stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

28divadlo – opera · balet · muzikálMáte nějaké ambice choreografické nebo pedagogické?Před časem jste tvrdil, že ne, ale to se mohlo mezitím změnit.Občas, když slyším pěknou nebo známou hudbu, tak mámtendence se roztančit. Ale že by to byly choreografické ambice?To si nemyslím, necítím, že bych měl talent na choreografování,a tak se do toho nebudu ani pouštět, špatnýchchoreografů je víc, než dost! Aspoň ušetřím tanečníky. Býtpedagog, ale kde?A co hudba? Vím, že když přijedete do Prahy, působíte rádjako DJ!Muzika? Tak bez muziky… neudělám ani ránu! Hudba jepro mě jedna z nejdůležitějších věcí v životě, k relaxování,ke zlepšení nálady, k zábavě, ke všemu. Já prostě milujimuziku, v podstatě jakoukoliv, když je dobrá… Zašlo to takdaleko, že jsem před dvěma roky začal s „dýdžejováním“, jeto můj koníček. V Německu moc příležitostí nemám, alekdyž jsem v Čechách, tak skoro pokaždé někde „roztočímgramce.“ Baví mě to moc, je to neuvěřitelně kreativní, člověku toho může trávit hodiny a hodiny a pořád nacházetnové zvuky, melodie, finty, triky. Elektronická hudba (house,progressive, elektro, techno) je bez hranic! Nejvíc mě natom baví ten „relax“, jak ZAPnete, tak prostě VYPnete aje jenom hudba a zároveň bavím ostatní. Ale nemyslím, žebych to dělal jako povolání.V čem vidíte největší rozdíl, co se týče práce v baletním souboruv Čechách a v cizině?Největší rozdíl je v úrovni, konkurenci a kvalitě tanečníků,když tančíte v kvalitním souboru v zahraničí, tak vám pořádněkdo šlape na paty. To, že jste momentálně první sólista,ještě neznamená, že jím budete třeba za dva roky. V podstatěkaždý den musíte dokazovat, že na to máte a každépředstavení se očekává, že podáte minimálně stejný výkonjako posledně! Dobrých tanečníků jsou venku mraky a každýčeká na šanci, což může být váš úraz nebo vaše lenost.Fyzické nároky jsou daleko vyšší, taky se mi stalo, že jsemtančil i třináct (!) hodin denně. Na druhé straně máte možnostzatančit si kvalitní a světově známé choreografie, cožobnáší další a těžší dřinu, ale s kvalitním souborem procestujetesvět. Nyní jsem ve Stuttgartu pátou sezonu a navštíviljsem deset různých zemí světa. Občas pendlujete sice jenmezi hotelem a divadlem, ale víte, že jste třeba v Tokiu. Cose týče finančních podmínek, tak by se dalo říci, že ve Stuttgartujsou tanečníci placeni podobně jako třeba v Praze:průměrně… •fellini a olbrachtjako muzikáloví autoŘiPraha, Divadlo Archa, Divadlo Broadway Vladimír ŘíhaPotvrzením faktu, že hudební divadlo ve své muzikálovépodobě často používá námětů z literatury či jiných uměleckýchdruhů (film, činoherní divadlo atd.), byly dvě inscenaceuvedené v únoru a začátkem března na pražských jevištích.V Divadle Archa hostovalo 14. a 15. 2. brněnské DivadloHusa na provázku s novou inscenací Balady pro banditua 3. března uvedlo Divadlo Broadway premiéru hudebníkomedie Ginger a Fred. První je založena na Olbrachtověknize Nikola Šuhaj loupežník, druhá zase na stejnojmennémfilmu Federika Felliniho.Balada pro banditu (autoři Milan Uhde – libreto, MilošŠtědroň – hudba) je proslavená první inscenací z roku 1975rovněž v Divadle na provázku (tehdy se již Husa nemohlapoužívat, protože prý vyvolávala reminiscence na jménotehdejšího šéfa KSČ) v režii Zdeňka Pospíšila, který„pokryl“ svým jménem i pro režim nepřijatelného Uhdeho.Později byla dokonce zfilmována režisérem VladimíremSísem s využitím brněnského souboru (Donutil, Bittová aj.)a country kapely Greenhorns. „Balada“ se stala fenoménem70. let, generační záležitostí a písničky z ní klasikou žánru,a tak každý návrat k ní je poměřován originálem. Těžkousituaci měl tak Vladimír Morávek s novou verzí, která mělapremiéru v Brně 17. 11. 2005 a nyní ji dvakrát mohla viděti Praha.S tou původní, realizovanou před 30 lety, ji spojuje jen jedinýherec Vladimír Hauser, který hrál i v originále, jinakje soubor zcela nový a nová je i hudební podoba. ZatímcoPospíšilova verze měla countryový ráz a i inscenačně připomínalaspíše baladický „karpatský“ western, Morávkovadíky hudebnímu upravovateli Petru Hromádkovi působízcela současně. Jediný, kdo jí dává starý folkcountryovýnádech, je právě zmíněný Hauser hrou na foukací harmoniku,ostatní včetně na kraji jeviště umístěné kapely jí dávajírockovou podobu, obohacenou ale i o současnou etnickouhudbu. Zatímco před 30 lety se hrálo pouze na kládě, nyní sehraje na úplně holé scéně (Martin Chocholoušek) dotvářenévisícími dřevěnými ptáky, rekvizitami jsou pušky a sekyry.Kostýmy jsou zjednodušeně dobové (Sylva Hanáková), režijníakce doplňuje výborná choreografie Leony Kvasnicové –v Arše se hrálo uprostřed mezi diváky. Morávek Baladu chápespíše jako střetnutí mužského a ženského světa a Nikolujako individualitu převyšující své okolí. Vedle hlavních představitelůJana Zadražila (Nikola) a Evy Vrbkové (Eržika)pozornost publika zaujala nejvíce Gabriela Vermelho, a tonejen herecky (Eva, jedna z dcer čarodějnice) ale i zpěvema hrou na kvinton – nástroj podobající se viole.Ve srovnání s nedávnou inscenací Balady v Divadle na Fidlovačce(březen 2004) v režii Petera Gábora a s hudební úpravouKarla Růžičky jsou brněnští mnohem blíže originálu ahlavně současnému mladému publiku.Felliniho film Ginger a Fred z roku 1985 je jedním z těch jehoděl, která v poslední době znovu přitahují pozornost a dostáváse jim i divadelních verzí. Připomeňme ostravskou činohernípodobu Sladkého života či brněnskou verzi Ginger aFred, založenou ale na zcela jiné italské dramatizaci (uvedloMěstské divadlo Brno). Pražský produkční tým kolem JaniseSidovského zvolil domácí verzi, jak ji pro divadlo napsalaherečka Kateřina Macháčková a sama se ujala i režie.Hudbu napsal Ondřej Brousek, texty Karel Šíp, do děje jsouzapojeny i dobové standardy známé z taneční interpretaceamerické dvojice Fred Astair a Ginger Rogersové.Inscenátoři ani nepoužívají výrazu muzikál a představeníoznačují jako hudební komedii. Příběh setkání stárnoucíchtanečníků – bývalých imitátorů dvojice Ginger a Fredna pozadí jedné pokleslé revue televizní komerční stanice70. let – nás v době uvedení filmu spíše přitahoval herectvímMarcella Mastroianniho a Giulietty Masiny. Nyní, kdyjiž problém komerčních stanic a jejich pokleslé zábavy jei naším aktuálním fenoménem, jsme očekávali trochu více.Macháčkové verze se soustřeďuje spíše na ústřední dvojiciAmélii (Božidara Turzonovová) a Pipeho (Ladislav Županič)a má dvě nerovnocenné poloviny. V první části přípravyshow je hudební prvek omezen na jedinou píseň, v druhéčásti – samotné show – se přece jen rozproudí děj o něcovíce, zazní i několik písní a hudebních čísel. Pak však najednouztrácí dech a po rozchodu protagonistů a smrti Pipehoje náhle ukončena nástupem všech účinkujících jak při skutečnételevizní show.Tvůrci trochu přecenili své síly a představení by prospělyurčité změny v dějové linii i v režijní podobě většiny scén.Pražský Ginger a Fred tak sice nezklame, ale ani přílišnenadchne. •