stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

36zahraniČíbludný holanĎanv mnichovĚMnichov, Bayerische Staatsoper Zbyněk BrabecNovým nastudováním Wagnerovy opery Bludný Holanďanbyl v Mnichově dokončen cyklus tzv. bayreuthských operRicharda Wagnera, tedy oper, které sám skladatel určilk provozování na festivalu v Bayreuthu (tam se nehrají prvotinyVíly, Zákaz lásky a Rienzi). V Mnichově věnují Wagnerovuodkazu soustavnou péči, v této sezoně jsou všechnynastudované opery, s výjimkou Lohengrina, na repertoáru.Nová inscenace Bludného Holanďana byla svěřena režiséruPetru Konwitschnému, který již dříve v Mnichově z Wagnerovaodkazu nastudoval Parsifala a Tristana a Isoldu(o obou inscenacích jsme v Hudebních rozhledech referovali).Konwitschny patří k předním evropským operním režisérům.Nikdy se nespokojí s pouhým přetlumočením autorovadíla, vždy se snaží vše domyslet do nejmenších detailů,hledá paralely s naší současností, v charakteristice jednotlivýchpostav se snaží dobrat nejjemnějších psychologickýchdetailů.Bludného Holanďana zasadil do naší současnosti. Holanďana jeho námořníci přicházejí z dávné minulosti (souděpodle kostýmů snad ze 17. století). Konwitschny Holanďanav mnichovském divadelním časopise Takt označil jakomužskou paralelu k Makropulos. Rozdíl staletí je patrný i nalodních můstcích obou lodí, které v 1. dějství připlují k norskýmbřehům: Dalandova loď má moderní kovový, Holanďanovaprastarý dřevěný. 2. dějství je zasazeno do dnešní posilovny,motoriku kolovrátků, tak jasně v hudbě slyšitelnou,nahrazují rotopedy. Dívky jsou ve cvičebních úborech, Maryje jejich trenérka. I Erik přichází v bílém županu. S tímtosoučasným prostředím ostře kontrastuje Holanďan, kteréhosem přivádí Daland, okouzlený především jeho bohatstvím(po rotopedech zavěšuje perleťové korále). Sentu Holanďanůvmajetek příliš nezajímá, je fascinována jím samotným.Holanďan Sentě obléká svatební šaty – historický kostým ze17. století, ve kterém Senta, alespoň na chvíli, nachází zalíbení.Když Holanďan ve 3. dějství vyslechne rozhovor Sentys Erikem, pochopí, že ani ona není tou ženou, na kteroustaletí (!) čeká, a odjíždí. Senta zapálí sud se střelným prachema vše vyletí do povětří. Jak vysvětluje Konwitschnyv programu: „Ne osobní oběť může být závěrečnou pointou– celek musí být změněn.“Premiérové představení zpívali přední evropští pěvci, snadpro jednotlivé role ideální. Titulní postavu ztvárnil finskýbarytonista Juha Uusitalo, pěvec tmavě zbarveného barytonu,v projevu pěveckém i hereckém naprosto suverénní.Nicméně v této souvislosti jsem nemohl nevzpomenout navynikající kreace, které v této roli kdysi podával náš znamenitýAntonín Švorc (s daleko mohutnějším hlasovým fondem).Obtížný part Senty vytvořila německá sopranistkaAnja Kampe, která Sentu před Mnichovem ztvárnila jižv Bruselu. Tato vycházející operní hvězda, o které ještě jistěuslyšíme, okouzlila publikum při svém mnichovském debutukrásnou barvou svého sytého sopránu, pevnými výškamii koncentrovaným hereckým projevem. Americký tenoristaStephen Gould je stále častěji žádaným wagnerovským pěvcemna světových operních scénách. S partií Erika nemělsebemenší problémy. Výborný byl rovněž výkon renomovanéhofinského basisty Matti Salminena v roli Sentina otceDalanda, který roli převzal po zraněném Kurtu Mollovi.Mary zpívala Heike Grötzinger, Kormidelníka Kevin Conners.Vynikající byl výkon sboru (sbormistr Andrés Máspero)a orchestru, který pod vedením maďarského dirigentaAnja Kampe (Senta) a Juha Uusitalo (Holanďan)Anja Kampe (Senta)Adama Fischera opět podal jeden ze svých nejlepších výkonůa potvrdil, že patří mezi špičkové světové orchestry.Premiéra Bludného Holanďana se konala v napjaté atmosféře,kdy některá představení (Zlato Rýna, Carmen) se prostávku technického personálu konala jen v koncertní podobě.Stávkující protestují proti prodloužení týdenní pracovnídoby z 38,5 na 42 hodin, což se samozřejmě promítá i v příjmupracujících a vede také k ohrožení pracovních míst.Mnichov, Bayerische Staatsoper – Richard Wagner: BludnýHolanďan. Dirigent Adam Fischer, režie Peter Konwitschny,scéna a kostýmy Johannes Leiacker. Premiéra 26.února 2006. •foto archivfoto archiv