Článek: VILA NAD JEZEREM - Architekt

TOP REALIZACE 21zadáním od soukromého investora se ve svépraxi nesetkává často. Proto mě požádalo souhlas s jeho využitím pro své studentyna fakultě architektury v Liberci k účelůmročníkové práce. Žel, v době, kdy tytopráce byly na fakultě prezentovány, jsem bylv zahraničí, a tak jsem je neviděl. Pozdějimě ale na jednu, kterou oponoval, upozornilMichal Froněk z Olgoj Chorchoj. Šlo o velmizajímavé pojetí projektu od studenta, kterýdnes působí v Holandsku. Takže paradoxnětato soutěž vyvolala v život soutěže další.Studenti z Liberce dokonce strávili nějaký časi přímo zde na místě, aby se sžili s prostředím.Myslím, že i pro ně to mohlo být hodněinspirativní místo…Byly v zadávacích podmínkách kroměprovozních požadavků ještě nějakékonstrukční nebo hmotové představy?Ano, chtěl jsem, aby tento dům byl zásadněodlišný od bytu, který mám v centru Prahy –tedy maximálně otevřený prostředí a spojenýs přírodou, každá místnost aby měla výstupven, a to buď přímo na pozemek, nebo balkonči terasu. A to bylo úskalí jinak velmi krásnéhoprojektu paní Cajthamlové, která vytvořilaapartní kříž, ale všechno bylo tomuto nápadupodřízeno, takže to v důsledku nemohlomoji představu propojení každé místnostis venkovním prostředím dodržet. Byl totakový pták s roztaženými křídly, který mě pakinspiroval k velkému molu, jež ve svém projektuna mou žádost dokomponoval architektRýzner. Všeobecně se dá říci, že pro projektLuďka Rýznera jsem se rozhodl právě proto, ženejdůsledněji vyšel vstříc mému zadání.Když hovoříte o provozní stránce domu,využíváte ho spíš jako víkendové bydlení?Zatím ano, část týdne jsem v Praze a část tady.Ale uvažuji o tom, že jak mi bude přibývat let,tak zde patrně začnu trávit čím dál víc času.A protože nikdy nevíte, jak se zákruty životazatočí, dbal jsem na to, aby řešení dispozicedomu bylo maximálně variabilní.Jak funguje dům v současnosti? Je tosamozřejmě dům 21. století. Má tedy téměřvše, co součastné technické možnostinabízejí. Kdekoli na světě se mohu přesinternet podívat, co se v domě děje. Jerozdělen na několik vzájemně bezpečnostněoddělitelných sekcí. Mohu ho i řídit na dálku,tedy otevírat nebo zamykat, a tak napříkladmůžu dovnitř pustit někoho i na dálku a otevřítjen určitou zónu, aniž bych byl u toho přítomena aniž by mohl vstoupit tam, kam ho pustitnechci. Jednotlivé části domu se dají vzájemněseparovat tak, aby měl každý své soukromí,a cesty obyvatel domu se nemusí křížit, pokudto zrovna nechtějí. To právě projekt MarkétyCajthamlové neumožňoval.Rýznerův přístup splnil nejdokonalejizadávací podmínky… S panem architektemjsme se shodli na podstatných parametrechdomu. Někdy architekti nadřazují svoji vizi nadpotřeby uživatele. Jako když projektují v parkukomunikaci, nějakou excelentní křivku, alenakonec si lidé prošlapou jinou cestu, kteráje praktická a lépe chodcům vyhovuje. A tonení Rýznerův případ. Pracovat s omezeními,ať již danými požadavky zadavatele, neboprostorovými či třeba fi nančními, je složitějšínež vytvořit krásné dílo svobodně, bez všechomezení.Jaká byla míra vaší součinnosti?Samozřejmě jsme hodně diskutovali, řada věcíse měnila a projekt se posouval. I poté, kdyžjsem stál už v konkrétním prostoru, jsem siještě uvědomoval některé souvislosti, a tak sepředělávalo dál. Nechtěl jsem se dopustit chybani u maličkosti, které v projektu nebyly, třebakde si co budu odkládat nebo kde a jak budevečer dopadat světlo z lampy. Takže projekt seměnil jako výsledek našeho dialogu.Pan architekt Rýzner hovořil o flexibilitěfunkcí. Nakolik to byl váš požadavek?Již jsem se toho dotkl. I když se mi dům„šil na míru“, vždy jsem myslel i na to, žev budoucnu se cokoli může v mém životězměnit, a tak třeba budu potřebovat napříkladhostinský pokoj předělat na pracovnua pracovnu, která je bezbariérová, třebana ložnici. Můj osobní život, pracovníi zdravotní situace můžou časem vyvolatpotřebu překvalifi kování funkci jednotlivýchmístností. Nakonec i můj život jednou skončía dům by měl stejně dobře sloužit i jehodalším obyvatelům. Takže jsem stavbuvnímal i z těchto hledisek a dbal i na určitoumultifunkčnost většiny prostor.Jak byste charakterizoval Rýznerůvkoncept? Nechtěl jsem svůj život podříditdesignu – i když ho mám rád. Naopak jsempožadoval, aby design sloužil mně. Také jsemnechtěl, aby to byl exkluzivně vyhlížející důmk fotografování nebo publikování v časopisecha strhávající v ulici mezi původní zástavbou,na sebe veškerou pozornost. Myslím, že se topodařilo a dům z ulice působí jako nenápadnájednopatrová stavba, která svou hmotu rozložíve stráni směrem k jezeru, při pohledu od něhose však ztrácí mezi stromy, a tedy ani odtamtudnepůsobí vyzývavě. Líbí se mi, že jsou zdemateriály, které budou umět stárnout se mnou– sklo, železo, kámen.Čím přispěl váš dům ke zdejšímu geniuloci? Použitý kámen je typickým materiálemv zdejší lokalitě, ale v takovém rozsahu jezde použit poprvé. Dům přispívá k posíleníatmosféry letoviska, protože má trochujižanský vzhled. Tím se sice vymyká tradicikonvenční okolní architektury, ale přitomsouzní s náladou místa, kam se jezdíodpočívat. V neposlední řadě je v tétooblasti první výzvou ke kvalitní architektuře,protože zatím v širším okolí nebyla postavenažádná jiná architektonicky zajímavá, kvalitnístavba. Věřím, že to může napomoct tomutostále ještě trochu spícímu místu k určitémuoživení. Každopádně nejvýraznější prvekdomu, kterým je molo směřující k jezerua zavěšeno pod korunami stromů, užvyvolalo mezi místními obyvateli odezvu,a tak při rekonstrukci sousedního domujeho majitel tento prvek ke svému domu takézakomponoval, přičemž vím o nejméně jednomdalším záměru, kdy další stavebník v ulicichce také k domu přistavět obdobné molo.Takže až za několik desetiletí budou teoreticiarchitektury zkoumat, jak tento prvek tadyzlidověl a stal se typickou součásti místníarchitektury, můžou najít vysvětlení v tomtorozhovoru…