6rozhovoryFeld, František Kovaříček, Jan Kasal v čele dirigentskéhooddělení a další osobnosti. Každý z ředitelů by tu bezpochybychtěl mít kantory, kteří budou k dispozici pět dní v týdnupo celé dny a budou učit 21 hodin, ale – zejména v případěuměleckých pedagogů – to vždycky možné není. Koneckonců,úroveň pedagogického sboru školy jistě souvisí i s blízkostíkulturních institucí, jakými jsou Česká filharmonie,Národní divadlo, Státní opera Praha, AMU atd., v nichž jezaměstnána značná část našich učitelů.Tak jsme dospěli až k současnosti. Dnes obstarává Pražskákonzervatoř profesní přípravu příštích orchestrálních hráčůa pedagogů v instrumentálních oborech (včetně kytary,bicích nástrojů a akordeonu), vychovává pěvce, dirigenty,sbormistry, varhaníky, skladatele, má hudebně-dramatickéoddělení a oddělení populární hudby, které specializovaněpřipravuje pop-zpěváky a skladatele. Nemyslíte si, žeje to až příliš široký „akční rádius“?V minulosti bylo součástí konzervatoře dokonce i tanečníoddělení, které je dnes samostatnou školou. A bez oddělenípopulární hudby se dnes neobejde žádný významný hudebníústav nebo umělecká škola nikde ve světě. Podobně i hudebnědramatické oddělení je běžnou integrální součástí většinyuměleckých škol ve světě, zhusta i Akademií. Takže jde o„akční rádius“, obvyklý u tohoto typu škol. Rozpětí působnostiškoly je třeba spíše rozvíjet a prohlubovat. Zatím málorozvinutá je např. oblast výuky interpretace staré hudby, jepotřeba také přidat ve výuce interpretace současných kompozičníchsměrů.Připravujete podobné řešení?Není pochyby, že se tímto směrem již vydáváme. Otázkouzůstává, do jaké míry takové řešení institucionalizovat, tj.zda vytvořit oddělení staré nebo nové hudby.Jako každé specializované učiliště potřebuje i konzervatořspeciání vybavení – v tomto případě nástroje, technicképomůcky a zařízení. Znám například skladatele, kteříse snadno obejdou bez klavíru, ale nejsou schopni komponovatbez profesionálně vybaveného zvukového studias počítači, reprodukčním zařízením, video či DVD rekordéryatd. Jak je na tom Pražská konzervatoř po stráncemoderního technického vybavení?Paradoxně je z dlouhodobého hlediska levnější vybavitmoderními prostředky nové zvukové studio, než obnovovatnáš nástrojový park. Chceme-li alespoň udržet v provozuschopnémstavu např. klavíry, musíme se snažit koupitkaždým rokem nové nástroje cca za milion korun. To jev podstatě možné díky tomu, že pořádáme hudební kursypro zahraniční studenty a inkasujeme také za pronájmy. Beztoho bychom museli jen natahovat dlaň… Chápu vcelku, žezřizovatel nám nemůže kupovat rok co rok nástroje za pět čivíce milionů, což by zhruba odpovídalo našim potřebám.Před čtyřmi lety jsem inicioval zřízení zvukového studiav Pállfyho paláci, které slouží především studentům kompozice,a dnes se o něj starají prof. Pavel Větrovec a studentskladby Vít Pospíšil. Díky prof. Tomáši Traplovi vzniklov budově v Křižovnické ulici studio na hudebně-dramatickémoddělení; potřebné vybavení má i oddělení populárníhudby, vedené prof. Lídou Nopovou. Základní vybavenív tomto směru tedy škola má, samozřejmě je třeba plánovatdalší rozvoj. Pokud by se nám podařilo vybudovat nový koncertnísál, nelze přitom nepočítat s kvalitním nahrávacímstudiem.Na konzervatoři studují – na rozdíl od některých jinýchstředních škol v České republice – také četní zahraničnístudenti, kteří si výuku platí. Kolik jich v průměru je, a jakvelkou část vašich potřeb pokrývá tento zdroj?Zájem zahraničních studentů je dokladem vysokého renoméškoly. To jistě není jen naše zásluha: je to dáno i tradicíústavu. Máme řadu studentů z Japonska, kam každoročnějezdí naši pedagogové a na místě realizují talentové zkouškyk výběru nejnadanějších účastníků kursů – zejména z oboruhouslí a klavíru. Podobně dobré zkušenosti máme ze spolupráces Koreou: běží několikasemestrové studium zpěvu.Realizujeme rovněž řadu placených kursů pro domácí studenty(přípravné kursy, dramatický obor, populární zpěv,hudební teorie atd.). Jde zpravidla o 50 až 60 studentů.Každý, kdo jen projde budovou na Rejdišti, si jistě všimne,že posluchači cvičí všude, kde je to jen trochu možné: vetřídách, na chodbách, ale i na WC. Z vlastní zkušenostivím, že tak to tady i na jiných konzervatořích bývalo vždycky.Ale musí to tak být? Je až tak nezbytné, aby se cvičícíposluchači navzájem rušili?Tento problém nás pálí nejvíc. Už do konkursu jsem šels předsevzetím zlepšit tuto situaci. Musím říci, že i v tomtoohledu se o nás magistrát dobře stará. Letos budou zahájenypráce na půdní přístavbě ve čtvrtém patře budovy Na Rejdišti:budou tam učebny, kabinety, cvičné místnosti. Záměruž je schválen a probíhá i výběrové řízení na stavební firmu.Je tam poměrně velký prostor nad celým půdorysem budovy,takže se v něm dá vybudovat cca 20 menších učeben, cvičnýchmístností, kabinetů, atd. Zatímco půdní výstavba je už jistáa mohla by být skončena do dvou tří let, výstavba koncertníhosálu v prostoru dvora je nyní ve stadiu příprav k podánížádosti o grant EU. V řádu pěti let by sál, nad nímž by bylyještě i nějaké další učebny, mohl být v provozu. Z dnešníhoorchestrálního sálu bychom asi udělali divadlo, a dole ve sklepěby vzniklo zázemí (šatny, sociální zařízení atd.).A nová budova, o které se před lety tolik mluvilo?Šlo o ideu velkého nového areálu, kam by se soustředilo třebai více hudebních škol, školní divadlo, koncertní sál, koleje,knihovna atd. Tento záměr bohužel padl, protože se proněj nepodařilo získat podporu nejvyšších míst. Šlo by totižo obrovskou investici v řádu stamiliónů či dokonce miliard.Nevýhodou tohoto projektu ovšem bylo odsunutí konzervatořez centra města.Nejen z dosahovaných výsledků, ale i z návštěv školníchkoncertů soudím, že vážným problémem Pražské konzervatořenení samotná kvalita výuky, ale spíše problém získáníprvotřídních pedagogů: ve srovnání s učiteli v podobnýchústavech v zahraničí jsou odměňováni – řekněme –sotva průměrně. Což může být a možná skutečně je důvodem,že některé umělce se do pedagogického sboru prostězískat nedaří. Je to tak?Všichni učitelé středních škol a konzervatoří jsou placenipodle mzdových tarifů, stanovených nařízením vlády. Tomůže ředitel ovlivnit jen málo. Snažím se samozřejmě, abynaši učitelé měli spíše vyšší než nižší platy ve srovnání s učitelijiných škol, ale zejména mi jde o to, aby každý, kdo pracujevelmi kvalitně a dělá něco navíc, to na platu poznal.Potíže se získáváním pedagogů ale nemáme: ke každémukonkursu se přihlašuje mnoho uchazečů. Větší roli tu hrajeprestiž školy. Ostatně: v kterých povoláních jsou u nás lidéplaceni lépe než třeba v Německu?Mezi studenty Pražské konzervatoře jsou mladí lidév poměrně širokém věkovém rozpětí od čtrnácti do třicetilet. Někteří z nich už mají za sebou maturitu na jinéstřední škole, ostatní ji po dokončení čtvrtého ročníku studiamohou složit tady. Není takový věkový rozptyl přílišveliký?Jistě je to náročné pro učitele, kteří pak mají ve třídě vedlepatnáctiletého dítěte pětadvacetiletého dospělého člově-
ka. Ale to patří k charakteru konzervatoře: někdo chce i pomaturitě studovat u nás a je schopen konkurovat ostatnímnašim studentům. Např. u skladatelů, dirigentů nebo i zpěvákůje vyšší věk zahájení studia přirozený. Nemůžeme, aleani nechceme nic z toho změnit. Dnes už odpadají i potížes uznáváním předchozího vzdělání.Nezbytným předpokladem úspěchu v uměleckém povoláníje přísná osobní kázeň. Většina vašich posluchačů přicházína Pražskou konzervatoř s jasným cílem: naučit se tu conejvíc a odejít s prestižním diplomem. Jak se ale vypořádávátes těmi, kdo buď nejsou schopni a ochotni přizpůsobitse režimu školy, nebo dávají už nyní přednost vydělávánípeněz, což pak může ohrozit jejich studijní výsledkya devalvovat práci pedagogů?Studium u nás je náročné: mimo jiné i proto jsme před letyukončili pořádání dálkového studia. Každý posluchač musísplnit stanovené penzum povinností; v opačném případě seto projeví jednak v klasifikaci, jednak ve výchovných opatřeních– až po vyloučení ze studia, pokud např. neomluvenězanedbává výuku. Samozřejmě chápeme, že už v průběhustudia je třeba budovat si kontakty, přijímat uměleckáangažmá menšího rozsahu apod., ale nelze tak činit na úkorvlastního studia.Chtěl byste ještě něco důležitého dodat?Blíží se výročí: jednak dvousté výročí vydání zmíněného Prohlášení(1808), jednak výročí vlastního založení školy (1811).K tomu připravujeme řadu akcí, oslovujeme zástupce médií,předních kulturních institucí. Připomněl bych také velkýdůraz, který v poslední době klademe na práci ve školnímorchestru: chceme, aby pravidelně spolupracoval s významnýmidirigentskými hosty (letos bude jeden z absolventskýchkoncertů řídit Leoš Svárovský). Pokládáme za podstatnétaké uvádění našich studentů do praxe: rozjeli jsme třebaspolupráci s firmou UNICORM, kde naši studenti vystupují;podílíme se na akci „Vycházející hvězdy vážné hudby“s moderátorem Markem Ebenem, prohlubujeme medializaciškoly, aby se o nás více vědělo. Pana primátora Béma,který je členem naší školní rady, při čtení kapitoly výročnízprávy (pojednávající o úspěších našich studentů) udivilo,kolik cen a vavřínů z mezinárodních soutěží naši studentipřivážejí. Pokud se to málo ví, je to naše chyba, a tu je třebav zájmu studentů napravit. •Ředitel Pražské konzervatořevyhlašuje výběrové řízení na místo– vedoucího hudebního archivuspecializované knihovny školyPožadavkem je odborné hudební nebohudebněteoretické vzdělání (vzdělání v oboruknihovnictví a informatiky lze doplnit po nástupu),praxe s dokumentací hudby,znalost práce na PC a řídící zkušenosti.Sezona Přítomnostipokračuje Pavel Trojan, Vojtěch MojžíšV Přítomnosti, společnosti pro soudobou hudbu,právě vrcholí 40. koncertní sezona. Z dosuduskutečněných koncertů připomeňme:Jan Hanuš in memoriam (5. 10. 2005), Přítomnostna Dnech soudobé hudby 2005 (9. 11. 2005 – Rut,Micka, Teml, J. F. Fischer, Sternwald), Vánocev Přítomnosti (14. 12. 2005 – ZUŠ Praha, Štefánikova),Duo virtuoso - dvoje housle: Pavel Hůla a Lucie Hůlováa duo Fojtíček Wiesner- saxofon a klavír(11. 1. 2006 – Milhaud, Báchorek, Rut, Ježek,Macourek), Violoncelli da camera (25. 1. 2006– Kollert, Klusák, Lukáš, Hatch, Kolafa, Sluka,Viklický).V únoru 2006 se konaly dva krásné koncerty,o nichž ještě podrobnější informace uveřejněna nebyla.8. 2. 2006 recitál pianisty Tomáše Víška, který svojevystoupení pojal jako oslavu díla J. Ježka a díla jehosouputníků V. Smetáčka a D. C. Vačkáře(oba narozeni jako Ježek 1906). Dramaturgii doplnilskvělými Fantastickými tanci D. Šostakoviče(též narozen 1906) a premiérou Jarního preludiaP. Trojana (narozeného o rovných 50 let později).Vděčnému publiku se musel interpret opakovaněděkovat. Podobným úspěchem – a tentokrát možnáméně očekávaným vzhledem k zatím menšímurenomé tělesa – bylo vystoupení komorního ansámbluFama Quartet, které 22. 2. 2006 uvedlo slavnýMessiaenův Kvartet pro konec časů pro housle, klarinet,violoncello a klavír (1941), Smyčcový kvartet č. 4Poémy (1990) Karla Husy a kompozici Martina MarkaSamek Jod (2005). Byl to opět krásný večer plnýzajímavé, nápadité a skvěle interpretované hudby.Přihlášku se strukturovaným životopisemzasílejte do 14. dubna 2006 na adresu:Pražská konzervatoř, Na Rejdišti 1, 118 00 Praha 1O aktuálním dění ve Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, jehokoncertech a představeních či záměrech do budoucna se budete mocinyní pravidelněji než doposud seznamovat na stránkách Hudebníchrozhledů. Necháme se rádi inspirovat i vašimi otázkami, které lze zaslate-mailem na ivana.goldsteinova@nm.cz nebo rozhledy@volny.cz.