stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

HUDEBNÍ ROZHLEDY 122006 | ročník 59 | cena 40 KčMiroslav Ambroššedesát let amumetropolitní opera v new yorkuladislav štros

Best Wishes for a Merry Christmas and a Happy New YearPříjemné vánoční svátky a šťastný nový rokM u s i c f r o m P r a g u eUP 0097-2UP 0089-2UP 0094-2UP 0084-2 UP 0001-2UP 0092-2ARCODIVA Balbínova 14, 120 00 Prague 2, Czech Republictel.: +420 224 238 673-6, +420 777 687 797, fax: +420 224 238 619, e-mail: arcodiva@arcodiva.cz

obsah 1 Košický rodák, devatenáctiletý houslista Miroslav Ambroš, kterýletos nastoupil do prvního ročníku Hudební fakulty pražskéAMU, již prošel nejen pestrým školením (Praha, Drážďany, mistrovskékurzy Zakhara Brona ve Vídni a Ruggiera Ricciho v Plzni),tak bohatou paletou soutěžních klání. Zvítězil na PragueJunior Note, Soutěži B. Warchala, Kocianově houslové soutěži,Soutěži konzervatoří ČR, stal se stipendistou Nadace Yamaha,spolu s Markem Šedivým absolutním vítězem národního kolaConcertina Praga, držitelem laureátské ceny Editia Bärenreiterz Beethovenova Hradce a absolutním vítězem mezinárodníhoklání Du Prix des Jeunes Talents de Musique Classiquev Marseilli. Kromě četných recitálů má za sebou také imponujícířadu koncertantních vystoupení i vydání svého prvního CD…→ strana 3Letos oslavila pražská Akademie múzických umění již šedesátlet od svého založení. Pravda, s Konzervatoří, která se za pětlet „dožije“ svých téměř dvou set křížků, se to srovnat nedá,ale důvod k ohlédnutí a určitému zhodnocení toho, co vše se zatu dobu podařilo či co ještě na zlepšení čeká, to určitě je. Nássamozřejmě zajímá především její Hudební fakulta, kterou již zaokupace jako vysokou školu plánovali pedagogové KonzervatořeKarel Janeček, Václav Holzknecht a Emil Hradecký. Hned v prvnímškolním roce, 1946–1947, se tu sešel silný kolektiv pedagogůz řad čelných českých hudebních umělců s učitelskými zkušenostmina Konzervatoři i jinde. Prvním rektorem byl tehdy jmenovánvioloncellista Ladislav Zelenka, jediný žijící nositel tradiceslavného Českého kvarteta… → strana 6 Jednou z nejvýznamnějších operních scén na světě je bezesporuMetropolitní opera v New Yorku, jejíž původní budova byla otevřenave stejné době jako v Praze Národní divadlo. Provoz tétoslavné scény, který byl od počátku hrazen ze subvencí konsorciamilionářů, což umožňovalo vyplácet špičkovým umělcům špičkovéhonoráře, byl slavnostně zahájen 22. 10. 1885 GounodovýmFaustem. Ten zazněl i 27. 11. o deset let později, kdy se divadlo porozsáhlém požáru otevíralo znovu, a jeho kapacita byla rozšířenaz 3045 na 3849 míst. Opravdu významná etapa Metropolitnívšak začíná až počátkem 20. století, kdy v jeho čele stojí HeinrichConried a na jevišti se objevují takové hvězdy jako Caruso,Šaljapin, Farrar, Pinza či Lehmann a za dirigentským pultemGustav Mahler. → strana 34 Režisér Ladislav Štros patří k osobnostem, které i při náhodnémsetkání utkví v paměti, natož pak, když ho znáte mnoholet. Jeho vznosná postava, korunovaná elegantním černým kloboukem,je neustále v pohybu, vzdor tomu, že její majitel nedávnooslavil osmdesátku. Aktivita, naprostá zaujatost tím, co dělá,a obrovské pracovní nasazení, které vyžaduje i od svých spolupracovníků,strhává všechny k maximálnímu výkonu. Jeho přítel,sbormistr pražského Národního divadla Milan Malý, honazval uměleckým fanatikem, který ale při vlastním vzruchunikdy neztratil kontrolu nad výkony interpretů. Přes padesát letse Ladislav Štros věnoval operní režii, z toho největší část strávilprávě v Národním divadle… → strana 40ROZHOVORy3 · Miroslav Ambroš: Ani ty nejvzácnější housle nehrají samyUDÁLOSTI6 · Šedesát let AMU a její hudební fakultyFESTIVALY, KONCERTY10 · Moravský podzim11 · Premiéra Mladého pódia v Pardubicích12 · Mahler – Jihlava 200613 · Z podzimního Žižkova15 · Malostranské komorní slavnosti16 · Dvakrát Česká filharmonie18 · Guarneri trio dvacetiletéHORIZONT23 · Podzimní Virtuosi s premiérou24 · Jazz bez hranicDIVADLO – OPERA · BALET · MUZIKÁL26 · Dvakrát jinak v Národním divadle28 · Co s tím Daliborem?29 · Českobudějovické hledání vlastní cestyZAHRANIČÍ34 · Světová operní divadlaXII. Metropolitní opera v New Yorku36 · Drama žárlivosti v Drážďanech37 · Světová premiéra Rihmovy opery spolu se SalomeSTUDIE, KOMENTÁŘE40 · Zlatá éra české operyXII. Aby se nezapomnělo – Ladislav Štros42 · Co snad nevíte o starší české hudběXII. Kterak se jezdilo z Jižních Čech za operou do BenátekKNIHY44 · Yvetta Koláčková a kol.: Česká filharmonie 100 plus 1045 · Jiří Beneš: Státní filharmonie Brno 1956–2006SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ46 · S Petrofem od kolébky52 · Pohled do světa houslařského řemesla v ČecháchXII. Pavel CelýREVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮ56 · Od firmy k firmě58 · Recenze CD

2editorialprosinec a svatý mikulášVážení a milí čtenáři,než jsme se nadáli, uběhl další rok – a to snad ještě rychleji,než ten předchozí. Je tu prosinec, vedle května měsíc z nejjímavějšícha na nitro člověčí nejvíce působících. Ovšem je-likvěten měsícem lásky – ať již naplněné či nenaplněné – rozkvétajícíjako první jarní květ zamilovaných, prosinec vnímámeve znamení lásky člověka k člověku v nejširším slovasmyslu tohoto kouzelného slůvka. Pro lidi věřící pak znamenásymbol lásky Boha k člověku, vyjádřené narozením synaBožího, Vykupitele lidstva. A tak se prosinec také nese předevšímve slavnostním duchu vánočních svátků, z nichž seovšem, bohužel, zvláště v poslední době vlivem až nevkusnékomercializace a konzumního způsobu života vytratilo tonejpoetičtější a nejpůsobivější, poklidná a radostná vánočníatmosféra. Ono zvláštní kouzlo vonící maminčiným cukrovíma svěží zelení vánočních stromků.Vánocům ale na počátku prosince předchází ještě jiný svátek:svátek jednoho z nejuctívanějších křesťanských světců – svatéhoMikuláše, původně biskupa působícího v první polovině4. století v řecké Myře. Půvabná tradice mikulášské nadílkyvznikla zřejmě o více než půltisíciletí později v Německu,kde bylo zvykem 28. prosince pořádat v klášterních školáchtzv. „biskupské hry“, při nichž jeden z žáků představovalopata nebo biskupa. Ve 13. století se tento obyčej přenesl navečer před svátkem svatého Mikuláše a později dostal onenpůvabný lidový rozměr mikulášské nadílky.V prosinci jako by tento světec hojně naděloval – a to celémusvětu i v hudbě. V tomto měsíci se totiž narodila doslovaplejáda velikánů s hudbou bytostně spjatých. V roce 1770 tobyl například Ludwig van Beethoven (17. 12.) či v následujícímstoletí Vítězslav Novák (5. 12. 1870) – ten spatřil poprvésvětlo světa dokonce přímo ve dni mikulášské nadílky! Opomenoutnelze ani Giacoma Pucciniho (22. 12. 1858), JosefaBohuslava Foerstera (30. 12. 1859) nebo Marii Callasovou(2. 12. 1923) a další.Konečně – v předvečer svátků vánočních (21. 12.) před 172roky (1834) zazněla poprvé na premiéře zpěvohry „Fidlovačka“píseň slepého mládence Mareše „Kde domov můj“.Jestliže představení jako celek u tehdejších diváků neuspělo,píseň naopak zlidověla a zpívala se jak v dobách pro nášnárod pohnutých, tak i ve chvílích lidových veselic. V roce1920 se usnesením československé vlády stala naší hymnou,o jejíchž dodnes neuzavřených peripetiích, souvisejícíchs uveřejněním zákona o státních symbolech v roce vznikuČeské republiky (1993), se prostřednictvím článku JaroslavaMihuleho dozvíte v některém z našich nejbližších čísel.Inu dá se vskutku říci, že nadělující svatý Mikuláš na hudběnikdy v prosinci nešetřil.I v průběhu toho letošního nás čeká ve zmíněné uměleckéoblasti celá řada význačných akcí, ať už to jsou Dny BohuslavaMartinů, pořádané v období od 3. do 8. 12., na kterýchjiž vedle tradičně se prezentující České filharmonie vystoupíi violoncellista Tomáš Jamník s klavíristou Jeanem FondouFournierem a Trio Bergerettes, abonentní koncertynašich předních orchestrů, z nichž si určitě nenechte ujítnapř. Honeggerovu Vánoční kantátu v podání Ivana Kusnjera,Slovenského filharmonického sboru, chlapeckéhosboru Boni pueri a Rozhlasových symfoniků či slavnostnívečer k závěru jednoho z nejvýznamnějších projektů roku,Mozart Praha 2006. V podání Evy Urbanové a Symfonickéhoorchestru hl. m. Prahy FOK řízeného Jiřím Koutemnám nabídne Mozartovy slavné koncertní árie Bella miafiamma, KV 528 a Ch’io mi scordi di te?, KV 505, zarámovanéneméně proslulými symfoniemi, č. 30 D dur, KV 202a č. 39 Es dur, KV 543.Ani listopad však nezůstal bez Mozarta. V Zrcadlové síniKlementina byla otevřena výstava s názvem Moji Pražanémě uctívají, která zájemcům představila tzv. MozartůvPamátník – jedinečný dobový soubor partitur, libret a dalšíchdokumentů včetně čtyř dopisů skladatelovy rodiny i domnělýchMozartových rukopisů uložených ve fondech Národníknihovny. Více se dozvíte na následujících stranách, kde setaké seznámíte s kritickými hodnoceními některých festivalůči samostatných koncertů a nejnovějších operních představení.Pravidelné čtenáře našich seriálů zase pozveme do„Zlaté éry českého divadla“ – tentokrát za režisérem LadislavemŠtrosem, či mezi naše houslaře, které reprezentujeing. Pavel Celý. V cyklu Co asi nevíte o starší české hudběse seznámíme s tím, „Kterak se jezdilo z jižních Čech za operoudo Benátek“ a v rubrice Zahraničí nahlédneme do historiea zákulisí jedné z nejslavnějších operních scén světa,newyorské Metropolitní.Je tedy opravdu na co se těšit. Věřím, že i v hektických předvánočníchdnech tak nebudete litovat času, který s Hudebnímirozhledy strávíte.Krásné svátky vám přejeHana Jarolímková, šéfredaktorkaHUDEBNÍ ROZHLEDYčíslo 12 | 2006 | ročník 59Měsíčník pro hudební kulturuVydává: Společnost Hudební rozhledy,člen AHUV, za finanční podpory MK ČR,Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, NadaceLeoše Janáčka, Nadace OSAŠéfredaktorka: Hana JarolímkováTajemnice redakce: Marcela ŠlechtováRedakční rada: Lubomír Brabec,Lucie Dercsényiová, Roman Dykast,Milan Hořínek, Ivan Štraus, Jan VičarExterní spolupráce: Jitka SlavíkováVýtvarné řešení: František ŠtormAdresa redakce:Radlická 99, 150 00 Praha 5tel. šéfredaktor: (+420) 251 554 088tel. redakce: (+420) 251 550 208(+420) 251 552 425tel. sekretariát: (+420) 251 554 089fax: (+420) 251 554 088e-mail: rozhledy@volny.czNevyžádané rukopisy se nevracejí.Distribuci a předplatné v Českérepublice provádí v zastoupení vydavatelefirma SEND Předplatné, P. O. Box 141140 21 Praha 4tel.: (+420) 225 985 225fax: (+420) 225 341 425SMS: (+420) 605 202 115e-mail: send@send.cz, www.send.czCena jednoho výtisku: 40 KčCena výtisku pro předplatitele: 30 KčDistribuce a předplatnéve Slovenské republice:Magnet-Press Slovakia, s. r. o.Šustekova 8, P. O. Box 169830 00 Bratislavatel.: (+421) 67 20 19 21,-2 – časopisy(+421) 67 20 19 31,-3 – předplatnéfax: (+421) 67 20 19 10e-mail: predplatne@press.skcasopisy@press.sk, www.press.skCena jednoho výtisku: 60 SKCena výtisku pro předplatitele: 50 SKObjednávky do zahraničí vyřizujeredakce a MEDIASERVIS, s. r. o.administrace vývozu tiskuSazečská 12, 225 62 Praha 10tel.: (+420) 271 199 255fax: (+420) 271 199 902Časopis Hudební rozhledy pro potřebyzrakově postižených zajišťujeprostřed nic tvím internetového serveruwww.braillnet.czSjednocená organizace nevidomýcha slabozrakých ČRtel.: (+420) 266 038 714Sazba: studio Togga, PrahaTisk: Dvořák & syn, DobříšOdevzdáno do sazby: 15. 11. 2006Evidenční číslo MK ČR E1244ISSN 0018-6996Na titulní straně Miroslav AmbrošFoto Jiří Skupienwww.hudebnirozhledy.cz

miroslav ambrošani ty nejvzácnĚjší houslenehrají samy Miloš PokoraMám to štěstí, že se na začátku zimních semestrů každýmrokem potkávám s novými talenty, kteří přicházejí doprvních ročníků Hudební fakulty AMU. Jeden ze zvlášťnápadných aktérů těchto povzbuzujících setkání byl letoskošický rodák, devatenáctiletý houslista Miroslav Ambroš.Tento pro mnohé už „hotový“ houslový mág, ale sámskromný a dobře si uvědomující, jak dlouhá cesta ho ještěčeká, prošel před příchodem na HAMU jak pestrýmškolením (Praha, Drážďany, mistrovské kurzy ZakharaBrona ve Vídni a Ruggiera Ricciho v Plzni), tak pestroupaletou soutěžních klání. Zvítězil na Prague JuniorNote, Soutěži B. Warchala, Kocianově houslové soutěži,Soutěži konzervatoří ČR, stal se stipendistou NadaceYamaha, spolu s Markem Šedivým absolutním vítězemnárodního kola Concertina Praga, držitelem laureátskéceny Editia Bärenreiter z Beethovenova Hradce a absolutnímvítězem mezinárodního klání Du Prix des JeunesTalents de Musique Classique v Marseilli. Kromě četnýchrecitálů má za sebou také imponující řadu koncertantníchvystoupení včetně opakované spolupráce s Pražskoukomorní filharmonií ve Dvořákově síni Rudolfina, Českýmnárodním symfonickým orchestrem ve Španělskémsále Pražského hradu, Českým komorním orchestrem, FilharmoniíBohuslava Martinů Zlín a Státní filharmoniíKošice. Se zájmem jsem si poslechl Ambrošovo nedávnopředstavené první CD, pravda, zatím „jenom“ virtuóznězaměřené, leč po všech stránkách výjimečné a také totosetkání mě přimělo k tomu, abych mladému houslistovipoložil pár otázek.Narodil jste se v Košicích, ale teď je z vás Pražák. Jakk tomu došlo?Na Slovensku jsem chodil jenom do školky. Když mi bylopět, přestěhoval jsem se s rodiči do Prahy. Chodil jsem tudo základní školy, od jedenácti na Gymnázium Jana Nerudys hudebním zaměřením, kde jsem navštěvoval houslovoutřídu prof. Jiřího Hnyka. Následovala Pražská konzervatoř,kde jsem strávil tři roky u prof. Ivana Ženatého, u kteréhojsem již dva roky předtím studoval soukromě a k němuž jsemjezdil také na konzultace na Vysokou hudební školu do Drážďan.Maturitní ročník jsem ukončil u prof. Pavla Kudeláska.Od října letošního roku jsem posluchačem Hudební fakultyAMU ve třídě prof. Ivana Štrause.Z vaší autobiografie se dovídáme, že jste se na housle začal„profesionálně“ učit až v 11 letech. Co tím myslíte?Je pravda, že jsem housle držel už v sedmi letech, nicméněpak jsem s nimi skoro přestal a vážně jsem se jim začalvěnovat až jako jedenáctiletý u prof. Hnyka, který mě dokázalneskutečně motivovat a nadchnout. Ač to zní podivně, užtehdy jsem si vytkl za cíl stát se profesionálním houslistou,natolik mě hra na housle od samého počátku zaujala a vzrušovala.Je zajímavé, že už tehdy, když jsem cvičil „svých“ osmhodin denně, abych se srovnal s těmi, co začali s houslemidřív, jsem si jasně uvědomoval, že to je jediné povolání, kteréchci v životě dělat.Nesehrálo v tom určitou roli i přání rodičů?Maminka, s níž jsem nahrál své první CD, je vynikající klavíristkaa působí i pedagogicky. Přesto mě zprvu od mýchpředsevzetí zrazovala, protože si dobře uvědomovala, jak jerozhovory 3toto povolání náročné a že to v této oblasti není, co se obživytýče, vůbec jednouché. Spíš chtěla, abych si našel spolehlivějšíuplatnění a stal se třeba právníkem, nebo lékařem.Ale své plány jsem si prosadil a nyní už spolu muzicírujemeoba a úspěchy z koncertních vystoupení doma i v zahraničínás těší. Opravdu jsem už do světa houslí natolik pronikl, žezapočatou dráhu houslisty nemohu zastavit.Poslechl jsem si vaše první CD, které vám vydala vašemateřská agentura ArcoDiva. Přiznám se, že mě okouzlilo,a to nejen suverénním zvládnutím krajně virtuóznímatérie, nýbrž i určitým osobnostním vkladem, napříkladonou permanentní nosností tónu ve všech poloháchi hlouběji prožívanou kantilénou, například v Paganiniholegendární Fantazii Mojžíš na G struně. Doufám, žeale nechcete pouze rozmnožit řady těch, kteří na začátkusvé dráhy jednoznačně preferují takovou cestu, v níž hrajedominantní roli efektně virtuózní repertoár?To téma v Mojžíšovi jsem pojal záměrně šířeji, než slýcháváme,protože v něm cítím vážnější podtext, a co se týčecelkového zaměření nahrávky na efektně virtuózní skladby,uvažoval jsem takto: jde o mé debutové CD a nejsem sitak zcela jist, zda by ti, kdo kráčí kolem obchodu a vidí zavýkladem CD od neznámého Ambroše, byli právě zvědavi,jak onen neznámý hraje v devatenácti letech třeba Brahmsovy,nebo Beethovenovy sonáty – nevím, zdali by to nepovažovalidokonce tak trochu za drzost. Zcela úmyslně jsemsi proto pro svůj debut vybral tzv. populární klasiku. Preferovatjenom takový repertoár ale nechci, není to pro mneonen pravý „šálek kávy“.Jak daleko jste v repertoárové oblasti a čím jste se prezentovalpři přijímacích zkouškách na HAMU?Už na svůj první recitál ve dvanácti letech jsem si muselpřipravit klasický repertoár a dnes mám ve svém programovémrejstříku kromě virtuózních skladeb toho typu, kterépředvádím na CD, kolem 20 koncertů od Bacha, Vivaldiho,Mozarta, Čajkovského, Mendelssohna-Bartholdyho,Dvořáka, Prokofjeva i Kabalevského a dalších koncertantníchskladeb, například Lalovu Španělskou symfonii neboSukovu Fantazii g moll, dále více než deset kompozic prosólové housle a na třicet sonátových nebo jiných skladebpro housle a klavír, které předvádím na koncertech se svoumaminkou i kolegou Markem Šedivým. V poslední doběse snažím rozšiřovat svůj repertoár i v oblasti komorní hry.Před přijímací komisí HAMU jsem hrál 1. větu z ČajkovskéhoHouslového koncertu, 1. větu z Mozartova Houslovéhokoncertu G dur, Adagio a fugu z Bachovy Sonáty g molla Paganiniho etudy.Je známo, že intenzívně koncertujete, a to jak v zahraničí(Marseille, Hamburg, Luxemburg, Milán, teď vás čekás Markem Šedivým Řím), tak v českých zemích i na Slovensku,a to hlavně díky agentuře ArcoDiva, která vámod letošního roku zajišťuje většinu domácích vystoupení.Stihnete přitom vůbec studovat další, zejména ten nejhodnotnějšízákladní repertoár?Musím ho studovat neustále, a to samozřejmě i na úkorkoncertování. Teď pod vedením prof. Ivana Štrause napříkladpronikám do Dvořákova koncertu, studuji Paganinihocapriccia, další Mozartovy a Beethovenovy sonáty. Jdeo nekončící proces.Má v tomto procesu pevné místo také soudová hudba?Plně dovedu prožívat hudbu klasiků 20. století, ať už jdeo Prokofjeva, Šostakoviče, Martinů nebo Janáčka, ale zatímse neumím vcítit do všech soudobých kompozičních směrování,a tak si z onoho tak rozkošatělého soudobého repertoárovéhorejstříku vybírám jen tu hudbu, kterou dokáži plně

ČESKÁ FILHARMONIEDárkový poukazČeské filharmonieVěnujte svým blízkým, přátelůmnebo obchodním partnerůmjedinečný zážitek.Dárkový poukaz České filharmonie opravňujek odběru 2 vstupenek na koncerty pořádanéČeskou filharmonií v Rudolfinu.Cena poukazu je 950,- KčPlatnost poukazu do 31.12. 2007vstřebat. Snad nejvíce blízko mám v tomto směru k českýmautorům. Na své první CD jsem například zařadil pro mnevýjimečnou skladbu Dža more Sylvie Bodorové a kromě jinéhose chystám na skladatelské novinky Jiřího Gemrota, JurajeFilase a Miroslava Kubičky.Mohl byste se svěřit, koho z legendárních houslistůpovažujete za svůj největší vzor?Existují desítky fantastických houslistů, ale asi nebudu sám,když řeknu, že absolutní vrchol jak po interpretační stránce,tak po stránce houslové techniky pro mne představuje DavidOistrach. Pravda, je zde Vengerov, Repin, Perlman, Zukermana další, ale v Oistrachově projevu jako bych cítil nějakouvyšší moc, něco, čeho se nedá žádným cvičením dosáhnout.V klavírní oblasti nacházím totéž u Svjatoslava Richtera.Z českých houslistů obdivuji především Josefa Suka, se kterýmjsem měl možnost hrát dvakrát na koncertech v Rudolfinua vždy to pro mne byl veliký zážitek a inspirace. Také semi líbí hra mého bývalého profesora Ivana Ženatého, kterýmě učil zatím ze všech profesorů nejdéle a za těch pět lettvrdé, ale krásné práce mi odhalil mnohá tajemství interpretacerůzných stylových období, tónového projevu a technikylevé i pravé ruky.Jaký máte názor na historicky poučenou interpretacia vůbec hru na historické nástroje?Chápu ten zápal, musí to být velmi zajímavé, ale sám tonezkouším. Odvádělo by mě to od oné studijní fáze, kterouprávě procházím a narušovalo preciznost intonace. Mámspoustu práce na „normálních“ houslích, které miluji, a dobřecítím, že kdybych hrál starým smyčcem na barokní housle,tak bych něco riskoval, i když nevylučuji, že to v budoucnutaké zkusím. Ostatně ze stejných důvodů se vyhýbám i častějšímustřídání moderně vybavených nástrojů.Jak prožíváte ony neustálé posuny a rozdíly v chápánískladeb J. S. Bacha?Není to tak dávno, kdy se Bachovy houslové skladby hrálys mocným vibratem, dnes je tomu spíš naopak, ale neměloby se to přehánět na úkor zdravého tónu. Všichni víme, žeby se v jeho interpretaci tradice měla ctít, ale nikdo přesněneví, jak si tuto tradici představovat. Na soutěžích to dobřepoznáváme – prakticky každý porotce má na Bacha (a týkáse to třeba i Mozarta nebo Beethovena) jiný názor. Podlemého názoru bychom se měli v interpretaci barokních velikánůspíše snažit o co největší přirozenost projevu, než spekulovata za každou cenu vymýšlet nové způsoby.Informační servis ČF, tel.: 227 059 227, e-mail: info@cfmail.czPokladna Rudolfina je otevřena v pracovních dnech 10 - 18 hodinVstup z rohu ulice 17. listopadu a náměstí Jana Palacha, Praha 1www.ceskafilharmonie.czMáte k dispozici vzácné housle. Jak jste se k nim dostal?Vděčím za ně Státní sbírce hudebních nástrojů Národníhomuzea, odkud je mám už dva roky zapůjčeny. Chtěl bychzdůraznit, že tato instituce má velký podíl na tom, že se mina koncertech daří. Když má houslista takové housle, jakoje unikátní nástroj italského houslaře Camilla de Camillihoz roku 1734, tak se musí hodně snažit, aby jich byl hoden, aleani ty nejvzácnější a geniálně konstruované housle neznějísamy. Je známa historka, jak jednou po koncertě přišli ctiteléza odpočívajícím Jaschou Heifetzem a řekli mu: „Ty vašehousle tak krásně hrají“ a on si je přiložil k uchu a odpověděl:„Já ale nic neslyším.“Pomýšlíte už dnes na dráhu sólisty?Usiluji o tuto metu i o uplatnění v komorní hře, případněpedagogické sféře. Přiznám se, že i když zbožňuji orchestrálníhudbu, nejsem zrovna onen pravý typ orchestrálníhohráče, protože se nesnadno přizpůsobuji. Ale uvidím, jak topůjde dál. Chci se snažit budovat svou interpretační dráhutrpělivě od základu, nepřeskakovat etapy a nestylizovat seza každou cenu do role nějaké hvězdy. •

Miroslav AmbrošFoto Luděk Turek

6událostišedesát let amua její hudební fakulty Jaroslav SmolkaHudební fakulta pražské Akademie múzických umění, k jejímužšedesátiletému výročí např. ve Dvořákově síni Rudolfinavystoupila 8. 10. Filharmonie švýcarské nadace Animato(viz str. 17), a kterou už za okupace jako vysokou školuplánovali pedagogové Konzervatoře Karel Janeček, VáclavHolzknecht a Emil Hradecký, vyučovala hned ve školnímroce 1946–47. Sešel se tu silný kolektiv pedagogů z řad čelnýchčeských hudebních umělců s učitelskými zkušenostmina Konzervatoři i jinde. Prvním rektorem AMU byl violoncellistaLadislav Zelenka, jediný žijící nositel tradice slavnéhoČeského kvarteta.Od začátku byly koncepce a poslání fakulty jasně vymezeny.Uchazeči o studium měli mít předpoklady stát se sólistya komorními hráči či uplatnit se jako výrazné tvůrčí osobnosti.To určilo základní charakter fakulty jako vysokoškolskéhopracoviště pro výchovu malého počtu přísně vybranýchposluchačů. Proto začínala s omezeným okruhem oborů:skladba, dirigování, operní režie, zpěv, hudební teorie,nástroje smyčcového kvarteta a dechového kvinteta, varhany,klavír, harfa. Zmiňme profesory, kteří ji profilovali v prvníchletech po jejím založení. Pedagogy skladby tu byli PavelBořkovec a Jaroslav Řídký, dlouho se jednalo s BohuslavemMartinů, který tehdy žil v USA. Těžký úraz, který utrpěla zhoršení mezinárodních vztahů na počátku „studené války“ale jeho návratu domů a nástupu na AMU zabránily.Proto byl začátkem 50. let přijat vůdčí reprezentant komunistickyangažované a socrealisticky orientované tvorby VáclavDobiáš. Z dirigentů se tu jen krátce uplatnili MetodDoležil, Pavel Dědeček, po únoru pronásledovaný a z Prahydo Bratislavy vykázaný Václav Talich, Jan Kühn, KarelAnčerl; trvaleji tu působili Alois Klíma a Robert Brock. Oboruoperní režie vtiskl charakter Ferdinand Pujman. Vyučovalizde pěvci Kamila Ungrová, Ludmila Červinková, ZdeněkOtava, později Marie Budíková-Jeremiášová, MartaKrásová. Po krátkém působení Bedřicha Antonína Wiedermannavybudoval obor varhany Jiří Reinberger. Z klavíristůbylo dáno působit tu jen krátce Janu Heřmanovi a AlbínuŠímovi; výraznou tvář oboru vtiskli Ilona Štěpánová-Kurzováa František Maxián, k nimž záhy přibyl František Rauch,později Josef Páleníček a další. Na fakultě začali pracovatosvědčení čeští pedagogové houslí Jindřich Feld a Josef Micka,a po nich František Daniel, Josef Peška, Jaroslav Pekelský,Alexandr Plocek, violista Ladislav Černý, violoncellistéLadislav Zelenka, Karel Pravoslav Sádlo, od 1950 MilošSádlo. Po prvním pedagogovi flétny Josefu Bokovi ji učilFrantišek Čech, hoboj František Hanták, klarinet VladimírŘíha, fagot Karel Pivoňka, lesní roh Emanuel Kaucký a pakVladimír Kubát, harfu Marie Zunová a po ní Karel Patras.Jako součást společného základu pro všechny hudební oboryvyučovali Karel Janeček hudební teorii, Emil Hradecký a od1950 Mirko Očadlík dějiny hudby, estetiku Antonín Sychraa od 1951 Jaroslav Zich. V 50. letech měla Hudební fakultačtyři katedry: skladby – dirigování, operní režie a zpěvu– instrumentální – hudební teorie.Pedagogického obsazení fakulty, která sotva začala fungovat,se nápadně dotkly politické změny, jež byly důsledkemkomunistického puče v únoru 1948. Jak už bylo řečeno,nemohl tu učit Bohuslav Martinů a jen krátce Václav Talich.Citelné bylo i propuštění předních českých pedagogů houslíJindřicha Felda a Josefa Micky a hudebního teoretika EmilaHradeckého. A byl zrušen samostatný studijní obor hudebníteorie. To nařídil Zdeněk Nejedlý jako ministr školství:muzikologii jako vysokoškolský studijní obor založil kdysi naKarlově univerzitě on a jedině tam ji i nyní toleroval. Takzůstala po několik desetiletí hudební teorie, dějiny a estetikana fakultě jen náplní společného naukového základu.Velmi negativním důsledkem komunistické diktatury byloi dosazování odborně slabých, ale stranicky exponovanýchpedagogů, jako byl Josef Stanislav.Časem na fakultě přibyly další obory. Pod vedením JanaReimosera sem přešla z Divadelní fakulty AMU roku 1960Katedra tance s obory pedagogika tance, choreografiea taneční věda. Už od 50. let tu ojediněle studovali vynikajícíposluchači dalších nástrojů: kontrabasu pod vedením FrantiškaHertla, trubky a trombonu, jež po starších externistechpřevzali nadlouho absolventi fakulty Václav Junek a MiloslavHejda. Vznikl symfonický orchestr posluchačů (vedl jejAlois Klíma) a Operní studio (Libuše Čechová).V roce 1960 byla fakulta reorganizována: vznikla katedraskladby a dirigování s odděleními pro oba obory; ty se pozdějiosamostatnily. Podobně se později rozdělila katedra nástrojůstrunných a dechových. Samostatné zůstaly katedry klávesovýchnástrojů, zpěvu a operní režie, hudební teorie a tance.V 60. letech se postupně znatelně omlazoval věkový průměrpedagogů. Provázelo to prosazování nových koncepcí vyučováníi repertoáru, provozovaného a hraného na fakultě.Výrazně se uplatnili absolventi se světovými úspěchy: houslistéJosef Vlach a Václav Snítil, violoncellisté Josef Chuchroa Alexandr Večtomov, členové Smetanova kvarteta, klavíristéJan Panenka, Ivan Moravec, Pavel Štěpán a ValentinaKameníková. Jinak tomu bylo na katedře skladby, kde výraznýmoderní skladatel Vladimír Sommer působil jen čtyřiroky; epochově významné trendy světové hudby 20. stoletíměly mezi studenty značný ohlas a odezvu v tvorbě. Informaceo nich však získávali jinde, než v hodinách hlavníhooboru. Na fakultě se s nimi paradoxně seznamovali hlavněu pedagoga hudební terorie Karla Janečka, dějin hudby MirkoOčadlíka a od 1962 Jaroslava Smolky a estetika ZdeňkaSádeckého. Vyučování soudobých skladebných technikpod vedením Václava Kučery začalo až v 70. a 80. letech;jako organickou součást hlavního proudu tvůrčích výstupůje prosadily až pedagogické osobnosti, povolané na Hudebnífakultu po sametové revoluci. Děkani aj. funkcionáři sev prvních desetiletích často měnili, někteří působili jedinýstudijní rok; nikdo z nich tak fakultě nevtiskl nějakou zvláštní,osobitou tvář.Významnou roli však sehráli na delší období volení děkani odpůle 60. let. Také zásluhou děkanů Marie Budíkové-Jeremiášové(1966–1971) a Alfreda Holečka (1971–74) sovětská okupacea tzv. normalizace nezasáhla do činnosti hudební fakultypřelomově. Byly tu křivdy, např. nucený odchod významné-Lichtenštejnský palác – dnešní sídlo Akademie múzických uměníFoto archiv

události 7ho mladého pedagoga houslí Ivana Štrause a zmrazení kariérníhopostupu některých dalších; přišli i noví pedagogové,reprezentující vládnoucí ideologii a stranický přístup k tvorbě,zejména vedoucí katedry skladby Jiří Pauer a pedagogestetiky Ivan Jirko, který pro tento obor ani nebyl kvalifikován;jiní prosluli kádrovými a organizačními aktivitami. Nicménězásadní umělecko pedagogická koncepce ani vysokáprofesionální úroveň zejména interpretačních oborů zásadněnebyla narušena. V 70. a 80. letech přibyly obory cembalopod vedením Zuzany Růžičkové, kytara pod vedením ŠtěpánaRaka, další nehudební specializace, označovaná za zakladateleLadislava Fialky pantomima, v 90. letech pod vedenímCtibora Turby nonverbální divadlo. Jen postupně byla zrovnoprávňovánahudební teorie jako hlavní studijní obor. Nasklonku 60. let byl zřízen dvouletý postgraduální kurs hudebníteorie pro absolventy HAMU, hudební vědy na filozofickýchfakultách a pedagogických fakult univerzit. Fungovalpo celá 70. i 80. léta. Na sklonku 80. let vznikla na Katedřeteorie a dějin hudby iniciativa ke zřízení hlavních studijníchoborů teorie a hudebního managementu.V 70. a 80. letech docházelo postupně ke generační výměněna postech akademických funkcionářů, vedoucích kateder,vůdčích osobností jednotlivých oborů i vůbec pedagogů.Děkani druhé poloviny 70. a 80. let nevtiskli Hudební fakultězvláštní tvář: hlavně jen politicky dozírali.Sametová revoluce v listopadu 1989 podnítila demokratizacipoměrů na fakultě a napravení křivd totalitní minulosti. Bylpovolán houslista Ivan Štraus a skladatelské osobnosti předníhouměleckého významu s výrazně nekomunistickým tvůrčímzaměřením a soudobou slohovou orientací SvatoplukHavelka, Petr Eben a Marek Kopelent, na post vedoucíhotaneční katedry Vladimír Vašut; vrátili se studenti, vyloučeníza účast na protitotalitních manifestacích. Na demokratickýchprincipech vznikl akademický senát v čele s JanemPanenkou, nastaly změny ve vedení kateder a dalších funkcích.Od 1988 bylo Rudolfinum v rekonstrukci a Hudebnífakulta se provizorně přestěhovala do budovy v Korunníulici. Definitivním sídlem, kde od 1993 trvale přebývá, jeLichtenštejnský palác na Malostranském nám. 13. V prvnímrevolučním a dvou řádných volebních obdobích byl děkanemJosef Chuchro. V jeho epoše byly plně zavedeny studijníobory hudební teorie, již vede Vladimír Tichý, hudebnírežie pod vedením Jaroslava Smolky a hudebního managementu(původně produkce) s vedoucím pedagogem JanemVičarem a dnes Jiřím Štilcem. Po jedno tříleté období pakbyl děkanem skladatel Ivan Kurz, pod jehož vedením přešlafakulta na novou koncepci studia bakalářského, magisterskéhoa popř. doktorského, na fakultě vznikly nové oborytuba i bicí nástroje a komorní orchestr studentů Akademičtíkomorní sólisté. Po dvě období pak byl děkanem klarinetistaJiří Hlaváč. V jeho epoše bylo uvedeno v život doktorskéstudium uměleckých oborů, jak je umožnil nový vysokoškolskýzákon. Na další období od letního semestru 2006 byl zvolenděkanem Peter Toperczer. Vedoucími kateder v předposlednímobdobí byli a dnes jsou u skladby Václav Riedlbaucha Ivan Kurz, zpěvu a operní režie Naděžda Kniplováa Magdaléna Hajóssyová, klávesových nástrojů Ivan Klánský,dirigování Jiří Chvála a Jiří Bělohlávek, u strunnýchJosef Chuchro a Jiří Tomášek, dechů František Herman,tance Ivana Kubicová, nonverbálního divadla Boris Hübner,teorie a dějin hudby Jaroslav Smolka a Jaromír Havlík,vedoucím Zvukového studia je Václav Syrový. Jmenovat tuvšechny další umělecky významné pedagogy fakulty nelze.Pro informaci o těchto osobnostech, dnešní náplni studia,o Zvukovém studiu a jím vedeném studijním oboru Zvukovátvorba, vědecko-výzkumných pracovištích fakulty, kterýmijsou Ústav hudební teorie, Ústav taneční teorie a Zvukovéstudio, odkazuji na brožuru, kterou AMU vydala ke svémuletošnímu výročí, a také na webové stránky www.amu.cz. •Violoncellista Ladislav Zelenka, první rektor AMUIvan Moravec se svojí žačkou, Jaroslavou PěchočovouFoto archivFoto archiv

8událostišedesát let supraphonu Hana JarolímkováV trojdílném cyklu článků věnovaném firmě Supraphon,která letos oslavila šedesát let od svého založení, jsme očimaJiřího Pilky sledovali celou její historii, od roku 1946podle hlavních charakteristických znaků rozčleněnou dotří základních etap: první, ohraničené rokem 1960, druhé,jež se uzavřela v roce 1990, a třetí, ústící až do současnosti.Vzpomněli jsme tak prvních významných úspěchůfirmy v zahraničí počínaje rokem 1959, kdy Supraphonzískal ve Francii hned dvě světově proslulé GrandPrix du disque de Acadèmie de Charles Cros, řadu organizačníchi výrobních změn provázejících téměř třicetiletéobdobí končící „sametovou“ revolucí i zásadní zlom, kterýnastal v koncepci podniku změnou společenských poměrůpo roce 1990, kdy jeho jedinou aktivitou zůstala produkcegramofonových desek.Na to, jaké je dnes postavení firmy v zahraničí, kudy se ubírájejí obchodní politika, kteří umělci ji reprezentují a naco se v současnosti zaměřuje v dramaturgii svých nahrávekpředevším, jsme se zeptali ředitelky Supraphonu JanyGondové, která v jeho čele stojí od roku 1998:Supraphon má v zahraničí jakožto renomovaná firma zabývajícíse produkcí vážné hudby stále skvělou pověst. Je tourčitě tím, že jsme odolali jakémukoliv pokušení věnovatse něčemu jinému než české hudbě a českým interpretůmnebo interpretům, kteří jsou nějak s českou hudbou spjati.Je pro mne osobně velmi důležité, když si někdo chce koupitnahrávku díla od českého autora, aby si v první řadě vzpomenulna Supraphon. Proto se snažíme naše ediční plány sestavovattak, aby v nich byly jak nahrávky, které byly v minulostivysoce oceněny, tak i nahrávky nové, s umělci, u kterých sedá předpokládat, že se stanou novými mezníky v interpretacitoho či onoho díla. Například se dlouho hovořilo o tradiciSmetanova tria či Smetanova kvarteta. Pak přišly výbornéinterpretace Panochovců a Škampovců a tento rok se vícenež úspěšně představilo Kvarteto Pavla Haase. Zároveň sesetkala s velice pozitivním oceněním i nahrávka Smetanovatria v novodobé sestavě (Jitka Čechová, Jana Vonášková-Nováková, Jan Páleníček). Bylo rovněž radostí představitnového dirigenta Jakuba Hrůšu, který je, stejně jako KvartetoPavla Haase, naším exkluzivistou.Vzhledem k celosvětovému poklesu prodejů hudby je samozřejměvelmi obtížné produkovat nové nahrávky, když semožné investice stále musí snižovat. Ale řada interpretů,souborů a orchestrů nám vychází velmi vstříc, díky čemužmáme stále možnost nabízet opravdu rozmanitý repertoárve špičkové interpretaci. Stále ještě vydáváme kompaktnídisky, i když na trhu je již řada nahrávek ve formátu SACDa DVD Audio. Tento trh je ale tak malý, že by se nám vzhledemk finanční náročnosti takovýchto snímků opravdu nevyplatilozde něco podnikat. Naopak se připravujeme na érudownloadingu (stahování hudby přes internet) a doufáme,že již v prvním čtvrtletí příštího roku budeme moci spolupracovathned s několika zahraničními portály.V oblasti mluveného slova jsme na českém trhu stále dominantnífirmou a opět nabízíme pouze produkty nejvyššíkvality. Je pro mne přece jen nemyslitelné, abychom něco„odflákli“. Ta tradice tu prostě je a vždy jsme znovu a znovuposuzováni na základě každé nové nahrávky.V oblasti populární hudby se opět po letech vracíme zejménak prezentaci nových umělců. Zde to je pro nás v podstatěnejobtížnější, protože tu máme největší konkurenciz produkce nadnárodních firem. Budeme ale znovu pečlivěvybírat, a tak doufám, že i v tomto žánru brzy upoutámepozornost. •Firma Supraphona Hudební rozhledyvyhlašují výsledekSLAVNOSTNÍČTENÁŘSKÉ SOUTĚŽESoutěž v souvislosti se 60. výročím naší nejvýznamnějšívydavatelské firmy probíhala na stranách Hudebních rozhledův měsících září, říjen a listopad. A protože se losovalopouze z těch čtenářů, kteří odpověděli správně navšechny tři soutěžní otázky, jež trojici článků věnovanýchfirmě Supraphon provázely (jak bylo pokaždé v zadánípravidel soutěže uvedeno), řada z vás nemohla býtdo slosování zařazena! Nicméně majitele šedesáti CD,kterého jsme společně se zástupci Supraphonu, šéfproducentemdr. Petrem Vítem a vedoucím oddělení PR VladanemDrvotou v jejich příjemné kanceláři vylosovali, již známe.Je jímMUDr. Jan Krause z KladnaVšichni srdečně gratulujeme a přejemekrásné Vánoce!A ještě odpovědi, které jste měli uvést:Otázka č. 1 – Hudební rozhledy 9/2006:Oratorium Jana z Arku bylo pro firmu Supraphon nahránopod taktovkou Serge BaudaOtázka č. 2 – Hudební rozhledy 10/2006:Zlatá edice Karla Ančerla, vydávaná Supraphonem v letech2002–2005, obsahuje 42 dílů.Otázka č. 3 – Hudební rozhledy 11/2006:Smyčcovým kvartetem, které u firmy Supraphon realizujesvoje nahrávky již celou řadu let a jako residenční souborpůsobí v londýnské Wigmore Hall, je Škampovo kvarteto.

ZUŠ J. N. Filcíka v Chrastispolu se Sdružením přátel města Chrastia za podpory Města Chrastipořádá7. ročník soutěže houslových duet„FILCÍKOVA CHRAST 2007“sobota 16. června 2007Podmínky soutěže:→ Soutěž je jednokolová a koná se v sále ZUŠ Chrast .→ Žák může být zapojen pouze v jednom souboru.→ Dua soutěží zásadně bez doprovodu.→ Hra zpaměti se nevyžaduje.→ V každé kategorii je stanovena povinná skladba a do časovéholimitu bude doplněna skladbami dle vlastního výběru.→ Soutěž bude zakončena Slavnostním koncertem vítězův kapli Městského muzea Chrast.Vítězové jednotlivých kategorií jsou povinnizúčastnit se tohoto koncertu.→ Věkový průměr se počítá ke dni soutěže.→ Závazné přihlášky odešlete nejpozději do 30. 4. 2007.(Z důvodu ekonomického zajištění soutěže, prosíme o předběžnénahlášení počtu soutěžících do konce prosince.)Telefon: 469 667 221e mail: zuschrast@tiscali.czPřivítejte nový roks Moravským klavírním triemV reprezentativních prostorách Besedního domu, Komenskéhonáměstí 8, je 1. 1. 2007 v 17 hodin pro všechny příznivce vážnéhudby, operního a operetního žánru již tradičně připraven novoročníkoncert.V pořadí 8. novoroční koncert Moravského klavírního tria a jehohostů je pořádán jako benefiční a část výtěžku bude věnována veprospěch 1. chirurgické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brněna podporu činnosti Centra robotické chirurgie.Moravské klavírní trio vzniklo v roce 1997 a za dobu svého působenízískalo pevné místo na naší koncertní scéně. Soubor účinkuje v tomtoobsazení: Jiří Jahoda – housle, Miroslav Zicha – violoncello, JanaRyšánková – klavír. Všichni tři instrumentalisté jsou vynikajícímireprezentanty svého oboru a pojí je muzikantské i osobní přátelství.Výkony ansámblu jsou vždy přijímány s vřelým ohlasem u koncertníhopublika i odborné kritiky, která hodnotí znamenitou souhru,muzikálnost, technickou a interpretační jistotu.Programová nabídka zůstane věrná úpravám známých klasickýchděl – zazní skladby W. A. Mozarta, G. Rossiniho, G. Verdiho,J. Strausse a dalších. Posluchačům se dále představí sopranistkaMartina Králíková, mezzosopranistka Jana Štefáčková, tenoristaRichard Samek a basbarytonista David Szendiuch, které znádivadelní publikum z jejich vystupování na brněnských jevištích.Pořadem budou provázet herci Městského divadla Brno EvaJedličková a Jiří Zmidloch.Výjimečným zážitkem bude pokus o překonání rychlostního rekorduv předehře k opeře Ruslan a Ludmila M. I. Glinky, který předvedeMoravské klavírní trio pod notářským dohledem.Nadace Český hudební fondvypisuje grantové řízení k získání příspěvkuz prostředků darovaných Nadaci ČHFOSA – Ochranným svazem autorským pro práva k dílům hudebníms uzávěrkou 31. 3. 2007→ na projekty propagující hudební díla autorů zastupovanýchOSA – Ochranným svazem autorským pro práva k dílům hudebnímU příležitosti koncertu bude ve foyer Besedního domu exkluzivněuvedena výstava z děl známého cestovatele a fotografa JiříhoKolbaby a nebude chybět ani slavnostní novoroční přípitek.Vstupenky je možné zakoupit v předprodeji Brněnského kulturníhocentra, Běhounská 17, tel. 542 210 863, FilharmonieBrno, Besední ulice, tel. 542 211 463 a Domu pánů z Lipé,nám. Svobody 17, tel. 532 292 122.Hromadné objednávky na fakturu a více informací o koncertu nawww.globart.cz.Žadateli o příspěvek mohou být fyzické i právnické osoby,činné v oblasti české hudební kultury.Do grantového řízení NČHF jsou přijímány výhradně čitelněvyplněné formuláře„Žádost o příspěvek Nadace Český hudební fond“,doplněné o příslušné přílohy(soupis obligatorních příloh je součástí formuláře).Formulář žádosti je k dispozici na internetových stránkáchNČHF www.nchf.cz, případně jej na požádání zašleme poštou.Nadace Český hudební fondBesední 3118 00 Praha 1tel.: 257 323 860257 326 975e-mail: nadace@nchf.czČlenové Moravského klavírního tria: Jiří Jahoda (housle),Jana Ryšánková (klavír), Miroslav Zicha (violoncello)

Igor ArdaševSophia Jaffémoravský podzimBrno, Janáčkovo divadlo, Konventmilosrdných bratří, Besední dům Alena Borková41. Mezinárodní hudební festival Brno Moravský podzim(22. 9.–7. 10.) s podtitulem Tři velikáni byl věnován hudbětří jubilujících skladatelů, W. A. Mozarta, R. Schumannaa D. Šostakoviče, která reprezentuje tvorbu tří velkýchslohových epoch a nejrůznějších obsazení. Celkem v sedmnáctivečerech vystoupily čtyři symfonické orchestry (z ČR,Německa, Arménie a Rakouska), čtyři komorní filharmonie(z Helbronnu, Moskvy, Prahy a Salcburku), dva vokálnísoubory (britský a český), instrumentální sólisté čtyř recitálovýchvečerů, smyčcové kvarteto (Kellerovo z Maďarska),dechová harmonie a Slováčkův Bigband. Dirigenty a sólistyorchestrálních večerů byly vesměs hvězdné postavy mezinárodníhudební scény jako např. Jurij Bašmet, Jiří Bělohlávek,Petr Altrichter, Martyn Brabbins, Martina Zadro,Dagmar Pecková, Christina Höllerová, Catherine Manukianováči Igor Ardašev.Umění čtyř hostujících orchestrů a s nimi vystupujícíchsólistů umožnila tentokrát až druhá část festivalu.Od Beethovenova orchestru z Bonnu se sedmdesátiletýmdirigentem Romanem Kofmanem ukrajinského původu,který vystoupil jako první (27. 9.), jsme však očekávali o něcovíce, než nám předvedl. Schumannova předehra Manfred(1849) vyzněla poněkud matně, dokonce rozmlžena drobnýminepřesnostmi v souhře. Také první věta BeethovenovyOsudové – tedy díla, které by mělo být doménou hostů –Foto Petr FrancánFoto Petr Francánnestrhla vloženým vnitřním napětím, což napravily tři větynásledující, pojaté však standardním způsobem. Vrchol znamenalbezpochyby výkon pianisty Igora Ardaševa v ŠostakovičověPrvním klavírním koncertu, který vtiskl punc výjimečnostii orchestrální spolupráci. Ardaševova vyváženosttemperamentu a intelektu, jeho hluboké pochopení skladatelovavkladu umožnilo vystihnout teskné, ironické i bujněgroteskní momenty díla na základě výsostné virtuozity.Návštěvníci festivalu dali jednoznačně přednost Arménskéfilharmonii s Eduardem Topchjanem a berlínskou houslistkouSophií Jaffé (2. 10.). Tento orchestr disponoval sytýmzvukem a vyspělou virtuozitou hráčů, což uplatnil jak v hudbě„svého“ Arama Chačaturjana, tak v Šostakovičově Šestésymfonii. Ve výběru z Chačaturjanovy baletní suity Spartakuszazněly tóny spíše hutnější, robustnější, jak to odpovídalolíbivé exotické struktuře skladby, zatímco symfonienavázala hlubší kontakt s posluchači v meditativním Adagiui bohaté výrazové paletě ostatních vět. Hvězdně zazářilvýkon půvabné a temperamentní houslistky, která se zázračnoulehkostí přednesla Chačaturjanův vrcholně virtuóznía rozsáhlý houslový koncert (psaný pro Oistracha!); obohatilajej „mužným“ výrazovým vkladem a niterností, i když skladatelovosdělení je spíše akademicko technické povahy.Vrchol dirigentského umění lze spatřovat ve vystoupení JiříhoBělohlávka s Pražskou komorní filharmonií a houslistouIvanem Ženatým (4. 10.). Úspornost a účelnost gest,noblesa projevu, síla výrazových představ a schopnost vtisknoutje členům orchestru z něj činí dirigenta výsostnéhoformátu. Je osobností o to vzácnější, že v nitru zůstává člověkem,který přistupuje k dílu hudebních tvůrců s pokorouv srdci. Vedle beethovenského odstínu klasicismu (předehraEgmont) postavil líbeznost Mozartovu (Houslový koncertA dur) a snivé i vášnivé vzněty Schumannovy (Druhá symfonie).Sólista uplatnil zářivé tóny svého vzácného nástrojez roku 1743 (Guarneri); z jeho hry tryskala spontánní radost,zkultivovaná vytříbenou stylovou koncepcí.Festivalové publikum ocenilo závěrečný večer s Vídeňskýmrozhlasovým orchestrem pod taktovkou Martyna Brabbinseve spolupráci s vynikajícím Českým filharmonickýmsborem Brno a sólisty Simonou Houda-Šaturovou, DenisouHamarovou, Jaroslavem Březinou a Gustávem Beláčkem(7.10.). Pojetí Mozartovy Mše c moll stavělo na kvalitěnastudování sborových vstupů osvědčeným sborovým tělesemi výkonech sólistů. Z typově různorodých ženských hlasůstylově přiléhavěji vyzněl projev sopranistky; mezzosopranistkazase zaujala průrazným, operně rozvibrovaným hlasem.Orchestr zněl místy příliš razantně. V Janáčkově Sinfoniettěvytvořil Martyn Brabbins jednu z dalších desítekinterpretačních variant této skladby – jen v rámci Moravskéhopodzimu zazněla již jedenačtyřicetkrát. Přikláněl sek ostřejším, výraznějším obrysům.Z komorních koncertů chci připomenout alespoň pěveckývečer s chorvatskými pěvci Martinou Zadro a VitomiremMarofem a pianistkou Lanou Bradičovou (3. 10.), kteřídivákům otevřeli svět Mozartových a Schumannových písní.Hodnocení večera vyšlo ve prospěch přirozeného a uvolněnéhoprojevu sopranistky.Nejmladší generaci reprezentovalo Puella trio (28. 9.),vzniklé na brněnské konzervatoři roku 2001. Tři půvabnédívky vynikají precizní souhrou; virtuózní dispozice pianistkyTerezie Fialové se spojují s tónovými kvalitami houslistkyEvy Karové a violoncellistky Markéty Vrbkové. Zatím jejejich projev živelně dravý, v akustice sálu Konventu Milosrdnýchbratří byl až zvukově předimenzovaný (Martinů:Bergerettes); také v Šostakovičových písních někdy překrývalpěvkyni Hanu Škarkovou. Se strhující emocionalitou vyzněladvě Šostakovičova tria.Dramaturgický výběr hudby tří velikánů hudebního světastejně jako volba interpretů zvučných jmen byla přitažlivým

festivaly, koncerty 11lákadlem pro publikum – koncertní prostory se sympatickyplnily a svědčily o dobré propagační přípravě. V oblastiinterpretační úrovně bylo možné vypozorovat jistou vzestupnoutendenci směrem k závěrečnému večeru; k jednoznačněvynikajícím výkonům lze počítat hru pianisty Igora Ardaševa,houslistky Sophie Jaffé a dirigenta Jiřího Bělohlávka. •premiéra mladého pódiav pardubicíchPardubice, Dům hudby, Zámek Jiří KopeckýKromě toho, že se Mladé pódium po 33 letech v KarlovýchVarech usídlilo v Pardubicích, poprvé také vstoupilo do cyklufestivalů České kulturní slavnosti. A kromě toho, že seMladé pódium vklínilo do hudebního života města perníku,bylo zároveň vřele přijato spolupracujícími institucemi– Konzervatoří Pardubice a Komorní filharmonií Pardubice.34. ročník přehlídky mladé muzikantské generace proběhlve znamení „Amerických inspiraci“ ve dnech 4.–14. 9., zaznělahudba obou Amerik, díla českých autorů svázaná s Novýmsvětem, připomenuti byli i jubilující Wolfgang AmadeusMozart, Robert Schumann a Dmitrij Šostakovič.Náhoda tomu chtěla, že řadu oslavenců prodloužili dva čtyřicátníci,kteří na objednávku festivalu přichystali premiérysvých skladeb. Vít Zouhar se ve třívětých Ritorni doslovavrátil ke svým operám Coronide a Noci Dnem. Došlo k něčemu,co se od soudobého skladatele spíše neočekává, ale na coje minimalismus zvyklý: šťastný skladatel potěšil interpretya vyvolal bezprostřední nadšenou reakci publika, ve kterémseděli i lidé bez programu (zvláštní nešvar!) a marně se dohadovali,zda šlo o Vivaldiho nebo Bacha. Druhou novinku přivezlz USA Scott Miller a svoji bezmála dvacetiminutovouChiméru No. 2 pro sólový nástroj a elektroakustické zvukynacvičil s houslistkou Ivou Kramperovou v rámci dopoledníveřejné zkoušky v Malém sále Domu hudby (11. 9.), v odpoledníčásti workshopu pak zapojil svou tvorbu s interaktivnítechnikou do kontextu surrealismu, proslulých mobilů AlexandraCaldera či teorie ekosystémů. Nepochybně si posluchačiMillerovy přednášky dokázali snadněji najít adekvátníreceptivní přístup k premiérovanému dílu, jež je přesnýmopakem atraktivního „hitového“ koncertního kusu.Jako první na Mladém pódiu vystoupil Martin Kasík (Sukovasíň, 5. 9.) a ve své zanícenosti a výrazných dynamickýchmožnostech skoro zničil klavír. Kasík se však neukázal býthráčem bez kázně, dával jen do své interpretace kus extáze,hraje s fantazií a s technickou bravurou. Mozartově SonátěB dur KV 333 popřál až příliš pedálu (i nejistoty v úhozu),Sonátu 1. X. 1905 Leoše Janáčka pojal v intencích bláznovskýchkontrastů mezi měkkými doprovody a fortissimovýmivpády, neoklasicistní lehkost a pichlavé staccato tryskaly zeSonatiny Karla Husy, z přídavku – Toccaty Klementa Slavického– i ze Tří preludií George Gershwina. Nejlépe se Kasíkovoumění projevilo v Schumannově Kreislerianě; využívalsílu a nedostal se k siláctví, tečkovanému rytmu dal prudkost,nad robustními tématy mohl – lisztovsky řečeno – létatjako pták v náročných pasážích (i když se skvěle uvolněnéruce ne vždy trefovaly do správných kláves).Náročný a dlouhý program do Pardubic přivezli violoncellistaPetr Nouzovský a klavírista Jan Čech (Malý sál, 7. 9.).Nouzovskému vyhovovala zemitá hra s gustem, občas přepepřená,jeho talent se valil v hudbě a téměř ji znásilňoval. Rondug moll Antonína Dvořáka by více slušela jednoduchost,zato rapsodická rozeklanost Velkého tanga Astora Piazzollyi intenzivně zvlněný tón, nervní pizzicata a brutální motorizmusv Diptychu Jana Hanuše dopadly na správné místo.Klavír J. Čecha zněl rytmicky ostře, nikoli studeně nelidsky,jemné barevné odstíny vytvořily v Janáčkově Pohádce překvapivěintenzivní impresionistický opar. Výborně se obaumělci „duševně“ střetli v lyrismu i v nekompromisních allegrechSchumannových Pěti kusů v lidovém tónu a předevšímv Sonátě pro violoncello a klavír č. 3 Bohuslava Martinů.Komorní soubor Barocco sempre giovane vedený JosefemKrečmerem hraje od roku 2004 a rozhodně přerůstá hraniceregionu. Kromě již zmíněných Zouharových Ritorni zahráliLéto a Zimu Antonia Vivaldiho s Ivou Kramperovou, která„přepálila“ tempo a přesto udržela logiku skladby pohromadě,a s krystalicky čistým „technikem“ Jiřím Vodičkou(Rytířský sál zámku, 11. 9.). Hvězdou večera se však stal fagotistaVáclav Vonášek. S jeho výstupem ve Vivaldiho koncertecha moll a C dur se proměnil i zvuk ansámblu; bez ztrátyrychlosti zmizely šokující změny temp ve prospěch přirozenéplynulosti, tvrdé cembalo lépe přilnulo k violoncellu,příjemně se ztlumila dynamika. Vonášek byl sólistou se srdcemkomorního hráče. O den později se Kramperová uvedlavlastním recitálem v Malém sále Domu hudby. Po MillerověChiméře potvrdila výborné školení v českém repertoáru,ukázala, že se nebojí emočního vkladu k dosaženíjímavé nálady či vypjatého výrazu. Její Smetana (Z domoviny),Janáček (Sonáta pro housle a klavír) i Luboš Fišer(Ruce) byli furiantsky prostí i drsně syroví. Klavírní partnerMiroslav Sekera hrál jakoby vedle Kramperové, avšak až navýjimky houslový part nepřekrýval.Mladé pódium 2006 uzavřela trojice, jež zdánlivě nemusípotvrzovat své kvality a právě ve své neokázalé suverenitědosahuje mezinárodního věhlasu. Smetanovo trio si obezřetněpěstuje svůj relativně omezený repertoár a reagujena individuální podněty. Jiskření mezi stabilním a barevnýmvioloncellem Jana Páleníčka, nehlídanou přesnostía švihem klavíristky Jitky Čechové a Janou Vonáškovou-Novákovou, jež by byla schopna využít i dvojnásobně delšísmyčec, vytváří neotřelé a plnokrevné nápady. Klavírnítrio d moll H. 327 B. Martinů vynikalo „na chlup“ přesnousouhrou a dynamickými nuancemi bez jakýchkoli šramotů.Houslistka – především ve Smetanově Triu g moll – pochopilaroli prvních houslí, už není někdejším nezřízeným proudem,ale dokáže vychutnat i doprovodné polohy. DvořákovýmDumkám se dostalo perfektně načasovaných gradací,jejichž tah nepolevil ani v nejvyšších rychlostech, rozmarnézměny nepůsobily křečovitě a elegické nálady nepřecházelydo patosu. Dvořákův sklon ke scherzandu se spojil s hloubkou,nezaznělo nic, co by k Dumkám nepatřilo. Ovace vestojebyly zasloužené a lepší ukončení si 34. ročník Mladéhopódia ani nemohl přát. •Pardubické ulice letos díky Mladému pódiu ožilyFoto archiv

12festivaly, koncertymahler – jihlava 2006Jihlava, Muzeum Vysočiny, Dělnický dům,Hotel Gustav Mahler, Horácké divadlo,Chrám sv. Ignáce; Kaliště u Humpolce,Rodný dům Gustava Mahlera; Pelhřimov,Kostel sv. Víta; Třebíč, Zámek Rafael BromDechový orchestr Tutti, který na Masarykově náměstí festival zahájil.Dirigent a umělecký vedoucí Musiky Bohemiky Jaroslav Krček a sbormistrPěveckého sdružení Campanula Pavel JirákFoto archivFoto archivNedělní pošmourný a chladný podvečer dne 5. listopadunedával mnoho nadějných vyhlídek na návštěvnost závěrečnéhokoncertu 5. ročníku hudebního mahlerovského festivalu.Přesto se ve studeném jihlavském chrámu sv. Ignáce sešlomnožství hudbymilovné společnosti, které zaplnilo prostorychrámu do posledního sedadla, včetně míst k stání. Nejspíšeneomylně „táhl“ program koncertu – Requiem – letošníhosvětově oslavovaného jubilanta Wolfganga Amadea Mozarta.Finale jihlavského mahlerovského festivalu, který byl vesvém 5. ročníku rozprostřen takřka do dvou měsíců, bylotedy více než důstojné.Už 12. září byla nabídnuta předpremiéra – výstava fotografiíz minulých ročníků festivalu v Muzeu Vysočiny. Slavnostnízahájení festivalu proběhlo 15. září a nabídlo celkem tři akcezakončené koncertem Slovenské filharmonie s Mahlerovou5. symfonií pod vedením Petera Feranece a tento koncet přineslafirma BOSCH, generální partner festivalu. Představenísnímal přenosový vůz stanice Český rozhlas 3 – Vltava,jeden z mediálních partnerů, nezdar záznamu završilaale nevšední nehoda v rozvodu elektrické sítě Dělnickéhodomu. Úvodní představení patřila vystoupení mažoretekSmile Větrný Jeníkov a Dechovému orchestru ZUŠ Jihlava– Tutti. Festival pokračoval sobotním koncertem (16. 9.)v rodném domě skladatelově v Kalištích u Humpolce, spojenýmse sázením mahlerovských růží za účasti SpolečnostiFriedricha Rückerta, jehož verše Mahler zhudebnil. PřednášelProf. Dr. Peter-Horst Neumann a účinkovaly AlenaMiro za klavírního doprovodu Iriny Kondratěnko. V pondělí18. 9. nabídl festival koncert pro mládež pod heslem– Rock, jazz a klasika – v sále Hotelu Gustav Mahler a přidalbenefiční koncert pro Občanské sdružení Společenstvíza zřízení pomníku G. Mahlera v Jihlavě. Hráli violistkaJitka Hosprová a Epoque Quartet. Následující den (19. 9.)zavítal festival do Pelhřimova – v Kostele sv. Víta vystoupilodámské Trio ArteMiss se zpěvačkou Alžbětou Poláčkovou,další den hostovalo Trio v Kamenném sále Zámku v Třebíčia 25. září přijelo do Jihlavy. O pár dní dříve (20. září)koncertovala v Horáckém divadle v Jihlavě Komorní filharmonieVysočina se sólistkami Ditou Urbánkovou-Čeledovou(flétna) a Denisou Veškrnovou (kytara). SpoluúčinkovalLubomír Šrubař (cembalo) a dirigentem byl Jiří Jakeš –tento koncert přinesla firma KRONOSPAN. V neděli 1. říjnakoncertovali v chrámu sv. Ignáce v Jihlavě Symfonickýorchestr a sbor BOSCH ze Stuttgartu pod vedením UlrichaWalddörfera. Na programu byly Mše D dur, op. 86 AntonínaDvořáka a Gloria in D, RV 589 Antonia Vivaldiho. SpoluúčinkovaloPěvecké sdružení Campanula se sbormistremPavlem Jirákem. Výtěžek koncertu bude věnován asociacipomáhající lidem s autismem APLA – Vysočina.Závěrečný koncert 5. listopadu s Mozartovým Requiemnastudovali orchestr Musica Bohemica s dirigentem JaroslavemKrčkem a opět Pěvecké sdružení Campanula sesbormistrem Pavlem Jirákem. Sólisté Anna Hlavenková,Veronika Hajnová-Fialová, Richard Samek a Jozef Benci(sólista Státního divadla Košice) ozdobili koncert vesměsdobře připravenými, nepohodou a chladem koncertníhoprostoru nedotčenými hlasy. Přesvědčivě to prokázali, jakobyna jedné výrazové vlně se nesoucí, oba střední hlasy vokálníhokvarteta. Zdvihající se hudební vlna úvodního Kyrie,v němž citlivě a dynamicky ideálně vstoupil sbor do orchestrálníhozvuku, přinesla žádoucí kontrast pro jasný mezzosopránVeroniky Hajnové-Fialové, sólistky Státní opery Praha,svítící v prostoru chrámové klenby jako paprsek vitrážovéhookna nad omamně ztišenými smyčci. Tenor RichardaSamka, hostujícího sólisty Národního divadla Brno, výraznýfanfárově znělý a mladistvě progresivní, zapůsobil ve vokálnímsólovém kvartetu i na pozadí vokálně orchestrálníhoaparátu jako mužná aklamace do dálav klenby hudebníhovšehomíra. Sopranistka Anna Hlavenková je kmenovousólistkou souboru Musica Bohemica a její sopránové sólozní také v nahrávce na kompaktním disku. V chrámovémprostoru se její rovným stylem nesený hlas, jemný a neprůrazný,jeví jako pokorná gregoriánsky ukázněná promluva,slohově blízká klasicistní uměřenosti a kostelnímu určenísmírného díla. V překvapivě živé a plasticky vedené synergiidokonale profesionálně připraveného sboru ze zkušenýmansámblem je takto provedená role tím nápadnější,čím „romantičtější“ se zdálo být provedení celku. V tomtoohledu se soprán nehledaně více pojil s kulatým bezproblémovětvořeným naturálním basem slovenského pěvce JozefaBenciho, který byl v Mozartově díle nevšedním obohacenímplejády zažitých kreací. Sváteční koncert sólistů v části Tubamirum uvedl právě majestátně nesený bas barvou pozoruhodněsouznějící s trombony. Provedení vážného Requiempojal dirigent Jaroslav Krček takřka jako brilantní instrumetálníkoncert – jeho tempa udržovala posluchačskou obecv neustálém napětí. Působivá citlivě proměnlivá dynamikaorchestru i sboru partnersky zohledňující sólové hlasy překvapilaa nadchla jihlavské publikum natolik, že zůstalo podoznění díla jakoby v povzneseném vytržení a očekávání, nežspustilo dlouhý děkovný potlesk. •

z podzimního žižkovaPraha, Milíčův dům, kostel sv. Ludmily,Gymnázium Jana Nerudyfestivaly, koncerty 13kytarové soirré Julius HůlekNekonvenční žižkovský podzim, jehož jubilejního 10. ročníku(spadajícího zároveň do roku 125. výročí povýšení Žižkovana město) jsme byli svědky, je jedinečnou hudební událostí,každoročně výrazně obohacující hlavní město. Má multidimenzionálnícharakter a význam a neobyčejně barevnéspektrum ideové motivace jednotlivých koncertů, spojujícíjejich repertoárovou dramaturgii z hlediska autorského,repertoárového a interpretačního. Efektivně, avšak vůbecne povrchně, využívá všech možných aspektů žižkovskéhogenia loci. Napadlo by někoho, že „klasický“ večerní koncertse dá uspořádat třeba v mateřské školce?Právě tak se například stalo večerem uspořádaným v Milíčovědomě v Sauerově ulici, jehož protagonistou byl náš předníkytarový virtuos Milan Zelenka (10. 10). Milíčův dům– dnes sídlo mateřské školy – byl postaven v třicátých letechminulého století a sloužil jako útulek a vzdělávací střediskopro chudé děti. Založil ho a v jeho čele stál Přemysl Pitter(1895–1976), význačný pedagog a humanista. K 30. výročíjeho úmrtí byl koncert pořádán.Rád pozoruji, jak mnozí koncertní umělci si teď sami komentujía uvádějí svá vystoupení. Kromě estetického zážitkutak mnohdy vnímáme i jedinečné informace. Plně to platíi o pojednávaném festivalovém vystoupení Milana Zelenky.Svůj recitál (v některých skladbách se k němu přidal kytaristachorvatského původu Ozren Mutak a Jan Tuláček) otevřel(spolu s O. Mutakem) výběrem z Loutny české barokníhomistra Adama Václava Michny z Otradovic ve vlastníúpravě pro dvě kytary. Aranžmá barokních písní a jejichprezentace se vyznačují vkusným a velkým citem natolik,že to vede k zamyšlení a otázce, zda by se M. Zelenka taktoneujal i dalších písní českého barokního repertoáru. Určitěby měl – a s úspěchem – z čeho vybírat. Trochu paradoxněmůže vyznít následující konstatování, nicméně je to tak: M.Zelenka nejde po efektu, avšak jeho hra v tom optimálnímslova smyslu vyznívá efektně a podané skladby ozvláštňujenepominutelnou hodnotou a osobitým espritem. Plně to platíi v případě ne příliš výrazného českého obrozenského autoraVáclava Matějky a jeho sólové Sonaty C dur. Zcela jinýje quasiimpresionistický triptych Zelenkova učitele ŠtěpánaUrbana na Pražské konzervatoři – List ze Španěl, Modrýkvět, Černý vějíř. Š. Urban, vzácný člověk, klasik naší kytaristikyjako pedagog i skladatel, tu využil všech dostupnýchmožností kytary po technické i výrazové stránce, jež MilanZelenka perfektně, zasvěceně (řekněme přímo autenticky)a sugestivně interpretoval.Pak přišel na řadu Milan Zelenka – skladatel. Je dobře, že –navíc osobitým způsobem – sleduje linii nastolenou Š. Urbanem.Zelenkovy skladby jsou nejen velkolepým ohňostrojemkytarové techniky, ale mají i osobitě zvláštní dějové a náladovékouzlo. Taková je nesporně sólová skladba Memory (kompozičněvelice koncentrovaná a prostoupená výmluvnýmicitáty) s podtitulem „To my family Jan Zelenka Hajský“,věnovaná památce velkého českého vlastence, kytaristovastrýce a jeho rodiny – všichni se stali obětí tzv. heydrichidádyza druhé světové války. Následovala příjemně barvitá skladbaMediterranean (spoluúčinkoval O. Mutak, právě tak jakov následující kompozici). Známým komponujícím kytaristouje Milan Tesař, mj. shodou okolností autor dalšího triptychupopisovaného večera: Intermezzo – Aria – Finale. PoMilan Zelenkaněkolika taktech bylo jasné, že kompozičně jde o skladbuúplně jiného charakteru. Její instrumentačně i interpretačněpoetická čísla M. Zelenka spolu s O. Mutakem podalis příkladnou pečlivostí. Další dílko – Variace na krásné téma– sólově patřila opět M. Zelenkovi. „Zpracování“ známémoravské písně „Pod tím naším okénečkem“ je tu v Zelenkověskladatelském i interpretačním podání přímo jímavé.Pocta kytaře, nebo spíše třem kytarám a kytaristům (všichnijsou dobře rozpoznatelnými a zároveň výborně komunikujícímiindividualitami) v podobě závěrečného Spirit ofthe Guitar byla něčím víc než pouhou tečkou za krásnýmkomorním večerem renomovaného a zároveň sympatickyskromného kytarového virtuoza Milana Zelenky, spojujícíhoagogickou volnost s ukázněností a disponujícího úžasnýmsmyslem pro melodiku a vibrato, takže podléháme iluzi hryna akordický i melodický nástroj zároveň. Autor i interpretměl pravdu, když naslouchajícímu publiku ve finále sdělil:„Ani byste nevěřili, jak složitá je to skladba“. My dodáme:komplikovaná bezesporu, ale zároveň spontánně a přirozeněplynoucí.in honoremsanctae ludmilae Julius HůlekK velkoryse koncipovaným akcím žižkovského festivalu patřiljeho sedmý koncert v chrámu sv. Ludmily na Vinohradech(12. 10.), příznačně nazvaný In honorem Sanctae Ludmilae.Imponující monumentalita koncertu měla několik aspektů:prostředí, početnost provozovacího aparátu a předevšímráz skladeb samotných. Chrám sv. Ludmily je dominantouKrálovských Vinohrad zevně i uvnitř. Položení jeho základníhokamene se událo v říjnu 1888 a posvěcení v říjnu o pětlet později.Foto Jiří Hošek

14festivaly, koncertyOrchestrální složku zajistil Karlovarský symfonický orchestr,jedno z nejstarších symfonických těles ve střední Evropě,sborovou Severočeský filharmonický sbor. U dirigentskéhopultu stanul Josef Zadina, dómský regenschori v HradciKrálové, jenž má v provozování duchovní hudby bohatézkušenosti. Na programu byly čtyři skladby. Autorem skladeb,které celý večer rámovaly, byl Zdeněk Pololáník (1935),jehož početná tvorba vykazuje hudbu orchestrální, baletnía koncertantní, napsal též spoustu hudby televizní, rozhlasovéa scénické. I on má přebohaté zkušenosti na tvůrčímpoli v oboru duchovní hudby, zejména té, která je určenák praktickým liturgickým účelům. Obě dvě Pololáníkovyvokálně instrumentální duchovní skladby byly premiérami.Úvodní Hymnus ke svaté Ludmile zazněl dokonce ve světovépremiéře, závěrečná Missa solemnis v premiéře pražské.Uprostřed večera ještě zazněly dvě skladby: působivé vokálněinstrumentální Gloria tibi Domine ČechoameričanaRoberta Jamese Dvořáka (1919) a Mozartovo pozdní Adagioa Fuga c moll, KV 546.Pololáníkův Hymnus se jevil jako formálně sevřenější, mšejako relativně rozmáchlejší. Obě skladby působily mocnýmvýrazově dynamickým a instrumentačně barevným účinem.Autorova zkušenost v daném žánru je mj. znát z osobitépovahy hudební traktace textu a mistrného vklínění sborovésložky do celkové struktury. Stylově se ovšem Pololáníknepouští do modernistických výbojů – mj. i díky tomu jehodíla promlouvají jasnou, srozumitelnou řečí.Vyzdvihnout je rovněž třeba interpretační ztvárnění všechskladeb. Orchestr i sbor byly výborně připraveny, jistéhoa rozhodného dirigenta pozorně respektovaly. Početnémupubliku rozhodně nemohl ujít entusiasmus, jenž provázelcelý komplex provedení, zejména Pololáníkových děl. Souhrabyla velice dobrá a celek přesvědčivý. Žižkovský festivalJiřího Hoška si klade nemalé a nelehké úkoly, které jakvidět, respektive slyšet, zvládá na výbornou.pĚvecká soutĚž bohuslava martinŮ Ivan ŠtrausV neděli 22. října se v rámci Nekonvenčního žižkovského podzimupředstavili v Gymnáziu Jana Nerudy vítězové Písňovésoutěže Bohuslava Martinů. Byl to již 4. ročník tohoto klánípro nejmladší adepty vokálního projevu. Potvrdil skutečnost,že kultivovat hlas je možno už velmi záhy. Samotný koncertpak přinesl posluchačům tolik radosti z vypracovaných výkonůa tolik potěšení z pohledu na krásu rozkvétajících poupátek,že se skeptikovi přece jen vrací kousek naděje na nezničitelnostumělecké hudby a s ní i možnost kultivace těch klackovitýchpuberťáků její magickou silou.Věkové rozpětí 91 soutěžících, rozdělených do 5 skupin, bylo12 až 20 let. Takže jeden z vítězů zpíval dosud nezmutovanýmhláskem lidovou píseň „Ještě já se podívám“ a to hořejší as2tam fouknul bez námahy dvakrát naprosto čistě. I ti ostatníse hodně snažili předvést výsledky práce svých pedagogůs nimi, často dokonce už i s trochou osobního vkladu.Porota ve složení Soňa Červená, Václava Duchoslavová,Jarmila Janíčková, Jindřich Schmalz a Zdeněk Šmukařzjevně ocenila především intonaci a hned vzápětí přirozenostprojevu. Nikdo z vítězů netrhal kulisy a všichni zpívalitéměř dokonale čistě.Je určitě zásluhou předsedy organizačního výboru, prof.Jaroslava Mrázka, že tuto událost vyvolal tvrdohlavě v život,vzdor počáteční nedůvěře mnohých oslovených sponzorůa dokázal ji učinit součástí Nekonvenčního žižkovskéhopodzimu. Neboť i tohle jsou nekonvenční děti, které se učíchodit po pódiu, náležitě se chovat a v neposlední řadě seučí vzácné kultuře projevu, jíž by měli zapotřebí i jiní, hercipočínaje a politiky konče.Kateřina Dostálová z Brna, která získala nejen cenu Nadace Život umělce,ale ve své kategorii obsadila rovněž 1. místo.Z mnoha hodnotných výkonů se omezím na vyzvednutíbudoucí české Carmen, Kateřiny Dostálové, jejíž hlasovábarva je už dnes velkým příslibem. Není divu, že dostalanejvyšší ocenění, cenu Nadace Život umělce. Kromě této serozdávaly i ceny zvláštní, tj. Jarmily Novotné, Nadace Martinů,Beno Blachuta a Nekonvenčního žižkovského podzimu.Zde jsou výsledky. Mnoho štěstí v dalším usilování o dokonalost,mládeži!! •Kategorie I A I. cena Kristýna Gočová, Gymnázium J. Nerudy PrahaHana Holodňáková, Gymnázium J. Nerudy PrahaII. cena Michaela Moudrá, Gymnázium J. Nerudy PrahaAnemari Krčková, ZUŠ Křtinská Praha 4Zdislava Bočková, ZUŠ Čechyňská BrnoIII. cena Anna Beránková, Gymnázium J. Nerudy PrahaKlára Čižinská, ZUŠ Kostelec/O.Kamila Burdová, ZUŠ PlzeňLucie Vagenknechtová, ZUŠ TurnovKategorie I B I. cena Ondřej Procházka, Hudební škola hl. m. PrahyJakub Hliněnský, Gymnázium J. Nerudy PrahaII. cena Martin Pelán, Gymnázium J. Nerudy PrahaMatyáš Soviš, Gymnázium J. Nerudy PrahaIII. cena Dimitrij Dovžik, Gymnázium J. Nerudy PrahaKategorie II A I. cena Aneta Petrasová, Hudební škola hl. m. PrahyII. cena Helena Hálová, ZUŠ Habrmanova, Hradec KrálovéIII. cena Lenka Secká, Soukromá ZUŠ Havlíčkův BrodKategorie II B I. cena Kateřina Dostálová, Konzervatoř BrnoII. cena Romana Jedličková, Konzervatoř BrnoIII. cena Kateřina Šťastná, Konzervatoř J. Deyla PrahaKategorie II C I. cena Jan Karásek, Konzervatoř PlzeňJiří Poláček, ZUŠ Šimáčkova, Praha 7II. cena Otakar Souček, Gymnázium J. Nerudy, PrahaIII. cena Michal Hlavatý, ZUŠ KolínFoto Jakub Waldmann

malostranskékomorní slavnostiPraha, Senát Parlamentu ČRensemble tourbillon Jiří PilkaV Praze si nelze naříkat na malý počet hudebních festivalů,dokonce lze konstatovat určitý přetlak a možná i devalvacipojmu festival. Máme nyní nový s názvem Malostranskékomorní slavnosti 2006, označené jako 4. ročník, byly todříve Pražské komorní slavnosti. Iniciátorem je Jan Páleníček,předseda sdružení občanů Česká kultura. PořadatelemVýbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a peticeSenátu PČR, jehož předsedou je Václav Jehlička. 4. ročníkoslavuje 10. výročí existence Senátu Parlamentu ČR. Dlouhénázvy mnohým mnoho neprozradí, těšme se především tím,že i politikové se starají o kulturu, což není úplně běžné.4. října byl zahajovací koncert v Rytířském sále Valdštejnskéhopaláce. Připraveno je dalších 5 koncertů, na nichžvystupují přední čeští umělci jako Zdena Kloubová, MartinKasík, Jana Vonášková-Nováková, Kvarteto Apollon, Filharmonickýkomorní orchestr s Pavlem Prantlem (koncerty8., 11., 15., 18. a 22. 10.). Dramaturgie nabízí velkou pestrost– díla Bernsteinova, Coltranova, Martinů, Nováka, Janáčka,Husy, Slavického, ale i Beethovena, Francka a dalších tvůrcůminulých století. O zážitky je dobře postaráno.Vyslechl jsem zahajovací koncert 4. 10., na němž účinkovalEnsemble Tourbillon s uměleckým vedoucím PetremWagnerem. Sestava dvou louten, violy da gamba a jedněchhouslí připravila osm skladeb ze 17. a 18. století. Interpretiovládají technicky dokonale své nástroje, především hráčna violu da gamba udivoval přesností i spontánností. Mnoház děl nejsou často provozována, autoři jako Finger, Erlebach,Rebel, Dollé a Marais nejsou běžnými hosty našichpódií, na rozdíl od Telemanna a Buxtehudeho. Řada skladebbyla tedy jistou novinkou. Kvarteto hráčů neumožňujepříliš velkou barevnou diferenciaci, je nutno si zvyknout navskutku komorní zvuk. Početné publikum přijalo nabízenýprogram velice vřele.Malostranské komorní slavnosti tedy dobře zahájily a zdá se, žedo sféry komorní hudby vnesly potřebné a pestré inspirace.sourozenci novákovi Michal MatznerPředposlední večer festivalu 18. října patřil recitálu mladéhouslové hvězdy Jany Vonáškové-Novákové, která se představila– opět v Rytířském sále, kde bývalé Pražské – nyníMalostranské komorní slavnosti našly nové útočiště, vespolupráci se svým bratrem, klavíristou Petrem Novákem.Náplň koncertu tvořily dvě z největších sonát – Kreutzerovasonáta Ludwiga van Beethovena a Franckova Sonáta A dur.Volba takto posluchačsky i interpretačně obtížného programuse na první pohled zdá riskantní. To se také, bohužel,potvrdilo v první polovině večera. Hlavně klavírní složkaBeethovenovy sonáty nebyla v podání Petra Nováka v jemnýchdetailech a nuancích přesvědčivá, k čemuž ale lví měroupřispěl stav senátního klavíru.Ještě náročnější Sonáta A dur Césara Francka dopadla naopakv podání obou sourozenců bravurně. Jana Vonášková-Nováková v ní dokonale vystihla formální stavbu náročnéskladby, předvedla naprosto neochvějnou techniku a dokázalaposluchače uchvátit rovněž krásným tónem. I přesBeethovena tak lze oběma interpretům gratulovat. •41. sezona Přítomnosti Eva BenešováPro sezonu 2006/07 přichystala Přítomnost11 koncertů, na kterých prezentuje tvorbu českýchautorů 20. století a autorů současných. První koncert(13. 9.) byl věnován desátému výročí vznikuskladatelské skupiny QUATTRO. Druhý koncert (4. 10.)proběhl ve strhující atmosféře muzikantského nadšenímladých zpěváků Kühnova dětského sboru přednaplněným Sálem B. Martinů v Lichtenštejnském paláci.18. října se uskutečnil v Galerii v Lichtenštejnskémpaláci koncert z písňové a klavírní tvorby v interpretacipěvkyně K. Kachlíkové a klavíristy F. Kůdy. 8. listopaduse členové Přítomnosti představili na Dnech soudobéhudby pořádaných AHUV, kde zazněla díla O. Semeráka,I. Hurníka, V. Clara, V. Kučery, J. Temla, J. Ruta a M.Jíry. Z dalších koncertů připomeňme koncert souboruTrio eufonico 29. listopadu. V rámci tohoto koncertupředstavitelka nejmladší interpretační generaceL. Ambrožová, studentka Pražské konzervatoře,přednesla III. Klavírní sonátu V. Kalabise, k uctěnípamátky tohoto významného autora. Rok 2006vyvrcholí 13. prosince šestým koncertem sezony, kterýse uskuteční v Českém muzeu hudby ve spoluprácis Pražskou konzervatoří. Představí se zde pěveckésbory vedené prof. M. Valáškem a žesťové odděleníPražské konzervatoře včetně souboru vedenéhoprof. B. Tylšarem. Před tímto koncertem se takéuskuteční tisková konference k 15. výročí obnovenéčinnosti Přítomnosti. A dále jen telegraficky: po novémroce vystoupí např. soubory Duo BeNe ( E. Benešová,J. Neubauerová), Piazzola Soloists či houslistkaS. Hessová, violista J. Pěruška a klavírista D. Wiesner.Rádi bychom upozornili na změnu sálu koncertu21. února, který se překládá z Galerie HAMUdo Pálffyho paláce.O aktuálním dění ve Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jehokoncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete mocinyní pravidelněji než doposud seznamovat na stránkách Hudebníchrozhledů. Necháme se rádi inspirovat i vašimi otázkami, které lze zaslate-mailem na ivana.goldsteinova@nm.cz nebo rozhledy@volny.cz.

Foto Zdeněk Chrapekdvakrát Česká filharmoniePraha, RudolfinumkabeláČ a mahler se zdeŇkem mácalem Petr VeberMichaela Kaune a Zdeněk MácalMysterium času Miloslava Kabeláče a Mahlerova 4. symfoniese v abonentním programu Zdeňka Mácala – věnovanémstému výročí dirigenta Václava Smetáčka – pěkně doplnily.Česká filharmonie zahrála v Rudolfinu (12. 10.) zejménasymfonickou passacagliu českého klasika druhé poloviny20. století pozoruhodným způsobem. Uvedla ji totiž jednoznačněbez stínu pochybností jako kompozici mající užtrvalé místo mezi uměleckými díly, která určitě přežijí svoudobu. Je to dokonalá partitura, v níž je ve vzácné jednotěkonstrukce, forma a emocionální i myšlenkový náboj. Mysteriumčasu – filozofická hudební reflexe z roku 1957 – jeskladbou svým vnitřním ustrojením inovativní, zároveň pevnězakotvenou jak v tradičním chápání hudebního díla, takv tradičním zvuku symfonismu 20. století. Rozměrné dílo seklene v oblouku z ticha do ticha, přičemž mezi těmito pólydosahuje při postupné, jen zvolna vrstvené kulminaci velkévýrazové síly a dramatické naléhavosti. Jeho středobodemje opakující se motivické jádro, kolem kterého se nabalujesložitě strukturovaná hudba. Výsledek je ovšem mnohemjednodušší, než jaké je ustrojení. Posluchač nesleduje anizáklad passacaglie, ani variace, je „o patro výše“. Kompozičnípostupy nejsou cílem, který má být pozorován či analyzován,ale jen prostředkem dosažení osobitého sdělení. Zapodrobně dirigovaným průběhem, na první pohled vlastnějakoby jen neustálým pohybem vpřed, ale z nadhledu jasněkontrolovaným, bylo cítit hodně přípravy a promyšlenost,v orchestru panovala soustředěnost, hudební plochy se vrstvilypřesně a postupně vyvstával předpokládaný a požadovanýdojem neúprosného plynutí času s jeho nezničitelnýmřádem, dojem ze vztahu věčnosti a návazných osudů lidí.Mahlerovu nekonfliktní až idylickou 4. symfonii podal ZdeněkMácal s důrazem na její intimitu a komornost, místy ažpoeticky. Možná, že mohlo někde být i víc sršatosti a pitoresknosti,ale po stránce ryze orchestrální kultury (včetněznámého sóla Bohumila Kotmela na přeladěné housle) tobylo provedení vynikající, k němuž se čistým hlasem stylověpřesně vyhmátnutým projevem připojila sopranistkaMichaela Kaune. Mahlera filharmonie opravdu umí a jedobře, že ho na své koncerty stále zařazuje. •šostakoviČ a teml s eliahu inbalem Vladimír ŘíhaIzraelský dirigent Eliahu Inbal je u nás častým hostem a vždyjsou jeho kreace událostí. Nejinak tomu bylo na obou abonentníchkoncertech České filharmonie 19. a 20. října, kdyi plný sál nasvědčoval zájmu posluchačů – nebylo divu. Naprogramu totiž byla dvě díla 20 století, patřící k posluchačskýmhitům: Šostakovičova 8. symfonie c moll a Varhanníkoncert č. 2 Jiřího Temla, jenž si za krátkou dobu od napsání(1994) získal až nečekaný ohlas.Jiří Teml, loňský sedmdesátník, píše pro varhany častoa druhý koncert již při premiéře v podání Aleše Bárty zaujal.Je to rozsáhlá kombinace netypické formy i obsahu, kdyautor v orchestru nepoužívá dechové nástroje a snaží se,aby ty ostatní připomínaly ladění varhan. Třívětá skladbavychází z gregoriánského chorálu 9. století Ite missa est.Inbal podtrhl při stavbě díla jeho duchovní rozměr a snažilse vytvořit iluzi chrámového prostoru, což se mu i zásluhousólisty Aleše Bárty povedlo mistrně.Šostakovičova 8. symfonie je jedna z jeho nejlepších a sovětští„mocipánové“ ji neměli příliš v lásce. Hned po slavné Sed-

Foto Zdeněk ChrapekJiří Teml a Aleš Bártamé – Leningradské totiž ještě za války rezignovala na patosa za použití typických groteskních prvků opět reflektovalamučivé skladatelovy otázky o životě člověka v hrůzné současnostia jeho touhu po klidném životě. Inbal tyto stránky vesvé koncepci ještě zesílil a tak jsme byli svědky přímo útočnéhopodání s excelujícími dechovými a žesťovými skupinamii sóly a výsledný dojem byl uchvacující. Závěrečné ztišeníbez vyvrcholení po smuteční passacaglii zanechalo tichov sále následované výkřiky bravo. Inbalův večer s ČF byl opětudálostí a pochvalme i jeho výběr obou skladeb. Vůbec celástavba dramaturgicky skvěle sestaveného programu bez žádnéhodílka na „odpočinutí“ volala po velkém posluchačověvypětí i napětí, což by mělo být zvykem častěji. •nadace animatok výroČí amuPraha, Rudolfinum Miloš PokoraFilharmonie švýcarské nadace Animato soustřeďuje vesvých řadách osmdesát mladých hudebníků z celého světa,kteří se díky spolupráci devíti evropských hudebních univerzita akademií připravují pod vedením rakouského dirigentaRalfa Weikerta na evropská koncertní turné. Při jejímpražském vystoupení (Dvořákova síň, 8. 10.) v rámcioslav 60. výročí založení AMU jsme se mohli opět těšit nasympaticky nerutinní projev, plný nefalšovaného herníhozaujetí a maximální koncentrace. Vstupní číslo programuv podobě orchestrální kreace mladého švýcarského skladateleRodolpha Schachera s názvem Le Défi (Výzva k boji),vyznívající spíš jako rozpustile odvíjený propletenec hlasůnež drama (název skladby mě mátl), prověřovalo předevšímrytmickou preciznost souhry hlasově krajně rozkošatělýchpartií orchestrálního tutti a zvukové proporce mezi jednotlivýmisekcemi. V prvém bodě obstáli hosté výtečně – zvlášťmistrovsky vystižené partie jsme byli například svědky předzačátkem kontrastního dílu, uvedeného ideálním melodickýmzdvihem primů. Zvuková výslednice však v celkovémpohledu prozrazovala až příliš dominující úlohu smyčců (sezvláštně vyostřenou kontrabasovou linkou – mimochodemmezi osmi kontrabasisty bylo pět žen!) a jistě hrajících žesťůna úkor poněkud potlačené tónové nosnosti dřev. Na interpretaciWeberova Klarinetového koncertu f moll mě okouzlilahned introdukce, plynoucí v nádherně přirozeném frázování,kultivovaně měkkém tónu a hlavně v přesvědčivě klasicistnízvukovosti, což bývá velmi vzácné a což svědčilo nejeno vysloveně sólistických kvalitách jednotlivých hráčů, nýbrži o poctivých zkouškových fázích. Také se svým mladičkýmkolegou, teprve dvacetiletým znamenitým rakouským klarinetistouDanielem Ottensamerem, spolupracoval mladýorchestr naprosto přirozeně (ideální souzvuk vysokých tónůsóla s hornou ad.) a v pozoruhodně citlivé dynamické hladině.V dalších větách překvapil zejména precizně sladěnýchorus horen a přímo rošťácký švih finálního Allegra.Pokud jde o Dvořákovu 8. symfonii, vyzdvihl bych z její interpretaceFilharmonií Animato zejména dva momenty. Tenprvní se týkal přirozeně slovansky zpěvného a vláčného způsobufrázování, u tak rozmanitého národnostního složeníorchestru vedeného rakouským dirigentem naprosto nečekaného(hranice mezi národními školami se skutečně bortí)a vemlouvavě měkký zvuk homofonních pláství smyčců.To ovšem neznamená, že by zpaměti dirigující Ralf Weikertpouze napodoboval nějaké vzorové „české pojetí“. Naopak –například finále, hranému (včetně úvodních fanfár) v nápadněrychlejším tempu, vtiskl výrazně osobitý tempový plán.V 1. větě vyšel mladému orchestru příkladně měkce, hladivěa vroucně už samotný vstup (cella!) a s každým novým přechodem(například k 2. tématu) se tento ušlechtilý zvuk vracel.Skvěle vyšlo mladým hráčům i ono tak choulostivé fugatodřev a horny a – odmyslíme-li si drobné zakolísání v dechové

18festivaly, koncertyharmonii – gradační tah krátké reprízy. Z dalších vět si FilharmonieAnimato trefněji počínala v Adagiu (sugestivněprožité smyčcové téma, primáriovo sólo apod.) než v Allegrettugrazioso, v jehož středním díle zatím neuměla dostatečněprožít ony zahlcující návaly masy smyčců v tečkovanémrytmu. Finále se odvíjelo i v rychleji voleném tempu přesně,škoda jen, že některé momenty dřev (například figurujícísólo první flétny hned ve 2. variaci) trochu zanikala. Ale opakuji– šlo o kouzelně svěží obraz Dvořáka, takový, jaký přinášíradost i tomu nejnáročnějšímu českému posluchači. •guarneri trio dvacetiletéPraha, Rudolfinum Rafael BromJubilejní koncert renomovaného domácího souboru, jehožvrcholné kvality už připomněla stanice Český rozhlas 3 – Vltavatřemi celovečerními pořady (v květnu, červenci a v září),se nekonal a ke změně programu večera došlo „v důsledkuonemocnění violoncellisty Guarneri Tria Praha Marka Jerie“,jak uváděl leták vložený do programové brožury. Místo triabylo ohlášeno duo ve složení Čeněk Pavlík a Ivan Klánský(tedy členové Guarneri Tria), k němuž pořadatelé přizvaliKvarteto Pavla Haase, které hrálo hudbu z Janáčkova kvartetuListy důvěrné, aby změnu představení uvedlo.První skladbou programu „Guarneri dua“ byla Sonáta G dur,op. 30 č. 3 pro klavír a housle Ludwiga van Beethovena, tedyznámé klasicistní dílo obvykle prezentované s romantizujícípředstavivostí, které mělo v jeho podání nevšední střízlivou,avšak hudebně královsky bohatou dobovou podobu. Pavlíkdokázal ztlumit své guarnerky do takové polohy, která odpovídápodílu hudby autorem smyčcovému nástroji svěřené. Houslezněly překvapivě jemně a byly stejně brilantní ve vyhráváníškál jako znatelně robustnější klavír. Barva vzácného nástrojese zjevila až v závěrečné kantiléně finálního Allegra vivace.Druhou skladbu programu Chaconnu z Partity pro sólovéhousle d moll, BWV 1004 od Johanna Sebastia na Bacha předneslprý Čeněk Pavlík v Praze teprve podruhé ve své koncertníkariéře – po premiéře při absolventském koncertě. Domácípublikum přicházelo tedy několik desetiletí o skutečně neslýchanépředstavení. Tolik hudby, kterou dokázal náš houslovývirtuos vložit do svého partu, se nám může „dostat“ jenz vrcholných kreací světových veličin a to ještě na zahraničníchpódiích či z CD. Bachova hudba pulzovala jako živý organismusokrášlený všemi hudebními atributy, v němž dynamika,výraz, tón nástroje, neomylná technika a cheironomická spoluúčasthouslistova těla stvořily ohromující představení. Přestávkakoncertu oddělila dva vrcholné okamžiky večera, neboťSonatina pro housle a klavír G dur, op. 100 našeho MistraAntonína Dvořáka, přestože slohově předchozí skladbě vzdálená,byla stejnou hudební hostinou, jakou jsme prožili v prvníčásti večera. Dvořákův opus měl nenapodobitelnou citovouhloubku, vzrušivé okamžiky, dramatický náboj i hluboce tesknoumelodii. Ivan Klánský, stejně prožívající průběh hudbyjako mimicky živější partner (ten měl totiž mnohem více prostoruk pohybu), dokazoval, že po dominující poloze v Beethovenověhudbě dokáže tvořit souznějící part v dvořákovské rovnoramennostia také dokáže mistrovsky podporovat melodickýnástroj v jeho vlastních virtuózních kusech.Náladu večera prodloužila allegrová – až furiantsky veseládruhá část Dua pro housle a klavír Z domoviny BedřichaSmetany. Závěrečná Brilantní polonéza A dur, op. 21 HenrykaWieniawského hýřila proměnami dynamiky a omračujícímikadencemi a zcela jednoznačně dramaturgicky završilanáhradní koncert interpretačních mistrů české hudby.A jako přídavek zazněla neomylně působivá Včelka drážďanskéhoFranze Schuberta. Byli jsme svědky hlubokého zážitkuskutečně jubilejního představení. •Guarneri trio ve dvou: zleva Čeněk Pavlík a Ivan KlánskýFoto Zdeněk Chrapek

zrození souboruPraha, Lichtenštejnský palác Ivan Štraus26. října byl téměř zaplněný Sál Martinů svědkem mimořádnéudálosti. Na slavnostním koncertě zde vystoupil soubors nezvyklým názvem Roxy Ensemble. Jméno Roxy je kulturníveřejnosti známo jako název klubu alternativní kulturyv Dlouhé ulici. Soubor si je nezvolil pouze z popularizačníchdůvodů, ale jako výraz svého směřování. Na pražskéhudební scéně přeplněné tradičními uskupeními od sólistůpřes komorní soubory všeho druhu až po komorní a symfonickéorchestry vsadil Roxy Ensemble na volnější prostorpro míšení žánrů, nekonvenční oděv, proměnlivé obsazenía flexibilní dramaturgii, která je ochotná se za pomoci přijatelnýchkompromisů ucházet o přízeň zejména – ale nejen –mladého publika, obvykle nevšímavě míjejícího tabuli bohatězaplněnou hodnotnými hudebními pokrmy.Ostatně v lochotínském amfiteátru na plzeňské Portě kdysisledovali posluchači Bacha interpretovaného jejich vrstevníkystejně pozorně jako své idoly folk and country Je pravděpodobné,že většina z nich pravidelnou cestu do koncertníchsíní nenajde – zejména ne v adolescentním věku – alemusí být duchovní život i dnes pěstován výlučně v kamennýchchrámech?„Roxáci“ předvedli, že to s tou alternativou myslí doopravdy.Zvolili červené košile či halenky, a zapojili se tak bezděky dohnutí za obrodu původního významu červené barvy ne jakobarvy pionýrského šátku, ale ohně, citu, Ducha a radosti.A věru, že bylo radostí jim naslouchat! Tito špičkoví posluchačia absolventi hudební fakulty AMU – mnozí z nich užlaureáti národních či mezinárodních soutěží – totiž do jednohoovládají natolik svrchovaně své nástroje, že si mohoudovolit hrát jako o život, s bezezbytkovým nasazením, kde sefestivaly, koncerty 19nikdo ani vteřinu neveze v tutti, ale hraje neustále jako sólista.A protože jsou stejné krve, šlape jim to náramně dohromady.Z téhle mladé smečky doslova sršela energie, sváděnádo mohutného a intenzivního řečiště dirigentem TomášemHanákem, který se také nijak nešetřil a pomáhal účinnostísvého gesta přenášet Šostakovičovu hudbu z orchestru naposluchače.Program večera byl věnován dvěma jubilantům: Mozart bylzastoupen jiskřivou Lineckou symfonií, ze Šostakoviče zazněl3. kvartet F dur v Baršajově úpravě pro komorní orchestr.Nutno poznamenat, že alternativní interpretační přístup setrochu podepsal na Mozartovi, kde orchestr pod vedenímstudenta HAMU Lukáše Vasilka vsadil na plnokrevný zvuk,bez hrubostí, ale také bez onoho zjemňujícího přístupu, jakjej známe například od Bělohlávkovy „PéKáEfky“ či jinýchkomorních orchestrů. Roxy Mozart žhnul zářivými barvami,byl poetický i decentní, ale stále na 100.000 voltech. Místke klidnému spočinutí bylo pořídku. Je ale pravděpodobné,že tu věčně pubertální generaci by mohl takto šťavnatýMozart zaujmout – pokud by se nechala na takový koncertzlákat. My starší jsme pak byli ozářeni blahodárnou jadernouenergií, kterou tito nadšenci štěpili ve svých smyčcovýchreaktorech. Publikum rozehřáli velmi účinně!Ani modré housle, které už vlastně houslemi nejsou, anibezcenné vlastní kompozice našich celebrit, ani muzikálovéprznění klasických oper nejsou cestou, kterou by bylo možnopřijmout jako hodnotnou alternativu tradiční kultury.Ale toto nasazení, výrazně odlišné od unaveného zjevu některýchtěles, spolu se svrchovanou profesionalitou, by mohlobýt tím, co osloví generaci, od skutečných hodnot vzdálenoune sice daleko, zato zásadně.Že jsou „Roxáci“ opravdu supervirtuózové, dokázali pakv přídavku z Čajkovského sextetu Vzpomínka na Florencii,dovršujícím epochální koncert způsobem, který držel nadšeněaplaudující publikum ještě dlouho na sedadlech, takže seRoxy Ensemble vždy originálněFoto archiv

20festivaly, koncertyorchestr jako celek šel dvakrát děkovat. Teprve potom byloauditorium ochotno je propustit.Zbývá si už jen přát, aby se soubor nemusel přejmenovat naDe la Mancha, ale aby jejich boj s větrnými mlýny komerčníkultury skončil vítězně nalezením podpory, díky níž by mohlilovit lvy na bílých místech hudebních scén doma i v zahraničí.Roxy Ensemble by si to zasloužil měrou vrchovatou. •kvarteto apollona louis schwitzgebel-wangv dejvicíchPraha, hotel Crowne Plaza Petar ZapletalOrganizací koncertů v netradičním prostředí dejvickéhohotelu Crowne Plaza se až do své předčasné smrti věnovalvibrafonista a pedagog Miroslav Kokoška. Poté přípravuhudebních akcí převzala Romana Kokoška-Pulchartová,která společně s Michalem Matznerem založila agenturua v jejím rámci zve do sálku v Podbabě v nesporně zajímavémvýběru různé interprety. Pulchartová s Matznerem takrozvíjejí záslužnou tradici: dnes mají základní kádr publika,které si na více či méně pravidelnou návštěvu koncertůpřivyklo, takže sálek bývá zpravidla plný.V říjnovém programu sem iniciátoři přivedli v Česku zatímneznámého, ve Švýcarsku žijícího klavíristu čínského původuLouise Schwitzgebela-Wanga, a z koncertů doma i ve světědnes už velmi zkušené Kvarteto Apollon. Těžištěm večeraa jeho pro publikum interesantním magnetem byl mladýklavírista: na kvalitním nástroji podal výkon přinejmenšímnadějný. Všechny své sympatické vlastnosti (hezký, byť – asii díky nástroji – maličko tvrdší tón, stavebná kompaktnost,elementární muzikalita, technická brilance ve „vyťukaném“Rondu) prokázal už v Sonátě D dur, KV 311 Wolfganga AmadeaMozarta, a potvrdil je – spolu se schopností komornísouhry a ochotného přizpůsobování se partnerům – i v závěrečnémprovedení Klavírního kvintetu Es dur, op. 44 RobertaSchumanna. Připočtěme ještě jaksi samozřejmou, neproblematickoulehkost hry – a dostaneme malý portrét nadanéhoumělce, jehož sympatický výkon neohrozily ani drobné kazy.Wang hrál navíc s imponujícím energickým sebevědomíma zejména v Schubertovi odkryl i velkou míru svého plnokrevnéhomuzikantství.O výkonu kvarteta lze rovněž mluvit ne-li v superlativech,pak rozhodně s pochvalným uznáním: hrálo Smyčcový kvartetC dur, op. 5 Františka Xavera Richtra krystalicky čistě,s velkou tónovou kultivovaností a lehce, jakoby bez patrnénámahy i rytmicky pevně; nápadně byly dynamicky odstíněnyi sekvencovité stupnicové chody v prvé větě. Při provedenípřekrásného Schubertova díla jsem ocenil promyšlenouvýstavbu uvnitř jednotlivých vět i ve čtyřdílném celku a dartlumočit velmi přesvědčivě vlastní radost z muzicírování.Jiří Pilka, který koncerty verbálně doprovází, znovu ukázal– na rozdíl od „předřečníků“ – jak málo stačí schopnémuvykladači k získání pozornosti publika: jeho projev byl jakoobvykle stručný, věcný a naprosto věrohodný. •šostakoviČovo vítĚzstvív olomouciOlomouc, Reduta Jiří KopeckýV záplavě výročí, která připadla na rok 2006, to šostakovičovskéčeským hudebním životem příliš nehýbe. Spíše nászajímá – stejně jako v případě Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče– oslava stých narozenin Jaroslava Ježka. Kromě velkéhoprojektu filharmonického orchestru FOK a skladatelovasyna Maxima Šostakoviče probíhají poněkud „povinné“a jednorázové akce, jež uvádějí díla zrozená v traumatechsovětského socialismu. Znak uctivé poklony nesl i 1. abonentníkoncert cyklu A Moravské filharmonie, přitom tentovečer ukázal, že Šostakovičova hudba přitahuje obě stranykoncertního sálu – hráče i publikum. Symfonie č. 5 d moll,op. 47 zazněla v Redutě dne 12. 10.V první části večera vystoupila Jordana Palovičová. Zahrálatřetí klavírní koncert, op. 85 Jana Nepomuka Hummela. Činzáslužný, výkon šedivý, a to i kvůli zdlouhavé lyrice a prázdnévirtuozitě Beethovenova současníka. Slovenská klavíristkauplatnila chopinovskou jemnost, detailně promyšlenédynamické odstíny, řezavě přesné opakované tóny, chybělvšak zájem. A spoléhání na mechanickou paměť rukou vedek strojenosti (byť v uchvacující rychlosti) a k „vylétnutí“z kontextu. Podařilo se obojí…Podruhé vystoupil Petr Vronský na pódium před ohromnýaparát – a s kapesní partiturou Šostakovičovy Páté. Hlídanágesta brzy ustoupila, aparát „šlapal“ výborně. Filharmonicidali jasně najevo, že jsou hodni náročného repertoáru,přestože se celá Reduta otřásala. Nebyl jsem jistě jediný,kdo odcházel se zalehnutýma ušima. Zejména v 1. a 4.větě Vronský vystihl výrazové propady a podtrhl kontrastujícíčásti, z fortissima dělal fff, z presta prestissimo. Nechalvyznít nápaditou instrumentaci (např. pizzicata viol do vysoképolohy orchestru v úvodu 1. věty). Ve 2. větě se předvedlymahlerovsky ďábelské dechy, operetně oplzlá sóla houslía flétny s primitivním doprovodem zazněla s energickoubravurou. Ve slavném largu 3. věty mi lahodila sordinovanávioloncella, skupině houslí prospělo nuancované dělení(v Hummelově koncertu jim chyběla klasická čistotav pasážích). Lyrická zastavení 4. věty nutila i lesní rohy keklidnému rovnému tónu. Večer s Šostakovičovou hudbouOlomouci jednoznačně prospěl. •Foto archivJordana Palovičová, která se představila v Hummelově třetím klavírním koncertu

Dny Bohuslava Martinů2006Foto Zdeněk ChrapekPavel Blatný, který své jubileum oslavoval nejen v Brně, ale 21. září i v Praze naKonzervatoři a ladičské škole Jana Deyla.koncert klubumoravských skladatelŮBrno, Konzervatoř Věra LejskováMuzikanti a matematika – to obyčejně nejde moc dohromady,leč sčítání snad není tím nejtěžším úkonem a hudebnískladatel Pavel Blatný sčítá dobře a rád. Není divu, jestliženavíc jako řádný syn ctí památku svého otce, a jestliže jejod otcova narození dělí rovných 40 let! Takže už jsme mělikoncert – Josef a Pavel Blatný 180 let, nyní máme 190 leta pouhých 5 let je třeba se dožít Pavlu Blatnému, abychommohli napsat Josef a Pavel Blatný 200 let!Zatím tedy u faktu společných 190 let uspořádal Klub moravskýchskladatelů v Brně komorní koncert těchto jubilantů,k nimž se přidružil jubilant třetí, a to Karel Husa (85),autor žijící a působící v USA, leč vždy se hlásící ke své rodnézemi, a byť křtěn Vltavou, již řadu let člen Klubu moravskýchskladatelů. Vzhledem k tomuto faktu byla zvlášť symbolickájeho první skladba uvedená v programu, 12 moravskýchpísní pro soprán a klavír, s lehce nostalgickým podtextem,kterou působivě přednesla pěvkyně Jaroslava Ondrušováza klavírního doprovodu Milana Bialase. Bialasovurodinu jsme ostatně na koncertě slyšeli téměř ve všech jejíchmožných sestavách, neboť hned další Husovu Sonatinu prohousle a klavír (rozsahem a náročností spíše Sonátu!) zahrálisourozenci Martin a Renata Bialasovi, a ve skladbě PavlaBlatného Pocta K. J. E. pro dva klavíry účinkovali kroměautora i Renata a Milan Bialasovi.Další rodinnou dvojicí na tomto večeru byli manželé Ivanaa Jan Stanovských, kteří uvedli od Josefa Blatného jehoSonátu pro housle a klavír, op 6.Pavel Blatný pak v intencích básníka Svatopluka Čecha(„Věřme jen sobě…“) přednesl svou Collage a la passacagliapro klavír sám, ostatně má k tomu nejvyšší oprávnění, jsavýborným a pohotovým pianistou. V závěru večera zaznělyod Pavla Blatného Dvě věty pro žesťové kvinteto, v podáníčlenů Českého žesťového sexteta – Josef Broda a Josef Pavlíček– trubky, Lukáš Korec – lesní roh, Jiří Vydra – trombona Petr Jirák – tuba. Tak na koncertě 31. října v koncertnímsále Konzervatoře bylo oslaveno 275 let autorů, léta interpretůjsem nesčítala… •Ve dnech 3.–8. 12. 2006 se uskuteční dvanáctý ročník festivalu BohuslavaMartinů, jako v minulém roce pod názvem „Dny BohuslavaMartinů“. Dny B. Martinů jsou pořádané Nadací BohuslavaMartinů ve spolupráci s HAMU a Českou filharmonií. Organizaciopět zajišťuje Institut Bohuslava Martinů, o. p. s. Dny Martinůtvoří pět koncertů, které se tento rok budou konat na různýchmístech – poprvé v Sukově síni Rudolfina, v Konírně Nosticovapaláce a tradičně v sále Martinů na HAMU a ve Dvořákově síni.Dny B. Martinů budou zahájeny Soutěží Nadace BohuslavaMartinů 2006, která proběhne ve dnech 1.–3. 12. 2006 na Hudebnífakultě AMU. Tentokrát je soutěž vypsána pro obor housle.Zakončení festivalu patří tradičně České filharmonii – z dílaMartinů zazní pod taktovkou Z. Mácala často uváděná Symfonieč. 1 (H. 289) i méně známá Předehra (H. 345). Oba komorníkoncerty jsou věnovány k poctě dvou osobností úzce spojenýchs Bohuslavem Martinů. Dne 5. 12. 2006 vystoupí společně s violoncellistouTomášem Jamníkem klavírista Jean Fonda Fournier– syn violoncellisty Pierra Fourniera, kterému Martinů věnovalsvou první violoncellovou sonátu. Pierre Fournier poté zásadnímzpůsobem přispěl k provozování violoncellových koncertů a sonátMartinů. V Konírně Nosticova paláce provede 6. 12. 2006 TrioBergerettes vedle děl B. Martinů rovněž skladby soudobého skladateleOldřicha F. Korteho. Jeho jméno je spojeno s celoživotnímzájmem a láskou k hudbě Martinů a aktivním propagováním jehodíla.Podrobný program festivalu naleznete na internetové adresewww.martinu.czBohuslav Martinů s bratry Bealovými, New York, USA, 1951

22festivaly, koncertydĚti v opeŘe Věra LejskováChcete-li mít zcela nevšední zážitky z operních představení,pak je navštivte s dětmi: nemyslím zrovna těmi nejmenšími,ale tak kolem osmi let, kdy už se začínají dívat na svět vlastnímaočima a mít své názory. Já bych zde nabídla čtyři takovázastavení.První – Prodaná nevěsta. Navštívila jsem ji s vnukem, kterýbyl přirozeně patřičně hudebně i slovně připraven, takže mnohéakce netrpělivě očekával; trochu jej od celého dění zdržovalasice nádherná, ale pro jeho vnímání přece jen poněkuddlouhá předehra, během níž se ke mně několikrát naklonila tiše se ptal – kdy už přiběhne ten lid, co bude zpívat pročbychom se netěšili?! To ale není to podstatné: pro něj byl hlavnípostavou Vašek, nejen tím, že tak krásně koktal, ale hlavnětím, že mu byl o přestávce představen a mohl mu stisknoutruku, tudíž jej považoval tak trochu za svého známého. Noa prosím: napřed si jej dobírá Mařenka, která jej svým vtipkovánímpřivede až k nářku – všechny mě chtějí milovat a zabít!– valné mínění o něm nemá ani Kecal, i když ho dohazujejako ženicha, vyslovenou legraci z něj mají komedianti, smějíse mu děti, když se producíruje v medvědí kůži, kárá jej matkai otec, vítězí nad ním Jeník – a tak v momentě, kdy operakončí radostným zpěvem, že se dobrá věc podařila, můj malývnouček se rozplakal: „Tomu Vaškovi se všichni jen smějí,nikdo ho nemá rád, ani ten Jeník, a jsou to přece bratři!“Zajímavé je, že tato morální stránka věci člověku dospělémuuniká, ještě že ta dětská dušička Vaška politovala a uronilanad ním slzičku….Druhé – Rusalka. Odjakživa má člověk zafixováno, že mástranit něžné, éterické Rusalce, mít v nelásce cizí kněžnu, kterávnese rozkol mezi milence, a lehce pohrdat princem, kterýv podstatě neví „z které do které“ – a co na to osmiletý malýmuž? „Babičko, tu Rusalku už nechci ani vidět. Napřed neví,jak by prince uhnala, a pak ho utopí…“Třetí – Rychlé šípy. Vnuk už samozřejmě ovládal Stínadla,i všechny další aktéry této opery, včetně tajemství ježka. Mlčkypřešel dlouhou předehru k l. dějství, aby pak velmi pozorněsledoval vše, co se na jevišti odehrávalo. Teprve před druhýmdějstvím se ke mně naklonil s poznámkou – „snad tamzas nebude ta hudba!“ „Proč, tobě se nelíbí?“ – táži se. „Aleano, jenže to zbytečně zdržuje!“ Jelikož, jak vidíte, stalo se touž podruhé (viz Prodaná nevěsta), můžeme z toho usuzovat,že předehry jsou v operách zcela zbytečné, dobré snad jen nato, aby posluchači došustili sáčky s cukrátky.Čtvrté – Liška Bystrouška. Ta se svými zvířátky zanechaladojem nejhlubší, dotaz byl vznesen až po vyjití z divadla, kdyjsem jej upozornila na sochu Leoše Janáčka před budovou.Dotaz zněl: „To stačí, aby člověk napsal jednu operu a hnedmu postaví pomník?“A jedna otázka navíc, která se týká vlastně oper všech: „Babičko,když jsi ty opery viděla víckrát, nebolí tě z toho křikutrochu hlava?“ Jak se dnes říká – no comment.Kresba Jan BlažíčekdoporuČujemeBRNOFilharmonie BrnoBesední dům19. 12. 2006Dvacet let Wallingerova kvartetaA. Dvořák: Smyčcový kvartet č. 13 G dur,op. 106P. I. Čajkovskij: Smyčcový sextet, op. 70„Vzpomínka na Florencii“Hosté: A. Besa – viola, J. Špaček – violoncelloWallingerovo kvarteto21. 12. 2006Předvánoční koncertA. Dvořák: Symfonické variace C dur, op. 78W. A. Mozart: Koncert G dur pro flétnua orchestr, KV 313Z. Fibich: Štědrý den, melodram, op. 9J. Teml: Svatá noc, pásmo českýcha moravských koledSólista: C. Jans – flétnaRecitace: I. ValešováKantilénaFilharmonie BrnoDirigent: J. KleckerKARLOVY VARYKarlovarský symfonický orchestrGrand hotel Pupp15. 12. 2006F. X. Brixi: Koncert pro varhany č. 1 F durW. A. Mozart: Mše č. 14 C dur „Korunovační“J. J. Ryba: Česká mše vánočníSólisté: J. Koucká-Bínová, P. Jančová, V. Lemberk,I. Michl – zpěv, Z. Petráň – varhanyKarlovarský pěvecký sborDirigent: F. DrsHRADEC KRÁLOVÉFilharmonie Hradec KrálovéSál FHK3. 12. 2006P. Malásek: Edith – vrabčák z předměstí(taneční muzikál)Choreografie a režie: L. VaculíkBalet divadla J. K. Tyla v Plzni13. 12. 2006W. Rihm: Vážný zpěv pro orchestrL. van Beethoven: Koncert pro klavír č. 3c moll, op. 37J. Brahms: Symfonie č. 1 c moll, op. 68Sólista: L. Vondráček – klavírDirigent: A. S. WeiserPARDUBICEKomorní filharmonie PardubiceVelký sál Muzea v Chrudimi3. 12. 2006Adventní koncertSpoluúčinkuje Musica Bohemica a sólistéDirigent: Jaroslav KrčekSukova síň Domu hudby12., 13., 14. 12. 2006F. Loewe – A. J. Lerner: My Fair Lady –muzikálRežie: P. NovotnýDirigent: L. SvárovskýVe spolupráci s Východočeským divadlem PardubicePRAHAČeský národní symfonický orchestrRudolfinum20. 12. 2006Vánoční koncertJan Hasenöhrl a hostéZ. Lukáš, P. McCartney, A. DvořákSólista: S. Ester – basbarytonWartburg ChoirDirigent: P. FreemanPražská komorní filharmonieRudolfinum11. 12. 2006R. Schumann: Ouvertura, Scherzo a FinaleE dur, op. 52A. Skoumal: Koncert pro klavír a orchestr č. 2(světová premiéra)R. Schumann: Koncertní kus pro klavíra orchestr d moll, op. 134D. Šostakovič: Symfonie č. 14Sólista: A. Skoumal – klavírDirigent: J. HrůšaŠvandovo divadlo18. 12. 2006Paříž a básníciI. Stravinskij: Pastorale pro soprán, hoboj,anglický roh, klarinet a fagotM. Ravel: Chansons Medécasses pro soprán,flétnu, violoncello a klavírSkladby F. Poulena a C. Debussyhov podání účastníků mistrovských kurzůvedených A. S. SchmidtÚčinkují sólisté PKFSymfonický orchestr hl. m. Prahy FOKKostel sv. Šimona a Judy12. 12. 2006D. Šostakovič: Deset preludií pro houslea klavír, op. 34Sonáta pro housle a klavír, op. 134W. A. Mozart: Sonáta C dur pro klavíra housle, KV 296I. Ženatý – housleI. Ardašev – klavírRudolfinum16. 12. 2006L. van Beethoven: Sonáta G dur, op. 14 č. 2,Sonáta B dur, op. 22, Sonáta G dur, op. 79,Sonáta As dur, op. 110A. Haffliger – klavírObecní dům6. a 7. 12. 2006P. Eben: Pražské nokturno, Hommageà W. A. MozartW. A. Mozart: Symfonie č. 40 g moll, KV 550Koncert pro tři klavíry a orchestr F dur,KV 242Sólisté: J. Kollert, Zdeňka a Martin Heršelovi – klavíry13. 12. 2006W. A. Mozart: Symfonie č. 30 D dur, KV 202Bella mia fiamma, koncertní árie pro soprána orchestr, KV 528Ch‘ io mi scordi, koncertní árie pro soprána orchestr, KV 505Symfonie č. 39 Es dur, KV 543Sólistka: E. Urbanová – sopránDirigent: J. KoutKostel sv. Šimona a JudyW. A. Mozart: Serenata notturna, KV 239J. Haydn: Mše B dur „Theresien-Messe“Hob.XXII:12V. J. Kopřiva: Missa pastoralis in DSólisté: H. Jonášová, M. Beňačková, T. Černý,J. Sulženko – zpěvČeský komorní orchestrDirigent: M. TurnovskýSymfonický orchestr Českého rozhlasuRudolfinum5. 12. 2006W. A. Mozart: Koncert pro klarinet A dur,KV 622Requiem d moll, KV 626Sólisté: L. Peterková – klarinet, Z. Kloubová,E. Garážová, L. Ludha, G. Beláček – zpěvČeský filharmonický sborDirigent: V. Válek

podzimní virtuosis premiérouPraha, Rudolfinum Vladimír ŘíhaVelice působivě zahájil podzimní abonentní řadu koncertůorchestr Virtuosi di Praga s dirigentem Oldřichem Vlčkem.Jejich koncert 16. 10. v zaplněném Rudolfinu byl zároveňi jedním z koncertů festivalu Pontes – Mosty porozumění,který každý rok Virtuosi pořádají.A protože se v těch dnech slavilo výročí Jaroslava Ježka, iniciativnězařadili do programu světovou premiéru skladbyJosefa Vejvody věnované Ježkovi, takže zájem byl veliký.Již první „klasická“ půle koncertu naznačila, že stylová rozkročenostorchestru vůbec nevadí – jak Mozartova Symfonieg moll č. 40 (KV 550) tak i Haydnův Klavírní koncertD dur s polskou klavíristkou Joanou Trzeciak byly důstojnoupoctou dalším letošním jubilantům.Druhá polovina koncertu pak nabídla jiné menu. Na pódiumse dostavilo jazzové trio bubeníka a skladatele JosefaVejvody (Vejvoda – bicí, Kryštof Marek – klavír, OndřejŠtajnochr – kontrabas), aby po dvou skladbách svých členůustoupilo opět smyčcům Virtuosi, kteří dvěma větamize Sukovy Serenády Es dur připomněli nejznámější skladbuJežkova učitele. Závěr koncertu pak byl již cele věnovánJežkovi – a sice skladbou s názvem Pocta Jaroslavu Ježkovi.Nejen názvem kompozice Josefa Vejvody pro orchestra jazzové trio, ale především jejím stylovým charakterem:autor v ní hýří nápady, hravostí, smyslem pro humor a citátyz Ježkových písní, kterými doslova hudebně rozesmál publikuma osvědčil svou po otci Jaromírovi zděděnou melodickouzručnost a nepodbízivost. Úspěch byl obrovský a trios Vejvodou muselo ještě přidávat.O novince s Josefem Vejvodou:horizont 23Jak vznikl nápad napsat něco k Ježkovu výročí?Koncem srpna jsem potkal Oldřicha Vlčka a ptal se ho nanaši spolupráci. Nabízel jsem mu některé skladby z poslednídoby, co jsem psal pro komorní orchestr. Řekl mi něco vesmyslu, snad do budoucna, a spíše mě upozornil na koncert16. 10. v Rudolfinu věnovaný Jaroslavu Ježkovi. Takhle kdybychnapsal něco v tomto duchu, tak to by potřeboval proorchestr. To byla pro mne veliká výzva.A co se dělo pak?Sedl jsem si doma a hned začal něco vymýšlet. Po měsícijsem Oldřichovi zavolal, že dílko je hotové, jmenuje se PoctaJaroslavu Ježkovi, trvá 10, 5 minuty a je pro komorní orchestra jazzové trio.Jak vypadá ?Je to fantazie, ve které se občas objeví krátký motiv z Ježkovytvorby, skladba je velice pestrá – od 3/4 blues přes abstraktníhudbu až k ragtimu. Oldřich Vlček si prohlédl partiturua rozhodl se zařadit skladbu do programu s tím, že ve druhéčásti koncertu moje jazzové trio zahraje samo a na poslednískladbu, onu premiéru, se k nám přidají Virtuosi.Jaké ježkovské motivy jste v ní použil?David a Goliáš, což byla nejtěžší práce, dále V domě strašíduch, což bylo rovněž náročné, lehčeji to šlo s písničkamiHolduj tanci, pohybu, Život je jen náhoda a Když jsemkytici vázala.Jaké byly ohlasy po premiéře?Velice dobré, hned mi gratulovali třeba Jiří Vejvoda z Českéhorozhlasu, pianista Karel Růžička či ředitel KonzervatořeJaroslava Ježka Karel Vraný, kterému jsem slíbil, že skladbuoficiálně této Konzervatoři věnuji. A pro mne to byla jiždruhá velká satisfakce – po nedávné šedesátce, kdy jsem lonipremiéroval mé Novelty Concerto pro housle, jazzové trioa orchestr a Pavel Šporcl mi hrál sólo. •Josef Vejvoda za svými bicímiFoto archiv

24horizontjazz bez hranicPlzeň, Divadlo J. K. Tyla, House of Blues Tomáš KuhnSváťa Čech & Západočechův Big BandJazz bez hranic je název jazzového festivalu, jehož první ročníkproběhl ve dnech 19.–21. 10. v Divadle J. K. Tyla a v klubuHouse of Blues v Plzni. Tato akce, která vznikla na základěregionálního EU projektu “Jazz ohne Grenzen”a díkyfinanční podpoře Fondu česko-německé budoucnosti volněnavázala na tradici konání osmi ročníků Mezinárodníhobigbandového festivalu a čtyř koncertů seriálu Jazz na divadlepořádaných agenturou TRIWOLI.Program festivalu tvořil poměrně pestrou směsici aktivit.Skvělý dramaturgický počin se povedl pořadatelům již úvodnímvýchovným programem „Jak se dělá jazz“, ve kterémBand Kryštofa Marka společně s průvodcem AntonínemProcházkou nenásilnou formou představil tento žánr, jehohistorii a styly mladým fanouškům jazzové hudby ze střednícha hudebních škol Plzeňska. Škoda jen, že program bylpříliš krátký. Zdálo se, jakoby autoři trochu podcenili svémladé obecenstvo, zřejmě v obavě z malé atraktivity tohotožánru. Opak byl ovšem pravdou. Mladý jazzový potěr reagovalna veškerou hudební produkci velmi spontánně, disciplinovaněposlouchal konferenciéra a vděčně aplaudovalkaždému tanečnímu číslu Petra Brettschneidera a PetryParvoničové, kteří předváděli vždy k uvedenému jazzovémuobdobí také tanec, např. charleston, shimmi, jive či boogie– woogie. Nezbývá než doufat, že autoři pořadu I. Slabý,I. Tomažič, K. Marek a A. Procházka připraví pokračovánítéto výborné myšlenky i pro další ročníky.V rámci festivalu probíhala na plzeňské konzervatoři takéjazzová dílna, jejíž součástí byly teoretické semináře a praktickáhra v jazzových formacích několika desítek mladýchhudebníků z českých a německých hudebních škol a konzervatoří.Vedení dílny se ujali němečtí pedagogové z kvartetupianisty Konrada Niskiho z Deggendorfu.Hlavní program festivalu se ovšem soustředil jako již tradičnědo prostor Divadla J. K. Tyla. Česko-německý jazzovýorchestr EUregio band na úvod předvedl tradiční mainstream,bohužel, se všemi chybami narychlo sestavenéhoansámblu. Poněkud lépe vyznělo vystoupení jedné složkyuvedeného orchestru, kvartetu Konrada Niskiho, kterýzahrál i několik svých vlastních skladeb, částečně v duchuthird stream.Vrcholem prvního dne festivalu bylo vystoupení německéinstrumentalistky Barbary Dennerlein z Německa, hráčkyna elektromagnetické varhany Hammond. Již v úvodníchvlastních skladbách Fly away a Changes dokázala, že označení„talent budoucnosti“, který získala pětkrát za sebouv anketě renomovaného jazzového časopisu Down Beat,nebylo náhodné. Nadšené posluchače dokázala strhnoutnejen těmito mnohovrstevnými kompozicemi míchajícímijazz s dodekafonickými a minimalistickými plochami, prokládanýmipedálovými sóly (jako jedna z mála jazzových varhaníkůbasuje pedály), ale také smyslem pro blues a swing(The LongWay Blues, Swing the Blondes). Většinu skladebskvěle doprovázel na bicí nástroje Andjelko Stupar patřícíke špičkám rakouské jazzové scény.Závěr koncertu obstaral Big Band Českého rozhlasu, v jehožčele stojí skladatel a hudební aranžér Václav Kozel. Přestožeorchestr předvedl jen samé hity z repertoáru orchestruGlenna Millera (Pennsylvania 6-5000, Moonlight Serenade,In the Mood), jejich vystoupení vyznělo, bohužel, trochumonotónně, k čemuž přispěl i poněkud nudným průvodcovskýmslovem Alfréd Strejček.V úvodním programu druhého dne se představili HelmutNieberle & Cordes Sauvages. Zcela akustické vystoupení veswingovém duchu ve stylu Django Reinhardta vyznělo historickypoučeně a především neuvěřitelně precizně. V sólechse zaskvěli zejména klarinetista Stefan Holstein a kytaristaHelmut Nieberle.Velkokapelový jazz zastupoval tento večer Sváťa Čech &Západočechův Big Band. Přestože se jedná o amatérskésdružení, jejich výkon lze bez nadsázky označit jako profesionální.Skladby G. Gershwina Somebody Loves Me, R. CharleseGeorgia On My Mind nebo C. Portera Night and Daybyly interpretovány plným průrazným zvukem a působilyvelmi svěže.Druhý vrchol festivalu obstarala hudebně pohybová showv podání 4TETu. Kvartet vedený Jiřím Kornem přesvědčilposluchače nejen o svých kvalitách pěveckých, ale dokázaltaké skvěle pobavit. K hlavním devizám souboru patří nejennápadité aranžmá, ve kterém se často odráží swingové vedeníjednotlivých hlasů a promyšlená rytmická složka, kterouskupina překvapuje téměř ve všech písních, ale také scénickápodoba písní. Přestože soubor těží ze skladeb, které patřík opravdovým evergreenům (Tears in Heaven, O, Baby,Baby, How Deep is Your Love, Lady Carneval atd.) dokážeje jejich vybroušením podat překvapivě zajímavě a nově.Jiřímu Kornovi & spol. se dokonce podařilo dostat nadšenédiváky ze sedadel, což se jinému souboru tohoto festivalunepodařilo.V rámci festivalu se v jazzovém klubu House of Blues kroměnočních jam sessions uskutečnily také koncerty světověproslulého kytaristy Mika Sterna (bývalý člen kapely Blood,Sweat & Tears či skupin Milese Davise a Michaela Breckera)a skupin Jazz Quintet Plzeň a Konrad Niski Quartet(SRN). •golem se vrátil do prahyPraha, kina Lucerna, Světozor,Ponrepo, Evald aj. Vladimír ŘíhaŘíjnový předposlední víkend (18.–22. 10.) patřil již potřetí zasebou v Praze festivalu MOFFOM, což není nic jiného nežzkratka anglického Music on Film – Film on Music. Tentonový festival hudebních filmů pořádá česko-americká skupinanadšenců v čele s ředitelem festivalu Johnem Caulkinema úctyhodně roste: letos celkem v sedmi kinech se promítalosto filmů z 20 zemí s tématem hudby, dále živé koncertykapel v kavárně Lucerny, výstavy fotografií, semináře a častédiskuse po filmech s hosty, jakými byli americký muzikologa režisér William Ferris (expert na blues), expert naamerickou židovskou hudbu Josh Dolgin či režiséři z VelkéBritánie Simon Broughton a Julian Temple a Švéd MagnusGertten.Jako v prvních ročnících opět převažovala hudba populární– rock, jazz a worldmusic, klasika byla zastoupena méně, aleFoto Tomáš Kuhn

horizont 25byla, což je nutno kvitovat s uznáním. Nejvíce byly zastoupenésekce geograficky soustředěné na hudbu Střední Asie,Jihoafrické republiky a na New Orleansu. Klasika mělajedinou sekci Alternativní Mozart, dále Rok židovské kulturya některé snímky byly i v sekci Panorama. Samostatnousekci měla díla, proslulé české muzikály, režiséra LadislavaRychmana.Z klasiky oceňme zařazení dokumentu o pěvkyni Marii Callasové(režie Jon Ardein, Kanada, 1978), uvedení mozartovskýchsnímků, z nichž některé jsme viděli již na MTFZlatá Praha: Hledá se Mozart (režie Phil Grabsky, USA,2005) a Mozartovy koule (režie Larry Weinstein, Kanada2006), nové byly Černý Mozart o černošském muzikantoviz 18. století ve Francii či Mozart v Meadowlands o černémpřekladateli Händelova Mesiáše v současné JAR. Opětzabodovala Bergmanova Kouzelná flétna (1975, Švédsko)či známý dokument Hudba v Terezíně (Simon Broughton,VB 1992).Z převažující „neklasické vlny“ by určitě zasloužily uvedenív naší televizi či kinech snímky o New Orleansu po ničivýchpovodních a osudu místních muzikantů, výborný byli britský dokument o festivalu v Glastonbury (režie JulianTemple, VB 2006), událostí bylo určitě uvedení švédskéhodokumentu Rolling Like a Stone (režie Magnus Grettena Stephan Berg, 2005) o událostech kolem koncertu RollingStones v Malmö v roce 1965(!), snímek, jenž byl zároveňpoctou jedné generaci švédských rockerů a tehdejšíchfanynek.MOFFOM jako každý rok doplnilo jedno promítání klasickéhoněmého filmu se živou hudbou – letos jím byl známýněmecký Golem (1920, Paul Wegener) s živou klezmerhiphopovouhudbou, a tak se nezničitelný Golem zase jednouvrátil do Prahy. •nadchli basie a mehldau,zklamaly gospelyz harlemuNárodní dům Vinohrady, Rudolfinum,kostel Cyrila a Metoděje v Karlíně Vladimír ŘíhaNa přelomu října a listopadu zažila Praha pořádnou nadílkujazzu, takže jazzový fanoušek někdy nevěděl kam dřív a leccosmusel z časových důvodů vypustit.Z dvou festivalů s tradicí to tentokrát byl ten mladší Swingovýv Národním domě na Vinohradech, který během tří dnůpřipravil v devátém ročníku publiku jeden obrovský zážitek:účinkování amerického Big Bandu Counta Basieho.Legendární swingová kapela sice již bez svého zakladatelea leadera se po 32 letech vrátila do Prahy s novým dirigentemBillem Hughesem, bývalým trombonistou kapely a seskvěle frázující zpěvačkou Melbou Joyce. Nadchli souhroui jednotlivými sóly a podání klasických swingových standardůi novějších Heftiho kompozic oživoval a rytmický podkladjim dodával bílý bubeník Butch Miles, současná hvězda prvníhokalibru a jeden z pěti muzikantů v kapele ještě pamatujícíchBasieho. Poděkujme dodatečně s úctou zemřelémuřediteli agentury Žofín Janu Nekolovi, že se o pražskou návštěvukapely zasloužil.Starší Mezinárodní jazzový festival (pořádaný Pragokoncertem)letos v mnohém zklamal. V jubilejním třicátém ročníkutrpěl špatnou propagací a i účast ze zahraničí byla slabší,naštěstí nezklamaly hvězdy, které přijely podruhé, jakoamerická varhanice Rhoda Scott či bluesman Sugar Blue.Kladně musíme ohodnotit připomenutí výročí JaroslavaJežka na koncertě v Lucerna Music Baru, kde jeho skladbyhrál Petr Kořínek Jazz Orchestra a zpívala Eva Svobodovás vlastní kapelou.Největší hvězdu víkendu dodal ale jiný festival – Struny podzimu.Ve vyprodaném Rudolfinu vystoupil totiž americkýjazzový pianista Brad Mehldau, jenž ve svých 36 letech odprvní pražské návštěvy před lety, kdy hrál v poloprázdnéAkropolis, vyzrál a prorazil na jazzové scéně. Ve 2,5 hodinovémrecitálu bez přestávky ukázal své přednosti – schopnostimprovizace, pohrávání si s tématy, hru, při níž kontrapunktickylevá ruka hraje další melodickou linku. Bez označenínázvů předložil posluchačům porci vlastních skladeb i úpravjazzových, popových i muzikálových písní a ovace ve stojebyly výzvou k dalším šesti přídavkům.Zklamáním bylo naopak vystoupení amerického černošskéhoHarlem Gospel Choir, jenž se na turné Čechami zastavilv kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Když pominemeorganizační závady (nevhodné místo v rekonstrukci plnélešení, špatné ozvučení, prodání více lístků než je kapacitakostela aj.) a zůstaneme jen u hudby, pak musíme konstatovat,že sbor je vyloženě komerčním souborem, jenž choreografií,kostýmem i podáním spíše gospely profanuje směremke stylu televizní stanice MTV a ani stálé vzývání Ježíše čiMartina Luthera Kinga k většímu dojmu nepomohlo. Údajněostatní koncerty sboru na turné byly lépe organizovanéa s větším ohlasem diváků, ten pražský se však nepodařil. •velká soutěžhudebních rozhledůVážení čtenáři,ani tentokrát jste naší otázkou – Jak se jmenovalo nejstaršíoperní divadlo v Miláně a v kterém roce zahájilo svůj provoz –určitě nebyli zaskočeni. Odpovědí přišlo opravdu hodně anesprávných bylo jen několik. Nejstarším operním divadlemv Miláně bylo Palazzo Ducale, které nechal vybudovatguvernér Don Giovanni Ferdinando di Velasco a jenž svůjprovoz zahájilo již v roce 1598! Vítězům blahopřejemea posíláme krásné vánoční dárky. Od vydavatelství ROSAúplnou novinku, CD se znovuobjeveným dílem FrantiškaMaxe Knížete, Pastorální mší in D v podání sólistů a členůvokálního souboru Collegium 419, které doprovodilkomorní orchestr Czech Virtuosi řízený Karlem Mitášem. Šárka Ďurinová, Tmaň Jaroslav Číhal, Bruntál Miroslava Šimková, Liberecotázka na listopad:Kteří režiséři vytvořili tzv. „Pražskou školu“nebo-li „Die Prager Schule“?Své písemné odpovědi zasílejte do 16. prosince 2006na adresu redakce Hudební rozhledy, Radlická 99, 150 00 Praha 5nebo na e-mailovou adresu rozhledy@volny.czPravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webových stránkáchhttp://hudebnirozhledy.cz, kde je zkrácená verze každého číslauveřejněna již o pět dnů dříve, než se objeví v prodeji nebove vašich schránkách.

26divadlo – opera · balet · muzikáldvakrát jinakv národním divadlePraha, Národní divadlo Josef HermanPoprvé: Prozrazené TajemstvíPremiéra opery Bedřicha Smetany Tajemství v Národnímdivadle v Praze byla víceméně zbytečná. Skutečný křest siinscenace odbyla na konci června v Litomyšli a její záznamdokonce odvysílala Česká televize pár dnů před pražskou„premiérou“. Tajemství tedy bylo prozrazeno jaksi předem.Ostatně nebylo co tutlat, jde o další vnitřně vyprázdněnouinscenaci, jaké Jiří Nekvasil s Danielem Dvořákem vyrábějíjako na běžícím pásu, hlavně že zase provozně jednoduchou.Ani pěvci se na jevišti nic moc učit nemuseli, zčásti postávajía gestikulují tak, jak se v postavách této opery odpradávnadělá, zčásti cvičí obvyklou nekvasilovskou spartakiádu, zčástijsou vtlačeni do také obvyklých zhůvěřilých akcí. Nejprimitivnějšíje sexuální násilí Bonifáce na panně Róze, přestoženěčeho takového by postavy byly schopny tak před dvacetilety, kdy ještě byly mladé a snad i sexuchtivé. Přes tělesnopojatý milostný trojúhelník Bonifác – Róza – Kalina prostěodporuje logice i žánrové poloze příběhu. Snad k tomumohla svádět Kateřina Jalovcová, která panně Róze dodalanepřiměřené mládí a krásu, osvědčila mimořádné hlasovékvality, jenže je příliš mladá i pro Kalinu v poněkud unavenémpodání Romana Janála. Svědčí to o dvou věcech: JednakNekvasil nedostatečně, pokud vůbec, zvažuje osobnostnípředpoklady pěvce pro tu kterou roli v kontextu interpretůostatních, což je zcela v rozporu se současným pojetímoperního divadla zakotveno v hluboké minulosti, kdy se jentak aranžovalo. A pak je otázkou, jestli takové úkoly jsoupro Kateřinu Jalovcovou vhodné, jakkoli je zvládá na úrovniv našich poměrech vysoké.Kateřina Jalovcová (Róza) a Jiří Sulženko (Bonifác)Podobně bych se mohl ptát, proč puristický scénický principv posledním jednání poničí popisná pec, z níž vyleze Kalinapatřičně načerněný v tváři, jak prolezl zřejmě z útrob Bezdězukomínem; proč Kalina při vstupu do Bezdězu musí naholém pódiu naturalisticky kopat krumpáčem, když předtímBonifác sebral „trám“ s dopisem frátera Barnabáše z hromadypropriet připravených před pódiem přiznaně divadelně.Odpovídám si: protože Nekvasila s Dvořákem už dlouhonezajímá stylová čistota inscenace, resp. nechtějí vydávatmnoho úsilí na doladění všech prvků inscenace. Jinak nicproti neiluzívnímu principu, ten je na inscenaci nejsympatičtější,ale všechno proti nedůslednosti, pohodlnosti a přibližnosti,s níž je (ne)realizován. Včetně neonového Bezdězuv pozadí. Lze v tom ovšem rozpoznat nedobré dědictví tradicprý moderní české režie Kašlíků a spol., včetně přibližnéhonaznačování hereckých akcí a vizuálních atrakcí.Dirigent Zbyněk Müller si dal práci s vypracováním orchestrálníhopartu, což je možná největší zisk inscenace, jakkoli simyslím, že v někdy uspěchaných tempech se trochu ztrácelasmetanovská líbeznost i ostré protiklady v tempech i ve zvukovédynamice. Nelze odpustit několik frapantních temporytmickýchlapsů, kanáry v žestích, Luďkovi Velemu neustále dotahovanéči spíše už doskakované tóny a intonační nepřesnosti,obecně pak málo významového výrazu ve zpěvu. Velmi ocenitje třeba povětšinou precizní výslovnost. Obsazení rolí však jevcelku kvalitní, a to i v alternacích, k premiérové špičce vedleJalovcové patřila Maria Haan coby Blaženka, Jaroslav Březinajako Skřivánek a Ivan Kusnjer coby Mistr zednický – jedinýudržel prapor v rozpadajícím se ansámblu ve třetím jednání.Nastudování Tajemství považuji za další promarněnou příležitosta dobrý důvod ke změně vedení souboru.Národní divadlo Praha – Bedřich Smetana: Tajemství, libretoEliška Krásnohorská. Dirigent Zbyněk Müller, režieJiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Zuzana Krejzková,pohybová spolupráce Števo Capko a Mirka Eliášová,sbormistr Pavel Vaněk. Premiéra v Národním divadlev Praze 27. 10. 2006.Foto Jana Smejkalová

Foto Hana SmejkalováJohannes Chum (Tito) a Kate Aldrich (Sesto)Podruhé: Tito šlechetný podle FreudaNa přípravě inscenace opery W. A. Mozarta La clemenza diTito lze naopak doložit, jak to v dnešní operní Evropě chodí.Inscenátoři manželé Ursel a Karl-Ernst Herrmannovipodmínili inscenaci nalezením vhodných interpretů, prvníobsazení si přivedli zahraniční, druhé domácí dlouho hledalina konkursech a sestavili z převážně mladých pěvců několikadivadel. Druhou podmínkou vynikající inscenace bylajemná interpretace opery, vycházející z možností partitury,ale domyšlená zcela současně.Původně holdovací operu, kterou si přáli čeští stavové kekorunovaci Leopolda II. v roce 1791, Mozart psal sice nastaré libreto Pietra Metastasia, ale důkladně přepracované.Přesto mělo daleko k programovým operám typu Dona Giovannihonebo Figarovy svatby a jako strnulá opera seria sedílo, alespoň u nás, zpravidla hrálo. Manželé Herrmannovive svém pojetí podtrhli právě to, co Mozart k holdovací opeřevlastně ne moc ústrojně dodal, a sice psychologické souvislostiudálostí, tedy stavy duše jednotlivých postav a jejichvztahů. A to je samozřejmě ta nejpřímější cesta k modernímudivadlu! Proto Herrmannovi tolik lpěli na vhodnýchinterpretech, proto jejich dirigent Alessandro De Marchitolik dbal na nuance pěveckého výrazu, který oni podpořilivýznamovým jednáním postav na jevišti. Pečlivě připravenýsbor umístnili do bočních lóží, scénu zbavili podrobnostía uzavřeli do hlubokého úzkého bílého tubusu coby současnéhomodelu barokní perspektivní scény, kterým ony psychologickévaléry jednání postav nahlíželi jakoby pod mikroskopem.Mám dojem, že vůbec poprvé se přitom Prahasetkala s jen významovými kostýmy, jednoznačně historickynezařaditelnými, podřízenými vyznění jednotlivých situací.V Evropě je to ovšem běžné. Snad už z řečeného je zřetelnápropast mezi tímto a dvořákovsko nekvasilovským přístupemk přípravě inscenace.Psychologickou cestou Herrmannovi došli k logičtějšímucharakteru titulní postavy. Císař Titus u nich zosobňuje citlivéhomuže, který stojí mezi světem tvrdých chlapů, jakéhotu reprezentuje pouze Publius (Adam Plachetka ho zpívái hraje spolehlivě, zcela srovnatelně s Wolfem MatthiasemFriedrichem), a světem tvrdých žen a zšenštilých mužů, jakho reprezentuje čtveřice zbylých postav. Řešení respektujea významově domýšlí skutečnost, že všechny čtyři postavyinterpretují ženské hlasy. A jakoby Herrmannovi odhalilipřirozenou logiku Mozartovy partitury, právě Sesto, Annio,Servillia a Vitellia se potácejí v krajních emocích, intrikují,dopouštějí se zrady a pak se zase hystericky kají. Ještě nejvěcněji,nahlíženo současnýma očima, se chová Servillia, protoje tu za moderní mladou dívku, skoro školačku, která samozřejměposlouchá jen hlas svého srdce a nemá problém narovinu odmítnout Titovu nabídku stát se jeho ženou, a tudížcísařovnou. Anke Herrmann ji zpívala, stejně jako ostatnív prvním mezinárodním obsazení, ať se posléze neopakuji,suverénně technicky, přirozeně vedeným hlasem bez přepínání,s citlivou významovou dynamikou každého tónu, kterátvoří základ psychologické stavby inscenace. Anke Herrmannovšem v logice postavy zpívala part velmi prostě, což neznamenábez výrazu, který hodně chyběl její alternantce PetřeNôtové. Ve stejné logice Elzbieta Szmytka naopak zdůraznilaskoro hysterické polohy jednání intrikující Vitellie, PavlaVykopalová z výrazu ubrala, patřila k nejlepším v domácímobsazení. Rozdíl v hereckém přístupu mezi evropskýmia domácími pěvci lze názorně deklarovat na postavě Annia– jakkoli Kateřina Jalovcová roli zpívá perfektně a vykonávápečlivě vše, co má, v konfrontaci se Sarah Castle jsou to stálepouze naučené pózy. Nepřikládám to však na vrub samotnépěvkyni, spíše to budiž dokladem zásadně jiného přístupuk opernímu herectví u nás a „ve světě“, který považuji za největšímanko zdejšího operního divadla a za jeho viníky pakzdejší režiséry, především ty z krajních poloh tradicionalismuna jedné a rádobynovátorství na straně druhé.Klíčovou postavou opery je ovšem Sesto, v této inscenacipsychologicky rafinovaně vztažený jak k Vitellii coby mužk ženě, tak k Titovi coby žena k muži. Ve vypjaté scéně, v nížse Tito snaží zjistit důvody Sestovy zrady, jsou Sestovy pohybyženské, zvláště když se schoulí na židli před dotírajícímuž nikoli vládcem, ale mužem Titem. Tyto posuny ovšem

28divadlo – opera · balet · muzikálnesměřují k žádným siláckým senzacím, ale naopak jsouprostředkem oněch nejjemnějších psychologických záchvěvůpostav – a Mozartově hudbě překvapivě přesně odpovídají!Americká mezzosopranistka Kate Aldrich nejen dokázalapřirozeně ztvárnit psychologicky široký oblouk postavy, alestala se i prvořadou hvězdou inscenace. Praha se po dlouhédobě mohla setkat s opravdu výjimečnou kvalitou a kéžby to napravilo zdejší pokřivená hodnotová kritéria operníhozpěvu a herectví. Sesta v našich končinách Herrmannovinenalezli, maďarská pěvkyně Atala Schöck se s úkolemvyrovnala solidně. Tita jako citlivého a tak trochu lehkomyslnéhomladíka vystihl Johannes Chum, v českém obsazeníse s postavou dobře srovnal i Jaroslav Březina, ovšem proroli v takovém pojetí už trochu starší, herecky o poznánípřímočařejší než bylo zdrávo, a s již ne svěžím hlasem, zatopostavu správně odlehčil trochou humoru.Také orchestr pod taktovkou De Marchiho pulsoval jemnoudynamikou a hrál poměrně soustředěně, hned na čtvrtémpředstavení poprvé řízeném Janem Chalupeckým sevšak logická tempa rozpadla, souhra vázla, hráči chybovali(horna!) – zkrátka zase jako doma. Je zřejmé, že v současnémstavu opery Národního divadla bude velmi těžké udržetinscenaci na premiérové úrovni, jakkoli je dobře, že se s nípočítá v repertoáru i do budoucna.Po dlouhých šesti letech se v pražském Národním divadleobjevila špičková inscenace. Kéž by to napomohlo důslednějšímunávratu zdejšího operního divadla do patřičnéhoevropského kontextu. A k vyjasnění kritérií.Národní divadlo Praha – Wolfgang Amadeus Mozart: Laclemenza di Tito. Libreto Caterino Tommaso Mazzolàpodle Pietra Metastasia, hudební nastudování a dirigentAlessandro De Marchi, režie Ursel a Karl-Ernst Herrmannovi,scéna a kostýmy Karl-Ernst Herrmann, sbormistrLukáš Vasilek. Premiéra ve Stavovském divadle 14. 10.2006. •co s tím daliborem?Plzeň, Divadlo J. K. Tyla Josef HermanPtají se především režiséři. Tedy ti osvícenější. Buď se snažíinovovat obvyklé postupy, zbavovat operu alespoň těch nejtlustšíchnánosů bývalých inscenačních konvencí, občas, alevelmi zřídka, si troufnou hledat aktualizace a nová témata,která by mohla Smetanovu operu spojit s dneškem. VzpomeňmePitínského pokusu vnést do inscenace v Národnímdivadle přesahové kontexty – politické procesy 50. let, politikařenínašich předků na sklonku 19. století, či hudbu jakotakovou.Karla Štaubertová šla v Plzni jakousi střední cestou, sympatickouv úmyslech, kterým však chybí možná přesnějšídomyšlení konkrétních akcí a hlavně jejich adekvátní realizace.Ján Zavarský poskytl vyprázdněný a po většinu časupotemnělý prostor, jehož hlavním prvkem je otočné schodiště,po kterém se dá vystupovat k trůnu i sestupovat do podzemí,s jasnými symbolickými konotacemi. V jeho útrobách jepak stísněná kobka žalářníka. K tomu symbolický rudý rámve scéně v žaláři, nějaký ten praktikábl, závěs. Stejně puristickéjsou kostýmy, vlastně černobílé s aplikacemi rudé – Jitkaa její druzi a družky jakoby označili příslušnost k Daliborovirudými stužkami, Milada umírá v rudé róbě. Vytříbené,důstojné, elegantní, zvláště v závěru, jenže významověpříliš abstraktní. Což by tolik nevadilo, možná vůbec, kdybyrežisérka v tom případě důsledně rezignovala na nějakádějiště a charakteristiku událostí, kdyby žalářníka nevstrčilado oné kobky, kdyby Vladislavovi nahoru do schodů nepostavilatrůn, zkrátka kdyby buď abstrakci nebo konkrétnostdotáhla do důsledků. Vlevo nebo vpravo, ale ne středem.Naprosto stejné je to s herectvím, snaha Štaubertové véstpěvce nikoli k popisnosti, ale k cíleným gestům, je vítaná,jenže není důsledná, významově čitelná a vede až k nechtěnékomice, když Daliborova družina v hostinci kolektivně jásáa mává jako na spartakiádě. Míst už ne tak křiklavých, alespíše nejasných, bych mohl jmenovat víc. Především tomuvšemu chybí skutečné vztahy postav, bez nichž se podle mneobejít nelze, nestačí proto jen vést jednotlivce ke konkrétnímujednání, sestavovat z nich mizanscény, někdy působivévýtvarné obrazy, když Smetanova hudba překypuje emocemia vyzývá k akci.Připouštím, že čtyři měsíce po premiéře, kdy jsem plzeňskéhoDalibora konečně shlédl, se mohlo v detailech leccospokazit, takovou inscenaci to může zasáhnout citelně, lečzákladní problémy jsou zjevně dány. Ještě rozpačitější všakjsem byl z hudebního nastudování, nechce se věřit, že orchestrmůže hrát tak nepřesně v souhře, s tolika lapsy, v taknevyváženém zvuku, hlučně a nekultivovaně. Prvním tématemdnešního provozování Dalibora je přece reprodukcevýjimečné operní skladby, už proto nelze tak nízkou kvalituprovedení zvláště v renomovaném divadle připustit. K tomuDalibor Tolaš zpíval krále Vladislava snad v neoznámenéindispozici a Ivaně Šakové coby Miladě nebylo rozumět slovo.Také Václav Málek titulní roli trochu zmáhal, ale kdojiný na ni u nás alespoň stačí? Provedení podrželi tři mladípěvci, Ivana Veberová jako Jitka (možná spíše budoucíMilada!), David Szendiuch v roli žalářníka Beneše a JiříHájek coby Budivoj.Ani plzeňským abonentům do potlesku nebylo. Mně tímméně, neboť úsilí Karly Štaubertové o nepopisné stylizovanéoperní divadlo považuji u nás za poměrně výjimečnéa potřebné. A to zvláště v současné Plzni.Divadlo J. K.Tyla v Plzni – Bedřich Smetana: Dalibor.Dirigent Pavel Šnajdr, režie Karla Štaubertová, scénaJán Zavarský, kostýmy Zuzana Rusínová, sbormistr ZdeněkVimr. Premiéra 24. 6. 2006, psáno z reprízy 18. 10.2006. •Foto Marta KolafováIvana Šaková (Milada), Ivana Veberová (Jitka) a Tomáš Kořínek (Vítek).

ČeskobudĚjovickéhledání vlastní cestyČeské Budějovice, Jihočeské divadlo Lenka Šaldovádivadlo – opera · balet · muzikál 29Foto archivPremiéra Rossiniho Lazebníka sevillského v Českých Budějovicíchjako by přišla poněkud předčasně: v průběhu večerapřibývalo nepřesností v orchestru, rozpadaly se ansámbly,prudce stoupala intonační nejistota Ivy Hošpesové (Rosina).Snad ale soubor s dirigentem Martinem Peschíkem ještěhudební nastudování (jinak barvité a hravé) doladí.Po Martinů Dnu dobročinnosti, Rossiniho Signoru Kartáčovi,Lortzingově Zkoušce na operu či Flotowově Martě máJihočeské divadlo na repertoáru další vtipnou inscenaci.Vůbec nevadí, že režisér Miloslav Veselý převážně vycházíz osvědčených, klasických situačních řešení a gagů, kdyždokáže interprety dovést k tomu, aby uvolněně, bez přepínánía s nadhledem jednotlivé situace rozehráli. Klečkůvnosatý Bartolo s obřím břichem, velké dítě rozmrzele si něcobroukající pod vousy, je natolik neodolatelný (zvláště v bílénoční košili, na hlavě čepičku s bambulkou), že divák interpretovipatrně odpustí, že si v rychlejších pasážích italskýtext trošičku domýšlí. Ostatně také Peter Poldauf – s vtipem– slavnou árii Dona Basilia o pomluvě poněkud upravil. Vedletěchto zkušených herců – komediantů (a snad i od nich)se již mnohé naučili i jejich mladší kolegové: Aleš Voráčekjemně vyzpívává něžné city lyrického milovníka, jeho HraběAlmaviva se ale dokáže v převlecích i dobře vyřádit. Pěknýšibal je ovšem především Figaro Svatopluka Sema (jehoždnes rozhodně počítám k nejlepším barytonistům působícímu nás), suverénní, šarmantní vládce jeviště.Českobudějovičtí jako by se rozpomínali na druhou polovinudevadesátých let, kdy se operní soubor v domácím kontextuprosadil právě komediálními inscenacemi (Kritickánoc, Poutníci do Mekky ad.). Režiséři Josef Průdek a MiloslavVeselý, kteří dnes podobu českobudějovického operníhodivadla nejvíce určují, ostatně zažili tuto dobu jako herci.V Kristině Novotné teď našli výtvarnici, která navrhujejednoduchá, hravá scénografická řešení, přičemž podtrhujedivadelnost, neiluzívnost jevištního prostoru. V Lazebníkusevillském zvláště obdivuji důvtip, se kterým interpretyoblékla v podstatě do současných šatů, které přitom zároveňodkazují někam ke komedii dell’arte: stačí jí k tomu podvázatdnešní kalhoty pod koleny barevnou mašličkou nebo proFigarovu vestičku zvolit pestrý kosočtvercový vzorek.Zdá se, že se českobudějovický operní soubor vydává novoucestou: přestává se zoufale snažit odehrát veškerý pestrýoperní repertoár vlastními silami a soustředí se předevšímna to, v čem může být jedinečný. Patrně jde o součást celkovéproměny Jihočeského divadla, k níž by mělo patřit i rozšířeníabonmá: českobudějovičtí by v budoucnu měli mít možnostnavštívit představení nejen v jejich městě – a nepřicházeliby tak ani o tituly, které ve skromných podmínkách jednohoz našich nejmenších operních divadel, bohužel, není možnonastudovat v opravdu důstojné podobě. Hodně štěstí!Jihočeské divadlo České Budějovice – Gioacchino Rossini:Lazebník sevillský. Hudební nastudování Martin Peschík,režie Miloslav Veselý, scéna a kostýmy Kristina Novotná,pohybová spolupráce Miluše Šindlerová, sbormistr JosefSychra. Premiéra 6. 10. 2006 v historické budově Jihočeskéhodivadla. •Pavel Klečka (Bartolo) a Iva Hošpesová (Rosina)Foto archivZleva Aleš Voráček (Hrabě Almaviva), Svatopluk Sem (Figaro) a Pavel Klečka(Bartolo)

30divadlo – opera · balet · muzikálFoto archivv prostoru, místo aby je vedl k vytvoření jedinečných postav– a tak se v „moderním“ hávu hraje mentálně sto let staré,strašlivě nudné divadlo.Stejně nudné je, bohužel, hudební nastudování: dirigent JanZbavitel byl jistě důkladný, orchestr přivedl k technicky precizníhře, ale jako by mu chyběl cit pro mozartovskou lehkosti vnitřní dramata. Nezní tu šumivé melodie ani prudké střety.Petteri Falck (Don Giovanni), Gustav Beláček (Leporello),Adriana Kohútková (Donna Anna), Otokar Klein (DonOttavio), Susanna Fülöp (Donna Elvíra), Tereza Merklová(Zerlina), Ladislav Mlejnek (Masetto) i Ján Galla (Il Commendatore)zpívají precizně, hlasy příjemnými na poslech– technické provedení partů je v domácím kontextu vlastněna velmi vysoké úrovni. Přes všechno dynamické odstíněníale v žádném případě nelze hovořit o výrazové interpretacipartů: zpěváci nedokáží sdělit emoce a dramata skrývajícíse v recitativech i áriích – zní jen tóny, fráze, melodie.O moderním operním divadle tak nemůže být řeč z žádnéhoúhlu pohledu – pod efektním povrchem se skrývá citovéa myšlenkové prázdno.Janáčkova opera Národního divadla v Brně – W. A. Mozart:Don Giovanni. Dirigent Jan Zbavitel, režie a scéna KarelDrgáč, kostýmy Josef Jelínek, sbormistr Pavel Koňárek.Premiéra 13. 10. 2006 v Janáčkově divadle. •Z brněnské inscenace Don Giovannimoderní opernídivadlo v brnĚ?Brno, Národní divadlo Lenka ŠaldováNa brněnském jevišti cestuje Mozartův Don Giovanniv luxusním vagónu Orient Expressu: s pohodlnou pohovkou,gramofonem, kulečníkovým stolem. Don Giovanni –člověk na cestě od jednoho místa k druhému, od jednohodobrodružství k druhému. Člověk, kterého něco žene dála dál, do další zastávky. Člověk, který není ochoten vystoupitz rozjetého vlaku… Snad takto nějak chtěl režisér KarelDrgáč představit titulní postavu Mozartovy opery. Lečk jasnému výkladu má jeho inscenace velmi daleko – nebse režisér patrně domnívá, že stačí na jevišti stvořit nádraží(sugestivní projekcí, za níž se rýsují elegantní siluety cestujících),přivézt sem tři vagóny a téma je tím vysloveno. Badokonce v programu deklaruje, že je jeho inscenace příspěvkemdo diskuse o Evropské unii! Z jevištního tvaru mi ovšemvůbec není jasné, čím chce přispět do diskuse, „jestli přistoupitk EU bylo správné nebo co s sebou přinese případnývstup Turecka“. Na jevišti totiž před vagóny i v nich opakujezcela konvenční situační řešení – a pokouší-li se o některérádobyoriginální gagy (Giovanni si přiváže převlečenéhoLeporella na provaz a ovládá ho jako loutku), nikterak seneváží k naznačené koncepci. Interpreti v gestech zcela podléhajíopernímu klišé, režisér zůstal u pouhého aranžováníPod záštitou starosty města Šumperka, za podpory města Šumperka a Olomouckého krajeVánoční koncertLINHASINGERSVokálně-instrumentální souborČtvrtek 14.prosince 2006od 19 hodin v Divadle ŠumperkVstupné 100,- Kč, studenti a důchodci 70,- KčInformace v pokladně DK Šumperk v pracovní dny mezi 14-18 h, tel. 583 214 276 av Informačním centru v pracovní dny 8-17 h., tel. 583 214 000.Prodej také přímo v kanceláři Agentury J+D tel.: 603 491 979, email: info@agenturajd.net.a v pokladně Divadla Šumperk v pracovní dny od 15 do 17 h a hodinu před koncertem.na severu

hudba v praze90. výročí úmrtí vojenského kapelníka a skladatele,žáka Antonína Dvořáka, Julia Fučíka(18. 7. 1872 – 25. 9.1916) uctila SpolečnostAntonína Dvořáka v den jeho úmrtí pietnívzpomínkou u jeho hrobu na Vinohradskémhřbitově v Praze, dále pak 16. října, společněs Národním muzeem, Českým muzeem hudby,Muzeem Antonína Dvořáka, odbornoupřednáškou Mgr. Dariny Svobodové (Severočeskávědecká knihovna Ústí nad Labem)v pražském Dvořákově muzeu. Přednášejícípromluvila o skladatelově životě a tvorbě nazákladě nejnovějších znalostí pocházejícíchpředevším ze studia pozůstalosti Julia Fučíkaa členů jeho rodiny, jíž zpracovala v letech1995 až 2002 do odborného inventáře zafinanční podpory Nadace Českého hudebníhofondu. Dnes čítá pozůstalost, respektivecelý fučíkovský fond, úctyhodný počet2 721 jednotek. Tento soubor se podařiloucelit a zachránit pro budoucnost mj. zásluhouSpolečnosti Antonína Dvořáka, která jipo léta uchovávala a v 80. letech věnovala doČeského muzea hudby. Zajímavá přednáškabyla doplněna hudebními i vizuálními ukázkami.Nechyběly slavné pochody jako „Vjezdgladiátorů“ ,“Florentinský pochod“, předehra„Marinarella“, či valčík dobře konkurující „králivalčíků“ Johannu Straussovi ml. nazvaný„Baletky“.543. úterek Umělecké besedy měl (31. 10.)v Salónu Z. Podhajské jako téma Klarinetyv hudbě 20. a 21. století. Na programu bylyskladby Petera Grahama: Tichá hudba protři klarinety a magnetofonový pás, LukášeMatouška: Sólo pro klarinet, Mortona Feldmana:ThreeClarinets, Cello and Piano (českápremiéra), Milana Grygara: Geometrickápartitura (realizace pro tři klarinety KamilDoležal) a Zbyňka Vostřáka: Kniha principů(Vnitřní tvář, Odraz – Obraz). Účinkovali AnnaPtáková, Kamil Doležal, Vít Reichl, PetrHoudek, Jan Pták. Hosty byli malíř Jiří Vovesa básník Martin Langer.Mladý čínský pianista Lang Lang, sólistakoncertu České filharmonie, vzbudil (9. 11.)v Praze nadšení. V Rudolfinu oslnil publikumv Rapsodii na Paganiniho téma od SergejeRachmaninova. Čtyřiadvacetiletý umělec, jižněkolik let hvězda světových pódií, se představilv Česku poprvé. S Českou filharmoniía s dirigentem Jiřím Bělohlávkem poté odjelna zájezd do Británie.Evelyn Petrovová, petrohradská vokalistkaa hráčka na akordeon, se (9. 11.) poprvépředstavila pražskému publiku. Měla recitálna festivalu Struny podzimu. Její hudební projevčerpá z ruských lidových písní a obřadů,z jazzu i avantgardy. V Českém muzeu hudbypřednesla mezinárodně uznávaná interpretkakoncertní podobu svého sólového CD nazvanéhoRoční doby.Pianista Brad Mehldau, uznávaná a originálníosobnost současné mezinárodní jazzovéscény, byl (5. 11.) dalším protagonistoukoncertu mezinárodního hudebního festivaluStruny podzimu. V hudbě šestatřicetiletéhoamerického umělce se střetávají náladyna pomezí jazzu a vážné hudby se svéráznězpracovanými rockovými či popovými popěvky.Letos také vydal desku s operní pěvkyníRenée Flemingovou a s podobně proslulýmkytaristou Patem Methenym. V klasice máMehldau za inspiraci především Beethovena,Schuberta, Schumanna a Brahmse, v jazzuzejména Milese Davise, Billa Evanse a JohnaColtranea a v rockové hudbě Kurta Cobainaze skupiny Nirvana. Jeho vášní je historiea filozofie a velmi blízký vztah má také k hudběLeoše Janáčka.Komorní orchestr Berg vystoupil (6. 11.)v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce nakoncertě nazvaném Tančírna – byla to předposlední,tedy šestá část cyklu „Berg 06 –múzy a jiné...“. Během tohoto večera zaznělynejrůznější taneční rytmy od dob baroka posoučasnost a z odlišných koutů světa. Repertoársahal od Jeana-Baptisty Lullyho, dvorníhoskladatele francouzského krále LudvíkaXIV., přes Bartókovy Rumunské tance a vášnivérytmy krále argentinského tanga AstoraPiazzolly až do současnosti. Orchestr představilnové dílo mladého českého skladatelea hudebníka Petra Wajsara, které vzniklo napřímou objednávku orchestru právě pro tentokoncert, a také Valse Boston gruzínské skladatelskéhvězdy Giji Kančeliho se zajímavýmpodtitulem. Skladba nese nostalgické věnování:„mé ženě, se kterou jsem nikdy netancoval...“Jako sólista vystoupil dvacetiletý klavíristaMartin Levický. Jedním z charakteristickýchrysů produkcí Komorního orchestruBerg je snaha o oživení tradiční formy koncertutak, aby zaujal současného posluchače. Nakaždém koncertě abonentního cyklu zazníváve světové premiéře nová skladba vzniklá nazákladě přímé objednávky orchestru.Bohuslav Rattay, dědic rodové muzikantskétradice otce trombonisty a strýce violoncellisty,řídil (24. 10.) ve Smetanově síni PragueRoyal Symphony Orchestra. Zněla SmetanovaVltava a Dvořákova Novosvětská. Přijel sedo rodné Prahy představit po studiích a slibnémzačátku profesionální dirigentské kariéryv USA.Barbora Perná vyhrála (29. 10.) v interpretačnísoutěži Pražský pěvec nejsilněji a nejlépeobsazenou kategorii pro sólisty od 16do 19 let. Čtyři kategorie čtyřdenní soutěžepokrývají věkové rozpětí od 8 do 26 let. Věcnéceny byly pro nejmenší účastníky doplněny plyšáky.Soutěž čtvrtým rokem vypsala a organizovalaDětská opera Praha. Její ředitelkaJiřina Marková pro příští pátý ročník soutěžepočítá se zřízením samostatné kategorie prostudenty konzervatoří, kteří se letos zúčastniliv překvapivém počtu. Většina z šesti desíteksoutěžících byla ze základních škol uměnízprávy z domova 31z celé republiky, mezi účastníky byli i Slovácia Němci. Na prvních místech jsou v mladšíchkategoriích Sandra Sýkorová a Lucie Vagenknechtová.Vedle Barbory Perné se v kategoriipro věk od 16 do 19 let dobře umístili ZlataKrautová, Jiří Procházka a Zuzana Marková.V kategorii pro nejstarší byl nejvýše oceněnJan Kučera s třetí cenou a Cenu sympatieporoty získala Kateřina Fialová.Na festivalu Praga cantat se v jeho dvacátémročníku stal (29. 10.) laureátem Akademickýsbor Podlipki z Ruska, který v soutěživyhrál kategorii vyspělých smíšených tělesi folklorní kategorii. Zúčastnilo se přes čtyřicetpěveckých sborů s 1200 členy z celého světa.Na veřejně přístupném festivalu v Národnímdomě na Vinohradech a při koncertechv pražských chrámech a domovech seniorů sevystřídaly sbory ze Slovinska, Německa, Itálie,Rakouska, Švýcarska, Finska, Norska, Francie,Ruska a Brazílie a pět souborů tuzemských.V kategorii mužských sborů vyhrálo tělesoConcordia Münchholzhausen z Německa,mezi ženskými sbory byl nejlepší Dekliški PevskiZbor Radost ze Slovinska a mezi smíšenýmisbory zvítězil HUM Koret Oslo z Norska.Bary Mason, známý britský zpěvák, skladatela textař, přijel poslední říjnový víkend doPrahy, aby se účastnil natáčení nového albaJana Kalouska a projednal další spoluprácis Českým národním symfonickým orchestrem.Spolu s Kalouskem napsali a natočilipíseň Easy, která bude na albu jako bonus.Mason je znám hlavně ze 60. let jako spolupracovníkskladatele Les Reeda a tvůrce písnípro Toma Jonese (Delilah). Loni měl i písňovývečer spojený s vyprávěním na prvním ročníkufestivalu pražských Proms.vlaVelkou dechovkovou show hostila SazkaArena v sobotu 7. 10. Připravil ji Petr Šimáčekve spojení se Svazem hudebníků a Jazzovousekcí – Artforem. Účastnilo se jí 18kapel z Čech a Moravy, celkem 350 lidí a 300mažoretek. Na závěr všichni zahráli tři skladbyvčetně Vejvodovy Škoda lásky. Na koncertěoslavila 35 let existence i známá MoravankaJana Slabáka, z koncertu by mělo vyjíti album.vlahudba v ČecháchJaroslav Vodňanský se po více než 15 letechvrátil v plné svěžesti k pultu Jihočeské komornífilharmonie, jejímž býval šéfdirigentem. Najubilejním koncertě k vlastním 70. narozenináma k letošnímu výročí W. A. Mozarta(27. 9.) v rodném Milevsku řídil MozartovuSymfonii A dur, KV 201, Schubertovu Rosamundua Beethovenovu Čtvrtou.Jiří Jirmal, legenda české kytary, zahrál(22. 10.) se svým triem (které spolu s ním tvoříDenisa Schneebaum – kytara a Vladimír Žižka– perkuse) v Club Kinu v Černošicích v rámcifestivalu „Kytara napříč žánry“. Zněla latin-

32zprávy z domovaskoamerická hudba, jazzové imprese i hudbaklasická. Na programu byly autorské skladby:Intermezzo Play Bossa Nova, Melody in E,Joy of Bossa Nova, Prelude in Jazz, SambaCarnival, Promenade, Milonga Amorosa.České klarinetové kvarteto po pražskémkoncertě na XI. mezinárodním hudebním festivaluStruny podzimu (26. 10.) vystoupilov Ústí nad Orlicí (14. 11.).Pěvecký sbor Gymnázia Oty Pavla z Radotínavystoupil (21. 10.) pod vedením profesorkyMichaely Šreinové v Černošicích v Club Kinu.Smíšený sbor na gymnáziu pracuje už šestousezonu. V programu zazněly černošské spirituály,africké písně a písně jazzové.Schola Gregoriana Pragensis a japonskýsoubor mnichů Gjosan-rjú Tendai šómjóvystoupily společně (12. 11.) v bazilice Všechsvatých v České Lípě. Koncert, na který navázalotaké vystoupení v Praze, měl osvětlit průsečíkymezi gregoriánským chorálem a zpěvybuddhistické tradice. Setkání liturgickýchtradic neslo název Blízké hlasy z dáli. Koncertv metropoli se konal v rámci cyklu Kjóto– Praha: 10 let partnerství mezi městy. Základyspolupráce mezi oběma špičkovými tělesypoložila první návštěva kjótského liturgickéhosdružení v Praze v roce 1998; první úspěšnéspolečné vystoupení se uskutečnilo v roce2000 v kostele Všech svatých na Pražskémhradě. V loňském roce absolvovaly oba vokálnísoubory společné turné po Japonsku s pětivystoupeními a více než 4500 posluchači.Na jazzovém festivalu v Hradci KrálovéJazz Goes to Town vystoupil jako největšíhvězda 16. 10. americký zpěvák Kurt Elling,dále na festivalu mj. účinkovali Barbara Dennerleinová,Kaltenecker trio, Richard Bona,z domácích kupř. Dan Bárta s triem RobertaBalzara a Beata Hlavenková.vlahudba na moravĚa ve slezskuFilharmonie Brno obdržela na 35. výročnímsetkání Univerzity velkomoravské (28. 10.)Cenu Josefa Blahy. Jedná se o nejvyšší uznáníUniverzity velkomoravské, které je udílenovědeckou radou ve všech oborech umění. Filharmoniezískala toto ocenění v padesátémroce své existence za „vynikající interpretacia propagaci české hudby doma i v zahraničí“.Slavnostnímu zasedání byl přítomen i strécrechtor MUStr. Rudolf Zavadil. Cenu z rukouprorechtora MUStr. Jiřího Mottla převzal dramaturgfilharmonie David Mareček. Velkomoravskáuniverzita stréců a tetin uděluje cenu odroku 1976 na paměť tragicky zesnulého hudebníkaa skladatele Josefa Blahy, který zemřelv září 1973 ve věku pouhých třiceti let.Cyklus koncertů staré hudby Barbara MariaWilli uvádí pokračoval ve třetím ročníku(23. 10.) programem nazvaným Chalumeaua jiné exotické barokní nástroje, pro kterýumělkyně hrající na cembalo a varhanní pozitivzískala hráče na chalumeau a barokní klarinetChristiana Leitherera (Německo) a hráčkuna diskantovou a basovou violu da gambaBarbaru Leithererovou (G. F.Händel, G. P.Telemann, M. Corette, J. B. de Boismortier,G. Sciroli). * Další koncerty jsou plánovány na14. 11. (Barokní vokální díla, Ars BrunensisChorus se sbormistrem Danem Kalouskem– J. S. Bach, A. Mašát, A. Brosman) a na 10.12., kdy se má uskutečnit program Kouzlobarokních fagotů; vystoupí Sergio Azzolini– Itálie (barokní fagot), Ai Ikeda – Japonsko(barokní fagot), Barbara Maria Willi (cembalo)a Jan Krejčí (loutna, teorba), znít má G. Ph.Telemann, J. S. Bach, J. Jiránek. Koncerty sekonají v Brně v konventu milosrdných bratřív Sále Josefa Dobrovského.rŮznéSeminář Výzkum zvuku hudebních nástrojůse uskutečnil na AMU (27. 9.) jako prvnísetkání v rámci projektu klastru hudební výrobyMusic Czech Made – spolupráce při výzkumua vývoji. Cílem setkání bylo seznámit členyklastru s možnostmi Zvukového studiaa možnými aplikacemi při výrobě a testováníhudebních nástrojů a také formulovat potřebyvýrobců na výzkum a vývoj. Účastníci vyslechlipřednášku Prof. Ing. Václava Syrového, CSc.,vedoucího Zvukového studia, seznámili ses vybavením a zařízením studia a diskutovalio projektu testování dřeva pro výrobu hudebníchnástrojů (ve spolupráci se společností LignamonCZ). Jako host vystoupila prorektorkaTechnické univerzity Zvolen doc. Anna Danihelová.Nabídla členům sdružení možnost měřenímateriálových konstant dřeva, testovánívlivu povrchových úprav na vlastnosti tónu,hodnocení barvy laků apod. K tomu bude jednatklastr o uzavření smlouvy o partnerstvímezi univerzitou a sdružením Music CzechMade. Prof. Syrový nabídl možnosti spolupráces výrobci hudebních nástrojů – v testovánízvuku nástrojů, diagnostice některých vadmateriálu (např. identifikaci trhlin, dutin, nehomogenit),záznamu zvuku hudebních nástrojůpro propagační účely, certifikaci aj.Dětská nota, celostátní soutěž autorů písnípro děti, která vyvrcholila (9. 11.) v MladéBoleslavi, skončila vítězstvím skladby Tisícepřání pražské skladatelky Markéty Mazourové.Stejná píseň vyhrála i cenu převážnědětských diváků. Mazourová měla obdobnýúspěch již loni. Druhé místo letos získalaskladba Vedu si svou autorů Tomáše Harantaa Lukáše Hrabala, třetí byla píseň SimsalabimRock, kterou napsala Markéta Amerighi.Soutěžní přehlídka Dětská nota se konala jižpotřiatřicáté. Autoři zaslali 60 písní. * Každoročněpředstavení v rámci přehlídky navštívípřes 4000 lidí.JOSEF BOHÁČ25. 3. 1920 – 31. 10. 2006V úterý 31. 10. 2006 zemřel po těžkénemoci ve věku 77 let skladatel JosefBoháč. Vídeňský rodák studoval v Brněna JAMU a vedle skladatelské činnostiv oboru vážné hudby – opery Oči, Námluvy,Goya, skladby komorní, sborové, písně– se věnoval i lidové a dechové hudbě.Jeho houslový koncert pomáhal uváděti Josef Suk (premiéra v roce 1978). Boháčbyl i známým organizátorem, působil jakoředitel Pantonu, v období normalizace veSvazu čs. skladatelů, ve výboru Pražskéhojara a hlavně jako šéfredaktor hudebníhovysílání Čs. televize, kde v 70. letechprosadil širší uplatnění vážné hudby (televizníopery v režiích P. Weigla či V. Hudečkapatří dodnes ke zlatému fondu ČT,pořad Hudba z respiria).Známé jsou i jeho opery pro děti (Zvířátkaa Petrovští, Rumcajs), v 80. letech spoluzakládala byl i ředitelem Komorní opery.Po 1989 uvedl mj. ve Vídni premiéruMalé symfonie, festival Pražský podzimzase v roce 2004 premiéroval část Cyranoz jeho Symfonických dramat, a používái jeho znělku. Ještě letos uvedl MHFČeský Krumlov premiéru jeho smyčcovéhokvartetu. Manželka skladatele MartaBoháčová je známá sopranistka Národníhodivadla a syn Jaromír úspěšný producenta organizátor MHF Český Krumlov.Vladimír ŘíhaStanice Vltava Českého rozhlasu představípostupně patnáct tuzemských orchestrů.Historicky první cyklus přenosů a záznamůuceleně mapující úroveň stěžejních hudebníchtěles v České republice odstartoval(10. 11.) Západočeský symfonický orchestrhrající v sále Společenského domu Casinov Mariánských Lázních. Poslední má být(3. 5. 2007) Severočeská filharmonie Teplice.Cyklus zprostředkuje posluchačům atmosféruv koncertních sálech v různých krajích Českérepubliky, dá nahlédnout do dramaturgieabonentních cyklů a přiblíží plány a cíle jednotlivýchorchestrů. Projekt S mikrofonemza českými a moravskými orchestry navštívídále vedle Prahy také Brno, České Budějovice,Hradec Králové, Karlovy Vary, Olomouc,Ostravu, Pardubice, Plzeň a Zlín.Režisér Petr Kaňka ztvárnil v novém dokumentárnímtelevizním filmu podle vlastníhoscénáře životní osud Josefa Suka, skladatelea člena legendárního Českého kvarteta. Hodinovýsnímek s názvem Dotkl se mě prst boží,který (7. 11.) uvedla Česká televize, kombinujeautentické obrazové materiály s rekonstruovanýmiscénami, hranými sekvencemii představami. Průvodcem ve skladatelovýchrodných Křečovicích a v Benešově, kde v roce1935 zemřel, je divákovi básník, esejista, literárníkritik a editor Jan Suk, jeho vnuk. Kaňka

zprávy z domova 33původně počítal s tím, že na dědečka budesouběžně vzpomínat i druhý vnuk, houslistaJosef Suk, Janův nevlastní starší bratr. Tenvšak podle Kaňky nepřekonal dávné nesmířenérodinné animozity a scénář musel býtpozměněn; na kameru nehovořil. Kaňka nakonecdal do závěru filmu titulek, že Josef Sukspolupráci na vzniku dokumentu odmítl. Je topodle něj pro českou kulturu nešťastná okolnost,ale „takový už je život“.Mozartovský kult v Praze v první polovině19. století osvětlovala výstava Moji Pražanémě uctívají, přístupná během listopaduv Zrcadlové kapli Klementina. Představila předevšímMozartův Památník – jedinečný dobovýsoubor partitur, libret a dalších dokumentůuložených ve fondech Národní knihovny. Sbírkadokumentující Mozartovo dílo byla po skladatelověsmrti v dvojjazyčné Praze založenajako první na světě. Tento stálý MozartůvPamátník vznikl v Klementinu v Univerzitníknihovně při pražských oslavách 50. výročízdejšího prvního uvedení opery Don Giovanni.* Praha si tehdy musela při sbírkách na zřízenípamátníku vystačit s domácími prostředky,protože v německy mluvících zemích se vybíralona obdobnou hudební sbírku umístěnoudo Mozartova rodiště Salcburku. Kolem těchtofondů tam později vzniklo nynější Mozarteum.* Pražský památník obsahuje 181 skladebuctívaného autora, převážně v opisech a zčástiv dobových tiscích. Bohatě jsou zastoupenyklavírní skladby včetně 21 klavírních koncertů,dále chrámová hudba a opery. Vedle not,libret, knih a busty jsou v tomto cenném souborui čtyři dopisy Mozartovy rodiny i domněléMozartovy rukopisy. Výstava osvětlila vývojmozartovské úcty, zájmu o jeho hudbu i jejírychlé osvojování na pražských divadelnícha koncertních pódiích, na chrámových kůrech,v ulicích, palácích i domácnostech a pozdějitaké na konzervatoři.Skladatel Svatopluk Havelka se stal spolu s režisérem a dramatikem Ladislavem Smočkem a malířem,grafikem a pedagogem Daliborem Chatrným letošním držitelem Ceny ministerstva kultury. Oceněníse udělovalo čtvrtým rokem za výjimečné umělecké tvůrčí nebo interpretační počiny a za dlouhodobézásluhy a přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury. Předával je (24. 10.) přispolečenském večeru v Praze ministr kultury Martin Štěpánek. „Ceny nevnímám jako odměnu státuza vykonané dílo, ale jako skromnou splátku dluhu, který naše společnost vůči vlastní kultuře ještěnesplatila,“ prohlásil při ceremoniálu v Českém muzeu hudby. * Jedenaosmdesátiletý Havelka, který sejako jediný z trojice nemohl večera osobně zúčastnit, je uznáván za jednoho z největších tvůrců českéhudby druhé poloviny 20. století. Autor významných symfonických i komorních koncertních děl, scénickéhudby a partitur k sedmdesáti celovečerním a stopadesáti krátkým filmům se od 80. let zaměřilna duchovní tvorbu reflektující základní křesťanské hodnoty. * Tvorba čtyřiasedmdesátiletého Smočkaje spjata především s pražským Činoherním klubem, u jehož založení v roce 1965 stál, kde se hrályjeho hry a kde působí dodnes. Porota ocenila především fakt, že je žijícím, stále aktuálně tvořícímklasikem. * Ocenění jedenaosmdesátiletého brněnského umělce Chatrného je podle poroty poctoujeho nepřetržité tvorbě jako životní praxe, jako otevřenosti, v níž je jeho nezaměnitelná svébytnost; jeoznačován za neúnavného experimentátora s duší dítěte. * Ministerstvo obdrželo podle své mluvčí 20návrhů na ocenění za oblast divadla, 26 návrhů z hudební sféry a osm návrhů týkajících se výtvarnéhoumění. V divadelním oboru bylo z těchto návrhů nominováno 19 osobností či institucí stejně jako v hudběa za výtvarné umění a architekturu sedm. Laureáty v jednotlivých kategoriích vybíraly tři nezávisléodborné poroty, jejíž členy jmenuje ministr na základě doporučení profesních organizací a institucí natříleté období. * Ceny Ministerstva kultury jsou spojeny s finanční odměnou, která byla letos zvýšenana 300.000 korun. Na fotografii zleva ministr kultury Martin Štěpánek a vnučka skladatele SvatoplukaHavelky, která cenu převzala, dr. Marta Prosická.Foto Jiří SkupienNový koncertní klub v Praze otevřel 18. 10.Jaroslav Svěcený stojící v čele občanskéhosdružení Violino. Klub se pod stejným názvem,tj. Violino, nachází v Krakovské ulici na místěbývalého jazzového Agharta Jazz klubu. Bylcelý přestavěn, vymalován a houslista Svěcenýdo něj připravuje koncerty, výstavy, prezentaceknížek a CD či autogramiády. A protožechce Prahu prezentovat i jako houslařskoumetropoli, jsou v klubu vystaveny rovněž některéz houslí jeho sbírky. Z prosincového programustojí např. za zmínku křest knihy Osudovéstruny (Mladá fronta), který by měl proběhnout4. 12.vlaZpracoval Petr VeberERRATUMVe druhém pokračování trojdílného cyklu článkůz pera Jiřího Pilky, který byl věnován šedesátiletémuvýročí firmy Supraphon (HR 10/06, str. 8),vypadlo při zmínce o publikaci Dějiny české hudbyv obrazech jméno Tomislava Volka, jenž patří vedleStanislava Jareše k jejím autorům. Tomislavu Volkovii čtenářům se za toto nedopatření omlouváme.Redakce

34zahraniČísvĚtová operní divadlaxii. metropolitní operav new yorku Zbyněk BrabecJednou z nejvýznamnějších operních scén na světě je bezesporuMetropolitní opera v New Yorku. Opera se tam provozujena velmi vysoké úrovni a vystupovat na jejích prknechje snem mnohého operního pěvce.Počátky provozování opery ve Spojených státech americkýchsahají do třicátých let 18. století. První operní důmv New Yorku byl otevřen 18. 11. 1833. Jmenoval se ItalianOpera House a zahajovacím představením byla RossinihoStraka zlodějka. U jeho zrodu nestál nikdo menší než slavnýMozartův libretista Lorenzo Da Ponte, který mimochodemv Americe působil jako profesor italštiny na kolumbijskéuniverzitě. Spolu s ním tento dům založil i bývalý tenoristaManuel García – Rossiniho první Almaviva v Lazebníkusevillském. Sláva tohoto divadla ovšem netrvala dlouho, zadva roky po otevření budova vyhořela. Další významnějšíoperní divadlo bylo v New Yorku otevřeno v roce 1847. Bylto The Astor Place Opera House s kapacitou pro 1800 diváků.Od roku 1854 se opera provozovala v Academy of Music,která zahájila provoz 2. 10. 1854 Belliniho Normou a fungovalaještě několik let paralelně s Metropolitní operou, s nížse snažila umělecky soupeřit.Původní budova Metropolitní opery byla v New Yorku otevřenave stejné době jako v Praze Národní divadlo. 22. 10.1883 byl provoz slavnostně zahájen Gounodovým Faustem.Prvním ředitelem byl Henry Eugen Abbey. Hned odpočátku provozu tohoto divadla byla jeho činnost hrazenaze subvencí konsorcia milionářů, což umožňovalo vyplácetšpičkovým umělcům špičkové honoráře. Kapacita budovybyla 3045 míst. Protože Abbey špatně hospodařil, bylhned po roce vyměněn německým intendantem LeopoldemDamroschem, který v MET začal uvádět německé operyv němčině a s německými zpěváky a dirigenty. V té doběv Americe zazněla poprvé řada oper Richarda Wagnera.Protože Leopold Damrosch zemřel ještě před koncem svéprvní sezony, na jeho místo nastoupil jeho syn Walter. 21. 8.1892 budova vyhořela, ale záhy byla přestavěna a její kapacitarozšířena na 3849 míst. Divadlo bylo znovu dáno do provozujiž 27. 11. 1893 opět Gounodovým Faustem.Po umělecké stránce významné období Metropolitní operyzačíná se začátkem 20. století, kdy v čele divadla stojí HeinrichConried a na jevišti se objevují takové pěvecké hvězdyjako Caruso, Šaljapin, Farrar, Pinza, Lehmann, za dirigentskýmpultem Gustav Mahler. Ten působil v MET pouze dvaroky – jeho prvním představením byl Tristan a Isolda naNový rok 1908. V Metropolitní opeře poprvé uvedl SmetanovuProdanou nevěstu v hlavních rolích s Emou Destinnovoua tenoristou Carlem Jörnem. Naše slavná pěvkyně zpívalatéž Lízu v Mahlerově prvním americkém nastudováníČajkovského Pikové dámy v roce 1910, kde stanula po bokuLeo Slezaka. Pikovou dámou se 5. 3. 1910 Mahler s METtaké rozloučil.Od roku 1908 stál v čele Metropolitní opery Giulio Gatti-Casazza, o němž jsme již v našem seriálu hovořili v souvislostis jeho činností v milánské La Scale a který zde působilaž do roku 1935 a vytvořil tak jednu z nejvýznamnějšíchetap v historii tohoto světového operního domu. Na repertoárubývalo 40 – 50 oper, jejichž hraní v originále se postupněstalo samozřejmostí, velká péče se věnovala i scénicképodobě jednotlivých titulů. Na jeviště přivedl Gatti-Casazzanejlepší pěvce své doby, snažil se uvádět též původní americkéoperní novinky. Za všechny jmenujme alespoň operuFoto Jitka SlavíkováMetropolitní opera v New YorkuMerry Mount Howarda Hansona, jejíž záznam ze světovépremiéry 10. 2. 1934 vydala firma Naxos. Když hospodářskákrize 30. let výrazně snížila finanční možnosti divadla, cožse pochopitelně odrazilo i v možnosti angažování kvalitníchumělců, Gatti-Casazza z čela MET odešel a vrátil se zpět dorodné Itálie, kde v roce 1940 ve Ferraře zemřel. On to byl,kdo přivedl do MET vynikajícího dirigenta Artura Toscaniniho,za jehož éry zpívala v MET naše Ema Destinnová,Enrico Caruso, Karel Burian, Grace Moore, Benjamino Giglia mnoho dalších.Zastavme se krátce u působení Artura Toscaniniho v MET.Debutoval zde 16. 11. 1908 Verdiho Aidou s Emou Destinnovouv titulní roli, kterou najdeme v mnoha dalších Toscaninihoinscenacích, Radamem byl Enrico Caruso, LouiseHomer zpívala Amneris. Posledním představením, kteréToscanini v MET dirigoval, byla Mascagniho Iris 14. 4.1915. Toscanini v MET uvedl ve světové premiéře PuccinihoDěvče ze zlatého Západu (opět s Destinnovou a Carusem)a později ještě Giordanovu Madame Sans-Gêne. Zasloužilse o první americká uvedení moderních italských oper Víly,La Wally, Germania, Zvědavé ženy, Láska tří králů a Láskalékařem, v USA rovněž poprvé dirigoval Gluckovu Armidu,Dukasovu Ariadnu a Modrovouse a Musorgského BoriseGodunova, byť v italském překladu. Byl posedlý co možnánejdokonalejší interpretací, byl velice tvrdý nejen ke zpěvákůma orchestru, ale i sám k sobě.V letech 1935 – 1950 byl generálním manažerem METbývalý tenorista Edward Johnson. Za jeho působení stanulana jevišti MET řada amerických operních pěvců, např.Leonard Warren, Dorothy Kirsten, Jan Peerce, RichardTucker, Helen Traubel, dirigovali zde Bruno Walter, FritzStiedry, George Széll, Fritz Reiner, Erich Leinsdorf, ThomasBeecham. Johnson pečoval o uvádění Wagnerovýchoper s Astrid Varnay, Setem Svanholmem, Alexandrem Kipnisem,za jeho období zde debutovala Zinka Milanov, LjubaWelitsch, Rise Stevens, Erna Berger, Jussi Björling, Giuseppedi Stefano. Jeho nástupcem na dalších 22 let se stalv roce 1950 legendární Rudolf Bing, který se velice starali o moderní režii oper, kterou svěřil takovým osobnostem,jakými byli např. Jean-Louis Barrault, Peter Brook, FrancoZeffirelli, Günther Rennert, Otto Schenk aj. Na jeviště METpoprvé přivedl barevné pěvce (první černošskou zpěvačkouv MET byla Marian Anderson, která v roce 1955 vystoupilajako Ulrika v Maškarním plesu), operní sezonu prodloužilna celý rok. Za dirigentským pultem stanuli nově dirigentiAlberto Erede, Eugène Ormandy, Rudolf Kempe, DimitriMitropoulos, Thomas Schippers, Karl Böhm, Georg Solti,Nello Santi, Lorin Maazel, Leonard Bernstein, Zubin Meh-

zahraniČí 35ta, Francesco Molinari-Pradelli, Richard Bonynge, ColinDavis, Herbert von Karajan, Claudio Abbado, Serge Baudo,John Pritchard a v neposlední řadě i James Levine, o němžbude ještě řeč, a další. Bing měl také velký talent vyhledávatoperní pěvce. Za jeho éry v MET debutovali např. Victoriade los Angeles, Mario del Monaco, Hans Hotter, Cesare Siepi,Hilde Güden, George London, Lisa della Casa, RosalindElias, James McCracken, Cesare Valletti, Ettore Bastianini,Josef Metternich, Fernando Corena, Nicola Rossi-Lemeni, Christel Goltz, Renata Tebaldi, Tito Gobbi, MariaCallas, Martha Mödl, Antonietta Stella, Irene Dalis, CarloBergonzi, Inge Borkh, Nicolai Gedda, Ezio Flagello, LeonieRysanek, Mignon Dunn, Cornell MacNeil, Anna Moffo,Birgit Nilsson, Teresa Stratas, Christa Ludwig, Jon Vicker,Piero Cappuccilli, Leontyne Price, Franco Corelli, HermannPrey, Joan Sutherland, Jess Thomas, Mirella Freni,Montserrat Caballé, Renata Scotto, Grace Bumbry, AlfredoKraus, Sherrill Milnes, Thomas Stewart, Nikolai Ghiaurov,Lucia Popp, Paul Plishka, Tom Krause, Shirley Verrett,Plácido Domingo, Luciano Pavarotti, Renato Bruson,Martti Talvela, Marylin Horne, James Morris – co jméno,to významná osobnost. Milovníci opery jistě znají jeho poutavěnapsanou vzpomínkovou knihu 5000 večerů v opeře,která vyšla i v českém překladu.Za vedení Rudolfa Binga došlo k významné události.16. 4. 1966 byl slavnostním čtyřhodinovým koncertem ukončenprovoz ve staré budově původní MET, která již nevyhovovalamodernímu opernímu provozu a byla později stržena.Soubor se přestěhoval do nové budovy, která byla slavnostněotevřena 16. 9. 1966 původní americkou operou SamuelaBarbera Antonius a Kleopatra. Nová budova je součástíareálu Lincoln Center for the Performing Arts, navrhl jiznámý architekt Wallace K. Harrison. Vybudování budovystálo přes 47 miliónů dolarů, hlediště pojme 4000 diváků.Jeviště kopírovalo rozměry původní budovy, aby se nemuselyvýpravy všech oper na repertoáru pořizovat nově (dodejme,že řada oper je na repertoáru i desítky let, např. inscenaceVerdiho Sicilských nešpor Johna Dextera měla premiéruv lednu 1974 a dosud se hraje). Ve foyeru se nacházejímalby slavného Marka Chagalla Triumf hudby a Pramenyhudby. Hlediště má čtyři pořadí, akustika je vynikající (stěnyjsou obloženy lehkými mahagonovými deskami). Co diváknevidí, je i vyhovující zázemí (stará budova měla sice reprezentativníhledištní prostory, zákulisí bylo ovšem naprostostísněné).Bingovým nástupcem se měl stát Göran Gentele, zemřelovšem ještě dříve, než se mohl chopit své funkce, tak v čeleMET stáli postupně Schuyler Chapin, Anthony Bliss, JohnDexter, od roku 1990 Joseph Volpe, který vedl MET až doléta 2006, kdy na jeho místo nastoupil Peter Gelb, v pořadíjiž 16. intendant divadla.Osobností, která v posledních desetiletích určuje uměleckouúroveň Metropolitní opery, je americký dirigent JamesLevine. V MET poprvé dirigoval 5. 6. 1971 Tosku, od roku1975 je hudebním ředitelem a od roku 1983 uměleckým ředitelemdomu. Patří k nejlepším operním dirigentům současnosti,několik let také dirigoval v Bayreuthu. Jeho zásluhouje operní úroveň MET stále na vynikající úrovni.V historii MET se někdy více, jindy méně uváděly i soudobénovinky. V posledních letech se tam konaly premiéry operJohna Corigliana The Ghosts of Versailles, Philipa GlasseThe Voyage, Johna Harbisona The Great Gatsby, TobiasePickera An American Tragedy, v letošní sezoně bude mít21. 12. světovou premiéru opera The First Emperor TanDuna s Plácidem Domingem v hlavní roli.Na scéně Metropolitní opery vystoupila také řada českýchumělců. Byla to především Ema Destinnová, v MET debutující16. 11. 1908 v titulní roli Verdiho Aidy. V New Yorkubyla první americkou Wally, Minnie v Děvčeti ze zlatéhoZápadu, první Mařenkou v Metropolitní opeře (dirigovalGustav Mahler). Naposledy zde vystoupila 27. 12. 1920 jakoNedda. Ve stejném období (1906–1913) v MET zpíval zejménawagnerovský repertoár Karel Burian, v letech 1926–1932český basista Pavel Ludikar, 16 let (1940–1956) stála na jejíchprknech Jarmila Novotná. Později zde zpívaly LudmilaDvořáková, Eva Randová, Eva Urbanová a v současnostiMagdalena Kožená (Cherubín, Varvara, Dorabella, Zerlina).Za dirigentským pultem zde stanuli Rafael Kubelík(Trojané, Soumrak bohů), Václav Neumann (Její pastorkyňa),Jiří Kout (Růžový kavalír) a Jiří Bělohlávek (KáťaKabanová, v této sezoně Její pastorkyňa).Letošní sezona přinese šest premiér: Egyptskou Helenu (R.Strauss) – dirigent F. Luisi, Lazebníka sevillského – dirigentM. Benini, Prvního císaře (Tan Dun) – diriguje autor,Madame Butterfly – dirigent J. Levine, Orfea a Eurydiku– dirigent J. Levine a Triptych – opět dirigent J. Levine. Narepertoáru je dále 18 oper, vedle běžného repertoáru HändelůvGiulio Cesare, Mozartův Idomeneo, Belliniho Puritáni,Ponchielliho Gioconda a Janáčkova Její pastorkyňa. V červenci2007 Kirovovo divadlo ze St. Petěrburgu dvakrát provedeWagnerovu tetralogii Prsten Nibelungův pod taktovkousvého šéfa Valerije Gergijeva.Interpretační úroveň Metropolitní opery je zaznamenánav mnoha představeních. Prvních 24 přímých rozhlasovýchpřenosů z MET pro NBC zprostředkoval Paul Cravathve 30. letech minulého století. Od té doby se, díky sponzorům,vysílají do celého světa sobotní odpolední představení,z nichž v každé sezoně některá nyní přebírá také Český rozhlas.Řada těchto unikátních snímků byla vydána i na CD.Firma Deutsche Grammophon vydává na DVD záznamypředstavení z MET. V současné době je na tomto labeluk dispozici 35 oper, tedy dosti reprezentativní vzorek repertoárutéto scény. V drtivé většině opery diriguje uměleckýředitel James Levine. Na DVD tak můžeme vidět 10 Verdihooper, 5 oper Richarda Wagnera a celý Prsten Nibelungův,6 oper Pucciniho, po třech od Mozarta a Richarda Strausse,dále Nápoj lásky, Fedoru, Samsona a Dalilu, Lucii z Lammermooru,Komedianty a Carmen. Jestliže opery jsou pohudební stránce na špičkové světové úrovni, jejich inscenačnístyl je již dávno překonaný (a to se nejedná o příliš starésnímky, ostatně některé inscenace jsou dosud na repertoáru).Sluší se ještě naše čtenáře upozornit na výborné webovéstránky Metropolitní opery (www.metoperafamily.org), kdeje možné se seznámit nejen se současností, ale podívat se i dovýborně zpracovaného historického archivu, který by mohlbýt vzorem pro jiné významné světové operní scény.Závěrem se ještě zmiňme o další významné newyorské operníscéně – tou je New York City Opera, otevřená 21. 2. 1943Pucciniho Toskou s Dusolinou Giannini v titulní roli. Prosvé příznivé ceny vstupného a uvádění oper v angličtině sizáhy získala oblibu řady diváků. Dlouhá léta stál v jejím čelevynikající dirigent Julius Rudel (1957–1979), po něm známáoperní pěvkyně Beverly Sills (1979–1988). Repertoár NewYork City Opera je neobyčejně široký, nevyhýbá se ani operetám,barokním operám i soudobým novinkám. Od roku1966 se její sídlo nachází také v Lincolnově centru, kde zahájilaprovoz 22. 2. Ginasterovou operou Don Rodrigo. •

36zahraniČídrama žárlivostiv drážĎanechnová inscenaceverdiho otellaDrážďany, Sächsische Staatsoper Zbyněk BrabecPrvní premiérou letošní operní sezony Státní opery v Drážďanechbyl Verdiho Otello. Režie byla svěřena bulharskérežisérce Vere Nemirove, která zde zaujala již svou inscenacíWeberovy problematické opery Euryanthe. NadčasovéShakespearovo drama posunula do naší současnosti. ScénografJohannes Leiacker na scéně vystavěl velký betonovýkomplex rozestavěné stavby, kde se celý příběh odehrává.Desdemonina ložnice je zde představována plastovým lehátkem,jaké dobře známe z našich víkendových chalup.Režijní koncepce je založena na zřetelně rozehraných psychologickýchvztazích mezi jednotlivými postavami a nevyhýbáse ani užití různých symbolů. Jedním z nich je i šátek,který Otello na konci prvního dějství daruje Desdemoněa který je v průběhu dramatu hlavní záminkou jeho žárlivosti.Exponování tohoto šátku na konci prvního dějství patřilok nejpůsobivějším momentům inscenace, šátek se stal doslovaerotickým symbolem, na který se otiskly Desdemoniny rtya se kterým oba představitelé hlavních rolí báječně hráli. Nakonci třetího jednání se na jeviště sneslo množství těchto šátků,které vidí jenom žárlivý Otello, jenž mezi nimi nemůženajít ten Desdemonin. Působivým momentem inscenacebyl i závěr druhého dějství, kdy Otello s Jagem si přísahajíbratrství pomocí jejich vlastní krve. Tento pakt je zároveňjejich spojenectvím proti ženám. Otello u Nemirové neníod začátku černochem. Barva je pro ni dalším symbolem –stigmatem, Otello si načerní obličej v afektu při žárlivé scéněs Desdemonou, kdy jej chorobná žárlivost zbavuje všehočlověčího. Scénu často vyplňují všudypřítomní turisté, neboťKypr je v této inscenaci také jakýmsi rájem turistiky, symbolemurčité idyly, která ostře kontrastuje s odehrávajícím sežárlivým dramatem hlavních postav. Režisérka se nevyhnulaani několika neobratnostem, např. když Otella schovala dochladícího boxu s limonádami, odkud sledoval rozhovor Cassias Jagem. Působilo to tím spíš nešikovně, když ve stavebníkonstrukci scény se dalo podobných úkrytů najít bezpočet.Pěvecky představení dominoval výkon Anjy Harteros, jednéz nejžádanějších sopranistek současnosti. Zpívala krásnýmkulatým sopránem, bezpečně znělým v celém rozsahu partie.Velice působivě i vystavěla roli po herecké stránce, jejíDesdemona měla vývoj i potřebné charisma. Titulní partiizpíval Stephen Gould znělým hrdinným tenorem s poněkudnamáhavě znějícími okrajovými tóny, velice promyšlenýa vyrovnaný výkon podal i Andrzej Dobber v roli intrikánskéhoJaga. I ostatní role byly na vysoké úrovni, za všechnyjmenujme Emilii Elisabeth Wilke, která navíc zaujala i poherecké stránce.Bezvadně zpíval sbor (sbormistr Matthias Brauer) a bezchybněhrál Saský státní orchestr. Operu pečlivě nastudoval,avšak příliš nevzrušivě řídil italský dirigent MassimoZanetti.Sächsische Staatsoper Dresden – Giuseppe Verdi: Otello.Dirigent: Massimo Zanetti, režie: Vera Nemirova, scéna:Johannes Leiacker, kostýmy: Frauke Schernau. Premiéra14. 10. 2006, psáno z reprízy 22. 10. 2006. •Stephen Gould (Otello) a Anja Harteros (Desdemona)Foto Matthias Creutziger

svĚtová premiéra rihmovyopery spolu se salomeMnichov, Bayerische Staatsoper Zbyněk BrabecWolfgang Schmidt (Herodes) a Angela Denoke (Salome)zahraniČí 37Od nové operní sezony má Bavorská státní opera nové vedení.Americký dirigent Kent Nagano vystřídal na postu generálníhohudebního ředitele Zubina Mehtu, uvolněný postintendanta po siru Peteru Jonasovi dočasně vede triumvirátve složení Roland Felber, Ronald H. Adler a Ulrike Hessler.Plány nového vedení jsou velice ambiciózní, Kent Naganochce pečovat především o odkaz Mozarta, Wagnera a Strausse,uvádět současné opery, na jeviště přivést nové pěvce, dohlediště mladé lidi, inscenace chce svěřit režisérům a dirigentům,kteří ještě v Mnichově nepracovali. Do jaké míry se muto podaří, ukáže teprve budoucnost. První premiéra novéhovedení vykročila po této ambiciózní cestě více než směle.Richard Strauss se v Mnichově narodil, jeho otec byl zde 1. hornistouDvorní opery. Jeho dílo se zde uvádí téměř nepřetržitě,i když v posledních letech se operní produkce omezily pouze naElektru, Růžového kavalíra a Ženu bez stínu. Nová inscenaceSalome je již v pořadí desátou na této scéně. Doby, kdy byladoplňována další operou (v Metropolitní opeře často s GianniSchicchi), jsou již pryč, dnes se uvádí většinou samostatně.Bavorská státní opera však objednala u renomovaného německéhoskladatele současnosti Wolfganga Rihma (1952) operuDas Gehege (Ohrada), která byla ve světové premiéře uvedenapřed Salome. Rihm není na operním poli žádným nováčkem,velké úspěchy slavil zejména svými díly Jakob Lenz a Die Eroberungvon Mexiko (Dobytí Mexika), bohužel u nás neznámými(ale ostatně které současné opery se u nás hrají?).Opera Das Gehege je monodramatem pro jednu zpěvačkua jakoby navazovala na Schönbergovo Očekávání a PoulenkůvLidský hlas. Námět této „noční scény“, jak zní podtitulopery, našel Rihm v tříaktové hře svého současníka BothoStrausse, uvedené poprvé v Mnichově v roce 1991 a zabývajícíse otázkou pádu berlínské zdi a národního sjednocení.Rihm z tého hry vybral závěrečnou scénu – monodrama ženy,která v noci přichází do ZOO, osvobodí orla z klece (němátaneční role v monodramatu – výborný Todd Ford), obdivujejeho tělo a nakonec ho sama zabije. Rihm napsal operupro dramatický soprán a velký orchestr s výrazným podílemnejrůznějších bicích nástrojů. V mnichovské světové premiéřesopránový part ztvárnila renomovaná sopranistka GabrieleSchnaut a nutno říci, že více než suverénně, k čemužjí jistě pomohly její zkušenosti s tvorbou Wolfganga Rihmaa moderní hudbou vůbec.Režii obou oper měl hollywoodský filmový režisér WilliamFriedkin, který se snažil v obou operách najít paralely, které bydíla spojovaly. Je to jednak postava orla, žijícího v první opeřev kleci, což je paralela k Jochanaanovi v Salome, uvězněnémuv cisterně. Orel i Jochanaan jsou milováni ženou, což se jim stáváosudným, a oba proto zemřou. Závěrečný monolog Salomeje také jistou paralelou k monologu Anity z opery Das Gehege.Aby obě díla ještě více propojil, nechává režisér Friedkin orlavystoupit i v Salome, kde se podílí na jejím tanci sedmi závojůa kde se stává jakýmsi andělem smrti. Opera Das Gehege bylavyspělým mnichovským publikem vřele přijata.Premiéra Salome 9. 12. 1905 v Drážďanech odstartovala světovýúspěch Strausse jako operního skladatele, který umocnilydalší opery Elektra a Růžový kavalír. Strauss doslovašokoval tehdejší hudební a divadelní svět – na jeviště přineslnámět, který byl do té doby tabu. Salome dodnes patřík nejúspěšnějším moderním operám, byť její provedenínení snadné, zejména pro obsazení náročné titulní role. SámStrauss se vyjádřil, že by to měla být šestnáctiletá dívenkas hlasem Isoldy. Ano, představitelka Salome musí mít mladistvývzhled, hlas velkého rozsahu i síly, neboť musí zpívatpřes velký orchestr, a v neposlední řadě musí být výbornouherečkou, umět tančit a mít sex-appeal. Najít takovouzpěvačku nikdy nebylo snadné (sám Strauss chtěl pro tutoroli naši Emu Destinnovou). V Mnichově ji svěřili AngeleDenoke, která s úspěchem zpívala moderní role jako Arabellu,Jenůfu a Káťu Kabanovou. Salome nicméně vyžadujedaleko dramatičtější hlas, v nejvypjatějších místech operyvůbec zněl její hlas až příliš lyricky. Nicméně její výkon nelzeohodnotit jinak, než jako přesvědčivý, protože ostatní výšezmíněné předpoklady pro Salome měla. Ostatně publikumjejí výkon odměnilo frenetickým aplausem. Režisér Friedkinjí roli dobře vystavěl, od začátku si byla vědoma své převahynad muži (nad Narrabothem – výborně zpívající NikolaiSchukoff), které má přes svou vzrušivou sexuální přitažlivostv hrsti. Silný orchestr zabránil také hlasu Iris Vermillion(Herodias), aby se v hlediště divadla prosadil. S tímabsolutně neměl problémy vynikající představitel HerodeseWolfgang Schmidt, jehož výkon byl po pěvecké i hereckéstránce absolutní špičkou představení. Výborný byl takéAlan Titus v roli proroka Jochanaana, hudebně velice těžkáscéna židů byla svěřena spolehlivým oporám souboru, jakýmijsou Ulrich Reß, Kevin Conners a Alfred Kuhn, doplněnýmiUwe Eikötterem a Tommasem Randazzem.Obě opery se hrály na jednotné scéně Hanse Schavernocha,na jednotlivých jevištních stolech byly postaveny obdélníkovékonstrukce, které dokázaly členit prostor jeviště domnoha rozličných poloh. Tanec sedmi závojů – vrchol celéopery –, tančila Salome postupně s různými muži: pážetem,Jochanaanem, Herodesem, židy, ale i s orlem (zde andělemsmrti) z předchozí opery. Je s podivem, že Herodes, který sitanec objednal (a později těžce „zaplatil“), jej celý nesledoval,podobně jako velkou závěrečnou scénu Salome, kdy líbáhlavu mrtvého proroka.Kent Nagano operu dramaticky citlivě vystavěl až k závěrečnégradaci, jejíž neúprosné fortissimo se stalo pro některépěvce handikapem. Nicméně zvuk orchestru byl, jakov Mnichově vždy, úchvatný.Bavorská státní opera v Mnichově – Wolfgang Rihm: DasGehege (světová premiéra), Richard Strauss: Salome. DirigentKent Nagano, režie William Friedkin, scéna HansSchavernoch, kostýmy Petra Reinhardt, choreografie DavidBridel. Premiéra 27. 10. 2006, psáno z reprízy 5. 11. 2006. •Foto archiv

38zprávy ze zahraniČídivadloIdomeneo se vrátí do repertoáru DeutscheOper Berlin. Jak jsme vás informovali v HRč.11, superintendantka Kirsten Harms stáhlareprízy inscenace Idomeneo v režii HanseNeuenfelse z repertoáru z obav před možnýmireakcemi islámských radikálů; sporný bylzávěr opery, kdy krétský král Idomeneo kladepostupně na židli čtyři uťaté hlavy symbolickýchpředstavitelů čtyř největších náboženství– Poseidona, Ježíše, Buddhy a Mohameda.27. 10. oznámila Deutsche Oper, že kontroverzníinscenaci do repertoáru vrátí koncemroku 2006. Rozhodla se tak poté, coberlínská policie prohlásila, že nenašla „žádnékonkrétní nebezpečí“, pokud Deutsche OperIdomenea opět uvede.Kanada má svůj první operní dům. Zdá se tonepravděpodobné, ale je to tak: první budovu,určenou výhradně pro operu, má Kanada teprveod letošního roku. Stala se sídlem CanadianOpera Company v Torontu. Tzv. Four SeasonsCentre for the Performing Arts v Torontubylo oficiálně otevřeno v červnu na několikgala představení, poté bylo po dobu letníchměsíců uzavřeno. Stavba stála 135 milionůdolarů a trvala tři roky. Zahrnuje R. Fraser ElliottHall s 2043 sedadly; the Jackman Loungepro příležitostné akce a Richard BradshawAmphitheatre (pojmenováno po dlouholetémhudebním řediteli COC). Architekt JackDiamond navrhl ryze moderní projekt, akustika,která je dílem Roberta Esserta a SoundSpace Design, je vysoce oceňována (i proto,že dokonale chrání od provozu metra podbudovou). Four Season Centre je majetkemKanadské operní společnosti a svůj domovzde našel Národní kanadský balet. Oficiálnísezona byla zahájena 10. 9. první částíWagnerova Prstenu (poprvé kompletněv Kanadě), který byl postupně proveden do1. 10. Celou tetralogii nastudoval a dirigovalRichard Bradshaw, režie se ujali MichaelLevine (Zlato Rýna), Atom Egoyan (Valkýra),François Girard (Siegfried) a Tim Albery (Soumrakbohů).Moskevská Helikon Opera chystá renovacisvé operní budovy za 33 milionů dolarů.Během šestnáctileté existence Helikon Operybyl jejím sídlem dům z 19. století v centruMoskvy v ulici Bolšaja Nikitskaja. Rekonstrukcemá začít v lednu 2007 a má trvat dva a půlroku. Celou částku 33 milionů dolarů uhradíměsto Moskva. Zakladatel a ředitel HelikonOpera, osmatřicetiletý Dmitry Bertman, jeznámý svými novátorskými, často kontroverzními,nicméně občas i cenami ověnčenýmiinscenacemi. Jeho nejbližší produkcí budeMusorgského Boris Godunov.Pierre Boulez, Patrice Chéreau, Leoš Janáčeka Theater an der Wien 2007. Od ledna2006, kdy bylo vídeňské Theater an derWien navráceno operním produkcím, usilujejeho vedení o odlišný program, než majíobě další vídeňské scény, Státní operaa Volksoper. Rok 2006 byl zasvěcen Mozartovi,pro rok 2007 oznámil umělecký ředitelRoland Geyer tři hlavní témata: barokní opera,Mozart a soudobá hudba. Uskuteční sešest nových produkcí, pět koprodukcí, jednasvětová premiéra a řada komorních koncertůa recitálů. Z oblasti barokní opery přijde na řaduHändelův Giulio Cesare in Egitto (dirigentRené Jacobs, režie Christopf Loy, hraje FreiburgerBarockorchester) a Haydnův OrlandoPaladino (Nikolaus Harnoncourt a jeho ConcentusMusicus Wien, režie Keith Warner).Bachovo Vánoční oratorium zastupuje světovoupremiéru – bude uvedeno v choreografiilegendárního amerického choreografa JohnaNeumeiera a jeho Hamburského baletu, hrajíVídenští symfonikové za řízení Alessandrade Marchi. Tři barokní opery budou uvedenykoncertně: Monteverdiho L‘Orfeo (RenéJacobs, Akademie für Alte Musik Berlin, ConcertoVocale a Vocalconsort Berlin), HaydnůvIl ritorno di Tobia (Martin Haselböck, WienerAkademie) a Vivaldiho Montezuma (Alan Curtis,Il Complesso Barocco z Benátek). Uvedenybudou dále dvě nové Mozartovy produkce:La finta semplice a Figarova svatba. Modernídoba bude zastoupena operou André PrevinaA Streetcar Named Desire (dir. Sian Edwards,režie Stein Winge), dále to bude koprodukces drážďanskou Saskou operou na tituluDead Man Walking (autor Jake Heggie, režieNikolaus Lehnhoff), Valerij Gergiev uvedes Mariinským souborem Prokofjevova Hráče(účinkují Vladimir Galouzine, Olga Guryakovaa Larissa Diadkova). Chybět nebude anipasticcio s názvem Der Seelen wunderlichesBergwerk (hudba od Boccheriniho k Brittenovi,texty od Rilkea k Celanovi), v hlavní roliTobias Moretti (známý z populárního televizníhoseriálu Komisař Rex). Nejočekávanějšímbude patrně spolupráce režiséra Patrice Chéreauas dirigentem Pierrem Boulezem, cca třicetlet po jejich legendární inscenaci PrstenuNibelungově v Bayreuthu, kterou někteříkritici nazvali jako „zrození režisérské opery“.Boulez a Chéreau budou tentokrát spolupracovatna Janáčkově opeře Z mrtvého domuv koprodukci s Wiener Festwochen; inscenacemá poté putovat na Holland Festivalv Amsterdamu, na festival v Aix-en-Provencea do Metropolitní opery.Operní dům pro Wexford. Po dlouhých jednáníchuzavřel Wexford Festival Opera v Irskusmlouvu na stavbu operního domu. Kontraktna zakázku v ceně 30 milionů liber získalamístní společnost Cleary and Doyle ContractingLimited. Divadlo má být otevřeno v létě2008.osobnostiDonald Runnicles neobnoví svůj kontraktse San Francisco Opera, jejímž je hudebnímředitelem od roku 1992. Po jeho jmenovánízačala jeho kariéra nabývat mezinárodníchrozměrů: dirigoval a diriguje takovéorchestry jako Berlínské a Vídeňské filharmoniky,orchestry ve Filadelfii a Clevelandu, v LaScale a v Německé opeře Berlín. Mimořádnéuznání získalo jeho nastudování v americképremiéře Messiaenovy opery Saint-Françoisd‘Assise a ve světové premiéře opery JohnaAdamse Doctor Atomic (obojí v San FranciscoOpera). Jeho kontrakt obnovila v roce2004 generální ředitelka Pamela Rosenberg,která z místa odešla koncem minulého roku.Nový generální ředitel David Gockley (od 1.1. 2006) prohlásil, že si Runnicla velice vážíjako muzikanta i hudebního ředitele. Gockleya Runnicles oznámili 15. 9., že „po vzájemnédohodě“ nebude kontrakt, který vyprší nakonci sezony 2008/09, obnoven. Runniclesbude nicméně nadále se Sanfranciskou operouspolupracovat, zejména na WagnerověPrstenu v režii Francesky Zambello v koprodukcis Washington National Opera. Gockleyřekl, že příští hudební ředitel bude jmenovánběhem 3 – 5 měsíců. V kuloárech se hovořío Patricku Summersovi, současném hudebnímřediteli Houston Grand Opera (v níž Gockleypůsobil plných 33 let) a který často dirigujev Sanfranciské opeře. Ten nicméně právěprodloužil svůj kontrakt s Houstonskou operou,v jejímž čele stojí od roku 1998, až doroku 2014.Dirigent Paavo Järvi, hudební ředitel CincinnatiSymphony Orchestra, nastoupil 12. 10.2006 na místo šéfdirigenta Frankfurtskéhorozhlasového symfonického orchestru, a tona tři roky. Frankfurtský orchestr hraje v opernímdomě Alte Oper. Třiačtyřicetiletý estonskýdirigent vystřídal Hugha Wolfa. Na inaugurálnímkoncertě dirigoval Kullervo JeanaSibelia, sólisty byli švédská sopranistka CharlotteHellekant a finský barytonista JormaHynninen, spoluúčinkoval Estonský národnímužský sbor. Järvi, který je rovněž uměleckýporadce Deutsche Kammerphilharmoniev Brémách a Estonského národního symfonickéhoorchestru, plánuje cestovat meziEvropou a USA každé tři týdny. Jeho smlouvas orchestrem v Cincinnati, kde nastoupilv roce 2001, trvá do roku 2009.Christoph Eschenbach oznámil, že z místahudebního ředitele Philadelphia Orchestraodejde na konci sezony 2007/08. „Na uplynuléroky, kdy jsem byl hudebním ředitelem,pohlížím s uspokojením a velkou hrdostí“, řeklEschenbach. V čele orchestru stojí od sezony2003/04. Kromě úspěchů uměleckých i napoli propagace a rozšiřování posluchačskéhozázemí (mj. prostřednictvím koncertů na volnýchprostranstvích v okolí Filadelfii, přístupnýchzdarma) se mu dařilo i získávat granty(celkem více než 100 milionů dolarů). Po 10letech zajistil orchestru opět nahrávací kontrakt,jehož výsledkem byla tři velmi úspěšnáCD (Bartók, Martinů, Klein, ČajkovskéhoPátá a Mahlerova Šestá symfonie). Vzhledemk těmto skutečnostem bylo pro mnohéjeho rozhodnutí odejít od orchestru překvapivé.Hovoří se, že možná jeho vztah s orchestremnebyl až tak šťastný: mnozí hráči prý

zprávy ze zahraniČí 39dávají před Eschenbachovým spontánním,temperamentním a občas nečekaným způsobemdirigování přednost spolehlivému způsobujeho předchůdce, Wolfganga Sawallische,některým hráčům i vysoce konzervativnímufiladelfskému publiku vadila Eschanbachovazáliba v moderní hudbě. Eschenbach se povypršení kontraktu k orchestru vrátí jako hosta bude ho řídit i na evropském turné v lednua únoru 2009. Nadále zůstává stálým hostemVídeňské filharmonie, Lyrické opery v Chicagua dalších předních světových orchestrůa kromě toho je hudebním ředitelem Orchestrede Paris.Arvo Pärt věnuje všechna provedení svýchskladeb v sezoně 2006/07 památce ruskénovinářky Anny Politkovské, která bylazavražděna v Moskvě 7. 10. 2006. Estonskýskladatel prohlásil: „Anna Politkovská obětovalavšechen svůj talent, energii a nakoneci svůj život tomu, aby se lidé dozvěděli o děsivékriminalitě a zločinech spáchaných v Rusku…ve smutku nad takovou tragickou ztrátouchci vzdát čest její památce.“ Podobnégesto udělal i americký skladatel Steve Reich,který na památku Daniela Pearla, zpravodajedeníku Wall Street Journal, který byl unesena popraven v roce 2002 v Pákistánu, napsalskladbu nazvanou Daniel Variations; její americkápremiéra se uskutečnila v newyorskéCarnegie Hall 22. 10. 2006.Antony Walker jmenován hudebním ředitelemPittsburské opery. Osmatřicetiletý australskýdirigent, v současné době hudebníředitel Washington Concert Opera, vystřídáJohna Mauceriho. Tříletý kontrakt mu ukládánejméně čtyři produkce ročně; jako prvnípřijdou na řadu Kouzelná flétna a Billy Buddna jaře 2007. Renomovaný barokní specialistazískal mj. velké uznání za své nastudováníHändelovy opery Semele v New York CityOpera v září 2006. Walker se narodil v Sydney,matka byla Maďarka, otec Australan. Studovalhru na klavír, violoncello, zpěv a skladbuna univerzitě v Sydney, poté se plně věnovaldirigování.rŮznéKoncertní sál pro Nashville, Tennessee.Nashville je centrem hudebního průmyslua místní orchestr, Nashville Symphony,za uplynulých 22 let pod vedením KennethaSchermerhorna, který zemřel vloni, ušel značnoucestu kupředu: natáčí pro Naxos, podnikázahraniční cesty a jeho koncert v newyorskéCarnegie Hall v roce 2000 byl přijat s velkýmohlasem. Nyní dostal orchestr také nové sídlo,Schermerhorn Symphony Center. Budovav neoklasicistním stylu za 120 milionů dolarůbyla pojmenována po zemřelém dirigentovi.Architekt David M. Schwartz navrhl stavbuv neklasicistním stylu tak, aby korespondovalas ostatními domy města převážněv tomto slohu, včetně úplné repliky Parthenónu– Nahsville bývá proto také nazývánAthénami Jihu. Schwarz spolu s akustikemPaulem Scarbroughem navrhli auditoriums 1872 místy podle vzoru sálů Musikvereinve Vídni a Concertgebouw v Amsterdamu. Nainauguračním koncertě 9. 9. 2006 dirigovalNashville Symphony Leonard Slatkin, hudebníředitel National Symphony ve Washingtonu,který byl jmenován uměleckým poradcemnashvillského orchestru.Nástroje italských mistrů pro mladé kanadskéhudebníky. Kanadská Council for theArts pořádá každé tři roky pro mladé umělcesoutěž o možnost hrát na vzácné nástrojez její sbírky. Letos ji vyhrálo jedenáct kanadskýchhouslistů a cellistů. Vítězkou v houslovésekci se stala již podruhé osmadvacetiletáYi-Jia Susanne Hou z Mississauga, Ontario,která má tak k dispozici na další tři roky housleGuarneri del Gesù z roku 1729. Druhé místoobsadila Jessica Linnebach z Edmontonua obdržela housle Taft Stradivari z roku 1700.Judy Kang z Edmontonu, žijící v New Yorku,má zapůjčeny housle Baumgartner Stradivariz roku 1689. Vítězem v cellové sekci se staltorontský violoncellista Soo Bae korejskéhopůvodu, absolvent Juilliard School v NewYorku, a získal na tři roky violoncello BonjourStradivari z roku 1696 – nástroj v cenětéměř 5 milionů dolarů. Druhé místo obsadilaRachel Mercer z Edmontonu, která získalaNicolaus Gagliano cello z roku 1824. Třetíbyla Emmanuelle Beaulieu Bergeron z Montrealua dostala violoncellový smyčec Shaw-Adam. Ve sbírce, která shromažďuje nástrojeza 18 milionů dolarů, jsou též vzácné smyčce.Kanadská Council for the Arts získala nástrojei smyčce darem nebo do zápůjčky od bohatýchfilantropů a milovníků hudby.Vídenští filharmonikové debutovali v Austrálii.Vystoupili čtyřikrát (27.–30. 9.) se dvěmarůznými programy v koncertní síni v SydneyOpera House pod taktovkou Valerije Gergieva.Hráli Mozartovu Lineckou symfonii č.36, Čajkovského Pátou symfonii, ŠostakovičovuDevátou symfonii, Brahmsovu Čtvrtousymfonii a Ouverturu, Scherzo a Finale RobertaSchumanna. Všechny koncerty byly vyprodány,nicméně i ti, na které se nedostali, mohlikoncerty sledovat, a to na obří obrazovce nanádvoří před operní budovou.Česká hudbav zahraniČíJanáčkovy Příhody lišky Bystrouškyv Curychu jsou jednou z letošních 15 premiércuryšské opery. Premiéra inscenacepřevzaté z berlínské Deutsche Oper (režieKatharina Thalbach) se uskutečnila 15. 10.2006 a o tom, že to byla výjimečná kulturníudálost, svědčí skutečnost, že se jí zúčastnili švýcarský prezident. Do konce roku 2006se uskuteční ještě 9 repríz. Operu hudebněnastudoval Adam Fischer, v hlavních rolíchse představují Martina Janková (liška), JudithSchmidt (lišák), Peter Straka (rektor) a OliverWidmer (revírník). V tisku byla inscenaceoznačena za „pohádkovou bajku“ a charakterizovánajako živé představení plné pohybu,kdy je jeviště neustále zaplněno příslušníkynejrůznějších živočišných druhů, samozřejměv dokonalých maskách (masky a scéna:Ezzyo Toffolutti), a to i v okamžicích přestavebkulis, kdy mají také úlohu zachování kontinuityděje. Všeobecně byl zdůrazněn fakt, žeopera je prováděna v originálu, a tak je divákoviJanáček nabídnut ve vší své jazykové originalitěa zvukomalebnosti. Janáček již řadu letpatří do kmenového repertoáru curyšské opery.Kromě Lišky Bystroušky byla letos v červnuuvedena také Věc Makropulos v hudebnímnastudování Philippe Jordana, v režii KlauseMichaela Grubera a s Gabriele Schnaut v roliEmilie Marty.Filharmonie Bohuslava Martinů se vrátilaze zájezdu v Mnichově, kde svým výkonempodpořila kritiky, diváky i posluchači ceněnépředstavení známého a respektovanéhoněmeckého cirkusu Roncalli nazvané Circusmeets Classics, které se za jejího přispěnídočkalo dalšího famózního úspěchu. Program,jež v Německu obdržel cenu od DeutscheBank za inovaci v přístupu k vážné hudbě,byl Mnichovanům nabídnut ve dnech 16. až19. listopadu formou zvláštního podzimníhopředstavení. Filharmonie Bohuslava Martinůse v mnichovské filharmonii Gasteig podílelana všech čtyřech koncertech.. Celkem přišlošest tisíc lidí, kterým se naskytla mimořádnápříležitost vidět špičkové evropské akrobatya umělce a slyšet v podání zlínského orchestruskvělou hudbu světových skladatelů, přičemžvše bylo umně skloubeno do dvouhodinovéhoprogramu plného vtipu a energie.Prague Sinfonia, soubor který vznikl rozšířenímPražského komorního orchestru bezdirigenta pro repertoár uváděný s dirigenty,se poprvé představil (28. 10.) při oslaváchvzniku Československa – českého státníhosvátku – v New Yorku. Uměleckým vedoucímje dirigent Christian Benda, jeho čestným prezidentemse tam stal osobně přítomný bývalýprezident Václav Havel. Pražský komorníorchestr byl v té době v USA na zájezdě; takéHavel byl od října spolu s manželkou Dagmarv New Yorku, kam ho na sedmitýdenní pracovnípobyt pozvala Kolumbijská univerzita.První koncert byl v Národní budově na Manhattanu.Plný název tělesa zní Prague Sinfoniaof the Velvet Revolution, užívá tedy odkazna „sametovou revoluci“. Benda, dirigenta violoncellista, je potomkem slavné exilovéčeské skladatelské dynastie, která působilav 18. století na dvorech v Německu. Narodilse v Brazílii v německé rodině, jejíž předcipatří k tomuto rodu. Benda žije ve Švýcarsku.Orchestr se s ním pak objevil ještě (19. 11.)na koncertě v Praze v kostele sv. Šimonaa Judy s mozartovským programem, jehožsólistou byl sedmnáctiletý talentovaný italskýhouslista Edoardo Zosi.Zpracovala Jitka Slavíková

40studie, komentáŘezlatá éra České operyxii. aby se nezapomnĚloladislav štros Radmila HrdinováRežisér Ladislav Štros patří k osobnostem, které i přináhodném setkání utkví v paměti, natož pak, když hoznáte mnoho let. Jeho vznosná postava, korunovaná elegantnímčerným kloboukem, je neustále v pohybu, vzdortomu, že její majitel nedávno oslavil osmdesátku. Aktivita,naprostá zaujatost tím, co dělá, a obrovské pracovnínasazení, které vyžaduje i od svých spolupracovníků,strhává všechny k maximálnímu výkonu. Jeho přítel,sbormistr pražského Národního divadla Milan Malý, honazval uměleckým fanatikem, který ale při vlastním vzruchunikdy neztratil kontrolu nad výkony interpretů. Přespadesát let se věnoval operní režii, z toho největší část právěv Národním divadle. Je spolutvůrcem slavné „pražskéškoly“. I dnes potkáte režiséra Štrose na každé důležitépremiéře, ať už operní či činoherní. Sleduje divadelní děnís neztenčeným zájmem i kritičností.Opera je pro mne krásnou bohyní v brokátovém rouchu.Za to, že mohu tuto svou bohyni a královnu umění obdivovat,vděčím především rodičům. Tatínek byl řezbář, maminkahouslistka, od nich pramení můj celoživotní zájem jako výtvarné, tak hudební umění. V Řeži u Prahy, kde jsem senarodil a strávil dětství, jsem se v tatínkově dílně učil vyřezávatloutky, s nimiž jsem pak s maminkou hrával divadlopro děti v sále hospody u Listíků, kde vystupovaly i profesionálnísoubory pánů Zölnera, Červíčka nebo Burdy. Kdyžjsem sledoval jejich produkci, viděl jsem se na pódiu místonich. Když mi bylo osm let, přestěhovali jsme se do Prahy,kde mi k hudebnímu umění pootevřel dveře učitel BohuslavTaraba, který rozpoznal můj sluch i hlas a zařadil mě mezisvé zpěváčky sólisty. Seznamoval nás s klasickou hudbou,byl mým prvním prostředníkem mezi díly Bedřicha Smetanya dalších mistrů. Během gymnázia jsem soukromě studovalhru na housle a také zpěv u italského tenoristy FernandaCarpiho, na jehož hodiny k mému úžasu docházelai Maria Tauberová, Jaroslav Gleich a další významní pěvciNárodního divadla. Rozhodující vliv na můj životní osud mělpěvec Jan Konstantin. Přesvědčil tatínka, podle jehož přáníjsem měl pokračovat v dobře zavedeném řezbářství a rámařství,abych se věnoval hudbě. Tatínek souhlasil s tím, že alemusím udělat tovaryšské zkoušky z řezbářství, abych v případěsvého uměleckého ztroskotání mohl vést jeho podnik.To jsem splnil.S operou jsem na radu Jana Konstantina začal od píky jakosborista. Od 1. listopadu 1945 jsem stanul na prknech Národníhodivadla, kde se právě zkoušel Boris Godunov s VilémemZítkem v titulní roli. Jeho profesionalismus a osobnícharisma mě ovlivnily natolik, že jsem později při svýchrežiích vyžadoval „zítkovskou“ disciplínu, nejvyšší pozornosta oddanost společnému dílu. Jako sborista jsem se seznámils operním repertoárem, jako student Filozofické fakultyUniverzity Karlovy jsem navštěvoval přednášky srovnávacíliteratury Václava Černého a dějin umění Antonína Matějíčka,Josefa Cibulky, Jaromíra Pečírky a dalších významnýchprofesorů, kteří po Únoru 1948 museli fakultu, stejně jakojá, z politických důvodů opustit. Na jaře 1948 mne odvedlina vojnu do Těchonína na Moravě. Tam jsem založil pěveckýsbor, s nímž jsme vystupovali v mnoha městech a sbíraliocenění na soutěžích. Od ostatních souborů jsme se lišilitím, že jsme místo vojenského mládežnického repertoáruzpívali sbory Bedřicha Smetany, Jaroslava Křičky, JosefaFoto archivDvakrát Ladislav ŠtrosBohuslava Foerstera či Leoše Janáčka. Z Těchonína jsemse dostal do AUSu, kde jsem působil rovněž jako sbormistr,a poté mě odveleli do Mostu, kde jsem se seznámil s ředitelemdivadla, a ten mi nabídl mou první profesionální opernírežii – operu Jan Výrava v Ústí nad Labem, které bylo v tédobě spojené s Mostem a Teplicemi. Tato má první režie seuskutečnila koncem roku 1950 po mém návratu do civilu.Dostal jsem nabídku zůstat v Ústí jako režisér, ale dal jsempřednost místu asistenta režie v pražském Národním divadle.Tím se mi otevřela cesta k mému snu stát se opernímrežisérem. K první samostatné režii v Národním divadle sicevedla ještě devítiletá praxe třiceti asistentur a pomocnýchrežií, ale ty znamenaly důkladné školení a sbírání zkušeností.Učil jsem se od režisérů Hanuše Theina, Luďka Mandause,Václava Kašlíka, Bohumila Hrdličky, s dvěma poslednějmenovanými jsem později vytvořil onu v cizině skloňovanou„Die Prager Schule“ 60. a 70. let, která přinesla za železnouoponu řadu podnětů v operní režii a scénografii.Profese operního režiséra vyžaduje jak talent, tak i všestrannévzdělání. Samozřejmým předpokladem je hudební vzdělání,režisér se musí orientovat v partituře, musí umět „přečíst“dílo z not. Ale není na škodu, když má i praktické zkušenostiuměleckých profesí. Sám jsem si vyzkoušel práci sbormistra,takže jsem vždy věděl, co mohu od sboru požadovat.Každému sboristovi (ale i sólistovi) jsem vymodeloval konkrétnídetailní pohyb a trval jsem na dodržování této choreografie.Sborové scény a ansámbly měly u mě svůj pohyba protipohyb, jak jsem se to naučil v harmonii a kontrapunktupři svých studiích kompozice, které jsem absolvoval za válkyu violoncellisty České filharmonie V. P. Mlejnka. U něhojsem studoval i čtení partitur.Stejně tak mou práci se sborem i sólisty ovlivnil rovněž můjvztah k výtvarnému umění. Zpočátku to byla praxe z otcovyřezbářské dílny, kde jsem se naučil, co to je dórský, iónskýa korintský sloup a jak se modeluje lidská postava, pozdějijsem na přednáškách z dějin uměn získal rozhled i po výtvarnémumění, které mi přinášelo mnoho inspirací.Stejně jako když dirigent umí dobře hrát na některý nástrojnebo nástroje, jeho autorita u orchestru stoupne, tak i prooperního režiséra jsou všechny praktické zkušenosti dobréa při práci na jevišti se jeho erudice rychle prokáže. To,že jsem studoval zpěv, mi pomohlo odhadnout, co mohupožadovat od zpěváků, a trvat na svých požadavcích. Vzpomínámsi, jak jsem přesvědčoval Beno Blachuta v DoubravověBaladě o lásce, aby zpíval arioso v diagonále s hlavoudolů a on mi oponoval, že se to nedá zazpívat: „Pane režisére,já tam mám nahoře béčko!“ A protože mně záleželo natom, aby situace působila uvolněně, jako když je představitelrozložený na louce, tak jsem si lehl a svým nedokonalým

studie, komentáŘe 41hlasem jsem mu to celé odzpíval. On mě chvíli pozorovala pak řekl: „Když to zazpíváte vy, tak já to tedy zkusím.“A bylo po diskusi.Ale ani sebelepší znalosti a vědomosti k práci na jevišti nestačí.Je třeba mít také srdce a skrze ně rozpoznat, co muzikaobsahuje. Dokonale technické výkony instrumentalistů jsoubez citu k ničemu. Slyšet muziku, mít ji rád, zamilovat sedo ní a umět jí naslouchat, to je základní podmínka úspěšnéhopřístupu k dílu. Nemohu udělat dobře operu, ke kterénemám vztah a jejíž hudba mi nic neříká.Vždy mi byla bližší velká osobní zaangažovanost tvůrce nadíle než chladný teoretický odstup. V Ostravě jsem poznalrežiséra Gavelu, to byla vařící koule, která se valila souborema strhávala ostatní k výkonu, jako když jde o život. Tentopřístup jsem si odnesl do své praxe. Proti Gavelovi bylmůj další učitel, Ferdinand Pujman, daleko chladnější, aleod něho jsem se zase naučil požadavku řádu.Každý dobrý kumštýř si časem najde svůj rukopis, svůj styl.To platí jak pro skladatele, tak i pro režiséra. I já jsem sičasem vypracoval svůj „štrosovský“ rukopis, takže divák, kterýneměl v ruce program, mohl poznat, že jde o moji inscenaci.Na uměleckém rukopisu se podílí mnoho okolností,národností počínaje, zkušenostmi, osobním založeníma temperamentem konče. Český výtvarný kubismus bylvždy jiný než německý nebo picassovský, měl svou českoubarvitost. České divadlo, které se rodilo v odtržení od světaza železnou oponou, kam jsme vyjížděli se zpožděním ažněkdy koncem 50. a začátkem 60. let, bylo ovlivněno poetickýmdivadlem E. F. Buriana, hudebními, výtvarnými i literárnímisměry meziválečné avantgardy. Na poválečném formováníčeské opery pak měla velký vliv Opera 5. května,osobnosti jako Václav Kašlík, Alfréd Radok a Josef Svoboda,od nichž, především od Kašlíka, jsem se mnoho naučil.Po Kašlíkovi se Svobodou jsme byli zváni do ciziny i my – já,Vladimír Nývlt a Marcel Pokorný. V zahraničí musel člověkprokázat, že něco umí, jedině pak se mu dostalo dalšíhopozvání. Přesto (a nebo možná právě proto), že jsme byliuzavření za železnou oponu, byli jsme svoji a tím jsme získávaliprestiž na zahraničních scénách. To platilo nejen prooperní režii, ale i pro výtvarníky, architekty, filmaře, kteříod 60. let sklízeli mezinárodní uznání na výstavách a festivalech.Pro „Die Prager Schule“ byla typická spolupráce s kvalitnímiscénickými výtvarníky. Vlastně s tím začal už FerdinandPujman, když přizval ke spolupráci Jana Zrzavého čiFrantiška Kyselu, Hanuš Thein zase Josefa Ladu a VincenceBeneše, po válce to byl Josef Svoboda a Vladimír Nývlt,který se stal mým nejčastějším a nejbližším spolupracovníkem.Přínos pražské školy byl mj. právě ve vysoké úrovniscénografické práce.Na mém rukopise se podílelo i to, že jsem vždy paralelně sledovalčinohru a vývoj hereckého umění, a pak také, že jsemse snažil v každém díle vystopovat a respektovat určitý styl.V případě Ariadny to byl můj odedávný obdiv k antice. Dohudby Bohuslava Martinů se mi prolínala dokonalost antickýchsoch, které mi ožívaly před očima, v jeho Hrách o Mariito byly křivky gotických madon z obrazů Mistra třeboňského,mimochodem rovněž odkoukané z antiky, v Juliettě jsemhledal inspiraci u surrealismu Františka Muziky, vše, cojsem poznal při studiu dějin umění, se mi zhmotňovalo domých operních režií. Vždy jsem také cítil, že dělám divadlov určité době a snažil jsem se, aby to, co se na scéně odehrává,tu dobu odráželo, aniž bych nutně musel jít cestou lacinéaktualizace, jak je to dnes často k vidění.Štrosovský rukopis znamenal mj. i to, že jsem opravdu vycházelz profese řezbáře nebo sochaře, který tvoří od detailu každépostavy jeden velký celistvý scénický obraz, v němž hrálroli každý pohyb anebo třeba i každá dodržená pauza. V tomsmyslu jsem naplnil tatínkovo nerealizované přání stát seřezbářem. Byl jsem řezbářem svých operních inscenací.V 50. letech mě požádal Hanuš Thein, abych mu vypomohlna Státní konzervatoři s hereckou výukou. Začal jsem učitbez jakýchkoli pedagogických zkušeností. V té době jsemměl za sebou první samostatné režie v Ústí nad Labem a asistentskoupraxi v Národním divadle, ale metodiku výukyjsem si musel vypracovat sám. Thein po mně chtěl, abychse studenty zkoušel výstupy z oper, které měli nastudované,což nebyl problém, protože jsem repertoár ovládal ze svépraxe. Vedl jsem studenty k tomu, aby si vytvořili názor napostavu v závislosti na hudbě. Formou hereckých etud jsemprovokoval jejich fantazii, často a rád jsem využíval postavyz italské komedie dell’arte, kterým jsme vymýšleli různésituace. Učil jsem studenty a přitom jsem se učil sám. Nakonzervatoři jsem pak působil ještě v druhé polovině 70. leta poté na HAMU, kde jsem se stal vedoucím operního odděleníDISKu. To už ale byla doba politicky složitá a mé postavenína škole nebylo jednoduché. V roce 1990 jsem byl jmenovánprofesorem operní režie na HAMU a během tří letjsem vychoval několik absolventů, z nichž jsem měl radost,mezi nimi byl Jiří Nekvasil i Vojtěch Spurný, oba se projevilijako talentovaní a vzdělaní režiséři. Po roce 1993 jsem výukuukončil, protože jsem nenalézal mezi studenty dostatektalentů, které by mělo smysl vést. Bez talentu ani sebelepšípedagog z nikoho velkého umělce nevychová.S režisérem Bohumilem Hrdličkou nás pojilo stejné krédo:stát pokorně před dílem a jeho autorem. Dokud bude světsvětem, tak pro mě bude platit, že Verdi je Verdi a SmetanaSmetana, stále budu hájit to, že ať si vymyslím na scénějakékoli řešení, vždy je třeba mít autora na piedestalu a ne seho snažit rozvrátit jen proto, abych dal najevo vlastní genialitu.V tom byla síla naší české školy a její odkaz budoucímgeneracím. Samozřejmě, že se režisérské umění musívyvíjet, ale ne směrem k prezentaci sebe sama, vždy musímsloužit dílu, nikoli sobě. V posledních letech se nejen u nás,ale i ve světě objevily tendence k rozpadu řádu, skrývané zatzv. postmodernismus – na scéně dominují citace, travestie,pasticcio. Ale už se objevují i kritici nynějšího postmodernismua postindustrialismu, za všechny bych zmínil NoamaChiomského, který velmi kriticky analyzuje současnouAmeriku, a jdou za ním tisíce studentů. Je to na jedné stranědůkaz svobodomyslné americké demokracie, ale na druhéstraně to na praktickou politiku a tím i na stav světa nemázas až tak velký vliv.Mým krédem vždycky bylo, že umění má mít moc měnit, kultivovatlidskou duši. K tomu je ale třeba umění vrátit mravnosta duši. Pokud umělec dokáže mravním uměním atakovatsoučasnou generaci, je jeho úkol na tomto světě naplněn.Vždycky jsem tvrdil, že bych nechtěl být ničím jiným nežoperním režisérem. Ale není to tak docela pravda. Pokudbych se v příštím životě rozhodoval pro nějaké jiné povolání,pak by to bylo něco jako kazatel, který by vedl lidi k tomu,aby o sobě přemýšleli, aby byli lepší a aby od začátku myslelina to, jakou cestou v životě půjdou. Jedině toto poslání bydokázalo konkurovat mé velké lásce k divadlu a muzice, ježse šťastně spojily v dráze operního režiséra.Viděl jsem toho na světě mnoho, navštívil jsem města vytesanádo skal před pěti tisíci lety, ale síle a moci hudby se nicnevyrovná. Má na člověka všemocný vliv, který překonávározdíly původu, civilizace, myšlení. Když v Její pastorkynistojí na scéně pět lidí, každý z jiné země a s jiným kulturnímzázemím, a všichni cítí v jediném okamžiku totéž, všechnymuzika zasáhne, ovládne a spojí, je to něco naprosto úžasného.Náhodně vybrané společenství lidí se náhle ocitne napalubě jedné lodi a plachtí ke společnému cíli. To dokážepouze hudba. Pro takové zážitky bych svou dráhu neměnila jsem vděčný, že se mi dostalo té radosti pocítit kouzelnoumoc hudby a snad ji také trochu předat svým divákům. •

42studie, komentáŘeco snad nevíte o starší České hudbĚxii. kterak se jezdilo z jižních Čech za operou do benátek Lucie MaňourováTento díl věnovaný hudební historii českých zemí v 17. stoletív krátkosti představí zajímavou skutečnost, v probádanýchdokumentech české hudební historie doposud ojedinělou.Týká se pramenně doložených přímých styků majitelůčeského panství s jedním z hlavních center italské opery.Přenese nás o více než 300 let zpět, na jihočeské panstvíČeský Krumlov, kterému od dvacátých let 17. století vládlštýrský rod Eggenbergů. Poslední z eggenbergských pánůna Krumlově, Johann Christian, zde bydlel od roku 1665 dosvé smrti v roce 1711. On i jeho manželka Marie Ernestina,rozená ze Schwarzenbergu, byli velkými milovníky uměnía kultury – literatury, divadla a také hudby, především téscénické. V areálu svého českokrumlovského sídla nechalivystavět nové zámecké divadlo, vybavit ho kulisami, kostýmy,vydržovali si hereckou společnost a pomýšleli zcela jistěi na operní provoz.Pro repertoárovou inspiraci se tehdy jezdilo přes Alpy doBenátek, které byly vyhlášené ojedinělou řadou veřejnýchoperních divadel. Jejich činnost byla založena na zdatnostipodnikavých impresáriů, na výkonech mnohdy nekritickyzbožňovaných zpěváků a také na přitažlivosti repertoáru,který obsahoval čerstvé novinky, byl často obměňován,a protože musel vždy uspět u publika, mnohdy se podbízeljeho vkusu a dychtivosti po líbivých efektech.Významnou část obecenstva operních představení předevšímv hlavní, karnevalové sezoně (od sv. Štěpána do popelečnístředy) tvořili v benátských divadlech 17. a 18. stoletíšlechtici, kteří přijížděli za tímto atraktivním zdrojem zábavyze všech koutů Evropy. Kromě zájmu o operní novinkyje sem přitahovala možnost společenského vyžití, navázánínových kontaktů i předvedení vlastní osoby, postavenía majetku.Účetní materiály z let 1692–1693 uložené v českokrumlovskémarchivu dokumentují, že benátské karnevalové sezony1693 se zúčastnil také kníže Johann Christian z Eggenbergus chotí a částí svého dvora. Nejdůležitějším pramenem je123 stránkový účetní soupis psaný v německém jazyce, kterýobsahuje vyúčtování cesty českokrumlovského vladaře přesRakousko do Benátek a zpět přes Štýrský Hradec do Vídně.Jednotlivé položky vyskytující se v tomto materiálu se týkajípředevším nákladů spojených s materiálním zabezpečenímcesty – tzn. noclehů, přepravy, ošacení, stravování atd. Vedletoho se zde však vyskytují také údaje vypovídající o návštěváchoperních představení v Benátkách, nákupu hudebnina hudebních nástrojů.Z výplatní listiny vystavené 24. listopadu 1692 v ČeskémKrumlově vyplývá, že cesty do Benátek se kromě knížecíhopáru účastnilo i 38 služebníků a úředníků eggenbergskéhodvora. Byli mezi nimi pobočník, hofmistr, písař i všemožníposluhovači a podkoní, ale také trubači a kastrát Maisl.Kastrát (tedy mužský sopranista) Maisl, jenž žil v letech1670–1696, byl kuriozitou kapely Johanna ChristianaJeviště barokního zámeckého divadla v Českém Krumlově dnesFoto Věroslav Škrabánek

studie, komentáŘe 43z Eggenbergu. Jeho jméno je poprvé uvedeno v účetnímzápisu, podle kterého dal kníže v roce 1679 vyplatit Maislověmatce drobnou částku jako dar pro blíže neurčený účel.Podle dalších osudů tohoto muže lze usuzovat, že oním „blíženeurčeným účelem“ mohla být kastrace. Chlapci byly poténa knížecí náklad pořízeny studijní potřeby, oblečení, obuva byl poslán do Vídně na studia. V dalším roce s ním pak jelhlubocký stavitel italského původu Jakub de Maggi do Benátek.Přídomek „Maisl Castraten“ se vyskytuje na výplatníchlistinách v letech 1692–1693 a také u dvou antifon v seznamudochovaných hudebnin z této doby. Maisl byl zřejmě problematickoupostavou mezi knížecími služebníky – dochovaly sezmínky o jeho častých útěcích a následném hledání v Augsburgua Salcburku a o dluzích, které za něho platil sámkníže. Z účetních dokladů z cesty knížecího dvora do Benátek,jíž se tedy tento zpěvák účastnil, vyplývá, že mu bylavyplácena gáže častěji a po menších částkách – měl zřejměnějaké časté „neodkladné výdaje“ a nebyl by schopen šetřitvždy celý měsíc. Maisl, u něhož neznáme ani křestní jméno,ani datum a místo narození, je zatím jediným zjištěnýmkastrátem pocházejícím z českých zemí – pokud zde působiliv kapelách šlechtických dvorů nebo chrámů jiní kastráti,byli to vždy Italové.Početný průvod, který se vydal na cestu z Českého Krumlova7. října 1692, dorazil do Benátek 12. ledna následujícíhoroku a setrval zde do 16. února. Během tohoto pobytu shlédliEggenbergové s doprovodem v rámci karnevalové sezonyopery ve všech pěti operních divadlech, ve kterých se tehdyhrálo. Nejprve v největším – Teatro San Giovanni Grisostomo,pak v divadle San Luca, poté v Teatro San Giovannie Paolo, divadle San Angelo a nakonec v Teatro San Moisè(názvy divadel se odvozovaly od jména kostela, pod jehožfarnost divadelní budova spadala). V eggenbergských účetníchzáznamech za toto období se vyskytuje celkem 27 zápisůtýkajících se návštěv oper. Dozvídáme se z nich velmi přesnědatum i výši výdajů za vstup i za další položky – libreta, svíčkypro posvícení na text, sladkosti apod. Repertoár pak lzejednoduše odvodit z literatury obsahující herní plány jednotlivýchoperních divadel v jednotlivých sezonách.Podle všech konkrétně jmenovaných osob figurujícíchv účetních zápisech lze usuzovat, že kníže Johann Christianz Eggenbergu umožnil návštěvu operních představenínejen svým vyšším dvorním úředníkům a hudebníkům, aleže hradil vstupné spolu s dalšími výdaji i nižšímu služebnictvu(služebným, lokajům, kuchařům i podkoním). Ve dvoupřípadech dosáhl počet návštěvníků benátské opery z řadeggenbergského dvora až čísla 38! V tomto počtu však mohlibýt zahrnuti i hosté knížete. Zpřístupnění operních divadelnejnižšímu služebnictvu nebylo obvyklé. Jaký záměr všakvedl knížete Eggenberga v Benátkách k takovým gestům,není známo.V městě na laguně se Eggenbergové nevěnovali jen návštěvámoperních divadel. Účetní záznamy svědčí také o nákupuhudebnin. Na zpáteční cestě pak byla ze Štýrského Hradceodeslána do Benátek směnka na 32 zlatých a 30 krejcarů „zazaslanou operu“. Je možné, že se jednalo o partituru některéz oper, které shlédl Johann Christian během karnevalu tohoroku v Benátkách. Nejčastěji totiž navštívil představení operydobově nejhranějšího autora Carla Franceska Pollarola LaForza della Virtù. Opis její partitury se spolu s osmi dalšímioperními partiturami benátské provenience dochovala v bezvadnémstavu v českokrumlovském archivu. Všechny zmíněnénotové materiály se pravděpodobně dostaly do ČeskéhoKrumlova v období vlády Johanna Christiana z Eggenbergua jejich vznik se datuje právě od roku 1693 do konce 17. století.V ani jedné z nich se však nedochovaly jakékoli poznámkytýkající se jejich praktického využití, k žádné z nich nemámev českokrumlovském archivu k dispozici ani rozepsané party,ani jakékoli účetní dokumenty o jejich inscenování.Sbírka českokrumlovských partitur představuje jediný dosudznámý soubor tohoto druhu ze 17. století na území Čech.Světově unikátní je navíc koncentrace šesti exemplářů operCarla Franceska Pollarola. O tom, proč nedošlo k provedenížádné z těchto oper na jevišti českokrumlovského zámeckéhodivadla, můžeme pouze spekulovat. Zcela prozaická jevarianta náhlé vytíženosti Johanna Christiana z Eggenbergupovinnostmi u císařského dvora (v roce 1691 se stal tajnýmradou císaře Leopolda I.). Ze zjištěných faktů se lze rovněždomnívat, že kníže upustil od svého úmyslu – mohl usoudit,že jeho sídlo malého významu v poměrně nehostinné oblastinení lákavé pro italské interprety a školené zpěváky vůbeca že bez nich se jeho plány neuskuteční. Jeho operní ambicelze porovnat s hrabětem Janem Adamem z Questenberguz Jaroměřic nad Rokytnou. Také Questenberg zpřístupňovaloperní představení poddaným – dokonce si zakládal natom, že v jeho divadle poddaní z Jaroměřic vystupují. Takéon sestavil kapelu z místních zdrojů, sháněl aktuální opernírepertoár z Itálie, ale také z Vídně. Právě užší uměleckénapojení na Vídeň však nelze u Eggenberga vystopovat,stejně jako typické Questenbergovo zvaní vzácných šlechtickýcha uměleckých návštěv, pro něž se uspořádání operníhopředstavení takzvaně „vyplatilo“. Důležité bylo také Questenbergovoneobyčejné zapálení pro operní žánr a odhodlanost,s níž repertoár i italské sólisty dostal na své moravskésídlo. Podstatnou příčinu Eggenbergova neúspěchu však lzevidět v podmínkách existujících na konci 17. století v českýchzemích, ale i v tehdejších možnostech italského operníhoimportu do Evropy. Questenberg zahájil operní produkceaž na počátku třicátých let 18. století, kdy by se již také proEggenberga otevřely další možnosti – například služby některéz kočovných operních společností.České země si musely na dílo nejhranějšího benátskéhoautora devadesátých let 17. století ještě několik desetiletípočkat – jako poslední titul operní sezony 1728–1729 uvedlaDenziova operní společnost na scéně pražského divadlahraběte Františka Antonína Šporka Pollarolův titul PublioCornelio Scipione. První z Pollarolových oper dochovanýchv Českém Krumlově, La Forza della Virtù, se dočkala premiéryna jevišti eggenbergského, nyní již Schwarzenberkyupraveného zámeckého divadla v letošním roce. Na Festivalukomorní hudby Český Krumlov zazněla její zkrácenáverze v rámci takzvané Barokní noci v provedení souboruCapella Regia Praha (viz Hudební rozhledy 8/2006). •VÁNOČNÍPŘEDPLATNÉProdej od 1. 11. 2006v pokladněNárodního divadlawww.narodni-divadlo.cz

44knihyyvetta koláČkováa kolektiv autorŮČeská filharmonie100 plus 10 Vlasta ReittererováPublikace, vydaná s podporou Ministerstva kultury Českérepubliky, vychází ke 110. výročí založení orchestru Českéfilharmonie, přesněji řečeno jejího prvního oficiálního koncertu,který zazněl pod takovkou Antonína Dvořáka 4. ledna1896 v Rudolfinu. Je to publikace jubilejní, a proto převážněpřehledová, poskytuje obraz o uplynulém století prvního českéhoorchestru ve stěžejních faktech a datech, a o osobnostech,které byly a jsou s tímto orchestrem spjaty. Za redakčníhovedení Yvetty Koláčkové, která se také autorsky podílelana řadě kapitol, ji připravili (abecedně) Jindřich Bálek, PetrKadlec, Ludvík Kašpárek, Pavlína Landová, Lenka Petáková,Jiří Pilka, Robert Škarda, Karel Špelina, Jana Vašatová,Bohuslav Vítek a Petar Zapletal. Připojena je stať předsedyVědecké rady Akademie věd ČR Františka Šmahela nazvanáHudba v České akademii věd a umění, tedy příspěvek současnéhopředstavitele instituce, která vznikla díky nadaciarchitekta Josefa Hlávky, historicky byla jedním z protektorůčeského hudebního dění a je jedním ze sponzorů dnešníhodění filharmonického. (K této úvodní stati patří takéchronologický přehled udělených Výročních cen České akademievěd a umění v letech 1891–1939, který bychom v tétoúplnosti jinde obtížně hledali. Je to jedna z kapitol, kterévlastní filharmonickou činnost přesahují a řadí se vedlekapitol, které její činost dokreslují konkrétními profily osobnostífilharmonické minulosti i současnosti).Řekněme rovnou, že kniha je přehledovou retrospektivou,nechtěla být hodnotící publikací s kritickou reflexí, nenahrazujezevrubnou analýzu komplikovaných filharmonickýchdějin. Stoletá historie orchestru by takovou publikaciuž vskutku zasloužila a snad také jednou vznikne. Bez podkladů,vytvořených pro jubilejní knihu, se přitom rozhodněneobejde. Přesto se domnívám, že úvodní shrnující kapitolazachycuje stěžejní chvíle v dějinách orchestru přece jenponěkud paušálně. Na pěti stranách dějiny orchestru nabitézvraty a krizemi jistě postihnout nelze, postrádám všakalespoň náznak pokusu o zařazení do kontextu celoevropskéhoprocesu. Zdůvodnění výjimečnosti Prahy tím, že zdenesídlil dvůr, nestačí, jednak je tento náhled značně sporný,a i kdyby, na konci 19. století měla profesionalizace a institucionalizacemoderního koncertního života s tímto faktemuž pramálo společného. (Že bylo řediteli Národního divadlaFrantišku Adolfu Šubertovi upřeno druhé křestní jméno,které užíval jako ředitel i jako dramatik, je patrně nedopatření.)Profil symfonického orchestru tvoří jeho dirigenti,a tak hned po úvodu následuje přehledová kapitola o dirigentskýchosobnostech s vestavěnými profily jednotlivýchmistrů taktovky. Tady by zase bylo vhodné připomenout,že Oskar Nedbal v Praze po roce 1918 nijak srdečně uvítánnebyl, a už vůbec ne u České filharmonie. Výmluvný je početvystoupení, která s filharmonií realizovali v průběhu let jejíšéfdirigenti, druzí dirigenti a stálí hosté. Možná překvapí,že nejvíce koncertů realizoval s filharmoniky Vilém Zemánek.Nedočteme se ovšem, že se nakonec stal pro svůj německo-židovskýpůvod nežádoucí, což je také jedna ze skvrnekv dějinách orchestru, o které by se snad ani v jubilejní prácinemělo mlčet.Nápad se soupisy, výčty a statistikami byl šťastný, jistě velmipracný a zaslouží zvlášť zmínit. Po kapitole dirigentskýchosobností od počátků k dnešku následuje obrácená štafeta,v níž jsou představeny hlavní šéfdirigentské osobnostiv datech a fotografiích. Nacházejí se mezi nimi tak unikátnísnímky jako Zdeněk Mácal s Leonardem Bernsteinem,Rafael Kubelík s Olivierem Messiaenem či Václav Talichs mladým Charlesem Mackerrasem. Samostatnou kapitolutvoří vývoj repertoáru České filharmonie, je charakterizovánojejí sepětí s tvorbou českých skladatelů a jsou uvedenyvýrazné premiéry skladatelů cizích jako Mahlerovy Sedmésymfonie pod skladatelovou taktovkou (spolu s ukázkoujím retušované partitury) či česká premiéra jeho Písněo zemi s Otakarem Ostrčilem ap. I přes stručnost se podařilojednotlivé etapy charakterizovat, hlubší rozbor také teprvebude muset přijít. Kapitolu doprovázejí profily prvníchhráčů orchestru; je jich celkem 41 a každý, kdo kdy dávaldohromady něco jako slovníkové heslo či propagační materiál,ví, jak nelehký je to úkol. Rozsáhlá je nahrávací činnostČeské filharmonie a také jí byly samozřejmě věnoványsamostatné kapitoly. Zde tvoří ilustrace záběry jednotlivýchnástrojových sekcí, s jmenovitě identifikovanými zobrazenýmičleny. I zde jsou unikátní fotografie, jako napříkladsnímek několika hráčů s Pablem Casalsem po legendárnímkoncertě v dubnu 1937, z nějž byl pořízen neméně legendárnísnímek Dvořákova Violoncellového koncertu s GeorgemSzéllem (ten na snímku bohužel chybí). Jenom o zahraničníchzájezdech České filharmonie by mohla vzniknoutobjemná kniha. Shrnující kapitola postupuje geograficky,po jednotlivých zemích (s důrazem na současnost), přičemžvyzdvihuje nejvýraznější momenty a dokresluje je fotografiemia také několika výňatky z kritik (bohužel jen z posledníchdvou let, ovšem kritická reflexe výkonů ČF doma i v zahraničíby byla na další obsáhlý spis). Patrně největší zajímavostifaktografické i fotografické přináší kapitola o hostovánívýznamných hudebních skladatelů. Na snímku byl zachycenEdvard Grieg při svém jediném dirigentském vystoupenís ČF, Alexander Zemlinsky, Arthur Honegger, AaronCopland, mladičký Bernstein při svém prvním zahraničnímvystoupení vůbec, které absolvoval právě v Praze, a také přisvém téměř posledním v červnu 1990. Podobně poutavougalerii slovem i obrazem poskytují sólisté. Kapitola Svědectvídoby zachycuje ČF v nejrůznějších historických situacícha při slavnostních koncertech nejrůznějšího druhu a obsahu(fotografie i text jsou dostatečně výmluvné).Čtvrtinu knihy tvoří přílohy, které jsou cenné nejen tím, cose do vlastní knihy z pořízených archivních výzkumů dostalo,ale hlavně tím, že za nimi zůstal zpracovaný materiál, který– jak již výše řečeno – jistě bude dále sloužit: přehled dějin ČFv datech, přehled všech koncertních mistrů historie, přehledprovedených děl B. Smetany a A. Dvořáka (z prostorovýchdůvodů uvádí konkrétně první provedení díla v ČF a provedeníposlední, ostatní pouze početně, nicméně v databázi

knihy 45ČF jsou další provedení dohledatelná), podle stejného schématupřehled premiér děl českých skladatelů (včetně premiérskladeb ke stodesetiletému filharmonickému jubileu), jižzmíněný přehled výročních cen České akademie věd a umění,úctyhodnou diskografii ČF snímků vydaných za posledníchdeset let, tedy včetně reedic starších snímků (nedalo mito a spočítala jsem, že to byla díla 360 autorů – bez antologií– a to například Má vlast byla za těchto deset let reeditovánaresp. nově nahrána jedenáctkrát; bezpočet snímků věnčímezinárodní ocenění) a za stejné období neméně úctyhodnýpřehled zahraničních zájezdů. Tableau členů ČF, bibliografiea jmenný rejstřík publikaci uzavírají. Je třeba jen zopakovat,že dějiny ani současnost České filharmonie samozřejměnemají jen slunné stránky a souhrnnou historii uplynuléhostoletí její existence se vším všudy bude teprve třeba napsat;recenzovaný sborník pro to vytvořil v přípravných pracíchpředpoklady a měl by se stát pro historiky výzvou. Zazvláštní zmínku stojí pečlivá redakční práce hlavní autorkya redaktorky Yvetty Koláčkové a vkusné grafické zpracováníJohana Vlacha. •Nakladatelství Akademia ve spolupráci s Českou flharmoniíke 110. výročí orchestru, Praha 2006, 271 s., ISBN 80-200-1422-5jiŘí benešstátní filharmonie brno1956–2006 Věra LejskováS menším zpožděním se mi dostala do rukou mimořádněreprezentační publikace bilancující 50 let existence a činnostiStátní filharmonie Brno; protože zde o ní dosud nebylazmínka, pokládám vzhledem k uměleckému významu SFBza svou dokonce povinnost ji na stránkách Hudebních rozhledůpřipomenout.Autorem celého velmi čtivého a historicky detailně zpracovanéhotextu je dlouholetý dramaturg i člen orchestru SFB,PhDr. Jiří Beneš, a je to – podle počtu jednotlivých kapitol– jakési desatero SFB, začínající sloučením Symfonickéhoorchestru brněnského rozhlasu se Symfonickým orchestremkraje brněnského, a pokračuje až po současnost – vlastně netak docela : v podstatě je to úsek života zcela uzavřený, neboťdnes už nese toto symfonické těleso název nový, FilharmonieBrno! Přirozeně jsou zde podrobně představeni šéfové SFB– Břetislav Bakala, Jaroslav Vogel, Jiří Waldhans, FrantišekJílek, Petr Vronský, Leoš Svárovský, Otakar Trhlík, AldoCeccato, Petr Altrichter – kteří všichni zanechali na činnostifilharmonie výraznou stopu své osobnosti umělecké, organizační,i se specialitou svého repertoárového zaměření. Totéžplatí o dirigentech v pevném úvazku, tzv. „druhých“, jejichžjména jsou neméně zvučná.Seznamujeme se s různými působišti SFB od sálu brněnskéhoStadionu, kde se konávaly abonentní koncerty (i kdyžz dnešního pohledu je to sál takového tělesa zcela nedůstojný,a přece – kolik zde vzniklo mimořádně kvalitníchnahrávek LP!), přes rozhlasové studio Dukla, Besední dům– dnešní „sídlo“ SFB, i Janáčkovo divadlo, dějiště velkýchorchestrálních cyklů.Velmi zajímavé je líčení zahraničních zájezdů, zejména tohoprvního v r. 1956 na Varšavskou jeseň, s problémy dnešnígeneraci už naprosto nepředstavitelnými. Seznamujeme sepodrobně s komorními soubory i sólisty přidruženými k SFB– jejich řadu zahájilo legendární Janáčkovo kvarteto –, s Filharmonickýmsborem Beseda brněnská, i se dvěma dalšímipěveckými sbory, Českým pěveckým sborem Brno a Dětskýmpěveckým sborem KANTILÉNA – prostě je to čteníneobyčejně poutavé. A kdyby jen čtení! Skvělá a velmi obsažná,někdy až monumentální je fotodokumentace!Mimořádně zajímavá je faktografie, tu zpracovala JanaBaláčová, která zahrnuje nejen všechny členy orchestru, alei všechny dirigenty, kteří zde kdy hostovali, všechny sólisty,kteří se SFB vystupovali, detailní koncertní činnost rok poroce v zahraničí, i samozřejmě všechny brněnské koncertnísezony, nahrávky na nosiče atd. – na 128 stranách formátuA4 před námi defiluje půlstoletí umělecké práce obrovskéhomnožství zanícených lidí, a to nepočítám všechny ředitele,administrativní aparát atd.Skromně jsou k této knize připojeny ještě dva dokumenty:„Historie a současnost Státní filharmonie Brno“, což je sborníkstatí, v nichž se vyznávají ze svých vztahů k SFB muzikologovéRudolf Pečman, Jindřiška Bártová, Alena Keřkovskáa Robert Hanč, a CD se skladbami Antonína Dvořáka,Josefa Suka a Bohuslava Martinů – samozřejmě v provedeníSFB a dirigenty Břetislavem Bakalou, Jaroslavem Voglem,Jiřím Waldhansem a Františkem Jílkem.Mám však před sebou ještě jeden dokument vížící se k výročíSFB, který v této souvislosti nemohu pominout: je to CDsestavené z mimořádně úspěšných titulů natočených live nakoncertech v sezonách 2004 a 2005; dirigentem všech skladebje současný šéf filharmonie, Petr Altrichter, můžeme toproto považovat i za jeho reprezentační CD. Má jen jednuvadu, a to, že je neprodejné, protože určitě by potěšilo celouřadu hudebních „fajnšmekrů“. Tak trochu bychom mohliříci, že je v tanečním rytmu: Jan Novák zahajuje CD svýmiskvělými Filharmonickými tanci, brněnský rodák ErichKorngold je připomenut předehrou ke své opeře Helianinzázrak, ale už Zoltán Kodály nás vrací do taneční náladysvými Pěti tanci z Galanty, a CD vrcholí suitou Arama Chačaturjanaz jeho baletu Gajané. Výkon filharmoniků s jejichšéfem je skvělý, jako vždy, velmi sympatická je rovněž dramaturgie– nejlepším oceněním je to, že po přehrání CD sije člověk s chutí poslechne znovu. A ještě jednu maličkost:ačkoliv všechny skladby jsou nahrány Státní filharmoniíBrno, na přebalu CD už figuruje nový název, FilharmonieBrno. Vydalo PROMO – 0106, režisérem je Petr Řezníček.Vydání všech těchto dokumentů, připomínajících 50 lethudebního života Brna, je neobyčejně záslužné. •Vydala Státní filharmonie Brno, 2005, 127 stran. Součástípublikace je samostatně neprodejné CD s nahrávkami Státnífilharmonie Brno z archivu Českého rozhlasu Brno.

46svĚt hudebních nástrojŮs petrofem od kolébky Marek ŠimůnekFoto archivIng. Jan Petrof – obchodní ředitel firmy Petrof, a.s. a prezident Klavírnického svazu ČRa Mgr. Zuzana Ceralová-Petrofová – jednatelka firmy a prezidentka Evropskékonfederace výrobců hudebních nástrojůFoto archivOd roku 1989 po současnostKrálovéhradecké klavíry a pianina znají na počátku třetíhotisíciletí miliony lidí na celém světě. České hudební nástrojeznačky PETROF znějí v prestižních koncertních síních,nahrávacích studiích i v uměleckých školách. Uslyšíte je mimojiné v milánské La Scale, v sídle UNESCO i v budově operyv Sydney. Zákazník má možnost vybírat ze širokého sortimentunejkvalitnějších nástrojů s nejmodernějšími technologiemivčetně magneticky vyvažované a magneticky akcelerovanémechaniky. Značka PETROF – to jsou klavíry a pianinasvětové kvality.Rok 1989 znamenal zásadní celospolečenské změny pro většinustátů východoevropského bloku. K prvnímu protestu,který odstartoval tzv. sametovou revoluci v Československu,došlo 17. 11. 1989. Již v roce 1990 byl královéhradecký PET-ROF transformován ve Státní podnik PETROF, kterémupatřily provozy A. Foerster a Weinbach v Jiříkově, Röslerv České Lípě a PETROF v Liberci a v Moravském Krumlově.Do funkce obchodního náměstka ředitele podnikunastoupil ing. Jan Petrof, syn Dimitrije Petrofa. Z mnohaděkovných dopisů a referencí z počátku devadesátých letvynikají srdečná slova uznání známého klavíristy RichardaClaydermana:„…dovolte, abych Vám řekl, jak si cením koncertního křídlaPETROF, které jste před několika dny zaslali na mou adresu.Jeho krása, kvalita klávesnice i dokonalost tónu z něj činínástroj, který ještě umocňuje mé potěšení ze hry. Byl bychVám vděčen, kdybyste poblahopřála těm, kteří se podíleli najeho stavbě a dokázali do něj vtělit své zkušenosti a znalostii smysl pro perfektní práci. Zasluhují si můj obdiv, blahopřánía uznání. Vřelé díky Vám i firmě PETROF.“Významné 130. výročí založení oslavil PETROF důstojně.V rámci frankfurtského mezinárodního veletrhu hudebníchnástrojů se podařilo prosadit klavír PETROF I. Mondialna pódium Galerie, přímo do středu dění celého kulturníhoprogramu; pro své koncerty využil českého nástroje známýšpanělský tenorista Plácido Domingo, značka PETROF seobjevila na mnoha výstavách a kulturních akcích nejen FilharmonieHradec Králové, ale i hudebního festivalu Pražskéjaro, klavírních koncertů ve Španělském sále Pražského hradua mnoha dalších. Světová recese se královéhradeckýmklavírům a pianinům vyhnula, a podnik tak mohl realizovatdalší odvážné rozvojové aktivity. V polovině 90. let bylo otevřenovýzkumné centrum s bezodrazovou komorou sloužícík přesnému posouzení kvality nástroje, materiálů i jednotlivýchdílů, podnik začal vyrábět nástroje a jejich části nazakázku pro zahraniční firmy, a především navázal spoluprácis odborníky z nejrůznějších příbuzných oborů a zaměřilse na podporu vývoje a na inovaci svých výrobků. Státnípodnik byl zanedlouho poté – roku 1997 – transformovánna akciovou společnost Továrna na piana Hradec Králové,vedle níž vznikla společnost s ručením omezeným PETROF,jejíž základ tvořila čtvrtá generace Petrofů. Z výjimečnýchhudebních produkcí konce devadesátých let 20. století je namístě připomenout představení k 135. výročí založení firmy.O nevšední hudební zážitek se zasloužil německý Pianoboogie quartet, jehož nezapomenutelné královéhradeckévystoupení bylo zachováno pro milovníky hudby boogy woogyna digitálním nosiči.K 1. 7. 2001 se akciová společnost Továrna na piana HradecKrálové změnila ve společnost s ručením omezeným PETROFa jejím prezidentem se stal dosavadní předseda představenstvaakciové společnosti a bývalý obchodní náměstek státníhopodniku ing. Jan Petrof. Tím byl po 53 letech završen procesnávratu rodu Petrofů, kteří byli zbaveni svých práv po převraturoku 1948. Symbolicky se též v roce 2001 firma Petrof vrátilana místo, kde stavěl svůj první klavír její zakladatel AntonínPetrof – totiž do historického centra Hradce Králové, konkrétnědo domu s více než pětisetletou historií. Zde vzniklo nejensídlo vedení firmy, ale i prestižní prodejna hudebních nástrojů.Firma rozkládající se na ploše větší než 210 000 m 2 a zaměstnávajícízhruba 1200 pracovníků dokončila proces zaváděnístandardu kvality ISO 9001 a později též standardu ISO 14001a získala mezinárodně platné certifikáty.Představitelé čtvrté generace Petrofů (syn Dimitrije PetrofaJan, jeho sestra Olga Hynková spolu se synem AntonínaPetrofa Antonínem a dcerou Eugena Petrofa AlexandrouKomendovou) se na prahu 21. století zasloužili o dokončeníprivatizace firmy. Jejich zásluhou došlo k vybudování celoevropskésítě Pianosalonů šířících dobré jméno královéhradeckýchhudebních nástrojů. Významný vliv na prestiž firmymají vynikající výsledky výzkumného a vývojového střediska,v němž vznikají nové konstrukce a provádějí se nejrůznějšízkoušky zvuku a materiálů. Firma PETROF se v této doběstává členem významných světových organizací (Europiano,NAMM Asociation, PTG) a roku 2002 je obchodní ředitelkaZuzana Ceralová-Petrofová zvolena prezidentkou Asociacevýrobců hudebních nástrojů.V roce 140. výročí trvání firmy dolehla na PETROF celosvětováekonomická recese, mezi jejíž průvodní jevy patřilosilné oslabení amerického dolaru, celkový vzestup poptávkypo elektronických hudebních nástrojích na úkor nástrojůakustických a současně nebývalý růst nákupu levné produkcez Číny. V nevyhnutelném boji o zákazníka mohli na životnědůležitých mezinárodních trzích zvítězit jen ti nejsilnější.Nezbylo proto než učinit řadu ne vždy populárních kroků směřujícíchk stabilizaci a ozdravení podniku. Restrukturalizacefirmy se odrazila jednak v odprodeji některých nepotřebnýchnemovitostí včetně domu v historickém centru Hradce Králové,v odprodeji pobočných závodů, v obměně managementua v podstatném snížení počtu zaměstnanců přibližně na polovinu.Vedení společnosti se v jubilejním roce 2004 ujala představitelkapáté generace Zuzana Ceralová-Petrofová.I přes nelehkou transformaci podniku se podařilo záhydosáhnout významných úspěchů. Na oslavu 140. výročízaložení firmy na frankfurtském festivalu navázalo zahájenívýroby vlastní pianinové mechaniky a vyvinutí nového řešenímechaniky magneticky akcelerované. Dále PETROF uvedlna trh nový model malého křídla pod označením PETROFVI a zavedl novou technologii dosušování dřeva a povrchovýchúprav. Světlo světa spatřilo též unikátní křídlo PET-ROF III, opus 595 000, v jehož případě bylo poprvé použitosystému magneticky akcelerované mechaniky, mahagonovékostry a dalších originálních prvků. Toto umělecké dílobylo po své premiéře ve Španělském sále Pražského hradu25. 11. 2005 vydraženo za 2 810 000 Kč, přičemž část výtěžku

47byla poukázána ve prospěch zrakově postižených dětí a mládeže.Tradičně se PETROF podílel formou sponzorství téžna realizaci prestižního mezinárodního jazzového festivaluJazz goes to town, mezinárodní soutěže R. Firkušného čiPražského jara. PETROF tak i v této oblasti zůstal věrnýtradici, v jejímž duchu podporoval charitativní a uměleckéaktivity bez ohledu na vlastní tíživou situaci.S jistou mírou uspokojení může PETROF v současné doběkonstatovat, že v náročné zkoušce obstál a že si i přes vážnéexistenční potíže udržel příčku největšího evropského výrobceklavírů a pianin. A nejen to. PETROF neustále zvyšujekvalitu svých výrobků a dokonce dobývá i nové trhy, včetněobávaného trhu čínského. Vedle řady typů pianin a klavírův mnoha úpravách a modelech se dnes PETROF prezentujei špičkovým mistrovským nástrojem P1 – Mistral, kterýpatří k vrcholu současných klavírnických technologií. Vícenež 610 000 českých hudebních nástrojů využívají umělcii amatéři na všech kontinentech naší planety (s výjimkounehostinné Antarktidy).PETROF dnes nenechává nikoho na pochybách, že je dynamickyse rozvíjejícím zdravým podnikem. V roce 2005 získalmajoritní podíl akcií svého dlouhodobého dodavatele a největšíhovýrobce pianových skříní Piana Týniště, a. s., ing.Jan Petrof byl téhož roku jmenován prezidentem Klavírnickéhosvazu české republiky a jeho dcera – jednatelka a většinovámajitelka firmy Petrof – Zuzana Ceralová-Petrofová– byla v září 2005 zvolena do čela Evropské federace výrobcůhudebních nástrojů (CAFIM), která sdružuje národní asociacevýrobců hudebních nástrojů.Lesk značky Petrof neztrácející na intenzitě ani v porovnánís nejznámějšími světovými jmény v oblasti klavírnictví se odrážíi v jedné z posledních referencí – v dopise majitele a řediteleToedtman School of Music v Cincinnati, Ohio v USA:„Vážení, píši Vám, abych Vám vyjádřil svou spokojenost s novýmkřídlem Petrof, které jsem zakoupil. Naše škola, ve kterépracuje na 20 učitelů a navštěvuje ji přes 500 studentů, působíod roku 1974. Dvacet let jsem měl ve svém studiu pro výukuk dispozici koncertní křídlo Steinway. Nedávno jsem zjistil,že potřebuje generální opravu a rozhodl jsem se ho nahradit.Prohlédl jsem několik použitých Steinway nástrojů, alepak jsem vyzkoušel Vaše klavíry Petrof. Byl jsem tak nadšenýjejich nádherným elegantním tónem, hladkým chodemmechaniky a celkově vysokou úrovní zpracování, že jsem serozhodl provést výměnu svého Steinway křídla za nové křídloPetrof, které jsem koupil v BHA v Daytonu, Ohio. Všem svýmstudentům a ostatním učitelům v naší škole se nástroj Petrofvelmi líbí a jsem si jist, že někteří z nich si nástroje Vaší značkyv budoucnu zakoupí. Váš produkt je mnohem kvalitnějšínež asijská piana a přitom je cenově přijatelnější než nástrojeznaček Steinway či Bechstein. Přeji Vám s Vašimi krásnýminástroji v budoucnu mnoho obchodních úspěchů.“Cílevědomá práce pěti generací Petrofů přinesla své ovoce.Nejstarší dochovaný klavír Antonína Petrofa je označen opusovýmčíslem 258. I když to vzhledem k obchodnickým taktikámAntonína Petrofa neznamená, že musel být vyrobenjako 258., opusové číslo 600 000 mohl zakladatel firmy předpokládatjen velmi těžko. 140 let je velmi dlouhá doba, jednazásadní věc se však i přes pomyslnou časovou propast nezměnila:výroba klavírů v Hradci Králové jde dnes stejně jakopřed lety ruku v ruce s láskou a důvěrou k celé firmě a je těsněpropojena se světem hudebním a výtvarným, čímž se stávásoučástí naší kultury, jež překračuje hranice kontinentů.Ještě jednu devizu má PETROF vedle neměnné klavírnickéhrdosti: řemeslnou tradici podniku, který nikdy nebyl a nenífirmou jinou než českou. Tradice zavazuje. Přejme nástrojůmznačky PETROF, ať rozechvívají tisíce srdcí, ať rozdávajíradost a zklidňují alespoň částečně běh našeho uspěchanéhosvěta. Továrně PETROF přejme, ať roste do krásy a aťji čekají jen dobré časy rozvoje a celosvětový úspěch. •Nejnovější model koncertního křídlaP 210 PasataktuálnĚ – p 210 pasatPřední světový výrobce klavírů ze srdce Evropy, firma PET-ROF, představuje další nástroj z nové generace mistrovskýchklavírů. Po uvedení mistrovského klavíru P I Mistral v roce2001 přichází s modelem koncertního křídla P 210 PASAT.V tomto nástroji jsou zúročeny ty nejcennější zkušenosti, cořemeslníci, technici, konstruktéři a vědci získali předávánímz generace na generaci.Výzkumné oddělení spolu s vývojovým, které existuje vícenež 50 let, navrhlo a během této doby zrealizovalo již nesčetněnovinek v tradiční konstrukci klavírů PETROF. Zároveňbyly provedeny tisíce zkoušek mnoha různých materiálůa jejich kombinací, stovky výpočtů menzur a její optimalizace.Na konci této usilovné práce je tedy další z řady více než270 modelů nástrojů, které tu vznikly.Model P 210 Pasat má především novou akustickou rozlohu(menzuru). Je zvětšena délka a dimenze basových strunsměrem k většímu výkonu. Vysokou stabilitu ladění zajišťujejednotlivé zavěšení strun, nová konstrukce spolu s novýmimateriály kostry a především nově a originálně řešenéspojení litinového rámu s kostrou. To poskytuje neobyčejněpevnou a stabilní oporu litinovému rámu. Další významnýposun je i v oblasti „tvorby“ tónů. Čistý a trvalý tón jezabezpečen novou konstrukcí rezonanční desky spolu s novýmřešením jejího klenutí a uložení žeber. Samozřejmostíje přední i zadní vyladění částí strun, tzv. duplexů. Dlouhodobýmizvukovými zkouškami byl vybrán i nový materiál pročásti kobylek (javor a eben). Tvorbu charakteristického tónupodporuje spousta dalších, často neviditelných konstrukčníchzlepšení a nových materiálů.Vzhledově dodržuje nástroj P 210 Pasat střídmý design koncertníchnástrojů PETROF, ale jak je uvedeno v úvodu článku„To podstatné je očím skryto“. Teprve až při podrobnéprohlídce nástroje bude odborník žasnout nad preciznířemeslnou prací a nad důmyslným řešením mnoha problémůstavby klavírů. Laik se zase může potěšit novým designempovrchové úpravy litinového rámu v kontrastu s vnitřní plochouovinutí, nostalgicky připomínající historické koncertníklavíry PETROF. •Foto archiv

48svĚt hudebních nástrojŮklastr music czech madea historie výrobyhudebních nástrojŮv západních ČecháchFoto archivii. historie houslaŘství v lubech Jaromír JelínekLuby (Schommpach, Schönbach), poprvé písemně zmíněnéjiž roku 1158 a roku 1319 povýšené římským králem LudvíkemBavorem na město, leží na hranici se SRN, saskýmVogtlandem. Čtyřsetletá tradice výroby hudebních nástrojův Lubech je v tomto lesnatém podkrušnohorském regionuhluboce zakořeněna. Nástrojařské zkušenosti, odborné školení,dělba práce, ale i konkurenční boj oscilovaly po staletív čtyřúhelníku vytyčeném městy Luby, Markneukirchen– Wernitzgrun, Kraslice a Klingenthal.Prvním důkazem o existenci houslařství a houslařů v Lubechjiž v 17. století je zmínka ze 6. 3. 1677 o cechovním řáduhouslařů v Mark(neu)kirchenu. Cech byl tvořen dvanáctihouslaři, exulanty z Lubska a Kraslicka. Mezi ně patřil takéJohann Adam Pöpel z již neexistující osady Mostek (Bruck)v lubské farnosti, jehož viola, datovaná roku 1664, je zajímavýmexponátem NGM (Germanisches National Museum)v Norimberku.Po celé 18. století dominovalo výrobě hudebních nástrojův Lubech několik houslařských rodů – Plachtovi, Sandnerovi,Hoyerovi, Schusterovi. Vzorem jim byl především tyrolskýgénius Jacob Stainer, ale např. Franz Placht úspěšněnapodoboval i housle italských mistrů. Jimi vyráběné housle,violy, violoncella i kontrabasy také výrazně ovlivnily vznikdodnes známého označení nástrojů – tzv. schönbašské školy.Poctivá řemeslnost těchto průkopníků později pomohlanapravit škody napáchané mnohdy podprůměrnou produkcíkonjunkturální masové výroby na konci 19. století. Tehdyvýroba cenově dostupných hudebních nástrojů podnítilavlnu zájmu o hru. Na tento zájem mnozí lubští houslařizareagovali ziskuchtivě. Jistota odbytu vedla houslaře k dalšídělbě práce, využívání domácích dělníků i vzniku manufaktur.Kvalita nástrojů výrazně utrpěla. V roce 1887 v Lubechpůsobilo 220 drobných výrobců, vyráběly se statisíce předevšímsmyčcových hudebních nástrojů.Další konjunktura, související s novými trhy, přišla brzy poprvní světové válce. K obchodním úspěchům si některé firmypomáhaly mechanickým stařením nástrojů a vlepovánímzavádějících cedulek se jmény těch nejslavnějších mistrův historii – Stradivariho, Amatiho, Guarneriho, Stainera,Klotze… Dodnes jich je mnoho po celém světě a úspěšněmatou své majitele. Továrník Boček ve svém propagačnímmateriálu o československé Cremoně (kdysi také rakouské)přirovnává tyto tzv. krejcarové housle k dětským hračkám.S ním bránili dobré jméno lubských nástrojů i mistři absolventilubské houslařské školy jako Buchner, Himmer, Sandner,Schuster a další.Ve 30. letech dochází k logické krizi a odsunu řemeslníkůdo válečných výrob.Poválečný vývoj byl výrazně ovlivněn vyhnáním německýchodborníků, centralizací malých i větších dílen do družstvaa později do závodu Cremona, znovuotevřením houslařskéhoučiliště, učiteli a absolventy mistrovských kurzů, jejichúspěšnou prezentací na mezinárodních soutěžích a organizovánímmístních tónových zkoušek. Kapitalizace společnostiv 90. letech 20. století zrušila monopol závodu Cremonai následně vzniklé firmy Strunal na výrobu smyčcovýchSocha houslaře na náměstí v Lubecha drnkacích hudebních nástrojů. V Lubech vznikají dalšímanufaktury (Akord Kvint, Ars Music, VKV), rodinné firmy(Saldo, Schneider, WIDA) a mnoho houslařů, kytarářůa smyčcařů (Dvořák, Budil, Lupač, Nalezenec, Skora,Šivák, Výborný, Oubrecht, Hnilica) zakládá vlastní živnost.Paleta výroby je široká. V Lubech se stále vyrábějí nástroješkolní, koncertní i mistrovské, a to navzdory zvyšující sekonkurenci levných výrobků z Asie a snadné dostupnostišpičkových nástrojů od tradičních výrobců z Itálie (smyčcovénástroje), USA a Španělska (drnkací a trsací nástroje).Tento tlak, ale také prezentace lubských výrobců na mezinárodníchveletrzích a účast mnohých na houslařských soutěžíchve světě, posilují kvalitu, konkurenceschopnost jejichvýrobků, a tím i spokojenost náročných zákazníků a v neposlednířadě udržují dobrou pověst nástrojů tzv. schönbašskéškoly profesionálních muzikantů. •klastr music czech madea jeho úspĚchyna svĚtových výstavách Lenka ŽáčkováKlastr hudební výroby Music Czech Made, který sdružujevýrobce hudebních nástrojů a jejich příslušenství, v letošnímroce poprvé pod společnou hlavičkou propagoval přední výrobcehudebních nástrojů z České republiky, a to hned na několikavýznamných výstavách doma i v zahraničí. S finančnípodporou Ministerstva průmyslu a obchodu a fondů Evropskéunie se představil na veletrhu Music China v Šanghaji,na veletrhu hudebních nástrojů v Dubaji, v rakouském Riedua také na nejvýznamnější výstavě s hudební tematikouv Čechách – Hudebním veletrhu v Praze.

svĚt hudebních nástrojŮ 49Foto archivVeletrh Music China v ŠanghajiVeletrh hudebních nástrojů MUSIC CHINA 2006Šanghaj, Čína, 18.–21. 10. 2006Veletrh Music China v Šanghaji patří spolu s Musik Messev německém Frankfurtu a veletrhem NAMM Show v Annaheimu(USA) mezi tři největší světové výstavy, kde se setkávajívýrobci a prodejci hudebních nástrojů. Obchodníci přijíždějívětšinou z Číny, ale také z Hong Kongu, Koreje a dalších,hlavně asijských zemí. Letošní ročník Music Chinapřilákal 33 000 návštěvníků z 90 zemí, 971 společností nabízelona ploše pěti výstavních hal pestrou škálu tradičníchi moderních nástrojů a hudebního příslušenství z celého světa.Klastr hudební výroby Music Czech Made se v Šanghajiprezentoval expozicí na ploše 42 m 2 . Nástroje zde představiličlenové klastru společnosti – PETROF, AMATI-Denak,STRUNAL CZ, HARMONIKAS, BOHEMIA PIANOa houslaři Štěpán Dvořák a Jaromír Jelínek.S velkým zájmem se mezi vystavovateli a návštěvníky veletrhuMusic China setkala prezentační akce sdružení evropskýchasociací výrobců hudebních nástrojů CAFIM k podpořenově zaváděné značky evropské excelence EEX. Hologramse značkou EEX na nástrojích evropských výrobců budesloužit do budoucna nejenom k prosazení tradiční evropskékvality na světových trzích, ale i jako způsob ochrany spotřebitele.I sami Číňané chtějí nakupovat originální evropskézboží, nikoli jeho padělky, které se na veletrhu také objevily.Hudební veletrh Praha je v České republice největším veletrhems hudební tematikou. Ve Veletržním paláci jej pořádáspolečnost AC EXPO. V letošním roce přijelo do Prahy 76vystavovatelů a 10 730 návštěvníků. Klastr hudební výrobyMusic Czech Made se na Hudebním veletrhu prezentovalexpozicí na ploše 180 m 2 . Exponáty zde představili členovéklastru – společnosti AKORDEON SERVIS DELICIAZdeněk Koutný, BOHEMIA PIANO, PETROF, AMA-TI-Denak, GEORGE DENNIS, DISK MULTIMEDIA,MUZIKUS Daniel Andel, STRUNAL CZ a Střední uměleckoprůmyslováškola a střední odborné učiliště hudebníchnástrojů a nábytku Hradec Králové.Výrobci hudebních nástrojů a příbuzných oborů sdruženív klastru hudební výroby využili jako každoročně Hudebníhoveletrhu v Praze nejen k setkání se svými stálými obchodnímipartnery a k navázání nových obchodních vztahů, ale i k přímémuoslovení nových konečných zákazníků a k představenínovinek a změn v sortimentu. To vše přispívá předevšímk rozšíření prodeje tradičních českých hudebních nástrojůna českém trhu. Společnosti prezentovaly své nástroje a aparaturyprostřednictvím ukázek, využívajíce přitom také pódiovávystoupení hudebníků – amatérů i profesionálů, včetněznámých muzikantských osobností, například Ivana Mládka.Firma STRUNAL CZ pro letošní rok využila možnostprezentace jednoho ze svých nástrojů při koncertu profesoraJiřího Jirmala na pódiu v Malé dvoraně. Ten představiljejich v současnosti nejlepší kytaru TOP 770, kterou rovněžosobně certifikoval.Na veletrhu se také předvádělo – hudební nástroje přímo namístě vyráběli absolventi Střední uměleckoprůmyslové školyhudebních nástrojů a nábytku z Hradce Králové. Cílem účastina Hudebním veletrhu Praha byla prezentace oborů školyzaměřených na výrobu hudebních nástrojů, a to oborů klávesovénástroje – stavba klavírů a strunné nástroje – stavba koncertníchkytar a houslí. Zájem návštěvníků veletrhu o expoziciškoly předčil veškerá očekávání. Doufáme, že se nám podařilozajímavým způsobem prezentovat tradiční výrobu hudebníchnástrojů a podpořit výchovu nových zájemců o toto krásnéřemeslo, které má v Čechách dlouholetou tradici.Na podporu zájmu o hru na hudební nástroje a podníceníhudebnosti nejmladší generace organizoval klastr hudebnívýroby prostřednictvím svých členů společností AC EXPOa MUZIKUS akce v rámci doprovodného programu veletrhu.Zaměřily se na povzbuzení hudebnosti nejmenšíchdětí, které nemají žádnou zkušenost s hudebními nástroji,obchodní prezentace na stáncích však není úměrnájejich věku a zájmu. Přitom nejmladší generace představujebudoucí potenciál hudebníků i zákazníků. Organizátořiveletrhu zvolili formu hry – v sekci „Děti, pojďte si (za)hrát“si mohly děti vyzkoušet hudební nástroje za dohledu studentůkonzervatoře nebo absolvovat hudební divadélko, kde sezábavnou formou seznámily se základními principy hudby.Také se mohly aktivně zapojit do drumcircle, kde zkušenýfacilitátor vede skupinu dětí a v krátkém čase je zapojí dohry na bubínky a do zpěvu. Na tento program byly předemcíleně zvány školky, školy a družiny.Prezentační stánek firmy AMATI-Denak na Hudebním veletrhu v PrazeFoto archivHudební veletrh Praha 2006Praha, Veletržní palác, 21.–23. 9. 2006

50svĚt hudebních nástrojŮHudební veletrh je také každoročně místem pro setkání členůAsociace výrobců hudebních nástrojů, která stejně jakoklastr hudební výroby Music Czech Made pomáhá českýmvýrobcům hudebních nástrojů, aby jejich produkce obstálav boji s konkurencí, přicházející hlavně z Asie.Veletrh hudebních nástrojů DUBAI MUSICA 2006Dubai, Spojené arabské emiráty, 20.–22. 9. 2006Dubai Musica je významným hudebním veletrhem pro BlízkýVýchod a také „bránou“ do Afriky a na Dálný Východ,odkud do Dubaje směřuje a pobývá zde mnoho obchodníkůve všech oborech. Letos se konal druhý ročník veletrhuhudebních nástrojů Dubai Musica 2006. Klastr hudebnívýroby Music Czech Made se prezentoval svým vlastnímstánkem. Prezentaci klastru Music Czech Made s cílemvyhledání nových obchodních kontaktů a možných zákazníků/distributorůpro členy klastru zajišťovali zástupci společnostíPETROF, AMATI-Denak a STRUNAL CZ. Je zcelazřejmé, že prodej hudebních nástrojů je na Středním východěna začátku. Tomu odpovídá také velikost veletrhu DubaiMusica. Ten se konal pouze v jednom pavilonu místníhoVeletržního centra. Veletrh je organizován ve spoluprácise společností YAMAHA, která také veletržnímu prostorudominovala. Návštěvnost výstavy nebyla, pokud jde o absolutnípočet návštěvníků, příliš velká, ale přilákala řadu zajímavýchlidí z řad velkoobchodníků. Na výstavě bylo možnohovořit nejen s obchodníky ze Spojených arabských emirátů,ale také z okolních států.Během veletrhu nás přijala i velvyslankyně České republikyve Spojených arabských emirátech. Při návštěvě dvou místníchhudebních škol jsme se setkali s poptávkou po českýchučitelích, o které je zde velký zájem. Dubai má v této chvílicca 5,5 mil. obyvatel, přičemž tento počet velmi rychle roste.Zajímavé je, že místních obyvatel je asi 900 tisíc, zatímcopřistěhovalců 4,6 mil. A jsou to právě přistěhovalci, kdopřinášejí zájem o hru na klasické hudební nástroje.Foto archivzemí hudby, a zvláště Horní Rakousko, kde se veletrh koná,se vyznačuje velkou hudebností obyvatel, vycházející z bohatétradice lidové hudby. V regionu stojí za zmínku vynikajícíorganizace a podpora uměleckého školství a hudebních těles.Doprovodný program veletrhu zahrnoval dvoudenní kongreshudebních škol o lidové hudbě nazvaný „Lidová hudba– proč?“, soutěž pěveckých sborů „Horní Rakousko zpívá“,přehlídku hudebních souborů rakouských spolkovýchzemí, koncerty, semináře, workshopy. Klastr hudební výrobyMusic Czech Made se v Riedu prezentoval expozicí na ploše46 m 2 . Exponáty zde představili členové klastru – společnostiHARMONIKAS, AKORDEON SERVIS DELICIAZdeněk Koutný, Houslařský ateliér PÖTZL, SAXOFONSERVIS Jaša, STRUNAL CZ, BOHEMIA PIANO. •Z veletrhu Music Austria – EventecFoto archivFoto archivJiří Štípek, ředitel Amati Kraslice a Zuzana Ceralová-Petrofová, jednatelka firmyPetrof na veletrhu Dubai MusicaVeletrh hudebních nástrojů MUSIC AUSTRIA –EVENTEC 2006Ried im Innkreis, Rakousko, 5.–8. 10. 2006Jedná se o důležitý veletrh konaný v rakouském městě Riedim Innkreis, kde se setkávají výrobci, obchodníci a konečnízákazníci v oboru hudebních nástrojů především z Rakouska,Itálie, Německa a České republiky. Výstavní plocha je8 000 m 2 , vystavuje zde na 400 firem. Veletrh se koná s dvouletouperiodicitou a letos se uskutečnil již podesáté. Kroměhudebních nástrojů a vydavatelství představil i světelnoua zvukovou techniku a pódiové technologie. Rakousko jeZ veletrhu Music Austria – Eventec

ZnovuobjevenýFrantišek Max Knížea jeho půvabnáPastorální mše in DFrantišek Max Kníže (*1784, †1840) – dnes téměř zapomenutý národníobrozenec, skladatel, pedagog a hudebník. Pro většinu z nás jen drobnéslovníkové heslo, znají jej jen klasicky vzdělaní čeští kytaristé.Narodil se v Drahelčicích, které leží v sousedství Rudné, dnes na západnímokraji Prahy. Hudbu studoval u V.J. Tomáška a po mnoho let působil veStavovském divadle, nejdříve jako vokalista a později jako fagotista a violista.Ve vlastní tvorbě byl ovlivněn příkladem Carl Maria von Webera, kterýv letech 1813–16 vedl operu Stavovského divadla. V roce 1833 se stalKníže ředitelem kůru u sv. Ignáce v Praze a pak byl od 1834 až do své smrtiředitelem kůru u sv. Havla v Praze. Zemřel v Praze 23. července 1840.Kníže zpíval a hrál dobře na několik hudebních nástrojů. Bylprůkopníkem hry na kytaru a v roce 1820 napsal první českou školu hryna tento nástroj. Kytarou doprovázel české písně, které složil a kterézněly na shromážděních národních obrozenců. Vyšly v mnohonásobnýchmasových vydáních, až některé z nich zlidověly (balada Břetislav).Další oblastí jeho práce byla chrámová hudba. Složil několik mší a řadumenších chrámových skladeb. Jeho skladby se v mnoha opisech vyskytovalyna českých farách. Z jejich počtu a z poznámek o jejich prováděnílze usuzovat, že jeho Pastorální mše in D (na latinský text) byla nejménětak populární jako dnes známá „Rybovka“ a dosáhla téměř takové popularityjako jeho české písně.WORLD PREMIERE RECORDINGFRANTIŠEK MAXKNÍŽEPASTORALMESSEJ.N. Vitásek~C.F. PitschMarta FadljevičováHana ProcházkováRichard SporkaMichael PospíšilVladimír RoubalCollegium 419Czech VirtuosiKarel MitášOblíbená vánoční mše z Čech první poloviny 19. stoletíFavorite Czech Christmas music of the early 19th centuryRD 1495ROSA s. r. o. – hudební vydavatelstvíThákurova 3/676, 160 00 Praha 6tel. 224 310 259info@rosamusic.cz (všeobecné)gimel@rosamusic.cz (objednávky)www.rosamusic.czInternetová prodejna:www.gimel.cz(vážná hudba, křesťansky orientovaná hudba všech žánrů, knihy, video…)Nejširší nabídku z produkce vydavatelství ROSA, Hänssler Classica Christophorus naleznete v prodejnách:Via Musica – Staroměstské nám. 14, Praha 1; Malostranské nám. 13, Praha 1Disc Classic – Latrán 2, Český KrumlovBontonland – Nám. Svobody 22, BrnoCity music – (obchod. Dům Vágner), Česká 16/18, BrnoVH Gramo – Hálkova 309, Hradec KrálovéKnihkupectví U františkánů – Františkánská 9, Plzeňa také přímo na adrese vydavatelství ROSA.

52svĚt hudebních nástrojŮpohled do svĚtahouslaŘského Řemeslav Čecháchxii. pavel celý Rafael BromKolik houslařů – tolik pohledů na stavění houslí, potažmona historii houslařství. Počátkem roku, v úvodu cyklu„Pohledů“ byla zmínka o dějinách řemesla – teď, koncemroku, bude řeč o jedné starobylé a obnovené podobě výrobyhudebních nástrojů a o zcela unikátní soudobé formě výuky.Inženýr Pavel Celý prosazuje pojem houslařská dílna– pod prostým souslovím se ale skrývá mnohem více nežmístnost, kde se vyrábějí housle – jak by napovídal nejjednoduššívýklad pojmu.Vy jste, pane inženýre, jednak na vrcholu své kariéry a jednakna začátku nového – řekněme to rovnou, školního roku.Jaké byly začátky vaší cesty k houslařině?Já jsem prožil dětsví na Kyjovsku v Bohuslavicích u Kyjova,které bylo a je proslulé dechovkou. Párkrát do roka jsmevyráželi na odpolední výlet do lesíka, kde byl taneční parketposypaný jehličím a kapela sedávala v jakémsi výklenku.Mně se tam velice líbil klarinet. Přišel jsem tedy k panu učiteliLuzarovi, ale ten usoudil, že jsem ještě slabý na dechovýnástroj a rozhodl, že budu hrát na housle. Když jsme nazkoušku jeli s tatínkem na kole, on na velkém, já na malém„pionýru“, tak jsem věděl, že budu muset něco zazpívat, aleneměl jsem rád ty lidové – co zpívali rozjaření šohajové, tatínekse k nim také někdy přidružil. Na poslední chvíli jsemslyšel z rozhlasu písničku „Já jsem, já jsem, kováříček jsem.Kladívko mám za pasem, žádnyj neví odkud jsem“. A panučitel Luzar pravil: „Vždyť on zpívá jako slavíček“. V Kyjovějsem se učil na housle u jistého lidového varhaníka ze sousednídědiny, který s námi hrál velká díla – já jsem končilMozartovým koncertem B dur. Měli jsme orchestr a doprovázelijsme vždy jednoho z nás, který přenášel sólo. U panaprofesora Luzara, to byl Janáčkův žák, jsem dělal přijímacízkoušky a chodil jsem k němu na hudební nauku, dávalnám rytmické a melodické diktáty, což mi spíše nešlo, jediné,co se mi tam líbilo, bylo to, když nám vykládal o Janáčkovi.On byl dokonce z jeho kraje, z Lašska, tam kde Jurášzabil Ondráše. Vykládal zajímavé věci a to byl takový oddych.Ale hru na housle jsem neměl rád a chodil jsem za školu.Až se stalo to, že se otec setkal s panem učitelem Luzarem,popovídali si, a tak to prasklo – skončilo to, bohužel, výpraskem– prutem z otýpky na zatápění, tenkrát ještě existovalyfyzické tresty. Tak jsem trpěl kvůli houslím. V deváté třídějsem se vrátil k představě, že budu hrát na klarinet. Tehdyse rozhodovalo, kam jít po škole a stařeček přinesl Příručnínaučný slovník, kde bylo heslo o závodu na výrobu dechovýchnástrojů Amati Kraslice. Tak jsme tam za zajímavých okolnostíposlali přihlášku – v Amati to přehodnotili a vzhledemk naplněnému stavu ji předali do Lubů u Chebu, s tím, žemůžu po roce přestoupit.Pavel Celý se synemTam přišla hra na housle jistě vhod, vždyť hra na nástrojbyla v houslařském učilišti pravidelným předmětem výuky.Když jsem tam v září roku 1966 došel, tak šla v podstatě mojehudební kariéra od deseti k pěti. Ještě to ušlo, když pan učitelhudby – violoncellista Machula – zřídil lubský smyčcovýorchestr, kam mě také zařadil. Kromě toho jsem hrál v trius violoncellistou inženýrem Karlem Melíškem (který námpřednášel technologii) a starší spolužačkou Elvírou Zomerskou.Po Machulovi přišel ředitel místní hudební školy panSolfronk. To byl také zajímavý pán, ten nám vždycky vyprávělo koncentračním táboře. To byl zase žák Jindřicha Jindřicha.Na stole míval knížku Svět houslí od Františka Skokanaa mně se tak líbila, že nakonec řekl, víš co, tak si ji vem, stejnětam nic není. Dodnes tu knihu mám a všichni moji učnisi pro tu základní informaci nejdříve přečtou Skokana, abydo té houslařské problematiky trošku nahlédli. Ta knížka jeuž pořádně roztrhaná.Jaké byly první dny a roky učení?Na to si vzpomínám velmi dobře. Jelikož jsem relativně slušněhrál na housle, což byla určitá výhoda, tak se nepochybovaloo tom, že budu zařazen do houslárny – a houslařinujsem chtěl dělat. To bylo, tuším, tak 4. nebo 5. září 1966,kdy nám začali říkat houslaři a kytaráři. Takže já mám odté doby pocit, že jsem houslařem i přesto, že jsem pozdějistudoval příbuzné obory, tak jím pořád jsem. Kromě tohose mi tehdy líbilo, že i když jsme ještě nic neuměli, už jsmebyli houslaři, už jsme mohli směřovat k výšinám. Takovýpocit jsem tam tehdy na začátku získal. Rád bych vzpomnělna období, kdy jsem začal chodit na přehrávky nových mistrovskýchnástrojů. Přehrávky byl vždycky zážitek, nedávnojsem v České televizi viděl medailon Kvarteta Aquarius,složeného ze starých pánů – koncertních mistrů. Na housletam vedle Jiřího Bezděkovského hrál Břetislav Ludvík, kterýjezdil do Lubů u Chebu celá ta desetiletí přehrávat housle.Violy zkoušel Jaroslav Motlík a v těch 60. letech tam jezdiliještě pan profesor Jaroš coby violoncellista a tradičně kontrabasistaFrantišek Pošta. Vedle toho jsem však nebyl mocspokojený s tím, že jsem byl ve třetím ročníku zařazen dopraxe jako opravář, takže jsem se spolu s Tomášem Plhalemvyučil jako opravář. Když jsme nastoupili do dílny navýrobu houslí, končil tam Karel Lukeš, ale ještě jsme spoluzažili několik nezapomenutelných příhod společně s paníLosovou, panem Losem, starým Němcem, který byl kvalitářv houslárně, Bruno Wilferem, který hrál na violu a ve staréhouslárně „šatýroval“ housle a dalšími. Rád si vzpomenuna pan Josefa Holpucha, Emila Lupače, Lojzu Šibala, Pepu„Draka“ Dvořáka (pan mistr Josef Vávra říkal, že se nemůžetomu Dvořákovi ve vyřezávání šneků vyrovnat), Gustu Kyseláka,který sice nebyl vyučený, ale s „Drakem“ držel krok.Foto archiv

svĚt hudebních nástrojŮ 53Zazněla jména řady lidí, kteří vás mnohé naučili – předevšímto byl ale mistr odborného výcviku Miroslav Pikart, že?Když položíme na začátek letopočet 1966, tak byl mým mistremtakových 34 let. Byl jeden z prvních poválečných českýchhouslařů, který se v Lubech u Chebu u mistra JosefaPötzla a Josefa Vávry vyučil a sám později nastoupil na jejichmísto na učňovské škole – působil tam od roku 1959. Já jsems ním spolupracoval do listopadu roku 2000, v lednu dalšíhoroku zemřel. Byl otevřený ke každému z nás, tak jako byliotevření i jeho učitelé, a já setkání s ním považuji za jednuz životních výher.Mluvili jsme o posledním roku v učení a pak přišel obratv kariéře.V závodě jsem ještě dělal o prázdninách, abych si vydělal,když jsem získal plnou kvalifikaci, ale pak jsem chtěl jít naprůmyslovku. U nás v rodině všichni studovali, my jsme mělistařečka, který chodil jenom pět let do školy a to ještě jenompřes zimu, ale strašně dbal na to, aby byli všichni studovaní.Jeho syn vystudoval vysokou školu, i můj bratr byl v té doběuž na vysoké zemědělské, jenom já jsem byl bez maturity.V lubském závodě se automaticky počítalo s tím, že půjduna průmyslovku do Kraslic, jenomže tenkrát otvírali ročníkpo dvou letech a můj výuční rok 1969 zrovna padl domezidobí. Tehdy se našla varianta ve Střední odborné školedřevařské v Bystřici pod Hostýnem, to je asi 70 kilometrůod Kyjova. Z Cremony nás na studia uvolnili dva, spolužákz ročníku Jaromír Urbánek šel do Prahy; a ještě jsme získalistipendium. Studoval jsem tam čtyři roky od září roku1969 a potom jsem musel jít na dva roky na vojnu. Na školev Bystřici pod Hostýnem jsem se seznámil se svou budoucíženou, čekala na mě pět roků. Do Lubů u Chebu jsme sevrátili v roce 1975.Po čase uzrálo zase další rozhodnutí, to už jste měli rodinu,přišel budoucí muzikolog a společník rodinné firmyPavel a pak Ondřej.V Cremoně jsem pracoval jako technolog, což nebyla nijakpestrá činnost a běžný chod života způsobil pocit nevyužitosti– začal jsem tedy zase studovat, tentokrát dálkově, Vysokouškolu dřevařskou ve Zvoleni. Studium jsem zahájil v roce1978 a ukončil je v o pět let později.A to už se blížil další mezník, rok 1984.Vrátili jsme se do Kyjova, Bohuslavic a pár let trvalo, nežjsem začal pracovat v oboru – nejprve sám a pak jsem v roce1997 založil houslařskou dílnu. Po čase jsem si vychoval dvatovaryše, jeden z nich měl svou dílnu v Uherském Hradišti.Tehdy jsem to bral dost idealisticky, takže jsme činnostskončili. V současné době jsme otevřeli houslařskou dílnuve Zlíně, mezitím jsem získal pedagogické vzdělání, sice užjako důchodce, a také syn Pavel, absolvent brněnské hudebnívědy, absolvoval pedagogické minimum a má učitelskouzpůsobilost, takže jsme připraveni po všech stránkách. Abychommohli náš vzdělávací, nevýdělečný projekt udržet, pracujemena opravách a stavíme nové nástroje v celém historickémspektru. Nakonec se nám podařilo uskutečnit ve spoluprácise Střední odbornou školou v Luhačovicích dobroumyšlenku k zachování houslařského řemesla.Na charakter školy se ptám ředitele ústavu PaedDr. KarlaMiličky – jaká je tradice, současnost a hlavně spolupráces Houslařskou dílnou Celý?Škola má dlouhou tradici, vznikla jako jednooborová, knihkupeckáškola před čtyřiceti lety. Po roce 1989 se rozrostlao další obory. Jejím zřizovatelem je Zlínský kraj a dnesse tu vyučují čtyři obory s maturitou: knihovnické a informačnísystémy a služby, management a podnikání v uměnía reklamě, knihovnictví a konečně umělecká řemesla se čtyřmiodvětvími – umělecké zpracování dřeva, kovu, keramikya umělecko řemeslná stavba hudebních strunných nástrojůčili houslařina. Z oborů nematuritních vyučujeme oborykuchař a číšník. Škola má 460 žáků a spolupracuje s partnerskýmiškolami v Rakousku, Slovinsku a na Slovensku.Kromě výuky jsme pořadateli kulturních představení. Už 15let pořádáme Literární Luhačovice – týdenní setkání mladýchzačínajících spisovatelů se staršími zavedenými autory,literárními kritiky a teoretiky, historiky umění. Druhýmrokem pořádáme festival komorní Divadelní tvorby – v širokémspektru žánrů, tuto akci jsme převzali po UniverzitěTomáše Bati. V loňském roce se naše škola stala členemsítě přidružených škol UNESCO a účastní se tak mnohamezinárodních projektů – Leonardo da Vinci a další. Letosjsme byli pověřeni uspořádat už 11. třídenní setkání škol, kteréuzavřel koncert Kvarteta Pavla Haase. Na to přišel taképana inženýr Celý, který se stal v tomto školním roce, externímučitelem odborného výcviku v oboru umělecko řemeslnástavba hudebních strunných nástrojů a bude k tomupřednášet také související předměty.Tím se dostáváme k finální otázce rozhovoru – jaká je vizevaší houslařské dílny?My chceme, aby se učni vyznali nejen v řemesle, ale abytaké trochu hráli, aby to byli muzikanti. Přijde-li do dílnyzákazník, jsme všichni připraveni, že mu zahrajeme, že muukážeme, jak nástroj zní, např. syn Pavel se věnuje staréhudbě a hraje na gambu. Základní seřízení děláme samia potom ještě s ním. Chceme být dílnou s kvalifikovanouprací a chceme zohlednit výsledky soudobého vědeckéhopoznání v příslušných oborech bez výkladového romantismua tajemství 19. století. Máme zpracovanou problematikudřevařskou, zabýváme se historií umění a řemesla a jejichkontextů s ohledem na proměnlivé nazírání na individualitu.Houslařská dílna rehabilituje také hierarchii houslařůs různou úrovní kvalifikace – učňů, tovaryšů a mistrů, kterápodporuje přirozené pedagogické prostředí. •Viola a housle Pavla Celého ml.Foto archiv

54svĚt hudebních nástrojŮhudební nástrojeevropského stŘedovĚkuxii. aerofony retné Lukáš MatoušekZvuk v retných aerofonech vzniká vibrací rtů, které jsou ohraničenypřitisknutím k obvodu trubice, do níž je proti semknutýmrtům vtlačován vzduch z úst. Ta část, která ohraničuje rtyna dnešních nástrojích, se nazývá nátrubek a je ve tvaru kulatéhotrychtýřku. Nutno poznamenat, že hrací býval i čtverhranný,jak to dokazují zachované olifanty z konce 1. tisíciletí.Retné aerofony poměrně snadno tvoří vyšší harmonické tóny– shorky (někdy se dokonce snadněji ozývají než základní tón– fundamentál), a proto je způsob hry na ně založen předevšímna této skutečnosti. Od třetího tónu následují po kvartějiž tercie a od sedmého již sekundy, takže je zde možnost hrytónů ležících vedle sebe, aniž bychom potřebovali jakýmkolizpůsobem manipulovat s délkou trubice. Proto také retnéaerofony dlouho vydržely s pouhou základní zvukovou trubicíbez prstových otvorů nebo bez prodlužování trubice pomocítzv. snižce. Sloužily především signálním účelům (ať již loveckým,vojenským nebo jakýmkoli jiným), kdy stačilo ke hřeněkolik prvních harmonických tónů. Retné aerofony se vyrábělyze zvířecích rohů nebo z kovu, později se jako materiálobjevilo i dřevo.RohyKdyž svatý Augustin na konci 4. století uvedl v seznamunástrojů, které uznávala církev, i tubu a svatý Jeroným ji v téžedobě jmenuje na mnoha místech jím překládané Bible dolatiny, zvláště v žalmech, otevřel se prostor pro nejrůznějšívýklady významu hudebních nástrojů v Bibli od hluboce mystickýcha symbolických meditací až po věcné popisy. Z nichse tedy dovídáme již od Cassiodora (†575), že tuba byla udělánaz rohu nebo z kovu, což je nutně reakce na žalm 97/5-6(Psallite Domino in cithara, in cithara et voce psalmi, in tubisductilibus et voce tubae corneae). To samozřejmě traduje dáleIsidor de Sevilla, Bartholomeus Anglicus, Nicholas Trivet(který dokonce oba druhy tubae – tuba cornea a tuba ductilis– zobrazil vedle popisu v komentáři ke 150. žalmu), Jean deGerson a další.Rohy byly kónické nástroje, udělané převážně ze zvířecíchrohů. Ze 14. století se zachoval zápis o 3 volských rozícha v roce 1378 čteme v závěti jednoho Angličana o velkém volskémrohu zdobeném zlatem. Rovněž slonovina sloužila jakomateriál pro rohy, jak dokazuje nejen zpráva z roku 1227 o čtyřechslonovinových rozích zdobených stříbrem, ale celá řadamnohdy reliéfy nádherně zdobených slonovinových rohů,které se nazývaly olifanty. Rohy mohly být i keramické, jakto dosvědčuje nález signálního rohu ze 13. století, pocházejícíze Saintonge nedaleko Bordeaux, nebo byly vyrobeny z kovu,jako kupříkladu nástroj nazývaný graile (odvozeno z latinskéhogracilis – tenký, štíhlý), který je vedle rohu, olifantu, alei businy (jejíž název souvisí s antickou buccinou) jmenovánv Chanson de Roland na počátku 12. století. Další nástrojmnohokrát jmenovaný ve středověkých písemnostech je saracénskýroh. Hrabě z Poitiers (pozdější Philip V.) měl mezi svýmiminstrely v letech 1313–1314 vedle dalších hráčů na retnéaerofony i hráče na saracénský roh. V roce 1360 se dočítámeo dvou pastýřích, z nichž jeden hrál na vrbovou flétnu a druhýna malý saracénský roh.Na počátku 14. století čteme v německých textech: Hurn,busunen, nebo Pusawnen und hürnen, a v roce 1404 Cersnejmenuje mezi hudebními nástroji v Minne Regel i hlasitérohy (hornen lüd). Vedle malých rohů nazývaných cornettebyly i rohy velké, které podle jedné informace z roku 1420mohly být rozloženy do dvou kusů. Vedle přirozených rohů,které byly schopny hrát jen harmonické tóny, se rovněž užívalyrohy s hracími otvory pro prsty, jak je patrno na řadě středověkýchvyobrazení, jakož i na středověkém nástroji, nalezenémv roce 1976 v Dánsku. Sone de Nausay psal ve 13. stoletío rozích hraných prsty.TroubyStředověká trouba, nazývaná nejčastěji tuba, byla nástrojem,který byl dědictvím hebrejského, arabského a antického světa.Patří mezi četněji jmenované nástroje v Bibli, neboť i zdebyla odrazem nejrůznějšího využití v životě lidí. Byla vyráběnaz kovu, jak můžeme číst v letech 1424 – 1426 u Jeana deGerson, jenž upřesňuje stříbro nebo bronz, které jsou zpracovatelnéa kujné. Domníváme se, že tuby měly cylindrickou(někdy snad i mírně kónickou) trubici, která bývala dlouháa na konci rozšířená. Někdy byla opatřena zpevňujícími koulemi,které se nejspíše vyskytovaly v místech švu, jindy bývalytrouby v celém průběhu hladké. Byly dost dlouhé, jak se vedlečetných vyobrazení dovídáme i z Art de Chevaliere ze 13.století, kde se říká, že trouba je dlouhá a úzká. Prodlužováníresonanční trubice vedlo k jejímu esovitému stočení, jak toukazují přečetná vyobrazení.Vedle latinského tuba a francouzského trompe se objevujev Anglii na počátku 15. století trompette nebo beme.V Čechách ve 14. století se používal název trúba. V německémLübecku měl nový městský věžní hlídač v roce 1474 všechnyvečery troubit a hrát na claritte. Vedle přímých a dlouhýchtrompes se ve Francii hrálo na trompettes, což mohly být menšítrouby. Hrabě z Poitiers měl v letech 1313–1314 mezi svýmiminstrely i menestrel de trompette. Machaut jmenuje v Prised’Alexandrie (ok. 1367) trompes, buisines et trompettes,a v Reméde de Fortune píše přímo trompe petite. Malá troubabyla ve středověku známá také ve Španělsku pod názvemañafil, který vznikl z arabského al nafîr, annafir.Další používaný středověký název pro troubu byl buisine, busineapod., což má svůj základ v antické buccine. Podle svědectvídobových vyobrazení to byl nástroj dosti dlouhý, často s konickoutrubicí a býval ozdoben vlajkou s erbem vznešené osobnosti.Okolo r. 1200 jmenuje Renant de Beajour dlouhou řadunástrojů, na které hrají minstrelové a mezi nimi jsou i buissineset moinel (malý roh). V Roman de la Rose jsou před koncem13. století trompe et buisine. Při svatbě Jana Lucemburskéhos Eliškou Přemyslovnou v roce 1310 se oslavovalo zazvuků buccin. Na korunovaci Karla IV. v r. 1346 velmi sladcezněl zvuk buccin a různých hudebních nástrojů. I názevbusine doznal proměny. Přes busune nebo busaune se objevilpusune nebo pusaune. Na počátku 14. století jmenuje Heinrichvon Neuenstad mezi nástroji busunen a na věži uslyšítepusawmen. Je pochopitelné, že se tyto názvy týkaly trumpetovýchnástrojů, zvláště když se jedná o přelom 13. a 14. století.Dokonce ani v roce 1433, kdy je v norimberské kronicezapsán městský pusauner, se zřejmě ještě nejedná o pozounv našem pojetí.„Tuba zní nyní k oznámení slavností, k válečným jednáním,k vyhlášení nebo čtení zákona jako na Sinai, ke svoláníshromáždění a při novoluní.“ Těmito slovy popsal Jean deGerson různá používání trumpet, i když se jedná o kompilaciz Bible. Trouby skutečně byly všudypřítomné. Když v roce1388 vstoupil Richard II. do Londýna, uvítala ho velká sílalituorum et tubarum. Vedle tuby se zde setkáváme s dalšímnástrojem, který patřil mezi římské (snad cylindrické?) troubya jeho název se rovněž objevuje ve středověku, aniž by bylpřesněji identifikován. O troubách ve válečnictví je rovněžmnoho dokladů. Zajímavé jsou podobnosti, které uvádí bernskýrukopis ze 14. století. Vojenská legie má trompeteurs, corneurset busineurs. Trubači (trompeurs) troubí pro řízení pohyburytířů a ozbrojenců. Když troubí corneurs, usměrňují formacepěších útvarů. Buisines zazní pouze tehdy, když se celé

svĚt hudebních nástrojŮ 55ležení dává do pohybu. Tuba posloužila na konci 14. stoletíJanu Husovi jako přirovnání. Jan Štěkna byl podle Husavýborný kazatel, znějící jako tuba.Je pochopitelné, že se středověcí trubači nespokojili jen s hranímtěch melodií, které jsou dány řadou harmonických tónůnástroje. Zatímco rohy mohly pomocí navrtaných otvorůodkrývaných prsty zkracovat účinnou délku zvukové trubicea tím měnit výšku každého harmonického tónu, objevujese u cylindrických trub snaha délku zvukové trubice naopakprodlužovat. Jestliže se nástroj skládal ze dvou trubictěsně do sebe zasunutých, stačilo potom při zahrání jednohoz harmonických tónů roztahovat postupně trubice a tím tentotón snižovat. V ikonografii vrcholného středověku naleznemecelou řadu trub (ať přímých, nebo esovitě zahnutých), kteréhráč jednou rukou přidržuje u úst za nátrubek (nebo v jehotěsné blízkosti) a druhou rukou jakoby v těžišti celého nástroje.Celý nástroj se takto mohl vysunovat a zasunovat do trubiceza nátrubkem. Jedná se o tzv. snižcovou trumpetu. Tentonázev není středověký, je pozdější. Jak se nástroj nazýval vestředověku, nevíme, pokud ovšem byl vůbec názvem odlišenod trouby, která nebyla opatřena výsuvnou částí. Možná, žeprávě rané názvy ve 14. a 15. století související s pozdějšímpozounem mohly původně označovat snižcovou trumpetu.Za povšimnutí stojí i to, že snižcové trouby byly při hře drženyvelice lehce, jakoby byly jen nadnášeny konečky prstů. Takéu esovitých nebo jinak zahnutých trub nenajdeme na vyobrazeníchžádné spoje (ať kovové nebo vázané). Jednotlivé smyčkytrubice spočívají jen na hráčových prstech. Tato skutečnostje vysvětlitelná z akustického hlediska. U žesťového nástroje(zvláště je-li z tenkého plechu, a to se domnívám, že středověkétrouby byly, už proto, že by je jinak hráči nemohli tak lehcenadnášet jen prsty) je výsledný zvuk ovlivněn nejen vibracívzduchového sloupce uvnitř zvukové trubice, ale i rezonancímateriálu, tedy plechu. Dobře rezonující plech je bohatý nacelou řadu harmonických tónů. Zvuk nástroje je měkký a daloby se říci, že se i dobře pojí jak s hranovými dechovými nástroji(varhany, flétny apod.), tak i s nástroji strunnými. Jestliženaopak resonanci trubice utlumíme (silnějším kovem, ozdobnýminebo zpevňujícími koulemi, zavěšenými prapory nebo„zabandážováním“ trubice), řada harmonických tónů zmizía tón se stane mnohem břesknější. Tuto skutečnost ve středověkuznali a dokonale ji využívali, rozlišujíce tak, k jakémuúčelu měly trouby sloužit.Kdy se stalo, že se ze snižcové trumpety stal trombón (pozoun),tedy technicky řečeno, že se při hraní nevysouval z jediné trubicenavazující na nátrubek celý nástroj, ale že naopak z celéhoesovitě vinutého nástroje se začal vysouvat první ohyb vetvaru písmene U, přesně nevíme. S největší pravděpodobnostíse tato přeměna odehrála na přelomu 15. a 16. století. Vedlejiž výše diskutovaného názvu pusune je třeba připomenout, žev roce 1468 měl burgundský vévoda ve svých službách i hráčena trompette saicqueboute a Johannes Tinctoris okolo 1481– 1483 píše o tubě, která je od Italů nazývána trompone a odFrancouzů sacque-boute. •Olifant, 14. století (Tarragona, katedrála)Roh s hracími otvory, detail iluminace mezi texty, Jaroměřská bible, Francie, konec13. století. (Praha, Knihovna Národního muzea. XII.A.10, fol. 21r)Repro archivRepro archivRepro archiv(Vybrané statě z připravované knihy. Text byl ve všech dvanáctidílech výrazně zkrácen a zestručněn. Mnohé pasážebyly zcela vypuštěny – např. na bicí nástroje již vůbec nezbylomísto…)Dvě trouby, Guillaume de Machaut, Remède de Fortune, 1360/75, detail iluminace(Paříž, Bibliothèque nationale, f. franc. 1586, fol. 55r)

56revue hudebních nosiČŮVe středu 18. 10. se v kostele sv. Vavřince konalmalý koncert a křest CD Clarinet Mosaiquehudebního vydavatelství ROSA. Hlavním protagonistouvečera byl vynikající mladý český klarinetistaMilan Řeřicha, který je v současné dobědocentem klarinetové hry na Univerzitě a konzervatořiv Luganu (Švýcarsko), jako sólista vystupujev řadě zemí Evropy, od r. 2001 pravidelněhostuje jako první klarinetista v České filharmoniia je primáriem Pražského klarinetového kvarteta.U klavíru mu byla partnerkou doc. Irena Černá,významná česká komorní klavíristka, členkaklavírního tria Bohemia, která je již řadu let hlavníklavírní asistentkou v klarinetové třídě na pražskéAMU. CD obsahuje skladby G. Rossiniho, P. Gauberta,J. K. V. Kalivody, M. Ravela, C. Debussyho,B. Martinů a F. Poulenka. Tři z těchto skladeb –Ravela (Piecè en forme de habanera), Gauberta(Fantaisie) a Rossiniho (Introduktion, Thema undVariationen) – přednesli umělci živě v „koncertní“části večera. Pro velký úspěch museli třikrát přidávat!Po koncertě následoval křest alba, jehožkmotrou byla zpěvačka a moderátorka MartinaKociánová. Na snímku zleva: Mgr. Libor Mathauser,ředitel vydavatelství Rosa, Irena Černá, MartinaKociánová a Milan Řeřicha.Foto Jiří SkupienČeská mše vánoční s podtitulem „Hej mistře,vstaň bystře“ Jakuba Jana Ryby (1765–1815) se stala nejznámějším dílem jednohove své době z nejvzdělanějších českých kantorůa muzikantů, který svůj životní osudspojil s působením ve školských službáchv malém městečku Rožmitále pod Třemšínem.Ryba v Rožmitále vyvíjel mnohostrannoučinnost osvětovou, didaktickou,literární a zejména hudební. V jeho skladatelskémodkazu nalezneme řadu mší nalatinský text, ale jen jednu na text český.Ryba v tomto případě použil vlastní česképodání příběhu o narození Krista v Betléměpo vzoru lidových jesličkových her.Od prvního provedení o Vánocích roku1796 se Rybova česká mše postupně stalasymbolem českých vánočních svátkůa je v hojné míře provozována dodnes. NaDVD, režírovaném Janem Bonaventuroua vydaném pod objednacím číslem SU7013-9 firmou SUPRAPHON, ji můžemeslyšet v nastudování sólistů Jitky Soběhartové,Marie Mrázové, Vladimíra Doležalaa Richarda Nováka, které doprovází Dvořákůvkomorní orchestr v čele s dirigentemLiborem Peškem. A protože k vánočníatmosféře neodmyslitelně patří i různélidové zpěvy, písně a koledy, DVD, kterévzniklo ve spolupráci s firmou BVA, doplňujei pestrá ukázka toho, co se o těchtosvátcích v českých zemích od dávné minulostizpívalo a dodnes často zpívá (I. Vánočnípísně z Podkrkonoší, II. Vánoční písněz doby husitské, III. Vánoční pastorále),a to v podání sólistů Evy Markové, GabrielyKrčkové, Jarmily Mihálikové, LubomíraVraspíra, Jaroslava Krčka a Jiřího Pospíšila,k nimž se přidal Ženský sbor IuventusPaedagogica, Pražské žesťové kvintetoa slavná Musica Bohemica s dirigentemJaroslavem Krčkem.První z nových CD firmy HARMONIAMUNDI FRANCE (CLASSIC) s vánočnítematikou a názvem A New Joy obsahujehned několik světových premiérskladeb Kastalského, Izvěkova a jinýchvíce či méně známých autorů vánočníchortodoxních zpěvů z Ruska, Ukrajinya Estonska včetně Arvo Pärta. Vycházítak z nesmírně bohatého odkazu liturgickéhymnografe a vánočních koled 19.a 20. století, který byl během tragickýchudálostí, jež se v těchto zemích ve 20. stoletíodehrály, na několik desítek let zcelapotlačen. Pro dnešní posluchače je znovuvzkřísil renomovaný propagátor sborovéhudby, Paul Hillier. CD vychází podobjednacím číslem HMU 907410, najdetejej však i ve verzi SACD hybrid – a topod objednacím číslem HMU 807410.Doporučujeme!Středověké vánoční oslavy probíhaly běhemněkolika svátků, neomezovaly se pouzena narození Ježíše Krista, ale zahrnovalytaké např. svátek Obřezání Páně (1. ledna)či svátek Tří králů (6. ledna). Vynikajícíamerické těleso Orlando Consort (RobertHarre-Jones – kontratenor, Mark Dobell– tenor, Angus Smith – tenor, DonaldGreig – baryton, Robert MacDonald – bas)nám svou nejnovější nahrávkou, nazvanouMedieval Christmas a sestavenou zestředověkých vánočních liturgií od 10. do14. století, umožňuje poznat neobvykléa stylově velmi rozmanité liturgické i světskévánoční zpěvy a koledy z Anglie, Franciea Nizozemí. Titul vydává firma HAR-MONIA MUNDI FRANCE (CLASSIC)pod objednacím číslem HMU 907418.Doporučujeme!Klavírní verzi Posledních sedmi slov Vykupitelovýchna kříži, kterou sám JosephHaydn (1732–1809) upřednostňoval předostatními dvěma verzemi, jež nabídlvídeňskému nakladateli roku 1878, vydáváv podání Nicolase Stavyho pod objednacímčíslem MAN 5106 firma MANDA-LA (CLASSIC). Krátce po vydání se tentoklavírní přepis ztratil a teprve nedávno bylopět objeven v Santo Domingu (Dominikánskárepublika).Klasicky vzdělaný konzervatorista, aletaké improvizující jazzman a spolehlivýdopro vazeč popových hvězd, Rudolf Rokl,se představuje na výběrovém albu firmySUPRAPHON, nazvaném To nejlepší(SU 5717-2) a sestaveném z jeho nejvýznamnějšíchnahrávek klasického i popovéhorepertoáru. Holdy Mistrům vážnéhudby jsou tu citlivě přearanžovanýmivýchodisky Rachmaninova, Mozarta,Čajkovského, Liszta, Dvořáka, Vivaldiho,Chopina, Griega, Bacha či Offenbacha dopodob sice moderních, leč rozhodně nikolijen užitkově trivializovaných. Roklovypoklony jazzovým velikánům typu ErrollaGarnera jsou posluchačsky přístupné prokaždé ucho. Úpravy popových standardůNovou nahrávku Pavla Šporcla a Petra Jiříkovského (SU 3884-2) s díly Antonína Dvořáka (Sonáta prohousle a klavír F dur op. 57, B 106, Nokturno H dur op. 40, B 48a a virtuosní verze Slovanských tanců,které pro housle a klavír upravil Fritz Kreisler – Slovanský tanec č. 2 e moll op. 72, B 147, Slovanskýtanec č. 1 g moll – úprava tanců č. 2 e moll op. 46, B 83 a č. 1 H dur op. 72, B 147, Slovanský tanecč. 3 G dur – úprava tance č. 8 As dur op. 72, B 147), doplněnou Čtyřmi skladbami pro housle a klavír,op. 17 Josefa Suka (o níž jsme psali v HR 10/06, str. 60), pokřtil 12. 10. v Salonu Sarah Bern hardthotelu Paříž Josef Suk. Na fotografii zleva Petr Jiříkovský, ředitelka firmy SUPRAPHON Jana Gondová,producent agentury RGM Entertainment Petr Chmela, Josef Suk, Pavel Šporcl a moderátorka,která setkání uváděla, Klára Doležalová.Foto Jiří Skupien

evue hudebních nosiČŮ 57proslulosti Mandy vkusně povyšují předlohydo parádních čísel Jitky Zelenkové čiKarla Gotta. Variace na Beatles dávají prostork nalezení dalšího možného pohleduna nezapomenutelnost písniček Lennonaa McCartneyho.Foto archivVynikající italský dirigent Marzio Continastudoval již pro firmu NAXOS OPE-RA (CLASSIC) např. Rossiniho komickouoperu Turek v Itálii (8.660183-84),jejíž nahrávka získala hned několik superlativníchkritik mj. časopisu Gramophone.Donizettiho Opera La Figlia del Reggimento(Dcera pluku), která zde vycházív těchto dnech, je první operou tohotoskladatele ve francouzštině a pocházíz doby jeho prvního pobytu v Paříži, kde sedlouho těšila velké popularitě. Nastudovaliji Maria Constanza Nocentini (Maria),Giorgio Casciarri (Tonio), Luciano Miotto(Sulpizio), Milijana Nikolić (La Marchesade Berkenfeld), Eugenio Leggiadri-Gallani(Ortensio) aj., které v čele s Contimdoprovodil Orchestra e Coro del TeatroMarrucino di Chieti. Na dvou CD vycházípod objednacím číslem 8.660161-62.Doporučujeme.V koncertním sále Záložna v Benátkách nad Jizerou se 25. 9. uskutečnil malý koncert pro veřejnosta zvané hosty klavíristy Miroslava Sekery. Na koncert byli pozváni hlavně ti, kteří pomohli vzniku sólovéhoCD Miroslava Sekery s názvem Ve stínu Amadea. Po koncertě byl na pódium pozván starostaměsta Jaroslav Král, ředitel Carborundum Electrite a. s. ing. Jan Maroušek, obchodní ředitel Českételevize ing. Martin Švehla a hudební režisér projektu Igor Tausinger, aby spolu s Karlem Vágnerem,předsedou představenstva firmy MULTISONIC a hlavním protagonistou Miroslavem Sekerou novinkuse sonátami J. Brahmse, D. Scarlattiho (který společně s díly W. A. Mozarta a F. Liszta rovněž na koncertězazněl) a dvěma díly M. Moszkowského (Etuda F dur, op. 72 č. 6 a Capriccio Espagnol, op. 37),slavnostně pokřtili. „Zázračné dítě“ Miroslav Sekera, který hrál ve Formanově filmu Amadeus maléhoW. A. Mozarta, se po mnoha úspěších u nás i v zahraničí tedy dočkal svého prvního CD. Na fotografiizleva Karel Vágner, ing. Martin Švehla, Jaroslav Král, Miroslav Sekera a ing. Jan Maroušek.Houslista Miroslav Ambroš a klavíristka Zuzana Ambrošová představili v Galerii Miro 25. 10. svůj novýkompaktní disk společnosti ARCODIVA nazvaný Il Virtuoso. Role kmotra této nahrávky převážně virtuózníchskladeb nejvyšší technické náročnosti (P. Sarasate, N. Paganini, H. Wieniawski, L. Spohr,F. Kreisler, J. Suk, A. Bazzini a S. Bodorová, jejíž skladbu Dža more hodnotí Jonathan Woolf z Londýnav prestižním internetovém časopise www.musicweb-international.com jako „krátkou, ale velmi silnou“),se zhostil tenorista Štefan Margita. Na fotografii zleva Jiří Štilec, ředitel a majitel vydavatelskéfirmy, Štefan Margita, Miroslav Ambroš a Zuzana Ambrošová.Foto archivNa průřezových dvou CD Hany Ulrychové,nazvaných (Nejen) tichý hlas/To nejlepšíz let 1968 až 2006, vydaných podobjednacím číslem SU 5770-2 u firmySUPRAPHON, najdeme na tři desítkyukázek ze všech podstatných období jejínenásilně slavné kariéry. Zpěvačka je zcelasuverénní v Krylově baladě, bluesrockuz repertoáru legendární skupiny Cream,v cover verzi slavné swingové Slunečnice,popové parádě Spoutej mě, alepředevším v postupně folklorem posvěcenémrepertoáru z pera bratra Petra. Prvnícédéčko je dvacetipoložkovou pestrobarevnouprocházkou časem a styly, todruhé je vytouženou připomínkou albadosud trestuhodně pozapomenutého. Převratnádoba roku 1989 totiž napomohlak přeslechnutí stylově uceleného a hitovýmistopážemi nespoutaného alba Tichýhlas, teprve teď poprvé dostupného ve formátuCD. Hudba, texty a instrumentacePetr Ulrych, v bratislavském studiu kapelaJavory a hosté, to vše ve službách kongeniálníinterpretky písní se silou lidovýchvýchodisek i oslovením posluchačů konce20. století.Český filharmonický sbor Brno máu posluchačů vážné hudby velmi dobréjméno především díky špičkovým nahrávkámŠostakovičových symfonií, MissySolemnis a Krenkovy opery Karel V. Jehonová nahrávka sedmnácti motet AntonaBrucknera u firmy DABRINGHAUSUND GRIMM (CLASSIC), kterou sbornastudoval s Petrem Fialou, vychází podobjednacími čísly MDG 3221422 a MDG9221422 zároveň na CD i SACD. Brucknerse zabýval duchovní hudbou celý svůj tvůrčíživot. Jeho vrcholně romantické skladbybyly napsány pro liturgické účely a zahrnujínapř. pět aranžmá „Tantum Ergo“ v různýchtóninách. Doporučujeme.Město Jeruzalém má pro polského skladateleKrzysztofa Pendereckého (nar. 1933)zvláštní význam. Poprvé jej navštívil roku1974 a získal zakázku na skladbu k oslavě3. tisíciletí tohoto Davidova města. OratoriumSedm bran Jeruzaléma (MagnusDominus et laudabilis nimis; Si oblitusfuero tui, Jerusalem; De profundis; LaudaJerusalem; Facta es super me manusDomini; Haec dicit Dominus) složil roku1996 a premiéru mělo o rok později s LorinemMaazelem opět v Jeruzalémě. Pro firmuNAXOS (CLASSIC) toto dílo bravurněnastudoval polský dirigent AntoniWit s předními polskými sólisty (OlgaPasichnyk – soprán, Aga Mikolaj – soprán,Ewa Marciniec – alt, Wieslaw Ochman –tenor, Romuald Tesarowicz – bas, BorisCarmeli – vypravěč) a Varšavským národnímfilharmonickým sborem a Varšavskoufilharmonií. Titul vychází pod objednacímčíslem 8.557766. Doporučujeme.Zpracovala Hana Jarolímková

58revue hudebních nosiČŮCLARTON s. r. o. CQ 0077-2131Czech Clarinet QuartetPolyphony: Bach, Byrd, Černohorský,Gabrieli, Palestrina,SweelinckNahráno ve Studiu Korunní Českobratrskécírkve evangelickév roce 2004–2005.Technická spolupráce LumírHrma.Celkový čas 43:25 Petr PokornýČtyři výborní mladí klarinetistéz pražské AMU založili roku 1993České klarinetové kvarteto.Tvoří je Jindřich Pavliš, LuděkBoura, Vojtěch Nýdl a basklarinetistaPetr Valášek. Těžištěm jejichrepertoáru byly nejdříve původnískladby 20. století. Postupně sevšak jejich hudební obzor rozšiřovali na oblast jazzu, improvizace,vlastní tvorbu a úpravy skladebnejrůznějších stylových období. Natomto CD, které nazvali Polyphony,se nám tedy představují jako interpretihudby renesanční a barokníve vlastních úpravách. O hudbětohoto CD sami píší: „Po několikaletech hledání v českých i zahraničníchknihovnách, upravovánía pečlivém vybírání vznikla tatokompilace mapující období vrcholnérenesance a baroka.“Moderní klarinet je nástroj poměrněmladý, rozhodně mladší nežhudba, kterou České klarinetovékvarteto nahrálo. Bylo tedy potřebapůvodní skladby upravit. Není tonic neobvyklého ani nového, právěrenesanční a barokní hudebníci takpostupovali velmi často. Zajímavéna těchto úpravách je, že ať už bylyskladby původně hrány na varhany(např. fugy Bohuslava MatějeČernohorského) nebo určeny provirginal (English Dance Suite WilliamaByrda) či temperovaný klavír(Preludium a fuga č. 12 JohannaSebastiana Bacha z Temperovanéhoklavíru), nebo nástroje nebylyurčeny vůbec (Contrapunctus IIa IV z Bachova Umění fugy), všeto zní ve verzi pro čtyři klarinetyvýborně.To je samozřejmě dáno nejen zdařilýmvýběrem skladeb a vhodnouúpravou, ale také vysokým nástrojovýmuměním všech čtyř klarinetistů.Nemají žádné technické problémy,jejich hra je svobodná, plněsoustředěná na krásný a kulatýtón, na vynikající, zcela bezchybnousouhru a na výraz, tj. na vystiženíosobitého charakteru jednotlivýchskladeb či daného období. Tímtovyspělým interpretačním uměnímje též kladně ovlivněn požitekz poslechu celého snímku.Pokud bych měl vyslovit nějakévýhrady, budou to výhrady, týkajícíse celkové dramaturgie nahrávky.Nijak mi nevadí výběr jednotlivýchskladeb, naopak myslím, že umělcivybírali po zralé úvaze. Pouze trochupochybuji o úplné vhodnostispojení hudby dvou tak zásadněodlišných vývojových období, jakojsou vrcholná renesance a baroko,na jednom snímku. Čistota linií a jas(částečně i prostota) renesančníhudby jsou přece jen v silnémkontrastu s filosofickou hloubkou,komplikovaností a vážností barokníhudby. Podobný rozdíl nacházímeu staveb obou slohových období.To je však pouze poznámka naokraj tohoto jinak velmi zdařiléhosnímku. Chápu také dobře praktickédůvody, které ke spojení vedly.Průvodní text, který se týká způsobůvýběru a přípravy skladeb pronahrávání a také historie souboru,si napsali členové kvarteta sami.Je uveden v české a anglické verzi.Nahrávka vznikla ve Studiu KorunníČeskobratrské církve evangelickéna pražských Vinohradech v letech2004–2005. Volba to byla jistěvelmi šťastná, akusticky vhodnějšíprostor pro nahrávku si lze sotvapředstavit. Po technické stráncena ní spolupracoval Lumír Hrma.SUPRAPHON MUSIC SU 3877-2Pavel Haas QuartetLeoš Janáček: Smyčcový kvartetč. 2 „Listy důvěrné“, Pavel Haas:Smyčcový kvartet č. 2 op. 7„Z Opičích hor“Nahráno v pražském Studiu Domovinana jaře roku 2006. Hudebnírežie Jiří Gemrot, zvukovárežie Karel Soukeník a VáclavRoubal.Celkový čas 57:35 Jaroslav SmolkaKvarteto Pavla Haase (PavlaJarůšková, Kateřina Gemrotová,Pavel Nikl a Peter Jarůšek) hrajeod roku 2004, ale získalo už cenyve významných mezinárodních soutěžícha úspěšně hrálo v různýchevropských zemích, USA i Japonsku.Navazuje na dědictví legendárníhoSmetanova kvarteta, jehožviolista Milan Škampa s mladýmikvartetisty pracuje. U něj i u dalšíchosobností z nejrenomovanějšíchevropských kvartet soubor studujena prestižní Academia di Musicadella Quartetto ve Florencii. VolbouSmyčcového kvartetu č. 2 LeošeJanáčka nejen vzdalo poctu velikánovičeské hudby a učiteli skladatele,podle kterého se jmenuje, alei svému učiteli Milanu Škampovi.Ten jako muzikolog věnoval mnohočasu i sil výzkumu složité problematikyhudebního textu obou Janáčkovýchkvartetů, jako kvartetistaprosadil své výzkumy nejdřív veSmetanově kvartetu a jako editorvůbec v hudebním životě. Mladýsoubor bere jeho výzkumy a pojetíJanáčkova Smyčcového kvartetuč. 2 za své. Je to Janáček divoký,vášnivý, citově podmanivý. A přitomhluboce muzikální, propracovanýtechnicky, výrazově i stavebně,krásný. Nahrávka má mladistvouenergii a spád, zároveň však z nívyposloucháte zkušenost a hlubokýponor do hudby a její výpovědi.Z kvartetů Pavla Haase si souborvybral skladbu, o které se nejvíc psaloa jež ve své době vzbudila nejvícpozornosti, Smyčcový kvartet č. 2op. 7 „Z Opičích hor“. Jak tomu častou méně hraných skladeb bývá, upoutalavíc pozornosti názvem, v rámcimeziválečné moderny působícímnejspíš jako provokace s možnýmexotickým kontextem. Nebo humorným:Pavel Haas byl mladším bratremproslulého prvorepubliko véhokomika Hugo Haase a několikrátkomponoval i hudbu do jeho filmů,humor se u něj tedy dal předpokládat.Dnešní oživení díla zřetelně ukázalo,že název má úplně jiný význam.V bookletu, kam o Janáčkově dílenapsal Milan Škampa a o HaasověJiří Beneš, se dozvídáme, že Opičíhory byl místní název pro kus kopcovitékrajiny kolem Brna, a že skladbazachycuje dojmy z výletu. Pomalejšívěty I. Krajina a III. Měsíc a já líčíprostředí výletu, rychlé II. Kočár,kočí a kůň a IV. Divá noc neobvyklápohyblivá dění. Hudba, napsaná jendva roky po skladatelově absolutoriuještě za Janáčkova života roku1926, nese stopy učitelova slohuzejména v kompoziční faktuře.Zvlášť janáčkovsky působí obě rychlévěty. Zdá se, že k tomu citelněnapomohla i interpretace, vkládajícído nich energii a hybnost obdobnoutomu, jak soubor pojímá i Listydůvěrné. Jen vnějším doplňkemmísta s krotkými názvuky jazzovéhorytmu (ve smyslu toho, čemu seu nás jazz ve 20. letech říkalo) jsoubicí ve finále (hraje Collin Curie). Jezajímavé, že je tento snímek má, alenedivím se, že už v době vzniku bylyvypouštěny. Kvarteto Pavla Haasetady nepochybně obhájilo kvalitykvartetní tvorby svého patronaa prezentovalo jej jako talent, hledajícísvou osobitost. I když mu nebylodáno rozvinout se do té míry, jakojeho slohově vyhraněnějším současníkůmBohuslavu Martinů, AloisiHábovi, Pavlu Bořkovcovi, Išovi Krejčímu,Jaroslavu Ježkovi a dalším, užsamo toto jediné dílo ukazuje, že tonepochybně byla nejpozoruhodnějšíosobnost skladatelského mládíBrna 20. a 30. let.

evue hudebních nosiČŮ 59MULTISONIC 310652-2Laudetur Jesus Christus (1)Duchovní hudba českého barokaB. M. Černohorský: LaudeturJesus Christus, J. D. Zelenka:Tristis es anima mea, Psalm112 – Laudate pueri Dominum,Litanie Omnium Sanctorum,F. I. Tůma: Responsoria for theHoly Week, Stabat MaterV. Kopecká – soprán, J. Hurníková,M. Němcová – varhany,O. Kopecký – violoncello,O. Melecký – kontrabas, I. Žádná– gamba, Komorní orchestr GaudiumPragense, umělecký vedoucíV. Mazáček, Smíšený sborGaudium Pragense, uměleckývedoucí a dirigent L. HurníkHudební a zvuková režie T. Zikmund,Technická spolupráceM. Kulhánek, nahráno ve StudiuI Českého rozhlasu 1995–2005Celkový čas 56:40 Miloš PokoraJde o první CD série s názvem Laudetur,na němž se v rámci komorníhoSmíšeného sboru GaudiumPragense představují vysokoškolskyvzdělaní amatéři za spolupráceprofesionálních instrumentalistůa pod vedením profesionálního dirigenta.Náročnost prezentovanérepertoárové dramaturgie, zvláštěkdyž si uvědomíme, že jde o soubor,který se svými projekty úspěšněprosazuje i v zahraničí a kterýmá zkušenosti i s komplikovanousoudobou hudbou, nepřekvapuje.Pro tuto nahrávku si zapálenívokalisté vybrali duchovní hudbučeského baroka, z níž některou slýchávámevětšinou v podání velkýchsborových těles a některou velmizřídka. Zajímavostí této nahrávkyjsou proto hned tři momenty.Ten první, že můžeme všechnypředvedené barokní kreace slyšetv komorně důvěrněji promlouvajícízvukovosti, ten druhý, že se námnaskýtá vzácná příležitost slyšetpohromadě například tolik sborovýchkreací Františka Ignáce Tůmya ten třetí, že se tu můžeme zaposlouchatdo interpretačně značněnáročné, a proto vzácně slýchané3. části ze Zelenkových Litaniívšem svatým. Intonační kázeňsboru, podepřeného jednoduchýma nevtíravě rejstříkovaným (nikolikolorujícím) partem varhan, je napřekvapivé výši, deklamace textuzřetelná, tempový plán a frázovánírozvážné, neusilující za každoucenu o nějakou dramatickounadsázku. Spíš než vnější efekt,tak z celého podání vyzařuje pokora.Zvlášť působivě znějí vokalistůmpod vedením Lukáše Hurníkahomofonní partie, jen namátkovětřeba hned ono nádherné zvoláníuvádějící Černohorského ofertoriumLaudetur Jesus Christus,nebo harmonicky prožitý vstup doZelenkova responsoria Tristis estanima mea (Smutná je duše má).V Zelenkově žalmu Laudate pueriDominum F dur vychází sboruznamenitě dvojsborový efekt (dvasoprány s altem proti rovnocenněexponovanému basu). V čistěpolyfonních partiích bychom mohlimít určité výhrady vůči vyrovnanostihlasů – ženské vokály jakoby neměly vůči mužským na některýchmístech dostatečnou nosnosta vzpomínaná Zelenkova LitanieOmnium Sanctorum, podporovanáinstrumentálním souborem, jakoby neměla k plastičtějšímu vyzněnídostatečný zvukový prostor. Zanečekaný, a proto snad nejsilnějšízážitek z této nahrávky, týkající sejak interpretační, tak kompozičnístránky, bych však označil provedeníšesti Tůmových velikonočníchresponsorií, prostoupených silněemocionální harmonickou mluvouse sugestivními zvraty a ve svémvyznění působivějších než až přílišrozčlánkované Tůmovo StabatMater. Výtvarná i textová úroveňbukletu je vůči tomuto sympatickémunahrávacímu počinu na odpovídajícívýši.ARCODIVA UP 0085-2 131Bohuslav Martinů: Smyčcovýkvartet č. 5, Vítězslava Kaprálová:Smyčcový kvartet op. 8,Josef Suk: Meditace na staročeskýchorál „Svatý Václave“, op. 35Kapralova QuartetHudební režie Jaroslav Krček,zvukový mistr Václav Roubal,zvukový technik Karel Soukeník,nahráno ve studiu Domovinav listopadu 2005, vydáno 2006Celkový čas 52:43 Rafael BromDámský soubor Kapralova Quartet(Rita Čepurčenko, Simona Hurníková,Světlana Jahodová, MargitKlepáčová) povinnosti, vyplývajícíz oprávnění nosit jméno mladémoravské skladatelky VítězslavyKaprálové, poctivě plní. Další titul,který vydává u společnosti ArcoDiva,uvádí totiž vedle slavných kompozicBohuslava Martinů a Josefa Sukai její Smyčcový kvartet, op. 8.CD zahajuje Martinů Smyčcovýkvartet č. 5, pro jehož interpretaci jecharakteristické až minuciézní propracováníjeho dynamického průběhu,které již z první věty, trvající ccapět minut, tvoří takřka samostatnoukompozici. Plán provedení pak ještěvylepšuje volba tempa, zřetelně kontrastnípro každé dvě sousední věty.Záznam hudby má ku prospěchuposluchače zcela nevšední transparentnost.Již úvod druhé věty (Adagio)takřka odhaluje jednotlivé partya navozuje dojem, jakoby před námiprobíhal notový zápis po způsobufilmového pásu. Každá nota tu znítéměř sama o sobě (zvláště naléhavěosamocené pizzicato ve vysoképoloze odpočítávající čas vroucnéviolové melodii v úvodu věty), a takv povědomí posluchače, který známédílo sleduje, dříve upozaděnéči zastřené tóny najednou defilujív odhalené, až chirurgické věcnosti.Jednotlivé nástroje si navíc mezisebou úlohu leadera či skromnéhoúčastníka kolokvia v pozadí - takřkav roli jakéhosi pouhého nositele barvy– předávají se zcela nenásilnouspontánností Barva mnohých tónovýchodstínů je i charakteristickýmvýrazovým prvkem závěrečnéhoLenta. Finálové Allegro se pak vracík příkrému uchopení hudební materieúvodní věty a nejenže uzavírá kruhsamotného přednesového plánu, aleodhaluje i reálné okolnosti provázejícízrod tohoto díla.Jestliže se o Smyčcovém kvartetu,op. 8 Vítězslavy Kaprálové traduje,že jde o radostnou hudbu, pakdámy z kvarteta své autorce velicedobře rozumějí. Con brio má náležitourozvernost, působivé okamžikyztišení a náhlého rozpuku veselostii lékárnicky vyvážených dávek něhyv emotivně zadumaných pasážích.Odvážně delší střední věta (Lento) senezdržuje důsledným obhajovánímdrobných rozdílů mezi předepsanýmtempovým údajem a reálnou podobouznějící hudby a bez rozpaků střídátempo i náladu, přesto je převážněsnivou kantilénou Finální Allegro convariazioni zajume charakteristickourytmikou prosazující se na pozadítempových proměn. Radostný duchúvodní hudby je tu poněkud uvážlivějšía jeho prezentaci je věnovánakratší plocha – rozvernost je přetavenado ukázněného rytmu, v němžmísto jásavých poloh houslí dostávávíce prostoru violový témbr.Často provozovaná jednovětá kvartetnívěta Meditace na staročeskýchorál Svatý Václave, op. 35 JosefaSuka je vděčným opusem v programuvětšiny českých smyčcovýchkvartet. Jeho interpretační podobuustálily generace souborů, které seshodovaly s pojetím legendárníhozakladatelského domácího ansámblu.Kvarteto Kaprálové hraje aleMeditaci civilněji, jeho pojetí je méněsentimentální a i zde uplatňuje výšezmiňované dynamické kontrastymezi jednotlivými nástroji. Violovýtémbr a mnohde i housle se blížísólovému projevu a ozvláštňují tradičnějednolitý projev smyčcovýchkvartet jakoby zvýrazněním veršovéhomotta středověké písně Nedejzahynouti nám ni budoucím.

60revue hudebních nosiČŮTELARC CD-80507Felix Mendelssohn-Bartholdy:Koncert pro housle a orchestre moll, op. 64, Max Bruch: Koncertpro housle a orchestr g moll,op. 26Robert McDuffie – housle, ScottishChamber Orchestra, dirigentJoseph SwensenHudební režie James Mallinson,zvuková režie Tony Faulkner,vydáno v roce 1999.Celkový čas 50:53 DDD Ivan ŽáčekPřistupoval jsem k poslechu tohotokompaktního disku, přiznám se,zpočátku s jistou skepsí. Týkala sehlavně dramaturgie: může vůbecdisk přinášející dva z nejvykřičenějších,nejvytřískanějších koncertůz repertoáru každého jen trochuambicióznějšího houslisty znamenatnějaké obohacení posluchačskéhovědomí či cenný příspěvekdo diskotéky? Přestože interpretacemladého houslisty RobertaMcDuffieho, rodáka z Georgie,nepředstavuje žádný zásadní zlomv přístupu k oběma slavným hitůmhouslové literatury, potěší srdcekaždého milovníka hudby a můžezaujmout i důstojné místo v jehosbírce vedle takových velikánů,jako Stern, Milstein, Francescatti,Oistrach, Kagan, Kremer či Vengerov(a jistě bychom mohli pokračovatdále). To, co zdobí projev tohotomladého Američana, je totiž jakzdravé, spontánní muzikantství,tak velmi dobrá technika. Jeho hraje dokonale sžitá s romantickýmjazykem obou německých mistrů,i z cédéčka cítíme onu samozřejmouplynulost projevu a ohebnostfrází, jež je atributem jen těchnejvětších. Někdy je McDuffiehográcie a šarm, zejména ve capriciózníchmomentech třetích vět, ažkreislerovského rodu, což nebudižchápáno jako výtka; připusťmeovšem, že glissanda jsou na horníhranici únosnosti. Už proto ne, žeje zřejmé z celkového pohledu, žeMcDuffie má své pojetí dobře promyšlenoa vystavěno, a všechnyprostředky, sladká líbezná kantilénas hojným vibratem, stejně jakoaž pukovsky nezbedná, dovádiváhra pravé ruky s maximálně vylehčenýmispiccaty, jež nás okouzlujeve finale Mendelssohnova Koncertu,slouží v rámci jedné, ucelenéa plně přesvědčivé koncepce.I když obě závěrečné věty hýří přirozenýmvtipem a dravostí, přecejen na mne ještě větší dojem učinilyobě sonátové věty, snad i proto,že jsou obě mistrovsky napsanéa v takovéto interpretaci se nemohounikdy obehrát ani oposlouchat.Dobrým partnerem je sólistoviSkotský komorní orchestr, jenžpod taktovkou Josepha Swensenanezůstává nic dlužen barvitémukouzlu obou partitur a podílí se rovněžna zdaru tohoto titulu. Po řaděúspěšných snímků z jeho produkce,např. pod Charlesem Mackerrasemči Neemem Järvim, přesvědčujeskotský orchestr i zde, že patřímezi širší světovou špičku. Stejněpochvalně se lze vyjádřit o zvukovýchkvalitách nahrávky, zvukovéplénum je sejmuto transparentně,s dobře čitelnou prostorovouinformací, stereofonní bází a míroudetailu, která dává vyniknout jakbezchybné hře orchestru, tak vynikajícísmyčcové technice sólisty.Jeho dráhu je rozhodně radnoostře sledovat, McDuffie má již zasebou řadu úspěšných vystoupenínejen s čelnými americkými tělesy,ale koncertoval i po Evropě, kroměvystoupení s Royal Scottish NationalOrchestra, orchestrem milánskéLa Scaly, i s Gewandhausem a HerbertemBlomstedtem, orchestremSanta Cecilia a Johnem Adamsemči Severoněmeckým rozhlasovýmorchestrem a ChristophemEschenbachem, Českou filharmoniíi Pražským komorním orchestrem.KVINTA PRAGUE KV 4007-2Vítězslav Novák: Slovácká suita,Můj máj, Exotikon, Dva valašskétanceMartin Vojtíšek – pianoNahráno ve studiu ČR v roce2001–2003. Hudební režie JiříGemrot a Igor Tausinger, zvukovárežie Miroslav Mareš a PavelPetřík, vydáno 2005.Celkový čas 65:21 Petr PokornýCD tvoří třetí díl kompletní nahrávkyklavírního díla Vítězslava Nováka.První dva díly vyšly u firmySupraphon. Je zřejmě příznačnépro vztah české společnosti k vlastnímukulturnímu dědictví, že tatorenomovaná firma projekt opustilaa další díly si je nucen vydávat pianistave vlastním vydavatelství.Třetí díl obsahuje čtyři klavírní cyklyz přelomu 19. a 20. století, tedyz období Novákovy mladosti. Jakbylo Novákovým zvykem, všechnyskladby jsou v jeho pamětech bohatěkomentovány. Po stu letech alemůžeme díla poslouchat pouzejako krásnou, dobou vzniku bohatěpoznamenanou hudbu. Najdemev ní ozvuky doznívajícího romantismu,někde pro střední Evropu a jejíhudbu tak typické znaky secesei Novákovo vzplanutí pro slováckýfolklor. Jsou typické i Novákovýmvlastním klavírním stylem, poznamenanýmna jedné straně jehovysokým intelektem, na druhé pakhlubokými citovými prožitky. Je tohudba vesměs vysoce virtuózní,nelehko pianisticky uchopitelná.Vznikem nejstarší je cyklus čtyřskladeb Můj máj op. 20 z roku1899. Ten je také ze skladeb natomto snímku nejznámější. Časověnásleduje Slovácká suita op.32 z roku 1903. Je ale hránav orchestrální verzi a málokdo ví,že Novák sám vydal také klavírníverzi. Je velmi zajímavá, protožepřináší některé jiné pohledy natuto hudbu. Roku 1904 napsalNovák Dva valašské tance op.34. Ty se na koncertech praktickyvůbec nehrají, což jistě souvisís jejich mimořádnými technickýminároky na interpreta. A právě tyjsou dva krásné příklady Novákovamyšlení a umu. Cyklus Exotikon op.45 nese dataci 1911 a řekl bych,že je z hlediska invence nejslabší.Výjimku tvoří pouze překrásná Ninna-Nanna,kterou Novák napsal užroku 1907 a dodatečně ji do cykluzařadil. Tímto cyklem Novák reagovalna tehdy první módní vlnu oblibyexotických témat. Interpretemcelé Novákova klavírního díla je pianistaMartin Vojtíšek. Těžko si lzepředstavit vhodnějšího interpretapro tuto hudbu. Vojtíšek je zcelamimořádně technicky vybaven.A má hluboký smysl pro Novákovuhudbu. Jeho hra vzdáleně připomínáhru nejlepších pianistů slavnéčeské klavírní školy, z nichž jsemna koncertě zažil ještě alespoňJana Heřmana. Jeho hra je technickybrilantní a současně hluboce,velice hluboce citová. Poslouchatjeho interpretaci Novákovy hudbyje opravdový a vzácný zážitek.Sám v průvodním textu svůj vztahk Novákovi vysvětluje studiemu Ilony Štěpánové-Kurzové.Nahrávky byly pořízeny ve studiuČeského rozhlasu v letech 2001 až2003 a CD vyšlo v roce 2005. MartinVojtíšek hrál na nástroj značkySteinway. Nevím, zda měl pokaždék dispozici týž nástroj, ve výslednémzvuku působí nejstarší nahrávkaz roku 2001 (Slovácká suita), jakobynástroj byl poněkud „unaven“, jehohorní polohy jsou nezvučné.Ve stručném českém a anglickémtextu se dozvíme základní informaceo skladbách i o pianistovi. Chybíjméno výtvarníka (fotografa) i identifikacevyfotografovaného objektu.Bylo by jistě zajímavé vědět,zda fotografie domu má vztahk Novákovu životu.

obsah roČníku 5961STUDIE, KOMENTÁŘE,DOKUMENTY, ROZHOVORY,KONFERENCE, MEDAILONY,UDÁLOSTIBaťa J.: Co snad nevíte o starší české hudběX. Hudba rudolfínské Prahy 10/46Bartoš J.: K problematice vývoje českéhohudebního divadla 4/50Brabec Z.: Světová operní divadlaI. Nejstarší divadelní budovy 1/40Brodská B.: Skladatelé baletů minulosti 8/49~ Skladatelé baletů minulosti (II.) 9/49Březina A.: Nová inscenace Řeckých pašijíBohuslava Martinů v ND. Několikpoznámek k novému překladu libreta 4/22Čenský P.: The Angels: Mezižánrová hříčka,kočkopes, nebo postmoderní umění? 5/6Černý J.: Co snad nevíte o starší české hudběI. Máme vůbec dějiny české hudby? 1/50~ IV. Polyfonie 4/44~ VI. Česká ars antiqua a ars nova 6/46~ VIII. Století velkých převratů 8/44Daněk P.: Co snad nevíte o starší české hudběXI. Hudba pro prostředí předbělohorskéšlechty, poslední Rožmberkové a KryštofHarant 11/40Dercsényiová L.: Nezradit sám sebe, rozhovors Terezií Podařilovou 1/33~ Andrea Smejkalová: Klasický balet nenímrtvý 3/22Dohnalová L.: Zasedání Evropské hudební radya konference o hudební rozmanitostiv Malmö 6/48Dušková V.: Světová sopranistka Mi-Hae Parkzazpívá v Českém Krumlově 7/3~ Pavel Steidl: Hudební představu si musíšvytvořit sám, jinak tóny zůstanou prázdné8/5Fiedlerová A.: O Karlovarském symfonickémorchestru s jeho ředitelem Aloisem Ježkem7/29;Habartová I.: Patnáctý festival uprostředEvropy 6/25Hallová M.: 75 let Společnosti AntonínaDvořáka 3/44~ Tragický osud Jaroslava Novotného 3/47Herman J.: Zlatá éra české operyI. Úvodní zamyšlení 1/48~ II. Aby se nezapomnělo – Josef Kuchinka2/44~ VII. Aby se nezapomnělo – Karel Petr 7/48~ IX. Aby se nezapomnělo – Lubomír Havlák9/46~ XI. Aby se nezapomnělo – Soňa Červená11/38Horyna M.: Co snad nevíte o starší české hudběV. Cantiones Bohemicae (et eliam aliae…)5/48~ IX. Hudba české renesance 9/50Hrdinová R.: Zlatá éra české operyIV. Aby se nezapomnělo – Jiří Joran 4/42~ VI. Aby se nezapomnělo – Eva Zikmundová6/44~ X. Aby se nezapomnělo – Jaroslav Horáček10/44~ XII. Aby se nezapomnělo – Ladislav Štros12/40Hurník L.: The Angels: Mezižánrová hříčka,kočkopes, nebo postmoderní umění? 5/6Jäger D.: John Fiore opět v Praze 2/24~ Zlatá éra české operyV. Aby se nezapomnělo – Antonín Švorc5/46Jarolímková H.: Vážení a milí čtenáři~ Setkání na které se nezapomíná anebo hudbě i životě s Gabrielou Beňačkovou1/3~ 110 let České filharmonie – slovošéfdirigenta Zd. Mácala 1/15~ Vážení a milí čtenáři 2/2~ Česká filharmonie zahájila rok 2006slavnostně 2/10~ Kramerius by se asi divil 3/2~ Leden ve znamení Mozarta 3/5~ Vážení a milí čtenáři 4/2~ O Pražském jaru s Romanem Bělorem 5/3~ Vážení a milí čtenáři 6/2~ Několik otázek Danielu Barenboimovi 6/7~ O hudbě, fotbalu a červencových výročích7/2~ O písních z Gurre se Zdeňkem Mácalem 7/9~ Múzy prázdnin neznají 8/2~ Šéfdirigent České filharmonie ZdeněkMácal čestným doktorem UniverzityPalackého v Olomouci 8/8~ Vážení a milí čtenáři 9/2~ Vážení a milí čtenáři 10/2~ Podzim plný barev 11/2~ Prosinec a svatý Mikuláš 12/2Kadlec P.: Hudba psaná ve jménu člověka,rozhovor s Maximem Šostakovičemo hudbě jeho otce 2/8Kazárová H.: O cestě k tanečnímu výrazus Lucií Holánkovou 2/28~ Když se řekne tanec 3/48~ Jiří Jelínek: Nejen o Oněginovi 4/26~ Když se řekne taneční technika 4/46Klívarová D.: Jiří Kodym: Nechtěl jsem býtsólistou, ale dobrým sboristou 3/22Ledeč J.: Karel Husa pětaosmdesátiletý –jedna z konstant české soudobé hudby11/48Lejsková V.: U klavíru Jan Jiraský 8/5Leško R.: Zlatá éra české operyVIII. Aby se nezapomnělo – AntonieDenygrová 8/42Maňourová L.: Co snad nevíte o starší českéhudběXII. Kterak se jezdilo z jižních Čechza operou do Benátek 12/42Matzner A.: Šedesát Pražských jar 5/5Pečman R.: Okouzlený poutník objevujehudební bohemica v italských knihovnách4/49Petráněk P.: Tajemství 6/27Pilka J.: Šedesát let Supraphonu 9/8~ Šedesát let Supraphonu 10/8~ Šedesát let Supraphonu 11/6Plchová L.: Zastavení s VladimíremFedosejevem 8/3Pokora M.: S prof. Lubomírem Malýmo Přehlídce koncertního umění 1/23~ Ondřej Kukal: Nejvíc mě teď lákákomponování 3/3~ Mám k vaší zemi blízko po hudební i lidskéstránce, říká Gaetano Delogu 6/5~ Pokud si mohu vybrat, hraji snad ještěraději Kopelenta než Mozarta…, říká VilémVeverka 7/6~ Pouhá role interpretů nebo aranžérů násneuspokojuje, říká člen Českéhoklarinetového kvarteta Jindřich Pavliš 8/6~ S Lubomírem Brabcem o Pražskýchhudebních večerech 10/22~ Miroslav Ambroš: Ani ty nejvzácnějšíhousle nehrají samy 12/3Procházková J.: Janáčkovy cesty zaslovenským hudebním folklorem 11/42Reittererová V.: Edita Gruberová: Fenoménvokálního umění 4/3Říha V.: Dánský rozhlasový orchestr přijedena Pražský podzim 6/18~ Prague Proms 2006 7/32~ Hakan Hardenberger: Nejraději hrajisoudobou hudbu 11/11~ Paul Badura-Skoda: Cítím se tak trochuČechem 11/12~ Vasilij Sinajskij: Do Prahy se vždy rádvracím 11/12Smetáčková M.: Vzpomínky na VáclavaSmetáčka 10/49Smolka J.: 60 let AMU a její Hudební fakulty12/6Šaldová L.: Zlatá éra české operyIII. Aby se nezapomnělo – LibušeDomanínská 3/40Špiroch P.: Dmitrij Šostakovič, jak ho neznáme8/46Štilec J.: Štefan Margita 10/3Štraus I.: Váša Příhoda na festivalu před50 lety 5/7~ Zaidé – světová premiéra? 5/23~ Nadace Bohuslava Martinů 11/46Vašatová J.: Salcburk a Vídeň oslavují 1/8~ Václav Riedlbauch o současnosti 1/13Veber P.: Jana Boušková 2/3~ Návraty Helmutha Rillinga 4/8~ Po stopách Antonína Kraftas violoncellistou Jiřím Hoškem 4/47~ Pražské jaro 7/11~ Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro7/12~ Několik otázek pro Leopolda Hagera 7/14~ Několik otázek pro Christiana Tetzlaffa7/15~ Skladatel ovlivněný zpěvem ptáků 7/16~ Tři otázky pro Jiřího Kouta 7/19~ Tři otázky pro Petera Eötvöse 7/23Vlhová H.: Co snad nevíte o starší české hudběII. O reformách liturgického zpěvuv pražském kostele sv. Víta 2/46~ III. Domoslav, Záviš a Jan z Jenštejna 3/42~ VII. Pravda o Jistebnickém kancionálu 7/5Volek T.: Stav Mozartova bádání 1/7~ Mozart a Praha 1/9Zapletal P.: 110 let České filharmonie 1/11~ K jubileu Jiřího Bělohlávka 2/6~ Pražská konzervatoř a ředitel Pavel Trojan4/5~ Festival Prague Proms má mnoho tváří,říká dirigent Libor Pešek 8/3~ Osmdesátiny rozhlasových symfoniků10/6~ O Pražských hudebních slavnostech s IljouŠmídem 10/13~ Vzpomínky na Václava Smetáčka 10/48~ Jan Hasenöhrl: Nesledoval jsem přílišžádné vzory 11/3~ Čtyři otázky pro prof. Lubomíra Malého11/22Žáček I.: Zubin Mehta sedmdesátiletý 5/9~ Shlomo Mintz na Pražském jaru 6/3~ Mozartovské matiné tří „B“ i se záskokem:zážitek roku 6/6~ Exkluzivní interview pro Hudební rozhledy(Jennifer Larmore) 6/8FESTIVALY, KONCERTY,SOUTĚŽEBrnoBorková A.: Moravský podzim 12/10Jelínek M.: VII. Mezinárodní setkáníkontrabasistů 11/20Lejsková V.: Koncert laureátů klavírní soutěžeAmadeus 3/10

62obsah roČníku 59~ Koncert klubu moravských skladatelů12/21Kopecký J.: John Cage na Expozici Nové hudby5/22Skovajsa J.: Klavírní soutěž Amadeus 4/17Bystřice pod HostýnemMalének P.: Výjimečné Bystřické zámeckéslavnosti 9/12Bystřice nad PerštýnemŘíha V.: Concentus Moraviae pojedenácté8/15Český KrumlovHůlek J.: Jubilejní Krumlov se povedl 10/16Jarolímková H.: Festival komorní hudby ČeskýKrumlov jubilejní 8/12Slavíková J.: Festival komorní hudby ČeskýKrumlov jubilejní 8/12Říha V.: Jubilejní Krumlov se povedl 10/14Škarda R.: Dvě světové premiéry v ČeskémKrumlově 9/13Hradec nad MoravicíHanousek P.: 45. Beethovenův Hradec – dvahudební večery 8/18JihlavaBrdečková H.: Festival sborového uměníJihlava 2006 8/16Brom R.: Mahler – Jihlava 2006 12/12Karlovy VaryPachovský Z.: Dvořákova pěvecká soutěž1/23~ Dvořákův Karlovarský podzim 11/16Štilec J.: Dvořák a Čajkovskij v GrandhoteluPupp 11/17KdyněBorůvková V.: Další koncert v kdyňskésynagoze rozezněly tóny houslía akordeonu 8/23KroměřížMikesková I.: Pěvecká soutěž duchovní hudbya koncertní hudby v Kroměříži 6/15Vrkoč J.: Několik ohlédnutí za Forfestem 8/17KuksKopecký J.: Kuks – hlava plná nápadů 10/19OlomoucCoufalová G.: Festival Baroka a SocietaIncognitorum 11/18Kopecký J.: Vladimír a Martin Válkové,Jan Simon a Moravská filharmonieOlomouc 1/12~ Dvořákova Olomouc lákalai experimentovala 7/28~ Šostakovičovo vítězství v Olomouci 12/20OstravaMazurek J.: Hudební současnost 2005 2/18Navrátil M.: Janáček a Mahler v podáníostravských interpretů 1/24~ Janáčkův máj 8/10PardubiceHofericová M.: Organum regium a Mezinárodnísvátek hudby 9/13Kopecký J.: Premiéra Mladého pódiav Pardubicích 12/11Teml J.: Pardubická hudební hostina 11/20PlzeňKuhn T.: 26. Smetanovské dny v Plzni 4/15Smolka J.: Plzeňská filharmonie a JaroslavVodňanský 3/9Someš J.: Velikonoční nadílka Plzeňskéfilharmonie 6/12Ulrychová M.: Hudba v synagogách a bratřiVilímcovi 11/21PrahaBaťa J.: Hortus musicus (PJ) 7/24~ Výroční Svatováclavské slavnosti 200611/13Brom R.: Guarneri trio dvacetileté 12/18Freemanová M.: Letní slavnosti staré hudby10/10Havlík J.: Komorní koncert z díla LadislavaKubíka 8/22Herman J.: Magdalena Kožená v Národnímdivadle 7/27~ Fiore s Beňačkovou na Žifíně 4/10Hůlek J.: Z festivalu Dny soudobé hudby 1/20~ Dny Bohuslava Martinů 2/12~ Shlomo Mintz s Českou filharmonií 2/12~ Mladota Ensemble a francouzskáromantička Louise Farrenc 3/9~ FOK a další filharmonie DmitrijeŠostakoviče 4/13~ Dvě světové premiéry s Pražskou komornífilharmonií 4/14~ Moravské klavírní trio 4/14~ Půvab a mistrovství Miriam Contzen 5/16~ Skvělý Český komorní orchestr 6/12~ Capella Istropolitana, ČF a FOK 7/15~ Matiné trojice mladých (PJ) 7/20~ Nevšední večer premiér 8/20~ Večer Marka Kopelenta 8/21~ Pražské Proms i letos úspěšné 9/10~ Hudební klenoty z Prahy 9/11~ Z podzimního Žižkova 12/13Jarolímková H.: Skvělý pražský debut RollandaVillazóna 1/19~ Večer ve jménu Šostakoviče 2/13~ Bravo Jiřímu Koutovi i orchestru 4/11~ Pod taktovkou Sira Colina Davise 5/14~ A do třetice Šostakovič 5/16~ Ivan Klánský a Helena Suchárová s ČKO5/20~ Mozart a Mahler pod taktovkou JiříhoKouta 6/11~ Vzácní hosté z Vídně (PJ) 7/13~ Hillary Hahn s Českou filharmonií 10/20~ Slavnostní zahájení 80. sezonyRozhlasových symfoniků 10/21~ Jiří Kout zahájil sezonu Pražskýchsymfoniků skvěle 11/19Kašpárek L.: Skvělý večer Smetanova tria5/21Kolář J.: Koncert Pražského smíšeného sboruk 75. narozeninám Miroslava Košlera 8/20Kopecký J.: Koncertní melodram přitahuje1/21Matzner M.: Skvělá Komorní filharmoniePardubice 2/14~ Ivan Moravec s Pražskou komornífilharmonií 3/8~ Josef Suk na gymnáziu 5/22~ Matiné trojice mladých (PJ) 7/20~ Euroart plný života 8/18~ Pražské hudební slavnosti 10/11~ Malostranské komorní slavnosti 12/15Marešová J.: Norsko – Česko 1:1 1/21~ Večer Gabriely Čechmanové 6/14Mašlaň P.: Josef Suk uvádí nové talenty 5/24Matoušek L.: Písňový recitál Romana Janála11/14Mojžíš V.: Gratulace Pavlu Trojanovi 11/19Pilka J.: Malostranské komorní slavnosti12/15Pokora M.: K festivalu Třídení 2005 2/14~ Na závěr interpretační přehlídky 2/16~ Festival Doteky hudby a poeziesi posluchače získal 3/10~ Pražské premiéry 2006 5/12~ Dvojí zahájení (PJ) 7/13~ Moyzesovo, Stamicovo a Haasovokvarteto (PJ) 7/21~ Petrohradští komorní sólisté (PJ) 7/22~ Pražský podzim 2006 11/10~ Nadace Animato a výročí AMU 12/17Pokorný P.: Zelenkův Bronzový had 3/9~ Dechová harmonie na Bertramce (PJ)7/22Roubíček V.: Beethoven pod rukamaintrovertního myslitele 6/13~ Pražský podzim 2006 11/9Ruml I.: Komorní nokturna pohladila dušehudebníků (PJ) 7/21~ Edita Gruberová předvedla celou pěveckouabecedu (PJ) 7/26Říha V.: Dylanovi Sazka Aréna nesvědčila 1/22~ Devátá jako symbol českoněmeckýchvztahů 2/13~ Jiří Bárta jako současný interpret 2/17~ Kellerův Schubert a Mozart 3/7~ Mozartovo „Dětské oratorium“ 3/7~ Hořínkova úspěšná premiéra 4/11~ Košlerovo gala s Pražským filharmonickýmsborem 4/13~ Kurzova premiéra v České filharmonii 6/11~ Pražské Proms i letos úspěšné 9/10~ Pražský podzim 2006 11/8~ Šostakovič a Teml s Eliahu Inbalem 12/16Smolka J: Pět orchestrálních koncertůzávěrečného týdne festivalu (PJ) 7/17Šesták Z.: Sexteto českých filharmonikůpoprvé s Bohuslavem Matouškem 5/20Štilec J.: Brahms a Čajkovskij Radomila Elišky6/12~ Pražské hudební slavnosti 10/12Štraus I.: Dvacet let Wihanovců 2/15~ Z podzimního Žižkova 12/14~ Zrození souboru 12/19Teml J.: Concertino Praga jubilující 8/22~ 11. mezinárodní varhanní festival 11/15Veber P.: Struny podzimu 1/19~ Dagmar Pecková, Mozart a Beethoven2/15~ Premiéra Hanuše Bartoně se vydařila 5/15~ Englich Chamber Orchestra a hostéze Slovenska 7/16~ Ensemble Intercontemporain (PJ) 7/23~ Kabeláč a Mahler se Zdeňkem Mácalem12/16vp: Jarmila Hla Shwe v kostele sv. Vavřince2/12Zahradník Z.: George Bush by se radoval 8/13Zapletal P.: SOČR s Martinem Válkema Petrem Vronským 6/12~ Česká filharmonie společně s mladými8/19~ Kvarteto Apollon a LouisSchwitzgebel~Wang v Dejvicích 12/20Žáček I.: Lekce Jennifer Larmore 6/8~ Recitály na Pražském jaru 7/24ŠtiřínMatzner M.: Sukův hudební Štiřín 11/15TeplicePřibylová L.: Festival Ludwiga van Beethovenav Teplicích 8/14

obsah roČníku 5963TerezínVeber P.: Rekviem vzdoru (PJ) 7/19Zlaté HoryPohlova J.: Zlaté Hory a Bravo, Mozart! 9/14HORIZONTBenda A.: Skotská jazzová nadílkana Pražském hradě 2/22~ Nová sezona Jazzu na Hradě začalaholdem saxofonu 3/14~ John McLaughlin – Věčný žák ve škamnáchškoly života 3/15~ Balkánská spojka Františka Uhlíře 4/20~ Frýdlantský odkaz Velebného jubilanta6/22Fiala V.: K poctě Vlasty Průchové 7/34Kašpar O.: Ještě jednou Moctezuma v opeře1/26Kuhn T.: Jazz bez hranic 12/24Slavíková J.: Bernsteinův Candide ve Státníopeře Praha 5/26Opekar A.: Colours of Ostrava 9/21Říha V.: Jazz Open tentokrát o něco lépe 2/22~ Hudba a film v Karlových Varech 9 /20~ Podzimní Virtuosi s premiérou 12/23~ Golem se vrátil do Prahy 12/24~ Nadchli Basie a Mehldau, zklamaly gospelyz Harlemu 12/25Vačkář M.: Vzpomínka na Václava Vačkáře 8/26~ Vzpomínka na Dalibora C. Vačkáře 11/24Vrkoč J.: Traxleři – čtyřicet let s dobrounáladou 2/20Zapletal P.: Sto let od narození Jaroslava Ježka10/24DIVADLO, OPERA,BALET, MUZIKÁLČeské BudějoviceDercsényiová L.: Coppélie v ČeskýchBudějovicích 5/32Herman J.: Marta v Českých Budějovicích2/26Šaldová L.: Českobudějovické hledání vlastnícesty (Lazebník sevillský) 12/29BrnoHerman J.: Ani vojna, ani mír 2/27~ Liška v poetickém lese 6/31~ Rigoletto doufejme naposledy 7/36~ Dokorán podruhé 9/24Kopecký J.: Jásot nad Jenůfou v Brně 4/24Lejsková V.: Delibesova Sylvie v Janáčkovědivadle 3/23~ Prodaná nevěsta znovu v Brně 5/29~ Ať žije Maestro! 5/29Pečman R. Miluješ Ákida (Acis a Galatea) 1/31Šaldová L.: Mládí bez invence (Mozart a Salieri,Requiem) 3/19~ Přeci jen naděje pro operetu v Brně?(Orfeus v podsvětí) 9/24~ Moderní operní divadlo v Brně? (DonGiovanni) 12/30GrabštejnHerman J.: Grabštejn po čtrnácté (Příhody liškyBystroušky) 10/27LiberecHerman J.: Verdiho Macbeth v Liberci 11/26Šaldová L.: Dnešní pohled na Verdiho(Trubadúr) 1/29~ Liberecká Madama Butterfly 6/30Loket nad OhříHerman J.: Opera pod hradem Loket(Don Giovanni) 9/25OlomoucŠaldová L.: Na cestě k Poulenkovi(Dialogy karmelitek) 4/25OpavaŠaldová L.: Odvrácená tvář opavské opery(Dalibor) 5/30OstravaHerman J.: Dvojitý ostravský Falstaff 4/23Šaldová L.: Zavítejte do ostravského muzeamilenců (Così fan tutte) 7/38~ Manon Lescaut poprvé 11/26PlzeňHerman J.: Všecky takové nejsou (Così fantutte) 3/18~ Co s tím Daliborem 12/28Vitula J.: 26. Smetanovské dny v Plzni 4/15PrahaDercsényiová L.: Miniatury v Národním divadle3/19~ Balet Gala aneb setkání v Praze 3/20~ Tanec Praha 2006 8/28Genzerová G.: Rendes-vous v Laterně magice4/25~ Závěr baletní sezony patřil dětem(Zlatovláska) 9/26Gremlicová D.: Nacho Duato – pohybový tvara španělské cítění 8/30Herman J.: Císař Atlantidy v Roxy 2/25~ Apollo et Hyacinthus 3/16~ Řecké pašije v Národním divadle 6/28~ Antigona zaprodaná moci a obchodu10/26~ Dvakrát jinak v ND (Tajemství, La clemenzadi Tito) 12/26Kazárová H.: Má vlast na jevišti SOP 2/28~ Moliére plný gest 5/31Klívarová D.: Nadčasový Oněgin 1/32~ Mozart! Mozart! 5/30Kolář J.: Císařovy nové šaty 7/36Reittererová V.: Theodor Veidl: Maloměšťáci1/28~ Sicilské nešpory ve Státní opeře Praha5/28~ Candide Leonarda Bernsteina 7/38~ Černobílá Traviata 11/25Someš J.: Nadčasový Oněgin 1/32~ Libé shakespearovské snění (Sen nocisvatojánské) 6/29Šaldová L.: Brittenova Řeka Sumida 1/29~ Don Pasquale v Národním divadle 2/25~ Glassova opera V kárném táboře 2/25~ Maloměšťáci – koprodukce či hostování?3/17Ruml I.: Don Giovanni ve Stavovském divadle7/35Říha V.: Fellini a Olbracht jako muzikáloví autoři(Ginger a Fred) 4/28Veber P.: The Angels v Boudě ND (PJ) 7/38Ústí nad LabemŠaldová L.: Dnešní pohled na Verdiho(Rigoletto) 1/29ZlínKopecký J.: Jak Pitínský vraždí v Hippodamii8/27TELEVIZE , ROZHLASKvěch O.: Rozhlasová stanice D-dur 11/47Ruml I.: Zlatá Praha 2006 6/26Z DOMOVA, NEKROLOGY,GLOSY, DISKUSE, FEJETONYBažantová I., Kazárová H.: Zvuk a pohyb barokana kurzech pražské HAMU 1/34Benešová E.: 41. sezona Přítomnosti 12/5Blatný P.: Nárok na pýchu 2/19~ Festival 3/13~ Vzpomínka na Boston 4/19~ Fantasmagorie 5/25Clar V.: Přítomnost a druhá polovina jejíkoncertní sezony 2/17Dušková V.: Patnáct let MHF Český Krumlov7/30Douša E.: Aktuálně z Přítomnosti 6/20Horák L.: Pražská konzervatoř jubilující 11/50Hůlek J.: Jitřenka Pešková 3/26Jíra M.: Jan Frank Fischer 3/27Ledeč J.: Arnošt Košťál 8/32Lejsková V.: Chvála klavíru 1/25~ Sport versus umění 6/21~ Sport versus umění II. 7/33~ V náruč spějte 8/25~ … a mnicha ve snu viděti? 9/19~ Odhalení 10/23~ Hudba a jídlo 11/23~ Děti v opeře 12/22Novák V.: Petr Pálka 6/35Němcová E.: Jiří Kylián a výstava fotografiíz jeho děl 6/48Kaňka A.: Koncerty a představení Pražskékonzervatoře ve školním roce 2005/20061/20~ Pražská konzervatoř – SeouloratorioAcademy 3/51Mojžíš V.: Patnáct let Přítomnosti 10/51Pachovský Z.: Vladimír Matěj 2/32Pilka J.: Viktor Kalabis 11/29red.: Františka Krysová 5/34~ Prof. Vladimír Kovařík 7/41Říha V.: Josef Boháč 12/32sla: James King 1/47~ Birgit Nilsson 3/38~ Anna Moffo 5/44~ Sarah Caldwell 5/45~ Jan Skalický 6/34~ György Ligeti 8/40~ Elisabeth Schwarzkopf 10/42Smetáčková M.: PhDr. Jiří Bajer 2/31~ Výstava ke 100. výročí narození dr. VáclavaSmetáčka 11/49Smolka J.: Štěpán Lucký 7/40Svobodová A.: Výstava 60 let Pražského jara5/5Štilec J.: Mahler Jihlava 2006 9/16vla: Bohumil Hrdlička 6/42Zapletal P.: Zdeněk Tylšar 10/28~ Miloš Nop 10/29ZPRÁVY Z DOMOVA1/36, 2/30, 3/26, 4/50, 5/33, 6/42, 7/40,8/32, 9/28, 10/28, 11/28, 12/31ZE ZAHRANIČÍArgentinaHorník P.: Sicilské nešpory po argentinsku7/44BrazílieHorník P.: Světová operní divadlaVII. Teatro Colón v Buenos Aires 7/42FrancieBenoniová M.: Montpellier danse 2006 9/41

64obsah roČníku 59Préval de J.: Oslava české hudby v Pařížia Dijonu 4/37Štilec J.: Krok správným směrem – česká účastna MIDEM 2006 3/35ItálieBrabec Z.: Světová operní divadlaXI. Teatro alla Scala v Miláně 11/30Štilec J.: Káťa Kabanová v La Scale 5/43RakouskoDehner J.: Julietta v císařském Schönbrunnu6/39Horník P.: Malý Bayreuth 8/38~ Opera na Bodamském jezeře 11/35Jarolímková H.: Salzburger Festspiele 200610/32Jelínková V.: Tisíc čtverečních metrůpro Mozarta 3/35Kašpar O.: Po Mozartových stopáchv Salcburku 1/42Reittererová V.: Světová operní divadlaIV. Opera ve Vídni 4/32~ La clemenza di Tito 5/39~ Matěj Brouček ve Vídni 5/40Slavíková J.: Zerbinetta Edity Gruberové(Ariadna na Naxu) 1/45~ Idomeneo ve Vídni 3/31Vašatová J.: Skutečně kouzelná flétna 2/38~ Figarova (a Ponnellova) svatba ve Vídni2/39~ Lohengrin ve Vídeňské státní opeře 3/32~ Vídeň pokračuje v oslavách Mozarta –Výstava v Albertině 3/33~ Salzburger Festspiele 2006 10/32~ Festival staré hudby v Innsbrucku 200611/32RuskoBrabec Z.: Světová operní divadlaIX. Mariinské divadlo v Sankt Petěrburku9/30Králík J.: Světová operní divadlaVIII. Velké divadlo v Moskvě 8/34SlovenskoPečman R.: Prešovské sondy do hájemstvístaré hudby 2/40Slavíková J.: Ovace pro Lenárdovu Turandot4/35Spolková republika NěmeckoBrabec Z.: Světová operní divadlaII. Bavorská státní opera v Mnichově 2/33~ Podzim v Bavorské státní opeře 2/36~ Bludný Holanďan v Mnichově 4/36~ Žena bez stínu v Drážďanech 5/42~ Mnichovské operní slavnostní hry 2006anebo konec jedné éry 9/38~ Drama žárlivosti v Drážďanech (Otello)12/36~ Světová premiéra Rihmovy operyspolu se Salome 12/37Herman J.: Premiéra a dvě reprízy v Komickéopeře Berlín 6/39~ Fotbalová horečka v Berlínské komickéopeře 9/37Horník P.: Straussovský festival 2/37~ Euryanta 5/41~ Kam na víkend? Za operou do Německa9/33Šaldová L.: Světová operní divadlaIII. Opera v Berlíně 3/28~ Open~air na Baltském pobřeží 9/36~ … a ještě trochu střízlivější poklonaodcházejícím 9/40Vašatová J.: Zámek Sanssouci v Postupimina cestách k Mozartovi 6/38~ Le nozze di Darina na festivaluv Postupimi-Sanssouci 8/36ŠpanělskoBrabec Z., Kašpar O.: Světová operní divadlaVI. Teatro Real v Madridu, Grand Teatrodel Liceo v Barceloně 6/36ŠvýcarskoBrabec Z.: Operní víkend v Curychu 2/37~ Světová operní divadlaV. Opernhaus Zürich 5/36Vašatová J.: Věc Makropulos v Curychu 8/39~ Monteverdiho Návrat Odysseana netradiční scéně v Ženevě 9/35USABrabec Z.: Světová operní divadlaXII. Metropolitní opera v New Yorku 12/34Vičarová E.: Střípky z amerického hudebníhoživota 3/36Velká BritánieKrálík J.: Světová operní divadlaX. Opera v Londýně 10/30ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍ1/46, 2/41, 3/38, 4/40, 5/44, 6/42, 7/46,8/40, 9/44, 10/42, 11/36, 12/38RECENZE KNIHDufková E.: Reduta. Divadlo na horním náměstí(R. Pečman) 3/50Erhartová O.: Mozart a Brno (R. Pečman) 4/52Fujak J.: Musical Correla(c)tivity(J. Doubravová) 7/52Kazárová H.: Barokní taneční formy(D. Gremlicová) 2/52Matzner A. a kol.: Šedesát Pražských jar(I. Poledňák) 9/52Lehmannová L.: Umění zpívat (J. Someš) 3/50Mikeš V.: Maria Tauberová (J. Someš) 6/51Navrátil M.: Béla Bartók. Život a dílo(Bártová J.) 10/51Petrželka V.: Václav Petrželka. Z jeho životníchosudů neznámých a zapomínaných(V. Lejsková) 4/52Poledňák I.: Hudebně pedagogická invence(R. Pečman) 5/51Střelcová S.: Bohumír Štědroň hudebníhistorik, kritik, umělec, učitelEseje, vzpomínky, dokumenty(J. Smolka) 8/50Braunbehrens W.: Mozart ve Vídni(J. Someš) 11/51Dobré ráno, milá ženuško! – Mozartovy dopisyKonstanci (J. Someš) 11/51Koláčková Y. a kol.: Česká filharmonie 100plus 10 (V. Reittererová) 12/44Beneš J.: Státní filharmonie Brno(V. Lejsková) 12/45SVĚT HUDEBNÍCH NÁSTROJŮBrom R.: Pohled do světa houslařskéhořemesla v ČecháchI. Počátky houslařského umění v Evropě1/56~ II. Vávra Karel mladší a Vávra Tomáš 2/56~ III. Přemysl Otakar Špidlem 3/55~ IV. Vladimír Pilař 4/56~ V. Mistr houslař Emil Lupač 5/56~ VI. Jan Pötzl 6/56~ VII. Vilém Kužel starší, Vilém Kužel mladší,Jan Kužel 7/56~ VIII. Jan Slípka 8/56~ IX. Milan Oubrecht 9/55~ X. Petr Matura 10/56~ XI. Miroslav Komár 11/56~ XII. Pavel Celý 12/52Ceralová-Petrofová Z.: Petrof – klavírya pianina světové kvality 2/54~ Mezinárodní hudební veletrh hudebníchnástrojů ve Frankfurtu nad Mohanem 6/54Jarolímková H.: Unikátní Petrof v rukou novéhomajitele 1/55Jelínek J.: Hudebněnástrojařské školstvív Čechách žije 10/55Kadlecová M.: Namm Show 2006 3/53~ Dechové nástroje Amati-Denak na DismaMusic Show 5/54Kosina V.: Hudebněnástrojařské školstvíČechách žije 10/54Krsička Z.: Hudebněnástrojařské školstvív Čechách ještě žije 10/54Matoušek L.: Hudební nástroje evropskéhostředověkuI. Pár slov k úvodu 1/58II. Monochord a chorus 2/58III. Cimbál a psalterium 3/58IV. Křídla (ala) a harfa 4/58V. Rota a žaltářová harfa 5/58VI. Loutna a kvinterna 6/58VII. Klávesový chordofon, clavichorda cembalo 7/58VIII. Třecí chordofony 8/58IX. Aerofony hranové 9/58X. Varhany a portativ 10/58XI. Aerofony jazýčkové 11/58XII. Aerofony retné 12/54Němeček F.: Asociace výrobců hudebníchnástrojů podporuje nejen české výrobce1/64Reichard P.: I. Historie výroby hudebníchnástrojů v Kraslicích 11/54Šimůnek M.: S Petrofem od kolébky 3/52~ S Petrofem od kolébky 4/54~ S Petrofem od kolébky 5/52~ S Petrofem od kolébky 6/52~ S Petrofem od kolébky 7/54~ S Petrofem od kolébky 8/52~ S Petrofem od kolébky 9/52~ S Petrofem od kolébky 10/52~ S Petrofem od kolébky 11/52~ S Petrofem od kolébky 12/46Žáčková L.: Music Czech Made – klastr hudebnívýroby zahájil svou činnost 7/53~ Evropská Excellence hodlá dobýt svět!8/55~ Klastr Music Czech Made a historie výrobyhudebních nástrojů v západních Čechách11/54~ II. Historie houslařství v Lubech 12/48~ Klastr hudební výroby Music Czech Made –veletrhy 12/48Vaculík J.: 50 let vývojového oddělení klavírůPetrof 2/55REVUE HUDEBNÍCH NOSIČŮOd firmy k firmě1/60, 2/60, 3/60, 4/60, 5/60, 6/60, 7/60,8/60, 9/60, 10/60, 11/60, 12/56Recenze CD1/62, 2/62, 3/62, 4/62, 5/62, 6/62, 7/62,8/62, 9/62, 10/62, 11/62, 12/58

NADACE BOHUSLAVA MARTINŮVE SPOLUPRÁCI S HAMU A ČESKOU FILHARMONIÍPOŘÁDÁ 12. ROČNÍK FESTIVALUbDny BohuslavaMartinů 3—8/122006PRAHAJeanFondaFournier GarrickOhlssonZdeněkMácalTomášJamník TrioBergerettes3/12/2006 | 19.30 |Koncert laureátůSoutěže Nadace Bohuslava Martinů v oboru housleSál B. Martinů, HAMU, Malostranské nám. 13, Praha 1| Prodej vstupenek hodinu před koncertem | Cena 50/150 Kč5/12/2006 | 19.30 |Pocta Pierru Fournierovi (1906 –1986)Beethoven—Fauré —Debussy—MartinůTomáš JAMNÍK — violoncello / Laureát SoutěžePražské jaro 2006 a Soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2003Jean Fonda FOURNIER — klavírSukova síň, Rudolfinum, Náměstí Jana Palacha, Praha 1| Prodej vstupenek hodinu před koncertem | Cena 100/200 Kčwww.martinu.czKontakt a rezervace vstupenek: INSTITUT BOHUSLAVA MARTINŮ o.p.s.| telefon 257 31 31 04 | e-mail martinu@martinu.cz6/12/2006 | 19.30 |Pocta O. F. Kortemu (*1926)Martinů—KorteTRIO BERGERETTESNosticův palác — Konírna, Maltézské nám 1, Praha 1| Vstup volný7— 8/12/2006 | 19.30 |Česká filharmonieBrahms—MartinůGarrick OHLSSON — klavírZdeněk MÁCAL — dirigentRudolfinum, Dvořákova síň, Náměstí J. Palacha, Praha 1| Předprodej vstupenek: Česká filharmonie | Cena 110—600 KčZměna programu vyhrazenafoto © archiv pbm / archiv institutu bm / zdeněk chrapek