ZEN 06/13 - Mladá fronta

sloupEkPlanetaDOBRO DOŠLI. Chorvatský investigativní novinářDomagoj Margetić se mohl stát žurnalistickoulegendou a jeho práci mohla Evropská unievydávat za následováníhodný příklad ve svém tolikdeklarovaném boji proti korupci, zaměřenémpředevším na novější členské státy. Margetičovise totiž podařil kousek, kterým by strčil do kapsyi autory aféry Watergate – pomocí mravenčípráce a mnoha dokumentů dokázal, že desítkychorvatských politiků nakradly a přes jednubanku na tajné účty uložily 50 miliard eur.A kdo je na seznamu lidí, kteří jsou do praní špinavýchpeněz a daňových úniků zapojeni? Třebazakladatel největší chorvatské pravicové stranyHDZ, někdejší jugoslávský generál a první prezidentnezávislého Chorvatska Franjo Tudjman,nynější předseda stejné strany a bývalý šéf tajnéslužby Tomislav Karamarko, předseda vládní stranyIDS Ivan Jakovčić či znovuzvolený primátorZáhřebu a neúspěšný prezidentský kandidátMilan Bandić.Nyní vládnoucí sociální demokratéz SDP, kteří právě dovedli Chorvatskodo Evropské unie, mají v aféřenamočeny hned tři klíčové ministry– ministr financí byl lobbistou tétobanky, ministr spravedlnosti advokátemmediálního magnáta NinoslavaPaviče, jednoho z oněch majitelůtajných účtů, a ministr vnitraředitelem Pavičova impéria v době,kdy tyto tajné účty vznikaly. Naštěstípro ně se kauza týká účtů v jedinébance s názvem Hypo Bank; vládnípolitici totiž zřejmě prali peníze přes jinéinstituce, a tudíž jsou do zmíněných machinacízapojeni spíše nepřímo. Jako premiér ZoranMilanović, jehož bratr získal podezřelý úvěrod německé LHB Bank v době, kdy ji řídil člověk,jenž předtím tajné účty v pozici ředitele HypoBank chorvatským politikům vytvořil. Ať tak čionak, celkový objem uloupených peněz budepodle všeho několikanásobně vyšší.I když na rozkrytí nelegálního financování politickýchstran a korupce nebývalých rozměrůnovinář pracoval několik let a dokonale popsalfungování moderního politického systému (vzpomeňmena českou Krakatici či slovenskou Gorilu),výsledek Margetičova heroického výkonu je08ZENText v našípravidelné rubriceo neobvyklýchekonomickýchsouvislostechzvedne náladuvšem, kteří lomírukama nadpoměry v Česku.protože i v zemi,kam míříme zasluncem, rybasmrdí od hlavy.Domagoj Margetić byměl být v Chorvatskuoslavován jakobojovník protikorupci. Jenže to byo jeho odhaleníchmusel někdo vědět.Foto: Pravda.rsneslavný. Chorvatská ani evropská veřejnost seo něm totiž nedozvěděla.* Většina médií patřívydavatelství zmíněného držitele tajného účtuNinoslava Paviče, největší síť novinových stánkůTisak a supermarketů Konzum zase vlastní jinýmajitel nelegálního účtu – a největší inzerentv zemi – Ivica Todorić, oficiálně nejbohatší Chorvat.Margetić na protest zahájil hladovku se slovy:„Buď se veřejnost dozví pravdu, nebo zemřu.“Uběhlo pár týdnů, veřejnost stále nic neví a Margetićznovu pozvolna přibírá – hladovku přerušilpřed svou návštěvou Evropského parlamentu,kam bláhově upnul svoje naděje. Jeho květnovéslyšení před Výborem pro boj s korupcí a organizovanýmzločinem proběhlo před hrstkou nudícíchse poslanců, jichž se, jak prozradily jejich následnédotazy, musejí všichni političtí i apolitičtítuneláři opravdu bát. Jeden se třeba bezelstně zeptal:„Co pro vás můžeme udělat?“**Dlužno dodat, že Hypo Bank není chorvatská,ale rakouská. Margetić se k informacímdostal i proto, že aféra s Hypo AlpeAdria Bank vypukla v Rakousku.***CHORVATSKÝ RATH. Chorvatskoje na vstup do EU nicméněplně připraveno. Na zprávu Evropskékomise, která nabádala Chorvatyk většímu boji proti korupci,Jadran odpověděl. Kvůli vnitrostranickémuboji zamířil na deset let dovězení bývalý chorvatský premiérIvo Sanader, který si domů přineslv přepravce na maso v přepočtu 56 milionůkorun. Více než 1 000 000 000 000ukradených Kč dál leží na účtech „malé“rakouské banky. Sanader byl českými médiivýstižně připodobněn k bývalému hejtmanoviDavidu Rathovi. Ten jeve vazbě (na rozdíl odvelkých zlodějů) takéza pár milionů v krabici.Boj proti korupciv EU, podobně jakostavba tunelu Blanka,je v plném proudu.Milan Vidlákeditor ZENu* Informace zveřejňoval Margetić přes blog, Facebook či stránky Occupy Croatia. ** Margetičovo vystoupení je k vidění v angličtině nawww.youtube.com/watch?v=IzkSjogx1hE ***Známý korutanský politik Jörg Haider si přes Hypo Bank ulil v Lichtenštejnsku cca miliardukorun. Kdyby v roce 2008 nezemřel, možná by tento systém, na kterém se podílela celá místní politická reprezentace, nikdy nebyl odhalen.▼ A131007473www.fb.com/adishop.cz

pražský chodEc7edmtipů na skvělámístaPřipravila Hana de GoeijIlustrace Tereza Kovandovákozí semiš zpod apeninOC Atrium Flora, Vinohradská 151Novou prodejnu s obuví a doplňkyzářícími italským šarmem otevřelaspolečnost NeroGiardini. Denně proně v Itálii vyrobí 19 dodavatelů 18 tisícpárů bot. Hlavním materiálem provýrobu NeroGiardini je italská kůže– nejčastěji telecí a kozí a takékozí semiš.vůně venkovaNárodní 37, Praha 1U vchodu do Le Carrouselnezakopněte o umněnaaranžované kolo s tradičnímkošíkem. V interiéru v barváchfrancouzského venkovau dřevěných stolků nadcroissantem a kávou se vámmožná zatočí hlava.léto na špičkáchNa Poříčí 25, Praha 1Hýbat se lze v každém věku.Třeba v baletní akademiiprimabaleríny Národníhodivadla Adély Pollertové, kteránově otevřela v prostoráchČerné labutě. Propoťte dresa protančete létem na špičkách.BOSS HUGO BOSS International Markets AG Phone +41 41 72 73 800 www.hugoboss.compolaroid žijeHusinecká 14, Praha 3V Polagraphu, maléfotografické galerii spojenés obchůdkem, zaměřené nainstantní fotografii Polaroida lomografii, uvidíte práce jakmladých autorů a studentů,tak snímky známýchfotografů nejen z Česka.swingující pátekNárodní 1393/4, Praha 1Navraťte se zpět do blyštivýchdob první republiky při pátečníchswingových večerech oblečenýchdo moderního kabátu v tančírněNona Cafe. K dobové atmosféřepřispívá výhled na osvětlenouNárodní třídu s dobovoukavárnou Slavia.rozmarné létoCeletná 17, Praha 1Divadelní spolek Kašpar uvádí od června do záříRozmarné léto a hlásí: „Otevřeme říční lázněAntonína Důry s molem i terasou pro návštěvníky,na náměstí přitáhne vůz kouzelník Arnoštek,napne provaz a představení může začít!“řekněte sýrVáclavské náměstí 56, Praha 1Více než 200 m 2 věnovaných sýru,tak vypadá nová La FormaggeriaGrand Moravia. Nabízejí tu velký výběrčeských, italských, francouzskýchi švýcarských druhů.▼ a131007470Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala APraha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C10ZEN

SEriálSelský rozum, díl 1.ZEN ve spolupráci s dánskou Saxo Bank připravilsérii článků pro skeptické investory, kteří hledís nedůvěrou na vývoj globální ekonomiky.Text Milan VidlákFoto Saxo BankLars SeierChristensen,zakladatelSaxo BankLars Seier Christensen je v lizemezinárodních bankéřů výjimečnápostava. Tento zakladateldánské Saxo Banks hodnotou přes 20 miliard dánskýchkorun neváhá tvrdě kritizovatpostup Evropské unie na finančníchtrzích. Nezávislá Saxo Bank je vůbecnetradiční banka. Neposkytuježádné úvěry. Soustředí se pouze nainvestování. ZENu je tento „protestantský“přístup sympatický, a takmanagement banky požádal, aby sebanka stala partnerem našeho novéhoseriálu s názvem Selský rozum.Budeme se v něm věnovat opatrnému,kvalifikovanému, diverzifikovanému,zkrátka rozumnému investování.V prvním díle přinášímevýňatky z exkluzivního rozhovorus panem Christensenem, které velicesouzní s názory redakce ZENu. Jehorozšířenou verzi najdete na našemwebu zen.e15.cz.Když došlo na Kypru ke konfiskacivkladů střadatelů v bankách,mluvil jste o porušení základníchvlastnických práv, které bylo malézemi nadiktováno cizími silami…Bylo to zásadní porušení vlastnickýchpráv a každému majitelibankovního účtu v Evropě z tohomusí běhat mráz po zádech. Je jistěnezbytné, aby byla stanovena jistápravidla, kdy a jak budou zákaznícinést odpovědnost za to, jakou bankusi zvolili. Kyperskému řešení nicméněod začátku tato jasná pravidlascházela.Jedním z možných vysvětlení je to,že může jít o trénink na podobnářešení v jiných zemích.Ano, na Kypru to bylo svým způsobempřes šablonu. Můžeme očekávatnejen nahrnutí peněz do dalšíchproblémových zemí, ale také konfiskačnídaně z bohatství, prezentovanéjako projevy solidarity.Ve svých článcích se vůči způsobutakzvané „záchrany“ eurozónyvymezujete velmi ostře…Euro ukázalo svoji pravou tvář a každýs rozumným pohledem na světnyní vidí, že tato měnová spolupráceje historickým neúspěchem, kterýmůže mít pro Evropu v porovnání sezbytkem světa osudové důsledky.Jak je možné, že přijde krize v jednotlivýchzemích vždy tak náhle?Kypr se zhroutil během pár dní.Politici vytvořili systém, jenž zabraňujevolnému trhu naložit s excesypodle svého. Součástí kapitalismuje, že řeší krize a odhaluje špatnéobchodní modely; není to vždyckypěkné, ale je to účinnější a rychlejšínež zoufalá snaha zachránit něco, couž je ztraceno.Co by měl dělat běžný Evropan,když je nyní jasné, že jeho penízemu mohou být tak snadno ukradeny?V moderně interpretované demokraciiexistuje jen bohužel velmimálo omezení toho, co lidem můžeteprovést. Tím nejsnadnějšímterčem budou bohatí lidé nebo lidé,kteří pracují, střádají a celý životdělali věci správně. Až se nabobtnalésociální státy začnou hroutit podvahou vlastních nezodpovědnýchslibů, rozpadajících se hodnot a neudržitelnéhodemografického vývoje,bude snadné přesvědčit více než50 procent voličů, že konfiskovata krást peníze jiným lidem je vlastněv zájmu vyššího dobra. n▲ A131009141 ▼ A131008989www.fashionweekend.czNejvětší módní událost v České republicePartneři: Hlavní mediální partneři: Pod záštitou:12ZENPozvánka: Přijďte na říjnový seminář o komoditách s mezinárodnímodborníkem Olem Hansenem 17. října 2013. Více na cz.saxobank.com/e15

portrét{Tomáš KelTner}Bodyguardpíše dětemTohle je jiný kouč, než na jaké jste zvyklí. Svou průpravunezískal jako psycholog nebo absolvent MBA,ale v tajných službách a ve válce. Tomáš Keltnerproto ví, že vaším jediným skutečnýmnepřítelem je… váš strach.Text Milan VidlákFoto Bára PrášilováHolky zmizely, to vám asi přichystalyléčku,“ rozesměje se poblíž lesa nedalekoobce Dolní Bezděkov na Kladenskuurostlý muž, když si všimnu,že se po jeho dvou dcerách slehlazem. Bývalý příslušník elitního vojenského útvaruTomáš Keltner sedmiletou Valču a devítiletouKáju něžně oslovuje jako Amazonky a vypráví, žeje zrovna učí stopování, maskování a taktice, protožeje to moc baví.I když strávil několik let v tajné službě, dělal bodyguardazahraničním prezidentům a několika našimministrům a prošel zeměmi s válečným konfliktemjako člen elitní jednotky SoG, kde získali nejvyšší prověrku nBÚ a nATo, dnes píše knihypro děti, jejich rodiče i všechny ostatní o tom, jaksi začít věřit a stát se opravdu svobodnou, sebevědomou,nikým a ničím neovládanou bytostí.V nejvyšších patrech systému a vybaven informacemi,o kterých běžný smrtelník nemá ponětí,totiž pochopil, že „sovy nejsou tím, čím se zdajíbýt“, a demokracie, svoboda a lidská práva bývajíprázdnými pojmy, jež nemívají s realitou nicspolečného. „existují tři zpravodajské moudrosti.První říká: nikdy nikomu nevěř. Druhá: nikdynevíš všechno. A třetí: Všechno je jinak,“ usmíváse šestatřicetiletý řečník, spisovatel a učitel.Jedna věc je něco si uvědomit, ovšem jak s tím naložit,to je věc druhá. „Chtěl jsem v té knížce použítfintu, kdy to pro rodičovo ego vypadá tak, žese ho to vlastně netýká, protože přece čte svémudítěti – ale sám se dozvídá všechny důležité věci,“vypráví o pár dní později v kanceláři svého nakladatelstvíKeltner Publishing v pražských Holešovicíchnad otevřenou knihou s názvem Já věřím,zatím nejčerstvějším kouskem ze svého arzenálu.Příběh malého Petra, který nemá kromě sluníčkažádné kamarády, a proto by chtěl odletět do jinéhosvěta, kde by je našel a byl šťastný, ale nakonecsi díky svému tatínkovi uvědomí, že nový svět simůže vytvořit už tady a teď, doprovodila ilustracemimanželka Tomáše Keltnera marie.Způsob, jak své zkušenosti a poznání přiblížit lidemtak, aby rozuměli, a nestavět se do pozice po-14ZENZEN15

učujícího mentora, hledá už dlouho: „Dřív jsemměl takovou tendenci, že mluvím, i když se měnikdo neptá. Takže já prostě vidím člověka a chcimu říkat věci, na které se vůbec neptá. A ono tonefunguje. I když vydáte obrovskou energii a řeknetety správné informace a vše, co tomu člověkunáleží, on to neuslyší a neudělá nic, není na topřipraven. Moje zkušenost je ta, že nemáte možnostčlověka změnit. Jediné, co můžete udělat, jeinspirovat ho sebou a vlastním příkladem, aby siřekl: Aha, on šel nějakou cestou, říká, že je v určitémstavu, mně se to líbí a já bych to chtěl takyzkusit. To je jediná funkční věc, kterou jsem za tyroky objevil.“Tomáš Keltner si dává i během našeho povídánízáležet, aby nepůsobil jako guru, který se rozhodlprodávat líbivé návody a životní pravdy. „Snažímse lidem říkat, aby nepodléhali těm byznysovýmvěcem a marketingům, které často přicházejí zezahraničí i se zaručenými recepty a duchovnímiučiteli, kteří už naplnili mnoho hal. Ideální je,když si ti lidé uvědomí, že nikoho nepotřebují.“I proto nemá rád všemožné ezoterické směrya říká: „Ezoterik je člověk, který neustále plave nasuchu kraula a pořád o tom mluví; pak ale spadnedo louže a utopí se.“ A rezervovaně se staví také kevšem náboženstvím – činí totiž člověka závislým:„Z církví se staly korporace, jež mají za cíl hromaditmajetek a moc a ovládat. A místo aby pravdunáboženství uchovávalo, dělá pravý opak – informacezkresluje a záměrně dezinformuje.“Tomáš proto staví na vlastní zkušenosti nebolivnitřní pravdivosti. Popisuje, jak člověk na cestěza svobodou a pravdou zažívá něco, co bychommohli popsat asi jako záblesky osvícení: „Je tojako dveře, za které nakouknete, a leknete sea hned zabouchnete. Ale už to jednou provždyvíte, už jste to viděl, i když si to třeba pak nechcetepřiznat. Věřím, že je takhle možné oslovitvšechny lidi. Jde o inspiraci. Protože pravda nebopravdy jsou pořád stejné, po celou dobu existencelidstva – někdo je ví, někdo je neví. Třeba v ezoterickýchsystémech nebo náboženství je spoustademagogie a překrucování. I v nich je ale ta pravdaobsažena. I když cest k ní je hodně. Ale je důležité,aby ten zájemce, který chce odněkud někamdojít, pochopil, co má dělat. Lidé často dogmatizují.Nesnaží se pochopit ten princip, vezmou sijen povrchy informací a myslí si, že když budouněco dodržovat, tak se to musí stát. Vesmír všakfunguje jiným způsobem.“n EZOTERIK JE ČLOVěK, KTERý PLAVE KRAULA NASUChU. PAK ALE SPADNE DO LOUžE A UTOPí SE.Na policejní ani vojenskou kariéru, natož pakdráhu zabývající se duchovním rozvojem, to přitomzpočátku nevypadalo. Jako zapálený programátorse hodlal Tomáš Keltner vydat na fakultukybernetiky ČVUT. Už na základní škole, kdenavštěvoval výběrovou třídu se zaměřením navýpočetní techniku, se ale z ryze praktických důvodůzačal zajímat o bojová umění – vedle sídlilazvláštní škola, kde o pár let starší propadlíci dávalisvým slabším sousedům často na budku. Na gymnáziuse pak při cvičení bojových umění potkals několika detektivy a vojáky. „To mi velmi vonělo,chtěl jsem bejt taky takovej. Říkal jsem si, žechlap má být buď hasič, voják, nebo policajt.“Po maturitě se přihlásil na policejní akademii,kam už ale nenastoupil. „Chtěl jsem do praxe– šel jsem na náborové centrum na policii. Abychtam mohl pracovat, musel jsem ale na vojnu. Tammi to jako budoucímu fízlovi dali všechno pěkněsežrat. Pak přišly povinné dva roky na střednípolicejní škole a povinná uniforma – totální deziluze,v praxi vámi každý opovrhuje a nezmůžetenic, to mě nebavilo.“ Jeho kariéru v ozbrojenýchsložkách tak zachránila nabídka pro práci u tajnéslužby. „Začal promě nový, fantastickýsvět. Dostaneteadresu, přijdetek oprejskanémuhnusnému domu, otevřete staré dveře a vyjdetena chodbičku, kde je akorát kecafon s tlačítkem.Zmáčknete, zapraská to, ozve se ,ano?‘, zabzučídveře a vejdete do úplně moderního komplexu.Bylo mi jasný, že je to můj svět.“ Následovaly zběsiléhoničky a pronásledování pachatelů zvlášťnebezpečných trestných činů, což, jak říká, bylo„jak ve filmu, úžasný období pro kluka, kterej rádjezdí rychle; a zároveň obrovská masáž ega“.Agent na A4V roce 2000 se hledali řidiči limuzín pro zasedáníMezinárodního měnového fondu v Praze. TomášKeltner zrovna procházel rozčarováním z toho,že práce, kterou v tajné službě dělá, není zrovnaefektivní – soudy jednoduše nekonají. Proto zůstalu Ochranné služby Policie ČR jako řadovýřidič delegací, dvakrát řídil v koloně americkéhoprezidenta. Vše, co dělal, spojuje totiž jednapro něj typická vlastnost – dělat to na té nejvyššímožné úrovni. A pak jde dál.Další důležitou štací byla pozice osobníhoochránce izraelského velvyslance a tři roky v blízkostiMossadu. Následovalo hlídání tehdejšíhoministra vnitra či tří ministrů obrany. Práce tobyla zajímavá, což o to. „Přestože lidi mají pocit,že ministři nic nedělají, programy jim začí-Keltner dětemV knížce Já věřímT. K. píše o Petrovi, kterýnemá kamarády a trápíse. A proto si stavívesmírnou loď, aby mohlodletět do jiného světa.Jeho tatínek mu alevysvětlí, co to znamenávěřit si, až pochopí, ženový svět je tady a teď.V edici Dětská motivaceT. K. vydal knihu proděti od světoznáméhoautora Eckharta Tolleho.Milton má strach choditdo školy. Jak se sestrachem vypořádá? Toje Miltonovo tajemství.Ve stejné edici vyšlyi knihy Waynea Dyera,jež se uceleně zabývajírozvojem dětskéhosebevědomí. Já jsemdětem vysvětluje, že Bůhnení nikde daleko, anivedle nás, ale jsme jehosoučástí.16ZENZEN17

Keltner dospělýmSbírka úvah a vhledů odT. K., doplněná krásnýmiilustracemi. Tak třeba:«Falešná pokora je tvouřeholí. Pýcha ti vymezujeprostor. Hlubokopod tím vším jestrach z nepřijetí.»Autor vysvětluje, jaknejen emoce ovládajílidské bytosti. A ukazujekonkrétní způsobvedoucí k osvobozeníz přímého vlivu těch,kteří ovládají.Druhý díl sezabývá zejménamimosmyslovým, alei smyslovým vnímáním –a jeho aspekty a způsobyvyužití při cestováníčasem –, vírou a láskou.nají brzy ráno, končí pozdě a je to napěchovanýminutu po minutě. Máte stejnou nálož jako on,s tím rozdílem, že vás druhý den vystřídá kolegaa odpočíváte a ten ministr to má nonstop. Samozřejměten efekt je pak druhá věc – baví je předevšímpřerozdělovat peníze,“ vzpomíná na rokymezi českou vrchností. „Věci, které jsem viděl,dost ovlivňovaly můj vnitřní svět. Zajímavé promě byly třeba okamžiky, když se dělal v televizinějaký rozhovor – hlavně to, co se dělo předtím,než se pustila kamera, a když se vypnula. Tohlekdyby někdo zachytil a pustil národu, tak tadypodle mě skončí politika.“Když přišla nabídka z elitního Útvaru speciálníchoperací vojenské policie SOG, aby v něm působiljako osobní ochránce a zároveň jako instruktortechniky a taktiky jízdy s různými typy vozidel,neváhal. Dostat se tam samozřejmě není jen tak,výcvik speciální jednotky je pořádné maso: „Mátetřeba plechovou garáž, kde leží na zemi čtvrtkyvelikosti A4. Vy si na jednu z nich stoupnete a nesmítešlápnout vedle. Stojíte tam deset dvanácthodin a vedle vás se začnou dít různé věci, třebahluk z rozladěného rádia, někdo vás děsí… Musítevydržet a pamatovat si, co se dělo. Nejlepší není,kdo vydrží nejdéle. Lidi se vybírají podle toho, jakse zachovají na hranici svých možností.“Tomáš Keltner chránil vrcholné představitelerůzných států v zemích s válečným konfliktem– vozy s takovouto posádkou jsou dle jeho slovn ČLOVěKA NeMůžeTe ZMěNiT. MůžeTehO JeNOM iNSPiROVAT VLASTNíM PříKLADeM.„magnety na průsery a lákavý terč“. Několikrát seopravdu bál. „Když přestane jet auto a utíkáte podpalbou pryč, cítíte zlost, strach, co doma rodina,mám tohle zapotřebí za ty prachy… Tohle všechnotam najednou je. To je i odpověď na otázku,co ty lidi vede k tomu, že se začínají zabývat i touduchovnější částí. V takových momentech se dostávátesvým vědomím do různých úrovní.“ V tédobě se učil pracovat především s emocemi, cožse tuze hodilo při další práci – práci s vědomíma jeho probouzením.Naštěstí mě měli za bláznaMezitím si bolestně uvědomoval, že začíná sloužitněčemu, čemu nechce, a stále jasněji viděl,že je všechno „připravený a naplánovaný“. „Došlomi, proč jsou válečné konflikty na těch konkrétníchmístech a ne jinde stále dokola po věkyvěků.“ Díky svým postojům se záhy dostal do pozicenechtěného. Před odchodem z jednotky byloznačen za neřízenou střelu, kterou je třeba zneškodnit,protože by prý mohl zaútočit na politiky,které měl chránit. „To byl samozřejmě nesmysl,“usmívá se dnes nad koncem jednoho válečníka.Tehdy mu ale do smíchu nebylo. „My se tady můžemebavit o tom, jestli volit levici nebo pravici,jestli nové strany, pak zda změnit volební systém.Ale když to celé projdete, nakonec zjistíte, že politicinevládnou. Nad nimi je další vrstva, další vrstvaa další vrstva, kam se nedá dostat skrz nějakoudemokracii – a to jsou ti, kteří vládnou, mezinárodníbankovní kruhy, vlastníci Fedu a podobně.Ale ti taky nejsou ti hlavní, o těch nejdůležitějšíchnikdy neuslyšíte. Málokdo chápe, že většina takzvanýchkonspiračních teorií má na prosto pravdivýzáklad, protože začal mluvit ně kdo zevnitř,kdo na to neměl žaludek. Často tyto takzvanéteorie ale sám tvoří či dotváří systém, aby je mohlposléze zesměšnit a odvést pozornost.“ A dodává:„To, co říkám a píšu, tím jsem si jistý, protožejsem si to mnohokrát ověřil. Pak je mnohem vícvěcí, které nemám odvahu říkat a psát, a to užo nich dávno nepochybuju, přestože to nemůžudokázat a argumentovat. Prostě někde jste byl,něco jste viděl a víte, že nejste blázen.“Psal se rok 2007 a Tomáš se stal z „velkého válečníkavelkým neválečníkem“. „Ostatní si mysleli,že jsem se zbláznil, a i to mi umožnilo přežít, protožejsem nevypadal nebezpečně. Někdy je lepšívypadat jako blázen, nebránil jsem se tomu. Najednoujsem se ale octl v civilu a řešil, co dál.“Nabídka ze SOGu totiž způsobila, že ztratil nárokna rentu u policie, který vzniká po 10 letech služby– chyběly mu dva měsíce. A o fous prošvihl i tuod armády. Po všech těch divokých letech tedyneměl nic – kromětouhy sepsat knihuinspirovanou vlastnímizkušenostmi,jak se probudil. Penízeale docházely, hypotéka a dvě malé děti nakrku… Pronajal si malou místnost a začal psát,i když pod velkým finančním tlakem. Za půl rokubyla na světě Transformace vědomí.Zároveň k němu začali chodit první lidé na konzultace.„Bylo to frustrující a obtížné. No jo, aledůležitá věc, už dlouho jsem pracoval s tím, copíšu v těch knihách – tvorbou reality. Prostě jsemsi to jen přál a začal dělat to, co chci. A najednouse privatizoval náš malý státní byt a za desetinuceny jsme ho koupili a obratem prodali. Zázrak.Ale byl to jen jeden z mnoha případů, kdy se dějívěci, které si přejete. Když víte, jak na to.“ Díkyknize, jíž se po třech dotiscích bez jakékoliv reklamyprodalo na české poměry výjimečných 10 000kusů, se rozrostla i Tomášova klientela.A té říká stále dokola: „Rozum brzdí. Ale je důležitépřinášet mu důkazy. Lidé chtějí pochopit nejsložitějšívěci a principy vesmíru, smysl existencea Boha, pro úroveň jejich vědomí v danou chvílipříliš složité věci, a nedaří se jim to a jsou frustrovanía všechno šmahem zavrhnou jako nesmysl.Je ale potřeba jít od nejjednodušších věcí a přinášetrozumu důkazy, protože po prvních krocích jeto stále snazší. Je to jako naučit se chodit.“Od nejjednoduššího ke složitějšímu postupujei na svých přednáškách a seminářích. „Mně seukázalo jako efektivní, že učím lidi poznávat svojechování. A emoce. Většina lidí si pod pojmememoce představí prožitky. To ale není stejné– prožitek je dobře, emoce špatně. Cit je nějakáenergetická frekvence, něco, co se odehrává kolemnás. V okamžiku, kdy to s námi vstoupí v interakci,se to mění v pocit. Pak to prochází přesrozum a ego, které to nějakým způsobem ovlivní.A když se to projeví jako naše svobodná vůlea děje se, co chceme, je to prožitek. Anebo se toneprojeví a v tu chvíli to označuji jako emoci. Cit,velmi jemnohmotná, rychlá záležitost při vstupudo těla zpomaluje, těžkne, hmotní se. A pokudv těle zůstane v podobě emoce, těžkne tak, až sez ní stává bolest. Emoce, když se mění v bolest,způsobuje ty naše bloky.“ Tomáš proto dává podrobnýnávod, jak situace, kdy nás ovládly emoce,jakoby prožít znovu a tentokrát lépe. „Technikoupodobnou regresi při psychoterapiích se dostanemedo situace, kdy jsme se zachovali tak, jak námpozději nevyhovuje, a změníme ji. Tím se rovněžzmění naše přítomnost. Je skutečně možné pohybovatse jistým způsobem v čase, měnit minulosta být svědkem toho, jak na nás najednou začnoulidi jinak reagovat a mění se celý vzorec našehochování. Je to prostě zázrak.“Nakonec se ke mně nakloní s vážnou tváří, jakoby mi sděloval své největší tajemství: „Přesto tonejdůležitější je víra.“ A když zahlédne můj tázavýpohled, dodá s tajemným úsměvem: „Víraa náboženství spolu souvisí asi tak jako Bůha církev…“nTomáš Keltner pracoval v tajnéslužbě i jako bodyguard českýchministrů, coby člen elitníjednotky SOG prošel zeměmis válečnými konflikty. Teď radílidem, jak změnit své vědomí.„Je třeba důslednostv poznávání. A život v pravdě.Pokud žijete, co říkáte,a říkáte, co žijete, je obtížné vásmanipulovat. To má obrovskousílu,“ říká. „Můj záměr je podíletse na utváření nového světa. Jakale říkal Ježíš, on už existuje,jen je potřeba se v něm najít.“18ZENZEN19

EporTáž{neApol}Text a foto Hana de GoeijZa malebnými výhledymusíte vyšlapat příkré schody.Nebo jet funicolare, místnílanovkou. Takto to vypadáz terasy Grand Hotel Parkers.Umění žít. A přežítTřetí největší italské město jede každý den naplno – pohltí vása očekává, že to zvládnete. ZEN vás s pomocí průvodce Louis VuittonCity Guide provede labyrintem, kde platí, že to nejlepší je nejméně nápadné.Neapol musela být okouzlující, vášniváa tajuplná dívka. Staletí v jejíhrudi bilo srdce naší civilizace, v jejínáruči se hřáli králové a svůj hold jík nohám skládali nejvýznamnějšíumělci své doby. Dnes je z ní lehce nerudná vznešenádáma v ošuntělém kabátě, která svá tajemstvípoodhalí jen těm nejvytrvalejším. Život v nícharakterizuje l’arte di campare neboli umění žíta přežít za každých okolností.„Lidé v Neapoli vám dají vše a stanou se vašiminejlepšími přáteli, velmi málo jim záleží na penězíchči materiálních věcech,“ vypráví DimitrisPsachoulias, italsko-řecký manažer hotelu Micalo,kde jsem měla být ubytována. Nebyla.V březnu se několik set metrů od hotelu zřítil kusbudovy a od té doby je celé okolí uzavřeno. „Technicipotvrdili, že je u nás vše v pořádku, nikdo alenechce převzít zodpovědnost a dát nám to černéna bílém,“ poodhaluje Dimitris stinné stránkypovahy Napolitánců. Naposledy jim poslal magistrátpána, kterému bylo nedávno 95 let – tensnad už potřebné dokumenty podepíše, pravděpodobněproto, že brzy zemře a zodpovědnostíse trápit nemusí. Obdobně situaci vidí i VittorioCarità, dědic klenotnického impéria, jenž se doNeapole vrátil po letech v exilu a na kokainu.„Napolitánci doufají, že se něco změní, ale neudělajínic pro to, aby změnu sami iniciovali. Jejichschopnost adaptace je obdivuhodná.“Taxi na cestě z letiště suverénně přehlíží stopkya na milimetry se vyhýbá kolemjdoucím. Údajněmají řidiči k chodcům respekt, nicméně na neapolskýchsilnicích vládne zákon džungle. Bezmrknutí oka chce řidič za cestu z letiště 60 eur,fixní taxa stanovená městem je 23 eur. Není nadto domluvit se na ceně předem.„Situace v Neapoli je v podstatě podobná jakov Africe,“ konstatuje Michelle Lowe, hoteliérkavychovaná v Británii, která v Neapoli žije už šestnáctlet, „já už nevěřím ani policajtům, stejně sivšechno překroutí podle sebe.“ Opatření, kteráměsto dělá, jsou podle Michelle nepromyšlená,polovičatá a populistická. Posledním příklademje pěší zóna podél moře. Myšlenka krásná a propár šťastných i velmi výnosná. Zbytek bude trpětještě nižším počtem parkovacích míst než doposuda obchody, k nimž se nikdo nedostane, zajdouna úbytě. Podle dosavadních indicií to vypadá, žeNeapol bude rájem pro turisty a peklem pro místní,kteří chtějí hrát podle nějakých pravidel.Škaredé černé oblekyNeapol není místem pro vysoké podpatky. Velkáčást města leží na skále, která vyrůstá z moře,a garantuje tak téměř horolezecký zážitek. Oblíbenýmdopravním prostředkem jsou tedy místnílanovky neboli funicolare, pomocí nichž se lzepřepravovat mezi jednotlivými patry města. Tentokrátjedeme dokonce zadarmo. Náš průvodceDimitris se totiž s hlídačem lanovky jednodušedomluvil. „Je spíš výjimkou, že někdo lístek má.V Neapoli se s lidmi vždy domluvíte,“ směje sečahoun. Mimochodem, za návštěvu stojí i stanicemetra na trase 1. Stanice Toledo byla loni vyhlášenanejkrásnější stanicí Evropy a pro cestujícísimuluje fascinující sestup pod mořskou hladinus efekty, jež rozvlní moře i na studených zdechpodzemního tunelu. Skoro to vypadá, že Neapolje pod povrchem čistější než na povrchu.Napsat, že nevím, na co se dřív dívat, by bylo hrubýmpodceněním situace. Neapol mne jednodušepohltila a čekala, co zvládnu. Její fasáda člověkanechává relativně v klidu, vznosné paláce dávnoztratily svůj lesk, výlohy značkových obchodůse nijak neliší od jiných měst a pouliční frmol,v němž bojuji o místo na slunci, je vyčerpávající.Musím jít na jistotu za tím, co staletí přetrvalo.V tomto úsilí se bez dobrého průvodce neobejdua City Guide od Louis Vuitton opět nezklamal.Servíruje mi jako na stříbrném podnose místa,jež neznají ani někteří domorodci.Mario Talarico je příslušníkem čtvrté generacerodiny, jež v roce 1860 založila firmu na výrobudeštníků. Krámek v uličce odbočující z nákupníVia Toledo lze minout, i když jej hledáte. Nadvchodem visí deštník, cedule se jménem je alenenápadná, ostatně jako u všech obchodů, kterév Neapoli skutečně stojí za to. Mario, jemuž je užpřes osmdesát, sedí schoulený na rozvrzané trojnožcea sklání se nad kusem dřeva, ke kterémuumně připevňuje drátěnou kostru budoucíhodeštníku. Jeho výrobky byly kdysi velmi populárnímezi členy neapolské aristokracie a obyčejnýmRozlehlé Piazza del Plebiscito korunuje kostelSan Francesco di Paola. (nahoře)Krejčí Gennaro Salito šije jedny z nejlepších obleků ve městěv malém zapadlém salonu o dvou místnostech. (uprostřed)Většina neapolských ulic je přeplněna lidmi i věcmi. O klidné procházcesi můžete nechat jen zdát. Pozor zejména na řidiče skútrů.20ZENZEN21

Krásná je NeapolDalší místa z LV City Guide(na snímku dole), která ZENvyzkoušel:Ciro e Bruno RicciTradiční výrobci obuvi, jejichžspecialitou jsou sandályCapri. Jeden z Napolitáncůna ulici vykřikoval, že vydržícelý život.Grand Café GambrinusPro Čecha místo zavánějícídomovinou. Chodil sem prýna kafe i Verdi a kavárnutohoto stylu byste čekalinejspíše ve Vídni.Galleria UmbertoOhromná nákupní galeriese stropními vitrážemia jedněmi z nejstaršíchobchodů v Neapoli.smrtelníkům je dnes posílá do celéhosvěta. Rukojeti jsou vyřezáványz kostí a z cenného dřeva, kteréMario mimo jiné dováží ze střednía východní Evropy. Denně zvládneve své dílně, vyzdobené fotografiemi,kde se usmívá v objetí celebrit,vyrobit tři až čtyři deštníky. S jehodeštníkem si domů odnášíte kusneapolské historie a řemeslnýskvost prvotřídní kvality, jehož výroběnavíc můžete přihlížet.O něco víc času budete potřebovatu mistra krejčího Gennara Solita.Jeho dílna se dokonale skryje většiněočí za zdmi paláce na Via Toledo,ani zvonek nemá označen.Teprve hlídač domu mi potvrdí,že jsem na správné adrese. Správnáje už přes čtyřicet let a vládnejí šedivý sedmdesátiletý pánv dokonale střiženém obleku.Klientelu má stálou. „Zákazníkpřichází většinou bez představya výběr střihu nechá na mně.Jediné, co nešiji, jsou celočernéobleky, prostě si myslím, že jsouškaredé. Smoking černý ano,oblek nikdy,“ říká, zatímco látkupod rukama uhlazuje masivní osmikilovou žehličkou,které se o napařování nikdy ani nezdálo.„Má skoro třicet let, ale nemám ji za co vyměnit.Ty nové se jí ani zdaleka nevyrovnají,“ usmívá semuž, který ročně ušije kolem 300 obleků. Termíndodání se pohybuje okolo dvou měsíců a cena začínána 2000 eurech.Vittorio Carità, excentrický miliardář a vyhlášenápostava neapolské společenské scény, a já sedímev kavárně Intra Moenia na Piazza Bellini, vevzduchu je cítit moře, sluneční paprsky mě hladípo vybledlé paži a snaží se vše napravit. Obvodnáměstí i přilehlé ulice jsou plné studentů, antikvariátůa knihkupectví. Za ráj tento kousekNeapole považují i hudebníci, jejichž nástrojůmje určena Via San Sebastiano.Také Intra Moenia se pyšní přídomkem literárníkavárna, příručka o gestech Napolitánců mi přišlazvláště užitečná. „V Neapoli se vám nestane,na rozdíl třeba od Milána, že by vás lidé nepozdravili.Za dva dny tady budete doma a začnouvám nosit jídlo a květiny. Pokud budete Neapolmilovat, vycítí to a vrátí vám to zpátky,“ pěje Vittorioódy na své rodné město. Také pro nechvalněznámou kriminalitu a nepořádek má vysvětlení.„Když jsem byl mladší, chodil jsem doslova ověšenýšperky z otcovy dílny a často jsem šel takhle vyšňořenýkupovat kokain, nikdy se mi neztratil aniprstýnek. Kriminalita existuje, setkáte se s ní alespíše v okrajových částech města. Co se týče odpadků,považuji to za chybu komunikace. NikdoNapolitáncům neřekl, co s nimi pořádně dělat, ažse nakupily v ulicích. S lidmi je to tu jako s dětmi,musíte jim věci pořád vysvětlovat.“ Mimochodem,Vittorio je snad jediný člověk v Neapoli,který nemá rád pizzu – údajný místní vynález,kterým pohostili i italskou královnu Margheritu,jejíž jméno pizza v bavách italské vlajky nese.Na tom, kde najít tu nejlepší, se místní neshodnou– co Napolitánec, to oblíbená pizzeria.Království koťátekNeapol je městem extrémů. Na okrajích živoříchudí a v centru si bohatí kupují za miliony eurbyty v rozpadajících se palácích. Neapol je takéměstem kostelů. Napolitánci věří ve dvě věci– v Boha a Maradonu, fotbalovou legendu, jež zaNeapol hrávala. Jen v historickém centru je kostelůvíce než sto a řada z nich již neslouží původnímuúčelu. Odehrávají se v nich aktivity zcelasvětské, například smlouvání o zboží v krámkuvytvořeném z krypty bývalého svatostánku. Neapolje rovněž městem ukrytých pokladů. Najeden z nich jsem narazila v podobě květinářstvíCalvanese naproti krásně nefrekventované botanickézahradě, kde jsou jména stromů napsánaručně na keramických kachlích. Království růží,bambusů, palem a čtyř malých koťátek je ukrytéza branami bezejmenného paláce a mimo omamnouvůni zeleně nabízí i lehce zarostlé posezeníu prosklené věže. Srdce romantika se rozbušía pragmatik si odpočine od rušné ulice.Kromě pizzy lidé v Neapoli jedí hodně ryb a dršťky.Na to druhé mají dokonce specializovanourestauraci Le Zendraglie a za tím prvním jsme sevydali do restaurace Da Dora. Stejně jako nejlepšířemeslníci, i nejlepší kuchaři si asi v Neapoli říkají,že vývěsní štít je zbytný luxus. Nenápadnárodinná restaurace je plná až po střechu i bezokázalosti a marketingu. Dnešní večerní menuznovu potvrzuje, že nejlepší ryba je ta nejjednodušší,pečená a pouze s citronem.Vittorio mi při loučení předal jednoduchou vizitkujen s mobilním číslem. Až přijedu zpátky,nejméně na týden, mám mu zavolat. Pak teprvebudeme mít dost času, aby mi ukázal tu pravouNeapol. Začneme večeří v jednom ze tří set pokojůu jeho kamarádky, baronky neapolské. nObchod bratrů Ricciových jevyhledávaným cílem příznivcůkvalitní obuvi. Již několikgenerací vyrábějí páskovésandály Capri, každémupřesně na míru a nezničitelné.Vydrží prý celý život.Na protější straně:Mario Talarico ve své dílně,kde celý život vyrábí deštníky.Jméno jeho rodiny je v Neapolipojmem. (vlevo nahoře)Lanovky, italsky funicolare,jsou jedním z nejvyužívanějšíchprostředků neapolské hromadnédopravy. (vpravo nahoře)Zapadlá zahrada květinářstvíCalvanese je jako stvořenápro obnovu duševního klidupo zběsilém ruchuv ulicích. (vpravo dole)22ZENZEN23

fashioNDoubleCapriHerečky Viola a SandraČernodrinské se poddohledem fotoaparátuDennisona Bertramaprocházely po pobřežíbájného italského ostrovav letní kolekci LouisVuitton.Ikonické modely šatů z letníkolekce Louis Vuitton 2013; KufrLouis Vuitton Zephyr Monogram,cena 65 000 Kč – kultovní řadakufrů na kolečkách Pégase se nynírozšiřuje o nový cestovní kufrLouis Vuitton Zéphyr se čtyřmikolečky; Kufr Louis Vuitton PégaseEpi, cena 59 500 Kč. Pégase skvěledoplňuje stávající modelovou řadukabelek z kůže Epi; Lodičky LouisVuitton Oh Relly ze světlé kůže,cena 27 100 Kč; LodičkyLouis Vuitton Flamingo16 600 Kč. (vlevo)Šaty Louis Vuitton z kolekceIcons 2013; Kabelka LouisVuitton Noe Full s monogramem,cena 33 000 Kč.24ZENZEN25

Šaty z letní kolekce LouisVuitton 2013; KabelkaLouis Vuitton Mini Almaz kůže Monogram Vernice,cena 29 000 Kč; LodičkyLouis Vuitton Oh Relly,cena 27 100 Kč. (vlevo)26ZENIkonické modely šatů z letníkolekce Louis Vuitton 2013;Kabelka Louis Vuitton NeverFull monogram z limitovanéletní kolekce 2013; LodičkyLouis Vuitton Oh Rellyz modré kůže, cena 15 200 Kč;Lodičky Louis Vuitton Ritualz červené kůže, ZEN27 cena 18 000 Kč.

Šaty Louis Vuitton z kolekceIcons 2013; Kabelka LouisVuitton Noe Full s monogramem,cena 33 000 Kč. (vlevo)Šaty Louis Vuitton z letní kolekce2013; Náramek Louis VuittonKeep It Twice, cena na vyžádánív butiku Louis Vuitton; NáramekLouis Vuitton Hide and Seek, cena14 300 Kč; Náramek Louis VuittonGimme Clue, 28ZEN cena 7250 Kč.Make-up: Elena Pivetta, vlasy: Guglielmo CarnovaleZEN29

mogul{Sandro VeroneSi}Signore CalzedoniaV Rusku, na našem dRuhémnejVětším tRhu, oteVřeme100 obchodů. a popRVéi V hongkongu a dalšíchasijských zemích.n nItalský miliardář a majitel značky Calzedonia se rozhodlproti blbé náladě Italů bojovat pomocí radosti a štěstí.Text Hana de GoeijFoto archiv firmy„Snažíme se produkovatdemokratickou módu – toznamená krásné barvy,perfektní střihy a za rozumnoucenu,“ říká šéf Calzedonie.Píše se rok 1986 a sotva šestadvacetiletýsandro Veronesipracuje pro společnost goldenlady, italského producentadámského punčochovéhozboží a spodního prádla. je todoba, kdy jsou tyto výrobkystále považovány za luxusní zboží a prodávajíse jen ve vybraných obchodech a vybrané klientele.„zdálo se mi, že nastal čas, abychompunčochové zboží demokratizovali,“ vzpomínámuž, který se v návaznosti na svou myšlenkurozhodl založit vlastní společnost calzedonia.„přiměřené ceny, excelentní poměr cena/výkona silná orientace na módu, která povzbudí chuťnaše výrobky kupovat, to byly základní elementy,na nichž jsme postavili svou produkci. low--cost nakupování mělo v té době svůj největšírůst stále před sebou a představovalo úžasnouobchodní příležitost. V roce 1987 jsem otevřelprvní obchod a dnes jich máme více než 3300ve více než 30 zemích světa,“ říká pan Veronesi,jehož jmění odhaduje časopis Forbes na1,8 miliardy dolarů a řadí jej mezi dvacet nejbohatšíchitalů.teď, na jaře roku 2013, přímořské letovisko Riminižije jediným – velkolepou show, kteroucalzedonia pořádá u příležitosti uvedení novéletní kolekce. „Rok 2012 nebyl jednoduchý, vevzduchu je cítit pesimismus a smutek. Všichniočekávají, alespoň v itálii, to nejhorší. to jepřesně ten moment, kdy je potřeba, abychomse vzepřeli a přišli s novými nápady. je to jedenz důvodů, proč jsme se rozhodli zorganizovatcalzedonia summer show – chceme nabídnoutnejen novou kolekci, ale i okamžiky radostia štěstí,“ vypráví sandro Veronesi o uspořádáníopulentní show, na které zazářila i sarahjessica parker.pro calzedonii byl nicméně rok 2012 velmiúspěšný a její obrat vzrostl o 16 %. „snažíme seprodukovat demokratickou módu, to znamenánabízet to nejlepší: krásné barvy, perfektní střihya za rozumnou cenu. zákazník dnes již ví,o čem mluví, a je náročný, za výrobek je ochotendát jen určitou sumu peněz,“ poodhalujetajemství úspěchu své skupiny její prezident.Volba nepadla na Rimini náhodou. sandroVeronesi město vnímá jako symbol demokratizacedovolených s příchutí italského léta v padesátýcha šedesátých letech minulého století,kdy ekonomický boom přivedl na pláže novýstyl, méně elitistický a dostupný pro každého.a konečně i první dodavatel plážového oblečenípro calzedonii pocházel z Rimini.Buďme hercicalzedonii, která je pro mnohé synonymempunčochového zboží a plavek pro dámy i propány, doplnila v roce 1996 značka intimissimi,jež uvedla na trh řadu spodního prádla a pohodlnéhooblečení na doma, navrženého podleposledních módních trendů. Roli trendsetteraa kosmopolitího dobyvatele hraje ve skupiněcalzedonia od roku 2003 značka tezenis, která,obdobně jako intimissimi, nabízí spodní prádlo.posledním přírůstkem skupiny z roku 2009 jev Česku prozatím nedostupná značka Falconieri,tradiční italský výrobce pletenin a oděvůz kašmíru, který kombinuje řemeslnou dokonalosts mladým a sofistikovaným stylem.do konce roku 2013 by skupina chtěla mít vesvětě 3700 obchodů. „otevírat budeme předevšímmimo itálii. V Rusku, na našem druhémnejvětším trhu, otevřeme obchodů stoa dále se zaměříme na německo a Francii, alei řecko, španělsko a portugalsko, kde díkykrizi konečně začaly klesat nájmy. naše prvníobchody vůbec letos otevřeme v hongkongua dalších asijských zemích,“ těší se obchodník.své motto „v životě musíme být herci, ne diváci“plní do puntíku.n30ZENZEN31

EsEjLepšíLidiLondýnská dopisovatelka ZENuAnastázie Harrisová píše, že anglickáspolečnost stojí a padá s kádrováním,a proč se ani komunistům nepodařiloeliminovat staré dobré způsoby...Ilustrace Tereza KovandováPřestože jsem vyrostla v socialistickém Československu,teprve v Anglii jsem byla nucena vážnějise zabývat otázkou vlastního třídního původu.Angličané se na potkání očuchávají jako psi.Okamžitě si jeden druhého zařadí podle přízvuku,slovní zásoby, způsobu, jakým a v čem chodí,jak drží hlavu, jak intonují, jak konverzují (nebojsou nemluvní), podle toho, co nosí, a častěji podle toho, co v žádnémpřípadě nenosí.Já mluvím se silným českým přízvukem a oblékám se většinou taknuzně, že prodavačky v českých luxusních obchodech se nenamáhajímě ani registrovat. Ale Angličané, kteří dosud zatvrzele počítajív mílích a librách, mají dokonce i na lidi úplně jiný metr.Každá třída má svoje. Anglický lord: světlý lněný oblek, hnědé polobotky brogues(perforovaná kůže), kravata MCC (Marylebone Cricket Club), masivní deštník, béžovýpršiplášť, růže, Financial Times, v knihovně historické pojednání o „Great“ Britain, stolekna dortíky a minisendviče, kubánské doutníky a obraz koně. Moskevská soudružka:ruské romány vázané v kůži, barevný peršan, zlacený porcelán, třešně ve filigránovémisce, bonbony z továrny Krasnyj oktjabr, busta Lenina ve stylu mezi Chagalema Matissem, noviny Pravda a časopis Rabotnica, na krku japonské perly, domácíkalhotový oblek ze sametu, přes ramena šál, na nohou zlacené pantofle, kožich karakul,pivoně a prapor SSSR. Zálibu v budvaru v křišťálové sklenici mají obě třídy shodnou.32ZENZEN33

n MATKAA BABičKA ByLyZe Všeho NeJVíChrDé NA SVoUPrůKAZKUčLeNA KSSS.ALe ZATíMCoJSeM Je NiKDyNeSLyšeLAProNášeTAgiTKy,NeJMéNěPěTKráT DeNNěSe PTALy:Máš S SeBoUVyŽehLeNýKAPeSNíK?Můj anglický manžel se těšil na to, jak bude svoutchyni-stalinistku otevřeně nenávidět. Ale jenomco si sedli ke stolu, oba samé prosím a račte, lněnýubrousek na kolenou, zavládlo mezi oběma porozumění,které jsem neviděla v případě žádnéhojiného nápadníka. Padli si do oka, protože jak proněj, tak pro ni formální, přátelský odstup slušnéhochování, etiketa stolování, zkrátka způsobnévystupování bylo nejenom zažité, ale taky důležité.Pro něho, protože mu ho do palice vtlouklajeho matka a otec (mezi britskou elitou byli nejistýminováčky, a činili tak z úzkosti a pudu sebezáchovy).A pro mou matku to bylo stejně důležité,protože bez ohledu na to, že celý život věřila, žeje prvotřídní komunistka, její dokonalé způsobya buržoazní manýry jí poskytovaly hrdý odstupod všeho, co se jí na socialistickém systému zajídalo.Už její matka rázovala Kremlem v bezvadněpadnoucích kostýmcích a coby poslankyně Nejvyššíhosovětu a ministryně spílala: „Ten Chruščovje vidlák, nemá vůbec žádné způsoby!“O mafiánovi a vidličcePřed čtvrtstoletím mě zaujala povídka postsovětskéhospisovatele Sorokina. Popisuje v ní mafiána,který zahlédne v ruském jídelním voze dívku,jak jí, a úplně se z toho pomátne. Přemluví ji,aby začala docházet do pronajatého bytu, kde jínachystá úžasnou krmi, a ona ji pojídá, zatímcoon, úplně v tranzu, ji bez dechu pozoruje. Dívceza každý rituál bohatě platí. Sorokin skvostněpopisuje, jak dívka odděluje sousta, jak je s lehkostínabodává na vidličku a se sotva znatelnoupauzou, při níž nejmenší částice můžou nad talířemneslyšně odpadnout, je posune až k ústům.Sledujeme, jak dívka pohybuje rty, jak se jemněchvěje její krk. A čtenář, postsovětský čtenář siříká, sakra, on má pravdu, to je ono: Alexandra(nikdy ne Varja nebo Duša) jedla přesně tak. Zatímcozbytek třídy žvýkal a mlaskal, shrbení nadtalířem, ona seděla vzpřímeně, vznešeně přeskupovalajídlo, zatímco my ho honili vidličkou potalíři, nebo dokonce kolem něho.Bolševici mohli být ve svých vražedných čistkáchefektivnější. Bylo by jim bývalo stačilo nahnat lidido kantýny a postavit před ně talíř. Aristokratkase mohla převléct do hadrů, ale nedokázala bypřestat jíst a začít žrát, ani kdyby jí šlo o život.Sovětské vládě při korigování kvality populacepomáhaly zástupy dobrovolníků. Jako třebauklízečka Marfa, když si vydupala na náčelníkovivojenské akademie Vorošilova v Moskvě, aby postavilipřed tribunál soudružku Adu Sergejevnupro její buržoazní manýry. Ženu z lidu muselak smrti iritovat sebevědomá Ada, která se nosilapo mramorových schodech pompézní budovypostavené za vlády Kateřiny Veliké, jako by vyplulaz Tolstého románu. Skvělá tanečnice, vznášelase na podpatcích v šatech šitých na zakázkuz hedvábí a sametu. Její štěstí bylo, že tyto efektnísvršky byly přešité z velkolepého šatníku, kterýpodědila po svém dědovi, vysoce postavenémúředníkovi carské železnice. Chudák uklízečkaMarfa si ani nemohla stěžovat, že Ada bravurněhraje na piano, protože mladá lektorka koncertovaladobrovolně pro pobavení celého kolektivu.Marfa se tedy chytla „jasně buržoazního“ prstenus broušeným alexandritem, jehož se Ada odmítlavzdát. Schůze proběhla před zaplněným sálem,ve kterém se pod křišťálovým lustrem kdysileskly zlaté prýmky Kutuzova a jeho důstojníků.Mladá komunistka Ada vyslechla obžalobu. Pak,jako jindy, vyzývavě elegantní a ošperkovaná, gestikulovalarukama s perfektní manikúrou a svůjprojev umocnila citáty z Puškina. Upocená Marfakdákala dokola pár pologramotných frází, tak jakje pochytila na stranickém školení, ale měla smůlu.Lektorka vyvázla jen s formálním, vlažnýmnapomenutím.Přes všechny čistky se špička sovětské armádyještě v padesátých letech rekrutovala z elitníchkádrů. Ada se odmítla vzdát prstenu a vojáci seodmítli vzdát Ady. Záběry z tohoto tribunáluz roku 1956 by svou ideologickou pomatenostímusely zaskočit i zavedeného kremlinologa.Do úplně jiné společenské kategorie než Marfanebo Ada patří typ, který ani ten nejfanatičtějšíkádrovák nedokázal nenávidět tak silně jakobásníci a spisovatelé přelomu devatenáctéhoa dvacátého století. Literatura toho období jeplná soustavného výsměchu a opovržení vůči tzv.maloměšťákům a městským paničkám. Chovajíse způsobně, ale s jakousi odpudivou topornostía úzkostlivostí. Nemluví ani nechodí, oni seprezentují. Vystavují své manýry na podiv a vylepšujíje poťouchle vyumělkovanými úchylkami(viz vražedně zvednutý malíček při držení šálku).Nejhorší na nich je, že veřejně pronásledují ostatnía upřímně věří, že jejich podivné chování jejediná přijatelná norma. U nás na chalupě v Mařížijsou to většinou tyto „korektně“ vyhlížejícía „korektně“ se pohybující osoby, které zaparkujíu Pepínovy výstavní zahrádky a kradou z ní jehoozdobné bodláky.Až za hrobV nesvačilském kostelíku ležel v rakvi s odsunutýmvíkem zežloutlý dědeček. Dvanáct let, trochuvyděšená nezvyklým pohledem na mrtvého, stáhlajsem se ven na sluncem zalitý hřbitov a naskytlase mi scéna jako z italské komedie. Moje milovanépražské tety, nastrojené v božíhodovýchkrimplenových šatech, se zřejmě hádaly, urážlivěpokřikovaly a brzy začaly vzduchem lítat kabelky.Cestou domů mi otec neochotně vysvětloval, žejedna teta je učitelka a druhá řeznice a učitelka sevytahovala na řeznici, že je víc nóbl, že jsou tedylepší rodina. My jsme si to sice nemysleli, nicméněsocialistickým politrukům se nejenomže nepodařiloodbourat rozdíly mezi lidmi, ale systémsi vychovával svoje vlastní „lepší lidi“. Paradoxně,když v roce 1989 padla železná opona, byli to kádrovácizápadních korporací, kdo instinktivněa s vděčností sáhl právě po manažerech, které sivyškolila komunistická strana. Uměli jazyky, mělisebevědomí a nejlepší obleky.Jak pro Rusy, tak pro Angličany je dosud druhásvětová válka nejmilejším zdrojem národníhosentimentálního cítění a vzpomínání. Češi aniv průběhu trvání experimentu založeného naideálu komuny nezažili podobný pocit pospolitostia národní jednoty. S výjimkou snad několikaměsíců nebo spíše týdnů do odvolání mobilizace,v posledních sedmdesáti letech jsme nemělidůvod k pocitům národní pospolitosti, která bypřehlušila všechno ostatní.Bordel v bytě, chytré dítěKdyž se máma natrvalo přestěhovala do Československaa sháněla výpomoc, měla oči navrchhlavy ve chvíli, kdy jí z vojenské akademie v Brněkonsternovaní důstojníci vzkázali, že „naše soudružkysi doma uklízejí samy“.„Jak samy?!“ žasla Ada Sergejevna, které i cobystudentce rodina najala do Moskvy výpomoc, abysi při loupání brambor nepolámala nehty.Není náhoda, že oblíbený slogan proslulého českéhopediatra se stal mým životním mottem. Užna základní škole jsem si všimla, že je nebetyčnýrozdíl v tom, v jakém stavu se nacházejí jednotlivédomácnosti mých spolužáků a spolužaček. V rodináchintelektuálů byl bordel skoro jako u nás.Evidentně se luxovalo nanejvýš jednou do týdne.Z těchto domácností pocházeli prospěchově nejúspěšnějšížáci a žákyně. Koberce ostatních bylybez drobků a jejich kuchyně svítily čistotou.Když jsem se přestěhovala do Anglie, všimla jsemsi, že redaktorky při návštěvách úspěšných osobnostíobčas sarkasticky komentují, jak jsou jejichdomy „přehnaně vypulírované“. Zasvěcení vědí,že jde o zlomyslnou narážku na původ dotyčných.Znamená to, že pocházejí z opovrhovanénižší střední třídy (to jsou ti, jejichž rodiče si polepšilia vyšplhali se z dělnické třídy a většinou žijíve vypulírovaných uniformních domcích, kterýmse intelektuálové, včetně našeho Čapka, rádi posmívají).U vyšší střední třídy nebo aristokracie sev Anglii předpokládá vyšší tolerance nepořádku.Anglické děvkyJeden z nejzajímavějších britských spisovatelůMartin Amis si jednou provždy znesvářil většinuženské populace v Anglii výrokem ve smyslu, žestředostavovské Angličanky jsou děvky (whores),protože se nevdávají za ty, které milují, ale za ty,co je zaopatří. Brány privátních škol jsou plnéA13100913834ZENZEN35

n JEMNéPříSLušNiCEBriTSKé STřEDNíTříDy SE BAVíTíM, žE SENEMiLOSrDNěTrEFuJí DOTěCH, KTEréZASADiLy VESPOLEčENSKéMžEBříčKuO PříčKu Níž.TrESTáM JE ZATO POZVáNíMNA čAJ...krátkonohých a jinak nepozoruhodných investičníchbankéřů a dalších mužů, jejichž neodolatelnouatraktivnost už Karel Marx vysvětloval stručněslovy: jsou bohatí. Amis ranil a urazil, protožetrefil hřebíček na hlavičku.Z mé zkušenosti jsou to přitom nejčastěji právětyto úhledné a jemné příslušnice střední třídy,které se baví tím, že nemilosrdně zraňují a trefujíse do těch, jež zasadily ve společenském žebříčkuo pár příček níž. Jsou famózně sebevědoméa sebestředné, ale jenom do chvíle, než se ocitnouv prostředí okupovaném aristokracií. Ve Washingtonujsem se přátelila s řadou anglickýchžen. Manželky novinářů, diplomatů a špionů,vesměs vzdělané a zajímavé ženy. Bylo úžasnépozorovat, jak v podstatě podvědomě kopírujíjedinou přítomnou aristokratku v místnosti a jakse krutě trefují do těch, které (přesto, že mohlybýt krásnější a profesionálně úspěšnější) původněpocházely z nižší střední třídy.Když se chci paničkám pomstít za to, že napadlyosobu, kterou mám ráda, zvu je na čaj. Pyšné příslušnicestřední třídy famózně znejistí, když jimsypaný Darjeeling servírujete ze zlaceného servisu.Jsou natolik zvyklé pít jen z nádob, které sedají vrazit do myčky, že si s nejjemnějším porcelánemnevědí rady. A taky si většinou nepamatují,jestli si mají nejdříve posloužit mlékem, anebočajem. Je to jedno ze zlomyslných pravidel, podlekterých šlechta identifikovala cizorodé příslušníky,kteří se chtěli do její společnosti vetřít.Nedávný průzkum britské společnosti přišels rozdělením místního obyvatelstva do sedmitříd. Na stránce BBC je dokonce test, který si Angličanémohou udělat, aby zjistili, kam patří. Evidentněje úplně na draka, protože i ti, kteří jsoučítankovými příklady své třídy, by se podle tohotohodnocení ocitli v nepřípadných chlívcích.Spisovatel Ferdinand Mount argumentuje, žeAnglie má dnes jenom dvě důležité třídy. Jsou tobohatí a chudí. A rozdíl mezi nimi se neúprosně,nezadržitelně každým rokem zvětšuje.Ferdinand má pravdu.Slušné chování prdy zaháníBolševici vymlátili z lidí spoustu věcí, ale na způsobyvtloukané doma byli krátcí. Je pozoruhodné,jak tyto vlastně povrchní věci jsou pro jednotlivceexistenčně důležité. V osmdesátých letech sejeden brněnský architekt neoženil s dívkou, ales kubistickým porcelánem, do kterého tchyněservírovala nedělní oběd. Vůbec se k sobě s dcerunkounehodili a rychle se rozvedli. Vzali sevlastně jenom proto, že jeho okouzlila atmosféra,která mu připomněla něco, co sám kdysi zažila pak ztratil.A známou americkou herečku a mnohonásobnoumatku Miu Farrowovou před lety naprostovykolejila odpověď královny matky, které se zeptala,co je to nejdůležitější, co můžeme dát svýmdětem. Královnina mamá se zamyslela a pak řekla:„Jednoznačně slušné chování.“„Slušné chování? To je to nejdůležitější?!“„Slušné chování,“ trvala na svém stařena.A Economist si před pár měsíci utahoval z toho,že v oficiální brožuře, kterou se musí naučitkaždý zájemce o britské občanství, je jako jedenz nejdůležitějších pokynů uvedeno: nenechávattříděný odpad před domem, aby neobtěžoval sousedy.Milí editoři by se přestali smát, kdyby žili vestředoevropské zemi, kde doma je vypulírováno,zatímco to, co se děje před prahem, nikoho nezajímá.Kde lidé, kteří doma netolerují drobek nastolku, na ulici nebo v přírodě odpadky upustí,kde se jim zamane.„Jak je možné, že na celém nádraží na CharringCross není jediný koš (z bezpečnostních důvodů,aby teroristi neměli kam uložit bombu), a přitom senikde neválí ani papírek?“ divila se moje nedávnánávštěva z Brna. Je pravda, že každodenní životv zemi, kde jsou lidé zvyklí dbát na prkotiny jakoveřejný pořádek, je velmi příjemný.Pozoruhodná pianistka Alice Herzová-Sommerovámi ve svých 104 letech řekla: „Celý život jsemse dívala trochu skrz prsty na tatínka, který sesice vypracoval na továrníka, ale vedle kultivovanéa kosmopolitní maminky působil jako venkovan.Vlastně teprve teď vidím, že jsem přežila jakkoncentrák, tak předčasnou smrt jediného syna,protože jsem po otci podědila jeho prostou povahua živý temperament. Moje sestra-dvojče bylavznešená a komplikovaná po mamince a dožila sejenom sedmdesátky.“Když moje tchyně rok před smrtí řekla svým dospělýmdětem, že by se s ní měly více objímat,zaskočeny braly nezvyklou poznámku ženy, kterási vždycky držela odstup, jako doklad toho, žeji opouští rozum. Moje třeskutě protivná tchyněbyla tragickou postavou. Když její manžel získalza politické zásluhy titul a jí začali říkat LadyHarris, ještě úzkostlivěji než předtím se snažilabýt aristokratkou. Z inteligentní, zajímavé ženskése tím pádem stal chudák, který terorizovalsebe i okolí jakousi pitomou hrou. Odkoukalanapříklad od anglické šlechty jejich chladnývztah k dětem, a když bylo pozdě, přišlo jí tozjevně líto. Harrisovým potomkům evidentnělezly krkem pompézní rituály a potrestali svéotitulované rodiče rumunským zetěm a českousnachou.Tomáš Garrigue Masaryk by nebyl ani z půlky takcharismatický prezident, kdyby se nenarodil negramotnémukočímu. Jeho neurozený původ posloužiljak jemu, tak jeho národu. Díky tomu, žebyl nucen pohybovat se v různých společenskýchvrstvách, lépe rozuměl lidem.Kdo chce kam…Moje matka neměla šanci, ve chvíli, kdy jí českýdiplomat vysekl hlubokou poklonu, kdyžscházela dolů v moskevské akademii po mramorovémschodišti. Vyděsil ji (jeden buržoaznítribunál už měla za sebou), a zároveň si ji navždyckyzískal. Mému vesnickému otci se líbilomít sovětskou princeznu a nadšeně ji podporoval,když o víkendu, u příležitosti rodinnéhooběda rovnala na stůl desítky sklenic a pohárůa štosy porcelánu a příbory různých velikostíprecizně vyskládané na lněný ubrousek a naskvostný damaškový ubrus. V šesti jsem rozeznávalaskleničku na koňak, na šampaňské, nabílé a červené víno. Nebavilo mě pak hromadyporcelánu, křišťálu a skla umývat a utírat, aleneměla jsem na vybranou a netušila jsem, žejsou i normální rodiny, ve kterých se z početnýchservisů nejí, ale poklidně se na ně prášív sektorových stěnách.Nicméně když máma nebyla doma, vzali jsme sis otcem talíř na gauč a balancovali ho na koleni,uždibovali z něj rukama a na ubrousek jsme aninevzpomněli. Věřím, že Ada Sergejevna umřela,aniž by tušila, že její dcera (když si myslí, že senikdo nedívá) si na zahradě smrká nos s pomocíjednoho prstu, tak jak ji to na běžkách naučiljejí otec chalupník.Vlastně teprve co umřela, začala jsem si prostírat,jako kdybych nejedla sama doma, alev luxusní restauraci. Tak, jak to měla ve zvykuona a před ní její matka a před ní… KarelMarx raději umřel, než aby dopsal kapitolunadepsanou otázkou Co vlastně je společenskátřída? Marxovi propagandistovi se hodiločernobílé rozdělení na buržousty a proletariát.Podrobně odstíněný popis společnosti byjeho revolučnímu vzkazu ubral na údernosti,a tím pádem by byl méně podmanivý a účinný.Ale jak dokládá hned několik sociologů, Marxve skutečnosti nikdy nevěřil, že by střední třída(kterou pomohl hodit přes palubu) mohlabýt eliminována, že by se mohla rozplynout.Sám obdivoval, čeho dosáhla, a nechtěl, abyzmi zela.Život je zběsile krátký, je dobře, že si hýčkámety podivnosti, kterým se nejdříve léta bráníme,a většinou teprve když jsme najednou sami,automaticky je začneme brát za své. Evidentněfungují jako stéblo, kterého se odmítáme pustit,je to pouto, jež nás propojuje s předcházejícímigeneracemi.Hubu plnou rovnostářského kázání, budu k nápadníkůmdcery tolerantnější, než bývala mojematka? Sotva. Spíš se vidím, jak nešťastníkovizákeřně servíruji vidličku na ustřice a zlomyslněse ptám: „Chutná vám?“Pokud dotyčný protivnou bábu usadí do patřičnýchmezí, dceru si zaslouží.nAnastázie HarrisováA13100733036ZENZEN37

covEr story„Knihy jsou pro mě to saméjako kresby nebo rap. Jsem nanich závislý od svého útléhodětství. Vydávání knih jetaké prakticky jediná věc, nakteré slušně vyděláváme.“bigbossJak se z někdejšího squattera stalprogresivní vydavatel hudby a knih,který ví, že uspěje jen ten, kdo sidělá věci po svém.Text Alex VyroubalFoto Jiří Langpaul38ZENZEN39

Vladimír 518 mohl mítkrásnou smlouvu s velkýmvydavatelstvím, ale onřekl: „Ne! Chci mít nadvším absolutní kontrolu.“A tak začal jeho byznys.Every man is the son of hiswork. Každý je synem svépráce. To heslo má vyryténa svém webu pan VladimírBrož aka Vladimír 518,kde cifra značí číslo popisnédomu, v němž se narodil(podle zvyku první generaceamerických graffiti writerů). Protože Vladimír518 se pro věc, která ho baví, klidně „udřek smrti“, zatímco když měl ve škole dělat něco,jen aby se splnila povinnost, tak byl „nejlínějšíčlověk na světě“.Bývalý obyvatel squattu, proslulý sprejer a hudebník(který neumí zpívat), jehož song Jižáksi dnešní tatínci notovali za úsvitu věku českéhohip hopu, je vůči mainstreamovému ZENukupodivu přátelský. Místo aby redaktorovi daljako pořádný pankáč pěstí, když ten se ho optá,kolik vydělává na koncertech, odtuší jen: „Sorry,ale tohle je až příliš osobní.“ O svých vlastníchhiphopových fanoušcích řekne, že jsou„na hovno“, protože všechno jen kritizují a zanic nechtějí platit, ale přesto dokázal se svoufirmou Bigg Boss vytvořit malé impérium.Label Vladimíra 518 totiž zastupuje známá jménahip hopové scény, jako jsou Orion, JamesCole, WWW nebo LA4, sám rapuje (poslední albums lapidárním názvem Idiot), vytváří graffiti,spoluvydává komiksové noviny a komiksy takékreslí, zastupuje výtvarníky a vydává úspěšnéknihy. Třeba tu s názvem Kmeny o lifestylovýchsubkulturách. Trh se zábavou se díky internetumění, staré postupy přestávají fungovat, velkýmvydavatelstvím vysychají zisky a Vladimír 518 jenový typ umělce-podnikatele-všeuměla. ProstěBigg Boss. Ber, nebo nech bejt!Jak bys popsal Bigg Boss?Ve vztahu ke státu jsme akciová společnost. Vevztahu ke světu jsme shluk energie, která proudíz lidí, co přemýšlejí stejně jako já a které jsemvyselektoval z jádra hudební scény.Ta energie má nějaký duchovní rozměr?V mém případě jde o filozofii duality. Mámrád věci, které nejsou jednostranné, přestožeposlouchám kapely, které takové jsou, nebo sepodívám na horor, který je čistě jednostranný,nebo porno, to je úplně jednostranný. Mě alezajímá ta složenina mnoha různých pohledů.Fascinuje mě třeba Kubrickova Vesmírná odysea2001, což je zdánlivě pouhé sci-fi, ale veskutečnosti komplexní dílo. Já taky chci dělatrap nejen v mezích žánru, ale aby se v něm odráželaotázka, jaké to jsme vlastně bytosti. Žejsme uprostřed vesmíru na nějaké rotující koulia všechno, co známe, je to naše Slunce, kterénás určuje…Co je tvou největší motivací v byznysu?Svoboda. Dělám byznys, abych byl nezávislý.V raném období tady malé labely dělali lidéjen na amatérské úrovni. Vedle toho tu bylymajor labely, se kterýma všechny kapely kolemnás chtěly uzavřít smlouvu. A my jsme se svoutehdejší kapelou Peneři Strýčka Homeboyebyli jedni z prvních, kteří řekli, že si založímevlastní label a budeme si to dělat po svém. Tobyla novinka a velké labely nám nabízely velmislušný smlouvy, ale když jsme už popáté řekli„ne“, byli tak zoufalí, že nám řekli: „Tak si tusmlouvu napište sami a my ji jen podepíšeme.“Ale my jsme trvali na svém, protože jsme nadsvou produkcí chtěli mít naprostou kontrolu.Nikdy jsme se nechtěli dostat do diskuse o názvu,o coveru desky nebo o sprostých slovech.A taky jsme nechtěli skončit jako kapely, kterýse soustředí jen na muziku, ale třeba blbě vy-padají na pódiu nebo mají blbej obal. Protožekdyž se třeba podívám na práci Craftwork, takse klaním. Je to dokonalý ze všech stran.Co je tvůj klíč k úspěchu?Pro mě je na prvním místě práce. Ne z workoholickéhopohledu, ale skrz práci já prožívámsvět. A pak zkušenosti. Protože před Bigg Bossjsem měl něco, co se jmenovalo Terrorist Label.Bylo to na hrozivé punkové platformě, kdenic nebylo oficiální, všechno se dělalo načerno,sklad byl někde ve sklepě, papíry rozházené poněkolika bytech, prostě bordel. A v roce 2006jsem si řekl, že takhle to nemá smysl, a založiljsem Bigg Boss.Na čem vlastně vyděláváte?Jediná výdělečná činnost v hudbě jsou pro náskoncerty, které to drží na nule, protože produkcehudby je jinak úplně prodělečná. Dneskaje to s prodáváním hudebních nosičů, asi jakobyste v Čechách obchodovali s jihoafrickýmpivem. Úplný nesmysl. Momentálně je ten nejhoršímoment. Už jsme minuli období, kdy sedesky prodávaly, ale ještě jsme nenašli jinoucestu. Věřím, že za deset let bude nějaký jinýmodel, protože současný digitální downloadpřináší u nás jen směšný peníze.A tak ses dal na vydávání knih…Knihy jsou pro mě to samé jako kresby nebo rap.Jsem na nich závislý od svého útlého dětství.Vydávání knih je také prakticky jediná věc, nakteré slušně vyděláváme. Třeba graffiti sketchbook„2666: Praha Odyssey“, což je 26 varianttoho, jak se nezbláznit a jak milovat současnévelkoměsto. Ta kniha se vyprodala dvakrát běhemtýdne. Nebo fotograficko­textová kniha„Kmeny“, kde se zabývám subkulturami. Našlijsme lidi, kteří jsou v tom jádru, kteří tím nejvíchoří, a u čtenářů to fungovalo. Stále děláme začátečnickýchyby, jako třeba že blbě nastavímecenu, která je ještě garantovaná na dotisky, takžei kdybychom jich mohli udělat hodně, mocna nich nevyděláme.Jak vnímáš trendy v hip hopu?Já nepřemýšlím o tom, jak posluchače zaujmout.Mě hiphopový posluchač vůbec nezajímá…Tak trošku to možná přeháním. Já svýfanoušky ctím, ale všeobecná masa mě nezajímá.Ctím lidi, kteří jsou na mě napojení, nemusímse jim podbízet a trefit se do jejich představ.Plán Bigg Bosse je dělat, co nás baví. Každej podlabelem si plní svoje sny. To, jestli se to pak někomulíbí nebo ne, to už je věc druhá.Jací jsou hiphopeři jako klienti? Přece jen, jeto asi nejmasovější životní styl mladých lidí…Jsou úplně na hovno! Je to jedna z nejhoršíchscén, která tady vznikla. Snad si můžu dovolitto říct, protože jsem byl u toho, jak rostla,a hlavně jsem viděl i jiné scény. Ale to není problémhip hopu, je to problém podstaty člověka.Když něco začne být hodně populární, přerosteto určitou kritickou mez, tak se ti fanoušcizačnou chovat jako stádo, velmi pudově. Takžeprůměrný hiphopový fanoušek chce deskuzadarmo, na internetu na ni přirozeně vylejevšechnu špínu světa, pak by rád šel na koncertzadarmo a v neposlední řadě by chtěl někde získatnějaký hadry zadarmo, aby dobře vypadal.Z některých hiphoperů se díky televizi stávajímainstreamové celebrity…To je hlavně na Slovensku, kde si mainstreamovíhiphopeři můžou dovolit věci, za který bynás tady lidi sežrali. V Česku je hip hop trochuvíc umělecký. Na Slovensku to ovládl Rytmus,nebo teď je tam velký Majk Spirit, a to jsou lidi,kteří vidí hip hop jinak. Je zajímá, aby měli hodněpeněz, a lidem pak vyprávěli, jak byli malíkluci, kteří si věřili, a ono se jim to všechno povedlo.Takový hiphoper se přetrhne, aby mohlhrát v reklamách. Já to ale neodsuzuju. V americkékolébce hip hopu najdeš taky úplně všechno,od vyintoušenejch magorů přes průměrnýhip hop, který splňuje všechny atributy té disciplíny,až po ten moneymake, jezení diamantů,zlatý tanky a baráky narvaný penězma. V Českuto takhle o penězích nikdy být nemůže. V USArapuješ o penězích, protože za ten rap skutečněvelké peníze dostaneš. A to je OK. U nás já vydělávámtrochu víc nad průměr, ale můj bráchavydělá osmkrát víc než já. V Americe ten rappervydělá stejně jako manažer.Co je největší chyba, kterou člověk můžev podnikání udělat?Já jsem poměrně spokojenej člověk a beru i tudobu, která je. Ale když už mám začít hledatchyby, pak vidím hlavně tu neopravdovost. A taje způsobená obrovskou leností. Ty se narodíš,začneš chodit do školy, kde se naučíš dělat věcijen proto, aby byly. Já jsem ve škole měl problémy,protože jsem tohle nesnášel. Ale pokud sidám nějaký úkol sám, tak se tomu obětuju tak,že se udřu k smrti. Když přistoupíš na tu hru,že děláš věci jen proto, že se musí, tak si kopešhrob. A takhle funguje naše společnost. Lidi poškole, kterou udělají, jen aby rodiče byli spokojený,dělají práci, jen aby jejich šéfové byli spokojený…Žijeme pak ve světě, kde ze všech strandostáváš jen odrazy nějaké prapodivné reality,která je vytvářena, jen aby se dobře prodala, jenabys někam přišel a něco podepsal… Snažíš sepochopit různé motivace a zjišťuješ, že málokteráje opravdová. Takže když pak uděláš knížkuo lidech, kteří doopravdy věří tomu, jak žijí,tak to frčí.nVladimír 518 uvádíKMENYKniha zachycuje stavměstských subkultur (hiphop, punk, hardcore, gotika,emo, skinheads, neohippies,motorkáři, fanoušci tuninguči otaku, milovníků japonsképopkultury). Foceno v létě 2011.Nyní Vladimír 518 připravujepokračování Kmeny 0, jež sebudou zabývat subkulturamiv období 1969–1989.IDIOTVladimírova v květnu vydanástudiová deska navazujena úspěšné album Gorila vs.Architekt. Rapper cestujenapříč snad všemi hudebnímižánry. Důkazem toho jsou třebachytlavé osmdesátkové motivyv kombinaci s kytarovýmipasážemi jako od Iron Maiden.KIXKomiksové noviny KIX vytvářípětice autorů: David Böhm, JiříFranta, Kakalík, Jaromír Plachýa Vladimír 518. V každémvydání se objevují i speciálníhosté z Čech i zahraničí.Sběratelská záležitostv malonákladu a formátu A3.40ZENZEN41

drahé KoVy a JáKterý prstenvládne vám?Spisovatelka Věra Kudynová si povídala s přední šperkařkouJitkou Kudláčkovou o tom, že začínáme zvolna objevovatpolozapomenuté umění nošení šperků.Text Věra KudynováFoto Martin MojžíšNedávno jsem se stěhovala, a to je znamenitápříležitost dát sbohem nepotřebným věcem.A také provětrat šatník. Fashion koučka ViolaFetisová v mé skříni našla několik údajněskvělých, avšak mnou nedoceněnýchkousků, naučila mě je odvážně kombinovats dalšími a já zírala, že ač se šatník zmenšilo čtvrtinu, mám v něm o sto procent více možností.Po fashion koučinku jsi už připravená na vyladění šperků, řeklami Jitka Mlynarčík Kudláčková a zahájila inspekci mojí šperkovnice.„Náhrdelník po babičce je památka, že? Nutná? Pročmáš schovaný zásnubní prsten? Stejně jste se rozešli. K čemujsou ti náušnice, když je nenosíš? Náramek ti překáží, tak cos ním?“ zavalila mě otázkami a já začala chápat, že nic nenínavěky. Ani hodnotné šperky umocněné o cenu vzpomínky,památky a zpracování. „Využívám svých schopností,“ usmívá semajitelka JK Jitka Kudláčková Jewels, která v oboru pracuje užtřicet let. „Po letech práce se šperkem vnímám, co ženě nejensluší, ale zároveň prospívá. U šperku totiž nejde jen o módnost,kvalitu a hodnotu cenného kovu. Jde hlavně o to, jak rezonujes nositelkou.“České ženy potřebují styling šperků jako sůl. Je pořád znát dědictvísocialismu, kdy se místo šperků zásnubního, „za dítě“, čijen tak pro radost ženám kupovaly vysavače a žehličky. „Už seto ale zlepšuje. U nás máme to štěstí, že se potkáváme právěs muži, kteří svým ženám šperk pořizují. Takových mužů si velmivážím a se vší profesionalitou se jim věnujeme, aby výběr bylten nejlepší. Pro ženu je takový dar velmi důležitý, zrcadlí jí jejíhodnotu sebe ve hmotě.“Za život žena nashromáždila řetízky, přívěsky, náhrdelníky, náramky,prstýnky, brože a spoustu dalších ozdob. Některé ležíkdesi v šuplíku, jiné se dostanou do světa při mimořádnýchpříležitostech, některé provázejí svou majitelku každý den.S tím, jak se žena mění, se časem mění i obliba šperků, kterénosí. „S vývojem osobnosti máme jiný názor na to, jaký šperkchceme nosit. Posledních několik let se proto věnuji stylingušperků, jenž navazuje na fashion koučink. Obrazně řečeno, jdeo to udělat si pořádek v šatníku a pak i ve šperkovnici a zbavitse toho, co mi nesedí a nepodporuje mě. Tak se mohu posunoutdál v celém svém životě,“ říká Jitka Kudláčková.Nemluvíme teď o bižuterii, někdo si třeba oblíbí keramický šperkjako vzpomínku na dovolenou, ale u šperků z drahého kovu jdeo to, jak s naším tělem „ladí“. Jitka je ostatně proti tomu, abychomvšechny šperky po předcích nábožně schovávali. Máme jebuď nosit, nebo předělat. „Šperk nese energii nositele a tvůrce.Každý člověk ji intuitivně cítí. Některé šperky nám prostě nejsousympatické, i když jsou po nejhodnější babičce, a jsou nám na tělenepříjemné. Co totiž víme o jeho historii a původu? Šperk neseneviditelnou energii, která s námi buď rezonuje, nebo naopak,i šperkařská práce odpovídá době, kdy byl vytvořen. Majitelkastarého šperku z dědictví musí zvážit, zda je pro ni hodnotnějšítaková památka, nebo zvolí redesign. Nejčastěji se dají dobře využítcenné kameny, designér jim dodá současnou dimenzi.“Dobré prý není ani schovávat prstýnky od bývalých partnerů.„Nedávno mi jedna zákaznice říkala, jak ji povzneslo, když brzypo rozvodu nechala předělat snubní prstýnek na jiný. Jsou tosymbolická rozhodnutí, potvrzená pak transformací kovu. Nemusímani dodávat očekávanou pointu, že přetavením prstýnkubylo definitivě zrušeno pouto a ona, skutečně už svobodná,našla během pár týdnů novou lásku.“Budování vzájemných vztahů je proces. „Se zákaznicí si povídám,pochopím její osobnost a podle toho navrhnu, jaké šperkyby už neměla nosit. Je to záležitost důvěry. Některé moje návrhynejsou akceptovatelné třeba pro to, že žena si se šperkemspojuje některé krásné zážitky. Obvykle se za nějaký čas sejdemeznova a zákaznice mi řekne, že už některé staré věci můžepustit. Všechno chce čas,“ vysvětluje Jitka a dodává: „Pak se domluvíme,co by jí vyhovovalo nejvíc. Buď si vybere šperk z našichaktuálních kolekcí, nebo, a to už je nejvyšší meta, jí šperknavrhnu na míru. To je ale opravdu důvěrné a psychologické,vývoj šperku trvá často řadu měsíců.“Pro ženy Jitka nejraději navrhuje celý set, to znamená náušnice,řetízek s přívěskem či náhrdelník, náramek a prsten. Ideálnísamozřejmě je, když se šperky mohou kombinovat. Dnes jevšechno volnější a neplatí, že nemohou být kombinovány různédruhy zlata či zlato a stříbro. „Zkombinovat dohromady zdánlivěnesourodé je samozřejmě trochu obtížnější, ale buď má ženavkus a intuici, nebo se poradí,“ říká Jitka Kudláčková, která mána každé ruce prstýnek z jiného zlata a krk jí zdobí silný stříbrnýřetízek s výrazným kamenem.Jako vévodkyněS Jitčiným poučením prohlížím znova své šperky a některé náhlevidím jinak. Nemusím je už vlastnit, protože z prstýnků,řetízků a náušnic se může zrodit něco výhradně mého. A kdyžnacházím roky „pohozené“ rubíny, mám jasno. Jitka mě za ideu„vědomého šperku“ pochválí a vytvoří jeho design. Jedna věcje totiž nápad a druhá realizace, ne vše lze vyrobit. Když mi počase zlatník Ondřej předává „můj“ šperk, žasnu, protože je ještělepší, než jsem si představovala.Šperky se nemají šetřit pro budoucnost, jsou stvořeny pro přítomnouženu a současnou společnost. Proto můj náhrdelníkmusí co nejdříve mezi lidi. Od Jitky totiž také vím, že ženin náhrdelníkmůže být atraktivním a účinným brněním: napříkladobchodní partner nevydrží stálý kontakt s očima, ale nesklouznejimi do výstřihu, když ho zarazí atraktivní „obojek“. Na nějmůže ve vší slušnosti hledět. Dokonalé náhrdelníky proto doporučujezejména právničkám, manažerkám a dalším profesím,které jsou v denním kontaktu s obchodními partnery.„Máte krásný náhrdelník,“ řekl mi Vladimír Páral na partyv Obecním domě. „Vypadáte v něm jako vévodkyně,“ dodal spisovatelsky– jeho škála totiž začíná na kněžně a končí u královny.Vědoma si Jitčiných informací, sleduji spisovatelovy oči.Někteří muži dokážou monitorovat všechno… Tavba zlatéhoharampádí a jeho přetvoření ve vědomý šperk za výsledekopravdu stojí!n42ZENZEN43

Etail„V supermarketech nabízímehudbu programovanou našimimuzikology podle potřebyklienta – když jsou dopoledneplná lidí, hrajeme klidněji,a když je přes poledne mrtvo,hudba naopak přidá na energii,“říká Eva Chudomelová, šéfkačeské pobočky Mood Media.Vůně barevných tónůCo spojuje hudbu ve výtahu s tajemstvím moderní psychologie?Mladá ambiciózní disciplína jménem smyslový marketing.Text Daniel DeylFoto Tomáš ŽeleznýPojď, tati.“ Z reproduktorů se rozezněla,těsně nad hranicí slyšitelnosti,povědomá melodie coby připomínkalet dávno minulých. Kdoto hraje, kruci – Grateful Dead?Kinks? Nebo je to něco méně známéhoz produkce Beatles?Ruce prošedivělého někdejšího rockera uvolnilystisk držadla nákupního vozíku; jeho krok zpomalilna minimum. Tady se přidá druhý hlas– ano, jasně. Stárnoucí muž instinktivně pohlédlnahoru, jako by mu to umožnilo tu čarovnouhudbu slyšet lépe. Naděje, síla, zrychlený tep, zasutévzpomínky na pocity divočejší, než jaké pěstujeotcovská povinnost; to všechno se najednoupřipomnělo. „Vydrž vteřinku, kotě.“Na očekávané velkolepé finále však nedošlo.„Paní Havlínová k pokladně sedum!“ zaskřehotaloto z reproduktorů. Rocker se vrátil na zema zjistil, že dcerka se mezitím činila: vozík bylplný sladkostí, jimž vévodil odporný růžový plyšovýkůň. Při placení však ani nezareptal. Byl tam,kde jej supermarketový marketing chtěl mít: strávilv prodejně daleko víc času, než měl v úmyslu,a koupil i to, co rozhodně kupovat nechtěl.Podporovat retailový byznys hudbou není myšlenkanová a její výše uvedené podání patří k těmjednodušším. Je jakýmsi embryem relativně novédisciplíny, jež balancuje na hranici více vědníchoborů: smyslového marketingu. Tento způsobpodpory prodeje pracuje nikoli s racionální úvahouzákazníka, ale s jeho smysly a náladou.Vzestup smyslového marketingu není náhodný.Ve chvíli, kdy konkurence ve všech představitelnýchoborech sílí a koncové produkty jejichprotagonistů se od sebe ničím podstatným neliší,je klientova racionální potřeba uspokojena ve vašemobchodě zhruba stejně dobře jako u konkurentapřes ulici. K rozhodování o tom, kde utratípeníze, mu může pomoci motivace jemnější nežcedule s nápisem „sleva do vyprodání zásob“.Snad prvním průkopníkem tohoto způsobuuvažování byl americký generál George OwenSquier, jenž sestrojil důmyslný způsob, jímž nechallidi poslouchat hudbu dle jeho uvážení. Kdyžpozději udělalo technické pokroky rádio, založilfirmu Muzak (jako inspirace pro název posloužilafotografická firma Kodak), která začala distribuovathudbu „na pozadí“ do obchodních domůa posléze dalších komerčních prostředí (dnes jichtakto obsluhuje 470 tisíc ve 40 zemích světa). Slovomuzak s malým „m“ se postupem doby stalosynonymem pro náladovou hudbu vůbec.To logicky přenáší řeč do současnosti. Firmu Muzak,jež denně oslovuje na 100 milionů posluchačů,v roce 2011 převzala společnost Mood Media,44ZENZEN45

Barvy a lidská myslČervená symbolizujevášeň, bílá čistotu, modráspolehlivost. Jakkoli dosudneumíme takové působeníkvantifikovat, jeho základníkontury existují – a světbyznysu je také patřičněvyužívá. Následuje (nutnězjednodušený) přehled:Modrá – symboldůvěryhodnostia spolehlivosti učarovalnejen Ondřeji Hejmovi;asociace modré s nebema mořem pomáhá vyvolatpocit stability a bezpečí.Je proto obzvlášť oblíbenáinstitucemi, které potřebujíprávě tyto vlastnostizdůraznit, napříkladbankami.Červená – aktivujepodvěsek mozkový a sklonzintenzivňovat srdečníčinnost. Napříč světovýmikulturami je vnímána jakoenergická až agresivní.Chcete upozornit nasvůj časopis, hamburger,slevovou akci? Žádná barvaneposlouží tak dobře.Žlutá – ve všech kulturáchexistuje její silná asociacese sluncem. Vyjadřujeoptimismus, světloa teplo. Lidské oko navícvnímá jasné odstíny žluténejrychleji z barev, pročeži jim se dostává širokéhomaloobchodního využití.Zelená – další přírodnímotiv, za nějž tato barvavděčí celosvětovémupůsobení chlorofylu.Díky němu má pověstsymbolu zdraví a svěžesti.Množství odstínů však toto„poselství“ může rozmělnit;obecně platí, že čím tmavší,tím usedlejší zelená je.Černá – hledáte-li barevnévyjádření serióznostia moci, stěží se bez černéobejdete. Nevýhodou můžev některých kulturách býtasociace se smutkem.Bílá – v západní kultuřesymbolizuje čistotua nevinnost, k čemužpomáhá i fakt, že senejlépe snáší s většímpočtem ostatních barev.Hnědá – jednoduchost,trvanlivost a stabilita.Může vyvolávat i negativníkonotaci špíny.Vínová – přímý opakhnědé; přinejmenším naZápadě je oblíbená mezitvůrčími typy lidí. Vyvolávádojem exkluzivity.jeden z velkých hráčů na probouzející se světovéscéně smyslového marketingu. „V supermarketechobvykle pouštějí internetové rádio, kteréhraje pořád stejně, zasekává se a ještě je přerušovanéreklamou,“ říká Eva Chudomelová, jež vedečeskou pobočku Mood Media. „My nabízímehudbu programovanou našimi muzikology podlepotřeb klienta – když jsou dopoledne plná lidí,hrajeme klidněji, a když je přes poledne mrtvo,hudba přidá na energii. A bez rušivých reklam.“Takhle voní lesProtože však jsme o sto let dál než generál Squier,hudba sama již k vytváření těch správných náladnestačí. Mood Media tudíž využívá kombinacerůzných pečlivě kalibrovaných smyslových vjemů.Její produkty vcházejí na hřiště lidské psychikycestami hned tří smyslů: nejen sluchu a zraku,nýbrž i čichu. „V ideálním případě působímekombinací vizuálních vjemů, hudby a vůně,“ vysvětlujeChudomelová.Jak to vypadá v praxi? O tom, že na tuzemskémtrhu existuje z hlediska smyslového marketingunezaplněné místo, svědčí skutečnost, že onenideální případ – kdy by jeden marketingový „režisér“dostal na starost všechny tři vjemy všech třísmyslů – dosud nenastal. „Mezi naše klienty patřínapříklad řada bank, jež ale nechávají vizuálnístránku svých poboček řešit sólově vlastními designéry,“říká Eva Chudomelová. Pokud ale v jednéz novějších českých komerčních bank uslyšítenamísto otahaných tónů Hany Zagorové ptačízpěv a ucítíte sotva znatelnou vůni lesa, vězte, žeza tím stojí právě Mood Media. Vůně dle Chudomelovénesmí být intenzivní, aby ji člověk hnedzaregistroval: „Rozbolela by vás hlava.“Z jedné strany tak smyslový marketing pracujes ověřenými postupy, zatímco z druhé se pohybujena poli probádaném jen sporadicky. Tím jejev v psychologii známý jako synestesie, při níž simozek „překládá“ vjem jednoho smyslu jako vjemsmyslu jiného. (Autor tohoto textu například slyšípíseň Hey Jude od Beatles jako okrovou, kdežtoSatisfaction od Rolling Stones černomodře.)Postup, jímž se takový „překlad“ děje, dosud nenívědecky uspokojivě popsán, o kombinaci s vjemydalších smyslů ani nemluvě. Právě takové propojeníby přitom pro každého „mood“ marketéramělo obrovský význam. Přidejte tedy k tónůma barvám ještě vůni – a zjistíte, že tahle disciplínamá mnoho vzrušujícího před sebou.Jen pak musíte dát pozor, aby vám dcerka nenaskládalado košíku příliš mnoho růžových koní;mohli byste z toho ohluchnout.n▼ A131007549CMYKPantoneSKOKOVÝPOHÁRČESKÉPOJIŠŤOVNY2013EXTRALIGA PARKUROVÉHO SKÁKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE• SERIÁL NEJKVALITNĚJŠÍCH PARKUROVÝCH MÍTINKŮ V ČR• DOPROVODNÝ PROGRAM PRO CELOU RODINU• NEJLEPŠÍ JEZDECKÉ AREÁLY• VYNIKAJÍCÍ ATMOSFÉRA A NEJVYŠŠÍ SPORTOVNÍ VÝKONY01 VC MARTINIC 20. 4. 21. 4. 201302 VC OSTRAVY 18. 5. 19. 5. 201303 VC KOLÍNA (PTÝROV) 25. 5. 26. 5. 201304 VC LITOMYŠLE 8. 6. 9. 6. 201305 VC BRNA V OLOMOUCI 15. 6. 16. 6. 201306 VC OPAVY 22. 6. 23. 6. 201307 VC FRENŠTÁTU P. R. 27. 7. 28. 7. 201308 VC STRAKONIC 3. 8. 4. 8. 201309 VC PTÝROVA 17. 8. 18. 8. 201310 VC PLZNĚ 31. 8. 1. 9. 201311 VC HOŘOVIC + FINÁLE 21. 9. 22. 9. 201346ZENwww.skokovypohar.cz

prodigyHATTYZEN našel zalíbení v malé pražskéznačce, která se inspirovala kalifornskoudívčí kapelou ze sedmdesátek.Text Viola ČernodrinskáFoto Jakub David(dělaj‘ člověka)Radka Sirková a Anna Tušková začalypod značkou Chatty tvořit už v roce2005 – od té doby byly třikrát nominoványna cenu Módní designérroku v rámci Czech Grand Designa pravidelně se dostávají i do nejužšího výběruv kategorii Nejlepší módní přehlídka na domácímDesignbloku. Zpočátku se věnovaly hlavněstreetwearu, jemuž dominovaly kvalitní džínypropracovaných střihů. Během posledních čtyřlet se zaměřily, jak samy říkají, „na dospělou a odvážnouměstskou ženu“. Kromě denimu kombinujíi krajku, hedvábí, kůži či brokát.Pro letošní jaro se Chatty inspirovaly kalifornskoudívčí hudební formací The Runaways ze70. let. Siluety Disquiet Collection SS13 tak vycházejíz rock’n’rollového looku 70. let a díkysvé „zaprášené“ barevnosti mají připomínatvybledlé stránky z fotoalba skupiny. V řadě sedmioutfitů Chatty kombinují maskulinní prvkys výrazně ženskými siluetami, a tvoří tak hravoua dobře nositelnou extravaganci. V kolekci jsounapříklad kusy s velkoformátovými autorskýmidigitálními tisky – mikiny, topy a šaty, jež zdobíornament z drahých kamenů, květin a mystickýchzvířat. Jeho segment pak prochází řadou dáljako výšivka na topech, tričkách a vestách. Zoufatsi ovšem nemusejí ani muži – premiérově je totižkolekce doplněna řadou tří pánských outfitů.A rozhodně se můžeme těšit na další projekty.Radka a Anna momentálně připravují napříkladoutfit na Karlovarský festival pro tvář značkyMarthu Issovou, kostýmy pro nové taneční představeníVáclava Kuneše, které bude uvedené napodzim na Nové scéně Národního divadla, a zároveňjiž pracují na nové kolekci podzim/zima2013/14, která bude mít premiéru na podzimnímPrague Fashion Weekendu.nVýšivky s motivem mystickýchzvířat se objevují na halenkách,doplňcích, ale i na unisexovýchtričkách. (na protější straně)V nové kolekci se objevujírůzné druhy denimu – odlehkých košilových kvalit naoveralech po extra pružnéna jeansech. (vlevo nahoře)Mikiny zdobí velkoformátovýtisk, který studio Chattypřipravilo speciálně protuto kolekci. DisquietCollection můžete koupitv pražském showroomuChatty v Haštalské ulici č. 1.48ZENZEN49

můj styl{Catherine nardin}Pes, Pinko a oceánmajitelka designového studia Around Inside a developerka superluxusníchbytů se pohybuje jen na malém kousku Prahy. Po ničem jiném ani netouží.Text Hana de GoeijFoto Tomáš ŽeleznýNikdy nevěděla, co přesně chcev životě dělat. Vystudovalaoděvní návrhářství, pracovalav rodinné restauraci, vyrábělaa prodávala vlastní šperky a nynírekonstruuje a prodává luxusníbyty v centru Prahy. Za pár let bude podle svýchslov dost možná dělat zase něco úplně jiného.Catherine Nardin, drobná majitelka Around Inside,designového studia a developerské společnostiv jednom, vyzařuje nedbalou eleganci, lehkýnádech přitažlivé arogance a po francouzskuzodpovědně kouří. Přivítání v kanceláři v centruPrahy je nevšední, v patách se jí ženou tři psi – jedenpatří jí, jeden asistentce a třetí je na návštěvě.Hlídá ho přítelkyni svého syna.„Vyrůstala jsem se zvířaty a nechci to měnit,“ říkáFrancouzka, jež před lety do Prahy následovalasvou matku, která si u nás otevřela restauraci.„Psi v kanceláři jsou k nezaplacení, chvíli se naně díváte a stres se vypaří,“ vypráví zpoza masivníhoneopracovaného dřevěného stolu. Jednohoz mnoha, které v kanceláři má. A každý je jiný.Catherininým akčním rádiem je několik ulicohraničených Vltavou, Staroměstským náměstíma Pařížskou ulicí. „To je pro mne centrum Prahy,nikdy bych se odtud nestěhovala, mám pocit, žebydlím na vesnici. Všechno obejdu pěšky a většinouani nenarazím na turisty.“ Výjimku udělá,když jde tančit na oldies do Lucerny. Obchody,kde v Praze nakupuje oblečení, jsou jen tři: Caramelo,multibrand Space a značka Pinko v Pařížské.„Mám ráda eleganci se směsí rokenrolu.Občas si koupím něco docela bláznivého, naposledynapříklad šátek s lebkami. Nakupování alenijak zvlášť nemiluju, do obchodu vstoupím, jenpokud mne něco zaujme ve výloze.“Kvůli davům turistů se vyhýbá Staroměstskémunáměstí. „Svého právníka vždy nutím ke schůzcev naší kanceláři. Ta jeho je sice pár set metrůvzdálená, ale na nesprávném konci náměstí,“usmívá se a gestikuluje rukama s rudě nalakovanýminehty. Jinou barvu laku téměř nepoužívá.Nepoužívá ani auto. Nerada tankovala, zapomínalana pojištění a obtěžovalo ji parkování. MimoPrahu jezdí zřídka. „Nic mi tu nechybí, až na širokývýběr sýrů a francouzské trhy. Ve Francii stačízajít na jeden a člověk nakoupí vše. Tady musímobíhat víc míst.“ Občas se tak vydá do rodné Francie,do New Yorku či na Madeiru, svou oblíbenoudestinaci. „Miluji oceán, dívat se na něj je úplnějiný pocit než se dívat na moře. Z hotelovéholehátka na Madeiře před sebou nemám nic nežnekonečný horizont. Do ruky stačí knížka, na ušisluchátka a proležím tam celý den.“Profesní pozornost nyní věnuje rekonstrukciObecního dvora u Anežského kláštera. Budujezde několik bytů za desítky milionů a jeden z nichpro sebe. „To, co mi v centru Prahy vždy chybělo,byla vlastní zahrada. Teď budu mít i ji.“ nDržák na zapalovač.Před 15 lety mi hodaroval můj bratr.Jde o limitovanouedici Angel, cožbyla tehdy i značkamého parfému.Z knih, jež jsempřečetla, jezpověď zabijákanewyorskémafie RichardaKuklinskéhonejlepší.Další důležitáprázdninovávěcička – iPod.Skvělý zvuk sesluchátky MonsterBeats.Tento klobouk patří mezi moje základníprázdninové vybavení. Přítel mi jej koupilna jihu Francie.Oblíbený šátek, kterýjsem koupila od jednohomódního návrháře, jenžmi řekl, že je pro mědostatečně bláznivý.Parfém od Hermèspoužívám už osmlet. Zkoušela jsemi jiné z této řady,ale Un Jardinsur le Nil mámnejradši.Lodičky z Caramelo je velmitěžké nazout, ale miluju je. Jsouvážně sexy.Lak na nehtyBrand Opi. Tuhlebarvu jsem začalapoužívat před pětilety.Elegantní, alezároveň neformálnípeněženku jsemkoupila nedávnove W hoteluv Barceloně.50ZENZEN51

sportŠkadronav provazech deštěBohům navzdory se v Chuchli odehrál třetí ročník BMW Czech polo open,který přilákal pražskou smetánku v kloboučcích. Ale nedejte se zmást, pólonení rezervované pro snoby. Hrajte i vy!Text Alex VyroubalFoto René TauberKoňské pólo je v Čechách rozšířenéasi jako lední hokej v Argentině– která je v tomto historicky nejstaršímkolektivním sportu světovoujedničkou.Ale díky Martině Lewis, vynikající hráčce a majitelceagentury s výmluvným názvem MMHPolo, se tento exotický sport přece jen dostávádo širšího povědomí. Přes dlouhý déšť, jen párdesítek hodin před zatopením Chuchle, se zaúčasti diváků z řad byznysové elity (dámy v nezbytnýchapartních kloboučcích) uskutečnildalší ročník BMW Czech Polo Open.K hrstce českých hráček póla patří i advokátkaz kanceláře Norton Rose Anna Kudrnová,členka klubu Aviator, jediného pólového klubuv Praze a jednoho ze dvou v republice (druhýGill Polo je z Chlumce nad Cidlinou). ZEN sis Annou povídal o tom, že pólo i přes všechnyopulentní bankety není nutně jen pro horníchdeset tisíc. Sport, který se půl století před Kristemzačal hrát v Persii, se totiž dá hrát už od cca50 000 korun na půlroční sezonu.Pólo se hraje na place o rozměru tří fotbalovýchhřišť, proto když Argentinec Julio Palarolopřed pár lety klub Aviatorů zakládal, hrálo se naletišti v Letňanech. „Tam to bylo poetické, kdyžjezdíte na koni a nízko nad hlavou vám přelétajíletadla,“ vzpomíná Anna. Dnes Aviatoři hrajív Chuchli a vy se tu můžete každou sobotu zajítA jedeme do finále! Momentkyze zápasu o vítězství v turnajimezi týmem BMW (MartinaLewis, která je vyfocena nasnímku vpravo, KateřinaZeka, Manuel a FacundaGuevarovi) a Eden IslandSeychelles (Leon a AlexanderHauptmannovi, JoaquinMaiquez a Abel Flamenco).52ZENZEN53

“Tma je pro ošklivé lidi”Světlovody Lightway přivedou zdarmazdravé denní světlo do míst, kde přesden musí svítit žárovka či zářivka.Zbavte se umělého světla.www.lightway.czZe společnosti: Ambasadorznačky BMW Vojta Koteks Nurií Orctovou a AlicíKrejzlovou ze Swiss LifeSelect. (vlevo nahoře)Tým, který skončil nakonecdruhý, s Josefem Reiterem,generálním ředitelem BMWpro ČR. (vpravo nahoře)Václav Pitra, Key AccountDirector O2, VeronikaJakubcová z BMW GroupČR a Šárka Fričová, ředitelkaBeeMédia. (vlevo dole)Moderátorka akce JanaŠtefánková. (vpravo dole)podívat na tréninkový zápas, kde se rychlostí padesátkilometrů v hodině řítí kůň a za ním dalšíchsedm. Aby se nepomlátili, platí například pravidlo,že nikdo nesmí nikoho křížit. „Takže se hraodehrává v jakémsi jedoucím vlaku, ve kterém sehráči snaží předávat si balon dřevěnými holemi.Navíc je to takový adrenalin, že na nějaký strachani nemáte pomyšlení,“ říká Anna s tím, že zraněnív pólu jsou kupodivu jevem vzácným.Koně – kříženci argentinských criollos a anglickéhoplnokrevníka – jsou na rozdíl od těchjezdeckých menší a více než rok jsou připravováni,aby na hřišti věděli, co a jak. Pólo pony,jak se jim říká, stojí od sto tisíc až po mnohomilionů korun. Peníze se ale točí i kolem hráčů.„Pólaři se hodnotí podle handicapů od -2do +10 a vrcholoví sportovci si tímto sportemmůžou vydělat velké peníze. Když už jste natakovéto úrovni, tzv. patroni vás zvou na svéturnaje kvůli prestiži na své náklady,“ říkáAnna. Velmi populární je sport v Anglii, Španělskuči Jižní Americe, zkrátka všude, kde lidémají tradičně ke koním blízko.Může se zdát, že pólo není tak náročné, kdyžse přece jen vozíte v sedle. „Jenže během čtyřsedmiminutových částí, kterým se říká chukkaa do nichž je zápas rozdělen, ze sebe těchosm hráčů vydán hrA se odehráVá JAKoBy V JedoucíM VLAKu,Kde se hráči sNAží PředáVAT si BALoN hoLeMi.všechno,“ říkáAnna. Proto takémusejí hráči individuálnětrénovatpráci s míčem. Anna tenhle drill s názvem„stick and ball“ absolvuje dvakrát týdně a navrchjednou týdně tréninkový zápas.Zkušená hráčka Martina Lewis se svým týmemBMW nakonec získala druhé místo, ale nejvícji potěšilo, že i přes to nelibé počasí se přišlo naturnaj podívat několik set lidí, což svědčí o rostoucípopularitě tohoto dosud stále netradičníhosportu u nás.n▲ A131005178 ▼ A1200873554ZEN

jím, tEdy jsEmVstupte do Zen MarketuNaše gastronomická expertka Kateřina Hicks má plán pro ideální městskýsupermarket, kde by byla radost utrácet. Potenciální investoři, nastražte uši!Foto Tomáš ŽeleznýNakupování potravin je v Česku problém.Problém, o němž se ví, píšei mluví, má své jasné komponenty– špatná kvalita potravin, mizernéovoce a zelenina, zavádějící označení...Nemluvě o zoufalé estetické úrovni prodejena vlezlém marketingu, který ze zákazníkůdělá idioty. (Agresi ve mně probouzí onen slogannamluvený s naprosto nevěrohodným „italským“přízvukem a sdělující mi, že dotyčný supermarketje „přesně podle gusta“ onoho Italočecha; a tojsem ještě nedošla k plesnivým citronům.) O tom,co je špatně, všichni „tak nějak“ víme. Jak by alevypadal takový ideální, tedy u nás dosud neexistujícíměstský obchod s potravinami?n Velikost. Můj ideální ZEN Market není montovanáratejna obklopená gigantickým parkovištěmani vietnamská večerka, ale přátelský, jasněoznačený městský obchod v husté zástavbě uprostředobytné čtvrti – tam, kde ho potřebujete vy,a ne kde chce mít on vás. Je velký tak akorát – nezabloudítev něm a projdete ho celý během párminut.n Identifikace. Tento obchod je zvenku označenjednak vývěsním štítem, jednak je jeho funkcebezpečně identifikovatelná podle vyloženýchbeden se sezonním ovocem a kovových kbelíkůs čerstvými květinami. Zvenku působí opulentněútulným dojmem. Nemůžete nevkročit.n Osvetlení. Je spíš měkčí, ale dostatečně intenzivnína to, aby bylo na zboží vidět. Některé částiobchodu jsou nasvíceny více – třeba pult s masem,uzeninami, čerstvými rybami a sýry. Bodovéosvětlení pomáhá zdůraznit sezonní produkt.n Zvuk. ZEN Market své zákazníky neobtěžujereprodukcí komerčních sdělení či hudby, což platízejména v předvánočním období.n Aroma. Vzduch je prosycen pouze vůní samotnéhozboží – např. ovoce, pečiva, sýrů a mořskýchplodů. Umělé vůně či pach čisticích prostředkůjsou nepřípustné.n Vnitrní rozdelení. Interiér je strukturovánnepravidelně do tematicky laděných ostrůvků.Najdeme zde kulaté „stromy“ polic, podlouhléstoly s navršeným zbožím i pulty s milými prodavači.Interiér působí dojmem organicky vzniklélidské krajiny, kde vždycky instinktivně dojdetek tomu, co hledáte – stejně jako v každé pořádnévesnici bezpečně trefíte na náves.n Košíky. Převažují ty do ruky. Nákupní vozíkyjsou menších rozměrů a je jich málo – tentoobchod neslouží k týdenním rodinným meganákupům,ale k menším nákupům v průběhu týdne,které odnesete v ruce. Během týdne se postupnědoplňuje a lehce obměňuje i sortiment.n Personál. Kromě pultových prodavačů a pokladníchje v prostoru obchodu minimálně jedendalší zaměstnanec v uniformě, který procházíobchodem, kontroluje stav zboží, doplňuje jej,odpovídá na dotazy zákazníků a radí s výběrem.Je to člověk, který toho o jídle hodně ví, bezpečnězná veškerý sortiment včetně jeho původu a dokážezákazníkům poradit ohledně skladovánía kuchyňské úpravy zboží. Zaznamenává připomínkyzákazníků, zvládne pružně reagovat najejich přání a například doobjednat požadovanézboží. Prodavači u pultů na sobě mají čisté, atraktivníuniformy doplněné bílými zástěrami.n Display. Zboží je vystaveno řadou různýchzpůsobů – vyloženo na vodorovných plochách,naaranžováno do pyramid, vyskládáno v regálecha chladicích skříních, ale i navršeno do košů čibeden. U ovoce a zeleniny je zcela nepřípustné,aby vykazovalo jakékoli známky únavy. Čerstvézelené saláty jsou vystaveny na ledové tříšti nebominimálně pravidelně zvlhčovány vodním sprejem.U ryb a plodů moře je ledová tříšť doplněnamořskými řasami. Vzduch je prosycen jen přirozenouvůní vystaveného zboží.n Informace. U veškerých čerstvých potravinje jasně uvedeno, odkud pocházejí. U pultů s masem,masnými výrobky a sýry jsou k dispoziciobsáhlejší informace ohledně původu a charakteristiky,např. jméno farmy, charakter sýra apod.Sýry, šunky či salámy je před nákupem na vyžádánívždy možno ochutnat.n Sortiment. Je vyvážen tak, aby vždy obsahovaldostatečný výběr základních potravin v dobrékvalitě za rozumnou cenu a mix sezonních, lokálníchi importovaných potravin v prémiové kvalitě.Výběr ovoce a zeleniny odráží dané roční obdobía vybízí ke kuchyňským experimentům; ovocea zelenina na vrcholu sezony jsou vždy k dispozici– naopak mimo jejich sezonu je obchod nenabízí(jahody, maliny...) Nechybí čerstvé bylinky,houby a koření. Maso pochází převážně z českýchfarem. Výběr sýrů je mezinárodní, u českých jsoureprezentativně zastoupeny i neeidamské sýry.U mléčných výrobků je nabízen pouze vyselektovanýsortiment, nikoli desítky téměř identickýchproduktů různých výrobců. Čerstvé pečivo pocházíz vybraných lokálních pekáren (a je jménempekárny vždy označeno). Nabídka piva zahrnujekvalitní pivovary včetně několika menších, naopakvšak nezahrnuje podprůměrné výrobky nadnárodníchkoncernů. Mezi sortimentem lahůdeknajdeme vlastní pomazánkové a salátové směsijako hummus, baba ghanouj, pesto či tzatziki.U pultu lahůdek je možno objednat si na místěčerstvě připravený sendvič z několika druhů chlebači bagety s ingrediencemi dle vlastního výběru.ZEN Market nabízí vlastní zrnkovou kávu od známélokální pražírny, kterou je možno nechat si namístě namlít. Nabízí i kvalitní listový čaj mezinárodněuznávané značky.n Zákaznický servis zahrnuje naskládánínákupu do tašky, což provádí pokladní. Taškys ikonickým logem ZEN Market jsou ze silnějšíhorecyklovaného papíru, vydrží opakované použitía platí se za ně. Za menší poplatek je možné si nechatnákup donést domů (v rámci několika bloků).K dispozici jsou i dárkové poukázky. Obchods radostí přijímá stravenky.n V ZEN Marketu nenajdete cigarety, časopisy,nekvalitní levný alkohol, chemické sladkosti a limonády,náhražky vydávané za originál, desítkyvariant téhož produktu, nezralé či nahnilé ovoce,nerudné zaměstnance, nedopečené či naopaktvrdé pečivo, reklamní poutače, stojany, plakátya jiné propagační materiály, maskoty, hračky, výherníprogramy, kosmetiku, nízkotučný Eidama Giuseppeho. Zato já tam budu obden. nNejblíže ideálun Ideální městský obchods potravinami všehodruhu v Praze neexistuje.Konceptu se částečně blížísmíchovský Wine FoodMarket, nicméně najdetezde pouze zboží italsképrovenience s luxusnímicenami. (Pobočky naOvocném trhu a v Dejvicíchjsou podstatně menší.)www.winemarket.czn Kvalitou zboží mezisuper- a hypermarketysuverénně vítězí Makro,nicméně jsou zde dvěvelká ALE. Zaprvé, abystese stali zákazníkem,musíte mít registrovanouživnost (IČ); za druhéjsou prodejny umístěnyv hypermarketovýchlokacích mimo městskécentrum, takže bez autaani ránu.www.makro.czKateřina Hicks56ZENZEN57

ZEN žENPrší, prší,jen se leje...PohledniceOriginální obrázek od českých grafiků a designérůpotěší snad každého. Zakoupit si je můžete buďv sadě za 85 Kč, nebo jednotlivě po 10 Kč. K dostání veVojtěšské ulici v Praze nebo na www.papelote.cz.Tohle léto sužujenečas, ale ZEN dávátipy, jak vše přežíts elegancí.TaškaPokud bude pršet,máte nepromokavoudesignovou tašku,a pokud se počasíumoudří, můžete doní vložit plážovoupodložku. Tašku sinavíc můžete samybarevně nakombinovat.Cena 1385 Kč, k dostánína www.obag.cz.PláštenkaLucernaDeštivé večery si můžete rozsvítittak trochu v norském stylu.Skleněná lampa NordicDay v ceně 375 Kč,k dostání na www.nordicday.cz.Připravila ViolaČernodrinskádeštníkZkosený deštník Senz Originalvás před deštěm zaručeněochrání a už nebudete chtít jiný.Cena 1290 Kč, k dostání nawww.freshlabels.cz.Důkaz, že i nepromokavéoblečení se dá nosit, a ještěk tomu vám bude slušet,ať už se budete broditv kalužích nebo projíždětna jachtě. Info o ceněoutfitu v butiku MarinaYachting, Královedvorská 9,Praha 1.HolinkyV krásných botáchse deštěm brodí lépe.Holinky jako pérkav ceně 599 Kč k dostáníve třech barevnýchkombinacích nawww.danea.cz.▼ A130005503DOPŘEJTE SI KOMFORTPROFESIONÁLNÍ PÉČEStát se klientem LeasePlanu znamená získat opravdového partnera. Základem služeb světovéhoi českého lídra operativního leasingu je profesionální přístup k zákazníkovi. Ještě než uzavřesmlouvu s novým klientem, analyzuje firemní autopark a navrhne optimální řešení jeho správy.V průběhu kontraktu na sebe převezme veškerou starost o klientova vozidla, pravidelně jejinformuje o stavu vozové flotily a navrhuje její další vylepšení. Pokud se zákazník dostanedo problému, LeasePlan je vždy nablízku. Sedm dní v týdnu, 24 hodin denně. Na LeasePlan semůžete spolehnout. U skutečných partnerů to ani nemůže být jinak.WWW.LEASEPLAN.CZ | WWW.USPORA.EU58ZEN

advErtorialŠest letv Partnerstvívlaďka Cisarzová dělá čest svému jménu.v pětatřiceti se stala jednou z nejvlivnějšíchmanažerek v oblasti finančního poradenství.Foto Partnerss námi spolupracovat, na trhu vládl značný konkurenčníboj. Dnes je situace zcela jiná, obchodnípartneři se de facto předhánějí, aby s námi mohlispolupracovat.Tak šel čass PartnersAbsolventka Vyšší odborné školy obchodněprávní a milovnice tance stálau zrodu lídra v oblasti finančního poradenstvía se ZENem si povídala o tomnejlepším, co jí její kariéra přinesla.Co je nejlepší na práci v Partners?Že není stereotypní. Partners neusínají na vavřínech,stále přicházejí s novými projekty. Kdyžjsem nastoupila v roce 2007, byli jsme téměř garážovoufirmou. Vše se nastavovalo za pochodu,na centrále bylo jen pár lidí. Za šest let na trhuPartners udělali opravdu nesmírný pokrok a dnesjsme lídrem trhu.Váš největší pracovní úspěch?Když jsme vstupovali na trh, tak naše postaveníbylo velice nejisté. Obchodní partneři váhali, zdaCo je naopak na práci nejnáročnější?Je určitě časově náročná. Nepůsobím totiž jenjako obchodní ředitelka, ale i jako ředitelka centrályPartners Polsko, kam jsme expandovali v loňskémroce. Ale díky zkušenosti z polského trhu sivážím své práce zde. I když by se na první pohledmohlo zdát, že jsme si jako slovanské země blízké,tak tam jsou na finančněporadenském trhu zcelajiné podmínky.Myslíte si, že stále ještě existuje „skleněnýstrop“? Že ženy mají v top pozicích byznysustále omezení oproti mužům?V některých firmách určitě. Já měla to štěstí, žejsem se s tímto postojem nikdy nesetkala. Ve firmách,kde jsem působila já, měly ženy vždy stejnépodmínky na daných pozicích jako muži. Světbyznysu už dávno není světem mužů. Řada tzv.„byznys women“ se jim dokáže v mnoha věcechvyrovnat, v některých je dokonce předčít. O tomsvědčí také to, že se čím dál více setkáváme s ženamina nejvyšších postech.Ohledně finančních produktů: Jaké jsounyní „v módě“ či na jaké byste se doporučilazaměřit?Módní finanční produkt neexistuje, to je jenumělá bublina, marketingový trik. Filozofií finančníhoporadenství, jak ho chápeme myv Partners, je individuální přistup ke každémuklientovi. V tom se odlišujeme od konkurence.„Netlačíme“ žádný produkt, ale sestavujeme klientůmdlouhodobé finanční plány. Takže opravdunic nedoporučím.Jaká média pro svou práci i pro zábavu sledujete?Internet, časopisy, deníky, zahraničnítituly, odborné tiskoviny…Čtu hlavně ekonomické tituly, Euro, Fondshop,Ekonom a samozřejmě Peníze.czn2007 – založení společnosti2008 – první klientskécentrum na Václavskémnáměstí2009 – společnostzískává 100 000 klientů,natáčí první díly seriáluKrotitelé dluhů, jako prvnífinančněporadenskáspolečnost má televizníreklamu2010 – roční obrat dosáhlmiliardy, spouští Partnersbankovní služby, otevírácall centrum, dceřináspolečnost PartnersAkademie otevírá prvníročník kurzu pro evropskýcertifikát €FA (EuropeanFinancial Advisor)2011 – má 52 obchodníchpartnerů, spouští projektDen finanční gramotnostipro vzdělávání širokéveřejnosti, kupuje webPeníze.cz, spouští internítelevizi Web TV2012 – má 300 000 klientůa 3000 poradců, expandujedo Polska, jako jedináfinančněporadenskáspolečnost má oprávněníposkytovat investičníporadenství, TV spotyPartners režíruje PetrČtvrtníček, otevírá prvnífranšízu Partners marketv Tišnově na Moravě2013 – spouští klientskýportál mojePartners,v rámci projektu Denfinanční gramotnostiproškoluje přes 10 000 lidí▲ a131007678 ▼a13000187460ZEN

tipyAkademie HermèsOddanost francouzskéznačky Hermès řemeslnýmtradicím je známá.Krásné je, že není jendeklarovaná. Od příštíhoroku Hermès navícspouští „Académie desSavoir-Faire“ neboliakademii dovedností,která shromáždí řemeslníky,designéry a inženýrydo programu, jenž budezkoumat možnosti skloubenínových přístupůa technologií s tradičnívýrobou. Materiálem číslojedna bude dřevo. Hermèsi já věříme, že programpřispěje k zachování mizejícíchdovedností. -hdg-Steve CuttsLondýnský nezávislý výtvarník mě dostal krátkým animovanýmvideem s výmluvným názvem Man. Za majestátníchtónů Griegova Peera Gynta v něm přistane na Zemi před půlmilionem let člověk. Když prvního živočicha, kterého potká,rozšlápne a z hada si udělá boty, je to teprve začátek. Mrazivěvtipná jízda potom graduje až k epickému finále. Geniální!Možná ještě lepší je ale druhé video In the Fall, kde chlapíkve středních letech padá ze střechy a před očima mu běží„nejlepší“ okamžiky jeho života. www.stevecutts.com -vid-ZEN likeCo redakce milujeŽelezný JanAmerický básník RobertBly si na semináříchpro muže v 80. letechzačal všímat zničenýcha změkčilýchmužů,což hoinspirovalok sepsánípozoruhodnéknihy připomínajícímužům jejich kořeny.Inspirovala ho hlavněpohádka bratří GrimmůŽelezný Jan. Každý mužpodle Blye musí nacestě k dospělosti najítsvého Divého mužea pustit ho z klece.A kde leží klíč? Podmaminčinýmpolštářem.-vid-KuřeLouskáčekDaily CurrantElipsoidDenníporcekuřete odKakalíkaje takovádrobnost,která mizpravidlaprosvítí den. Kuře natřípolíčkovém stripu (podobnějako třeba Garfieldnebo kdysi ostřejší RedMeat) každý den tak nějakkomentuje život. Povětšinoutrefně. Autor Kakalíkje grafik a designér, kterýprošel řadou médií a jehorukopis je dost rozpoznatelný.Kuře vyšlo i knižně,ale ta denní dávka (aťuž na Facebooku nebona vlastních stránkách)je stejně nejlepší. Třebatahle: Objevilo jsem... ...ještěnudnější záležitost nežsouložení... ...nesouložení!!!-sam-Sobotní dopolednev Karlíně rovná sefarmářské trhy. Jednapaní, Bůh jí žehnej, seklas prací v kanclu a pečekoláče dle svých receptů.Její nejlepší kousek sejmenuje Louskáček, pokterém pojmenovalai svou firmu. Zázračnělehoučká a slaďoučkávěc z medu a ořechů. Nanašich trzích má Louskáčekkonkurenci snad jenv podobě mohutnéhočokoládového dortus karamelem u vedlejšíhostánku, hotový kokainmezi sladkostmi. Dám sioba a jsem high! -jam-Zprávami, že někdejšíkandidátka na americkouviceprezidentku SarahPalinová, proslulá pořádnědlouhým vedením a nulovýmzahraničněpolitickýmrozhledem, bude učitna Harvardu a pracovatpro televizi Al-Džazíra, čitou o osobním bankrotudržitele Nobelovky za ekonomiiPaula Krugmana,zmátl vynikající satirickýweb The Daily Curranti Boston Globe a WashingtonPost, které je otiskly.Jeho mystifikace jsou taksofistikované, že je velmisnadné uvěřit. -vid-„Nejvyšší formouživota je člověka nejnižší formouživota je člověk, kterýsi hraje s vláčky,“ říkáse v seriálu Červenýtrpaslík. Autor doporučení,coby milovníkTrpaslíka a modelářzároveň, nad tímtoodsudkem mávnerukou s tím, že létánís RC větroněm je přeceúplně něco jinéhonež hraní. A když vozív termice třímetrovýmodel Elipsoid (českáfa Reichard), cítí sei na zemi jako sámDaidalos. -nes-▼ A13100907262ZEN

chytré pENíZEProč to v Německu fungujeGernot Daumann, generální ředitel LBBW Bank, jediné univerzální německébanky v Česku, píše, proč nemůže být u našich sousedů kozel zahradníkem.Foto archiv LBBW BankGernotDaumann (52)«Úvěr bych si vzalmaximálně na bydlení,protože to je dlouhodobýmajetek, nebo na auto.Obrovský problém mám alese spotřebními úvěry. Když sinedokážu našetřit na televiziza 20 tisíc, jak bych měljistotu, že zaplatím splátku?Mnoho našich klientůpostupně bohatne a my jimpomáháme diverzifikovata spravovat majetek, načemž vydělají obě strany.O některé se pak dokoncestarají naši privátní bankéři,což je oblast, na kterou sespecializujeme. A investičnítip? Aktuálně bych investovaldo nemovitostí nebo zlata.»Uprostřed sílícíchekonomickýcha sociálníchproblémů,které postihly celý západnísvět, se zdá, že je Německoostrovem, kde věci fungujío poznání lépe. Jako Němec,který přišel do Českérepubliky před 19 letya oženil se tady, si čas odčasu kladu otázku proč.Jedním z hlavních faktorůje podle mě skutečnost, žeNěmecko patří klimatickyk takzvanému severnímubloku. To znamená, že lidéjsou nuceni plánovat jinaknež v oblastech s krátkouzimou. Jsou nuceni plánovatdlouhodobě, zásobyjsou omezené, a proto musejíbýt disciplinovaní přijejich spotřebě.I Němce silně ovlivnilysvětové války. Začínali víckrátv podstatě od začátkua vědí, co znamená o vše přijít. Je jim jasné, že seneobejdou bez spolupráce s druhými, že „pořádekmusí být“ a že potřebují dlouhodobé vize. Člověknezbohatne přes noc. Je s tím spojena tvrdá práce,plánování, výborná organizace a připravenost naneočekávané události. Podle mě nejsou samotnépeníze zdaleka tak důležité, jak si lidé myslí, hlavníje kvalita života, kam spadá například i vědomí,že se domohu práva, budu-li to potřebovat.I proto panuje v Německu mezi rozdílnými politickýmitábory v zákulisí dlouhodobý konsenzus.Například sociální demokraté provedli odvážnéreformy pracovního trhu, a když po nich přišlikonzervativci, vůbec nic nezměnili. Teď z tohotěží celá země. Občan i investor tak není pod takovýmstresem jako v ČR, že ho někdo podrazí,a může proto lépe podnikat.To, co mě však v Česku velmi trápí, je upadajícímorálka. Ve Švédsku se platí vysoké daně. Právnísystém řádně funguje, míra sociálního zabezpečeníje vysoká, korupce nízká, vzdělání na skvěléúrovni... Kdo by nepřispíval na takové podmínky?A jak je to v Česku? Jsme přesvědčeni o tom, ževýdaje třeba na infrastrukturu byly využity řádně?Vždyť dálnice stojí víc než v Německu...S tím samozřejmě souvisí i přístup k lidem, kteřípravidla porušují. Bývalý německý prezidentWulff odjel na dovolenou s jistým podnikatelem,a i když šlo jen o nocleh za 200 eur, okamžitě seo to začala zajímat média a konat začal i prokurátor.Prezident ve funkci skončil. Umíte si představit,že se to stane i v naší zemi?Inženýr jako truhlářV Německu samozřejmě panuje vysoká disciplínaa organizovanost, ale základ úspěchů je ve vzdělávacímsystému, který je zcela odlišný a spoluorganizovanýněmeckou obchodní komorou. Prokaždé povolání existuje studijní plán. Chcete-libýt bankéř, jdete na učení do konkrétní banky.V plánu je dané, co vše musíte splnit. Já jsem začínalv archivu banky. Tři měsíce jsem ve sklepě odrána do večera třídil dokumenty, skoro jsem nevidělslunce. Potom jsem přešel na poštovní oddělení,kde jsem se učil evidovat peníze, lepit známky,pak mě pustili k pokladně, poté k cennýmpapírům, úvěrům, ke kontrole dokumentů...Toto funguje pro 160 povolání včetně úředníků,kozel nemůže být přece zahradníkem. I protoNěmci vyrábějí „high-end“ průmyslové věci. Čechradši bude magistr ve hře na zobcovou flétnu, nežaby byl truhlář či instalatér. V Německu nedělámemezi inženýrem a truhlářem rozdíl, důležitéje, jak rozumíte svojí práci.V přístupu k osobním financím jsou Němci opatrní.Oproti Čechům, kteří mají většinu úspor nabankovních účtech, více investují do dluhopisů,akcií firem i spořicích produktů. Možná i proto,že mají větší důvěru v systém. Třeba naše mateřskáLBBW patří do sektoru spořitelen, cožje největší finanční asociace v Německu. Každýokres má spořitelnu (sparkasse), kterou zároveňvlastní – ne nějaká korporace. V rámci okresů jetřeba třicet poboček, které obsluhují i milion klientů.Svoji sparkasse máte hned za rohem v každévesnici a už jako dítě si tam chodíte ukládatsvé vlastní malé peníze. Když později začnetepracovat, potřebujete další, specifičtější finančníprodukty, a udržujete si se svojí sparkasse dlouhodobývztah. Důvěra je prostě základ. nA131006609▼ A131009091▲ A131008336CO SLYŠÍTEVY?ZA OKNYDny otevřených dveří podrobnosti na webuBydlení 10 km od Václavského náměstí.Přesto Vás bude ráno budit zpěvem skřivan.Vyměňte městský hluk za klidné prostředípražské vilové čtvrti.Přijďte se podívat, jak vypadá pohodováatmosféra a klid uprostřed města.64ZENMožnost výhodné hypotékyT E L . : 608 60 50 43 WWW.PARKMECHOLUPY.CZ

lEsk věcíCoCa--Cola,ty aKačKa.ZnačKa.ZEN oslovil nejhloubavějšího z odborníkůna marketing, aby nám vysvětlil svět,který máme před očima, ale moc munerozumíme. s Tomášem Hrivnákemo značkách, které utvářejí náš život.Mýtus #2: Značky jsou vaši přáteléMyslí si to Coca-Cola. Pro ni je Kačka značka. Ale zkuste zavolatve tři ráno lahvi Coca-Coly, že se rozvádíte, potřebujetepůjčit 300 tisíc a žena vás vyhodila z bytu! Coca-Cola nejenženikde nebydlí, nechodila s vámi do školy, ale dokonce nemá anitelefonní číslo. A když budete chtít vyskočit z okna, přátelskyna vás mrkne a řekne: Just Do It! Společnost Henkel, výrobcepracích prášků a detergentů, tvrdí: Brand Like a Friend – Značkajako kamarád. Ale to nejenže není možné, je to nebezpečné.Ve školách se českým dětem katastrofálně nedostává mediálnívýchovy. Nikdo jim nevysvětluje, jaké parametry a jaké záměrymá komunikace značek. Děti ji však vidí na každém krokua mohou si myslet, že to značky s přátelstvím myslí vážně.Se značkami se nemůžeme kamarádit, a přesto se nám mohoulíbit. Můžeme je mít rádi asi tak jako dovolenou u moře, svíčkovouse šesti nebo drbání na zádech. A to není málo.Mýtus #3: Značka = designTřetím škodlivým mýtem o značce je, že značka je design, ornamentna užitné hodnotě zboží. Výsledkem masového rozšířenítohoto mýtu jsou například přebalené potraviny, vizitky pokrytézlatými hlubotiskovými prvky nebo ona strašná nemoc jménem3D. Nemluvě o tom, že dobrý design ve svém původníma pravém významu je především pochopením užitné hodnotypředmětu a jeho funkce – až potom o (dobově podmíněných)estetických standardech a představách. Věří někdo společnostiRuperta Murdocha News Corp., že už jsou z nich hodní klucia holky, že už ve svých novinách nepoužívají hyenistické bulvárnípraktiky, jenom proto, že jejich logo už teď nevypadá jakoparodie z bondovky?Značky dnes nepochybně trpí tím, že jsmez nich udělali hlavní podezřelé v případu celkovéhozpovrchnění a cirkusizace naší společnosti.Záplava marketingových pseudosdělení,šíře spotřebního výběru vyvolávající nevolnost,a vůbec selhání západní civilizace mámeúdajně připsat na vrub značkám. Značky jakopřísliby spotřební nirvány si takový odsudek jistě zaslouží. Jevšak daleko produktivnější podívat se na to z jiné perspektivy:značky jsou dnes nositeli významů, ze kterých je do velké míryutkán náš svět. A odsoudit značky jako takové je to samé jakozapálit si vlastní dům, ve kterém potom shoříme.Značky už neodejdou. Potřebují trpělivou a konzistentní kritiku.Pokud mají být hubeny, potom ze studijních důvodů– abychom je přidali do herbáře či připíchli do vitríny. Pojďmese dnes pod lupou podívat na tři škodlivé mýty o značkácha také na způsoby, jak tyto mýty mýtit!Mýtus #1: Značky jsou konverzaceJestliže platí, že trhy jsou konverzace (Cluetrain Manifesto), potomznačky jsou slova v těchto konverzacích. Přesvědčení, žesamotné značky jsou konverzace, vedlo k tomu, že rozvoj značkyněkteré firmy „delegovaly“ na blábolící fandy na sociálníchmédiích. Značka však není rozhovor strejců u piva a není tolajka na Fejsbuku. Dokážete si například představit značku Cartierjako drbárnu u kadeřnice?Tomáš Hrivnák je odborníkem na budování značek– rozuměj značek obchodních. Původně lingvista a literárnívědec pracoval pro mnoho značek postupně jako textař, stratégi poradce v reklamních agenturách mArk/BBDo, TBWA čiEUro rSCG. Dnes řídí svoji poradenskou firmu a pomáháklientům vidět svět značek jako hřiště významů, které přikládámesvé spotřebě. někteří klienti ho za to dokonce platí.Ilustrace Tereza Kovandová▼ A130005719 ▼ ▼ A131009386www.baume-et-mercier.com66ZENPařížská 11 · Praha 1 · tel. +420 224 810 890 · www.carollinum.cz