Vydání - 10 / 2009 - Město Kroměříž

Po rekonstrukci budeNárodní památníkv Praze na Vítkově plnitsvé posláníTři významné národní symboly se tyčí navrcholcích v Praze: Pražský hrad, Vyšehrad aNárodní památník na Žižkově. První dva znácelý národ. Třetí z nich byl po řadu let opuštěn,nelákal návštěvníky a postupně chátral.A přece i on měl být symbolem národa ajeho hrdosti.Koncem října tohoto roku bude po rekonstrukciNárodní památník znovu předánveřejnosti. Jeho smysl se konečně naplňuje.Chtěl bych připomenout alespoň základnídůvody, proč tuto významnou událost vítáme.Předně je třeba říci, že památník jakocelek vznikl z popudu a prostředků legionářů.Už po 1. světové válce v roce 1919se rozhodli k jeho výstavbě. O jezdeckousochu Jana Žižky z Trocnova usilovali žižkovštíobčané už od roku 1882. Dočkali se jí ažv roce 1950. Sochař Bohumil Kavka vytvořilnejvětší jezdeckou sochu v Evropě. Samotnýpamátník po veřejných soutěžích vznikal postupně.Podle vítězného projektu architektaJana Zázvorky – legionáře byly postavenybudovy na úpatí kopce. V roce 1929 takvzniklo první významné osvětové střediskoarmády. Bylo zde umístěno vojenské muzeum,vědecká knihovna, archiv, odborné pracoviště,fotooddělení a prostory pro uložení2380 výtvarných děl, 4000 negativů, 3000diapozitivů, 2000 historických filmů aj. z bojůza svobodu, dosud shromažďovaných porůzných místech v Praze. Tato první částpamátníku pracuje mimo 2. světovou válkus obměnami až do dnešních dnů.Před 80 lety pod patronací prezidenta ČSRT. G. Masaryka se začal budovat památníkna vrcholu žižkovského kopce. Měl se státSnímek z archivu autorasymbolem bojů za národní svobodu a místemk uložení ostatků vůdců legií a národa.Počítalo se zde i s uložením těla prvního prezidentaČSR. Nestalo se tak, i když byl památníkv hrubých rysech postaven a z částiumělecky vyzdoben do roku 1938. Okupacea 2. světová válka zabránily jeho otevření.Po válce se dílo dokončovalo. Z přístavbypro oběti druhé světové války se stává jenSíň Sovětské armády. Část umělecké výzdobyuž není dokončena. Legionářské tradicejsou zejména po roce 1948 přehodnoceny,stejně jako úloha západního odboje. Pouložení balzamovaného těla prezidenta KlementaGottwalda v roce 1953 se památníkstává mauzoleem prezidenta a významnýchpředstavitelů KSČ. Pro legionáře už zde nenímísto. V dalších desetiletích ztrácí památníkpůvodní poslání. Je uzavřen a odsouzenk nezájmu veřejnosti.Po roce 1990 jsou ostatky předány rodináma KSČM ukládá 26 uren do zakoupenéhohrobu na Olšanských hřbitovech. Končítak neslavná éra památníku. Na veřejnosti seznovu začíná hledat jeho smysluplné využití aperspektivy. Většina kritiků vidí památník jenjako „komunistické mauzoleum“. Neznají původnílegionářskou ideu a návaznost na ni.Nastává období oprávněné i neoprávněnékritiky a negace v médiích i jinde. Z památníkuchtějí někteří vybudovat bazén, cirkus,akvárium, tančírnu, prodat do zahraničí či zasypat.Většině kritiků nejsou známé mnohé28