AMB Září 2012

05 | ročník 18 | 2012 | cena 49 Kč, 2€PODZIM 2012ŠETŘETE NOHY,JE TU PŘECELANOVKA!MODERNÍ LANOVKANA KLÍNECH HOTOVAPANELSTORYV 21. STOLETÍMAJÍ PANELOVÁ SÍDLIŠTĚBUDOUCNOST?HLEDÁM POTOMKY.ZN. STRÝČEK ZESTŘEDOVĚKUZAČÍNÁ UNIKÁTNÍARCHEOLOGICKÝPRŮZKUM

Dobrovolníci,hledáme právě vás!Oblastní charita Most, hledá dobrovolníky prorůznorodé sociální služby v Ústeckém kraji. Našimiklienty jsou například děti ze sociálně slabých rodin,vážně nemocní, senioři, či lidé bez domova.Více informací o konkrétních službách v Mostě, Litvínově, Chomutově,Oseku, Duchcově, Náhlově, Zákupech a Tanvaldu naleznete nawww.charitamost.cz. Vaše dotazy rádi zodpovíme nae-mailu: charita@charitamost.cz nebona Tel.: + 420 775 563 933.Rádi přivítáme nové dobrovolníky, přijďte se zapojit a pomoci!

POHLEDY 2012POHLEDY AMB | ÚVOD | OBSAH | 03Vážené čtenářky, vážení čtenáři, ctění předplatitelé,když jsme v redakci byli postaveni přednelehký úkol – zachovat stávající kvalitua rozsah časopisu Pohledy AMB při zhoršujícíchse finančních podmínkách, shodli jsmese, že kvalita informací, grafiky i formátučasopisu je nepřekročitelná hranice. Ale!Na rozdíl od rozhádaných politických reprezentacíjsme našli kompromis. Z dvouměsíčníkuse stane čtvrtletník. Jaro, léto, podzima zima. Zvýší se počet stran a rozšíří sei témata. Budeme rádi, když nám vy - našičtenáři, dáte zpětnou vazbu. Světlo světaspatří další vydání už za tři měsíce. Časopisvychází nepřetržitě více jak patnáct let, protověříme, že se zpět ke dvouměsíčníku vrátímehned, jak nám to ztuhlá ekonomika dovolí. Užteď se moc těšíme a i když doba je složitáa časy jsou pro kvalitu nevlídné, vynasnažímese nesejít z cesty – protože cesta je cíl.Lubomír Šlapka, ředitel Pohledy AMBDALAJLAMISMUS A METANOLVe složitých, těžkých dobách se lidéčasto upínají k Bohu, Buddhovi, Alláhovia případně k dalším duchovním veličináma božstvům, ale nejen. Česko je ateistickouzemí, naposledy to ve snaze zavděčitse obchodně zdatné komunistické Číněa V. Klausovi, ukázal pan premiér. Jehonepřístojné, dehonestující vyjádření nenípotřeba opakovat. Jen stojí za připomenutí,že bez světských i duchovních autoritby pan premiér zcela jistě nebyl premiérem.Oč více zde převládá ateismus, o tovětší víru máme my, z Boží vůle národyčeské, moravské a slezské, k alkoholu. Žejsme se stali jakousi potravinovou odpadkovounádobou EU, to vídáme a slýchámeprakticky denně. Že vedeme celosvětovéžebříčky v konzumaci alkoholu na hlavu, tose zarděním i bez – přiznáváme zejménasami sobě. Konzumní bozi – bohové konzumu!S lehkostí bytí pak sníme a vypijemedovážené či pančované potraviny.Posypovou solí v potravinách počínajea kyselinou mravenčí v nakládaném zelíkonče. Konzumujeme vše nezdravé,sic však levné. Stát, ani jeho kontrolnímechanismus - je-li vůbec nějaký,nepředpokládal, že se budeme navíc samihromadně trávit metanolem. Když pakministr zdravotnictví zavedl historicky taktorozsáhlou prohibici, aby mrtvých bylo conejméně, už už se někteří upínají k dalšímodle – k penězům. Chceme náhradu zaušlý zisk! Žádáme refundaci za propadtržeb – tak lačně. Proto, vysmívá-li sepremiér lidským právům, zesměšňuje-liboj za ně a navíc není schopen dát nám,národu, obyvatelstvu, Čechům jinou nežironickou alternativu, měl by jen zlehkakoštnout savem upravenou nemrznoucísměs. Snad by pak pochopil, o jaké žehodnoty se skutečně jedná.PaLubaOBSAH4-5 | Šetřete nohy, je tu přece lanovka!Moderní lanovka na Klínech hotova!6-8 | Baby na chatěNetradiční rozhovor se třemi zajímavými ženami9 | Na Milešovku moderně i podle almanachůCo nového na nejvyšší hoře Českého Středohoří?10-11 | Zahrada Čech opět rozkveteLitoměřické výstaviště trochu jinak12-13 | Lesopark jako vzpomínka na Ivana DejmalaEkolog a politik by oslavil 66. narozeniny14–16 | Panelstory v 21. stoletíMají panelová sídliště budoucnost?17 | Nevíte si rady? Přijďte seporadit k odborníkůmSociální poradna v Chomutově se představuje18–20 | Střípky z velké ČínyCestopis Radka Steigera21 | Krušné hory pod jednou vlajkouRozhovor s Veronikou Hiebl22-23 | Památková lapálie IIIaneb veřejný zájem a památková péče24-25 | Maják: Hold zkoušené krajiněO stavbě artefaktu, duševní očistě a natáčení filmu...26 | Dolní Poohří v novém kabátuVlny Ohře na novém logu Destinační agentury27 | Zapojení do projektu ROZVOJMožnosti pro studenty i firmy28-29 | Hledám potomky. Zn. Strýček ze středověkuZačíná unikátní archeologický průzkum30-31 | Dvacet tisíc Mostečanů slavilou děkanského kostelaOhlédnutí za zářijovou Mosteckou slavností32-33 | Komedie o cestě k poctivostiPolitický fejeton Luboše Šlapky34-35 | Horský kostelík zachraňují dobrovolníciPříběh památky, která o vlásek unikla zkáze36 | Erzgebirge jako na dlaniTip na výlet do Saska37 | Sen o parkuFejeton ze života38 | Co? Kdy? Kde?Pát tipů na zajímavé akce...Foto na obálce: Tom GalásekVydavatel: Coming Company s. r. o., IČ: 250 00 420 | Růžový vrch 78, 435 46 Hora Svaté Kateřiny | Periodikum: dvouměsíčníkŠéfredaktor: Kateřina Táborská, Redakce: Pavel Matějka, Lubomír Šlapka, Žaneta Benešová, František Dočekal, Jitka Cibulková, Helena ŘehořováSekretariát: tel.: 476 704 346, fax: 476 441 857, Mobil: 777 055 661, 777 109 099 | E-mail: ambpress@seznam.cz | http://www.ambpress.czGrafické zpracování: Reklamní agentura Daniel s.r.o. | Tisk: KAVKA Print a.s. | Distribuce: A.L.L. Production, s.r.o. | Registrace: ISSN 1214-5289, OKÚ 5/97,MK ČR E 19052 | Redakce a vydavatelství neodpovídají za obsah a formu článků dodaných jako placená inzerce (PI, PR).Neoznačené materiály jsou redakční, šíření časopisu nebo jeho částí není povoleno bez svolení vydavatele.

nými lyžařskými areály. Lanovky samozřejměcelý provoz zdražují, ale na Klínech se budev zimě jezdit za 380 Kč/den, variantami je zakoupenípermanentky na 2, 3 nebo 4 hodiny.Jako jediný areál v České republice od letošnízimní sezony zavádí tzv. multičasovou jízdenku,která je dnes běžně používána napříkladv Alpách. Ta spočívá v tom, že neobjeví-li selyžař do 15 minut u turniketu, zastaví se muodpočítávání času a znovu se rozeběhnepo dalším průchodu kterýmkoli turniketem.Můžete tak kdykoli přerušit lyžování a permanentkučerpat nejen v jeden den, ale pocelou sezonu. Nové turnikety systému AXESSumožňují svými delšími anténami pohodlnýprůchod ve vzdálenosti asi 50 centimetrů,aniž byste se museli okolo snímače čipovékarty „plazit“. Lanovka bude využívat i systémupapírových jízdenek s čárkovým kódem.Technických změn se dočkal i systém uměléhozasněžování. Zvýšením kapacity sjezdovekdošlo i k dramatickému navýšení počtupřípojných bodů z 12 na 37 hydroboxů s využitímtzv. tyčových kanónů i vrtulových sněžnýchděl. Cílem je co nejrychlejší zasněženía prodloužení zimní sezóny. „Lyžaři mohouvyužívat nejen lanovku, ale klasické vleky,Pomu a Slalomák a rozhodnout se, který svahsi vyberou,“ říká Josef Dlouhý a dodává: „Z lanovkyteď uvidíte prostor všech svahů a vlekůjak na dlani a budete si při každé cestě nahorumoci vybrat právě ‚ten svůj‘ svah podleobsazení i podle toho, jak se vám bude líbit.“S areálem i úzce spolupracuje Destinačníagentura Krušné hory, která má zatím svéprovizorní místo na místním obecním úřaděa má být přínosem nejen pro Klíny, alepro celé Krušné hory. Výstavbě moderníhoa důstojného centra, na kterou již bylazpracována stavební studie, brání ochrannázóna okolo potrubí s etylenem společnostiUnipetrol, která v podstatě zabraňujejakýmkoli stavebním aktivitám v obci.Projekt Brána do Čech Ústeckého kraje dalvzniknout čtyřem destinačním agenturám,které teď mají jedinečnou šanci společnýmúsilím a koordinací přilákat na sever Čechstaronové návštěvníky. Jsou příležitostí, jaklépe propagovat krásy nejen ČeskosaskéhoŠvýcarska, Českého středohoří, ale i Poohřía hlavně krásu opomíjených Krušných hor.Určitě tomu přispěje i nová lanovka, která sinajde své uživatele.(PI)Přijďte se svézt!www.kliny.cz

06 | ŽENSKÝ SVĚT | ROZHOVORBaby na chatě uMOHL TO BÝT HEZKÝ VEČER S VÍNEM A BABSKÝM TLACHÁNÍM U NÁS NA CHATĚ. JENOMŽE!NAJDETE VOLNÝ VEČER V DIÁŘI DVOU POLITIČEK PŘED VOLBAMI A MAJITELKY DIVADLA PŘEDZAČÁTKEM SEZÓNY? NEMOŽNÉ! MODERNÍ ŽENY SI OVŠEM VÍ RADY, A TAK JSME SI KAŽDÁ NALILY,CO BYLO PO CHUTI, V POHODLÍ DOMOVA, V BAČKORÁCH A BEZ MAKE-UPU A PUSTILY SE DOCHATOVÁNÍ. POJĎTE SE PODÍVAT, JAK SE ŽENY BAVÍ O ŽEHLENÍ, TRUBKÁCH, DIVADLEA STADIONECH, A JAK VĚŘÍ, ŽE SVĚT SE ZMĚNÍ K LEPŠÍMU.MODERUJE: KATEŘINA TÁBORSKÁFOTO: ARCHIV ČETAŘEKHANA JENÍČKOVÁ• 63 let, narodila se v Teplicích a nynížije v Mostě• původní profesí právnička působív komunální politice od roku 1994,v současnosti je náměstkyní primátoraMostu, zastupitelkou Ústeckého kraje,předsedkyní české rady EuroregionuKrušnohoří, je první místopředsedkynípolitického hnutí Severočeši.czJANA GALINOVÁ• 58 let, narodila se v Mostě a zde takéžije, ovšem druhý domov má v Litvínově• herečka a pedagožka a dnes také scénáristka,dramaturgyně, režisérka a hlavněmanažerka Docela velkého divadla v Litvínově,není a nebyla v žádné politickéstraněJANA RYŠÁNKOVÁ• 41 let, pochází z Náchoda, ale nynížije ve Štětí, kde od roku 1989 pracovalav Mondi v oddělení marketingua prodeje• vystudovala ekonomiku a managementna UJEP v Ústí n.L., od roku 2000je zastupitelkou Ústeckého kraje, nyníčlenkou Rady pro oblast kultury a památkovépéče, sociálních věcí, působíve správní radě Destinační agenturyČeské Středohoří, členka ČSSDDětský čaj, cola a káva21:00 Po chvíli testování se propojujeJana G(alinová), Hana J(eníčková)...čekáme na Janu R(yšánkovou)...Jana G: Tak si zatím něco dáme, ne?Kateřina T: Ano, to můžeme! Já osobně jsemsi dala dětský čaj proti nachlazení, jiný jsemdoma nenašla, a krásně se potím! Co pijetevy?Jana G: Já Zerro colu, to jediný sladký pitímám povolený.Hana J: Já tu mám dobrou kávu, ale nějakmi stydne....také mi stydnou nohy, „páčto“ seochladilo a tak si topím troubou.Jana G: Hlavně do ní nestrkejte hlavu. Ale asibude elektrická, že?Hana J: Elektrická, ale někdy si poslední doboumyslím, že bych ji strčila i do plynovéa zapálené..Jana G: Proč?Hana J: To byl jen bonmot - asi z blázince,který je kolem nás.Kateřina T: Umíte psát všema deseti? Já jen, žev tomto rozhovoru se prosadí jen ten rychlejší!Jana G: Já tedy ne, všechno píšu všema dvěma.Vlastně tedy čtyřma.Hana J: Umím, ale je pokročilý čas, už jsemse od božího rána napracovala dost a dost namne ještě čeká. A také musím častěji přes denpracovat hlavou, než psát všema deseti různénesmysly na počítači.Kateřina T: Takže zřejmě budu v rychlosti vevýhodě! Já totiž většinu dne trénuji psaní nesmyslůna počítači :-)Úhlavní nepřítel žen: žehlení21:19 Jsme kompletní. Začíná trojrozhovor,kterému se občas budu pokoušetudávat směr, většina připravenýchotázek stejně zapadne. A bude pak ještětěžší seřadit příspěvky tak, aby čtenář(i chlap) pochopil, o čem je řeč...Kateřina T: Výhodou tohoto rozhovoru bude,že můžeme skákat od tématu k tématu... ženyprý bez problému zvládají několik paralelníchrozhovorů najednou a ve všech se orientují...Hana J: S tím naprosto souhlasím. To máme odpřírody, protože musíme zvládat práci (a dob-

ře), manžela a pohodovou rodinu včetně dětí,jejich výchovy, výuky a lásky k nim, do tohoještě domácnost a hnusné žehlení a k tomusi máme ještě rozšiřovat obzory a kulturně čisportovně žít. To člověka, tedy ženu, zocelía může dělat spoustu věcí paralelně. A ještěs nadhledem, pohodou a úsměvem.Jana G: No, občas mi úsměv dá dost zabrat.Ale žehlení, to je téma! To bylo odjakživamým úhlavním nepřítelem. Teď kupuju jenvěci, co se nemusí žehlit, a ty, co se - nedejBože, žehlit musí, tak ty hezky věším, aby sežehlit nemusely.Hana J: Také jsem žehlení dovedla k dokonalosti,takže poslední dobou jsem už z nedostatkučasu vyseparovala minimální početkusů prádla, které volá „vyžehli mě!“Kateřina T: Jistě, žehlit netřeba, stačí dobřepověsit!Jana R: Vše dělám ve spěchu a je mi lítoi krásně a vzorově věšet.O cestě k úspěchu21:32 Žehlení se mi zdá trochu jakonedůstojné téma pro tyto tři osobnosti,a tak to zkouším „navážno“.Kateřina T: Já jsem ale nadhodila něco o prosazováníse. Vy jste se ve světě prosadily. Jakýje na to recept?Hana J: Na to snad není recept, to je povahou,tvrdou hlavou, prací.Jana G: V mém případě platí to klasické: vydržet!Vydržet nedůvěru, nepřízeň osudu, nepřízeňmocných, nedostatek peněz, nelásku,nenávist, neúspěch - no a když vydržíš, tak sečasem objeví důvěra, přízeň osudu, přízeňmocných sice zatím ne, ani dostatek peněz,ale láska a úspěch. A je to.Jana R: Být aktivní, jak píše kolegyně, zvládatrodinu, domácnost, studium, práci, vše najednoua nebrat to jako oběť. Prostě když jdeo ženu, musíte být třikrát aktivnější a zvládnouttoho více než muž, protože vám nicnebude odpuštěno a nikdo nebude brát nazřetel, co vše kromě práce a kariéry musítezvládat.Hana J: A to mě ještě napadá drobná jedovatost,že přitom má člověk ještě vypadat hezkya elegantně.Jana G: Já mám výhodu - mám velké děti,které už žijou svůj vlastní život a tolerantníhomanžela z oboru, který mi nikdy neříká větu,kterou lidé „od divadla“ od svých partnerůobčas slýchají: „zase si jdeš hrát do toho svýhodivadla?“Mužský svět politiky21:43 Je to sice ožehavé téma, neboť jepřed volbami, ale zvědavost mi nedovolí,když už tu mám dvě političky...Kateřina T: Prakticky všude už jsou pozicemužů a žen vyrovnané, jen v politice prostěne. Proč je to tak? Proč je politika mužský svět?Hana J: Protože si to muži myslí, že je to jejichdoména. A také mají ostřejší lokty. Množstevněse jich do politiky vypravuje více právěproto, že více rodinných povinností jde zaženami. A bez legrace - pokud je žena v politice,musí mít velmi dobré rodinné zázemía pochopení. Protože i kdyby uměla zázrakya byla sebepracovitější, bez pomoci a zázemírodiny by posléze neměla nic.Jana G: Vždycky, když hovořím s televizí a vysvětlujusilným hlasem některému politikovi,co si o něm myslím, vyzývá mě můj muž, aťnemluvím s přístrojem a jdu do politiky. A jářeknu: To zrovna, proč bych přestávala dělatto, co umím. Vždyť každý, kdo se dá na politiku,za chvíli ztratí kontakt s realitou. A onmi řekne: Tak vidíš. Nech tu televizi na pokoji.On tě stejně neslyší. A má pravdu.Jana R: Já myslím, že hlavním důvodem je, žepolitika je především o zákulisních dohodách.A ty se musí někde „upéct“, musíte mít na točas vysedávat a dohadovat se a ten čas většinoužena nemá. Navíc, jak řekla jedna z minulýchúspěšných političek, většina věcí se kujetam, kam žena nemá přístup, např. v sauně. Jeto jen nadnesený příklad, ale já mám zkušenost,že takhle to nějak chodí.Hana J: Čímž jsem se vyřadila, jak čtu, ze hry,protože v sauně se mi dělá špatně a tak tamze zásady nechodím. Čímž nemám naději, žebudu zákulisákem.Jana R: Zázemí je velice důležité. Musíte mítmuže, který buď nemá zájem o kariéru a taknějak mu nevadí, že vy ji chcete dělat, nebose profiluje v jiném oboru, ale v každém případěvás musí podporovat a převzít alespoňna čas domácí povinnosti, resp. úklid nádobínebo hraček mu nezpůsobí kopřivku.Kateřina T: Mě stejně přijde, že by víc ženpolitice pomohlo. A možná nejen politice.Firma, ve které jsem pracovala, vedla dlouhouzákopovou válku s jinou firmou. A mě sepořád zdálo, že kdyby v čele těch firem stályženy, tak se prostě domluví někde uprostřed,ten skvělý zisk si poctivě rozdělí, žádný bojnepovedou a peníze, které se zaplatily právníkům,utratí lépe...Jana R: Ženské podle mé zkušenosti řeší vícpraktické věci, i v politice, i jinde. Přijde zavámi někdo, chce pomoci, poradit, podpořit.Vy začnete jednat, stanovíte si priority a protoževíte, že času nemáte nikdy dost, pustíte sehned do toho a rozhodujete se, příp. rozdělítepráci podřízeným. Já to nechci dělit na mužea ženy, není to vždy pravidlo. Ale muž si situacianalyzuje, udělá si o tom poradu, koumá...Hana J: Ženy asi proto, že nemají mnohočasu, raději řeší situace, problémy a cokolivrychle a racionálně a bez stále se opakujícíchhodinových hovorů a bez posunu.Ze stadionů do divadel!21:55 Rozhovor měl být v tuto chvíliu konce, ale diskuse už běží samospádem...Jana G: Víte, já mám s politiky jen tuhle zkušenost:Přijdu žádat o pomoc pro divadlo.Proti mně sedí MUŽ. Dívá se na mě prázdnýmpohledem. Já vytáhnu tabulku a z ní během5 minut vysvětlím, kolik je pro divadlopotřeba životně nutných peněz. On se díváskrze mě, a to je dost velká práce při mých 90

08 | ŽENSKÝ SVĚT | ROZHOVORkilech, a vůbec mě neposlouchá...Jana R: Není to tím, že se neumí soustředitna víc věcí? :-) Bloumá, protože přemýšlí ještěo té návštěvě před Vámi...Jana G: ...a nakonec uslyším z pohrdavě seusmívajících úst... no uvidíme, vy to nějakzvládnete a dodá: „Vždyť vás to baví!“ Užjsem to slyšela od jedenácti mužských politiků.Jana R: Obecně si politici myslí, že kultura, divadloatd. je věc zábavy a dělá se jen tak, popráci, když máte jako volný čas. Proto kdyžjdete o něco žádat, oni k tomu tak přistupují.Že je to něco jako navíc, co vlastně ani nepotřebujeme.Ale stadion, ten být musí.Jana G: No jasně, na stadionu testosteronchlístá ze všech stran, ale divadlo? To je tak22:19 Myslím, že je čas padnout do postele.Zkouším tedy nadhodit na závěr ještě jednovážné téma...Kateřina T: Uvědomujete si ale někdy, že patřítek nejbohatším lidem této planety? Píšemesi tu o potřebách kultury, výtahu pro postiženédítě, neestetické trubce, ale z trochuvětšího nadhledu jsou naše starosti celkemmalicherné...Jana R: Uvědomuji si to hlavně při cestách.Dostanete se občas do světa, kde není to, comáme a v čem žijeme, samozřejmé. Ale nadruhé straně mě děsí, kam až se západní civilizacedostala svými výdobytky a možnostmia myslím, že se budeme muset stejně vrátitk tomu základnímu a jednoduchému způsobuživota, abychom přežili všechny ty krizepro ženský...Jana R: Většinou reagují tak, že sport je základnívolnočasovou aktivitou pro děti a že jetudíž nutné ho podporovat. Nemám vůbecnic proti sportu, naopak. Ale že jsou i děti,které baví divadlo, piáno, kytara - většinou namě kolegové zítrali v úžasu. A které děti?Kateřina T: Tento směr rozhovoru se mi, Jany,opravdu líbí, protože jsem zaměřením velkýantisportovec a upřednostňování sportovcůmi často leze na nervy...Jana R: Proč politici upřednostňují stadiony?Vejde se tam víc lidí. Když se otevře, je to slávapro tisíce voličů. A jsou tam reklamy na cokoliv.Viděly jste někdy herce hrát s reklamouna zádech?Hana J: Já Vám to musím trochu odlehčit -stadion je také proto, aby tam mužská částfanoušila, řvala, jedla párky a pila pivo a pakse Vám spokojeně vrátila do rodiny, uklidněnáa vlídná.Rozdáváme miliony!22:00 Zdá se, že dámy mají jasno, kampeníze ano a kam ne, tak si je zkusímtrochu otestovat.Kateřina T: Zkuste si představit, že máte milionkorun, který můžete použít, jak chcete, alenesmíte si ho nechat.... co s ním uděláte?Jana R: Já v tom mám po čtyřleté zkušenostis resorty sociální věci a kultura, kde se peněznedostává, jasno. Tudíž asi by půl šlo na neziskovkya půl na kulturu - živá kultura a památky.Hana J: V tuhle chvíli ho potřebuji na venkovnívýtah na jednu z našich základních škol,abychom ji měli bezbariérovou a umožnilizatím jednomu žáčkovi pohodlný vstup doškoly.Jana G: Nechala bych zakopat tu příšernourouru, která vede k našemu divadlu teploa která prý nikomu nepatří. Z Litvínova byzmizelo něco tak ohavného, co už asi litvínovštínevnímají, ale hosté odjinud na tohledí v němém úžasu (…posílá nám fotografiidivadla s rourou). A kdyby mi něco zbylo, takbych na vlastní náklady opravila dvě lampy,které už deset let u divadla nesvítí...Kateřina T: Roura je fakt skvělá a máte pravdu,vlastně jsem si jí nikdy nevšimla...Jana G: A kdyby mi rouru neuznali, tak bychty prachy dala na asistenty postiženejch dětí,který by tak mohly chodit do normální školy.Hana J: Peníze chybí všude. Stát vykřikuje,co by měl zajišťovat neziskový sektor v sociálnísféře, v drogové oblasti, v prevenci všehodruhu. Ale kde se mají vygenerovat financetaktně mlčí. Takže, starejte se obce, města,kraje. Nakonec nebude stát dávat ani penízena pomůcky a učebnice pro základní školy,protože ví, že obce přece své děti nenechajípadnout a postarají se. Změnou legislativyse zkomplikovala možnost plavecké výukydětí na základním stupni. Protože chceme,aby naše děti uměly plavat, kdo to asi zaplatí?Město, pochopitelně.Jana R: Sociální služby a zdravotnictví nejsousamofinancovatelné a mělo by to zůstat nabedrech státu. Získávat peníze pokoutně zesbírek na operaci dětí? Mě se to příčí. Jsmejako společnost na tom tak špatně, že to musímedělat takhle? Pak se hádáte s kolegy, kdourve víc. Jsou důležitější silnice, školy, neziskovky,domovy důchodců, nemocnice, autobusy?Kdo to rozsoudí?Jana G: Uznávám, že když ležíš na operačnímsále a koukáš do těch světel, jsi radši, že šladotace na tomograf a ne na divadlo. S tím samozřejměsouhlasím. Život je to nejdůležitější.a recese. Zkrátka uvědomit si, proč tu vlastnějsme. Pro majetek, auta, rezidence, zážitkyvšeho druhu asi ne...Hana J: To zcela určitě jsou malicherné věciz pohledu Vesmíru, ale život není jen o velkýchvěcech, ale právě o těch malých, kterépotřebujeme, které nás trápí nebo prudí každodennějako díra v chodníku, chybějící autobusovýspoj, nerudný nebo cizí řečí hovořícílékař v nemocnici bez ochoty se s Vámi domluvit…Jana G: Ale stejně si myslím, že se to prostěmusí zlomit. Lidi vstanou od televizí a upustíod svých sobotních nájezdů do supermarketůa začnou zase číst a chodit do divadla a dokina a na koncerty a na výstavy...Jana R: Já myslím, že už se to pomalu lomí.V těch supermarketech už nic novýho nenajdetea lidi už to zjišťují. Když je pozvete nadobré představení, diví se, že tu něco takovéhoexistuje. Právě ve chvílích ústupu tzv.blahobytu se to lomí a lidi začnou mít zájemi o jiné věci než jen materiálno.22:32 Loučíme se. Paní Hana jde vyřizovatpoštu a přeje nám „hlavu nahoru“,Jana G má trochu obavy, abyrozhovor nepůsobil jako věčné stěžování.Jana R jde zkontrolovat spícíhosyna. Přejeme si dobrou noc....

TURISTIKA | ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ | 09Na Milešovku moderněi podle almanachůPOKLIDNÝ TURISTICKÝ RUCH NA VRCHOLU MILEŠOVKY, NEJVYŠŠÍHO VRCHOLU ČESKÉHOSTŘEDOHOŘÍ, NARUŠILY PRÁCE NA REVITALIZACI A BUDOVÁNÍ TURISTICKÉHO CENTRA.VE SPOLUPRÁCI OBCE VELEMÍN, ÚSTECKÉHO KRAJE A DESTINAČNÍ AGENTURY ČESKÉSTŘEDOHOŘÍ ZDE VZNIKÁ NOVÉ ZÁZEMÍ PRO TURISTY. LÁKADLEM VŠAK BYLA MILEŠOVKAUŽ PRO HOSTY TEPLICKÝCH LÁZNÍ V 19. STOLETÍ.TEXT: ALENA TICHÁ, REDAKCE POHLEDY AMBFOTO: KATEŘINA TÁBORSKÁCelý provoz bude založen na propagaci regionálníchproduktů ve spolupráci s okolnímipodnikateli. „Chceme navrátit na vrcholkrálovny Českého středohoří bohatou návštěvnosttak, jako za časů první republiky,“plánuje ředitelka. Zajímavostí je, že na vrcholMilešovky dříve turisty nosili oslíci a i o tétomožnosti se uvažuje.historička teplického muzea PhDr. Jana Michlová.To v září nabízí svým návštěvníkům jakoexponát měsíce právě historické almanachya turistické průvodce na Milešovku.“Roku 1815 almanach líčil cestu k Milešovce,trvající tři hodiny, přes Bystřany, Velvěty a Žalany,kde doporučoval najmout si průvodcejménem Eiben z domu č. 10. S ním minuliProbíhají opravy opěrných zdí a vyhlídeka v neposlední řadě se buduje stylové občerstvenís okouzlujícím panoramatickýmvýhledem do okolní krajiny, který známý německýcestovatel a přírodovědec Alexandervon Humboldt označil za třetí nejkrásnějšína světě. Součástí centra bude i informačnía prodejní místo Destinační agentury Českéstředohoří, které bude sloužit nejen pro jednotlivénávštěvníky, ale i pro pořádání společenskýchakcí a seminářů.„Do budoucna je Destinační agentura připravenapřevzít provozování zázemí pro turisty,včetně prodeje propagačních materiálů.V tuto chvíli zaplatíme pořízení panoramatickéhodalekohledu a jsme připraveni se podíletna dovybavení turistického centra a jehoprovozu,“ uvedla Martina Soldatková, ředitelkaDestinační agentury České středohoří.“Milešovka se svou nadmořskou výškou 837metrů je majestát, ke kterému lidé z okolníchvsí na úpatí odedávna vzhlíželi jako k barometruvždy, kdy její vrcholek ukryt v oblacíchohlašoval déšť a bouřky. Proto jí dříve nazývaliBouřná hora (Donnersberg). Také lázeňštíhosté přijíždějící dostavníky po pražskésilnici od Lovosic a Velemína při pomaléma nesnadném stoupání na Paškapole obdivovalikopce Středohoří a Milešovku tyčící seaž do oblak v bezprostřední blízkosti,“ uvádívlevo ležící Bořislav a pokračovali ve výstupuovocnými sady na úpatí do vyššího pásma,kde se postupně rozšiřoval výhled dál a dáldo kraje pod nimi. Obdobnou cestou chodíi dnes výletníci od železniční stanice Žalanypřes Lelov údolíčkem na Černčice na úpatíMilešovky. Průvodcem je jim však dnes turistickámapa,“ dodává Jana Michlová.

10 | VOLNÝ ČAS | VÝSTAVNICTVÍZahrada Čechopět rozkveteDLOUHOLETÝMPROVOZOVATELEM NEJVĚTŠÍHOVÝSTAVIŠTĚ V SEVEROČESKÉMREGIONU ZAHRADA ČECHV LITOMĚŘICÍCH JE SPOLEČNOSTVÝSTAVY, SPOL. S R. O.OD 1. 1. 2013 SE SITUACEDRAMATICKY MĚNÍA PROVOZOVATELEMVÝSTAVIŠTĚ, KTERÉ JE PROMĚSTO „RODINNÝM STŘÍBREM“,SE STÁVÁ NOVÁ SPOLEČNOST,ZA DOSTI ODLIŠNÝCH PODMÍNEK,A S PONĚKUD JINÝMI PLÁNY. JAKTO VŠECHNO BYLO A HLAVNĚ CONOVÉHO NÁVŠTĚVNÍKY TOHOTOZNÁMÉHO VÝSTAVIŠTĚ ČEKÁ,VYSVĚTLILI MÍSTOSTAROSTOVÉMĚSTA LITOMĚŘICE, MGR.VÁCLAV ČERVÍN A MGR. KARELKREJZA A ŘEDITEL NOVĚVZNIKLÉ SPOLEČNOSTI, JEŽBUDE VÝSTAVNÍ STÁNEK NEJENPROVOZOVAT, ALE HLAVNĚZVELEBOVAT, JIŘÍ ŠKVOR.TEXT: FRANTIŠEK DOČEKALFOTO: ZAHRADA ČECH S.R.O.Povíte nám něco o historii výstavnictvív Litoměřicích?Provozování výstav se datuje do roku 1969a bylo od začátku zaměřeno na tradiční oblastizemědělství, pěstitelství a zahradnictví.To se v posledních letech začalo víceméněvytrácet a bylo nahrazováno prezentací jinýchoborů a zboží…Jak je výstaviště provozováno dnes?Minulá smlouva mezi majitelem výstavištěa nájemcem byla postavena na 10 + 10 leta prakticky umožňovala jeho využívání bezpovinnosti jej dále rozvíjet či modernizovat.Tak došlo k tomu, že od roku 1992 pavilonybez podstatných investic „zestárly“, nenajdetev nich moderní prvky, zařízení a komfort,běžný v dnešní době.Jaká společnost bude majetek městaLitoměřice nově využívat?Společníky nově vzniklé společnosti ZahradaČech s.r.o. jsou s 50% vlastnickými podílyměsto Litoměřice a společnost EXPO CZs.r.o., která byla jako jediná ochotná vyhovětvýběrovému řízení a investovat 10 milionu korundo první investiční akce. Tou je zbouráníplechových hal pavilonu B a C a výstavba moderníhopavilonu s infocentrem a zázemímpro vystavovatele. Další podmínkou bylo podíletse na modernizaci výstaviště, nejen najeho využívání. Byla také ochotna respektovati možnost majitele podílet se na spolurozhodovánío řízení společnosti i složitý právnísmluvní vztah.Čím chcete začít novou éru provozování?První akcí nové společnosti Zahrada Čechs.r.o. budou vánoční trhy. Neboť ještě nebudememoci využívat prostory výstaviště, proběhnetato akce na náměstí v Litoměřicích.Na co se může veřejnost v renovovanémareálu těšit?Chceme vytvořit pěkný areál, ve kterém teďschází sklady, vytápěné i klimatizované prostorys konferenčními sály, VIP prostory, kancelářemii důstojným sociálním zázemím. Všechceme realizovat za plného provozu akcínaplánovaných na příští rok. Další změnouje rozšíření využívání – nechceme ho zpřístupňovatsedmkrát do roka jako dosud, alepokud možno celoročně, pro děti, dospěléi odbornou veřejnost. Nechceme provozovatjen „výstavní plac“, ale udržovaný park, kambudou lidé volně chodit nejen na výstavníakce, ale i za odpočinkem. Chceme obnovittradiční soutěže, např. Jablko roku, autogramiádyslavných osobností a rodáků z Litoměřickaa také vrátit se k původnímu způsobuvyužití areálu k prezentaci vystavovatelů zemědělskýchproduktů, techniky, tradičníchřemesel atd. Plánujeme pořádání kulturních,společenských, sportovních i vysloveně komerčníchakcí, zaměřených k tomu, aby bylareál více využitý a tím i prosperující.S jakou návratností vložených investicpočítáte?Náklady vložené do modernizace by se mělyvrátit za 7 až 8 let. Chceme přispět k urychlenínávratnosti investic i k zvýšení prosperity

detailním plánováním a dobrým marketingemvyužití areálu. Porady vedení společnosti probíhajíjednou týdně a na nich řešíme všechnyproblémy, které se při naší činnosti objeví.V areálu o rozloze 6,5 hektaru chceme pořádati koncerty, slavnosti, srazy historickýchvozidel atd. Zájemcům nabízíme pronájemprostorů, kanceláří, reklamních ploch a sportovišť,soukromým i státním subjektům.Naším cílem je více zpřístupnit obyvatelůmLitoměřic a návštěvníkům Zahrady Čech opěttento tradiční areál a udělat z něj nejen prosperující,ale hlavně prospěšný subjekt.Těšíme se na vaši návštěvu!VÝSTAVY A AKCE NA ROK 20137. – 22. 12. 2012 Vánoční trhy – náměstí Litoměřice15. – 17. 3. 2013 Jarní pouť Zahrady Čech27. – 31. 3. 2013 Tržnice Zahrady Čech19. – 21. 4. 2013 Dům, byt a zahrada na Zahradě Čech17. – 19. 5. 2013 Autosalon na Zahradě Čech + Veteráni25. – 26. 5. 2013 Mezinárodní výstava psů31. 5. – 1. 6.2013 Den dětí na Zahradě Čech7. 6. – 8. 6. 2013 Hasičské slavnosti21. – 22. 6. 2013 Sport – prodejní výstava LÉTO13. – 21. 9. 2013 Zahrada Čech – prodejní výstava28. 9. 2013 Krajská výstava psů3. 5. – 5. 10. 2013 Senior Fest19. – 20. 10. 2013 Výstava drobného hospodářského zvířectva naZahradě Čech8. – 10. 11. 2013 Gastro festival Zahrada Čech23. – 24. 11. 2013 Sport – prodejní výstava ZIMAProsinec 2013 Vánoční trhy – náměstí LitoměřiceDuben – říjen Farmářské trhy, každých 14 dnů na náměstív LitoměřicíchDalší informace: www.zahrada-cech.cz

12 | ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ | REKULTIVACELesopark jako vzpomínkana Ivana DejmalaLETOS NA PODZIM BY SE DOŽIL 66 LET. PATŘIL K NEJVÝRAZNĚJŠÍM POLISTOPADOVÝM MINISTRŮMŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, LIDEM, KTEŘÍ EKOLOGII ZASVĚTILI CELÝ ŽIVOT. POCHÁZEL SE SEVERNÍCHČECH A PRÁVĚ PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ EXHALACEMI ZAMOŘENÉHO SEVERU TOHO HODNĚVYKONAL. JE AUTOREM DODNES PLATNÝCH ÚZEMNÍCH LIMITŮ TĚŽBY. NA JEHO PAMÁTKU DNESVZNIKÁ NOVÝ LESOPARK. PRO ČASOPIS POHLEDY AMB NA IVANA DEJMALA ZAVZPOMÍNALI ARCHI-TEKT MARTIN ŘÍHA A MANAŽER VLADIMÍR BUDINSKÝ.TEXT: REDAKCE POHLEDY AMBFOTO: MARTIN MACH (EKOLIST.CZ), LADISLAV ŠEINERIvan Dejmal pocházel z Ústí nad Labem, nejprvese vyučil zahradníkem, poté vystudovalStřední zahranickou školu a nakonec začalstudovat zemědělství na vysoké škole. Školuale dokončit nesměl a dokonce byl i několikrátvězněn. Za lidská práva a za lepší životníprostředí bojoval od studentských let až dosvé předčasné smrti v roce 2008. “Chartu 77podepsal okamžitě. Uprostřed sametové revolucekritizoval Havla, pak všechny Klausovyi sociálnědemokratické vlády. Byl proti Temelínua pro americký radar. Ctil bratry Mašíny.Byl proti uhelné lobby a pro kácení stromů napadenýchkůrovcem v šumavském národnímparku. Z metaře to dotáhl na ministra Pithartovyvlády,“ napsal o něm Jiří Černý. V Chartě77 pracoval v její ekologické skupině, v roce1987 založil a později redigoval Ekologickýbulletin. V roce 1988 se účastnil založeníHnutí za občanskou svobodu a podílel se nazaložení nezávislé organizace - Ekologickéspolečnosti, z níž později vzniklo sdruženíekologických organizací Zelený kruh. V prosinci1989 se účastnil založení Konfederacepolitických vězňů.Ihned po revoluci se zapojil do politikya v roce 1991 se stal v pořadí druhým českýmministrem životního prostředí. “I díky němubyla léta 1990 - 1992 nejskvělejšími lety MŽP,ve kterých byly položeny legislativní, administrativnía ekonomické základy systematicképéče o životní prostředí v České republice,”uvedl architekt Martin Říha ve svém projevuu příležitosti udělení ceny Ceny Josefa Vavrouška,kterou za rok 2007 in memorian IvanDejmal získal. Po odchodu z aktivní politikypracoval v Českém ekologickém ústavu a bylředitelem Českého ústavu ochrany přírody,poté působil jako nezávislý projektant. Jehoposledním veřejným působištěm bylo členstvív radě Ústavu pro studium totalitních režimů.

ING. ARCH. MARTIN ŘÍHA* 1945, Varnsdorfarchitekt a urbanista, odborník v oblasti posuzovánívlivů záměrů a koncepcí na životníhoprostředí, podílel se na záchraně Jezeří a arboretapod ním a na ochraně Duchcova předtěžbou, s Ivanem Dejmalem působil mj. naministerstvu životního prostředí„Když jsem poprvé zaslechl zprávu, že zemřelIvan Dejmal, nechtěl jsem tomu uvěřit. Ačkolivbyl po těžké operaci, dřel Ivan do posledníchvíle na několika frontách. Na projektech,které spoluvytvářel s architekty a krajináři, nakonferenci Tvář naší země 2008, na svých angažmáv České komoře architektů, ve Společnostipro krajinu, Společnosti pro trvale udržitelnýživot, v Ekologické sekci Křesťanskéakademie, ve Spolku pro obnovu venkova,v novém Ústavu paměti národa...Ing. Ivan Dejmal, stejně jako první federálníministr životního prostředí Ing. Josef Vavroušek,CSc., nikdy nepatřili k „brčálově zeleným“,kteří á priori odmítají techniku a výstavbujako prostředky k uspokojování lidskýchpotřeb. Vždy se poctivě snažil hledat, zdaneexistují projektová řešení, uspokojující záměryna zlepšení podmínek výroby, dopravyči dalších lidských aktivit, aniž by se dostávalado konfliktu se zasvěcenou ochranou přírodya krajiny. Bral takové problémy jako výzvy kekreativnímu přístupu při jejich řešení, nikolivjako prostor pro své zviditelnění. Byl ochotennepředpojatě diskutovat a usilovat o zlepšeníplavebních podmínek na Labi mezi Střekovema státní hranicí se SRN, o podobě vodníhodíla Přelouč ke splavnění Labe do Pardubic,o budoucnosti jaderné energetiky. Občaspopouzel některé své potenciální spojencez environmentálních hnutí, ale vydobyl si tímzasloužený respekt u skutečných ekologůi skutečných politiků. Po exkomunikaci z veřejnésprávy spoluzakládal s Josefem Vavrouškem,Pavlem Šremerem a dalšími Společnostpro udržitelný rozvoj právě jako nevládní hnutí,sdružující spíše odborníky, než fanatiky. Bylsi vědom, že další vlády po rozdělení ČSFR užnebudou otázkám životního prostředí přikládatvýznam, jaký si jeho stav vyžadoval akutněv roce 1990, a k pokračování v načatémkurzu budou muset být tlačeny zvenčí.Z „bouřliváka“ se stal, možná i díky značnýmzdravotním problémům, stále více schopnýpracant a vyjednávač, i když občasnými „výbuchy“dokázal ještě zaskočit i pak. Táhlo hoto stále k tématu vztahů člověka ke krajině,k přírodě, k půdě, k těmto prazákladům lidskéexistence i duchovní inspirace. Byl hlubocevěřící katolík a nám bezvěrcům občas ukázalpřekvapivá zákoutí víry jako možné opory člověkačelícího různým protivenstvím. Byl zvláštnímzpůsobem smířen se světem přírody i lidí,jen s lidskou hloupostí a zlobou však bojovaldo úpadu. Na prahu práce v Ústavu pamětinároda v této bitvě padl. Je to škoda pro náspro všechny, ne jen pro jeho nejbližší.“ING. VLADIMÍR BUDINSKÝ* 1959 Kraloviceprojektant, manažer a bývalý politik, pracovaljako poslanec, předseda hospodářského výborua ministr dopravy (ODS), nyní pracujejako ředitel strategie a komunikace Severočeskýchdolů„Poznal jsem Ivana Dejmala v roce 1991, kdyžse stal ministrem životního prostředí České republiky.Jeho odbornost a skromnost byly tím,co ho, už i v týmu tehdejších porevolučníchvelice lidských a pracovitých ministrů, činilomimořádným. Byl to velký kontrast s předlistopadovýmipapaláši, kteří často problematicenerozuměli a ministry byli jen z rozhodnutíStrany. Bohužel pro naši současnost, dnes seIvan Dejmal těmito svými vlastnostmi vymykái ve srovnání s mnoha dnešními členy vlády.Oba jsme skončili s porevoluční politikouzáhy. Podruhé jsme se setkali ve druhé poloviněprvní dekády nového tisíciletí, někdyv roce 2007 a dalo by se říci, že jsme v tuchvíli stáli na opačných stranách „barikády“.Já jsem řešil problém korekce limitu těžbyhnědého uhlí na dole Bílina a on byl a je autorlimitů těžby. Podařilo se nám najít společnouřeč a také řešení. Ivan Dejmal lépe než kdojiný věděl, že limit těžby na dole Bílina nenílimitem těžby v pravém slova smyslu, protožejen zde se uhlí v době vzniku limitů těžiloz obou stran. Z jedné strany – od západu –hlubinným způsobem a z druhé strany – odvýchodu – způsobem povrchovým. Řekl mi,že čára limitu na dole Bílina je v mapách limitůúmyslně kreslena tenkou linkou, a tedy určenák následnému dořešení. K tomu mohlo dojítaž když hlubinná těžba v roce 1996 skončila.Výsledkem mnoha hodin společné práce v terénui nad mapami je dvoustupňová korekcelimitu těžby dolu Bílina. První stupeň korekcejiž je dokončen usnesením vlády 1176/2008.Pro druhý závěrečný stupeň korekce existujev místě jasný konsensus, potvrzený smlouvamio úpravě dobývacího prostoru dolu Bílina,které byly uzavřeny letos na jaře mezi Severočeskýmidoly a obcemi Mariánské Radčice,Braňany, městy Most a Bílina.Vize Ivana Dejmala je nepřerušený zelený pás– spojnice Krušných hor a Českého středohoří.Tuto vizi jsme po předčasném a náhlém odchoduIvana Dejmala nazvali „Lesopark IvanaDejmala“. V prostoru zvaném „gutmanka“ –v místě bývalého a dnes neexistujícího hlubinnéhodolu Gut Mann (jak symbolický název)stojí zasazený Dub Ivana Dejmala.“

14 | TRENDY | BYDLENÍPANELSTORYV 21. STOLETÍV ŠEDESÁTÝCH AŽ DEVADESÁTÝCH LETECH BYLO V TEHDEJŠÍM ČESKOSLOVENSKUPOSTAVENO MILION DVĚSTĚ TISÍC NOVÝCH BYTŮ V PANELOVÝCH SÍDLIŠTÍCH. ŽIJEV NICH NEUVĚŘITELNÁ TŘETINA OBYVATEL REPUBLIKY. ŽIJÍ TAM DOBROVOLNĚ? NEBOJIM NIC JINÉHO NEZBÝVÁ? VYPLATÍ SE VŮBEC SOUČASNÉ MASIVNÍ INVESTICE DOOBNOVY PANELOVÝCH SÍDLIŠŤ? JSOU LIDÉ V BAREVNÉM PANELÁKU SPOKOJENĚJŠÍ?TEXT: KATEŘINA TÁBORSKÁFOTO: LADISLAV ŠEINER, KATEŘINA TÁBORSKÁByl jeden důmPrvní domy, kterým říkáme „paneláky“, vyrostlyv Nizozemí už po první světové válcea zkušenosti s nimi má celá Evropa. Nejmasivnějšíhopoužití došly panelové domy ve východníEvropě, v socialistickém bloku, kde sestavěly až do devadesátých let, ačkoliv už v tédobě se staly v mnoha západoevropskýchměstech problémem. U nás začal s betonovýmipanely experimentovat Baťa. Nutno aledodat, že on z nich stavěl dvoupodlažní domky,nikoliv sídliště pro statisíce obyvatel. Prvnívětší takto postavené sídliště vyrostlo v padesátýchletech v Praze 4, tehdy ale ještě s izolací,zakrytými mezerami mezi panely, domovnímiznameními a mnoha zdobnými detaily.Lákavá idea nových čistých čtvrtí s komfortnímbydlením, službami a školami však svéhonaplnění tak úplně nedošla. Po pár letech užpřevážila rychlost a množství nad jakoukolivkvalitou, sídliště zůstávala nedostavěná,na služby se zapomínalo, na veřejný prostornebylo místo. Na druhou stranu je třeba přiznat,že většina obyvatel se do nich stěhovalas nadšením – získat nový byt, kde teče teplávoda, není třeba nosit uhlí nebo chodit na toaletuna pavlač, byla výhra. Ghety pro sociálněslabé se tak v 70. a 80. letech stala historickájádra měst, kde se žilo stále stejně jako předválkou. Je paradoxem historie, že se situaceo dvacet let později zcela obrátila. Do starýchdomů v centru se stěhuje „smetánka“ a dosídlišť „chudina“.Revitalizovat a rehabilitovatNěkde se novodobá panelová sídliště staladoslova ghety pro sociálně nejslabší skupiny,velmi často přistěhovalce. To je příklad třebaFrancie, kde ostatně vyrostly první blokypanelových domů už před druhou světovouválkou. Sídliště na okrajích Paříže jsou doslovasoudky s prachem, které čas od časuvybuchují a mezi něž se bojí vstoupit i policie.V jiných zemích, hlavně ve východnímNěmecku po sjednocení, se sídliště natolikvylidnila, že došlo na jejich bourání. Českourepubliku nepotkala ani jedna z těchto cest– paneláky se nevylidňují, nýbrž opravují,a stále ještě v nich bydlí velice široké spetrumobyvatel. Ovšem o životě v panelovém bytěasi sní málokdo a problémy se nabalují. „Napanelová sídliště se útočí ze všech stran. Užje ten slovník – králíkárny, betonové džungle...Je to ale věcně neodůvodněné a hlavně kontraproduktivní,“snaží se sídliště obhájit LiborKundra z Regionální rozvojové agentury Ústeckéhokraje (RRA). Ta se zapojila do východoevropskéhoprojektu ReNewTown, který siklade za cíl revitalizovat, ale také rehabilitovatsídliště. „Nejde jen o to sídliště opravit, ale dátjim nové funkce. V rámci ReNewTown jsou takna pilotních investičních projektech testoványrůzné přístupy v různých evropských zemích.Chceme shromáždit tzv. příklady dobré praxe– tedy dobré příklady z měst, kde se regeneracetěchto veřejných prostor podařila, a připravittak manuál pro každého, kdo to chce takézkusit. Rádi bychom navrhli strategie, jak majíměsta působit, aby sídliště pro ně nebyla zátěží,ale místem pro život,“ vysvětluje Dana Krejsováz RRA. Podle obdorníků nám prostě nicjiného nezbývá. Ať se nám paneláky líbí nebone, faktem je, že představují skoro 30 procentbytového fondu České republiky a tedy „místopro život“ pro miliony lidí.Jeden klad na tisíc záporůNesporným kladem panelových sídlišť je dostupnostvlastního bydlení pro méně majetnénebo lidi na startu své životní dráhy. 54 tisíckorun – někde cena za metr čtverečný, jindeza celý byt. Za tuto cenu se dá koupit 3+1v sedmipatrovém paneláku na sídlišti v Krupcena Teplicku. Jde sice o extrém, nicméněnení těžké sehnat v severních Čechách běžný2+1 za méně než čtvrt milionu korun. Jsoutedy sídliště nedobrovolným útočištěm těch,kteří si nemohou nic lepšího dovolit? Není totak úplně pravda. „Jsem ve svém bydlišti spokojen,“odpověděla třetina respondentů průzkumu,který byl součástí projektu ReNew-Town. Autoři se dotazovali obyvatel na sídlištiv Neštěmicích v Ústí nad Labem a Chomutově.„Polovička chomutovských je spokojena,ba 17 % je spokojeno absolutně. Svou nespokojenostvyjádřilo 25 % respondentů v obouměstech,“ říká spoluautor výzkumu Petr Hlaváček.Podle něj se překvapivě na prvníchmístech důvodů k životu v těchto místech neobjevujefinanční výhodnost a lidé ve většiněneuvažují o přestěhování. Řada odborníků,kteří se sídlišti zabývají ať už z architektonickéhonebo sociologického hlediska, ale tvrdí,že průzkum nebyl příliš kvalitní a vypovídající.„Nechtějí se stěhovat? Není kam a neníza co. Nesměšujme spokojenost a rezignaci,“říká Josef Tvrdý. A co podle průzkumu obyvatelůmchybí? Problematický je hlavně počet

parkovacích míst – ta chybí 72 % dotázanýchobyvatel. Skoro stejně chybí ale i zázemí proodpočinek (70 %) nebo dětská hřiště (60 %),obyvatelé kritizují špatnou dostupnost kin,sportovišť a míst pro společenské akce. „Jeto důsledek privatizace na sídlištích. Ta sicepřinesla na jedné straně revitalizaci domů, alena straně druhé likvidaci mnoha služeb,“ tvrdíLibor Kudrna. V bývalých „střediscích“ takpřežívají jen ty nejvýnosnější služby a sídlištějsou plná heren a zastaváren a nebýt prodejenvietnamských obchodníků, nebylo by kdekoupit ani rohlík. Dlužno ale dodat, že podobnéproblémy se netýkají jen sídlišť, ale takécenter měst, odkud služby vytlačují kancelářenebo turistická lákadla.Kdo se bojí, nesmí na sídlištěNejkritičtějším místem je podle průzkumubezpečnost, kterou jako nízkou vnímá 89 %respondentů, tedy víceméně každý. „Zatímještě jsou sídliště obývána různými sociálnímiskupinami, ale otázka je, jak dlouho ještěbudou. Už dnes se vytváří etnické enklávya k otevřeným střetům už v Ústeckém krajidošlo, vzpomeňme třeba na šlunkovské konflitkynebo Matiční ulici,“ varuje Libor Kudrna.Většina lidí se cítí ve svém bydlišti bezpečnějen přes den a mnozí ani tehdy ne. Jako vážnýproblém vnímají kriminalitu, vandalismusa narkomanii. V tomto ohledu dávají za pravduobyvatelům i experti, kteří se k průzkumuvyjadřovali. „Specifickým problémem některýchlokalit (zmiňovány jsou hlavně Neštěmice,pozn.red.) je soužití s nepřizpůsobivýmiobčany, které jistě pocit nebezpečí podporuje,“uvádí stanovisko expertů v závěrečnézprávě průzkumu ReNewTown. „Rozmanitostživota se na sídlištích omezila na dění za zdmisoukromých bytů. Obyvatelé se záměrně vyhýbajísociálním kontaktům v okolí, aby odvrátilinebezpečí konfliktu. Prosté investice do budovnestačí. Ba naopak vedou k dalším obavámo majetek a k dalším plotům,“ poukazuje nazačarovaný kruh sociálního napětí na sídlištíchLibor Kudrna.Natřít barevně nestačíNa jedné věci se totiž shodnou téměř všichni– od statistiků, přes architekty, až po sociology:Opravit paneláky nestačí a klíčové jezamezit sociální diferenciaci. „Jde o lidi, neo domy,“ říká rozhodně Josef Tvrdý. Místo šedýchsídlišť teď na okrajích měst září desítkymnohdy velmi nesourodých barev, panelákyprotekly miliardy a výrobci polystyrenu mohoubýt spokojeni. Na životě lidí, kteří bydlíuvnitř, se to ale moc nepodepisuje. „Lokality,kde jsme průzkum prováděli, prošly ze 60procent renovací, na spojenost obyvatel toale velký vliv nemá,“ potvrzuje Petr Hlaváček,spoluautor výzkumu. „Investujeme do oprav

16 | TRENDY | BYDLENÍdomů a veřejných prostor, protože nic jinéhoneumíme,“ shrnuje lakonicky Libor Kudrna.Důležitý je podle něj hlavně rozvoj místníchkomunit – ten je ale velmi těžko uchopitelný.Chomutovská pobočka humanitární organizaceČlověk v tísni provedla rozsáhlý průzkummezi třemi stovkami mladých lidí nad 12 leta výsledky nejsou optimistické. „Investice dobarevných paneláků a dětských hřišť nepřinášížádnou kvalitativní změnu do života mladýchlidí. Největší problém, s nímž se setkáváme,jsou „drogy z nudy“. Stále se budují hřiště promalé děti, ale co mají dělat ti starší? Bohužel,peníze jdou většinou jen do fyzické obnovy, nedo lidí,“ říká Marek Koranda z organizace Člověkv tísni. Odpovídají tomu i výsledky průzkumuReNewTown – respondenti si nevzpomnělina žádnou akci či investici, která by jimpomohla jako komunitě. „V současné době jevelmi proklamována podpora participace obyvatel,což běžně ukládají podmínky pro čerpánídotací z veřejných zdrojů. Mnohdy se to aleomezuje jen na formální stránku a komunityve skutečně o ničem nerozhodují,“ shrnujezpráva. Zároveň si ale klade otázky, zda jsouvůbec místní komunity schopné identifikovatsvé zájmy a účastnit se na rozvoji své čtvrtě.„Má například smysl budovat nová parkovacímísta, což může zapříčinit další zvýšení počtuautomobilů? Kde je vlastně hranice veřejnéhozájmu? Na jaké názory občanů tedy skutečnědát?“Nejsme v tom samiVe východní a střední Evropě žije v podobnýchaglomeracích, vystavěných s bleskovourychlostí po druhé světové válce, na 200milionů lidí. A stejně jako u nás si většinousamosprávy s problémy sídlišť neví rady a radějije odsouvají. Projekt ReNewTown se taksnaží najít ta nejlepší řešení z pěti postsocialistickýchzemí Evropy. Za příklad sídliště, kdejsou obyvatelé skutečně spokojeni, je dávánUrsynów, přezdívaný „ložnice Varšavy“. Čtyřipětiny respondentů považují tuto panelákovoučtvrť za atraktivnější než Varšavu jakocelek a žádný z respondentů neplánuje stěhování,motivované zlepšením podmínek bydlení.Není asi náhoda, že většina zajímavýchřešení zatím tedy přišla z Polska. „V Krakověse otestuje model pro rozvoj kulturního a sociálníhopotenciálu zaostávajících čtvrtí formouvybudování centra zábavy a umění, ve slovinskémměstě Velenje se nevyužitý prostor mezipanelovými domy promění v outdoorové fitnescentrum,v Praze 11 vyroste centrum pro maléa střední podnikatele a ve slovenském městěHnusta se otevře muzeum socialistických kuriozit.Co mají tyto dílčí projekty společného?Především zapojení místní komunity a vytvořeníspolupráce širokého okruhu aktérů odpolitiků, úředníků, architektů přes podnikateleaž po občany a neziskové organizace,“ tvrdíDana Krejsová z Regionální rozvojové agentury.Mezi zajímavé nápady patří třeba polské„odpoledne na střeše“ - projekt na využití rovnýchpanelových střech pro rekreaci obyvatel.Že zapojení místních nemusí být vždy kritickýmbodem projektu, zas ukazuje slovinskéměsto Velenje. Více než 70 procent místníchv průzkumu uvedlo, že je ochotno se zapojitdo práce. A skutečně se tak stalo. Na sídlištivznikla nahodilá skupina mladých lidí, kteřísi v odkazu na Lennonovu píseň dali názevWorking Class Heroes a kteří pomohli zaplnitprázdné plochy mezi paneláky hřišti a odpočinkovýmizónami. A protože jsou tato místadílem místních lidí, všichni věří, že vydrží délenež průměrné dětské hřiště v Chanově.

CHOMUTOV | SOCIÁLNÍ SLUŽBY | 17Nevíte si rady?Přijďte se poraditk odborníkůmSOCIÁLNÍ PORADNA NA PÍSEČNÉ POSKYTUJE BEZPLATNÉ, ANONYMNÍ A KVALIFIKOVANÉPORADENSTVÍ V MNOHA RŮZNÝCH OBLASTECH A JE SOUČÁSTÍ PŘÍSPĚVKOVÉ ORGANIZACESOCIÁLNÍ SLUŽBY CHOMUTOV. NABÍZÍ RADU A POMOC PŘI ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ V MEZILIDSKÝCHA RODINNÝCH VZTAZÍCH, PŘI ROZCHODECH A ROZVODECH, NELZE OPOMENOUT ANI PORADENSKÉSLUŽBY V OBLASTI SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ, PSYCHOLOGICKÉ A PRÁVNÍ.TEXT: SOCIÁLNÍ SLUŽBY CHOMUTOV, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACEFOTO: ARCHIV POHLEDY AMBVelká část návštěvníků přichází s problémyspojenými se zadlužením a neschopnostísplácet či se informují o podmínkách osobníhobankrotu, neboť vzrůstá počet lidí, kteřímají problémy se splácením svých závazků.Dostávají se pak do situace, kdy si beroudalší a další úvěry, jak se říká, vytloukají klínklínem. V mnoha případech je jedinou možnostípodání návrhu na povolení oddlužení(tzv. osobní bankrot). Poradna nabízí bezplatnoupomoc se zpracováním tohoto návrhu.Novinkou v letošním roce je zprovozněníinternetového poradenství. Zájemci mohouvložit svůj dotaz do formuláře umístěného nainternetových stránkách organizace (www.soschomutov.cz). Odpověď dostanou na svůje-mail.Příklady dotazů, se kterými se klienti na poradnučasto obracejí:Exekutor mi postihl bankovní účet, na který michodí výplata. Zůstal jsem úplně bez peněz,nemám na jídlo ani na nájem. Co mohu dělat?Máte právo požádat banku, aby vám jednorázověvyplatila dvojnásobek životního minima,který je 6.820,- Kč. Podmínkou však je,abyste minimálně tuto hotovost na účtu měl.Dále bez odkladu požádejte zaměstnavatele,aby vám výplatu posílal na jiný účet, případněvyplácel v hotovosti.Chci se rozvést, mám dvě nezletilé děti a nevím,jak mám postupovat.Je třeba podat návrh na rozvod k okresnímusoudu. Zároveň musí být podán návrh naúpravu práv a povinností vůči nezletilým dětem(tedy komu budou děti svěřeny do péčea v jaké výši bude druhý rodič platit výživné).Soud manželství nerozvede, dokud nebuderozhodnuto o dětech. Pracovnice poradnyposkytnou veškeré informace a potřebnévzory návrhů.Kontakty na poradnu:Mgr. Jana Mrkvičkováa Mgr. Lenka RödlingováAdresa: Sociální centrum,Písečná 5030, 430 04 ChomutovKontakt: 728 897 523, 474 620 005,474 659 241

18 | CESTOPIS | ČÍNAStřípkyz velké ČínyČÍNA JE VELIKÁ – „ČUNG-KUOTÁ“, ZNÍ MI JEŠTĚ V UŠÍCH PŘIVZPOMÍNCE NA DOJMY Z MÉPRVNÍ NÁVŠTĚVY DÁLNÉHOVÝCHODU. KDYŽ ČECH PŘIJEDEDO ČÍNY, ZAŽIJE (MNOHDYPOPRVÉ V ŽIVOTĚ) POCITPOKORY. VELIKOST, ROZLEHLOST,MNOŽSTVÍ A PESTROST VŠEHO,CO ZDE VIDÍTE, Z VÁS JAKOKOUZELNÝM PROUTKEM VEVLASTNÍCH OČÍCH UČINÍ MRŇAVÉMRAVENEČKY, JEJICHŽ VČEREJŠÍNABUBŘELÉ EGO, POKUDNEZEMŘELO JIŽ NA LETIŠTI,NÁHLE TVÁŘÍ V TVÁŘ ČÍNSKÉREALITĚ ZČISTAJASNA BLEDNEA MIZÍ JAKO PÁRA NAD HRNKEMČAJE. A TO JE POUZE ZAČÁTEKVELKÉ CESTY, KTEROU VÁMPOBYT V TÉTO NEJVĚTŠÍ DODNESŽIJÍCÍ A VYVÍJEJÍCÍ SE STAROVĚKÉKULTUŘE NABÍZÍ. POJĎME SESPOLEČNĚ POOHLÉDNOUT, JAKTO S TOU ZÁHADNOU, VELIKOUA HOUŽEVNATOU ČÍNSKOUCIVILIZACÍ VLASTNĚ JE.Peking – hlavní město ČínyZačněme, kde jinde, než v Pekingu.Ten zažívá v posledních letech obdobípřevratných změn a modernizace. Částstaré tradiční zástavby v centru se zachovalapro turisty jako chráněná oblast, kdenení dovoleno provádět libovolné úpravydomů, zbytek se mění v moderní velkoměstomrakodrapů. Ale pozor, v Čínězůstává všechno „čínské“.Číňané – lid relaxujícíTak například. Dokážete si představit,že půjdete odpoledne unavení z prácev saku (ženy v kostýmku) s diplomatkouv ruce. Cestou na ulici narazíte na posilovacístroje a cvičební nářadí. Sako odložítevedle diplomatky na lavičku, odcvičítesi svoji pravidelnou sestavu, obléknetesáčko a s úsměvem a načerpanou energiípokračujete domů? V Pekingu běžný obrázek.Všude na ulici, kde je jen kousekvolného místa, se ráno i večer cvičí, a tovšechny věkové kategorie. Navíc čínskávláda financuje budování zvláštníchploch na cvičení z peněz vydělaných naloteriích. Také obliba městských parků,budovaných za účelem relaxace, je nesporná.Nejde jen o pozlátko sloužícíjako lákadlo pro turisty, ale předevšímTEXT: RADEK STEIGERFOTO: ARCHIV POHLEDY AMB

perfektně udržované a plně funkční oddechovézóny v tomto velkoměstě. A protoževětšina Číňanů nemá neděli jako nepracovníden, a vzhledem k jejich počtu má každý denv týdnu volno jiný podnik, jsou parky permanentněnaplněny odpočívajícími, nebo lépeřečeno aktivně relaxujícími lidmi.Co všechno lze v pekingském parku vidět?Cvičence taiči a čchi-kungu, tanečníky tangai vějířových tanců, tradiční bojové uměníwušu i moderní rekreační sporty, umělce, kteřípíší vodou na dlažbu kaligrafické verše, hudebníky,zpěváky, hráče šachů, karet i dominaa spoustu, opravdu spoustu lidí. Proplétají semezi sebou navzájem, projíždějí se na lodičkách,leží na trávě či na lavičkách, povídají sispolu a z plastových termosek popíjejí zelenýčaj. Vypadá to, že jejich smyslem života jerelaxovat. Ale nemylte se. Jsou velmi pracovitía houževnatí, jinak by nemohl Peking takrychle měnit svůj vzhled a ke škodě budoucíchturistů tím poněkud ztrácet starou tvářAsie.Číňané – lid pracujícíMnoho služeb, masáže, kadeřnictví a dalšíposkytují Číňané nejen levně, ale předevšíms jim vlastní precizností často přímo na ulici.Čínskou zručnost je možné obdivovati v mnoha řemeslných dílnách. Stále víc je jichpřeměněno v obchody, kde je lidská prácevyužita k upoutání pozornosti. To však nicnemění na skutečnosti, že je hodna obdivu.A samozřejmě také tolik obdivovaná čínskákuchyně. V přípravě pokrmů jsou Číňanénepřekonatelnými kouzelníky, ať si vyberetez jídelníčku cokoliv, máte jistotu, že vám budechutnat.Čínská zeďMentalita Číňanů, po staletí vštěpovaná konfuciánskádisciplína, pracovitost a houževnatost,jsou zhmotněny v monstrózním díle známémpo celém světě. Proslulá Dlouhá zeďČchang-čcheng táhnoucí se nepřístupnýmihorami, pouští i hustými lesy se již z velké částirozpadá a svému původnímu účelu neslou-

20 | CESTOPIS | ČÍNAží. Ale šedesát pět kilometrů od Pekingu jeu vesnice Pa-ta-ling úsek zrekonstruovaný dopůvodní podoby, posetý stánky a prodavačisuvenýrů. Lidská řeka korzujících návštěvníkůvytváří iluzi obrovského pestrobarevnéhohada. Kolik superlativů již bylo o této stavběnapsáno, ale žádná kniha nedokáže zprostředkovatdojmy z této „největší lidské stavby“či „největšího hřbitova světa“. Něco takovéhomohli postavit opravdu jenom Číňané,napadne každého cizince.Samotná zeď s dvaceti pěti tisíci strážnými věžemipro vojenské posádky nesloužila jenomaž devět tisíc) kilometrů stavby vytvářené přesdva tisíce let s obrovskými ztrátami na životechse sice na mnohých místech rozpadá, alepro dnešní Číňany je stále symbolem velikostia nezničitelnosti jejich země, síly a vytrvalostinároda. Zdůrazněme její obrannou funkci,která naznačuje, že Číňané nikdy v historii, narozdíl od Evropanů, neměli zvláštní potřebuexpandovat ze své říše středu. Dokonce aninovodobé obsazení Tibetu nevnímají Číňanéjako výsledek své snad domnělé dobyvačnosti,nýbrž živé touhy po návratu a znovusjednoceníbratrských krajin (Tibet byl pod nadvládou čive vztahu s Čínou v podstatě až do 19. století).i moderní Čína zůstává stále záhadnou. Jakmohou například auta, kola, mopedy, autobusyi chodci najednou vyrážet do křižovatkya přitom se nesrazit? Jak může věda, víra a filozofiejít ruku v ruce? Jak může vetchý stařec(či stařenka) tančit na veřejnosti, aniž bysklidil pozornost kolemjdoucích? Jak mohoulidé v 21. století používat ještě obrázkové písmo?Jak vůbec mohou továrny pracovat bezpřechodu na letní čas? Jak mohou lidé všechprofesí a bez ohledu na věk či postavení býtschopni usnout kdykoliv a kdekoliv? Jak mohoulidé žít ve zdraví bez fluóru, mléčných výrobkůa krémů na opalování? To je jen několikjako ochranný val, ale i jako dopravní tepnaa komunikační kanál. Zprávy o pohybu útočníkůse předávaly z věže na věž kouřovými signálya z jednoho konce zdi na druhý prý šla zprávapouhý jeden den. Až do vynálezu telegrafubyla tato rychlost předávání zpráv nepřekonatelná.Šest tisíc (podle nejnovějších vykopávekKořeny čínské povahyNejen kultura a umění, ale celková povahaa charakter tohoto velkého národa jsou ovlivněnyčínským světonázorem vycházejícímz taoistických, konfuciánských a buddhistickýchučení, která nám Evropanům zůstávajístále dosti vzdálená. Proto v našich očíchz mnoha hádanek, které si lze nejlépe zodpovědětsnad právě a pouze v Číně.Autor je prezidentem České asociace taijiquanwww.taiji-quan.cz

Krušné horypod jednou vlajkouROZHOVOR | PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE | 21PŘES DVA ROKY UŽ VEDE VERONIKA HIEBL TURISTICKÉ SDRUŽENÍ PROKRUŠNOHOŘÍ TOURISMUSVERBAND ERZGEBIRGE. JEJÍM HLAVNÍM CÍLEM JEDOSTAT PROPAGACI KRUŠNÝCH HOR JAKO TURISTICKÉ DESTINACE PODJEDNU STŘECHU. S PODOBNÝMI PROBLÉMY SE PODLE NÍ POTÝKÁPROPAGACE TURISMU I NA ČESKÉ STRANĚ KRUŠNÝCH HOR.TEXT: KATEŘINA TÁBORSKÁFOTO: ARCHÍV TOURISMUSVERBAND ERZGEBIRGEPřišla jste ze západní části Německa. Covás přitáhlo do Krušných hor?Pracovala jsem už dřív v organizaci, zabývajícíse turistickým ruchem, když jsem dostalanabídku na post vedoucí Turistického sdruženípro Krušnohoří. Přijela jsem se sem podívata zjistila, že Krušnohoří je velmi zajímavýregion s velkým potenciálem. Takže jsem sepřestěhovala.S jakým cílem jste se pustila do práce?Když jsem přišla, vládl tu velmi maloměstskýpohled na propagaci turismu – Krušnohoříbylo rozdělené na jednotlivé regiony, kterémezi sebou nespolupracovaly, každý měl svůjmarketing, někdy konkureční, někdy duplicitní,neexistovalo společné logo. Je to složitéi pro hosty, které nezajímají nějaké hraniceokresů nebo agentur. Když jsme chtěli získatnové hosty, museli jsme se spojit a jít podjednou vlajkou. Mým velkým cílem tedy bylo,aby Krušnohoří byl jeden region, jedna značka.A daří se?Téměř už jsem toho dosáhla. Vloni jsme představilinové logo Krušnohoří jako jednu značkua vypracovali novou marketingovou strategii.Regiony už se podařilo spojit, zbývá jen„Silber Erzgebirge“, které je odtržené. Vedemeale rozhovory a chceme se k 31. prosinciletošního roku spojit.Podobné problémy – tedy mnoho různýchagentur, duplicitní projekty, nespolupráce– má i česká strana. Překáží vám to vespolupráci?Díky společnému projektu Nová kvalita jsemse trochu se situací u vás seznámila a je to tak,podobné problémy u vás zatím přetrvávají.Vytvořily se tu destinační agentury, my spolupracujes agenturou Krušné hory, která alepokrývá jen polovinu území. V Karlovarskémkraji žádného partnera nemáme a kraje spoluvzájemně nespolupracují. Velkým vzorem jepro mě Česko-saské Švýcarsko, kde už spoluprácefunguje a i logo vyjadřuje skutečnéspojenectví. To se nám zatím úplně nedaří.Zatím jsme vytvořili jakési společné logo z našehonového a z loga vaší destinační agenturyKrušné hory, ale není to úplně ideální.Jakou cestou se bude propagace Krušnýchhor dál ubírat?Naším cílem je inovační marketing. Dřív jsmetiskli 30 brožur, jezdili na 50 veletrhů a říkalitomu marketing. Tudy cesta nevede. Musímeposílit propagaci pomocí on-line médií. Tzv.nová média mají budoucnost. Teď chystámes českou stranou turistické balíčky pro dvouaž třídenní pobyty, které turista může strávitnapůl u nás, napůl v Česku. Natipujeme trasys různými cíly a výlety, které se budou měnitpodle ročních období. A propagovat je budemeprostřednictvím internetu.Zdá se, že budete mít své cíle brzo splněné,kam zaměříte síly dál?Naším velkým cílem je posílit finanční základnusdružení. Zatím jsme žili hlavně z evropskýchdotací jako Leader nebo Cíl 3. Musímeale vytvořit organizaci, která bude i komerčněsilná, abychom byli méně závislí na dotacích.Chystáme teď založení obchodní společnostia novou finanční strategii.

22 | PARAGRAFY | PAMÁTKOVÁ PÉČEVLASTNÍCI NEMOVITÝCHKULTURNÍCH PAMÁTEKI MAJITELÉ OSTATNÍCHNEMOVITOSTÍ, KTERÉJSOU ZAŘAZENY DOTZV. OCHRANNÝCHPAMÁTKOVÝCH ZÓN, SEPOTÝKAJÍ S NARŮSTAJÍCÍMISTŘETY. JEDNÁ SE O STŘETMEZI VLASTNICKÝMA VEŘEJNÝM ZÁJMEM.APLIKACI ZÁKONAO PAMÁTKOVÉ PÉČI SI TOTIŽNĚKTEŘÍ ÚŘEDNÍCI Z ŘADNÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHOÚSTAVU (NPÚ) VYSVĚTLUJÍPO SVÉM. PŘITOM SE JEDNÁO ORGANIZACI PODŘÍZENOUMINISTERSTVU KULTURY ČR,KTERÁ BY MĚLA VYDÁVATODBORNÁ STANOVISKAORGÁNŮM PAMÁTKOVÉ PÉČEI VLASTNÍKŮM. ORGÁNYPAMÁTKOVÉ PÉČE JSOUZŘIZOVÁNY PŘI OBCÍCHS ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍA VYKONÁVAJÍ FAKTICKOU„OCHRANU“ PAMÁTEK NAMÍSTNÍ ÚROVNI. I ZDE VŠAKDOCHÁZÍ KE STŘETŮMA NESPRAVEDLNOSTI.Památkoválapálie III.aneb Veřejný zájem a památková péčeTEXT A FOTO: LUBOMÍR ŠLAPKATy vlastníš, já ti určím!V přechozích textech jsme psali o tom, co všemusí absolvovat majitelé nemovitých kulturníchpamátek, aby mohli užívat a obnovovatsvůj vlastní majetek. V ještě horším postaveníjsou však majitelé nemovitostí, které jsousoučástí ochranné památkové zóny, ale jejichnemovitosti nemají status kulturní památky.Památkový zákon jim totiž určuje stejné omezujícípodmínky jako vlastníkům kulturní památky,ale neumožňuje jim čerpat prostředkyz fondu obnovy kulturních památek a ani jinouveřejnou podporu – například daňové osvobozenípři opravě nemovitosti či jiné dotace. Jeto nespravedlivé a nerovné zacházení, kterékritizuje i ombudsman ČR. Památkový zákon

z roku 1987 byl sice drobně novelizován, alevýznamně pouze v té části, která stanovuje výšipokut. Jak také jinak. V tom je ČR na jednomz předních míst. Vymýšlet zákony, které jdouproti vlastním lidem. Zákonodárce určil, že profyzickou osobu byly pokuty navýšeny z maximálních100 tisíc Kč na 2 miliony Kč za přestupek.U národních kulturních památek je pakmaximální pokuta až 5 milionů Kč za přestupek.Zákonodárce však opomenul v zákoně určitjasná pravidla aplikace, zejména proti zneužití.Navýšením horní hranice si památkoválobby zajistila lehce zneužitelný nástroj pro boj- pardon – trestání neposlušných vlastníků. Orgánypamátkové péče získaly „represivní bič“.Při sankčním přestupkovém řízení – napříkladza to, že si vlastník na svém dvorku udělal dřevěnoupergolu v hodnotě pěti tisíc bez vydánítzv. závazného stanoviska, mohou pak orgányuložit pokutu dvě stě tisíc. Záleží totiž jen a jenna jejich volném „správním uvážení“ a to je faktickynekontrolovatelné, neboť se vždy jednáo individuální, subjektivní posouzení věci tímkterým úředníkem.Paradox, součást hmotného právaNejen zákon o památkové péči, ale i správnířád nahrávají dehonestování vlastnických práva minimalizaci prostředků občanské sebeobranyproti zlovůli. Například když majitel dostanepokutu ve správním řízení, žádost o obnovu řízeníposuzuje ten samý orgán, který pokutu vydal.Jen těžko lze očekávat, že by osvícený úředníkpřiznal svou předchozí chybu, že? Lidé jsou taknuceni k tomu, aby postupnými byrokratickýmikroky došli až k soudu. Většinou o zpočátku banálních„památkových sporech“ rozhodují Krajskésoudy a při odvolání pak Nejvyšší soud. Rozsudkyjsou k nahlédnutí na adrese www.nssoud.cz. Je to vyčerpávající bitva občana s absurdnímpamátkovým systémem, který degenerovaldo podoby, kterou má dnes. Vlastníci mají určenocelou řadu povinností - které jsou vymáhánysankcemi, ale orgány památkové péče? Dodnesse tyto orgány nedomluvily s Katastry nemovitostí,aby nemovité kulturní památky byly řádněúředně označeny ve výpisu z katastru. Vlastníkse tak nemusí ani dovědět, že koupil kulturní památku,když v katastru o tom zmínka není. Dalšíprávní zmetek spočívá v tom, že orgány památkovépéče nemají povinnost - nebo ji nedodržují,při označování nemovitých kulturních památek.Ale jak je to možné? „Zákon nám to neukládá!“tvrdí dotčeně dotazovaný orgán. V tomto případěvšak volné správní i lidské uvážení nefunguje,protože památkáři neudělali nic pro to, abyse oběma zájmům (veřejnému i soukromému)dostalo stejné právní ochrany. Zjevně to někomuvyhovuje. Pokuty jsou dobrým zdrojem i velmicitelným nástrojem k umlčení kritiků zlořádua moc přece tak moc svádí, zvláště, není-li faktickyničím omezená.Výměna okna? 100 i více dní!Na tomto místě chceme ještě jednou a pro názornostpřipomenout nezbytné byrokratickékolečko, bez něhož nemůžete obnovit, či vyměnitani rozbité okno na svém domě.Prásk! Průvan stoleté rozviklané křídlo oknaposílá i s panty k zemi. Začíná problém. Občane,vy si nejprve požádejte o závazné stanoviskoměstský úřad, odbor památkové péče – říkázákon. Městský úřad zašle vaší žádost k odbornémuvyjádření Národnímu památkovémuústavu. Ten – zpravidla po dvaceti dnech, pošleodborné stanovisko. To pak městský úřadpřepíše či spíše okopíruje do závazného stanoviskaa přepošle zpět vám. Když jde všechnodobře, obdržíte do třiceti dnů podmínky, zakterých lze uvažovat o opravě, údržbě aneboobnově vašeho majetku. Občan však zdalekanemá vyhráno. Musí okopírovat závazné stanoviskoa ohlásit stavbu, obnovu či údržbu ještěstavebnímu úřadu. Další čekací lhůta může trvataž třicet dní. Teprve nyní lze zadat výrobuokna firmě a předat jí kopii závazného stanoviska,aby dodržela to, co je v něm uvedeno.Aby toho nebylo málo, tak si památkáři ještěv závazném stanovisku mohou vymínit tzv. kontrolníden. Ten musí na své náklady, časové i finančnísvolávat občan – jak jinak než v pracovnídobě památkářů i své. Při tomto dni je občanpovinen konzultovat nákresy, případně i barvulaku použitého na obnovované okno. Závaznéstanovisko obsahuje řadu jednotlivých podmínek.Například, že rám okna musí být z masivu.Musí být použity jen stanovené kličky do oken.Nesmí být použito tepelněizolační dvojsklo. Kováníokna musí být původní. Okno se může otvíratpouze ven a nesmí být vyklápěcí. Natřenírámu je také omezeno jen určitým druhem a typembarvy. Členění okna vyžaduje – když neprojekt, tak alespoň nákres! Mezitím musí občanstrpět igelit či jinou zábranu proti povětrnostnímvlivům a trpělivě čekat na to, až obdržíkonečné rozhodnutí. Zvláště v zimním obdobíje to pro majitele deprimující zdržování. Nutnopodotknout, že při nedodržení výše popsanéhopostupu, může orgán občanovi udělit pokutuaž 2 miliony Kč. To, co by trvalo sotva čtrnáctdní, u památkářů trvá v lepším případě dva ažtři měsíce a v tom horším i půl roku. Ostudnásprávní praxe tak lokajsky naplňovaná některýmifanatickými památkáři jenom podtrhujemarnost doby.Přísně utajované veřejné informaceV rámci novinářské objektivity při tvorbě tohotoa předchozích příspěvků, jsme se obrátilis dotazy podle zákona o svobodném přístupuk informacím na Národní památkový ústavv Ústí nad Labem. Ten bez dalšího naší žádostpřeposlal Národnímu památkovému ústavuv Praze. NPÚ Praha nám poskytnutí informacíodepřel s dosti lakonickým zdůvodněním, žeinformace se dotýkají duálně běžícího správníhořízení. Argumentačně i právně slabé stanoviskoNPÚ zveřejníme v dalším díle Památkovélapálie. Také proto bylo podáno odvolání protiodepření informací k Ministerstvu kultury ČR,na výsledek odvolacího řízení čekáme a případnéodpovědi zveřejníme.Víra v normalituBohužel, obranných prostředků vůči špatnýmúředním postupům má občan jen málo. A jakvidno z odpovědi NPÚ Praha, i proti jistémudruhu „úřednické“ arogance a neposkytnutíinformací není jednoduché domoci se zákonnýchpráv. Práva – byť složitě, draze a s velkýmčasovým odstupem – se tak může občan domociu Krajských soudů a u Nejvyššího správníhosoudu. Podle zveřejněných, anonymizovanýchrozsudků soudců a senátů lze ještě věřit a doufatv normalitu a tudíž i v elementární spravedlnost.Špatný zákon o památkové péči a takésprávní řád, který umožňuje „volné správníuvážení“, by měly být nahrazeny kodexem, kterýumí chránit kulturní památky ČR, ale takéty, kteří v nich žijí. Včetně diskriminovanýchobyvatel, kteří mají své nemovitosti v kulturněchráněných zónách, ale mimo povinností z takovéhovlastnictví nedostávají vůbec žádnou,natož pak přiměřenou kompenzaci. Současnézákony jsou zneužívány a lidem i památkámmohou velmi snadno škodit. Fosilní zákono památkové péči je toho dokladem i reliktemzároveň.

24 | UMĚNÍ | ARCHITEKTURA A FILMMaják: Holdzkoušené krajiněZA HORY I ZA DOLY, POSTAVIT ARTEFAKT A ROZHLÉDNOUT SEPO OKOLNÍ KRAJINĚ I TÉ, KTERÁ SE ROZPROSTÍRÁ V NÁS.S TAKOVOU VÝZVOU HLEDALA PRÁZDNINOVÁ ŠKOLA LIPNICEDOBROVOLNÍKY, KTEŘÍ SE CHTĚJÍ NĚJAK PODEPSAT NATVÁŘI ZJIZVENÉ, POZORUHODNÉ, MĚNÍCÍ SE KRAJINY NASEVERU ČECH. VÝSLEDKEM JE DŘEVĚNÁ ROZHLEDNA, KTERÁSTOJÍ NA OKRAJI STRUPČIC NEDALEKO CHOMUTOVA. BRZYK NÍ PŘIBUDE I DALŠÍ DÍLO, VZNIKLÉ PŘI STAVBĚ – DOKUMENTMARTINA RYŠAVÉHO NA VODĚ.TEXT: KATEŘINA TÁBORSKÁFOTO: JAN ŠEBEK, PETRA DRAHANSKÁ, OBECNÍ ÚŘAD STRUPČICEArtefakt za pár litrů vodyKurz pro tvořivé odvážlivce, kteří se na párdní nastěhovali do stanů na louce u Strupčic,je součástí letošní Prázdninové školy Lipnice,neziskovky, která již řadu let organizuje netradičníkurzy života, umění a přežití. Autoryprojektu jsou filmař Martin Ryšavý a lektorkaPetra Drahanská: „V životě by mě nenapadlo,že bych chtěla v létě dobrovolně trávit časuprostřed hnědouhelných dolů. Archetypálnostté krajiny mne ovšem uchvátila,“ vysvětlujePetra Drahanská. K lektorce Prázdninovéškoly Lipnice se připojil tým pražské architektonickékanceláře e-MRAK ve spolupráci sesdružením ARCHWERK - architektonická huť.Autorský tým zahrnuje tři jména - Martin Kloda,Tomáš Feistner a Lenka Pechanová. „Bavímně jednoduché stavby. Takové, co se dajínakreslit na tři „átrojky“. A protože ‚architekt‘znamená vlastně ‚starý tesař‘, baví mně i jejichstavění. Mostecká krajina je na rozhraní světů.Hory, pole, jámy, sopky, umělá jezera a řekav trubkách... Na rozhraní se vždycky děje něcozajímavého. Rozhraní je místo pro Artefakt,“říká o stavbě prvně jmenovaný, architekt MartinKloda. A že má opravdu rád jednoduchost,dokládá jeho záznam z deníku z prvního dne:„támhle složíme prkna. Tady bude stát týpí,tady stanová vesnička, posezení pod stromema kuchyně. Územní plán je hotový asi za 15 minut.Do večera je postaveno. Kromě týpí umímode dneška stavět i vojenské hangáry.“Z počátku vůbec nebylo jasné, o jaký artefaktpůjde a kde bude stát. Že to bude rozhlednaa že bude u Strupčic je vlastně dílem současnéhostarosty Luďka Pěnkavy. „Třičtvrtě rokujsme hledali vhodný pozemek, a kvůli nevstřícnostiuhelné společnosti už to vypadalo, že senic stavět nebude. Požádali jsme o pomoc starostupřilehlých Strupčic a ten nás v podstatězachránil,“ popisuje přípravu Drahanská. „Uždlouho jsem měl v plánu postavit na kraji obcerozhlednu. Proto jsem oslovil místního člověka,kterému patří kousek pozemku poblíž toho,který si sdružení původně vybralo. A běhemněkolika hodin jsme pozemek pronajali, zaměřili,a vše bylo domluveno,“ líčí spokojeně dobrýkonec Luděk Pěnkava. Strupčice tak díkytomu přišly k turistické atrakci jen za pár litrůvody, kterou dobrovolníci spotřebovali na nedalekémkoupališti.Hold krajině – venku i uvnitř násOrganizátoři nezakrývají, že je zasáhla mockrajiny, kterou člověk zcela přetvořil, přestoale nepřijeli s žádnými transparenty či odtažitýmiakademickými řešeními. Přijeli se dřevema nářadím. Spali pod stany, pro vodu sichodili na koupaliště do Strupčic a pracovalibez ohledu na počasí, aby stihli postavitdřevěnou rozhlednu za deset dnů. Podařilose a rozhledna byla pokřtěna symbolickýmjménem Maják. Ostatně v noci svítí do dálky.„Nechceme bojovat proti těžbě hnědého uhlí,proti prolomení limitů těžby anebo ji naopakpodporovat. Stavbou dřevěného artefaktujsme chtěli vzdát hold vnější krajině, ve kterése pohybujeme, za to, že přicházející změnya naše zacházení s ní unesla. Současně hledámeparalely mezi naším chováním se k vnějšíkrajině, v níž se pohybujeme, a na chování sek nám samým,“ říká organizátorka Petra Drahanská.Není od věci dodat, že stavba začala v pátektřináctého. „I když se cesta k dokončení podo-

á divoké řece plné nebezpečných peřejí, dílovznikne,“ píše ve svém deníku architekt MartinKloda. Z výšky 298 metrů nad mořem jsouvidět okolní vesničky i chomutovská, jirkovskáa mostecká sídliště, to hlavní je ale rozporuplnákrajina. Na severu a západě pás Krušnýchhor se zámky Červený hrádek a Jezeří, na jihulouky, pole a chmelnice, na východě kopceČeského středohoří. Stačí ale sklopit zrak trochuníž a oko překvapí rozrytá země s kráčejícímirypadly, zemité barvy, prach... „Několikstoletí a několik geologických vrstev spatří návštěvníciz vrcholu rozhledny. Příroda a historietu kontrastuje se současností a průmyslem,“líčí zážitky z pohledu shora starosta Strupčic.„Není nezajímavé, že na sever Čech přijela skupinamladých nadšenců nejrůznějších profesí,kteří nepřišli kritizovat, ale poznávat a tvořit.Bez nároku na odměnu. Přivezli sebou dokoncei materiál. Přišli dávat a ne brát, což v tomtoobdobí není častým jevem. Rozhledna navícvedle své hlavní funkce ‚rozhlížet se po okolníeseje. Ryšavý je také dvojnásobným držitelemceny Magnesia Litera – za dvoudílnouknihu Cesty na Sibiř a nově za loňskou knihuVrač. Knižně vyšel i příběh Lesní chodci.S materiálem nasbíraným při stavbě rozhlednyje Martin Ryšavý spokojen. „Účastníci byliskvělí,“ shrnul stručně své dojmy. Film by chtěldokončit na podzim příštího roku.krajině‘ symbolicky představuje maják, dokoncev noci osvětlený, tyčící se nad budoucímVršanským jezerem, které zde v rámci rekultivačníobnovy vznikne po doznění těžby v tétolokalitě,“ říká další člověk, který se významněpodepsal na tváři současného Podkrušnohoří– projektant rekultivací Stanislav Štýs.Vodou a cestami PodkrušnohoříMaják ale není jediným hmatatelným výsledkemdesetidenního setkání lidí od 20 do 55let na hraně dolu. Během stavby totiž materiálke svému filmu sbíral spisovatel, scénáristaa režisér Martin Ryšavý. „Film by měl vyprávětpříběh několika postav putujících po vodácha cestách podkrušnohorskou krajinou a současněpříběh krajiny, která je sama v pohybu,“poodhalil autor něco o filmu, který ponesenázev Na vodě. Vzniknout by měl dokument,kombinovaný s hranými scénami, tak trochucestopis, tak trochu road-movie. „Podkrušnohoříse během posledních sedmdesáti letzměnilo k nepoznání. Kvůli povrchové těžběmizely vesnice, části měst, lesy i kopce, řekyměnily koryta. Domy, kostely, zámky i celéobce chátraly po vysídlení německých obyvatel.Dominantami krajiny se staly elektrárnya panelová sídliště. Zmizeli starousedlíci a obyvatelise stali nově příchozí lidé bez paměti,hlavně horníci a dělníci z chemických továren.V poslední době se tu situace znovu mění, protožev řadě dolů byla ukončena těžba a začínáse s jejich rekultivací. Povstávají dosud nevídané,v podstatě pusté oblasti tzv. nové divočiny,do kterých obyvatelé podkrušnohorskýchměst a vesnic běžně nechodí. V našem filmunechceme tyto jevy kritizovat, ale pokusíme sedát se jimi inspirovat ke hře, fascinovat až nahranici zděšení a nechat s jejich pomocí povstatponěkud šílenou, nicméně ohromující, ažsnovou krajinu, která se stane prostorem prohrdinsko-groteskní střetávání několika postavputujících do nitra známé a přesto neprobádanéindustriální krajiny,“ vysvětlil Martin Ryšavý.Pětačtyřicetiletý Martin Ryšavý natočil několikdokumentárních etnografických filmů, píšescénáře a knihy. Do severních Čech přitomjeho postavy nemíří poprvé – v roce 2003byl podle jeho scénáře natočen zajímavý filmrežiséra Ivana Vojnára Lesní chodci s JiřímSchmitzerem v hlavní roli. Tuláci – hrdinovétohoto filmu – také putují zvláštní sídlištní krajinouseveru a také tento film se pohybuje nahranici dokumentu, hraného filmu a filmové

26 | CESTOVNÍ RUCH | DOLNÍ POOHŘÍDolní Poohřív novém kabátuV NOVÉM GRAFICKÉMDESIGNU, KTERÝ NAVAZUJENA PROJEKT ÚSTECKÉHOKRAJE „BRÁNA DO ČECH –KRÁSU HLEDEJTE DOMA“, SEPŘEDSTAVUJE DESTINAČNÍAGENTURA DOLNÍ POOHŘÍ.HLAVNÍM MOTIVEM JE ŘEKAOHŘE A JEJÍ VLNY, KTERÉOBRAZNĚ I SKUTEČNĚPROTÉKAJÍ PŘES MĚSTAKADAŇ, ŽATEC, LOUNYA KLÁŠTEREC NAD OHŘÍ.TEXT: LIBUŠE NOVOTNÁ POKORNÁFOTO: VÍTĚZSLAV RŮTA, ARCHIV MĚSTA KADAŇS novou grafikou se již mohli seznámit ná-vštěvníci rockového festivalu Vysmáté létov Kadani, Letního lounského vábení, Císařskéhodne v Kadani, Dočesné v Žatci a dalšíchprázdninových akcí. Prezentace proběhlytaké na veletrzích cestovního ruchuv Plzni a památek v Praze. Destinační agenturase touto cestou snaží přiblížit návštěvníkůma hlavně obyvatelům žijícím v oblasti DolníhoPoohří, aby si zvykli na toto označení a sžilise s ním. Dalšími prezentačními předmětyagentury, které budou do podzimu pořízeny,jsou nové webové stránky www.dolnipoohri.cz a skládaný leták s největšími zajímavostmiDolního Poohří.S činností agentury souvisí i zřízení „Destinačníhofondu Dolního Poohří“, jehož hlavnímsmyslem je finanční zapojení všech aktérůpůsobících na poli cestovního ruchu v oblastiDolního Poohří. Na podzim se chystá osloveníhlavně podnikatelů, samosprávy nebo ne-ziskových organizací. Důležité je, aby všichnipochopili, že větší váhu a sílu má marketingcelé oblasti, nikoli každý zvlášť a že vstupemdo fondu budou mít důležité slovo právě titopřihlášení aktéři, kteří si společně řeknou kdy,kde a jak chtějí, aby se oblast prezentovalai propagovala.Destinační agentura Dolní Poohří, o.p.s. jeneziskovou organizací, která vznikla na konciroku 2011 a její hlavní činností je prezentacea propagace oblasti Dolního Poohří. Zákládajícímičleny jsou Ústecký kraj a města Kadaň,Žatec, Louny a Klášterec nad Ohří. Je jednouze čtyř destinačních agentur, které byly vytvořenyna základě Koncepce rozvoje cestovníhoruchu Ústeckého kraje a tvoří spolus ostatními základní stavební kameny projektu„Brána do Čech – Krásu hledejte doma“.www.branadocech.cz.

VŠFS MOST | VZDĚLÁVÁNÍ | 27ZAPOJENÍ DO PROJEKTU ROZVOJWEST BOHEMIA BUDE PŘÍNOSEMPRO STUDENTY I PRO FIRMYFOTO: Mgr. MARTINA LINHARTOVÁOd března 2012 realizuje Vysoká škola finančnía správní, o.p.s. společně se šesti partnery projekts názvem ROZVOJ West Bohemia – rozvoj partnerstvív územní působnosti Ústeckého, Plzeňskéhoa Karlovarského kraje. Projekt se zaměřuje na podporuspolupráce mezi podnikatelským sektorem, institucemiterciálního vzdělávání a výzkumnými a vývojovými pracovištipodnikatelských, veřejných a neziskových organizací.Záměrem projektu je hledat a rozvíjet cesty k tomu, jak zvýšit šancestudentů, tj. budoucích absolventů vysokých a vyšších odbornýchškol, pro uplatnění na trhu práce v souladu s potřebami místních zaměstnavatelů.Jedním z hlavních přínosů projektu bude zapojení 175studentů do pracovních a odborných stáží. Od července 2012 dopoloviny září 2012 se v rámci projektu uskutečnilo 31 stáží studentův podnicích nebo institucích různého zaměření.Ve dnech 12. až 13. 9. 2012 se na Červeném hrádku v Ústeckém krajikonala první úvodní konference spojená s odborným seminářem.Hlavním bodem konference bylo vystoupení německého odborníkaProf. Dr. Michaela Röslera na téma Regionální management – výzva,naděje a šance, ve kterém se zaměřil na novou orientaci regionůa nástrojů jejich strategického rozvoje. Odborný seminář byl věnovántématu Konkurenční výhody regionální spolupráce a zkušenostis klastrovou politikou v České republice. Hlavním přednášejícím bylDr. Ing. Lubomír Chytka, který objasnil identifikaci klastrového potenciáluv regionu. Problematiku klastrů dále představily zástupkyněCZECHINVEST Kateřina Janečková a Ing. Libuše Fouňová, manažerkaklastru Clutex.Úvodní konference i odborný seminář proběhnou v říjnu 2012 sestejným programem také v kraji Karlovarském (11. a 12. října 2012,Karlovy Vary) a Plzeňském (30. a 31. října 2012, Plzeň). Přihlášky nakonferenci a další informace o projektu naleznete na webovém portáluprojektu www.rwb.cz.Partnery Vysoké školy finanční a správní, o.p.s. v projektu jsou Evropskýinstitut pro rozvoj lidských zdrojů, SOFO Group a.s., Regionálnírozvojová agentura Ústeckého kraje, a.s., Výzkumný ústav pro hnědéuhlí, a.s., Karlovarská agentura rozvoje podnikání, p.o. a Technologickýpark Chomutov, o.p.s.Tento projekt je podpořen z Operačního programu Vzdělávání prokonkurenceschopnost, který je spolufinancován z Evropského sociálníhofondu a státního rozpočtu České republiky.(PI)

28 | HISTORIE | ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUMHledám potomkyZn. Strýček ze středověkuUNIKÁTNÍ ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM ZAČÍNÁNA HRANICI MOSTECKA A TEPLICKA PÁTRATV OBCÍCH, KTERÉ ZANIKLY VE STŘEDOVĚKU.HLEDAJÍ SE I POTOMCI JEJICH OBYVATEL.VYKOPÁVKY MAJÍ ODHALIT, JAK ŽILI LIDÉNAPŘÍKLAD VE STŘEDOVĚKÉM VOLKÉŘOVĚA NESVĚTICÍCH. PRÁVĚ V NESVĚTICÍCH CHTĚJÍARCHEOLOGOVÉ ODKRÝT HROBY Z 12. AŽ 15.STOLETÍ, SPOLU S ANTROPOLOGY ODEBRATVZORKY DNA A POROVNAT JE SE STAROUSEDLÍKYZ MARIÁNSKÝCH RADČIC A OKOLNÍCHVSÍ. PODOBNĚ PŘED ČASEM POSTUPOVALMEZINÁRODNÍ TÝM VĚDCŮ PŘI ZKOUMÁNÍ VÍCENEŽ PĚT TISÍC LET STARÉ MUMIE ÖTZIHO.OSTATKY SLAVNÉHO ZMRZLÉHO MUŽE SE NAŠLYV ALPÁCH POBLÍŽ RAKOUSKO-ITALSKÝCH HRANICA ANTROPOLOGŮM SE DÍKY DNA PODAŘILO NAJÍTJEHO DNEŠNÍ VZDÁLENÉ PŘÍBUZNÉ.TEXT: MGR. MICHAL SOUKUP, REDAKCE POHLEDY AMBFOTO: ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČRNa konci srpna se na Obecním úřadě v MariánskýchRadčicích konala neformální tiskovákonference, kde byli zástupci médií a hostéseznámeni s celým projektem. Mgr. MichalSoukup a Mgr. Petr Čech z Archeologickéhoústavu Akademie Věd ČR podali ucelený výklado metodách a postupu výzkumu v tétozajímavé lokalitě. Ta je díky přístupu Severočeskýchdolů Chomutov, v jejichž těžebnímpředpolí dolu Bílina se území nachází, připravenavydat svá tajemství. Projekt je unikátnísvým širokým geografickým a časovým záběrem.Jen málokde se daří projekt takovéhorozsahu uskutečnit, naráží se na vztahy vlastnictvípozemků a na omezený čas výzkumu.Naopak toto území má jen jednoho vlastníka,vstřícného výzkumu nad rámec, stanovenýzákonem. „Před samotnou důlní činností probíhajíobvyklé záchranné transfery živočichůa geologické průzkumy „naslepo“. Tento projektje však jiný v tom, že při postupu těžbyasi 100 metrů za rok a úctyhodné vzdálenostirypadla od zkoumaného území, zbývá nadetailní zmapování celého předpolí několiklet. Máme tak neopakovatelnou možnost všedůkladně prozkoumat a vyhodnotit dříve, nežse na tomto území, kde nebudou těžbou dotčenažádná města ani obce, vytvoří jezeroBílina…,“ řekl Ing. Vladimír Budinský, ředitelkomunikace a strategie Severočeských dolůChomutov.Archeologický ústav Akademie věd ČR začínápátrat po osudech středověkých obyvatelMostecka a Teplicka. Průzkum se uskutečnína území o rozloze téměř šesti kilometrůčtverečních. Archeologové pátrají po stopáchobcí, které zmizely okolo roku 1500. Za pomocimoderních přístrojů a použitím nejnovějšíchmetod chtějí nahlédnout pod povrchdnešních polí a luk. Podobně jako v knize budouarcheologové číst v půdě. Dozví se, kdeve středověku stály domy, jak vypadaly, jacílidé v nich žili, čím se živili, kudy vedly cestya kde se pohřbívalo. Příběhy středověkýchlidí propojí se životy dnešních obyvatel MariánskýchRadčic a okolních vsí. Starousedlíkům,kteří se budou chtít zapojit do výzkumu,odeberou vzorky DNA a porovnají je s DNAz kosterních nálezů. Zjistí tak, jestli v regionužijí potomci středověkých obyvatel Mosteckaa Teplicka. Tato oblast byla totiž v dějináchněkolikrát postižena masivní výměnou obyvatel.Velkou ranou pro region byly husitskéválky, kdy katolické severozápadní Čechyopakovaně napadaly husitské armády a masakrovalymístní lid. V dalších staletích regionprožil několik morových ran. Značné ztráty naživotech jsou také spojeny s válečnými událostmiTřicetileté války, napoleonských váleka 2. světové války. Nejmasivnější výměna obyvatelv regionu proběhla po 2. světové válcepři odsunu německého obyvatelstva. Archeologovéchtějí zjistit, zda potomci původníchobyvatel Nesvětic přežili v regionu dodnes.Pokud se podaří odhalit, že v MariánskýchRadčicích a okolí žijí potomci středověkýchobyvatel této lokality, umožní to zcela novývýklad dějin. Jde o téma, které zatím nenídostatečně probádané. Většinou se hovořío tom, že v regionu většina středověkých obyvatelnepřežila, nebo nezůstala. Bádání komplikujefakt, že dochované písemné pramenyobsahují pouze obecné informace, které jenzřídka hovoří o osudech konkrétních lidí. Díky

používání moderních přírodovědných metodmohou historikové získat odpovědi na otázky,ke kterým by s použitím písemných záznamůneměli šanci dospět.Samotným vykopávkám předcházela rozsáhlápříprava. Archeologové se řadu měsíců věnovalizkoumání archivních dokumentů, starýchmap a literatury. Důlní mapy studovali předevšímproto, aby přesně věděli, kde je terénzměněn hlubinnou těžbou 19. a první poloviny20. století. Navštívili i řadu muzeí a sbíraliinformace o všech starých archeologickýchnálezech. V rámci přípravných prací došlotaké na letecké snímkování krajiny, povrchovýa geofyzikální průzkum. Do příprav jsouzapojeni i specialisté ze Severočeských dolůChomutov, kteří se zabývají geodezií a geologií.Týmy spolupracují proto, že archeologovéjsou předvojem horníků. Až lokalitu prozkoumajíodborníci na historii, dojde za několiklet na těžbu hnědého uhlí a následně se totoúzemí promění v budoucí jezero Bílina. Dovýhradně vědecky zaměřeného projektu jsouzapojeni špičkoví vědci z České republikyi ze zahraničí. Hlavním partnerem výzkumuArcheologického ústavu Akademie věd ČRjsou Severočeské doly Chomutov. Naplňujítak svou dlouhodobou strategii pracovat s respektemke krajině, dějinám a pomáhat lidemžijícím v okolí dolů.Projekt, na jehož počátku stál náhodný snímekz vojenského letadla, které v rámcifotogrametrického leteckého mapování oblastiMariánských Radčic zaznamenalo tzv.porostné příznaky pradávného osídlení, předpokládámezinárodní spolupráci s universitouv polské Wroclavi a vybranou saskou universitou,z české strany se zapojí plzeňská universita,neboť toto území má mnoho historickyspolečného právě pro tyto země. (PI)

Dvacet tisíc Mostečanůslavilo u děkanskéhokostela30 | KULTURA | MOSTECKÁ SLAVNOSTPrůvod v modro-bílémSlavnost zahájil průvod, který vyrazil v 11 hodinz centra města od Repre ke kostelu. V čeleprůvodu šel primátor Vlastimil Vozka s chotí,následován uniformovanými členy Spolkuseveročeských havířů, malými permoníky,dechovými kapelami a mažoretkami. Průvoduzavřel modro-bílý dav z řad veřejnosti. Řadalidí vyslyšela výzvu města a oblékla se doměstských barev.Návštěvníkům největší městské akce přálo i slunečnépočasí. Po zahájení slavnosti primátoremměsta Mostu Vlastimilem Vozkou čekalo na návštěvníkyakce překvapení v podobě modrýcha bílých balonků, které vzlétly k obloze.U dvou pódií v areálu děkanského kostela silidé mohli vychutnat bohatý kulturní program.Do Mostu totiž zavítali hudebníci zvučnýchjmen. Na velkém pódiu vystoupila mimo jinéskupina Toxique, zpěvačka Leona Machálkováa Jakub Smolík. Koncertový maratonuzavřela skupina Rock & Roll Band MarcelaWoodmana. Celým dnem diváky provázelmoderátor Roman Lukáš. Pozadu nezůstaloani malé pódium, které je určené předevšímmilovníkům dechovky. Zazněly tu melodiev podání Březohorky, Květovanky, Junior BigBandu a dalších. Asi nejvíce roztančil publikumkoncert Jardy Waldy Matušky.U rybníčka se to hemžiloŠmouly a oslavovali i skautiKromě hudby si návštěvníci mohli prohlédnouttechniku mosteckých dobrovolných

NA DVACET TISÍC MOSTEČANŮ DORAZILO NA LETOŠNÍ MODRO-BÍLOU MOSTECKOUSLAVNOST K DĚKANSKÉMU KOSTELU. SLUNEČNÝ DEN VYTÁHL Z DOMOVŮ TISÍCERODIN S DĚTMI. HRÁLA DOBRÁ MUZIKA, PRO DĚTI BYLY PŘIPRAVENY SOUTĚŽE VE„ŠMOULOFĚ“, KTERÉ PŘIPRAVILI PRACOVNÍCI STŘEDISKA VOLNÉHO ČASU,A PŘEDSTAVILI SE TU TAKÉ SKAUTI, KTEŘÍ LETOS SLAVÍ 100. VÝROČÍ ZALOŽENÍSKAUTSKÉHO HNUTÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH.TEXT A FOTO: MAGISTRÁT MĚSTA MOSTUi zástupci maďarské menšiny, kteří představili nejrůznějšíspeciality. Vařil se tu guláš, pekly langoše,v nabídce byly i lahodné koláčky.hasičů a zapojit se do aktivit přichystanýchskauty, kteří v letošním roce slaví 100. výročízaložení skautského hnutí na našem území.Na ty nejmenší čekala u rybníčku šmoulívesnice Šmoulof plná Šmoulů. Malí i velcí sizahráli mnoho her a splnili řadu úkolů, kterési pro ně připravilo Středisko volného času.Za splnění úkolů si děti vysloužily sladkouodměnu. Nechyběly ani oblíbené kolotoče,houpačky či trampolína.Maďaři lákali na specialityVelmi bohatá byla i nabídka občerstvení od trdelníkůpřes voňavé klobásy až k domácím bramborovýmlupínkům. Kuchařské umění předvedliPo celý den byl v obležení i stánek Turistickéhoinformačního centra. Lidé měli zájemo propagační předměty města, turistickéznámky a řadu dalších upomínkových předmětů.Módní policie vybíralanejnápaditější oblečeníMezi tisícový dav vyrazila i modro-bílá módnípolicie. Posvítila si na návštěvníky, kteří naslavnost přišli v barvách města. O konečnémvítězi rozhodli potleskem diváci. Nejvíce se lidemlíbilo chlapecké duo dvojčat, na druhémmístě skončila půvabná Šmoulinka a jako třetísi odnesla drobnou výhru elegantní dámav proužkované košili, modré vestičce, kterédoplňovaly náušnice ve stejné barvě.Letošní modro-bílé Mostecké slavnosti přáloi počasí. Do barev města se oblékla i oblohanad děkanským kostelem, kterou narušovalopouze zářící slunce.

32 | POLITIKON | RESTITUCENENÍ POCHYB O TOM, ŽETO, CO BYLO UKRADENO, SEMUSÍ TAKÉ VRÁTIT. NEJINAKJE TOMU I V TZV. CÍRKEVNÍCHRESTITUCÍCH. OVŠEM ŽÁDNÝNÁVRH VLÁDY NEVYVOLAL MEZILIDMI TAKOVOU SPOLEČENSKOUBIPOLARITU JAKO PRÁVĚNAVRACENÍ CÍRKEVNÍHO MAJETKU.ZÁSADNÍ OTÁZKOU PROTOJE, ZDA SE SKUTEČNĚ JEDNÁO MAJETEK CÍRKEVNÍ. DALŠÍMOTAZNÍKEM V NEPŘEHLEDNĚPŮSOBÍCÍM SCÉNÁŘI PAK JE,ZDA CÍRKVE BUDOU S TAKTONABITÝM MAJETKEM UMĚTHOSPODAŘIT. KDYŽ VÍME, JAKČASTO NESLAVNĚ DOPADLOHOSPODAŘENÍ NĚKTERÝCHFARNOSTÍ DÁVNO PŘED DISKUSÍNAD KONTROVERZNÍM ZÁKONEM.NORMA VYVOLÁVÁ SOCIÁLNÍ,ETICKÉ, MRAVNÍ I EKONOMICKÉOTÁZKY A TY ZŮSTÁVAJÍBOHOROVNĚ NEZODPOVĚZENY.TEXT: LUBOMÍR ŠLAPKA, KŘESŤANFOTO: PAVEL MATĚJKAKomedie o cestěk poctivosti, kterourežírují zloději

Krádež podruhé?Má být vráceno pouze to, co bylo ukradenocírkvím (právnickým osobám) státem před rokem1989, anebo by se mělo vracet rovnoui to, co bylo ukradeno taky jiným soukromým,fyzickým osobám? Navíc, rozdíl mezi tím,co bylo ukradeno před listopadem a tím, comůže být ukradeno nyní, je v tom, že zatímcodříve loupil a následně vlastnil stát, je dnešnísituace opačná. Stát na vyrovnání s církvemipoužívá prostředky daní všech obyvatel, a tyskončí v kapsách soukromých právnickýcha v pravdě i fyzických osob, včetně církevníhospolečenství. Je to spravedlivé či nikoli?Odpůrci namítají, že ani oni, ani jejich rodinynikomu nic neukradli, proč tedy mají „solidárně“platit restituce církvím? Otazníky jsou pakještě hlubší, a to i mezi samotnými věřícímia kněžími – potřebuje církev vůbec majetek?Na co? K čemu? Vždyť největší symbol církvea zároveň to nejcennější je, vedle víry samotné,Pán Ježíš a ten byl přece majetku prost.Mlčení jehňátekZa povšimnutí stojí jindy zřetelné komentováníV. Klause. Ten je znám tím, že se vyjadřujeprakticky ke všemu, všude a vždy. Od registrovanéhopartnerství, až po environmentálnía euroatlantické oblasti, kterým - po pravděřečeno, rozumí nejlépe jenom on sám. Přestose k otázce tak společensky závažné vyslovujepouze zdrženlivě a nadmíru stručně. Podobnéhlučné mlčení vidíme i u významnýchcírkevních představitelů. Lov byl zahájen a jepotřeba být tiše, aby byl úspěšný. Opatrnostje cítit i z okruhu premiéra Nečase. „Ano,zákon bude přijat nejméně 101 poslancem!“vyjádřil se poté, co Senát ovládaný ČSSDsmetl předlohu ze stolu. Úsměv kardinálaDuky však naznačuje, že kdo si počká, ten sedočká. Naproti tomu až komicky působí poslanecBenda (ODS), absolvent Plzeňskýchpráv, který v rozhovoru pro Českou televiziemotivně obhajoval své vnímání o poctivostia nápravě křivd. Zákon se zajídá mnohým poslancůmz řad koalice, ale disciplína je disciplína.Kdyby se v Parlamentu hlasovalo tajně,zákon by neprošel. Jenomže na „kdyby“ setady nehraje. V sázce je více jak 140 miliardkorun z veřejných prostředků, v době krize,zdravotnických poplatků, zneužívání exekucía narůstajícího sociálního napětí je to vskutkušpatný tah. Avšak, kdy jindy – když ne teď?Malá kuponová politikaEkonomové srovnávají tzv. restituční zákons kuponovou privatizací, která doslova pohltilanárod na počátku devadesátých let. Takovýpřesun majetku, jaký sebou přináší církevnírestituce, tu nebyl od doby privatizace. Stálevíce analýz pracuje s teorií, že po odstaveníkardinála Vlka a následném uvedení Duky dofunkce arcibiskupa Pražského a Kardinála, primaseČeského, došlo mezi Klausem a Dukouk dohodě, kterou akceptovala i ODS v čeles Nečasem. Vatikán pomáhal v mediaci. Pravicek restitucím přistupovala s kalkulem a pouzepragmaticky v přesvědčení, že restitučníkarta přiláká konzervativní voliče, dříve voličeKDU/ČSL a ti podrží ODS v následujícíchvolbách. Slušné „herecké“ obsazení i režiesamotná. Posilující opoziční ČSSD však tutokartu zvedla jak pro krajské volby, tak pro bitvyna půdách obou komor Parlamentu ČR.Kdo si pamatuje složenky, posílané TOP 09do všech domácností, musí se pousmát, kdyžtento zdařilý mediální trik nyní používá levice.Poslední večeře s developeryVlivné finanční skupiny v ČR nyní soustřeďujíobrovské prostředky k tomu, aby mohly dátcírkvím „dobrou nabídku“. Stačí si kliknoutna server www.cirkevrestituce.cz a dvakrátprokliknout na různé kraje. Ukáže se tabulkas hektary, čísly, metry čtverečními. Tisíce hektarůzemědělské a lesní půdy, rybníky, ostatnínemovitosti, to vše se bude po letech vesprávě státu přesouvat do nestátních rukou.Prakticky není kraj, kterého by se restitučnízákon nedotýkal. Církve nejsou připravenypersonálně ani jinak na správu tak obrovitéhomajetku. Budou potřebovat správce, hospodáře,ekonomy, realitní odborníky, právníkyi podstatně hlubší znalosti světských oborů– neboť majetek zavazuje. Jistě bude docházetk různým excesům, které posílí ateistya oslabí základnu věřících. Navrácení majetkuse bude dotýkat i dalších soukromoprávníchvztahů a vazeb. Pronájmy, podnájmy, vydržení,to vše bude jablkem svárů, emocí, zloby– ale také velkého byznysu. Lze usuzovat, žepo smršti majetkových přesunů ze státu nacírkve a z církví na developery, si nejvíce budoumnout ruce právě ti posledně jmenovaní.Města a obce, jejichž rozvoj byl dlouhodoběblokován právě díky „církevní plombě“, sihned tak neoddychnou. Budou muset jednats profesionály a podmínky budou velmitvrdé. Po vzoru já vlastním, co mi nabídneš– lze očekávat i nadměrné výdaje z rozpočtůsamospráv. Ceny rozhodně nebudou „křesťanské“,to lze s určitostí tvrdit už teď.Obušku! Z pytle ven!Pokud ČSSD neudělá nějakou skandální chybu,bude moci na kartu tzv. církevních restitucísázet ještě dlouhou dobu a lidé tomubudou věřit. To je totiž téma, ze kterého lzedoslova vytlouct maximální politický kapitál,to je téma, které chytré a schopné může posunoutblíže k moci. Víme ze zkušenosti, želidu (voličům) bez informací stačí pak už jenty emoce. ODS, TOP 09 a přeběhlíci kolemKarolíny Peak se stanou dlouhodobým terčem.Češi potřebují nepřítele, viníka, někoho,na koho lze ukázat prstem. Komunistickákarta už vyčpěla, ale další velká témata jižčekají v řadě. Restituce jsou silné mediálně,emocionálně i ekonomicky. Střední vrstvy,které tato vláda tak moc zradila, svírají pěstia skutečně je pouze otázkou, kdy do těchtosvírajících pěstí vezmou i nějaký předmět vesnaze použít jej. Hrozba skupinové nenávistia možného násilí je přímo úměrná arogancimocných. Nemusím být levicovým aktivistou,abych neviděl, neslyšel a necítil všudypřítomnývztek lidí. Na všechny a na všechno. Nevraživostbude narůstat i proti samotným církvím,neboť paralelu mezi rostoucí chudoboua naopak pohádkovým zbohatnutím jednéči několika málo společenských skupin budepociťovat nejméně devět milionů obyvatelČR. Na vlastní kůži i peněžence.Morálka a kulhající spravedlnostProblém totiž není v restitučním zákoně jakotakovém. Míra slušnosti a vyspělosti národase pozná právě v tom, jak dokáže napravovatkřivdy. Většinová neochota spočívá v rokynastřádaných nespravedlnostech. V tom, že„stát“ a mocenský aparát přitvrdil. Občanémají pocit a jistojistě oprávněný, že stát přestalchránit jejich elementární zájmy. Jakoby sesystém přidal na tu druhou stranu. Bezohledně,bezcitně. V zemi, kde desetileté dítě můžebýt exekuováno po smrti svého otce, v zemi,kde bezdomovec umře na schodišti nemocnicepo té, co byl lékařkou v Olomouci vykázánz ordinace. V zemi, kde památkový zákonničí památky a kde domoci se práva stojí tolikpeněz, že lid začíná trpět raději bezpráví. Vestátě, jenž dupe po historických i současnýchmorálních a odborných autoritách. V zemi,která rozpouští sociální soudržnost a přetavujeji v nenávist. V zemi, která horníkovi podvacetileté práci na šachtě, vypočítá dávkuv nezaměstnanosti 3.600 Kč! V systému, kdyzdravotní sestra utíká za plačícími pozůstalými,aby zaplatili poplatek 180 Kč za babičku,která po dvou dnech v nemocnici zemřela –v takové zemi je i solidarita, čest a smysl prospravedlnost tím posledním, co její občanéfakticky řeší. A v tom je i onen zakopaný pesvšelidového nepřijetí zákona o církevních restitucích,byť je vyrovnání právě tohoto společenskéhodluhu tak opodstatněné a poctivé.

34 | HISTORIE | PAMÁTKYHorský kostelíkzachraňují dobrovolníciKOSTELÍK VE VOLYNI V KRUŠNÝCH HORÁCH STOJÍ DODNES JENDÍKY ŠŤASTNÉ NÁHODĚ. PAMÁTKA ZE 14. STOLETÍ UŽ MĚLADOKONCE SVŮJ DEMOLIČNÍ VÝMĚR. KE KOSTELU ALE BAGRYNIKDY NEDOJELY. PŘED PÁR LETY SE HO UJALI DOBROVOLNÍCIA SNAŽÍ SE KOSTELÍK ZACHRÁNIT.TEXT: REDAKCE POHLEDY AMBFOTO: ARCHIV SDRUŽENÍ PŘÁTEL KOSTELA SV. PETRA A PAVLA VE VOLYNI

Snaha dobrovolníků má své opodstatnění.Jedná se totiž o jednu z nejstarších stavebv Krušných horách, která zde stála už přednástupem Karla IV. na český trůn. „Snad právěv době jeho vlády vznikly nástěnné malbyapoštolů s nápisy s vyznáním víry v kostelnímpresbytáři. Gotické malby byly od 18. stoletízakryty dalšími vrstvami omítek. Paradoxně jeodkryla až zatékající voda. Jejich objevení předněkolika lety bylo obrovským překvapením.Zároveň jde o jeden z posledních středověkýchkostelů ve středním Krušnohoří, typickýsvou jednoduchostí. Kromě kostela v Boleboři,který vyhořel, byla většina z těchto staveb,třeba v Březenci a Přísečnici, zbořena. A zkázase nezastavila ani v posledních letech – zcelanedávno se zřítila střecha kostelíka v Louchověnedaleko Klášterce nad Ohří,“ vysvětluje KláraKovaříková, jedna z členek Sdružení přátelkostela sv. Petra a Pavla ve Volyni. Za účelemzáchrany volyňské památky se spojila dvěobčanská sdružení – Sdružení přátel kostelasv. Petra a Pavla ve Volyni a Drobné památkyseverních Čech, které má nyní kostel v dlouhodobémpronájmu.Sdružení přátel kostela sv. Petra a Pavla vzniklov roce 2007, ale cesta k jeho opravě nebylajednoduchá. Kostel totiž v podstatě vůbecneexistoval. “Skoro celá vesnice Volyně bylav 60. a 70. letech zlikvidována. Bagry srovnalyvětšinu domů se zemí a kostel měl postihnoutstejný osud. Byl vymazán z katastru nemovitostía našel se dokonce jeho demoličnívýměr z roku 1983. Šťastnou shodou okolnostíale zůstal stát,” popisuje pohnutou historiikostelíku zakladatelka sdružení Michaela Balášová.Protože ale stavba úředně neexistovala,nebylo možné kostel opravovat ani žádato nějaké dotace, a tak bylo třeba nejprve vyříditadministrativu. To se nakonec církvi podařilo,stejně jako zahájení tolik potřebnýchprvních oprav. Teď se členové sdružení snažídát o malém horském kostele vědět veřejnosti.Pravidelně se tu proto pořádají dny otevřenýchdveří. Jedním z úspěšných projektůsdružení byla výstava Krušné hory – krajinačesko-německá, která se poprvé představilave Fratiškánském klášteře v Kadani a kterámapuje život v kadaňské části Krušnohoří.Dnes jsou výstavní panely instalovány přímov kostele ve Volyni.Zatímco známější a původně ještě víc zchátralýkostel v nedalekém Výsluní už se řadyfinančních injekcí dočkal, ve Volyni zůstávávětšina práce na dobrovolnících. Dotace seale také daří získávat. Řada oprav byla financovánaze státních dotací, církví a sponzory.Finanční příspěvky sdružení získává takéz benefičního prodeje a od jednotlivců. Dozáchrany se může zapojit každý, ať už koupíbenefičních pohlednic a dalších suvenýrů veprospěch kostela nebo vlastní prací. Ve Volynise totiž letos v létě začaly pořádat brigády. Dopráce se zapojila i řada místních, kteří vyčistilivnitřek kostela a částečně obnovili kanál podélobvodové zdi. “Kostel se už podařilo částečnězastřešit a nově opláštěná je také věž kostela.Protože doba vhodná k práci v exteriéru je nahorách velmi krátká a sehnat peníze není snadné,není zatím ani střecha dosud dokončená.Právě obnova střechy je nyní pro sdružení prioritou.Důležité je také vsazení oken a dveří, abymohl být kostel přístupný a byl také zajištěnýproti dalšímu chátrání. Teď je možné navštívitinteriéry kostela pouze v rámci dnů otevřenýchdveří. Návštěvu si ale lidé mohou domluviti v jiné termíny. Během loňských dnů otevřenýchdveří jsme navíc učinili potěšující nález.Podařilo se nám najít původní klíč od kostela, ”doplňuje Klára Kovaříková.

36 | TIPY NA VÝLET | SASKOErzgebirge jako na dlaniPOKUD CHCETE ZÍSKAT PŘEHLED O TOM, CO ZAJÍMAVÉHO SE DÁ V KRUŠNOHOŘÍ – HLAVNĚV TOM NĚMECKÉM – VIDĚT, VYDEJTE SE DO MALÉ OBCE OEDERAN, LEŽÍCÍ MEZI FREIBERGEMA CHEMNITZ. NA JEDNOM MÍSTĚ TU BĚHEM PÁR DESÍTEK MINUT PROJDETE VŠEMI ZAJÍMAVOSTMIA TURISTICKÝMI LÁKADLY, KTERÉ TYTO HORY NABÍZÍ. A NAVÍC SE PODÍVÁTE JEŠTĚ DO ČÍNY!VÍTEJTE V MINIATUR PARKU KLEIN-ERZGEBIRGE OEDERAN.TEXT A FOTO: KATEŘINA TÁBORSKÁOtevírací doba:duben – říjen denně 10.00 – 18.00 hodinod června do srpna již od 9.00 hodinrestaurace a obchod od 10.00 hodinVstupné:pro dospělé 8,50 EUR, děti od 4 do 14 let6 EUR, další slevy pro seniory, studenty,postižené, každý pátek si můžete navíc poříditrodinné vstupné za 20 EUR, jízdenkana vláček 1 EURNa cestu:Oederan leží mezi Chemnitz a Freibergem,asi 40 kilometrů od českých hranic.Pro Mostečany je nejlépe použít přechodv Mníšku, pro Chomutovské přechodv Hoře Svatého Šebestiána, směrem odTeplic se spíše vyplatí Cínovec/Altenberg.Cesta zabere přibližně hodinu. V Oederanunení moc ukazatelů, je třeba jet na centrum,na parkoviště, které má dostatečnoukapacitu, už je směrovka.Před cestou:Webové stránkywww.klein-erzgebirge.de jsou v němčině.Areál je bezbariérový a smí do něj i psi.Oederanský park je ideálním startovním místempro poznávání německých Krušných hor.Nejdřív si tu prohlédnete všechny regionálnízajímavosti pohromadě a pak se můžete vydatza jejich poznáváním ve skutečné velikosti.Na mnoha místech se tu ale budete cítitjako doma – v Oederanu se stěhuje z místana místo mostecký děkanský kostel, rozhlednana Klínovci se ještě nerozpadá jako ta skutečnáa v plném lesku vás přivítá také chomutovskédivadlo. Všechny stavby jsou ze dřeva,a tak si je můžete prohlédnout jen v létě – nazimu se ukrývají do sucha a tepla.Příští rok bude park slavit už osmdesát let.Některé ze staveb a pohybujících se figurekpochází ještě z doby vzniku. Dnes park zahrnuje210 staveb a 1300 figur, z nichž řada jepohyblivých. Celým parkem protéká důmyslnývodní systém, který vytváří rybníky, vodopády,pohání vodní kola i různé mechanismy.Parkem navíc projíždím celkem osm různýchželeznic a třeba lanovka na Fichtelberg nebotramvaj na Augustusburg. Mezi stavby, kteréurčitě poznáte, patří třeba zámek Moritzburg,proslavený v Česku pohádkou Tři oříšky proPopelku. Park se stále vyvíjí a každou chvílipřibývají nové stavby, stejně jako ve skutečnékrajině. Samostatnou část tvoří MontanregionErzgebirge, tedy hornické památky, kteréusilují o zápis na seznam památek UNESCO.Stálou expozici občas doplní zajímavost – teďjsou to typické čínské paláce i s hliněnou armádou.V miniaturparku se nebudou nudit návštěvnícižádné věkové kategorie, ovšem zvláštní pozornostje tu samozřejmě věnována dětem. Tyjistě zaujmou vlaky, které se parkem prohání,i větší vláček, kterým se mohou povozit. Řadamodelů je doslova v pohybu – stačí stisknoutknoflík a už se něco děje. Jako doplněk promalé návštěvníky slouží dětské hřiště, kouteks domácími zvířaty nebo cirkusové předsta-vení s historickými marionetami. Potěší jistěi možnost zapůjčit si u vstupu pro uchozenéděti vozítka nebo tříkolky.Park miniatur v Oederanu se zavírá s příchozemchladných dní na konci října. Otevře seale znovu během adventních víkendů, kdy simůžete prohlédnout miniaturní Krušné horys vánoční výzdobou a osvětlením. Nová sezónatu začíná s Velikonocemi, nejpozdějizačátkem dubna. S areálem sousedí také restauraces venkovním posezením a bufetem.V patře pak můžete obdivovat nebo nakupovatzdejší tradiční výrobky, především zedřeva.

O MĚSTĚ | FEJETON| 37Sen o parkuKDYŽ JSEM ZAS V SOBOTU, UŽ SNAD POSTÉ, PŘEMÝŠLELA, DO KTERÉHO MĚSTAVYRAZIT NA ODPOLEDNÍ PROCHÁZKU, ROZHODLA JSEM SE, ŽE UŽ SI TO NEMŮŽUNECHAT PRO SEBE. NENÍ TÝDEN, ABY MĚ TO NENAŠTVALO. MOŽNÁ JSEM SAMA.NIKDE SE O TOM TOTIŽ NEPÍŠE, VE VOLEBNÍCH PROGRAMECH O TOM NENÍ SLOVA,ŽÁDNÉ PETICE ANI PROJEKTY PLACENÉ Z EVROPSKÉ UNIE. MOŽNÁ SE S TÍM VŠICHNISMÍŘILI A ZA TA LÉTA UŽ JIM TO NEPŘIJDE. TŘEBA TAKY JEZDÍ JINAM. MOŽNÁ JENIKDY NENAPADLO NĚCO TAKOVÉHO CHTÍT. O ČEM MLUVÍM? PŘECE O PARKU!TEXT: KATEŘINA TÁBORSKÁFOTO: ARCHIV POHLEDY AMBMost má více než 60 tisíc hlav a žádný parkhodný tohoto jména. Neznám tak velké město,kterému by nějaký ústřední park chyběl.A tak stále jezdím po okolních, mnohemmenších městech, kterým tato vymoženostminulých staletí nechybí. A když říkám park,nemyslím tím prostor se stromy s vymlácenýmibetonovými jezírky, který lze obejít zadeset minut. A na mysli nemám ani džungli,občas protkanou cestami, po nichž se každýbojí i za dne bílého. Park ani nevzniká tak, žeobčas posečete louku a vyasfaltujete přes nícestu... Dokonce to neznamená ani jiný výrazpro bruslařskou dráhu. Zkrátka sním tadyo místu plném esteticky rozmístěných stromů,keřů a květin, s cestičkami a lavičkami,v těch odvážnějších snech i s nějakým tímrybníčkem nebo aspoň kašnou, o místu, kdese můžete procházet hodinu, aniž byste museliprojít několikrát dokola.A přitom, jen málokteré obecní zařízení jetak demokratické jako park! Sportovní halujen těžko navštíví někdo jiný než sportovec(zvenku dobrý, ale vevnitř jsem teda fakt ještěnebyla), in-linové dráhy jsou v zimě k ničemu,za lístky do kina se musí platit a které skupinějsou určeny penziony pro důchodce netřebaspekulovat. Naproti tomu park používajívšechny věkové, rasové, náboženské i sociálnískupiny, použitelný je víceméně celoročně,jeho použití je ekologické a jistě na něm nenínic nezdravého.Poprvé tam vkročíte, tedy vlastně vjedete,ještě jako mimino v kočárku. Batolata se tamučí chodit a ochutnávat hlínu, listí a šišky, případněněco ještě nechutnějšího. Větší dětise v parku naučí jezdit na tříkolce a pak nakole, ty ještě větší kouřit. V pubertě se začínápoužívat k randění, což mnohým vydrží jakozpůsob využití parku po celý zbytek života.S následky toho randění tam pak zas vyrazítev tom kočárku... A kam, babičko, s vnoučaty?Jistě, do cukrárny a do parku! Po anglickémvzoru tam můžete pořádat pikniky, po francouzskémhrát petanque. V létě se tam lzeopalovat a v zimě přetrpět povinnou nedělnípoobědovou vycházku. Ba i ti vzpomínanía zvýhodňovaní sportovci tam mohou sportovatvprostřed přírody a ne jen v klimatizovanýchhalách a na umělých površích. A paksamozřejmě to využití společenské! Běh parkemo pohár primátora (trochu lepší, než běhatpo náměstí, ne?). Sochařské sympoziumve stínu vzrostlých stromů. Prvomájové demonstracejako za časů Jana Nerudy.Jistě, starý Most potkal krutý osud a stavitelůmtoho nového mnoho nevyšlo. Městoztratilo svůj přirozený vývoj a tak mu mnoho,jinde přirozených míst, jako je náměstí nebopark, zkrátka chybí. Ale možná bychom se nemělivymlouvat na rozhodnutí učiněná předskoro padesáti lety. Vždyť první předsedaMNV se ve své nové kanceláři v novém městěusadil již před pětatřiceti lety a první starostanastoupil tamtéž před 22 roky. Je nejvyšší časpovýšit Most na opravdové město.

38 | TURISTIKA | TIPY NA VÝLETCo? Kdy? Kde?SVATOMICHAELSKÉ SLAVNOSTI LITVÍNOV28. září Litvínov – oslavy k poctě patronaměsta, svatého Archanděla MichaelaFARMÁŘSKÉ TRHY NA HIPODROMU20. října a 17. listopadu – Hipodrom Most –trh regionálních pěstitelů a výrobců, kyvadlovádoprava zdarma, doprovodný program28. října – Úštěk - celodenní program na Mírovémnáměstí, vzpomínka na příjezd prezidentaT. G. Masaryka, retro muzika, módnípřehlídka z první republiky, velký řemeslnýjarmark, od 9.00 hodinSTRAŠIDELNÁ ZOO3.11. Zoologická zahrada Ústí nad Labem –dlabání dýní, promítání pohádek, setkání sestrašidly, cvičení lachtana Moritze za večerníhoosvětleníVÝSTAVA K VÝROČÍ SKLÁRNY2. 10. – 2. 11. Duchcov - Výstava ke 100. výročísklárny Vitrablok ve výstavním prostoruMěstského informačního centra Duchcověpořádá Společnost přátel města DuchcovaČESKÉ NEBE V PŘÍMÉM PŘENOSU4. 10. kino Hvězda Kadaň, kino Svět Chomutov– historicky první satelitní přenos českédivadelní hry do digitální kin v celé ČR ke 45.výročí založení Divadla Járy Cimrmana – hraČeské nebeJABLÍČKOVÝ DEN6. října – zámek Krásný Dvůr na Podbořansku– podzimní slavnost úrodyHUBERTOVA JÍZDA27. října – Podkrušnohorský zoopark Chomutov– zakončení jezdecké sezóny, překonávánípřírodních překážek, hon na lišku, závěrečnéhalali a doprovodný program v jezdeckémareáluSVATOMARTINSKÁ VÍNA11. listopadu – otevírání prvního letošníhovína – Svatomartinského, spojeného s tradicípečení martinské husy, pořádá například ZámekČervený Hrádek, Benedikt Most, v Ústínad Labem na Mírovém náměstí se koná až12.11.KLÁŠTERECKÉ DIVADELNÍ ŽNĚ27.10. - 3.11. Kulturní dům Klášterec nad Ohří– přehlídka divadelních spolků.DEN ČESKÝCH ŘEMESELHRABĚCÍ MLSÁNÍ6. října – zámek Velké Březno na Ústecku- zvěřinové hodování, gurmánské prohlídky,neboli sami ochutnejte, co se vařilo panu hrabětiADVENTNÍ ŠTRŮDLOVÁNÍ22.11. Městská knihovna Klášterec nad Ohří –soutěž o nejlepší štrůdl, ochutnávky, od 16.00hodin

Zodpovědně k lidem a regionuChceme být obyvatelům regionu, ve kterém působíme, dobrým sousedem.Dáváme lidem práci, usilujeme o partnerství, zakládáme si na otevřenosti a komunikaci.Podporujeme řadu regionálních aktivit z oblasti vzdělávání, kultury a sportu. Spolupracujemes obcemi a aktivně se zajímáme o názory obyvatel.www.czechcoal.cz