48studie, komentáŘedomech. Pak je nad pódiem v kulturním domě na Střelnicipamětní deska Dvořákovi, který tam koncertoval s Wihanempřed zájezdem do Ameriky. Také je tam deska, cestouod nádraží, dirigentovi Národního divadla Zamrzlovi, kterýse ve městě narodil. O tom, že se v Rokycanech narodilKraft, se vědělo, ale nevědělo se, kde. Rokycany po roce 1760vyhořely a zachovalo se jen několik domů, takže Kraftovipak bydleli jinde.A kdo to první vypátral?Doktor Hovorka, v šedesátých nebo sedmdesátých letech.Celý rod Kraftů byli sládkové, proto se narodil v budově místníhopivovaru, takzvaného obecního podkostelního. Kraftbyl z deseti dětí. Je to malebné zákoutí a důstojné místo. Nafasádě opraveného domu, který tam nyní stojí, bude obdélníkovádeska. Navrhla ji moje maminka, akademická malířkaHelga Hošková. Moje dcera Natálie ji graficky vypracovala.Vedle bude vsazeno asi metrové violoncello.Na pozvánce stojí, že při koncertě Plzeňské filharmonie,který se koná po slavnostním odhalení Kraftovy pamětnídesky, zazní vedle Beethovenova Trojkoncertu pro klavír,housle a violoncello C dur, op. 56, který vedle vás uslyšímev podání bratrů Vilímcových, i novodobá světová premiéraKraftova Koncertu C dur, zvaného „Seydlův“. Je to tak?Úplně přesně řečeno, premiéru už měl. Dobový opis partůnašel můj otec v pozůstalosti berounského buditele děkanaSeydla. Je to svěží dílo, které jsem už ve světové premiéře– a pak i při několika dalších příležitostech – hrál právě já.Táta ho spartoval a já skladbu nahrál v roce 1976 s Plzeňskýmrozhlasovým orchestrem, později ještě jednou s orchestremFOK, a to i s Kraftovým Koncertem op. 4. Otec shromažďovalvšechny Kraftovy dostupné věci. Opusovým číslemjich je označených asi osm. Opus čtyři je velký violoncellovýkoncert, který vyšel v cizině.Kdy jste se ke Kraftově hudbě zase vrátil?Jeho význam jsem podnítil asi před čtyřmi lety, kdy jsempřišel s myšlenkou vydání CD s duety od Krafta, opus jedna,společně s duety pro dvě violoncella od Josepha Haydna.Bylo to nakonec prezentační CD města Rokycan. Vydávalose ve chvíli, kdy byly rozpuštěny okresní úřady, z posledníchpeněz. Křtu se měl ještě možnost zúčastnit můj táta, těsněpřed smrtí.Je Kraftova hudba na CD?Po revoluci, vlastně asi roku 1995, vyšly na CD digitálnínahrávky z roku 1989. Práva na snímek Seydlova koncertupřešla z Pantonu do Supraphonu. Ptal jsem se, jestli opravdumají zájem tuhle desku vydat, když vím, že mají jako obchodnístrategii propagaci cellisty Jiřího Bárty. Tvrdili, že ano.Rok jsem čekal. Nakonec jsem dostal dopis, že věc projednalia že nepřichází v úvahu jejich vlastní vydání (ani kdybych sito zafinancoval formou půjčky!), ale že by mi poskytli práva,abych CD mohl vydat jinde. Firma Music Vars měla zájem,ale nepodstoupila rizika s tím spojená, takže nahrávka jevlastně v hudebním trezoru, a já nevím, co dál.Jaká je jeho hudba?Velká dua pro housle a violoncello, která jsme nahráli proClarton s Janem Mráčkem, jsou mimořádně obtížná, cellohraje pořád ve dvojhmatech. Jsou famózně těžká. PřipravujemeCD Mikuláše Krafta, syna, který se narodil v Esterháze.Před rokem jsem natočil jeho velký koncert. Byl dostovlivněn Mendelssohnem, a tak je to trochu eklektické. Vmozartovském roce je zajímavé, že po vzoru slavných rodičůjezdil i Kraft se synem jako se zázračným dítětem po Evropě.Kníže mu cestování po Evropě umožňoval. Při jedné z cestse právě setkali s Mozartem.A jaká je hudba Mikuláše Krafta?Má čtyři mimořádně obtížné cellové koncerty. Je to krásnýsloh, oslnivý, nasměrovaný na virtuozitu. Mikuláš byl koncertnímmistrem dvorní opery ve Stuttgartu, zemřel v Chebu.Jeho syn byl také violoncellistou. Jmenoval se BedřichAntonín Kraft.Podobně jste se už zasazoval za hudbu a za širší povědomío skladateli Popperovi… Ještě jednou: Stojí vám tedy tytomimokoncertní aktivity skutečně za to?Postupem zrání člověk přichází na to, že nejen interpretaceje významným počinem v jeho životě, ale že je nutno chápathudbu v širších souvislostech. Myslím, že jsem to pochopiluž před deseti lety, když jsem přišel s festivalem – Nekonvenčnímžižkovským podzimem. K hudbě patří marketinga propagace, interpretace, i to, v jakém prostředí a povědomíse ta hudba hraje. Je součástí kultury společnosti, v souvztažnostis historií, religiozitou a dalšími atributy. Všechnoje propojeno a brát něco bez souvislostí…? •Zleva: starosta města Rokycany Jan Baloun, zástupce hejtmana plzeňskéhoregionu a zároveň klavírista Vladislav Vilímec a Jiří Hošek před domem č. 90„Ve Spilce“ na místě někdejšího podkostelního pivovaru, kde se 30. 12. 1749narodil virtuos a skladatel A. Kraft.15. kurzy ve hře na lesní rohHORNCLASS 2006Nové Strašecí5.–13. srpna 2006Adam FriedrichDavid JohnsonBedřich TylšarJindřich PetrášInformace:www.hornclass.czKontakt:hornclass@email.czJiří HavlíkZdeněk DivokýAmerican Horn QuartetPražské trio lesních rohůfoto archiv
okouzlený poutníkobjevuje hudebníbohemicav italských knihovnácha archivech Rudolf PečmanJe to vlastně opožděná zpráva. Před lety jsem obhájil kandidátskoupráci Skladatel Josef Mysliveček a jeho jevištníepilog (Brno 1967, řízení proběhlo rok nato na Filozofickéfakultě v Brně). Téma o velikém skladateli jsem zpracovával,aniž jsem měl možnost studovat v Itálii, kde Myslivečekžil od roku 1763. Nebylo možno vycestovat za prameny.Situace se změnila, když se na mne přece jen usmálo štěstí.Od 15. listopadu 1973 do 10. února 1974 jsem obdržel státnístipendium tehdejšího Ministerstva školství České socialistickérepubliky a Italské republiky. Měl jsem v Itálii hledatv knihovnách a archivech autografy a dobové opisy dělstarých českých hudebních skladatelů. Můj hlavní stan bylv Římě, odtud jsem vyjížděl i do jiných měst. Soustředil jsemse nejen na Myslivečka (výsledkem archivního studia bylapak má monografie Josef Mysliveček, Editio Supraphon,Praha 1981), nýbrž globálně na všechny dostupné pramenyvztahující se k české hudbě zejména z období 18. století. Žeňbyla pozoruhodná. Zaznamenal jsem 1 782 titulů děl starýchčeských mistrů. Když jsem se vrátil domů, podal jsem našimministerstvům školství a kultury zevrubný písemný návrhna repatriaci rukopisných děl. O její realizaci nebyl zájem,protože šlo o hudbu minulých epoch. Valná část památekbyla z okruhu hudby církevní, která byla naším tehdejšímrežimem potlačována. Měl jsem na mysli reciproční získánískladeb. Italům bychom za ně, tj. za jejich mikrofilmovésnímky, poskytli vzácné památky, které v našich archivechvypovídají o dějích a osobnostech italské historie (rovněžv kopiích). Ale nepochodil jsem. S Itálií jsme tehdy neměliřádnou kulturní dohodu, na můj návrh nikdo z našich ministerstevnereagoval. Zůstalo při textu mého návrhu, kterýnebyl realizován.Až v roce 2005 jsem dokončil knihu Hudební texty staré Itálie,kterou přijalo Vydavatelství Masarykovy univerzity. Pracujeurychleně na její tištěné realizaci. V ní pojednávám mj.o svých sondách archivní povahy, ale k úplnému komentovanémuseznamu všech nalezených titulů se dostanu až později,neboť „index musicae bohemicae in Italia saec. XVIII“vydá za objemnou samostatnou práci.Dnes chci výběrem a vlastně namátkově informovat o nejvýznamnějšíchnálezech. Tak např. jsem měl v rukou a prostudovaljsem první Myslivečkovu operu Il Parnasso confuso,našel jsem zapomenuté libreto Apostola Zena o králi VáclavuII nebo balet Leopolda Koželuha La ritrovata figliadi Ottone II do (s francouzskými původními choreografickýmipoznámkami). Z Corelliho děl jsem vyčetl, že jeho římskýmnakladatelem byl „Komarek, Boemo“. Zabořil jsemse do podrobného libretního studia. Vždyť jsem byl v Bibliotecadel Conservatorio di Santa Cecilia v Římě, kde majík dispozici přes 30 000 libret! Libretní studium mi otevřelocestu k operám a oratoriím Josefa Myslivečka, ale ik problematice inscenace starých oper. V refektáři římskékonzervatorní knihovny mi její pracovníci dali k dispozicii podrobné seznamy děl uložených v jiných důležitých italskýchbibliotékách. Ty byly pro mne vodítkem při mé detektivně-muzikologicképráci, kterou jsem pak ověřoval např.v Bologni, Benátkách, Florencii, ale i v Neapoli, Parmě ajinde. Mysliveček (scénický, komorní, nástrojový, symfonický)dominoval.studie, komentáŘe 49Tak v boloňské hudební akademii je uložena např. Myslivečkovaskladba Accipe coronam quam tibi Dominus praeparavitin aeternum (Přijmi věnec, který ti Pán chystá navěčnosti). Náš autor ji podal 15. května 1771 jako dílo, najehož základě získal titul accademico filarmonico. V Římě(v Knihovně sv. Cecílie) nacházíme oratorium FrantiškaIgnáce Tůmy Il Pianto della Madre dolorosa, napsanéna paměť císařovny Alžběty, manželky Karla VI. V Bolognizase najdeme Tůmovo Miserere. Velmi frekventovanýmautorem je Vojtěch Jírovec. V knihovně Konzervatoře v Parměobjevíme sbírku jeho árií, již vydalo nakladatelství Artariave Vídni. Hojně je zastoupen Jan Ladislav Dusík. Řím,Neapol, Benátky, Florencie, Parma, ale i jiná města – majíjeho skladby ve svých sbírkách. Nechybějí ani díla pro harfupsaná pro choť Sofii Corriovou. Pramenně důležité jsoutituly Josefa Jelínka, jehož si tolik vážil Beethoven. Přehršelvariací pro klavír v rozmanitých verzích obsahuje svatosicilskáknihovna.Již od svých studentských let jsem se zabýval mannheimskouškolou. Když jsem poznal stať Jense Petera Larsena ZurBedeutung der Mannheimer Schule (sborník Festschrift Fellerer,Regensburg 1962), zapochyboval jsem spolu s ním, žeMannheimští byli jedinými předchůdci Josefa Haydna, jak sedomníval Hugo Riemann, který Stamice považoval za hlavníhoHaydnova inspirátora. Larsen Riemannovi oponoval tím,že razil tezi: Mannheimští symfonikové „nevyzařovali“ na jihEvropy, nýbrž na její západ, tj. hlavně do Paříže. Nebyli známiv Rakousku, ale ani v Itálii. Nyní (1973/74) jsem se snažiltoto Larsenovo mínění podepřít přímým výzkumem. Nenalezljsem v Itálii ani jednu rukopisnou symfonii Jana VáclavaStamice, zakladatelského zjevu mannheimské školy. Doitalských archivů se nedostal, eo ipso: nebyl v Itálii hrán. Jinéje to s jeho poněmčelým synem Karlem, který byl v Itálii 18.věku poněkud populárnější. Itálie mannheimský symfonickýmodel Stamicův neznala. Žádné jeho symfonie nejsou v Itáliizastoupeny. Jen jeho Messa a quattro voci con instrumentivlastní nyní Knihovna Estense v Parmě. Sám Mysliveček,který psal hojně sinfonií a rozvíjel jejich půdorys, navázalzejména na Alessandra Scarlattiho, nikoliv na Stamice.Míčovští badatelé se zřejmě zaradují. Jan Václav („jaroměřický“)sice není zastoupen, ale jeho synovec FrantišekAdam Míča má díla v Biblioteca Estense v Parmě: několiksymfonií v tónině C dur je tu uloženo vedle Sinfonie inRe magg., Sinfonie in D min., in Mi, in Es, in F (dvakrát),in G (rovněž dvakrát). I díla Jana Václava Tomáška jsounapř. v konzervatorní knihovně ve Florencii. Objeví se tujeho Messa, Graduale nebo Offertorio, ale i opera Seraphine,arietta In questa tomba oscura aj. Florentskou konzervatornísbírku reprezentuje František Vincenc Tuček svým Zamilovanýmponocným, Opilým mužem nebo operou Lanassa,jenž měla premiéru v Pešti, ale pronikla i do Vídně, odkud sedostala do Itálie. A tak se málem zdá, že Tuček, jenž působilv Zaháni (dnes Lotyšsko), dosahuje auru skladatele v pravděpopulárního.V Lucce (Biblioteca del seminario) nalezneme několik„Vaňhalů“. Jan Křtitel Vaňhal patřil k nejpopulárnějšímskladatelům, hojně oblíbeným. Jeho symfonie se hrály všude,a mnohdy ani obecenstvo nevědělo, že Vaňhal pochází z českýchzemí. Symfonie v Lucce nedominují. Zato tu naleznemejeho Messa a 4 voci nebo typ symfonie koncertantní, jakji pěstoval Mozart. Sinfonia con Flauto obligato, jež v obsazenímá i corni da caccia, je toho dokladem.V Římě jsem narazil na lístkovou Collezione speziale s podtitulemCatalogo rari. Půjde o skladby neobvyklé. Objevila setu klavírní verze opery Bedřicha Ludvíka Bendy. Jménoskladatele bylo německé („Friedrich Ludwig“). Šlo o synaJiřího Bendy. Československý hudební slovník (I., Praha1963) jej tedy považoval za Němce a do slovníkových heselho nezařadil. Bral jsem za základ jeho český původ. Narodil