípoznámka „možnosti“; rovněž se občas vyskytlynepřesnosti kvůli neznámým a nejasnýmreáliím v textu, které nebylo možné upřesnit (Altenbergči Altenberk?);7. názvy cizích měst a obcí jsou ve slovníku udáványvětšinou podle současných českých zvyklostí:München – Mnichov; kde však není zcela jasný českýekvivalent, je ponecháván cizí užitý tvar jména obce(Freiburk i Freiburg);8. rozdílné údaje o datu, místu narození apod. jsouponechávány podle znění biografických příruček a dozáhlaví je vybrán vždy údaj, který je citován nejčastějinebo je nejnovějšího data;9. pokud má autor v Knihopisu uvedeno více děla jsou doplněna citací z Jungmannovy Historie, přebírámz ní vždy citaci jen jednoho autorova díla;10. převzaté údaje od dr. Karla Bezděka jsou platnéjen po písmeno P, protože jeho biografické údajeo autorech (tzv. abecední dodatky) vycházely jakosoučást Dodatků Bedřišky Wižďálkové (viz předmluvak jejich 1. svazku); jejím úmrtím přestaly vycházet,a proto u tohoto písmene skončily i Bezděkovy biogramy;z tohoto důvodu provedl autor tohoto slovníkuve stejném duchu rešerši katalogu v NK Praha písmenP–Ž, odkud čerpal už Karel Bezděk, z důvodukontinuity je ponecháno označení údajů Bezděkovýmjménem;akademickýpůsobení apod.ab2411. knihopisné tvary autorů jako Pelcel, Brydel, Pytrapod., kterých se už dnes běžně neužívá, ponechávámkvůli kompatibilitě s tištěným textem Knihopisuv původním knihopisném tvaru;12. součástí publikace je CD-ROM, který umožňujesofistikované vyhledávání údajů, čímž více než nahrazujerejstříky v tištěné podobě.Především bych zdůraznil, že jsem Knihopisnýmslovníkem (dále KS) nechtěl napsat nový biografickýslovník asi dvou tisícovek našich a zahraničníchautorů, obsažených převážně v Knihopisu. Má motivacebyla jiná. Po vystavení digitálního Knihopisu na internetujsem si položil otázku: kdo byli ti spisovatelé,učenci a další osoby, kteří v nelehké době 16.–18. stoletínesli prapor českého a slovenského jazyka a literatury,ačkoli jim z toho žádné velké požitky nekynuly?Pro jejich zhodnocení jsem vycházel ze třípředpokladů, které Knihopis skýtá: 1. literatura je vymezenaprostorově, tj. převážně se týká území Čech,Moravy, Slezska a Slovenska (tehdy Horních Uher);2. je vymezena jazykově, tj. češtinou a slovenštinou;3. je vymezena časově, tj. omezena léty 1501–1800(s jistým převisem přes rok 1800, jako např. u JosefaDobrovského). Knihopis je doplněn českou a slovenskouliteraturou tištěnou v cizině.Každého z autorů jsem podrobil rozboru podle16 aspektů, abych získal plastický obrázek toho, kdese ti lidé narodili, kde studovali, kde bylo jejich působiště,s kým se stýkali apod. Napsaný text a výběr literaturyměl sloužit jen jako podkladový materiál, abybylo možné pomocí počítačových programů zjistit žádanáfakta. V zásadě proto KS nevyžadoval nejnovějšíliteraturu, již jsem ani neměl v úmyslu hledat.Bylo nutné otagovat údaje o autorech podle výšezmíněných 16 aspektů a další úkol již byl v gesci firmyAiP Beroun, která otagované autory musela převéstdo slovníkové podoby s dodržením údajů podlezadaných aspektů. Nezástupnou roli proto získalCD-ROM, bez něhož ztrácí publikace svůj význam!Je pochopitelné, že data jsou v publikaci dnes už nevždy platná a soudobá, ale znovu zdůrazňuji, že proprvotní informaci jsou dostačující a účelu zcela vyhovují.Jistě by bylo ideální data doplňovat z modernějšícha současnějších pomůcek, ale to by byl úkol nadelší dobu a určitě by jej nebylo možné ve vyhovujícímčasovém limitu grantu splnit.V době vydání tištěné publikace byl text databázedostupný rovněž na adrese: http://database.aipberoun.cz.■VÁCLAV PUMPRLA,Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.

t r i b u n aDEMOKRACIESESTŘIHOVÁProč takový název? Vlastně se jednáo metaforu odvozenou od dnešních znalostí fungování genetické informace.Snad z nich v dobách, kdy získáváme hlubší pohledy do fungování živých systémů,můžeme odvozovat i metafory, zvláště když mnohé dosud používanépředstavují klišé tisíckrát opakovaná a odvozená od starověkých vzorů.Ani v případě genetického kódu neexistuje rovnítkomezi tím, co by kód (chcete-li zákon) mělkódovat, a tím, co ve skutečnosti kóduje (čili uzákoňuje).Přepisy genetického kódu jsou totiž ve valnévětšině sestřihovány a sestřihy vzápětí znovu spojovány(chcete-li slepovány). Zásluhou sestřihu genetickýkód rozšiřuje vlastní kódující kapacitu. Tedyijeden gen může v důsledku slepování svých přepisůdát vzniknout až šesti novým produktům. Výsledkemneorganizovaného slepování by samozřejměbyl úplný zmetek nutně vedoucí k zániku živéhoorganismu. Sestřih genetické informace je protopodroben mnohým kontrolním mechanismům, kteréale zdaleka ještě neznáme. Přitom si zřejmě zachováváurčitou plasticitu, již určují vnější faktory,jako je stres nebo zásahy poškozující genom, a vnitřnífaktory, jako jsou pochody vedoucí k rozrůznění(diferenciaci) buněk.Sestřih informace není tedy soudobým vynálezemmédií – nalézáme jej i v živé přírodě. Zde všakplní funkci rozšíření možnosti informační kapacitygenetického kódu a otevírání cest k životně důležitýmmodifikacím a zřetelně přispívá k evoluci. Narozdíl od toho mediální sestřih zpravodajství i komentářůmá často opačný, omezující účinek a spíševylučuje poznání příčin i následků konfliktů v lidskéspolečnosti a jejich dosahů.Současná mediální kultura tíhne k sestřihu. Zjednodušenépostoje a tzv. „streight-forward“ postřehydominují twiterům, tisku i televizi. Aby se zakrylamyšlenková prázdnota a neznalost, tak se v komentáříchnebo diskusích ještě přidá omáčka slov,ve které se poukazuje na některá pozitiva a zdůrazníse negativa oponentů. Ale na kořen problémů seraději nejde.Sestřih zpravodajství a komentářů je vlastně plíživoucenzurou. Každopádně raději bych četl článek,z něhož by zbyl jen nadpis a pokračování nanepotištěném papíře s poznámkou cenzurováno.Takový postup by alespoň vedl k tomu, že by semnoho zvědavých čtenářů začalo pídit, o čem takovýčlánek pojednával. Samozřejmě jsou i horší formycenzury, kdy škrtá cenzor a vlastně se o tom aniFOTO: WIKIMEDIA.COMMONSneví. Tím vynikala padesátá léta a období normalizace.Ale kolik je takových případů, v nichž podobnýmzpůsobem postupují i „nezávislí“ šéfredaktoři,aby vyhověli přání pana majitele listu?Při vší této kritice nepopírám, že redakce mají právo,ba povinnost posuzovat věcnou stránku textu,jeho logickou stavbu i způsob vyjadřování.V dnešním světě, kde státní útvary sdružují desítkymilionů lidí, je nutno se ptát, kdo vlastně k obyvatelůmtakového útvaru může mluvit. Jednoduchou odpovědíjsou národní elity. Můžeme se i dále tázat,kdo to je a o čem by mohly mluvit? Elitami jsou ti,kteří se často objevují na obrazovce. Nezáleží takmnoho na tom, co říkají, ale hlavně že o ničem nepochybují,hovoří souvisle a občas utrousí i nějakývtip. Profesionálně jsou na roli elity nejlépe vyzbrojeniherci a baviči. Nejen u nás, ale i na blízkém nebodalekém západě. Občas odkryjí i ožehavá témataa zesměšní některou vyčnívající hloupost. Elitouje tedy osoba spojující herectví a bavičství. Jakmiledojde k přesahu těchto aktivit a začne se uvažovato příčinách problémů z poněkud širšího a hlubšíhopohledu, nastupuje sestřih.Byla vždycky demokracie sestřihová? I ve svýchpočátcích narážela demokracie na problém respektuk názorům, které nebyly většinové, ba někdybyly jen individuální, a přece postřehovaly často situacelépe než rozštěkaná většina. Topikálním příkladembylo Sokratovo odmítnutí dobrodružné výpravyAthéňanů na ovládnutí Syrakus, které skončilokatastrofálním fiaskem tétointervence. Stejně tak neohroženětento velký myslitelvystoupil proti rozsudkůmsmrti nad vítěznýmiathénskými námořními veliteliu Arginůs odsouzenýmiza to, že se běhemtažení nevěnovali pohřbívánímrtvých. Rozchod velkýchfilosofů s demokraciíbyl vlastně způsoben tím, žev tehdejší demokracii nebyly25 abCesta k athénskédemokraciije spjatas reformnímikroky antickéhozákonodárceSolona.FOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN

t r i b u n aProfesionálníarmády se lehcemohou státnástrojem mocivyvolených.vytvořeny podmínky, jak zajistit lidem znalým a přemýšlivýmúčast na veřejném životě. Bezbřehá demokraciemá tendenci upadnout do demagogie,nejsou-li jasně nastaveny nezávislé pravomocisoudců a není-li pod sedativním vlivem fungujícíchzastupitelských a kontrolních orgánů opírajícíchse o názory znalců. Tak faktické zrušení doživotněvoleného areopágu, který byl strážcemústavy a chránil zákony, k němuž došlo za Efialta,vedlo k další nevyrovnanosti athénské demokratickévlády.Nejjasněji vyzařují tyto problémy a jejich důsledkyz děl Aristotelových, který získal nevelký, alepřesto jistý časový odstup od vzepětí i pádu demokraciev Athénách. Aristoteles uvažoval o spojenídemokracie s aristokracií, něco jako aristodemokracii,která by dala významný hlas lidem vědoucíma současně by zachovala jejich lidovou kontrolu.Tato myšlenka ožila i v novověku a je různými, častonepříliš viditelnými způsoby uplatňována i v etablovanýchdemokraciích.Podíváme-li se okolo sebe, tak i fungující demokraciemají rysy aristodemokracie. Profesionálníkontinuita ministerstev v Británii je zajištěna statutemvzdělaných a zkušených státních tajemníků,kteří neztrácejí své posty po volbách. Ve Spojenýchstátech je situace jiná, administrativa se po volbáchvymění, ale nutně ke svému fungování vyžadujespolupráci sítě státních výzkumných organizacía středisek, která monitorují všechny nejvýznamnějšíudálosti ve světě od infekčních onemocněníi ekologie až po ekonomický růst a stav veřejnýchzáležitostí. K tomu se druží i na státu nezávislé univerzitya síť specializovaných agentur. Je tedy z čehose učit, vybírat i získávat spolupracovníky prostátní správu. Že by takové podnětypřicházely v úvahu též u nás, byznamenalo porušení naší suverenityopírající se o jalová hesla jako„Evropě to osladíme“. Tedy ne navrhovat,jak pomůžeme evropskéintegraci, nýbrž jen jalově povykovat.Jak každý, kdo prošel mezinárodníscénou a něco nového na níuplatňoval, ví, respekt a suverénnípostavení je výsledkem soustavnéhomnohaletého usilování i zápolení.To platí nejen pro specializovanéobory, ale i pro státní správu.Ale vykládejte to novopečenýmakademickýbulletinab26„suverénkům“ čerstvě přišlým z újezdů nebo holčičkáma chlapečkům, kteří pro svou nevyzrálost předsebou mají jen vidinu úspěchu a bohatství za každoucenu.Od sestřihové nebo ostříhané demokracie bychomse mohli obrátit k dalším problémům demokratickévlády.Stojí snad za to zamyslet se i nad mocenskýmipákami, které mohou vyvracet demokracii. Mezi něurčitě patří bezpečnostní agentury, jež u nás, jakjsem se doslechl, zaměstnávají 50 000 lidí školenýchv nejrůznějších formátech násilných zásahů,kterým se říká „ostraha“. Pokud je tento odhadsprávný, počet zaměstnanců těchto agentur převyšujepočet policistů. Kdysi, za mého mládí, se takovéagentury zabývaly hlavně manželskou nevěroua byly zdrojem dobrých vtipů. Dnes představujímoc, která je využitelná i v politických bojích a můžeprofesionálně rozkládat i struktury naší demokracie.Nazrává čas, aby se jim přistřihla křídla ažpo kořeny brků.Podobně je tomu s profesionální armádou. Jak její dáno do vínku, poslouchá toho, kdo ji platí. Tak selehce může stát nástrojem moci vyvolených. Velmizřetelně se to ukázalo na vývoji demokratizačníchhnutí v arabském světě, kdy egyptská neprofesionálníarmáda odmítla vystoupit proti obyvatelstvu,zatímco profesionální lybijská armáda křečovitěpodporuje svého plukovnického chlebodárce. Prodemokracii, zvláště v menších exponovaných státech,má všeobecná branná povinnost svoje nezastupitelnémísto. Bez ní si nelze představit třebaŠvýcarsko nebo Švédsko. Že by se taková občanskápovinnost měla vést v jiném duchu, než jsmemy starší již zažili, je nasnadě.FOTO: DREAMSTIME.COM

Demokracie je vládou lidu pro lid. A to je dalšíčertovo kopýtko. Vraťme se opět do historie. Prvnívlády se znaky demokracie nalézáme v malých státechzávislých na výrobě a obchodu. Tam přirozeněvznikla vrstva světaznalých nezávislých obchodníků,z nichž jeden jménem Solon zrušením dluhů(seisechtia) a osvobozením jinak plnoprávných občanů,kteří se pro své dluhy stali otroky, nastartovalcestu k athénské demokracii.V 17. století průmyslová revoluce spojená s požadavkemvolného obchodu odstartovala liberalismusspojený se vznikem demokratických institucí.Že přímočarý liberalismus zvláště v pozdějších letechnezvládl problém chudoby, nadbytečného hromaděnímajetku, ale i volného obchodu lze na mnohýchpříkladech doložit.I dnes, na začátku 21. století, žijeme v éře liberalismua liberální demokracie. Přesto se pravidla hryoproti minulému století mění. Nadnárodní kapitál sestává rozhodující silou ve společnosti a podřizuje sičím dál širší okruhy činností, ovlivňuje i vzdělánía vědu. Ne vždy je to špatně, zvláště ne tehdy, kdyžposkytuje podporu humanitárním cílům, vědě a vzdělání.Ale od momentu, kdy dojde k zasahování donezávislosti soudců, policejního sboru, vysokýchškol, Akademie nebo profesních a odborných společností,nelze připustit ústup nebo ústupky v jejichobraně.Stejně je tomu i v případě státní správy a volenýchorgánů. Tady nemá co dělat volná ruka trhu,kupování a prodávání. Nesmí dojít k tomu, co rozložilotřeba římskou republiku a co ironicky vyjádřilSextius ve vztahu k faktické Sullově diktatuře:„Správně pokládáš svěřenou úřední moc za svouvlastní. Vždyť sis ji koupil.“Za poslední dvě dekády, kdy žijeme ve sféře západníspolečnosti, prochází ekonomika takovýmizvraty, že lze právem pochybovat o její rozumné seberegulaci.Chybí-li seberegulace, musí nastoupitregulace naprogramovaná. Začínají si toho býtvědomi odborníci odpovědní za ekonomiku i mezinárodníměnové organizace jako MMF. Volná rukatrhu vystihuje hokynářský kapitalismus, ale ne dnešníruletový velkokapitalismus.Nárůst moci nekontrolovaných finančních toků,hazardních obchodů a půjček musí být kompenzovánkontrolní funkcí státní administrativy reprezentovanévzdělanými, dobře placenými úředníky, kteřínemohou být libovolně propuštěni. To je alfa i omegatzv. „boje s korupcí“, která nejen užírá státní příjmy,ale také parazituje na společnosti v rámci finančníhoseskupení, kde uplácení a nedovolené prodávánífiremních informací představuje další zdroje černýchzisků. U nás to zatím není tak viditelné, alepodobné praktiky jsou odkrývány třeba v USA.Ve své prostomyslnosti nemohu pochopit, jakmůže ministerský resort jako vnitro projít výměnouvšech vedoucích pracovníků a za pár týdnů novýministr provede novou výměnu. Představte si obdobnoupraxi třeba na vysoké škole nebo ve výzkumnémústavu. Kdo by tam zbyl? Snad školníknebo vrátný. Pro další nábor pracovníků by se novíděkani nebo ředitelé museli obrátit už jen na seznamku.Zdá se mi, že naše tzv. elity „úspěšně“ prohospodařujínadšení lidí pro vytvoření otevřené demokratickéspolečnosti. Odrazem je výrazný pokles důvěryvládní garnituře i parlamentu.I stabilnější demokracie, než je ta naše, stojí předproblémem, kterak aktivovat lidi, aby se více a účinnějizabývali věcmi veřejnými. V době, kdy i vztahymezi lidmi jsou v chronické krizi, je obtížné nalézatsprávná řešení. Nakonec asi nezbyde, než aby onyelity provedly „show-down“ čili vyložily karty a ukázaly,jak se hraje. Že to udělají samy, je nanejvýšnepravděpodobné. Snad k tomu dojde, až se lidéopravdu zaktivizují a vynutí si úplnější informaceprostřednictvím alespoň části zastupitelů a vyžádajísi z nich vyplývající důsledné změny. Jak opravdudemokracii nejen bránit, ale také uplatňovat bypředstavovalo téma na další zamyšlení. ■JAN SVOBODA,Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.27 abFOTO: WWW.IEFD.ORGKarikaturapřevzatáz webovýchstránekInternationalEndowmentfor Democracy.

o c e n ě n íCENA JOSEFA MÜHLBERGERAJosef Mühlbergerve své pracovněSiegfried Ulbrecht a Helena Ulbrechtováze Slovanského ústavu AV ČR převzali17. dubna 2011 v německém LauternuCenu Josefa Mühlbergera za speciální číslovědeckého mezinárodního časopisuGermanoslavica. Zeitschriftfür germano-slawischeStudien 1/2009.Německo-český spisovatel, překladatel a literárníhistorik Josef Mühlberger se narodil roku 1903v Trutnově do česko-německé rodiny (hlavní spojnicík české kultuře byla jeho babička z matčiny strany).Jeho mateřštinou byla němčina, avšak s českýmprostředím i jazykem byl po celý život spjat: českéjazykové i geografické reálie prostupují celou jehotvorbou a významnou měrou se podílel na překladechčeské literatury do němčiny.V letech 1922–1926 studoval slavistiku a germanistikuna Karlově univerzitě v Praze, kde také získaltitul doktora filozofie za práci o poezii česko-německýchbásníků. V letech 1927–1928 byl stipendistouna univerzitě v Uppsale. Knižně debutoval v roce1923 a první ocenění získal v roce 1937 (Herderovacena). Brzy nato však přišla vynucená publikačníodmlka, která trvala až do roku 1947. Mezitím bylJosef Mühlberger krátce vězněn, poté absolvovalválečnou službu v řadách německého wehrmachtuna frontách v Dánsku, Rusku, Itálii a Lucembursku.Konec války jej zastihnul v americkém zajateckémtáboře, odkud se později vrátil zpět do Trutnova.Odtud byl však jako německý státní občan v srpnuroku 1946 odsunut na jih Německa. Od roku 1956žil v Eislingenu v Badensku-Württembersku. Začalznovu tvořit a významně se podílet na uměleckéma kulturním životě jihoněmeckého regionu, což muumožňovalo i jeho zaměstnání redaktora v NeueWürttembergische Zeitung. Získal mnoho kulturníchocenění, z nichž k nejvýznamnějším patří Eichendorffovacena (1973) a Spolkový kříž za zásluhy prvnítřídy (1974). V roce 1977 mu byl propůjčen titul profesora.Zemřel v Eislingenu roku 1985.Josef Mühlberger vydal za svůj život téměř stoknih, a to jak uměleckých, tak i odborných. Působiljako básník a prozaik, historik literatury i historikpolitických dějin. Významná je také jeho vydavatelskáčinnost: v letech 1928–1931 byl jedním z hlavníchvydavatelů literárního a kulturního časopisuakademickýbulletinab28Witiko, v němž se snažil o porozumění mezi Čechya Němci. Jeho nejznámější a nejčastěji vydávanouknihou (naposledy v roce 2003) jsou Chlapci a řeka(česky také 2003) z roku 1934 – lyrické líčení vztahudvou dospívajících hochů k jedné dívce a jehotragické vyústění. Próza obsahuje i zašifrované náznakyjeho homosexuální orientace. Napsal také historickéromány ze štaufského období, povídky ze šumavskéhoprostředí, odkud pocházela jeho matka,povídky s tématy vlast, její ztráta či hledání identity.Známý je i jako autor Dějin české literatury od počátkůdo současnosti (Tschechische Literaturgeschichtevon den Anfängen bis zur Gegenwart, 1970) a Dějinněmecké literatury v Čechách v letech 1900–1939(Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen1900–1939, 1929, 2. vyd. 1981). Překládal z růz -ných jazyků; výbor překladů české poezie vyšelv roce 1964 pod názvem Linde und Mohn (Lípaa mák), z jeho pera pochází i překlad NerudovýchPovídek malostranských a Babičky Boženy Něm -cové. K jeho nejoblíbenějším českým básníkůmpatřil Jiří Wolker. Vybrané spisy Josefa Mühlbergeravyšly v roce 2004.Mühlbergerova pozůstalost, kterou spravuje Archivpísemnictví východního Württemberska, čítá desetitisícedopisů, stovky rukopisů, deníky z let 1927–1984,knihovnu i zařízení bytu. Velká část rukopisů (mezinimi i některé překlady poezie Jiřího Wolkera) nebyladodnes publikována. O propagaci a popularizacijeho osobnosti se stará Společnost JosefaMühlbergera se sídlem v Heubach-Lauternu, kteráorganizuje festivaly jeho tvorby, Literární dny JosefaMühlbergera, a zároveň podporuje i tvorbu autorůspjatých s württemberským regionem. Zakládajícímičleny společnosti jsou dr. Reiner Wieland (literárníhistorik, germanista a bývalý ředitel školy), spisovatelkaa publicistka Tina Strohecker a spisovatelkaa literární historička dr. Susanne Lange-Greve. Z je-FOTO: ARCHIV PRAŽSKÉHO LITERÁRNÍHO DOMU

jich iniciativy vznikla také Cena Josefa Mühlbergera,jež je každé dva roky udělována za mimořádnýliterární či ediční počin spojený s osobností JosefaMühlbergera nebo s osobnostmi jihoněmeckého regionu,zaslouživšími se o porozumění mezi jednotlivýmikulturami a národy.V roce 2011 byla Mühlbergerova cena udělenajiž po deváté: tentokrát vědcům a odborným redaktorůmze Slovanského ústavu AV ČR. Poprvé v historiise tak dostala také za hranice Německa. Vítěz -ným titulem se stalo speciální číslo mezinárodníhovědeckého časopisu Germanoslavica. Zeitschrift fürgermano-slawische Studien, který SLÚ AV ČR vydáváod roku 1994. Číslo inicioval současný šéfredaktorčasopisu dr. Siegfried Ulbrecht, který v němshromáždil nejnovější odbornou produkci týkající seJosefa Mühlbergera. Technickou redakci zabezpečiladr. Helena Ulbrechtová. Autorsky se na čísle podílelibadatelé z České republiky a Německa. Jednotlivépříspěvky se zabývají především problematikouvztahu Čech a Německa v Mühlbergerově pojetí(S. Lange-Greve), česko-německou redakční činnostív časopise Witiko (S. Höhne), odbornými aspektyjeho pojetí dějin literatury (E. Mehnert, H.-D. Zimmermann)či teorií narace jeho povídkových útvarů(W. Popp, L. Motyčka). Studie L. Motyčky je rovněžprvním vědeckým zpracováním erotického tématuv Mühlbergerově tvorbě. Vydavatelé časopisu takéchtěli, aby jednotlivé studie působily jednotícímdojmem a aby z nich vystupoval obraz literáta a literárníhohistorika, pohybujícího se „mezi kulturami“a vytvářejícího (řečeno s teoretikem kultury HomiK. Bhabbou) „třetí prostor“ kultury – nejen ve smyslugeografickém, ale i jako prostor mezi literaturoua vědou o ní.Předání Ceny Josefa Mühlbergera předcházelaa následovala tisková mediální kampaň; kromě kratšíchzmínek přinesl jihoněmecký tisk také portrétdr. Siegfrieda Ulbrechta, který představil i svou vědeckoupráci ve Slovanském ústavu AV ČR. S předánímceny je též spojeno archivování veškerýchprací oceněných v Archivu písemnictví východníhoWürttemberska: odborná produkce Siegfrieda a HelenyUlbrechtových bude tedy od tohoto roku archivovánai v jižním Německu.Je potěšitelné, že vědecký časopis Germanoslavica.Zeitschrift für germano-slawische Studien udrželnejen svou existenci i po smrti jeho obnoviteleprof. Antonína Měšťana (zemřel v roce 2004), alenavíc pokračuje v jeho intencích, tedy ve snaze o interkulturnívědecký dialog mezi českou a německouslavistikou a germanistikou, a že si drží stálé místov kontextu evropské slavistické i germanistické literárnívědy. Věříme, že by profesor Měšťan měl ze„svého“ časopisu radost.■MARCEL ČERNÝ,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.Zleva:HelenaUlbrechtová,ředitelka SLÚAV ČR,SusaneLange-Greve,literárníteoretičkaa spisovatelka,Sigfried Ulbrechtze SLÚ AV ČRa Reiner Wieland,literární historika germanista29 abFOTO: ARCHIV SLÚ AV ČR

p o p u l a r i z a c eSTŘEDOŠKOLÁCI ZÁPOLILI V SOUTĚŽIEXPO SCIENCE AMAVETJiž 18. ročník národního kola soutěže vědeckotechnických projektů středoškolákůAMAVET se uskutečnil ve dnech 28.–29. dubna 2011 v budově Akademie věd ČR.Záštitu nad ním i letos převzal předseda Akademie věd prof. Jiří Drahoš,kterého při zahájení zastoupil místopředseda AV ČR prof. Vladimír Mareček.Autory 38 projektů, kteří postoupili z regionálních kol v Pardubicích, Brně a Příbramido národního finále, hodnotila odborná porota složená ze zástupcůvysokých škol a akademických pracovišť.VŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINStudentynárodního kolasoutěže AMAVETpřivítalmístopředsedaAV ČRVladimír Mareček.Vpravoředitelka divizepersonalistikyČEZ, hlavníhosponzora soutěže,Hana Krbcováa vlevodlouholetýpředsedaAMAVETStanislavMedřický.Předseda hodnotitelské komise Pavel Svobodaz Matematicko-fyzikální fakulty UK zastává rolihodnotitele už více než 20 let a za nejdůležitější kritériumpovažuje samostatnost a míru invence každéhostudenta. Předseda sdružení AMAVET StanislavMedřický během vyhlašování vítězů upozornil rovněžna fakt, že se v posledních letech objevují vynikajícíprojekty, u kterých si však hodnotitelé nejsou jisti, zdase skutečně jedná o práci studentů, což činí prácihodnotitelů obtížnější. Z celkem 37 projektů letos porotavybrala 15 vítězných, jejichž autoři se zúčastníletních škol v zahraničí či Festivalu vědy a techniky2011 v Bratislavě. Ti nejlepší pak mohou své práceprezentovat na soutěži I-SWEEEP 2012 v Houstonunebo INTEL ISEF 2012 v Los Angeles ve Spojenýchstátech amerických. O vysoké úspěšnosti českých studentůvypovídají též poslední ročníky – loni se např.v nejprestižnější americké soutěži INTEL ISEF umístilfinalista AMAVET Patrik Čermák na třetím místě. Letošníhvězdou soutěže I-SWEEEP v Houstonu, jež sezaměřuje na projekty z oblasti energie, životního prostředía inženýrství, se stal rovněž finalista AMAVETAleš Stejskal z letohradského soukromého gymnázia,který získal zlatou medaili za projekt Usměrňováníakademickýbulletinab30nanovláken. „Zabýval jsem se usměrňováním polymerovýchvláken, která se vyrábějí metodou elektrostatickéhozvlákňování. Metoda využívá silného elektrickéhopole, jež působí mezi dvěma elektrodami. Snažil jsemse zjistit, jak vlákna usměrnit, protože základní strukturavyužívá plochou elektrodu, tzv. kolektor, kde se vláknaukládají naprosto nahodile a nemají žádnou pravidelnoustrukturu. Pomocí rotujícího válečku jsem zkoušelvlákna namotávat, tím je usměrnit a dosáhnout tak pravidelnějšístruktury a lepší orientace vláken. Usměrněnímvšech vláken bychom získali pravidelnou strukturu,a tak bychom o nich dokázali přesně říci, jaké majívlastnosti (pevnost, rozměr atd.). Metoda usměrňovánínení nová, kolektorů je navrženo několik. Testoval jsemhlavně úspěšnost usměrňování za daných podmínek,vyčíslil jsem, jakou úspěšnost metoda bude mít při vlivurůzných faktorů,“ uvedl šestnáctiletý student běhemsoutěže AMAVET v budově Akademie věd.I když Aleš Stejskal nemohl svůj model v podoběrotujícího válečku, který sestrojil ve škole, z technickýchdůvodů přivézt do Ameriky celý a veškeré procesypouze popsal ve své prezentaci, mezi zahraničnímistudenty byl bezkonkurenčně vítězem. Na rozdíl odostatních, kteří při své práci používali koupené stroje, sisvůj přístroj vyrobil sám. Do budoucna by se jeho výzkumydaly použít při výrobě svalových implantátů.„Mohl by to být nosič pro léčivou látku, jež se nanese namísto přetrženého svalu,“ říká o svém objevu. V současnédobě se chystá ovládnout kyselinu hyalurovoua čeká ho studium nanovláken na Technické univerzitěv Liberci.Většina studentůse ke svým projektůmdostává zejménadíky úzké spoluprácistředních školse soukromými firmami,které studentůmformou přednášekči seminářů

prezentují svá výzkumná oddělení. Výsledkem takovésoučinnosti je i projekt Jany Hekrlové z Gymnáziav České Třebové; ta v národním kole soutěže vědeckotechnickýchprojektů středoškoláků AMAVET prezentovala3D model hojení. „Cílem mé práce bylo vytvořita charakterizovat jednoduchý model procesu hojenípostavený na inkubaci myších a lidských fibroblastůve 3D kolagenovém prostředí. Na začátku jsem vycházelaze dvou hypotéz, chtěla jsem zjistit, zda závisí proceshojení (proces stahování) na koncentraci buněk– zda čím víc buněk bude v kolagenovém prostředí, tímrychleji se to stáhne. A přišla jsem na to, že ano. Mádruhá hypotéza, ve které jsem předpokládala rychlejšíkontrakce gelu obsahujícího myší fibroblasty, se všakukázala jako nesprávná.“ Spolupráci s firmou vidí JanaHekrlová jako velikou příležitost, a to zejména díkyšpičkovému laboratornímu vybavení, které dle jejíhonázoru nemají dokonce ani na vysokých školách. Naotázku, jak vnímala práci hodnotitelské komise, odpověděla:„Přijde mi, že národní kolo je zcela něco jinéhonež regionální. Naše projekty hodnotí odborníci, a protose mi i lépe představovala moje práce. Hodnotitelémi také dokázali hodně pomoci s tím, co bych mělazlepšit, případně jaké jiné materiály bych mohla využívata poradili mi i s výběrem školy.“Už rok a půl spolupracuje s Fyzikálním ústavemAV ČR Michal Vyvlečka ze Střední průmyslové školyv Otrokovicích, který se ve finálovém klání AMAVETumístil na sedmém místě s právem účasti na Festivaluvědy a techniky 2011 v Bratislavě. Svůj projekt Využitízdroje atomárního vodíku v elektronové spektroskopiimi vysvětlil jako rozený popularizátor. „Elektronováspektroskopie probíhá v prostředí ultravysokého vakua,což je vakuum, které naleznete třeba v mezihvězdnémprostoru. Když do něj ale přenášíme vzorekurčený pro analýzu, nastává problém. Absorbuje senám do něj plyn ze vzduchu, můžeme na něj třebaprsknout apod. V současné době existují různé metody,jak tomu zabránit. Vzorek je např. možné vyrobit ve vakuu,což je ovšemznačně technologickynáročné. Také jemožné čistit vzorekproudem iontů argonu,to je ale podobné,jako kdybystechtěl vyčistit skvrnuod bláta na kapotěnového BMW oce-lovým kartáčem – skvrna zmizí, ale poškrábete lak.Čištěním argonem sice sundáme absorbované prvky,ale odřeme si vzorek, vzniknou díry a může dojít k narušenístruktury. Snažím se tedy najít novou metodu,která vzorek zanechá neporušený – takovou houbu proBMW, která utře bahno, ale nepoškodí lak. Vycházímz výzkumů Polské akademie věd, stavím na jejich teoretickýchzákladech, ale využívám nové metody a novátechnologická řešení. Pokouším se vytvořit takovémnožství atomárního vodíku, které by ze vzorků dokázaloodstranit nečistoty, ale nepoškodilo je.“V letošním roce se soutěže vědeckých projektů počtvrtézúčastnili i žáci základních škol. Sice o nic nesoutěžili,ale o to uvolněněji prezentovali před odbornouporotou své práce. S originálním nápadem přišelJiří Stodola, žák devátého ročníku Základní školyNpor. Eliáše v Pardubicích. Zkoumal, zda se plastovétašky po třech letech rozloží tak, že z nich zbude jenvoda, oxid uhličitý a biomasa, jak uvádí výrobce. „Vybraljsem si tašky z Globusu, protože v sobě obsahujíaditiva, tedy látky, které napomáhají plastům, abyse po určité době samovolně rozložily. Můj pokus trváod listopadu 2009, prozatím se jedna taška ze čtyřrozložila. Skladuji je v různých podmínkách: na kyslíkuna slunci, v hlíně, v písku a ve vodě a změny paksleduji po měsíci. Předpokládal jsem, že taška vystavenáslunečnímu záření se bude rozkládat nejrychleji,což se v podstatě potvrdilo – UV záření má na rozkladtašek velký vliv. Tašky v půdě a ve vodě jsou alepo roce a půl téměř jako nové. Na rozklad mají ještěrok a půl, pakliže se nerozloží, pokusím se kontaktovatvýrobce. Ten testy prováděl v laboratorních podmínkáchvystavením tašek pod UV lampou dvojnásobnémuUV záření, než jakému je vystavena našeplaneta. K rozkladu došlo po několika týdnech. Potésice pracovníci vypočítali, že do tří let by se tašky mělyrozložit, ale nikdo to nezkoušel. Tak jsem zvědavý,jak to dopadne,“ sdělil s nadšením.Právě nadšení je společným jmenovatelem všechzúčastněných a už za něj by si všichni studenti soutěžezasloužili medaili. Vždyť jen názvy dalších projektů,jako jsou např. Vliv genetiky na kvalitu chrupu,Geometrie v gotické architektuře, e-Žákajda – elektronickážákovská knížka, Vliv měsíční fáze na migraciobojživelníků či Příručka pro začínající sokolníky, vypovídajío nápaditosti a bystrém vnímání dějů, kterése kolem nás odehrávají.■GABRIELA ADÁMKOVÁ31 abFinále se„nesoutěžně“zúčastnili takéžáci základníchškol. JakubKaplanprezentovalprojektPřírodě blízkáprotipovodňováopatření.Na letošnímfinálovém klánípředstavilistudenti37 projektů.

p o p u l a r i z a c ePRVNÍ VÝSLEDKYMLADÝCH VĚDCŮV brněnském Ústavu přístrojové techniky AV ČRse 11. dubna 2011 uskutečnila 1. studentskávědecká konference projektu Otevřená věda II.Cílem konference, na niž se sjeli nejen stážistéOtevřené vědy, ale také jejich lektoři, pedagogové,spolužáci a rodiče, bylo setkání studentůs kolegy z oboru a představení jejich prací.Před zaplněným přednáškovým sálem zaznělocelkem 42 příspěvků z přírodovědných oborů.Roman Beránek,studentSPŠ chemickéBrno, docházína stáždo Ústavu chemiePřF Masarykovyuniverzity.Organizátoři rozdělili program konference do čtyřsekcí. Během dopoledního programu se posluchačiseznámili s příspěvky z biologie a chemie. Biologickousekci moderoval dr. Michal Vinkler z Oddělenípopulační biologie Ústavu biologie obratlovců AV ČR.Zaznělo na 14 příspěvků, z nichž se posluchači mohlidozvědět např. o analýze lidského genomu a hledánísouvislostí s rakovinou, o genetické variabilitě hlodavců,o lovu genetických chimér či o biofotonech. Knižníodměnu z Nakladatelství Academia si odnesla studentkaEliška Gruberová za příspěvek Inhibice buněčnýchsignálních drah jako způsob protinádorové terapie.Sekci chemie moderoval dr. Vlastimil Vyskočil z katedryanalytické chemie Přírodovědecké fakulty UKv Praze. Stážisté si připravili celkem sedm prezentacíz chemie a jednu z geologie. Mezi příspěvky o přípravěnanočástic kovů, možnostech analýzy buněkkapilární elektroforézou či sledování poškození DNAv podmínkách oxidačního stresu nakonec zvítězilaprezentace Anety Huškové z oboru geologie s tajuplnýmnázvem Konodonti (Conodonta).V následujícím fyzikálním bloku zazněly příspěvkyz fyziky, matematiky, informatiky a techniky; sekci moderovaldr. Antonín Fejfar z Oddělení tenkých vrsteva nanostruktur Fyzikálního ústavu AV ČR. Studentsképříspěvky se dotýkaly rozmanitých témat z oblasti biofyziky,např. Dopplerovské metody měření rychlostiprůtoku krve, ale také astrofyziky – Veřejná data observatořePierra Augera. Zvítězil příspěvek Jana KotkaAnalýza emisních profilů čar Hα aHβ velké slunečníerupce z 28. října 2003.Závěrečná sekce matematických a technických věd,kterou moderoval doc. Michal Krupka z katedry informatikyPřírodovědecké fakulty UP Olomouc, byla tematickynejpestřejší. Účastníci konference se takdozvěděli, jak se dá líně vyhodnocovat bitmapovágrafika, jaké existují prostředky bezpečnostního průmyslua jak se dají využít při ochraně obyvatelstvaakademickýbulletinab32nebo jak vznikají matematické investiční modely.Knižní odměna putovala k Petru Pechovi za příspěvekTvorba mapy prostředí v paměti robota. Publikacisi odnesla také studentka Mirka Famfulíková zavítězný grafický návrh trička, které získali všichnistážisté.Lektor stáží Otevřené vědy II. dr. Michal Vinklerkonferenci zhodnotil následovně: „Z vysoké kvality příspěvkůprezentovaných na této studentské konferencije patrné, že zapojení talentovaných studentů středníchškol do výzkumu v ústavech Akademie věd ČR a na vysokýchškolách je perspektivní způsob, jak u mladýchlidí vzbudit zájem o vědu a usnadnit jim kontakt s výzkumema vývojem. Ačkoli to nemusí být na první pohledzřejmé, právě nadšení a zájem jsou nesmírně důležité.Soustavné a systematické zvyšování kvalitníchznalostí a praktických dovedností studentů již od saméhopočátku jejich profesní dráhy totiž může v dlouhodobémhorizontu výrazně zlepšit konkurenceschopnostČeské republiky v mezinárodním měřítku.“Student Česko-anglického gymnázia v Českých BudějovicíchOndřej Vošta, který na konferenci prezentovaltéma Studium potravních vztahů jeskynních bezobratlýchživočichů, zvítězil se svou prací 29. dubna2011 v soutěži středoškolských prací Expo ScienceAMAVET. Prvenství v soutěži mu umožní představitsvůj projekt na prestižní mezinárodní soutěži Intel ISEF.S prvními výsledky prací talentovaných středoškolákůse zájmem o vědu a výzkum se můžete seznámit vesborníku prezentací, který je zveřejněn na webovýchstránkách http://www.otevrena-veda.cz.■MICHAELA ŽALUDOVÁ,Odbor projektů a grantů SSČ AV ČR, v. v. i.FOTO: ARCHIV OPG SSČ AV ČR

p o r t r é t y z a r c h i v uFRANTIŠEK TRÁVNÍČEK(1888–1961)„Charakterizuje jej především prudká životnost, s níž se zmocňujekaždého vědního problému. Jeho přirozený temperament nutí jejk tomu, že velmi živě reaguje na vše, co se dotkne jakkoli jehonitra a jeho vědních zájmů. Je však s podivem, jak dovede svůjpřirozený temperament mírniti ve svých vědních projevech.Vše, co nese pečeť konečného vědeckého soudu, je u něho již zbaveno osobního zahrocení,neboť prošlo kontrolou jeho jasného, nestranného rozumu. […] Je nejcharakterističtějšímznakem jeho zvídavého ducha, jehož pozornosti neunikne ani jazykový jev zdánlivě nepatrnýa bezvýznamný, že dovede pronikati vždy k jádru věci, odhalovati vzájemné vztahy a skrytouzákonitost i tam, kde běžný pozorovatel vidí jen pestrou směs. Proto prof. Trávníček […]byl přímo předurčen k tomu, aby zanechal velká díla systematická.“ (A. Kellner, 1948)František Trávníček se narodil 17. srpna 1888 veSpešově u Blanska. Po studiích na gymnáziuv Brně-Černých Polích nastoupil roku 1907 na Filozofickoufakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde sevěnoval slavistice a srovnávací indoevropské jazykovědě(studoval mj. u J. Máchala, F. Pastrnka, J. Polívky,E. Smetánky a J. Zubatého). Následně v letech1911–1915 pracoval jako sekretář dialektologickékomise III. (jazykovědné) třídy České akademie věda umění a působil též jako středoškolský profesor v Praze.Za první světové války byl povolán do zbraně, v roce1916 se však dostal do ruského zajetí a následněvstoupil do československých legií. Začal spolupracovats ruskými jazykovědci, především A. A. Šachmatovem.Roku 1920 se na Karlově univerzitě habilitoval proobor českého jazyka a starší literatury a rok poté bylna Masarykově univerzitě v Brně jmenován mimořádnýmprofesorem mluvnice českého jazyka se zvláštnímzřetelem k dialektologii československé. Po dalšíchšesti letech se stal řádným profesorem, ve školnímroce 1932–1933 působil jako děkan filozofické fakulty,v letech 1948–1959 jako rektor Masarykovy univerzity.V letech 1956–1961 položil základy brněnsképobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV.Měl blízko k meziválečnému Pražskému lingvistickémukroužku; od roku 1924 byl mimořádným(1948 řádným) členem České akademie věd a uměnía od roku 1925 dopisujícím členem Královské českéspolečnosti nauk, od roku 1952 akademikem ČSAVa předsedou VII. (filologicko-literární) sekce ČSAV. Zasvého předsedu si jej vybralo Sdružení moravskýchspisovatelů. V letech 1948–1960 byl poslancemNárodního shromáždění.Za svůj životní úkol si stanovil zpracovat mluvnickycelý novočeský spisovný jazyk. Sledoval proto vývojjazyka, historickou mluvnici a věnoval se soustavnědialektologii. K vydání připravil IV. díl Historické mluvnicejazyka českého od J. Gebauera, věnovaný skladbě.Trávníčkova badatelská činnost vyvrcholila syntézamiHistorická mluvnice československá (1935), Moravskánářečí (1926), Slovník jazyka českého (dva díly vyšlypoprvé 1937, s P. Vášou) a Mluvnice spisovné češtiny(dva díly 1948–1949).F. Trávníček projevoval živý zájem o všechny otázkyspisovného jazyka a budil jej i u široké veřejnosti podnětnýmičlánky, které vycházely pod souhrnným názvemJazykové zákampí v Lidových a Svobodných novinách,později v Literárních novinách (část jich vyšlaroku 1940 pod názvem Nástroj myšlení a dorozumění).Jazykovědné bádání popularizoval rovněž v knížkáchO českém jazyce (1924), Jazyk a národ (1930) neboÚvod do českého jazyka (1948). Zabýval se také jazykemuměleckých slovesných projevů (Umělecká mluva,1947).Po roce 1948 se poněkud nekriticky orientoval naruskou jazykovědu a jeho teoretickým východiskemse staly Stalinovy stati o marxismu v jazykovědě. Jaknapsal např. rusista Stanislav Žaža: „Většina z bohatéhodíla Františka Trávníčka zasluhuje pozornostia úcty. Méně to platí o některých jeho názorech a teoretickýchsoudech z posledních období jeho života,které byly zatíženy nekritickým přístupem k stalinskémupojetí jazykovědy a netolerancí vůči odlišným lingvistickýmkoncepcím. […] Naproti tomu je třeba s trvalýmrespektem vzhlížet k Trávníčkovým hlubokýmznalostem jazykového materiálu a schopnostem pronikavéanalýzy, k jeho poctivému úsilí o nalézání vědecképravdy a k jeho přímo neúmorné pracovitosti.“František Trávníček zemřel v Brně 6. června 1961. ■HANA KÁBOVÁ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.33 ab

k u l t u r a a s p o l e č n o s tDESETILETÍ NA STOPĚNAUČNÉ LITERATURYKdyž se před deseti lety 20. dubna 2002 vyhlašovaly první cenyliterární soutěže Magnesia Litera, nebylo zdaleka jasné, zda se podaří naplnitstatutární záměr „podpory a popularizace kvalitních knih, původních českýchi překladových“. Celostátní laureátská rodina českých lvů, thalií a slavíkůovšem získala nového příbuzného, slynoucího počtem, leč nevalnéhotelevizního appealu a nezatíženého rozhazovačným bohatstvím.Otcovství projektu i jednotlivé kroky jeho realizace jsou jednoznačně spjatys osobností redaktora časopisu Týden, Pavlem Mandysem.Literární ocenění, jež každoročně uděluje SdruženíLitera, zastupuje obce spisovatelů i překladatelů,nakladatele a literárně-vědné instituce, včetně AV ČR.Soutěž má široké žánrové spektrum zahrnující prózu,poezii, literaturu pro děti, překladovou literaturu, naučnouliteraturu, publicistiku, ocenění nakladatelskéhopočinu i začínajících literátů a cenu čtenářů. Je i pokusemo hodnotovou orientaci laického čtenáře v labyrintukaždoroční úrody tisícovek titulů. V prvnímroce oceňování okolo 14 500, další léta přidalanejméně tři tisícovky navíc. Za deset let existenceprokázala Magnesia Litera svou svébytnost, stalase obecně vnímaným hodnocením knižní tvorbya objevila čtenářsky přitažlivá i oborově originálnídíla.Uplynulá doba umožňuje alespoň letmé bilancovánía zobecnění. Soustředíme se však pouze na kategorii,již hodnotila pětičlenná porota jmenovaná Akademií vědČR. Zastoupeni v ní byli jak vědečtí pracovníci Akademie,tak učitelé z vysokých škol (v posledních dvou letechpřibyl také zástupce Svazu knihovníků a informačníchpracovníků).V průběhu magnesiálně-literárního posuzování bylyhranice „akademické“ kategorie značně flexibilní. Začínalose s názvem populárně-naučná literatura, kterábyla vymezena pro původní české práce bez rozlišenížánrů a oborů; tedy široký rámec, v němž sepopularizační denominace názvu kategorie utápělav oborové šíři. Od třetího ročníku (2004) se názevzměnil na naučnou literaturu s určením, že jde o práceodborné povahy. Žánrový přetlak po třech letechuvolnila nová kategorie Litera za publicistiku. Od roku2010, kdy byla zrušena kategorie publicistiky, existujevšeobjímající žánrový deštník Litera za literaturu faktu,jakýsi literární Gemischtwarenhandlung. Všechny tytozdánlivě drobné změny v názvech „akademické“ kategorieodrážejí jisté rozpaky nad tím, co a jak má býthodnoceno, když přebývají tituly bez jednoznačnéhourčení domovské příslušnosti.akademickýbulletinab34Jakým způsobem a za využití jakých kritérií ses uvedenou rozmanitostí porota vyrovnala? Předevšímzásadními akcenty na objevnost, původnost i literárnízpracování hodnoceného díla. Do jisté míry porota zohledňovalataké čtenářskou srozumitelnost a společenskouaktuálnost díla. Počáteční roky poznamenalynejasnosti v širokém zadání žánru původní odborné literatury.Nakladatelství přihlašovala i specializovanélékařské monografie, jež se stávaly snadnou kořistívstupní etapy porotní selekce. Specializované monografieurčené a srozumitelné profesně vyhraněnémuokruhu erudovaných specialistů do soutěže nepatří.V této souvislosti připomeňme oborové rozdíly čtenářskéhovnímání. Historická monografie, v podstatě i původnípříspěvek, má k dobru bonus vlídného přijetí, vyplývajícíjak z celkové čtenářské orientace, vyšší mírysrozumitelnosti a snad i sebezpytovného syndromučeského hledání symbolů národní identity na tolikrátzpochybněném podloží. Práci akademické poroty, konfrontovanous rozplizlostí hodnoceného žánru, ulehčilonásledné vydělení publicistiky jako samostatné kategorie.Jistou korekcí pro vypjatě esoterické pohledy bylaokolnost, že v konečné míře se na hodnocení podílelo25 či 30 členů ostatních porot (platilo obecně provšechny kategorie), tedy jakýsi výsledný common sense.Zrušení kategorie publicistiky a ponechání nominacena výroku jednotlivých porot, jak tomu je v posledníchročnících soutěže, považuji za chybné a z hlediskačtenářů poněkud necitlivé. Tento osobní názor ovšemnení jednoznačně sdílen.Zběžný přehled vítězných titulů navrhovaných porotous garancí Akademie věd (nezapomínejme, žejen v posledních letech jde o samostatné rozhodnutítéto poroty) naznačuje zjevnou převahu historickýchmonografií. Zahájil ji již v prvním ročníku Vít Vlnass knihou Princ Evžen Savojský. O dva roky později tutopřevahu potvrdil Petr Maťa s titulem Svět českéaristokracie, dále v roce 2006 Jan Křen – Dvě stoletístřední Evropy – a nakonec Vratislav Vaníček s publi-

FOTO: ARCHIV ČESKÁ HLAVAkací Soběslav I. (2008). Do plejády „historické“ historiese již v druhém ročníku Litery suverénně vmezeřilo aktuálnídílo Petra Suka Labyrintem revoluce, které popisujepolitické křižovatky i aktéry jejich provozu v obdobíod listopadu 1989 až po červen 1990. Převážil takzájem o události, jichž jsme se sami účastnili. Jakopřírodovědec bych se mohl cítit frustrován slabšímzastoupením přírodovědné literatury. Výjimku tvořilaZamrzlá evoluce od Jaroslava Flegra z roku 2007, dílo,které bezpochyby rezonovalo s fixním čtenářským povědomímo přelomové úloze darwinismu a připravenostío něm diskutovat. Celkově je tato oblast v nakladatelskéstrategii přihlašování považována asi spíše zarizikovou; v letošním ročníku prakticky chyběla a početpřihlášených děl neodráží jejich přítomnost na knižnímtrhu. Na nezájem poroty si ovšem knihy o přírodě stěžovatnemohou, protože se objevovaly ve finálníchnominacích. Uveďme alespoň Jana Dungela a KarlaHudce (Atlas ptáků ČR a SR) z prvního ročníku Litery,literárně ciselovanou knihu Jana Zrzavého, DavidaŠtorcha a Stanislava Mihulky Jak se dělá evoluce(2005) či Zaniklou slávu savců Oldřicha Fejfara a PavlaMajora (2006). Vox populi ovšem setrval u historickýchpriorit.Samo hodnocení není jen hodnotovou selekcí těchnejlepších, ale obsahuje i stopařský prvek objevování,spojený s loveckým zadostiučiněním. To v případě, že„úlovek“ dozná obecného konsensu či se podaří zachytitvýznamnou, ale již okolnostmi zavátou stopu.V druhém ročníku Litery (2003) zvítězila v kategorii populárně-naučnáliteratura kniha Pavla Zatloukala Příběhyz dlouhého století – architektura let 1750–1918na Moravě a ve Slezsku, která představila obsáhlý rozborsakrální, sekulární i technické architektury vycházejícíz analýzy ekonomických a kulturně-společenskýchmotivací českého, německého a židovskéhoetnika. Nakladatel toto originální dílo do Litery nepřihlásil,přesto si jej porota sama na „knihkupecké polici“našla (krok je oprávněný, jakkoli se děje, bohužel, jenvýjimečně). Publikace nakonec získala i hlavní cenu.Souběh vítěze naučné kategorie a hlavní ceny provázeli výběr Labyrintem revoluce Petra Suka. Porota se po-dílela i na vyhodnocení hlavní ceny z roku 2006, kterouzískal výběr neotřelých a nepodbízivých fotografickýchportrétů české krajiny a památek Bohemia od JanaReicha. Objevnou se jistě stala také nominace LadislavaSutnara (Design in action), který je u nás zapomenut,zatímco ve Spojených státech je uznávaným gurugrafického designu, vizuální komunikace a učitelemmoderní reklamy.Je relevantní se ptát, do jaké míry výběr knih hodnocenýchporotami Litery, včetně té akademické, představujejen nahodilou sondu, či je alespoň v nějaké mířerýžováním zlatých zrnek. Věřím, že vysoká účast prestižníchnakladatelství, stoupající věhlas Litery i solidnípráce knihomolných porot poskytují záruku účinnéhorýžování.Knihy jsou zváženy a vybrány. Způsob jejich nabídkyčtenářské obci se soustřeďuje do televizního rituálupředávání cen. Kniha, vysoce tradiční a zároveň svobodomyslnýnositel kultury, se ocitá ve světě vyučenémv klipové sdělnosti a iluzionistickém, estrádnímsdělování. Její dosavadní prezentace byla vždy spíšeúlitbou televiznímu divákovi než příspěvkem čtenáři.Všechny ty scénáře pseudopříběhů, v nichž měla hráthlavní roli i doprovodná show, působily spíše jakomlžná clona, která vlastní příběh knihy rozostřuje,vzdaluje. Nechyběla často profesionální úroveň vystupujících,ale proč nedat jednou vystoupit samotnýmknihám, tolik toho dovedou navyprávět – i ty naučné.Dosavadní průběh Litery ukazuje, kolik příznivců je jimochotno naslouchat.Trocha morality nakonec. Magnesia Litera překonalajuvenilní období a její existence se stala po právu konstantoukulturního a společenského života. Dobrá knihapředstavuje stále nezastupitelný orientační bod a substrátvzdělanosti. Aktivní účast Akademie věd v hodnoceníliterárního „kontestu“ považuji i za jeden z viditelnýchsignálů veřejnosti: její deklarovaná podporanárodní vzdělanosti a kultury má reálný obsah. ■JAN KREKULE,Ústav experimentální botaniky AV ČR, v. v. i.,člen poroty Litera za literaturu faktu35 abVítězovéletošního ročníkuMagnesia Litera.Třetí zlevaVladimírPapoušek,cena za literaturufaktu: Dějinynové moderny– Česká literaturav letech1905–1923

k u l t u r a a s p o l e č n o s tPAMĚTNÍ DESKA JOSEFA PEKAŘEPamětní deskuodhalil současnýspolumajitelhradu KostGiovanni Kinskýdal Borgo.Nápis na ní zní:„Kus historietohoto hradua svou láskuk okolnímu krajiklasicky zvěčnilprofesorJosef Pekař(1870–1937)v Knize o Kosti,erbovním dílečeskéhodějepisectví.“Páté vydáníPekařovy práce,do kteréhoeditorkaMarie Ryantovázařadila i kapitolynedokončenéhotřetího dílu(Praha 1998).FOTO: VÁCLAV HOVORKA, ARCHIV AUTORA„Tu Kost měl jsem blouznivě rádod studentských let…,“vyznal se historik Josef Pekařv předmluvě ke své Knize o Kosti.Citace uvozuje nápisna pamětní desce, která byla30. dubna 2011 odhalena v areálujednoho z nejznámějšíchčeských hradů.akademickýbulletinJosef Pekař (1870–1937), rodák z Malého Rohozceu Turnova, vystudoval gymnázium v MladéBoleslavi a historii na filozofické fakultě české univerzityv Praze. Na téže fakultě od roku 1897 přednášelčeské dějiny, od roku 1905 jako řádný profesor.V akademickém roce 1931–1932 zastával funkcirektora Univerzity Karlovy. Pro svůj odborný přínosbyl zvolen členem České akademie věd a uměnía Královské české společnosti nauk. Ve svém díleevokoval politické zápasy, duchovní proudění i každodenníživot prakticky všech epoch českých dějina prosazoval nové pohledy na jejich klíčové problémy,zvláště na husitství, Bílou horu a dobu pobělo-ab36horskou. Syntézu českých dějin podal ve vynikajícístředoškolské učebnici. Rozvinul vlastní kriticko-pozitivistickoukoncepci českých dějin, oponující koncepciMasarykově.Autorem pamětní desky Josefa Pekaře je akademickýsochař Aleš John. O její realizaci se zasloužilirodina Kinský dal Borgo, Ing. Martin Pachovský,Sdružení historiků České republiky (Historický klub1872) a Pekařova společnost Českého ráje. Odhalenabyla krátce po stém výročí prvního vydáníKnihy o Kosti. Tato Pekařova monografie, podanápůsobivým literárním stylem, je badatelskou sondoudo politické, hospodářské, sociální a kulturníminulosti českých zemí v 17.–18. století, jedinečněkombinující rovinu regionální historie Soboteckaa národních dějin. Kniha se pro své kvality dočkalamimořádných pěti vydání (v letech 1909–1911,I–II; 1935, I–II; 1942, souborně; 1970 souborně;1998, I–III).Odhalení desky se zúčastnili zástupci domácíchi zahraničních univerzit, Akademie věd ČR, Učenéspolečnosti, Společnosti pro vědy a umění, čelnípředstavitelé současného českého dějepisectví,reprezentanti českých aristokratických rodů, veřejnía kulturní činitelé Jičínska, Turnovska a Mladoboleslavska.S projevy vystoupili historici prof. RobertKvaček, prof. Petr Vorel, předseda Sdružení historiků,a prom. hist. Karol Bílek, čestný předseda Pekařovyspolečnosti. Událost vzbudila pozitivní ohlasv širší kulturní veřejnosti a na prahu letní sezónymůže inspirovat k návštěvě Kosti a Českého ráje. ■JAN BÍLEK, JOSEF TOMEŠ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

z B r u s e l uAKTIVITY BRUSELSKÉ PLATFORMYZNALOSTI PRO INOVACEPlatforma Znalosti pro inovace (Knowledge4Innovation, K4I), která se věnuje problematiceinovací, působí v Bruselu již od roku 2008. Její aktivity i plány do budoucna nám přiblížilvýkonný ředitel a spoluzakladatel Roland Strauss. V minulosti působil přes deset letve funkci místopředsedy společnosti Siemens pro vztahy s vládním sektorem. Má patnáctiletépracovní zkušenosti z prostředí evropských institucí. Všeobecně uznávány jsou jeho odbornéznalosti v oblasti vyspělých průmyslových technologií a ve výzkumu a inovacích.Co bylo hlavním impulsem pro založení platformyKnowledge4Innovation?Již mnoho let platí, že inovace jsou prospěšné, v současnostijsou však nepostradatelné. Budoucnost Evropyzávisí na její schopnosti vybudovat ekonomiku i společnostzaloženou na inovacích. Abychom toho dosáhli,musí veřejné, soukromé a akademické subjekty pocházejícíz rozdílných prostředí a s rozličnými odbornýmiznalostmi spolupracovat a vytvářet inovační ekosystémy.Z evropského pohledu to znamená, že musíme vypracovatpromyšlený přístup, že se shodneme nejen najednotlivých úkolech, nástrojích a agendách, ale velmikonkrétně i na způsobu fungování inovačních partnerstvínapříč celým inovačním cyklem. Nezapomeňme všakani na vzdělávání a mezinárodní rozměr podnikání.Komplexnost potřebných inovativních řešení vyžadujepředevším odstranění přetrvávajících překážek, kterébrání spolupráci napříč všemi průmyslovými sektory.Platforma K4I proto nabízí prostor pro dialog mezi politikya inovačními profesionály ve prospěch evropskéhohospodářství a občanů EU obecně.Jaká je řídicí struktura její platformy a kdo jsoujejí členové?K4I je otevřená, nezávislá a nezisková platforma zřízenápodle belgického práva. Sdružuje různorodé subjektys cílem dosáhnout toho, aby se inovace a znalostistaly vrcholnou prioritou evropských tvůrců politik. Vlastníčinnost je podpořena výkonným sekretariátem, kterýorganizačně zajišťuje aktivity realizované ve spoluprácis Fórem K4I Evropského parlamentu. Současným předsedouK4I je Jos Leijten, vedoucí Společného ústavupro inovační politiku JIIP (iniciativa Nizozemí, Finskaa Rakouska), který sídlí v Bruselu. K dalším řídicím strukturámstandardně patří valné shromáždění a správní rada.Skladba současných členů je velmi pestrá, od inovativníchmalých i velkých podniků až po vysoké školya veřejné instituce, což reflektuje komplexnost inovacísamých – jako příklad bychom mohli uvést Radu evropskéhochemického průmyslu (CEFIC), subjekty evropskéspolupráce ve VaVaI, jako je COST a EUREKA,slovenský podnik Novitech či italský výzkumný ústavARCHES. Od ledna 2011 je členem i Technologickécentrum AV ČR. K politickým členům v rámci Fóra K4IEvropského parlamentu patří 12 europoslanců, kterévede Lambert van Nistelrooij z Nizozemska. Společnýmpracovním orgánem platformy K4I a Fóra K4I Evropskéhoparlamentu je řídicí rada.Mohl byste představit její aktivity?Hlavní aktivity probíhají v rámci Fóra K4I Evropskéhoparlamentu. Stěžejní akcí je Evropský inovační summit,jehož první ročník se konal v říjnu 2009 v prostorách EP.Vystoupili na něm např. předseda EP Jerzy Buzeka předseda EK Jose Manuel Barroso. Výsledkem je výzvaeuroposlancům formulovaná v dokumentu Inovačníagenda. Výsledkem druhého summitu (říjen 2010) bylaspolečná Deklarace k inovacím.Jednou až dvakrát měsíčně probíhají v EP večernídiskuse k aktuálním otázkám inovačních, výzkumnýcha vzdělávacích politik. Jednalo se např. o problematiceevropských standardů na podporu inovací, o řídicíchmechanismech v oblasti výzkumu a inovací či o problematiceveřejných zakázek pro inovace, včetně před-obchodnífáze ve prospěch veřejných služeb.Jaké jsou plány a vize do budoucna?Připravujeme třetí Evropský inovační summit, kterýse uskuteční v průběhu druhého říjnového týdne a jerozdělen do dvou částí: první se ve Varšavě v rámci polskéhopředsednictví v Radě EU zaměří na úlohu členskýchstátů a evropských regionů v inovačním procesu,na druhé části v Bruselu se bude diskutovat zvláštěo pokroku dosaženém od vyhlášení Unie inovací v říjnu2010. Ani letos nebude chybět výstava s ukázkamiúspěšných inovací z celého světa a část summitu sebude věnovat mladé generaci pod názvem Europe’sFuture Nobel Prize Winners. Záměrem je zvýšit zájemstředoškolských studentů o vědy a technologie. K novýmslužbám patří rozvoj Evropské inovační agendy, inovačníukázky a prezentace on-line.■Anna VOSEČKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaV, Brusel,Technologické centrum AV ČR37 ab„Vize K4Ido budoucnaje jasnáa jednoduchá:vytvořita nabídnoutvhodné prostředí,v němžby se mohlivšichni ekonomičtípředstaviteléa evropští občanéspolečně podíletna novém začátku:Innovation Europe!”uvedl RolandStrauss.

o s o b n o s tZDENKO HANS SKRAUPA PRAHAV loňském roce vzpomínala rakouská chemická veřejnostna Zdenka Hanse Skraupa, vynikajícího organického chemikaa profesora vídeňské univerzity, který zemřel před sto lety.Nejvýznamnější rakouský organický chemik z přelomu 19. a 20. století se narodilv Praze v česko-německé rodině. Od malička jej matka vedla k němectví,takže své vzdělání absolvoval na pražských německých školách. Od roku 1873 žila trvale pracoval ve Vídni a ve Štýrském Hradci jako asistent, později profesor tamníchvysokých škol. Proslavil se hlavně syntézou chinolinu po něm pojmenovanou.Ač měl z otcovy strany české předky a české příbuzné (jeho strýc František Škroup– autor nápěvu české hymny – byl zejména v mládí velkým českým vlastencem),Zdenko Hans Skraup se hrdě hlásil k německé národnosti, ale nebyl to odrodilec.Proslavil se především syntézou chinolinu z anilinujeho zahříváním s kyselinou sírovou, glycerinema oxidačním činidlem (např. nitrobenzenem). Byl autoremstovek prací z oblasti organické chemie. Po studiíchv Praze na německé technice byl asistentempražské německé polytechniky, asistentem vídeňskéuniverzity, profesorem vídeňské obchodní akademie,profesorem štýrskohradecké techniky a univerzity a poslézeprofesorem vídeňské univerzity. V tomto článkuse budeme zabývat Skraupovým vztahem k Praze, nikolijeho vědeckou a pedagogickou činností ve Vídnia ve Štýrském Hradci ani jeho soukromým životem.Zdenko Hans Skraup se narodil podle všech literárníchúdajů (i jeho samého; např. v dotazníku Vídeňskéuniverzity z r. 1907 vyplněném vlastnoručně Skraupem)5. března 1850. Matrika narozených vedená farnímúřadem u sv. Víta však uvádí jako datum narození10. březen a jeho křest 14. březen. Pokřtěn byl jakoZdenko Carl Johann. Kloníme se k pozdějšímu datunarození, protože nelze předpokládat, že by rodičeuvedli datum dřívější – už vzhledem k tomu, jaké postaveníměl u sv. Víta otec dítěte. Jako místo narozeníje uveden dům čp. 31 na Hradčanech, tedy bydlištěrodičů. Den narození 5. března uvádí H. Schrötter,Skraupův přítel, a převzali jej zřejmě všichni biografistéSkraupovi, stejně jako údaje o Skraupově matcea Škroupově rodině jako německé. Za 20 měsíců dorodiny přibyl v listopadu 1851 syn Karl. Výchovu mělanejspíš v rukou matka, národností Němka, takžese nelze divit, že oba bratři chodili do pražských německýchškol. Otec byl plně zaměstnán hudbouu sv. Víta; skládal převážně duchovní hudbu. V padesátýchletech v duchu doby napsal na text kardinálaWisemana Papežskou hymnu, kterou výnosem vídeňskéhoarcibiskupství z r. 1858 zavedli do rakouskýchakademickýbulletinab38škol. Do kterých pražských německých základníchškol bratři Škroupové uvádění však už jako Skraupovéchodili, se zjistit nepodařilo. Víme ovšem, že ZdenkoHans v letech 1860–1866 navštěvoval na NovémMěstě německou vyšší reálku (Oberrealschule) v Mikulandskéulici. Ze zachovalých katalogů reálky vyčteme,že Zdenko Hans byl německé národnosti a bylřímský katolík.Na podzim 1866 se Z. H. Skraup zapsal jako řádnýposluchač na německou techniku na obor technickélučby. Technika tehdy sídlila v Dominikánské, dnesHusově ulici na Starém Městě. V průběhu studií nastoupiljako jednoroční dobrovolník u pražského pěšíhopluku a od roku 1868 byl činným členem buršáckéhostudentského spolku Constantia. Již coby studentpůsobil jako asistent profesora H. Buffa. Na technicevšak dlouho nevydržel a po přechodných zaměstnáníchmimo Prahu se usadil ve Vídni, kde získal místoasistenta na univerzitě u profesora F. Rochledera.Prahu tedy opustil počátkem 70. let.Podle pramenů se jeví, že Skraupovy styky s rodnýmměstem byly sporadické. Ve Vídni na univerzitějako asistent II. chemického ústavu usilovně experimentovala publikoval své výsledky. Tamtéž prvněsyntetizoval výše zmíněný chinolin; tato reakce takénese jeho jméno. (Pro vědce exaktních věd je velkýmuznáním, když jsou po nich jako autorech pojmenoványsyntézy, rovnice, teorie, jevy, postupy atd., cožse projeví v monografiích a učebnicích, kam se dostanoudo věcného rejstříku. Být uveden ve jmennémrejstříku není nic zvláštního.) V městě na Dunaji seSkraup dvakrát habilitoval: nejprve v roce 1879 naVysoké škole technické a v roce 1881 na univerzitě.Pět let (1881–1886) byl profesorem vídeňské Obchodníakademie. Roku 1883 se oženil se Sofií TrutterovouFOTO: ARCHIV UNI-GRAZ.AT

(1864–1943), s níž měl pět dětí, z nichž nejstarší JosefChristian (1884–1941) se narodil ještě ve Vídni a bylpozději lékařem, kdežto ostatní děti ve Štýrském Hradci.Roku 1886 pražská německá filozofická fakultanavrhla na uvolněné místo vedoucího katedry chemieZ. H. Skraupa (primo loco) – jmenován byl ale profesorRichard Maly ze Štýrského Hradce. Tím pádemse uvolnil post šéfa katedry chemie na tamní technice,které obsadil Z. H. Skraup jako císařem jmenovanýprofesor. Skraup se s celou rodinou přestěhovalz Vídně do Štýrského Hradce, kde spokojeně a velmitvůrčím způsobem prožil 20 let života. V roce 1886měl tedy šanci vrátit se do Prahy, což se – jak je výšeuvedeno – nestalo. Náhoda přispěla, že také na štýrskohradeckéuniverzitě bylo v roce 1887 třeba obsaditmísto přednosty katedry chemie na filozofické fakultě.Dosavadní přednosta prof. L. Pebal byl v únoru tohoroku zavražděn šíleným univerzitním sluhou. Fakultavyzvala tři kandidáty: Skraupa, profesora štýrskohradeckétechniky, G. Goldschmidta, adjunkta Chemickéhoústavu Vídeňské univerzity, a H. Weidela, profesoravídeňské Vysoké školy zemědělské. Z. H. Skraup konkurzvyhrál a ještě v témže roce byl štýrskohradeckýmunivezitním profesorem jmenován.V roce 1891 vznikla v Praze Společnost pro podporuněmecké vědy, umění a literatury v Čechách (DieGesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft,Kunst und Literatur in Böhmen). Do této společnosti seZ. H. Skraup přihlásil. Jeho přihlášku posoudil mj. téžprof. E. Mach (1838–1916), který jej doporučil k přijetíza dopisujícího člena; stalo se tak brzy na to. Přitompodle stanov společnosti se dopisujícími členy mohlystát osobnosti, které přispěly k podpoře německé vědyv Čechách, což případ Skraupa nebyl. Jeho věhlasa místo narození a studium v Praze ale tento paragrafstanov společnosti převážily.Skraupovu účast na pohřbu otce v roce 1892 zatímnelze doložit. Prahu ale určitě navštívil v listopadu 1906,kdy slavila 100. výročí svého trvání německá technika.V průběhu slavnostního zasedání v Rudolfinu,které zahájil rektor W. Gintl, Skraupův učitel, se konalapromoce, při níž bylo uděleno devět čestnýchdoktorátů: kromě Z. H. Skraupovi také E. Kolbenovia F. Ringhoferovi coby zástupcům českého průmyslua dále K. Ludwikovi, von Scheinerovi, von Waltenhofe-novi, Josefu Zítkovi, K. Zulkowskému a F. Lorbeerovi.Všichni noví doktoři byli z Prahy, pouze von Waltenhofena Skraup si pro diplomy přijeli z Vídně. Kupodivuk novým dr. h. c. nebylo proneseno laudatio a nikdoz doktorů škole nepoděkoval. Druhý den po slavnosti(11. listopadu) byl Na Slupi položen základní kámenk nové budově německé techniky (aktu se Skraupzřejmě zúčastnil).Zda po roce 1906 ještě navštívil Prahu nelze doložit,ale asi nikoli, neboť oba rodiče byli již mrtví a bratr žilv cizině. V Praze bydleli tehdy jen Skraupovi bratrancia sestřenice – a kdo ví – spíše však jejich děti, z nichžněkteré se živily muzikou, takže hudební geny rodinuŠkroupovu neopustily.Pro úplnost dodáváme, že Z. H. Skraup byl od roku1906 přednostou II. chemického ústavu Vídeňskéuniverzity a kromě jiných poct byl i dvorním radou,řádným členem Císařské akademie věd ve Vídnia dalších akademií. Zemřel náhle na srdeční mrtvici10. září 1910 ve Vídni, kde byl též na evangelickémhřbitově v Simmeringu pochován.■JIŘÍ JINDRA,Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.FOTO: ARCHIV ÚSD AV ČRRodný důmZ. H. Skraupana Hradčanechčp. 31Uzávěrka přihlášek do jazykových kurzů, které pro školní rok 2011–2012 připravujeKabinet studia jazyků Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., je 30. června 2011,nikoli 30. července, jak bylo chybně uvedeno v květnovém čísle Akademického bulletinu.39 ab

FOTO: LUDĚK SVOBODA, AKADEMICKÝ BULLETINr e s u m éTOPIC OF THE MONTHCzech Academy of Sciences and the Arts’ AnniversaryIn this issue, we feature two articles on the 120 th anniversary ofthe Czech Academy of Sciences and the Arts. The first, written byLuboš Velek, director of the Masaryk Institute and Archives, describesseveral predecessors of the ASCR. In his article, Antonín Kostlánof the Institute of the Contemporary History focuses on the originand development of the Czechoslovak Academy of Sciences(1952–1992), which comprised research institutes, a learned societyand a body of academicians and corresponding members.ANNIVERSARYCentennial anniversary of the Institute of the CzechLanguage of the ASCRThe Institute of the Czech Language of the ASCR celebratedits centennial as the successor of the Office of the Dictionary ofthe Czech Language founded in 1911. The institution conductsresearch on such varied aspects of the Czech language – as syn -chronic and diachronic, literary and colloquial, spoken and written.The work of the Institute results in the production of basiccompendia on Czech for the general public, such as, handbookson rules of Czech orthography, dictionaries and popular literature,and in specialized publications (books or articles). It also producesa significant amount of information about Czech that can also beakademickýbulletinab40retrieved on its web-pages. The entire Czech nation also profitsfrom language consultation services of the Institute as well as frompublic lectures on most different topics related to the Czechlanguage. Particular attention is paid to the education of the youngscientific generation primarily through lectures by members ofthe staff of the Institute at universities and high schools.THE EVENTThe Learned Society’s AssemblyThe Learned Society’s two-day General Assembly took place atthe Hall of Patriots of the Collegium Carolinum and at the ASCR’smain building 16–17 May 2010. At this General Assembly, RůženaDostálová, well-known byzantologist, and Martin Černohorský,renowned mathematician, were bestowed the Medal of the LearnedSociety of the Czech Republic for their contributions to the advan -cement of science. The Scientist Awards were presented tomathematician Miloslav Druckmüller and parasitologist Jan Tachezy.The Junior Scientist Awards were given to Milan Orlit and DanaPokorná. The Learned Society Awards were presented to peda -gogues Karel Lichtenberg and Jiří Herman for their significant workas young students in the advancement of science. The GrammarSchool Student Awards were presented to 10 students from Czechprimary schools.SVĚT KNIHY 2011– ARABSKÁ KULTURAI E-BOOKYVPrůmyslovém paláci na pražském Výstavišti v Holešovicíchse ve dnech 12.–15. května 2011 konal knižní veletrh Světknihy. Ujít si jej nenechali zejména příznivci arabské literatury.Leitmotivem 17. ročníku největší knižní akce v Česku byla totiž literaturaarabského světa, zejména Saúdské Arábie, která v rámcikulturní prezentace své země nabídla mj. výstavy vědeckých objevůči ukázky arabské kaligrafie a umění. To vše v saúdských stanech,které odrážely tradiční životní styl. Organizátoři letošníhoročníku pro návštěvníky také připravili nový pavilon, Svět e-knih,který se věnoval stále populárnějším elektronickým knihám.Mezi více než pěti stovkami vystavovatelů nechybělo NakladatelstvíAcademia, jež spolu s knižními novinkami připravilo takéautogramiády svých kmenových autorů Ivana Krause, PavlaKohouta a Ivana Klímy nebo besedy s geologem a spisovatelemVáclavem Cílkem či Martinem Hilským, v jehož překladu nedávnovyšlo kompletní dílo Williama Shakespeara. Jedinečná publikace jedostupná ve dvou provedeních: plátěné vazbě ve stříbrném kartonovémpouzdru a exkluzivní, ručně vyrobené kožené vazbě. ■lsd

VŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINCHEMIE NENÍ NUDAPoopravit renomé jednomu z nejméně oblíbených předmětů (podle posledních průzkumůtíhne k chemii jen každý třetí student) se 18. května 2011 pokusil MichaelLondesborough, oblíbený popularizátor z Ústavu anorganické chemie AV ČR a spoluautortýdeníku o vědě Port, který připravuje Česká televize. Třaskavá show plná efektníchexperimentů – nechyběly mohutné exploze či střílení z improvizované bazuky za asistenceodvážných dobrovolníků – se uskutečnila před Národní technickou knihovnou v pražskýchDejvicích v rámci chemického jarmarku Chemie a paliva. Workshop, který Vysokáškola chemicko-technologická v Praze připravila v rámci Mezinárodního roku chemie, nabídlmnoho atraktivních témat: studenti i kolemjdoucí si mohli např. prohlédnout automobilypoháněné zemním plynem, mobilní laboratoř pro analýzu pohonných hmot nebose seznámit s alternativními palivy z vodních řas.lsd

JUBILEJNÍ CENY SVUPražská pobočka Společnosti pro vědy a umění předala 27. května 2011 již podesáté ceny významným osobnostem vědeckého a kulturníhoživota. Na slavnosti se tradičně spolupodílela Stálá komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí a zajistila pro ni překrásnýRytířský sál Valdštejnského paláce, kde program uváděla předsedkyně pražské pobočky SVU Alena Morávková. Mezi letošnímilaureáty stanul jeden z nejvýznamnějších českých historiků pozdního středověku a počátků české reformace František Šmahel z Centramedievistických studií a literární vědec Peter Demetz z univerzity v Yale. V kulturní oblasti získali ocenění divadelní režisérka Hana Benešová,dirigent Jiří Kohout, zakladatelka českého skautingu ve Švýcarsku Dana Seidlová, herec Josef Somr, malíř a grafik Jaroslav Šerých, básníkKarel Šiktanc a herečka Marie Tomášová. Společnost pro vědy a umění má v České republice zastoupení od roku 1989.redFOTO: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINWICHTERLEHO PRÉMIE 2011Aby motivovala talentované vědce a podpořila je k budoucí úspěšné kariéře, uděluje Akademie věd ČR badatelům, kteří již dosáhlivědecké hodnosti a současně v době návrhu na ocenění nepřesáhli 35 let věku, Prémie Otto Wichterleho, pojmenované po světověznámém chemikovi a prvním polistopadovém prezidentu ČSAV.V letošním, již desátém ročníku převzalo v Lannově vile 1. června 2011 prestižní ocenění celkem 23 vědců z osmnácti akademickýchústavů všech tří vědních oblastí (přehled oceněných najdete na str. 22). Ke slavnosti se tradičně (v tomto roce už popáté) váže ještě Cenačasopisu 21. století, která pro jednoho z oceněných mladých vědců představuje prémii 100 000 korun – tento rok si ji odnesl Jan Borovička,jenž svou výzkumnou činnost dělí mezi Geologický ústav a Ústav jaderné fyziky.redOBĚ FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETIN