AMB Září 2012

á divoké řece plné nebezpečných peřejí, dílovznikne,“ píše ve svém deníku architekt MartinKloda. Z výšky 298 metrů nad mořem jsouvidět okolní vesničky i chomutovská, jirkovskáa mostecká sídliště, to hlavní je ale rozporuplnákrajina. Na severu a západě pás Krušnýchhor se zámky Červený hrádek a Jezeří, na jihulouky, pole a chmelnice, na východě kopceČeského středohoří. Stačí ale sklopit zrak trochuníž a oko překvapí rozrytá země s kráčejícímirypadly, zemité barvy, prach... „Několikstoletí a několik geologických vrstev spatří návštěvníciz vrcholu rozhledny. Příroda a historietu kontrastuje se současností a průmyslem,“líčí zážitky z pohledu shora starosta Strupčic.„Není nezajímavé, že na sever Čech přijela skupinamladých nadšenců nejrůznějších profesí,kteří nepřišli kritizovat, ale poznávat a tvořit.Bez nároku na odměnu. Přivezli sebou dokoncei materiál. Přišli dávat a ne brát, což v tomtoobdobí není častým jevem. Rozhledna navícvedle své hlavní funkce ‚rozhlížet se po okolníeseje. Ryšavý je také dvojnásobným držitelemceny Magnesia Litera – za dvoudílnouknihu Cesty na Sibiř a nově za loňskou knihuVrač. Knižně vyšel i příběh Lesní chodci.S materiálem nasbíraným při stavbě rozhlednyje Martin Ryšavý spokojen. „Účastníci byliskvělí,“ shrnul stručně své dojmy. Film by chtěldokončit na podzim příštího roku.krajině‘ symbolicky představuje maják, dokoncev noci osvětlený, tyčící se nad budoucímVršanským jezerem, které zde v rámci rekultivačníobnovy vznikne po doznění těžby v tétolokalitě,“ říká další člověk, který se významněpodepsal na tváři současného Podkrušnohoří– projektant rekultivací Stanislav Štýs.Vodou a cestami PodkrušnohoříMaják ale není jediným hmatatelným výsledkemdesetidenního setkání lidí od 20 do 55let na hraně dolu. Během stavby totiž materiálke svému filmu sbíral spisovatel, scénáristaa režisér Martin Ryšavý. „Film by měl vyprávětpříběh několika postav putujících po vodácha cestách podkrušnohorskou krajinou a současněpříběh krajiny, která je sama v pohybu,“poodhalil autor něco o filmu, který ponesenázev Na vodě. Vzniknout by měl dokument,kombinovaný s hranými scénami, tak trochucestopis, tak trochu road-movie. „Podkrušnohoříse během posledních sedmdesáti letzměnilo k nepoznání. Kvůli povrchové těžběmizely vesnice, části měst, lesy i kopce, řekyměnily koryta. Domy, kostely, zámky i celéobce chátraly po vysídlení německých obyvatel.Dominantami krajiny se staly elektrárnya panelová sídliště. Zmizeli starousedlíci a obyvatelise stali nově příchozí lidé bez paměti,hlavně horníci a dělníci z chemických továren.V poslední době se tu situace znovu mění, protožev řadě dolů byla ukončena těžba a začínáse s jejich rekultivací. Povstávají dosud nevídané,v podstatě pusté oblasti tzv. nové divočiny,do kterých obyvatelé podkrušnohorskýchměst a vesnic běžně nechodí. V našem filmunechceme tyto jevy kritizovat, ale pokusíme sedát se jimi inspirovat ke hře, fascinovat až nahranici zděšení a nechat s jejich pomocí povstatponěkud šílenou, nicméně ohromující, ažsnovou krajinu, která se stane prostorem prohrdinsko-groteskní střetávání několika postavputujících do nitra známé a přesto neprobádanéindustriální krajiny,“ vysvětlil Martin Ryšavý.Pětačtyřicetiletý Martin Ryšavý natočil několikdokumentárních etnografických filmů, píšescénáře a knihy. Do severních Čech přitomjeho postavy nemíří poprvé – v roce 2003byl podle jeho scénáře natočen zajímavý filmrežiséra Ivana Vojnára Lesní chodci s JiřímSchmitzerem v hlavní roli. Tuláci – hrdinovétohoto filmu – také putují zvláštní sídlištní krajinouseveru a také tento film se pohybuje nahranici dokumentu, hraného filmu a filmové