Vydání - 10 / 2009 - Město Kroměříž

Nejstarší obyvatelkaZlínského kraje oslavila106. narozeninyA SLAVILO SE O STOŠESTFoto: -kam-Když se Marie Smejkalová narodila, v Kroměřížizačal profesor Ferdinand Vach formovatPěvecké sdružení moravských učitelů.Psal se rok 1903. Tehdy jsme byli součástíRakousko-Uherska, na trůnu seděl už 55 letcísař František Josef I. Zpívalo se „Zachovejnám, Hospodine, císaře a naši zem,“ cožjubilantka umí zpívat dodnes. Pamatujemnoho panovníků a prezidentů, vážených inevážených. Po smrti Františka Josefa I. nastoupilna trůn Karel I., v čele nové republikystanul v roce 1918 prezident T. G. Masaryk,dále Edvard Beneš, Emil Hácha, opět EdvardBeneš, Klement Gotttwald, Antonín Zápotocký,Antonín Novotný, Ludvík Svoboda,Gustáv Husák, Václav Havel a Václav Klaus.Paní Smejkalová zažila I. světovou válku aobrovskou bídu po ní. Zažila hrůzy II. světovéválky. Podílela se na úspěšnosti malé firmyna výrobu dětské obuvi, překonala i pád,kdy rodina o všechno v roce 1948 přišla.Její život je bohatý na události. Byla vždyveselá, dobré mysli, a tak všechny útrapypřekonala. Z rodné Kroměříže neodešla,žije ve svém domě, kde o ni pečuje rodinaneteře.Jubilantce přišli 14. září s gratulací i daryhejtman Zlínského kraje Stanislav Mišák astarosta města Miloš Malý. „Jen si sedněte anenechte se pobízet, ať to pěkně oslavíme,“oslovila gratulanty oslavenkyně, která se přichůzi musí spoléhat na francouzské berle,ale dění kolem sebe stále sleduje. „Panestarosto,“ začala nesměle, „když jste u měbyl minule, slíbil jste mi dárkovou knihus mešním vínem, a dodnes jste ji nepřinesl,“obrátila se na představitele města, který seomlouval, že na svůj loňský slib opravduzapomněl. „Promiňte, hned to napravím.“„Ale to by se vám stávat nemělo,“ pokáralaho paní Smejkalová, která i ve svých 106letech srší energií a dobrou náladou. „Apane hejtmane, na vás mám také prosbu.“Hejtman zpozorněl. Vloni tu nebyl, takženic nemohl zapomenout, a tak netušil, jaképřání může vzácné seniorce splnit. „Vloni tubyl jiný hejtman a slíbil mi opravit cestu přednaším domem. Kdykoliv zaprší, máme voduaž v domě, je to tady špatně vyřešené. A nicse od té doby nestalo. Můžete nám nějakpomoct?“ Hejtman chvíli přemýšlel a prohlásil:„Když to žádá nejstarší občanka Zlínskéhokraje, musíme jí to splnit.“ „A tak na tosi připijeme,“ uchopila jubilantka skleničkuse skvělou slivovicí, kterou má mimochodemv malém množství velice ráda, a přiťukla sis hejtmanem i se starostou. „Ta píše, co? Jási dávám každé ráno, to pomáhá cévám,“pochválila lahodný mok. „Víte, já jsem užchtěla umřít, ale teď, když nám tu spravítecestu, tak už nechci,“ prohlásila s upřímnýmsmíchem.16