stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

22divadlo – opera · balet · muzikálnová inscenaceŘeckých pašijíbohuslava martinŮv národním divadlenĚkolik poznámekk novému pŘekladulibreta Aleš BřezinaOpery Bohuslava Martinů, ať už vznikly na libreta ve francouzštině,angličtině, italštině nebo němčině, byly na českýchoperních scénách uváděny vždy v překladu do češtiny.Československá premiéra druhé verze Řeckých pašijí seuskutečnila 3. 3. 1962 v Brně. Překlad Evy Bezděkové sesetkal na rozdíl od jejích překladů jiných oper B. Martinůse značně kritickým ohlasem.Navzdory všem výhradám se Řecké pašije provádějí ve stávajícímčeském překladu dodnes. Pro připravovanou premiéruna scéně Národního divadla v Praze (13. 4. 2006)požádalo vedení opery autora těchto řádků o vytvoření novéhopřekladu. Při srovnání se skladatelovým původním anglickýmlibretem vyšlo velmi záhy najevo, že předcházejícíčeský překlad má řadu problematických aspektů. Je napříkladzřejmé, že nevznikl na základě anglického originálu,nýbrž jeho německé verze, kterou vyhotovil Helmut Wagnera Karl Heinz Füssl pro světovou premiéru opery v Městskémdivadle v Curychu 9. 6. 1961 (v hudebním nastudováníPaula Sachera). To je samozřejmě naprosto problematickéa má to mj. za následek příliš volné zacházení s předlohoua opomíjení skladatelem stanoveného poměru mezi slovema hudbou. Na místech, která Martinů hudebně akcentoval,se tak často ocitla slova jiná, čímž bylo zkresleno celkovévyznění díla. Zároveň došlo ke zkreslení původního notovéhozáznamu vokálních hlasů, který byl přizpůsoben novémuněmeckému textu. Eva Bezděková tedy svůj překlad nepsalana melodie a rytmy B. Martinů, nýbrž na jejich úpravy provedenéněmeckými překladateli. V novém překladu se vracímv maximální možné míře k původnímu notovému zápisuB. Martinů.Dobře známý represivní postoj komunistického režimuk církvi byl zřejmě důvodem k oslabení religiózních kontextův prvním překladu Řeckých pašijí. To je zcela pochopitelné,i tak se musíme obdivovat odvaze brněnské scény uvéstreligiózní operu exilového autora, označovaného v komunistickémČeskoslovensku 50. let za zrádce a sluhu kapitalismu.Touto autocenzurou byla nicméně výrazně ochuzenavýznamná spirituální rovina opery, v níž dominantní partyzpívají dva kněží a hlavní postavy se identifikují s biblickýmipostavami a jejich postoji. Ve svém překladu jsem se protosnažil o co největší blízkost biblické předloze a to nejen vescénách obou kněží, kde je tato souvislost zřejmá na prvnípohled, nýbrž i v jednodušších scénách z každodenního životaostatních postav, ve kterých Kazantzakis často parafrázovalbiblické výjevy a situace.Původní překlad nerespektoval odlišné jazykové úrovně jednotlivýchpostav, čímž došlo v rozporu s románovou předlohoui se skladatelovým libretem k jejich nivelizaci – prostýovčák Manolios v něm mluvil za všech situací stejně vznešenějako třeba kněz Grigoris, slovník prohnaného obchodníkaJanakose, užívajícího převážně jednoduché slovní obraty,místy i hovorové, se přestal lišit od vznešené prostoty vdovyKateřiny. Dobře míněné zušlechťování jazyka předlohy podlemého soudu ochuzovalo Řecké pašije o střety kontrastujícíchjazykových rovin a ubíralo na konfliktnosti dramatickýmsituacím, kterých je plná.V duchu starší tradice překladů se Bezděková vyhýbá repetitivnímuopakování slov a vět. Právě to ale patří k hlavnímvýrazových prostředkům emocemi nabitých a vzrušenýchscén z oper Bohuslava Martinů (viz např. setkání Michelas Juliette v 1. jednání stejnojmenné opery: „…přišel jste…,přišel jste… povídejte… povídejte… mluvte… mluvte… prosím…prosím… vrátím se… vrátím se hned“). V Řeckýchpašijích se toto pojetí výrazně projevuje např. ve třetím jednáníve scéně setkání Manoliose s Kateřinou, která svouradost nad příchodem milované osoby vyjadřuje mnohonásobnýmopakováním stále stejných slov: „It’s you! It’s you!“(v překladu E. Bezděkové: Ty sám! Ty ke mně jdeš!).V novém překladu jsem usiloval o přirozený spád řeči, kterýje charakteristickým výrazovým prostředkem obou autorůdíla, tedy N. Kazantzakise a B. Martinů. V neposlední řadějsem do partitury vrátil ty scénické poznámky, které prvnívydání opominulo. Kromě skladatelova autografu jsem svůjpřeklad srovnával též s původním anglickým vydáním románuNikose Kazantzakise a s jeho českým překladem. Při překládáníčástí parafrázujících biblické výjevy jsem pro srovnáníužíval osobního skladatelova exempláře Bible z roku1890, vycházejícího z Bible kralické.Bohuslav Martinů: Řecké pašije. Opera o čtyřech jednáníchz let 1954–1959, libreto skladatel podle románu NikoseKazantzakise Kristus znovu ukřižovaný z roku 1948, českýpřeklad Aleš Březina. Hudební nastudování Jiří Bělohlávek,dirigent Jiří Bělohlávek, Zbyněk Müller, režie JiříNekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Tereza Šímová,pohybová spolupráce Števo Capko, sbormistr Pavel Vaněk,sólisté, orchestr, sbor a balet opery Národního divadla. Premiéry13. a 15. 4. 2006 od 19 hodin v Národním divadle.Reprízy: 18. a 24. 4., 22. 5., 7. 6. 2006. •Scénický návrh Daniela Dvořáka (2006)Zadáno pro: Národní divadlo v Prazefoto archiv