MĚSÍČNÍK PRO REGION JIHOVÝCHODNĚ ZA PRAHOU - Zápraží

RozhovorRozhovorKam všude přináší radostklavírista z KameniceLibor Nováček, letos třicetiletý světoznámýklavírista, začínal v Kamenici, kde také chodildo školy. Získal mezinárodní renomé za svojiinterpretaci děl Johannesa Brahmse a FerenceLiszta a přes svoje mládí je srovnáváns velkými umělci, jako byl C. Arrau neboW. Kempff. Jeho interpretace je popisovánajako „mimořádně poetická a niterná“. Liborůvposlední CD s díly J. Brahmse, který vyšelv září 2008, je zcela mimořádně hodnocenv řadě hudebních recenzí a tato „naprosto strhujícínahrávka“ získala ohodnocení 5*****a „Instrumental Choice“ v BBC Music Magazine.Libor Nováček vystoupí na Mezinárodnímhudebním festivalu Pražské jaro v Rudolfinu 2.června na večerním koncertu. Zahraje SonátuF dur Josepha Haydna, od Clauda DebussyhoPreludia a od Bohuslava Martinů Tři české tance.Zeptali jsme se ho:Jak se stát dobrým klavíristou?To je otázka nezodpověditelná. Je to dar odBoha, talent, práce, zodpovědnost, podpora rodiny,přátel, partnerky, známých…. Nestačí jenzačít od malička, ale nutné je probojovat se přesobdobí, která jsou složitá – malé dítě, teenageratd… Určitě to není práce srovnatelná s mnohanormálními povoláními, je tu několik desítekfaktorů, které člověk musí splnit, ale ani po jejichsplnění úspěch garantován není.Kdy jste začal?Ve čtyřech letech jsem začal zpívat. Následovalyi začáteční hodiny u klavíru – protože jsemnechodil do školky, naši mě spíš z legrace zapsalina kurz mého strýce. Po necelém rocejsem se naučil jednoduché skladbičky a ty jsemzahrál na koncertě. Tam strýc rozpoznal troškutalentu, a proto se rozhodl se mi intenzivnějivěnovat.Museli vás coby dítě byť minimálně nutit, abystesi sedl za klavír a cvičil?Ne, byla to pro mne velká zábava, hra. Učilomě to disciplíně, třeba jsem si uvědomil, že je 5hodin odpoledne a že to je můj čas jít cvičit.Kolik hodin denně cvičíte?Pokud je to možno pracuji ráno a večer a snažímse cvičit denně minimálně dvě až 3 hodiny,abych udržel prsty v kondici. Před důležitýmkoncertem cvičím až 10 hodin denně.Co nejraději hrajete?Procházím fázemi…v danou chvíli Haydn, Debussy,Janáček, láskou je Johaness Brahmsa Ferenc Liszt.Jaké je české publikum?Od té doby, co žiji v Anglii, se v Čechách objevujiminimálně, hrál jsem tady asi třikrát a občasi pro dobročinné účely. Loni v Praze v Rudolfinubylo publikum příjemné. Nebývá tadytak temperamentní v ovacích jako jsou Italovénebo Španělé ale jinak se mi tu hraje tu skvělea těším se na další koncerty.Budoucnost?Kromě mnoha zajímavých a důležitých vystoupenítaké rád cestuji a přivážím hudbu do zemí,kde tolik hudby není možno, do míst, kde sevážná hudba moc nehraje. Koncertoval jsemi v Indii, Keni, Zimbabwe, tam se mi hrajekrásně, protože publikum je vděčné, lidé jsourádi, že se jim tam objeví hudebník, který jimpředvede živé vystoupení. Snažím se tak troskupřinášet radost.Jak bojujete s trémou?Člověk se naučí bojovat praxí. Mám za sebouvíce než šest set koncertů a veřejných vystoupení.Po čase získáte sebedůvěru, je to tak trochujako když se učíte jezdit autem. Když se cítímdobře připraven na koncert, je tréma menší. Pomáhámně hypnóza, relaxace, uvolnění.V Anglii žijete přes deset let. V Londýně neboněkde v okolí?Odstěhoval jsem se z Londýna, protože mi nevyhovovalshon a rušnost města. Narodil jsemse za Prahou na vesnici, byl jsem zvyklý na styks přírodou, kde je les, velké pole… to je velkáinspirace. I tady v Angliích žiji v domečku, kdesi mohu bez problému ve tři hodiny ráno zahrátna klavír.DFSTŘÍHALA PANENKY NA JEŽKAMARTINA ČECHOVÁ, charismatická zpěvačka, kadeřnice a maminkaBydlíš v novém domku na okraji Strančic,jaký vztah máš k tomuto regionu?Pocházím z Prahy. Můj dědeček, který se toužilodstěhovat za čerstvým vzduchem a do přírody,tady před lety postavil chatu. Kdysi nasedldo vlaku, když se blížil ke Strančicím,hned vystoupil. Moc se mu zde líbilo. Zaujaloho, že jsou stranou a poseté stráněmi (protoasi Strančice). Takhle mi to vyprávěli. Na chatějsem strávila úžasné dětství, ve volných chvílíchjezdila na koních a pečovala o ně. I kdyžčasu moc nezbývalo. Od malička jsem začalazpívat ve sboru Bambini di Praga. Ve Strančicíchmám mnoho přátel. Trvale jsem se zdeusídlila od roku 2005. Na místě, kde byla chata,máme nyní s manželem dům.Zmínila ses o sboru Bambini di Praga. Jakses do něj dostala?Byl to věhlasný sbor, měl určité jméno. Škoda,co se stalo s panem Bohumilem Kulinským.K tomu se však nechci vracet. Pan Kulinskýs paní profesorkou, jeho maminkou, objíždělipo Praze školy a hledali talenty. Dostali sedo Prahy 4 v Krči, kde jsem bydlela a chodilado školy. Zazpívala jsem mou nejoblíbenějšípísničku „Za našimi okny, teče vodička“. Bylajsem vybrána a od 10 let jsem zpívala v tomtosboru. Projela jsem kus světa. Se sborem navštíviladvakrát Japonsko, Rakousko a tak. Byloto krásné, i když časově náročné období.Mnozí čtenáři si možná vzpomenou na tvébig beatové období, kdy jsi vystupovala podpseudonymem PET. Jak na něj vzpomínáš?Hezky. Bylo to fajn období. Ve spoluprácis Pavlem Holým, producentem kapely Dr. Maxjsem vydala tři CD a koncertovala. PET znamenalopes, mazlíček, miláček. Pseudonym sevztahoval hlavně na kapelu. Pak mě oslovili proúčinkování v muzikálech.Účinkovala jsi v muzikálech Johanka z Arkuči Excalibur. Jaké byly tvé muzikálovézačátky?Přiznám se, že jsem do muzikálu nikdy v životěnechtěla jít. Ale nikdy neříkej nikdy.Pro účinkování v muzikálu Johanka z Arkujsem byla oslovena Ondřejem Soukupem a GábinouOsvaldovou. Je zvláštní, že o mně mocneslyšeli. Když mně viděli, jako první je zaujalmůj vzhled. Měla jsem vlasy na ježka a blond.Prý jsem vypadala, jako Milla Jovovič, kteráhrála Johanku. Také se jim líbilo, že jsem byladroboučká a malinká. Šla jsem na konkurs Johankyz Arku a tam vyhrála hned role dvě. SvatouMarkétu, což je vedlejší role, i když jseštam pořád na jevišti. Zpíváš, tancuješ. Asi 5xse převlékáš. Byla to fuška. Pak jsem se alternovalas Lucií Bílou a Bárou Basikovou v hlavníroli Johanky. Tam mé účinkování v muzikálechzačalo. Johanka z Arku je moje srdeční záležitost,hrála jsem ji třeba i 10x za měsíc. Potéjsem zpívala v muzikálu Excalibur jako Ginevra.Také v alternaci s Lucií Bílou. Pak jsemotěhotněla a skončila.Jak se ti hrálo po boku předních muzikantůa zpěváků, kteří jsou navíc komerčněznámí?Bylo to těžké. Stala se mi situace v Johancez Arku, kdy jsem měla zpívat a diváci se těšilina Lucku či Báru, které byly prezentovány. Jájsem, jakožto jedna z představitelek hlavní roleJohanky, byla často opomíjena. Stalo se, že nazačátku představení asi 15 lidí šlo do produkcea chtělo vrátit peníze. Koupili lístky na Lucku čiBáru. Což mně mrzelo. Na druhou stranu i nakoplo,abych dokázala těm lidem, že roli Johankymám oprávněně a umím ji zazpívat. Na produkcidivákům řekli, ať si jdou sednout a představeníposlechnout. Když se jim nebude líbit,tak jim produkce peníze vrátí. Bylo mi vyprávěno,že po představení 15 lidí šlo znovu do produkcea hlásilo ovace. To mně potěšilo a získalajsem i více sebevědomí. Pro tuto profesi jedůležité. Snažíš se být nejlepší, aby ses hvězdámvyrovnávala.Je pro tebe důležité se s rolí ztotožnit?Hodně. Pouštíš si filmy, čteš knížky. Musíš sedo toho vžít. Připadalo nám s kolegyněmi, jakobychom v té době žily a byly v Johance upálené.Silné nepopsatelné prožitky.Mohou tě čtenáři Zápraží nyní spatřit někdezpívat či hrát?Před půl rokem mně oslovila produkce z divadlaKalich. Bude se obnovovat premiéra muzikáluJohanka z Arku. Byla mi opět nabídnutarole Johanky i svaté Markéty. Mám teď dilema.Poněvadž ve Strančicích rozjíždím s Lucií Sládečkovou,mou společnicí, nové větší kadeřnictví.Rozšiřujeme služby o manikúru, pedikúru,masáže a kosmetiku. V květnu otevíráme. Dotoho muzikál a mateřská… Uvidím, jak buduvše stíhat a zda se do muzikálu vrátím. V záříbude premiéra.Zmínila ses o kadeřnictví. Co tě lákalo k takovémukroku?Už od malička jsem stříhala všechny panenkyna ježka. Vzpomínám, kdy má mamka chodilakaždý týden ke kadeřnici a já se tam ráda chodilakoukat. Úplně jsem nesnášela, když ovšem někdoměl stříhat mně. Kadeřnicí jsem se vyučila.Tato profese se mi líbí, ač jsem měla ve druhémročníku nabídku odejít na hudební konzervatoř.Působí mi radost, když mohu ženám upravovatvzhled a zvedat jim sebevědomí. Mám tedy dvěprofese a obě mně baví a naplňují.Bude salón něčím netradiční?Chceme ho pojmout relaxačně regeneračním.Zabývám se také energií a numerologií. Vykládámi karty.Máš takřka tříletou dceru Sandru. Jak si užívášmateřství?Nejsem typická „profi“ matka, abych se dítětivěnovala zcela a úplně. Užívám si tu roli.Ovšem jsem i ráda, že půl dne jsem maminkoua půl dne pracuji. Staré kadeřnictví mámv domku, kde za mnou holčička může přijít.Nové kadeřnictví už bude mimo dům. Sandrapůjde na podzim do školky.Co bys vzkázala čtenářům?Aby se více obraceli k přírodě a nemysleli jenna sebe. Mysleli i na druhého. Rok 2009 mánumerologii v součtu 11. To není ideální číslo.Spousta lidí se rozchází, je špatná energie. Radímlidem, aby více hledali hodnoty jeden nadruhém. Hlavně ať přeje zdraví. A nikam senehonit.Za rozhovor děkuje Petra NyklováKompletní texty a další informace naleznete na www.zaprazi.eu strana 6 Kompletní texty a další informace naleznete na www.zaprazi.eu strana 7