březen 2010 - Evangelický sbor v Merklíně u Přeštic

– 8 –Z historieTentokrát je na pořadu pár slov o pokračování čekého protestantismu- po Janu Husovi přichází na řadu Jednota bratrská.Jednota bratrská vznikla v Čechách v období husitských válek,těsně před nástupem Jiřího z Poděbrad na český trůn. Bylo to období, kdyradikální „táborské“ husitství bylo poraženo a umírněná církev podobojívedená Janem Rokycanou hledala cestu kompromisu s katolickou církví.Ovlivněna učením Petra Chelčického, byla založena Bratrem Řehořemv Kunvaldu v severovýchodních Čechách v roce 1457.Bratr Řehoř tam odešel z Prahy, kde byl svědkem vnitřních krizía zápasů o další směřování husitské církve. V Emauzském klášteře, kdepůsobil jako hospodářský správce, se spřátelil s Petrem Paynem, který zdev ústraní dožíval. Byl v kontaktu s Martinem Lupáčem, který byl Jiřímz Poděbrad a Rokycanou odstaven na „druhou kolej“. Tito dva významnípředstavitelé radikálního husitství ho podpořili v jeho záměru odejítz Prahy.Lupáč radil prvním Bratřím, že pokud chtějí zůstat věrni reformaci,musí opustit představu, že církev je závislá na posloupnosti biskupskéhosvěcení. Což ve svém důsledku znamenalo volbu vlastního duchovenstvaa úplné oddělení od katolické církve. Jednota bratrská tak vzniklaz velkého zklamání nad zmarem husitské revoluce, s tím, že zavrhlaprogram obrany víry mečem.Členové Jednoty bratrské zdůrazňovali trojí ideál víry, láskya naděje, se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učenínebo církevní tradici. Od části Chelčického nauky, která odmítala praktickyveškeré vzdělávání, se ale postupně vzdálila.Jednota bratrská se od počátku své existence dostala do konfliktníhovztahu nejen s katolíky, ale i s kališníky. Na rozdíl od kališníkůnezachovávala žádnou formální spojitost se všeobecnou církví (tj. s katolickou),což komplikovalo její postavení na domácí i zahraniční půdě.První členové Jednoty byli jako sektáři pronásledováni husity, až pozdějise církev dokázala v českých zemích obecněji etablovat.Církev se rozrůstala a šířila po Čechách a na Moravě. Mezi nejvýznačnějšípředstavitele patřili Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Blahoslavnebo Jan Ámos Komenský.Prudké zhoršení postavení církve nastalo během protireformacepo bitvě na Bílé Hoře, kdy došlo ke znemožnění její existence, stejně jakovšech ostatních protestantských církví. Mnoho protestantů opustilovlast jako exulanti, jen menšina z těch, kteří zůstali doma, se snažila