AMB Září 2012

Krádež podruhé?Má být vráceno pouze to, co bylo ukradenocírkvím (právnickým osobám) státem před rokem1989, anebo by se mělo vracet rovnoui to, co bylo ukradeno taky jiným soukromým,fyzickým osobám? Navíc, rozdíl mezi tím,co bylo ukradeno před listopadem a tím, comůže být ukradeno nyní, je v tom, že zatímcodříve loupil a následně vlastnil stát, je dnešnísituace opačná. Stát na vyrovnání s církvemipoužívá prostředky daní všech obyvatel, a tyskončí v kapsách soukromých právnickýcha v pravdě i fyzických osob, včetně církevníhospolečenství. Je to spravedlivé či nikoli?Odpůrci namítají, že ani oni, ani jejich rodinynikomu nic neukradli, proč tedy mají „solidárně“platit restituce církvím? Otazníky jsou pakještě hlubší, a to i mezi samotnými věřícímia kněžími – potřebuje církev vůbec majetek?Na co? K čemu? Vždyť největší symbol církvea zároveň to nejcennější je, vedle víry samotné,Pán Ježíš a ten byl přece majetku prost.Mlčení jehňátekZa povšimnutí stojí jindy zřetelné komentováníV. Klause. Ten je znám tím, že se vyjadřujeprakticky ke všemu, všude a vždy. Od registrovanéhopartnerství, až po environmentálnía euroatlantické oblasti, kterým - po pravděřečeno, rozumí nejlépe jenom on sám. Přestose k otázce tak společensky závažné vyslovujepouze zdrženlivě a nadmíru stručně. Podobnéhlučné mlčení vidíme i u významnýchcírkevních představitelů. Lov byl zahájen a jepotřeba být tiše, aby byl úspěšný. Opatrnostje cítit i z okruhu premiéra Nečase. „Ano,zákon bude přijat nejméně 101 poslancem!“vyjádřil se poté, co Senát ovládaný ČSSDsmetl předlohu ze stolu. Úsměv kardinálaDuky však naznačuje, že kdo si počká, ten sedočká. Naproti tomu až komicky působí poslanecBenda (ODS), absolvent Plzeňskýchpráv, který v rozhovoru pro Českou televiziemotivně obhajoval své vnímání o poctivostia nápravě křivd. Zákon se zajídá mnohým poslancůmz řad koalice, ale disciplína je disciplína.Kdyby se v Parlamentu hlasovalo tajně,zákon by neprošel. Jenomže na „kdyby“ setady nehraje. V sázce je více jak 140 miliardkorun z veřejných prostředků, v době krize,zdravotnických poplatků, zneužívání exekucía narůstajícího sociálního napětí je to vskutkušpatný tah. Avšak, kdy jindy – když ne teď?Malá kuponová politikaEkonomové srovnávají tzv. restituční zákons kuponovou privatizací, která doslova pohltilanárod na počátku devadesátých let. Takovýpřesun majetku, jaký sebou přináší církevnírestituce, tu nebyl od doby privatizace. Stálevíce analýz pracuje s teorií, že po odstaveníkardinála Vlka a následném uvedení Duky dofunkce arcibiskupa Pražského a Kardinála, primaseČeského, došlo mezi Klausem a Dukouk dohodě, kterou akceptovala i ODS v čeles Nečasem. Vatikán pomáhal v mediaci. Pravicek restitucím přistupovala s kalkulem a pouzepragmaticky v přesvědčení, že restitučníkarta přiláká konzervativní voliče, dříve voličeKDU/ČSL a ti podrží ODS v následujícíchvolbách. Slušné „herecké“ obsazení i režiesamotná. Posilující opoziční ČSSD však tutokartu zvedla jak pro krajské volby, tak pro bitvyna půdách obou komor Parlamentu ČR.Kdo si pamatuje složenky, posílané TOP 09do všech domácností, musí se pousmát, kdyžtento zdařilý mediální trik nyní používá levice.Poslední večeře s developeryVlivné finanční skupiny v ČR nyní soustřeďujíobrovské prostředky k tomu, aby mohly dátcírkvím „dobrou nabídku“. Stačí si kliknoutna server www.cirkevrestituce.cz a dvakrátprokliknout na různé kraje. Ukáže se tabulkas hektary, čísly, metry čtverečními. Tisíce hektarůzemědělské a lesní půdy, rybníky, ostatnínemovitosti, to vše se bude po letech vesprávě státu přesouvat do nestátních rukou.Prakticky není kraj, kterého by se restitučnízákon nedotýkal. Církve nejsou připravenypersonálně ani jinak na správu tak obrovitéhomajetku. Budou potřebovat správce, hospodáře,ekonomy, realitní odborníky, právníkyi podstatně hlubší znalosti světských oborů– neboť majetek zavazuje. Jistě bude docházetk různým excesům, které posílí ateistya oslabí základnu věřících. Navrácení majetkuse bude dotýkat i dalších soukromoprávníchvztahů a vazeb. Pronájmy, podnájmy, vydržení,to vše bude jablkem svárů, emocí, zloby– ale také velkého byznysu. Lze usuzovat, žepo smršti majetkových přesunů ze státu nacírkve a z církví na developery, si nejvíce budoumnout ruce právě ti posledně jmenovaní.Města a obce, jejichž rozvoj byl dlouhodoběblokován právě díky „církevní plombě“, sihned tak neoddychnou. Budou muset jednats profesionály a podmínky budou velmitvrdé. Po vzoru já vlastním, co mi nabídneš– lze očekávat i nadměrné výdaje z rozpočtůsamospráv. Ceny rozhodně nebudou „křesťanské“,to lze s určitostí tvrdit už teď.Obušku! Z pytle ven!Pokud ČSSD neudělá nějakou skandální chybu,bude moci na kartu tzv. církevních restitucísázet ještě dlouhou dobu a lidé tomubudou věřit. To je totiž téma, ze kterého lzedoslova vytlouct maximální politický kapitál,to je téma, které chytré a schopné může posunoutblíže k moci. Víme ze zkušenosti, želidu (voličům) bez informací stačí pak už jenty emoce. ODS, TOP 09 a přeběhlíci kolemKarolíny Peak se stanou dlouhodobým terčem.Češi potřebují nepřítele, viníka, někoho,na koho lze ukázat prstem. Komunistickákarta už vyčpěla, ale další velká témata jižčekají v řadě. Restituce jsou silné mediálně,emocionálně i ekonomicky. Střední vrstvy,které tato vláda tak moc zradila, svírají pěstia skutečně je pouze otázkou, kdy do těchtosvírajících pěstí vezmou i nějaký předmět vesnaze použít jej. Hrozba skupinové nenávistia možného násilí je přímo úměrná arogancimocných. Nemusím být levicovým aktivistou,abych neviděl, neslyšel a necítil všudypřítomnývztek lidí. Na všechny a na všechno. Nevraživostbude narůstat i proti samotným církvím,neboť paralelu mezi rostoucí chudoboua naopak pohádkovým zbohatnutím jednéči několika málo společenských skupin budepociťovat nejméně devět milionů obyvatelČR. Na vlastní kůži i peněžence.Morálka a kulhající spravedlnostProblém totiž není v restitučním zákoně jakotakovém. Míra slušnosti a vyspělosti národase pozná právě v tom, jak dokáže napravovatkřivdy. Většinová neochota spočívá v rokynastřádaných nespravedlnostech. V tom, že„stát“ a mocenský aparát přitvrdil. Občanémají pocit a jistojistě oprávněný, že stát přestalchránit jejich elementární zájmy. Jakoby sesystém přidal na tu druhou stranu. Bezohledně,bezcitně. V zemi, kde desetileté dítě můžebýt exekuováno po smrti svého otce, v zemi,kde bezdomovec umře na schodišti nemocnicepo té, co byl lékařkou v Olomouci vykázánz ordinace. V zemi, kde památkový zákonničí památky a kde domoci se práva stojí tolikpeněz, že lid začíná trpět raději bezpráví. Vestátě, jenž dupe po historických i současnýchmorálních a odborných autoritách. V zemi,která rozpouští sociální soudržnost a přetavujeji v nenávist. V zemi, která horníkovi podvacetileté práci na šachtě, vypočítá dávkuv nezaměstnanosti 3.600 Kč! V systému, kdyzdravotní sestra utíká za plačícími pozůstalými,aby zaplatili poplatek 180 Kč za babičku,která po dvou dnech v nemocnici zemřela –v takové zemi je i solidarita, čest a smysl prospravedlnost tím posledním, co její občanéfakticky řeší. A v tom je i onen zakopaný pesvšelidového nepřijetí zákona o církevních restitucích,byť je vyrovnání právě tohoto společenskéhodluhu tak opodstatněné a poctivé.