stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

34zahraniČíPoul Elming (Siegmund), Prsten Nibelungův, ValkýraRoku 1900 Alexandrine von Schönerer divadlo prodala, dalšíléta byla spojena se „stříbrnou“ vídeňskou operetou (LeoFall, Edmund Eysler, především Franz Lehár). Během svýchvídeňských let zde pravidelně koncertoval Oskar Nedbal sesvým Tonkünstlerorchestr. Roku 1938 byl provoz divadlazastaven, o dva roky později koupilo budovu město Vídeň.V letech 1945–50 sloužilo jako náhradní budova Státní opeře,následovala rozsáhlá rekonstrukce a roku 1962 bylo divadloznovu otevřeno jako festivalová scéna (Wiener Festspielhaus).Od té doby sloužila muzikálu a příležitostnýmoperním produkcím v letních měsících. Dlouholeté debatyo účelném využití budovy došly naplnění letošního roku, kdyse renovované Divadlo na Vídeňce stalo pobočnou scénouStátní opery. I když se premiéra Kouzelné flétny roku 1791konala ve starším Schikanederově divadle, je Divadlo naVídeňce pomyslně stále spojováno s Mozartovým jménema bylo tedy slavnostně znovuotevřeno v den jeho narozenin,27. ledna 2006, a letošní sezona je mu věnována.Lidová opera (Volksoper), třetí velká stávající vídeňskáoperní scéna, byla postavena roku 1898 jako tzv. Císařskéjubilejní městské divadlo (Kaiser-Jubiläums-Stadttheater).V jeho repertoáru od počátku převažovaly singspiely a lehčíopery, které daly divadlu pozdější jméno. V letech 1903–17 prožilo rozkvět za ředitelství Rainera Simonse. Prvníkrůčky na vídeňském jevišti zde absolvovala Maria Jeritza,Oskar Nedbal zde nastudoval roku 1908 famózního BludnéhoHolanďana (vyštván nacionalisty však odsud nebyl, jakse traduje – sám se divadla vzdal, aby se mohl plně věnovatsvému orchestru), 1914–19 zde působil český tenoristaRichard Kubla, který se překlady do němčiny zasloužil i oněkteré české opery. V letech 1919–24 vedl divadlo Felix vonWeingartner, který přivedl soubor na úroveň srovnatelnous ansámblem Státní opery; zde se např. odehrály vídeňsképremiéry Tosky a Salome. Roku 1925 byla budova přejmenovánana Nové vídeňské divadlo, v dalších letech se zde hrálačinohra a opereta (k tehdejším hvězdám patřil slavný LehárůvDanilo Johannes Heesters). Rovněž tato budova bylaroku 1938 převzata (lépe řečeno arizována) městem Vídní,po druhé světové válce sloužila rovněž jako náhradní scénaStátní opeře (už 1. května 1945 se hrála Figarova svatba; provizornímředitelem Státní opery byl tehdy brněnský rodákAlfred Jerger). Roku 1948 budovu zachvátil požár, jehožnásledky sice provoz neznemožnily, stále více se však volalopo rozsáhlé přestavbě, která se uskutečnila až v letech 1961–63. Mezi řediteli z posledních let, kteří se věnovali opeře, jetřeba jmenovat dvojici Ioan Holender a Eberhard Wächter(1973–87). V dalších letech stál v centru repertoáru muzikál.V posledních deseti letech se v jejím vedení vystřídaliKlaus Bachler, Dominique Mentha a od roku 2004 RudolfBerger. Nevyváženost repertoáru i střídavá kvalita inscenacízůstávají stálým předmětem kritiky, nelze však zároveňupřít snahu o repertoár pestrý, k němuž patří i česká opera.V sezoně 2004/05 to byla Prodaná nevěsta, v nynější sezoněJanáčkovy Výlety pana Broučka, titulní postavou si svůjživotní sen splnil tenorista Heinz Zednik.Zmínit musíme také Komorní operu (Kammeroper), kterázahájila roku 1954 Rossiniho operou Il Signor Bruschino,tehdy ještě bez vlastní scény. Dnes sídlí v budově někdejšíhoČeského domu, který si kdysi zřídila a provozovala českámenšina. Původně velmi progresivní repertoár (Britten,Liebermann, Menotti, rockové opery, málo hrané operyklasiků, byla zde také např. uvedena aktovka Ivo JiráskaMedvěd) se v posledních letech poněkud rozmělnil v nejrůznějších„events“. Mladým souborem bez stálé scény,zato s velmi zajímavým repertoárem je Nová opera (NeueOper), vedená Walterem Kobérou. Zahájila druhé desetiletíčinnosti a pro mozartovský rok připravuje několik premiérnových oper s mozartovskou tematikou. •Vladimir Malakhov, Voyagefoto archivfoto archiv