ab ZÁŘÍ 2008 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

Obraz charakterizuje výrazná barevnost kontrastujícís neutrálním pozadím a zájem o postiženíobjemové kvality jednotlivostí v jejich obecnosti.Na druhé straně si přitom uvědomujeme velmiintimní vztah autora k tématu, jakési smyslovévzrušení nad něžností věcí a lyričnost pojetí, vekterém se soudržnost hmot a objemů vybavujev oparu důvěrného rozechvění. Autorem obrazuje Václav Rabas a jak název napovídá, komponovalzátiší ovoce z vlastního sadu, který sámv rodných Krušovicích vysázel a rouboval po celýsvůj život. Obraz je datován do roku 1943 (signaturavpravo dole), do válečných let, ve kterých seumělec programově zaměřil na velmi úsporné ažbaladicky smutné motivy důvěrně známé krajinya velmi intenzivně se věnoval i cyklické tvorbějednoduchých a jakoby záměrně prostých a nepatetickýchzátiší. Pendantem tohoto obrazu jsounapříklad díla Jitčina jablíčka, Marjánčina jablíčka,Třešně, Zátiší s ořechy či rozsáhlá série Selskýchzátiší, jejichž jediným tématem je většinoupecen chleba, jakýsi symbol domova, rodné hroudya přežití. V době, kdy Václav Rabas obraz maloval,byl zralým umělcem ve věku 58 let, uznávanýma známým českým krajinářem a starostouUmělecké besedy.Václav Rabas se narodil 13. listopadu 1885 nasamotě v Pečárkovském mlýně v Krušovicích,kam se přiženil jeho otec z rodu mlynářů a prášků.Po studiích na reálce v Rakovníku se neúspěšněpokoušel o přijetí na UMPRUM, po absolvovánívojenské služby a soukromém uměleckém studiubyl v roce 1906 přijat na Akademii výtvarnýchumění v Praze. Z přípravky přešel do ateliéru HanušeSchwaigera, ale studia nedokončil a byl vyloučenpo té, co v tisku kritizoval konzervativní poměryna Akademii. Povzbuzen kladnými reakcemina své práce vystavené na školní výstavě (mj. odV. V. Štecha) vstoupil do výtvarného odboru Uměleckébesedy a spolu s kolegy Karlem Boháčkema Vlastimilem Vokálkem a dalšími přispěl k modernímusměřování tohoto tradičního spolku založega l e r i eVÁCLAV RABASNetradičně pojaté zátiší zachycuje běžné ovocné plodyjako jablka, hrušky a švestky rozložené volně po desce stolu.Výrazně podélný formát a zřejmá nahodilost aranžováníjednotlivých plodů v rámci celkové kompozice podtrhujíaž snovou atmosféru výsledného celku.ného již roku 1863. Roku 1912 dokončil svá studiana AVU u prof. Maxe Švabinského a rozhodl sezásadně změnit svůj dosavadní život. Následujícíhoroku se rozhodl odejít z Prahy a natrvalo přesídlitdo Krušovic, kde si vybudoval vlastní dům,oženil se s dcerou správce zdejšího hospodářskéhodvora Hermínou a odjel na studijní cestu doPaříže.S lehkým zraněním se mu podařilo vyreklamovatse z bojišť první světové války a cele, bezvýhradně,obklopen mladou rodinou a zázemím domova,který vlastnoručně vybudoval, se věnovalmalířské a sochařské tvorbě. Tématem jeho celoživotníhodíla se stal mikroregion jeho rodnéhokraje, táhlá pole, malebné kopce a ovocné sadya chmelnice na Rakovnicku. Takřka denně vycházeldo plenéru a zachycoval přímo přírodní realituv proměnách ročních dob. Od počátku své tvorbyvšak chápal tuto krajinu symbolicky jako symboldomova a života v monumentálních vizích svýchobrazů doplněných figurální stafáží např. v cyklechRozsévačka, Obilí, Chleba či Maminka. Jakosoučasník slavných umělců ze Skupin Osmaa Tvrdošíjní byl Václav Rabas poučen modernímfrancouzským uměním a odkazem Cézanna, Daumierači Deraina, jejichž díla poznal na výstaváchv Praze i na své cestě do Paříže. Zcela programověšel však svou vlastní cestou, zdánlivě méněelegantní, efektní a internacionální, ale o to hloubějizakořeněnou v rodné zemi a tradici Mánesa,Purkyněho a Alše. Tento svébytný solitér nakonecnašel svoje místo mezi kolegy ve spolkuUmělecká beseda. Patřili mezi ně životní druziVlastimil Rada, Vojtěch Sedláček, Josef Čapek,Rudolf Kremlička, Jan Zrzavý, Miroslav Holý čiJan Slavíček. Zpočátku jednatel, později předsedavýtvarného odboru tohoto spolku se v roce1937 stal jeho starostou, podílel se na výstavběSpolkového domu s Alšovou výstavní síní v pražskéBesední ulici a redigoval časopis Život. Bylčlenem Spolku českých grafiků Holar, reprezentovalčeskoslovenské umění na Bienále v Benát-akademickýbulletinab 30