Sociálna patológia a intervencia sociálnej práce - Vysoká škola ...

A n d r e j M á t e l, L u c i a J a n e c h o v á, L a d i s l a v R o m a n (e d s.)_______________________________________________________________________________________proptiprávní a odráţí platné právo ve vědomí lidí. Naproti tomu právní vědomí de legeferenda je právním vědomím o tom, jaké by mělo právo být. Úroveň právního vědomí mávýznam při aplikaci práva, zvláště pak při stanovení a vzniku odpovědnosti za porušení práva.Význam právního vědomí pro výkon sociální práceV právním myšlení a v jeho dějinách se setkáváme se dvěma základními směry představ oprávu - s přirozenoprávním a pozitivněprávním přístupem. Zatímco teorie přirozeného práva(ius naturale) je zaloţena na předpokladu1, ţe existuje nepsané a neměnné právo, které jedáno „přirozeným řádem věcí“ a je tedy v jistém směru nadřazené právu pozitivnímu, pakpozitivní právo (nazývané také někdy platným právem) představuje takové právo, které lzeodvodit z příslušného systému právních norem, které jsou zpravidla v podobě psaného právaĉili ius scriptum) platné v dané době.Přirozeným právem se v tradici právního myšlení rozumí právní řád nebo soustava práv,které platí nezávisle na vŧli zákonodárce a mají svŧj pŧvod buď v přirozené povaze ĉlověka aspoleĉnosti, rozumu, nebo v oprávnění boţí autority. Lidský zákonodárce by se měl říditprincipy přirozeného práva, kupříkladu spravedlností. Přirozenoprávní přístup je zaloţenpředevším na tom, ţe je dané právo ospravedlnitelné a z tohoto principu legitimity je potéhodnoceno platné právo a lidské chování. Pozitivní filosofie práva je oproti přirozeněprávnímu přístupu vývojově pozdější teoretickou perspektivou. Obecně se dá charakterizovattak, ţe podle ní je právo souhrnem pravidel, která stanovil politický suverén. Primárně se tedyjedná o právo lidí, nikoli Boha nebo jiné mimolidské instance, stanovené pro lidi. Pozitivníprávo je takové, jaké reálně existuje, nikoli jaké by mělo být.Ve svém sdělení se chceme zabývat problematikou, která se v právnické veřejnosti chápezcela jednoznaĉně, zatímco jinde a v jiných souvislostech mŧţe budit urĉité pochybnostianebo dokonce dilemata. Mohou totiţ nastat situace kdy s ohledem na domnělé ĉi opravdovézájmy klienta je zdánlivě lepší, aby sociální pracovník nepostupoval v souladu s právem, nebodokonce se zachoval v rozporu s právem, ĉili jednal protiprávně a to i za cenu, ţe si taknásledně zaloţí právní odpovědnost. Právní odpovědnost, jak známo, má za následek ohroţenísankcí nebo realizaci sankce.V kontaktu s klientem, se mŧţe sociální pracovník dostat do situace, kdy se od něho,případně z jiných zdrojŧ dozví o připravované, páchané nebo jiţ spáchané trestné ĉinnosti.Dostává se tak z pohledu sociálního pracovníka do sloţité situace, jak dále postupovat. U řady1 GERLOCH, A. Teorie práva., s. 230- 10 -