Vox Pediatriae

VOX PEDIATRIAESyndrom náhlého úmrtí kojenceMUDr. Karel PaulÚstav pro péči o matku a dítě, PrahaDefiniceSyndrom náhlého úmrtí kojence (SNÚK) (R-95 v mezinárodní klasifikaci nemocí) je charakterizován jakonáhlá a neočekávaná smrt dítěte ve věku mezi 7. až 365. dnem života, jejíž příčina se nedá objasnit zevrubnýmposmrtným šetřením.■ Posmrtné šetřeníNa posmrtném šetření se podílí přivolanýlékař, nejčastěji pediatr, patologický anatomse zaměřením na pediatrii a měl by se jejúčastnit i policejní orgán, a to již spolu s přivolanýmklinikem.Přivolaný lékař provede kompletní klinickévyšetření, při němž pátrá zejména poznámkách akutní infekce, po poranění, poznámkách násilí. Důležité jsou anamnestickéúdaje, včetně rodinné anamnézy (akutní infekce,kouření, sourozenci). V osobní anamnézepatří mezi důležité údaje porodní váha,stav po narození, nemocnost dítěte, stavdítěte v posledních 24 hodinách. Pozornostje třeba věnovat situaci a místu úmrtí (sociálnístatus rodiny, zda mělo dítě vlastní lůžko,oblečení dítěte, pozice, v níž bylo dítě nalezeno).Lékař by měl provést odběr vzorků krve,moči a kůže a zajistit jejich vhodné uloženínež budou co nejdříve zpracovány. Tentoúkon není u nás zatím požadován. Odbornáspolečnost by jeho provádění však měla prosadit,neboť může významně přispět k objasněnípříčiny náhlého úmrtí (infekce, otrava,metabolická vada). Velmi důležitou součástíposmrtného šetření je pitva. Pátrá po příčinách,které by mohly náhlé úmrtí vysvětlit.Jedná se zeména o infekční onemocnění,vrozenou vadu, poranění, známky násilí. Diagnostickýzávěr „Syndrom náhlého úmrtí kojence“je diagnosa per exclusionem. Patologickýanatom k tomuto závěru dospějeteprve po bezpečném vyloučení všech jinýchmožných příčin náhlého úmrtí. Je však třebamíti na paměti, že pitva nerozliší nezaviněnénáhlé úmrtí kojence od úmyslného udušenídítěte raného věku, tj. od infanticidia provedenéhonapříklad polštářem. Proto má smysl,aby se prvotního ohledání v místě úmrtíúčastnil i policejní orgán, který je profesionálněvyškolen k hodnocení situace z hlediskapřípadné kriminality. Požadavek na přítomnostpolicisty u náhlého úmrtí kojencenení v naší zemi zatím běžně uplatňován (narozdílnapř. od Británie). Odborná společnostby však i tento požadavek měla prosazovat.■ IncidenceV České republice byla incidence diagnozySNÚK v létech 2001 - 2004 mezi 0,10 -0,15 případů na 1 000 živě narozených. Našerepublika se tak řadí mezi země s nejnižšímvýskytem této diagnozy. Ve světovémměřítku se incidence SNÚK pohybuje mezi0,1 - 3 případy na 1 000 živě narozených. Vevyspělých zemích patří SNÚK mezi tři nejčastějšípříčiny smrti v kojeneckém věku. Na výskytutýto diagnozy se významně podílejí zeměpisné,etnické, společenské, kulturnía náboženské vlivy. V anglofonních zemícha ve Skandinávii se výskyt diagnozy SNÚKv posledních létech snížil o 50% po osvětovékampani provedené v předchozím desetiletí.■ PatologiePři pitvě nelze zjistit žádné fenomeny patognomonicképro SNÚK. V 90% případůjsou nalézány nitrohrudní petechiální hemoragiea plicní edém. Jde však o nálezy nespecifické,které se vyskytují i u jiných příčinúmrtí. Ve dvou třetinách případů SNÚK jsoupři histologickém vyšetření nácházeny známkychronické tkáňové hypoxie a asfyxie.V mozkovém kmeni bývá shledávána glioza,hypo-myelinizace, maturační opoždění arborizacedendritů. V oblastech mozkovéhokmene, podílejících se na řízení vegetativníchfunkcí, spánku a probouzecí aktivity, bylyzjištěny odchylky v sekreci i v recepci neurotransmiterů.■ PatofyziologieU kojenců se zvýšeným rizikem náhléhoúmrtí (u sourozenců dětí, které zemřely s diagnosouSNÚK, u pacientů po „idiopatické životohrožující příhodě“, u nedonošených dětí)byly provedeny studie zaměřené nahodnocení úrovně vegetativních funkcí, posouzenísenzitivity chemoreceptorů, testováníprahu pro probuzení. Několik takto vyšetřenýchdětí později zemřelo s diagnosouSNÚK. Tyto studie svědčí ve prospěch hypotézy,která vysvětluje SNÚK existencí abnormitv mozkovém kmeni, jež mají vztah k řízenídýchání, kardiocirkulačního systému, termoregulace,k probouzecí aktivitě, k regulacispánku a bdění. U kojenců se zvýšeným rizikemnáhlého úmrtí byl shledán zvýšený práhpro probuzení jak na zevní podněty, tak nahypoxii a hyperkarbii. Bylo zjištěno že ke zvýšeníprobouzecího prahu dochází u donošenýchdětí fyziologicky mezi 2. a 5. měsícemživota a že uložení kojence na bříško práh proprobuzení významně zvyšuje. (Potvrdila setak stará zkušenost matek a dětských sester:miminka na bříšku jsou klidnější a spí lépe.)Některé děti, které zemřely s diagnosou SNÚKměly nadprůměrnou srdeční frekvenci a nižšívariabilitu srdeční frekvence; to svědčí o jejichvagové hypotonii. Děti s prodlouženým intervalemQT (nad 440 ms) jsou predisponoványk ventrikulární arytmii. U studovanýchrizikových kojenců byly nacházeny odchylkyv pneumogramu: prodloužené dechové pauzy,velmi četné krátké apnoe, periodické dýchání,pomalá dechová frekvence, malá variabilitadechu. Některé rizikové děti senadměrně potily; to mohlo být způsobeno jakdysfunkcí regulačních struktur v mozkovémkmeni, tak i alveolární hypoventilací.■ GenetikaV poslední době přibývá údajů o tom, žeabnormity regulačních funkcí mozkovéhokmene souvisí se specifickými genotypy. Naexperimentálním materiálu byly cílenou inaktivacíidentifikovány geny, podílející se naprenatálním vývoji kmenových struktur, kteréřídí dýchání, kardiocirkulační reakce, probouzecíaktivity. Je pravděpodobné, že i u lidímohou genové odchylky představovat ge-VOX PEDIATRIAE - květen/2006 - č.5 - ročník 623