ab ZÁŘÍ 2008 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

života ve sledovaném období (dějiny zahraniční politiky,sociální a hospodářské dějiny, vývoj národnostnípolitiky na příkladu německé, polské a maďarské minority,církevní dějiny). Zvláštní příspěvek byl věnovántaké zhodnocení dosud vydaných syntéz, zaměřenýchna československé dějiny 20. století, a taképohledu slovenského a mezinárodního dějepisectví.Jednotlivá vystoupení komentovali zahraniční diskutantiVolker Zimmermann (Universität Düsseldorf)a pracovník Historického ústavu Varšavské univerzityPiotr Majewski. Oba badatelé shrnuli výsledky svýchnárodních historiografií ve zpracování českých a československýchdějin 1918–1948 a zhodnotili trendyčeské historiografie. Volker Zimmermann připomnělpřevládající pozitivistické přístupy v metodologii zkoumání,upozornil také na rizika nacionálního hlediska,jež se objevuje v některých pracích, a zdůraznil kontextualizacičeských národních dějin v rámci vývojestředoevropského regionu. Piotr Majewski připomněl,že v české historiografické produkci v 90. letech získalavelký prostor především sféra politických dějin,jež souvisela s analýzou vývoje českých politickýchstran a politického systému. Přes kvantitu pojednáník tomuto tématu však zůstává i na tomto poli mnohoopomenutých fenoménů, jako jsou např. otázky politickékultury, vývoje extrémních politických směrůna pravici i na levici či národnostních vlivů v armádě.Značnými deficity zpracování nadále trpí spolkovástruktura, na jejímž základě lze ozřejmit etablovánía fungování občanské společnosti v českých zemích.Oba zahraniční badatelé se shodli na potřebě zpracovatvětší měrou kulturní a ideově-mentalitní dějinydiskutovaných třiceti let našeho vývoje. Mezi dosudnepříliš dotčená témata patří taktéž úvahy o vzájemnéinterakci sociálního prostředí a politické kulturynebo komparativní reflexe etablování antidemokratickýchhnutí v celoevropských souvislostechekonomické, sociální a politické krize 30. a 40. let.V následujících diskusích účastníci konference najedné straně pozitivně kvitovali dosavadní historiografickoubilanci, na straně druhé však kriticky hodnotilitematické deficity a některé stávající interpretační modelya metodologické postupy. V této souvislosti mimojiné vyzdvihli potřebu teoretické připravenosti badatelů,interdisciplinární přístup k hodnocení dějinnéhoobrazu Československa v letech 1918–1948 a konceptualizacijeho výzkumu.Referáty i debata ukázaly, že české dějepisectvízaznamenalo po roce 1989 ve zpracování zmíněnéhistorické periody značný pokrok. Současně všakúčastníci konstatovali, že přes znatelný rozvoj dosudchybějí zásadní práce, které by nesledovaly pouzepartikulární problémy, ale soustředily se na hledáníkomplexnějšího obrazu tehdejší skutečnosti a formulovalyi nové otázky podložené moderní metodologií.K prohloubení studia této historické etapy by také přispělozintenzivnění koordinace jednotlivých pracovišťa odborných institucí – a to i interdisciplinárníhoa mezinárodního charakteru – při vytváření koncepčníchprojektů zaměřených na formování ucelenějšípodoby našeho poznání k moderním dějinám českýchzemí a Československa.■JAROSLAV ŠEBEK,Historický ústav AV ČR, v. v. i.BadateléHistorickéhoústavu AV ČR,zprava moderátorworkshopuEmil Voráček,dále Josef Harna,ředitelka HÚ AV ČRSvatava Rakováa Jindřich DejmekREFLEXE DĚJINUpříležitosti konference Československo a krizedemokracie ve střední Evropě ve 30. a 40. letech.Hledání východisek vydává Historický ústavAV ČR, v. v. i., příručku Reflexe dějin Československa1918–1948 v historiografii na počátku3. tisíciletí. Publikaci, která rekapituluje výsledkyčeské i zahraniční bohemistické historiografie v uplynulémdesetiletí v oblasti zahraniční i vnitřní politiky,situace menšin, dějin sociálních i církevních, problematikyhospodářské i politického stranictví, uspořádaldr. Jan Němeček.■9ab