stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

38zahraniČífoto archivUprostřed Jiří Bárta a vpravo hudební skladatel Kryštof Mařatka, který se na koncertě, pořádaném 11. 1. ve Vincennes představil nejen jako skladatel, ale rovněž jako dirigent.Obrovský moderní koncertní a divadelní sál „le Duo“ (1800míst), naplněný do posledního místa místním i mimodijonskýmpublikem, jak nám po koncertu sdělil zástupce starostypan Alain Millot, patří k akusticky nejdokonalejším koncertnímsálům ve Francii. „Paříž, bohužel, tak dokonalý sálstále nemá“, potvrdil Pierre-Emil Barbier, předseda asociace„Les amis de la musique de chambre, Paris (AMC)“, kterázastupuje českou hudbu ve Francii (Pražákovo kvarteto,Kociánovo kvarteto, label Pragarecords a další).Symfonický orchestr Českého rozhlasu připravil pod vedenímVladimíra Válka pro svou francouzskou premiéru SmetanovuŠárku a Dvořákovu 8. symfonii. Francouzské publikumocenilo homogenitu celku, jakož i dokonale zvládnutédechy a krásné sólové party klarinetu, tuby a violoncellav Šárce a lehkost a přesnost proslavených přechodů smyčcovýchpartů od nejvyšších do nejhlubších v krásném Adagiua výjimečnou kvalitu dechů v závěrečném Allegru DvořákovyOsmé.Feldův Koncert pro violu a orchestr nastudoval SOČRs francouzským sólistou Raphaelem Olegem, jehož virtuozitadokonale podpořila Feldův bohatý rukopis. Nejenže violabyla po celou dobu koncertu všudypřítomná, ale svou fascinujícía neutuchající bohatostí výrazů udržovala posluchačev zaujatém poslechu. Feld ve svém díle neopomněl žádnýz pultů, žádný z nástrojů nebyl ponechán ve stínu a každýz hráčů měl své „slovo“, které zapadalo do nádherné mozaikybarev a odstínů (od tuby po pikolu nebo triangl). Dominujícíspodní a hluboké tóny smyčců, které se rozptylovalypod záchvěvy dřevěných nebo žesťových dechů spolu s perkusemia rytmickými celky vzdáleně připomínaly Stravinského.Na konci druhé věty nastoupil neuvěřitelně náročnýa rychlý sólový part, ve kterém Raphael Oleg předvedl obdivuhodnouvirtuozitu, která viditelně fascinovala publikum audržela ho v napjaté soustředěnosti až do finále, ve kterémsi orchestr ve virtuozitě nezadal se sólistou. Ovace nebralykonce a jak skladba, tak skladatel a interpreti byli po zásluzeodměněni nadšeným potleskem a voláním diváků.Pro dijonské auditorium byla tato hudební událost jednoznačněskvělým počinem. Jak řekl pařížský kritik EdouardBailly: „Auditorium může být pyšné, že se v něm odehrálasvětová premiéra tak výjimečné skladby“.Oslava české hudby pokračovala ve středu 8. února v Pařížskéopeře mimořádným koncertem symfonického orchestruPařížské opery (Orchestre de l‘Opéra National de Paris).Na programu byla Smetanova Má vlast v kompletním provedenípod dirigentskou taktovkou Jiřího Bělohlávka. Poprvév historii zazněla na pařížské půdě pod taktovkou českéhodirigenta tato typicky česká skladba. Teprve ve francouzskémkontextu si posluchač musel uvědomit, že jednotlivétóny, které jsou všem tak známé a které tak přirozeně tryskajíz nástrojů českých hudebníků, potřebovaly dokonalé atrpělivé vedení, aby i s francouzskými interprety dosáhly svélehkosti a vřelosti. Po klidném a pečlivém, lehce rozpačitémVyšehradu nastoupila uvolněnější Vltava a již při Šárce sesymfonický orchestr pařížské opery pod neúnavným a geniálnímvedením Jiřího Bělohlávka natolik přiblížil Smetanovia českému duchu, že poslední tři skladby (Z Českýchluhů a hájů, Tábor a Blaník) zazněly s takovou bravurou,že pařížské publikum nechtělo ani orchestr ani dirigentapustit ze scény. Po neutuchajícím desetiminutovém aplausuJiří Bělohlávek přidal Vltavu, takže si posluchači mohlivychutnat jednu z nejhranějších skladeb českého repertoáruv dokonalé podobě, bez jediného zaváhání a se skvěloupřesností a lehkostí.Březen 200631. března se do Paříže opět vrátil Jiří Bárta - a to na koncert,který České centrum organizovalo společně s rakous-