krok4 v4.indd - Vědecká knihovna v Olomouci

42/2005KnihovnickáRevueOlomouckéhoKrajeMístní knihovna SkrbeňKnihovna roku 2005v Olomouckém kraji

OBSAH ČÍSLAPRVNÍ KROKÚvodník – Helena Veličková .....................................................................1ROZHOVOR KROKURoman Giebisch s Jiřím Černohorským ..................................................2KNIHOVNICTVÍ DRŽÍ KROKMezi paragrafy – Václava Jemelková ........................................................4KROK V LITERATUŘEOd automatické kresby k celostnímu poznání (Alena Vychodilová– Svět je kouzelná hra energií) – Helena Veličková ...............................7Recenze (Ferdinand Stočes – Písně a verše staré Číny)– Helena Veličková ...................................................................................10KROK ZPĚTKde voní pergamen. …braň pravdu boží – Štěpán Kohout ..................14Zlatá doba prostějovského knihtisku – Ernest Hains ...........................18Meziválečná výtvarná kultura v Olomouci – Hana Bartošová .............21KROK DO SVĚTASvětový knihovnický kongres IFLA v Oslo – Martin Vojnar ................25Slovenská národní knihovna v Martině– Libuše Machačová, Radka Vítková ......................................................30Holandské knihovny – Lea Prchalová ...................................................33Konference ICAU 2005 v Londýně – Martin Vojnar ............................39KROKFÓRUMKnihovna informačního centra o NATO – Petr Just .............................45Městský informační systém MIS – Rastislav Steranka ..........................46Projekt VKOL podpořen Nadací Duhová energie ..............................47Publikační činnost SokA Přerov a zkušenosti ze spoluprácepři vydávání vlastivědné literatury – Jiří Lapáček .................................48O spontaneitě života, virtuální komunikaci a jiných věcech– Miloš Kvapil ...........................................................................................53KROK INFORMUJEHledání největšího Středomoravana nekončí – Miloš Korhoň ............54Jubileum Vlastivědného muzea Jesenicka – Petr Košacký ...................55VKIS pro handicapované uživatele – Miloš Kvapil ..............................55Knihovna slaví šedesátiny – Věra Hradilová ..........................................56Knihovny a veřejný internet ...................................................................57Aktuality ...................................................................................................58REGIONÁLNÍ KULTURNÍ OSOBNOSTI ............................61KNIHOVNICKÁ LITERATURA ..............................................67KROK • Knihovnická revue Olomouckého krajeVydává Vědecká knihovna v OlomouciRočník 2., číslo 4, vychází čtyřikrát ročněVedoucí redaktorka: Ing Hana Študentová,e-mail: studentova@vkol.czOdpovědný redaktor: Mgr. Roman Giebisch, Ph.D.e-mail: roman@vkol.czVýkonná redaktorka: PhDr. Helena Veličková,e-mail: velickova@vkol.czRedakční rada:Václava Jemelková,e-mail: v.jemelkova@kr-olomoucky.czMgr. Hana Bartošová,e-mail: bartosova@olmuart.czMgr. Miloš Korhoň, e-mail: korhon@vkol.czMgr. Ivo Vysoudil, e-mail: vysoudil@anag.czAdresa vydavatele a redakce:Vědecká knihovna v Olomouci,Ostružnická 3, 779 11 OlomoucTel.: 585 222 375, fax: 585 225 774e-mail: redakce@vkol.czIČO: 100625Grafická úprava obálky: Ivana PerůtkováKresby: Ing. Markéta VeličkováTechnická redakce: Petr JančíkTisk: Polygrafické střediskoUniverzity Palackého v OlomouciBiskupské nám. 1, 771 11 OlomoucISSN: 1214-6420 (tištěná verze)1214-648x (elektronická verze)Registrace: MK ČR E 6450www.vkol.cz/krokUzávěrka čísla: 14. listopadu

Vážení čtenáři,tak jsme se zase octli na konci roku, vánoční výlohynám to letos připomněly ještě dřív, než nastaladvent.Kdysi jako dítěti se mi zdál rok být náramnědlouhá doba a Vánoce byly vzácností. Teď měspíš zaskočí a přijdou málem dřív, než si stačímzvyknout na mrazivá rána a neodmyslitelné olomouckémlhy. Jaksi se mi ten čas s přibývajícímvěkem zrychluje. Možná je to tím, že na všechnopotřebuji delší dobu. Ale třeba není viníkem jenmoje slabost a nedostatečnost: astronomové totižpřišli na myšlenku, že v důsledku pohybu zemskéosy a kdovíčeho ještě vzniká na Zemi efekt, jakoby se zrychlil čas. Astrologové k tomu dodali názor,že s blížícím se Věkem Vodnáře budeme všichniprožívat čas jinak a budeme víc trpět pocitem spěchunež dosud. Nevím, je-li zrychlování času tousprávnou výmluvou na skutečnost, že Vánoce nászaskočí. Ale budiž nám všem útěchou, že čas lzesvým způsobem i překonat a pak nejen není našímpánem, ale dokonce někdy pracuje pro nás, protožepřidává vykonanému dílu hodnotu jako zrajícímuvínu v bečce. Ale tím už se Vás, čtenáře Kroku,pokouším převést od vánočních úvah k obsahuposledního čísla roku 2005:Především se dozvíte, jak bojovali s časem kandidátisoutěže o Největšího Středomoravana. TřebaVás v něčem inspirují. A nejsou to jen činorodí lidé,kdo v tomto nerovném boji vítězí, nýbrž i napříkladknihy, respektive rukopisy, bojující za myšlenkyNejvyšší Pravdy, o čemž Vás přesvědčí pravidelnýseriál Kde voní pergamen.I pan Černohorský, jehož firma restauruje vitrážea pustila se i do olomouckého „červeného kostela“,o boji s časem má co říci – aspoň v rozhovorus redaktorem R. Giebischem.O umění, které kvetlo v Olomouci mezi světovýmiválkami, poutavě napsala H. Bartošová,a v článku E. Hainse se dočtete o vzdělanostia knižní kultuře, na kterou v dějinách může býthrdý Prostějov. Samozřejmě nechybí ani žhavásoučasnost – referát M. Vojnara z konferenceIFLA informuje podrobně o nejnovějších trendechv uchování a prezentaci literatury, map i denníhotisku.I v dalších rubrikách, na které jste si za předchozí2 roky četby Kroku snad už zvykli, se dozvítezajímavé věci ze života knihoven a informačníchcenter v olomouckém regionu, v České republicei ve světě – ale k Vánocům patří i trocha tajemství,takže nic víc už nebudeme prozrazovat předem.Jenom popřejeme příjemné čtení a samozřejmě– ať Vám dá povánoční odpočinek impuls k dalšímuboji se zrychlujícím se časem v příštím roce2006!Helena VeličkováPRVNÍ KROK1

ROZHOVOR KROKUs restaurátorem a sklářem Jiřím ČernohorskýmROZHOVOR KROKUJiří Černohorský a Vilém Voňka jsou majitelésklářského ateliéru VITRAJ, a protože s toutofirmou spolupracuje Vědecká knihovna v Olomoucipři restaurování vitrajového prosklenínovogotického kostela VKOL, rozhodl jsem sepožádat jednoho z majitelů této firmy o následujícírozhovor.Pane Černohorský, v tomto roce Vaše fírmaVITRAJ restaurovala vitrajové proskleníosmi velkých oken v lodi tzv. Červeného kostelav Olomouci, který slouží od roku 1960jako depozitář pro uložení knižního fonduVědecké knihovny v Olomouci. Většina původníhoprosklení se nedochovala a zbylévitrajové sklo bylo silně poškozené a znečištěné.Byla pro Vás tato zakázka náročná. Jakse Vám líbí novogotická okna této kulturnípamátky?Tato práce probíhala běžným způsobem, jednáse o geometrické dělení olověným profilem a všepotřebné se dochovalo. Maximum původních nerozbitýchskel bylo po umytí a očištění použito přirekonstrukci vitrají. Problém tedy žádný nenastal.Toto prosklení je zajímavé hlavně použitým ručněválcovaným sklem, tedy sklem s proměnlivoustrukturou povrchu. Současně průmyslově vyráběnáskla tohoto typu mají stejnou strukturu v celétabuli skla.V zápisu z kolaudace jsem se dočetl, že i zástupkyněNárodního památkového ústavuv Olomouci neměla k Vašemu způsobu restaurovánítěchto oken námitek a práce bylyprovedeny v požadované kvalitě dle restaurátorskéhozáměru. Osazení nových plastovýchoken na provozní budově Vědecké knihovnyv Olomouci, Bezručova 2, se bohužel nesetkalos takto příznivým přijetím památkářů.Jaké má Vaše firma VITRAJ zkušenosti s Národnímpamátkovým ústavem?Každému restaurátorskému zásahu předcházízákonem předepsaný postup, ve kterém je třebavše potřebné prodiskutovat a posoudit včetně návrhuna restaurování. Výsledkem tohoto procesuje „závazné stanovisko“, které je třeba respektovata v případě zjištění nových skutečností jetřeba vyvolat nové jednání, jehož výsledkem můžebýt nové „závazné stanovisko“. Z tohoto pohleduspolupráce ateliéru VITRAJ s NPÚ probíhástandardním způsobem.Váš sklářský ateliér nabízí na webových stránkách– www.vitraj.cz – restaurování vitrajía historických prosklení na základě povoleníMK ČR (tzv. restaurátorská licence MK ČR).Podíleli jste se na restaurování významnýchkulturních památek např. hřbitovního kostelasv. Vojtěcha v Havlíčkově Brodě, kostelave Zvoli, českobratrského evangelickéhokostela v Mariánských Lázních a mnoha2

dalších. S touto restaurátorskou licencí MKČR můžete pracovat na všech historickýchstavbách v ČR? A kdybyjste chtěli pracovatv rámci EU nebo v jiných zemích, existujíi tam nějaké licence?Držitel tzv. restaurátorské licence MK ČRv přesně definovaném rozsahu v daném oboru jeoprávněn provádět tyto práce po celé ČR. Z vlastnízkušenosti vím, že obdoba našich licencí existujenapř. v Belgii.Firma VITRAJ se podílela nejen na restaurováníjedné z nevýznamnějších secesníchpamátek v Praze – Obecního domu, alei na rekonstrukci vynikající funkcionalistickéLoosovy vily v Praze. V této památcejste vytvářeli i repliky původního vybavení,např. originální skleničky, mističky na mýdlaa dokonce i blinkry k automobilovémuveteránu, který stojí zaparkovaný v garáži.Prozraďte nám nějaké zajímavosti z těchtovýjimečných zakázek.Každá zakázka je zajímavá a přináší velmi příjemnéchvíle, ale hlavně zkušenosti. V případězmíněných památek také přinesla hlubší poznáníobjektů, jejich historii a další souvislosti při pracovníchi neformálních setkáních všech zainteresovanýchodborníků a kolegů restaurátorů.Vaše firma restaurovala i úžasného skleněnéhopsa Jaroslava Róny, který byl poničenpři povodních v roce 2002. Spolupracujetes prof. Karlem Vaňurou z Vysoké školy uměleckoprůmyslovév Praze a s dalšími přednímisklářskými výtvarníky. Máte rád soudoboučeskou skleněnou tvorbu? Kterého výtvarníkabyste nám doporučil? Přeci jen … Vánocejsou za dveřmi.Spolupráce s Jaroslavem Rónou byla velmipříjemná a optimistická. Plastika psa byla součástíjeho diplomové práce na konci studia u prof. StanislavaLibenského na Vysoké škole Umělecko--průmyslové. Plastika byla několikrát poškozena,většinou při přepravě mezi jednotlivými výstavamia nakonec nejvíce utrpěla v Trojském zámku připovodni v roce 2002.Soudobou sklářskou tvorbu samozřejmě sledujicelý profesní život a sklářů, se kterými spoluprácebyla, je nebo se opakuje, je víc. V tétosouvislosti se těším na spolupráci s akademickýmmalířem Janem Exnarem z Havlíčkova Brodu přirealizaci nových soudobých vitrají pro čtyři oknapresbytáře hřbitovního kostela sv. Vojtěcha v HavlíčkověBrodě. V tomto kostele jsme před několikalety restaurovali velmi poškozená figurálníokna v lodi kostela.Řada drobných závěsných vitrají vznikla vespolupráci s prof. Karlem Vanutou. Tyto a dalšípřípadné „dárky“ můžete vidět na stránkách www.vitraj.czPane Černohorský, děkuji Vám za rozhovorRoman GiebischROZHOVOR KROKU3

KNIHOVNICTVÍ DRŽÍ KROKMezi paragrafyVydavatelům neperiodických publikacíVáclava JemelkováPro vydavatele neperiodických publikací jenezbytné seznámit se s právními normami, kteréupravují jejich práva a povinnosti. Základnímpředpisem je zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodickýchpublikacích, ve znění pozdějších předpisů.Vyhláškou Ministerstva kultury č. 156/2003 Sb. seprovádí ustanovení zákona, týkající se povinnýchvýtisků. Změna uvedeného zákona byla publikovánav zákoně č. 320/2002 Sb. a týká se pro tento účelnepodstatných změn souvisejících s transformacíveřejné správy a stanovení kompetencí krajskýmúřadům. (V uvedeném textu si dovoluji pro lepšísrozumitelnost místo čísla zákona, příslušnýchvyhlášek a jejich názvů užít výrazu „zákon“).Zákon především deklaruje svobodnou vůlifyzické či právnické osoby vydávat a veřejně šířitneperiodické tiskoviny. Vydavatelům stanoví základnípovinnosti, především povinnost zajistit,aby neperiodická publikace obsahovala zákonemvymezené údaje, dále upravuje povinnost vydavatelůodevzdávat tzv. povinné výtisky a zajistitnabídkovou povinnost vůči oprávněným subjektům.Pro případ neplnění uvedených povinnostíjsou zákonem stanovena sankční opatření.Pro účely zákona je pojem neperiodická publikacevymezen jako rozmnoženina literárního,vědeckého nebo uměleckého díla určená k veřejnémušíření. Je vydávána jednorázově, popřípaděnejvýše jednou ročně anebo po částech i častěji,tvoří-li obsahově jeden celek (§ 1 odst. 1). Je třebapřipomenout, že pod pojmem neperiodická publikacesi představujeme většinou publikaci knižní.Za neperiodickou publikaci z hlediska vydavatelskéčinnosti v této oblasti lze však považovat i propagačnímateriály (pokud se nejedná o reklamu navýrobky a služby, propagaci občanských sdružení,politických stran, církví, náboženských společnostíapod.), pohlednice, kalendáře, plakáty apod.Zákon formou taxativního výčtu určuje ty neperiodicképublikace, na něž se zákon nevztahuje.Jedná se namátkou o tiskové rozmnoženiny, kteréslouží provozní potřebě a odbytu výrobků a nabídkyslužeb, bankovky, poštovní známky, nástěnnémapy, ale i rozmnoženiny audiovizuálních děl. Zaneperiodickou publikaci obecně se nepovažujetiskovina sloužící výlučně pro služební či vnitřnípotřebu vydavatele, tj. není určena k veřejnému šíření.Ve sporném případě, zda se jedná či nejednáo neperiodickou publikaci ve smyslu zákona, lzevelmi zjednodušeně říci, že určujícím hlediskemje užití rozmnoženiny uměleckého díla ve smysluautorského zákona bez ohledu na způsob jejichpořízení, nosič či podobu a podmínka veřejnéhošíření této publikace.Veřejným šířením se rozumí zpřístupnění neperiodicképublikace předem individuálně neurčenémuokruhu příjemců (§ 1 odst. 2). V rámciokruhu členů rodiny vydavatele a s ním spjatéhookruhu osobních přátel, je-li vydavatel fyzickouosobou, se šíření publikace za veřejné nepovažuje.Veřejným šířením publikace, jejímž obsahem sevydavatel dopouští hanobení rasy, národa, omezovánínáboženské svobody, porušování práva naochranu osobnosti, nebo porušuje-li práva autorů,se vydavatel vystavuje možnému stíhání za trestný4

čin podle příslušných ustanovení přestupkovéhozákona, trestního zákona, občanského zákoníkuapod. O pozastavení prodeje může pak rozhodnoutjedině soud.Pojmem vydavatel se v zákoně rozumí právnickáči fyzická osoba, která se svobodně rozhodnepři dodržování zákonných povinností a principůmorálních zásad a zvyklostí vydat tiskovinu. Pojemvydavatel zákon nevymezil přímo, lze všakanalogicky využít citace o vydavateli periodickéhotisku. Zákon tiskový upravuje pojem vydavateljako fyzickou nebo právnickou osobu, která vydáváa zároveň vydávání jako činnost, při kterévydavatel zajišťuje obsah, vydání a veřejné šířenína svůj účet a na svou zodpovědnost.Na otázku, jak definovat pojmy „nakladatel“a „vydavatel“ a rozdíly mezi těmito činnostmi, jeodpověď nejistá. Jazyk český významově odlišujevydavatele knih (tj. nakladatele) a vydavatele periodickéhotisku (tj. vydavatel). Zákon živnostenskýpojmenoval obojí podnikání jako činnost vydavatelskou.Právní záruky vydavatelské činnostimá však vydavatel jako právnická osoba i osobafyzická srovnatelné.Vydavatel je povinen zajistit, aby neperiodickápublikace obsahovala údaje, které taxativněvymezuje zákon (§ 2). Bez povinných údajů nelzeneperiodickou publikaci veřejně šířit. Kroměnázvu publikace musí tiráž obsahovat jménavšech autorů – autoři textu, ilustrací, fotografií,obálky, překladu (jsou-li známa nebo pokud jejichuvedení autoři výslovně nezakázali), popř.pseudonymy autorů, dále vydavatele včetně jehosídla nebo trvalého pobytu, rok prvního vydání,u děl přeložených původní název díla a označenívydání, ze kterého byl překlad pořízen, označenínositele autorských práv, číslo Mezinárodníhostandardního číslování knih (ISBN) a obchodníjméno a sídlo či jméno a příjmení včetně adresytrvalého pobytu osoby, která neperiodickoupublikací vyrobila, dále pak rok prvního vydání,je-li znám a rok, ve kterém byla publikace vydána.Uvedena musí být jména všech autorů, jejichž dílabyla v publikaci použita: autoři textu, ilustrací,fotografií, překladu, obálky, grafického ztvárněníapod., a jejichž užití je založeno smlouvou dleautorského zákona. Sídlo vydavatele-právnickéosoby je určeno adresou, kde má právnická osobaskutečně sídlo (nikoliv sídlo provozovny, není-litotožné). Podobně je tomu u povinnosti uváděttrvalý pobyt vydavatele-fyzické osoby, tj. adresujeho bydliště (nikoliv místo podnikání nebo adresuprovozovny, nejsou-li totožné). Zrovna takse údaje o sídle a trvalém pobytu uvádějí u osoby,která publikaci vyrobila.Označení nositele autorských práv – Copyrightse označuje písmenem ©. Copyrightová výhrada,neboli výhrada autorských práv, je pojmem dleVšeobecné úmluvy o autorském právu, která bylav r. 1952 uzavřena v Ženevě a ke které přistoupiloČeskoslovensko v r. 1960. Takové označení publikaceznamená, že autorům, jejichž státy přistoupilyke smlouvě, je poskytována stejná autorskoprávníochrana jako vlastním občanům – autorům přisplnění stanovených podmínek: uvedení symbolu,jméno subjektu (nositele autorského práva), rokuveřejnění. Účinnost výhrady zajišťuje uvedenína všech exemplářích díla, a to od prvního uveřejnění.Copyright nezakládá žádná práva, pouzedeklaruje, že někdo, kdo je v copyrightu jakonositel práv uveden, autorská práva k dílu má.Údaje o autorech na díle a výhradu autorskýchKROK V LITERATUŘE5

KROK V LITERATUŘEpráv nelze ztotožňovat ani zaměňovat. Autoremmůže být pouze fyzická osoba, kdežto subjektem– nositelem autorského práva může být osobafyzická i právnická.Číslo ISBN (International Standard Book Numbering)je jednotnou, mezinárodně srozumitelnoua využitelnou identifikací knih, umožňující vydavatelišířeji prezentovat své publikace. ISBN seoznačuje desetimístným číslem. Číslo je součástíbibliografických záznamů v národní i mezinárodnídatabázi a je nejspolehlivějším vyhledávacímprvkem. Vstup do systému ISBN je dobrovolný.Povinně je uváděno v české národní knižní bibliografii.Bližší informace podá Národní agenturaISBN ČR se sídlem v Národní knihovně ČR.V souvislosti s ochranou práv podle autorskéhozákona, a také z důvodu možnosti a dostupnostikontroly uvádění povinných údajů, rozšířil zákonodpovědnost i na osoby, které se podílejí naveřejném šíření neperiodických publikací (§ 2odst. 3).Zákon upravuje institut tzv. povinných výtisků,které vydavatel bezplatně na svůj nákladodevzdává z každého vydání neperiodické publikacezákonem určeným knihovnám (§ 3). Státtak garantuje rovnoprávné zpřístupnění domácíprodukce neperiodických publikací a v nich obsaženýchinformací všem občanům. Zákonodárcev důvodové zprávě k zákonu podtrhuje plněníněkolika základních funkcí, zejména: vytvořeníúplné konzervační sbírky národní produkce jakovýznamné součásti kulturního bohatství a pamětinároda, dále zajištění procesu úplné a pohotovébibliografické registrace, již zmiňované zajištěníuniverzální dostupnosti domácí produkce neperiodickýchpublikací ve vztahu k občanům ČR i vevztahu k zahraničí v návaznosti na meziknihovnívýpůjční systém. Vydavatel povinně odevzdávávýtisky oprávněným subjektům:– Národní knihovna ČR Praha (2 ks)– Moravská zemská knihovna v Brně– Vědecká knihovna v Olomouci– příslušná krajská knihovna podle sídla vydavateleJelikož v současné době neexistuje ucelenýa pohotový informační systém o produkci neperiodickýchpublikací, stanovuje se kromě výšeuvedeného vydavateli nabídková povinnost vůčiknihovnám, které jsou určeny vyhláškou. Těmijsou jednak odborná specializovaná pracoviště(např. Knihovna Akademie věd ČR, KancelářPoslanecké sněmovny, Knihovna Národního muzea),dále pak všechny krajské knihovny, které plnífunkci regionálních center (celkem 17 oprávněnýchsubjektů). Vydavatel je povinen od každéneperiodické publikace, kterou vydává, písemněnabídnout ke koupi jeden výtisk určeným knihovnám(§ 4). Kupní smlouva se uskuteční za podmínekdaných zákonem. Výčet oprávněných subjektůlze získat např. na webových stránkách Národníknihovny ČR nebo Olomouckého kraje.Abychom téma vyčerpali, je třeba ještě zmínit,že pro případ neplnění zmiňovaných povinnostíformuluje zákon sankce, a to diferencovaně podlezávažnosti, způsobu, doby trvání a následkůjednání vydavatele. Věcně příslušným orgánemje krajský úřad, který kontrolní činnost i sankčnířízení vykonává v rámci výkonu přenesené působnosti.Místní příslušnost krajského úřadu se řídísídlem vydavatele, popř. místem, kde k porušenípovinnosti došlo.6

RECENZEOD AUTOMATICKÉ KRESBYK CELOSTNÍMU POZNÁNÍAlena Vychodilová:Svět je kouzelná hra energiíHelena VeličkováAlena Vychodilová je povoláním architektka.Hra s neviditelnými energiemi a automatická kresbapro ni je jistým doplněním této spíš praktickénež umělecké profese, vlastně je posunutím jejíhoabstraktně-výtvarného vidění světa věcí i lidí dovyšší, duchovnější dimenze. Z vyššího stanoviskase člověku ledacos jeví jinak, najednou pochopímesmysl a souvislost jevů, které se zdály býtjednotlivinami, a tvůrčí síla v nás dostane širší polepůsobnosti. Co se dosud jevilo jako dřina a nudnárutina, stane se tvořivou hrou.Kniha v přívětivě modré vazbě a s půvabnýmnázvem Svět je kouzelná hra energií, vydanáv Praze nakladatelstvím Beletris v roce 2005, bymohla být považována za vtipně motivující příručkupro ty, kdo se chtějí seznámit s pojmemautomatická kresba, případně se o ni sami pokusit.Automatické kreslení je vlastně hra s energií,která nás prostupuje a kterou odpovídámena vnější podnět. Grafický výsledek, kresba, jepatrný na následujícím obrázku. Čáry jsou kódovanýmzobrazením toho, jak proudí energierůzných úrovní např. zobrazovaným předmětem,člověkem, místností, neviditelnými kanály mezidvěma blízkými lidmi, Vesmírem jako celkem.Stačí důkladně v sobě trénovat schopnosti pravémozkové hemisféry, umět přepnout mysl dohladiny alfa a tužku nechat kroužit automatickypo papíře, a přitom nespouštět ze zřetele zadanétéma nebo zadaný objekt.Existují kurzy a střediska, kde se lidé automatickékresbě učí, jsou osoby, které tyto službynabízejí jako diagnostickou metodu (najdeme jenapř. v centru Agape v Brně). Cílem kresby je nalezeníproblematických míst v lidské bytosti nebove vymezeném prostoru, odhalení příčin těchtoproblémů, nemocí apod., přičemž by mělo následovatjejich postupné odstraňování. Na rozdílKROK V LITERATUŘE7

KROK V LITERATUŘEnapř. od grafologie, která je také diagnostickoumetodou, ale analyzuje pouze stav „tady a teď“,tedy v okamžiku, kdy byl text psán, automatickákresba dokáže abstraktně znázornit stav energiív jakémkoliv časovém období – okamžitý stav,průměrný stav za určité období, stav energií někdyv minulosti. Naproti tomu na rozdíl od písma (kteréje přece jen dlouhodobě stabilní) energetickýsystém člověka se neustále mění, tak jako se neustáleproměňuje celý Vesmír. „To, co v jedné chvílimůže vypadat jako ideální stav, se může běhemokamžiku změnit v diametrálně odlišnou situaci.Proto je důležité posuzovat dlouhodobý průměrnýstav. Změny průtoku energie vyvolávají odezvuorganismu jak po stránce fyzické, tak po stráncepsychické. Proto je dobré si těchto změn všímat. Čímje člověk citlivější, tím rychleji zareaguje na změnua nenechá na sebe působit negativní energie až dorozvinutí nemoci. Zvýšená vnímavost k projevůmvlastního těla a ke změnám nálady vás může dovéstk nápravě, protože prvním krokem k nápravě jeuvědomění si změněných pocitů a následné hledáníjejich příčin.“ (s. 9)Automatická kresba však není jen metodouna rozpoznání disharmonií v lidském těle a duši.Může zobrazit, jak působí negativní energie počítačena energetické pole sedícího člověka připráci s počítačem. Automatická kresba dovedetaké zmapovat geopatogenní zóny na předkreslenémpůdorysu bytu, zobrazí energetické děnív jednotlivém tělesném orgánu – například v srdcia jeho jednotlivých komorách a síních. Kreslíř sina papíře označí jednotlivé osoby jako A a B a pakautomaticky vykreslí energetické vazby mezi nimi– přitažlivost nebo odpuzování, komplikace atd.Takový vztah lze analyticky znázornit i na úrovnijednotlivých čaker řečených osob – čakry fyzické,sexuální, emociální, mentální atd. Neboli poznáme,v jaké oblasti se vztah odehrává harmonicky,kde se neuskutečňuje čili k propojení energií vůbecnedochází, kde je vztah slabý nebo kde v němvězí problémy.Diagnóza je ovšem jen úvodní krok, po němžmá následovat terapie. Knížka A. Vychodilovépamatuje i na jednoduché metody, jak si prvnípomoc obstarat sám. Jsou tu popsány způsoby,Příklad člověka s přiměřeným polem energie (uprostřed)a vyváženým příjmem energie Vesmíru (nahoře) a Země(dole).8

které se učí na kurzech duchovní výchovy, nejsoutedy originálním přínosem autorky, ale jsou osvědčenéa snadno dostupné. Tyto duchovní metodysamoléčby ovlivňují pozitivně psychický stav a tímpostupně stabilizují i zdravotní stav. Jsou při svéprostotě překvapivě účinné. Autorka připojilai několik obrázků vlastních i jiných výtvarníků,které na pozorovatele – čtenáře knihy – působíléčivě.Posledních deset stran této útlé, výtvarněi obsahem neobvyklé knihy popisuje jednoduše,ale velice výstižně prostředí, kde se všechny tytopůvabné i závažné hry energií odehrávají: Ti, kdonechtějí trávit dlouhý čas nad duchovědnými a filozofickýmipříručkami z per duchovních učitelů,mohou se na pár stranách srozumitelného textudovědět to nejpodstatnější – obecný obraz Vesmírua člověka v něm jakožto živoucího strukturovanéhocelku, kde zdrojem všeho pohybu, životai smrti, jsoucna i nebytí je univerzální energie,nazývaná jedněmi čchi a jinými Bůh – záleží, kekterému filozofickému pojetí nebo náboženstvíse přikloníme. Automatická kresba je výtvarným,grafickým, tedy okem viditelným projevem toho,co se v duchovních naukách nazývá mnohdy dostisložitými jmény. Tím automatická kresba umožňujei čtenářům, kteří jsou zvyklí myslet exaktněa opírat se o názorný příklad nebo smyslovou zkušenost,proniknout poměrně snadno a logickoucestou mírné abstrakce do podstaty a strukturyvesmírné energie nebo vesmírného ducha, aniž bydošlo k hrubému zkreslení nebo přílišnému zjednodušování.Autorka pojednává alespoň stručněo sférách a vibracích, o způsobu naší komunikaces Bohem, o současném životě každého člověkajako článku v řadě inkarnací, o roli našeho vědomía podvědomí, o tom, jak naše duše prochází vesvých životech transformací, proměnou, na jejímžkonci by mělo být úplné poznání a splynutís celkem, dosažení celistvosti. Každý je součástícelku – a proto každý, kdo zpracuje a přeměnívlastní negativní energie v základní energii pozitivní,pomůže trochu napravit škody v energetickémsystému Země. Je-li takových lidí hodně,popřípadě sdružují-li se do skupin, jejich duchovnívyzařování (řekněme „stav osvícení“) dosáhne počase „kritického množství“ a posune energetickévibrace celého lidstva o něco výše, tedy směremk vyšší úrovni lidství, kterou by měl přinést nadcházejícívodnářský věk.Kniha A. Vychodilové je inspirativní příručkounejen pro ty, kdo se chtějí dovědět o automatickékresbě a sami se o ni pokusit. Je určena i těm,kdo chtějí porozumět sobě a světu, ve kterém žijía který vnímají a prožívají mnohem více, než sijsou vědomi. Že je člověk součástí nějaké většíjednoty – Přírody, Vesmíru – to už je pro mnohésamozřejmost. A. Vychodilová však čtenářům přibližujety jemnější, nehmotné dimenze našeho bytív celku Vesmíru, a to způsobem poutavým, půvabným,čtivým a názorným. Svou přirozeností si tatoknížka získá snadno sympatie i velmi skeptickýchčtenářů a může prohloubit jejich zájem o tyto neviditelné(nebo nepřímo viditelné) aspekty našehoživota. Pokud se někteří alespoň pokusí postoupitna úrovni svého vědomí a nevědomí o kousek výšek pozitivní energii a harmonii těla i mysli, budeto záslužný přínos této knihy pro harmonii celkuPřírody i světa nás, lidí.Vychodilová, Alena : Svět je kouzelná hra energiíPraha, Beletris 2005, 47 s.KROK V LITERATUŘE9

KROK V LITERATUŘERECENZEFERDINAND STOČES: PÍSNĚ A VERŠE STARÉ ČÍNYHelena VeličkováČína a její kultura byla Evropanům vždyckyvíc vzdálená než blízká. Zdá se, že to nebylo jentím, že mluvená čínština, ostatně dosud poměrněvzácná v našich krajích, Evropanovi připomínáspíš ptačí trylkování proložené zvuky pralesa.Písemný projev je snad evropskému oku půvabnější,ale čínské znaky, i když kaligrafické, jsourovněž spíše odtažité než blízké a prastaré čínskésymboly ani nemají přívětivě názorný charakterjako třeba egyptské hieroglyfy. A to ani nevíme,jak diametrálně rozdílný byl odjakživa a dosudje čínský přístup k umění zvanému básnictví: Zájemo poezii v Evropě nikdy nebyl tak mohutněrozšířen jako v Číně a dnes je spíše vzácností, trhs literaturou má básnické sbírky jen na okraji proponěkud elitní zájemce.Zájem o čínský duševní svět dnes však přecejen vzrůstá. A také roste respekt k čínské filozofii,k čínskému lékařství, k fyzickým a mentálnímtechnikám (např. taj-či), k naukám jako makrobiotikanebo feng-šuej, prosazujícím zdravý životnízpůsob a univerzální harmonii. Čínské myšlení jebezesporu poněkud odlišné od evropského, ostatnějazyk, písmo i literatura jsou jeho projevema na nich je to znát. Avšak lidé jsou všude lidmi,a právě poezie – především lidová a lyrická – byměla tento jednotící spodní proud mezi odlehlýmikulturami vyjadřovat a prozrazovat.Písně a verše staré Číny, populární antologiečínské poezie od nejstarších dob do začátkučtrnáctého století, kterou vydala Mladá frontav Praze roku 2004, je jedinečným dokladem toho,že lidská podstata se po tisíciletí nemění. FerdinandStočes vybral a přebásnil celkem 230 básníz celkového počtu několika tisíc. Navázal zčásti10

na známý výbor Bohumila Mathesia Zpěvy staréČíny z roku 1967, využil však především světovévýznamné prameny – Š-ťing (kanonizovaný textzvaný Kniha písní), ale i příležitostné překladyčínských veršů do francouzských, německých,ruských a anglických výborů čínské poezie. F. Stočesvycházel z předpokladu, že čínská lyrika jev podstatě impresionistická. Čínské básnictvíbylo vždy těsně spjato s malířstvím – doplňkemobrazu bylo obvykle několik čínských znaků čiliveršů, a naopak – báseň bývala často miniaturnímslovním snímkem nějakého pocitu, náladya myšlenky, provázející přírodní scenérii, přítomnostnějaké osoby či vzpomínku na ni. Při překladu,či spíše „převedení“ do češtiny F. Stočestudíž vytvářel jakési zářivé medailónky, obrázkyevokující charakteristickou náladu křehkosti,povznesenosti, a přitom hluboce lidské intimity.Kamenem úrazu při překládání byla jemná,rafinovaná symbolika čínského myšlení. V doběvzniku básní bylo např. zvykem, že chtěl-li básníkříci své ženě, že na ni myslí, napsal verše,v nichž ona říká, že myslí na něho. Li Po a Tu Fuse vlastně vyjadřovali poněkud ne-čínsky, kdyžsvé city k ženám vyjadřovali přímo, bez složitýchoklik. F. Stočes vyřešil symboliku v básních tak,že doplňující informace k symbolu jsou nějakpatrny v textu nebo dokonce vyřčeny naplno. Tímtrochu zbavil čínského ducha jeho jedinečnosti,ale zato přiblížil čínskou poezii a její lidský obsahevropskému čtenáři.Překládání přineslo F. Stočesovi různá dobrodružstvís básněmi i lidmi – evropského i čínskéhopůvodu. Kupříkladu shledal, že mnohé básněobsažené v Mathesiově výboru Zpěvy staré Čínynejsou překlady čínského starověkého originálu,nýbrž francouzských básní z r. 1867. Jejichautorka, nadaná Francouzka Judita Gautierová(dcera známého spisovatele Theofila Gautiera)vydala „přeložené čínské verše“, které byly veskutečnosti jejími vlastními literárními výtvoryv čínském duchu. Byl to tedy povedený literárnížert, ale svědčí o jednom: čínská poezie je svýmduchem natolik blízká evropskému nebo natolikuniverzální, že ji lze výborně procítit, ztotožnitse s ní, dokonce ji napodobit. Ti, kdo považujíČínu za zemi s příliš odlišným uměleckým vkusemi příliš vzdáleným, orientálním myšlením a cítěním,se velice mýlí. Co je však u Číňanů naprostoodlišné, je vztah k poezii – Číňané si poezievysoce cení a v historii Číny byly dokonce doby,kdy psát básně nebo aspoň verše bylo samozřejmostípro každého vzdělaného člověka. U nás jeknížka básní popelkou na trhu s literaturou, kterýznačně podléhá vlivu komerce, sází na vizuálníefektnost scén, fotografií a dramatičnost příběhů.Čínská poezie je niterná, tichá a působivájen tehdy, dopřejeme-li si ji beze spěchu a přístupnikouzlu intimity ve chvílích četby. Oslovujeto lidské v nás, jemně rozechvívá vzpomínky nadětství (dobu pozitivního ladění duše, důvěryke světu) a přináší pochopení stáří (moudrosta klid, s nimiž člověk přijímá zklamaná očekávání).K udatným činům zralého věku se stavís laskavou skepsí (Touha císaře z Čchin po elixírunesmrtelnosti – „rozmachem meče dokázal přetnoutplující oblaka“). Erotika v čínském pojetínení většinou strhující vášeň, ale jemný, křehkýcit, vztah lásky a úcty dvou lidí, zaujatých zcelavlastním, společně vytvořeným světem intimity,do nějž má přístup nanejvýš příroda, nikoliv všakzvědavé oči veřejnosti.KROK V LITERATUŘE11

KROK V LITERATUŘEMoje sestřičkase trápí stále víc.Jak dlouhose ještě načeká,než se vdá?Viděla častokrát,jak vítr odnášíkvěty jabloní.Ale ještě nezahlédla,že by je vracelzpátky do větví.(lidová píseň)I bohatství a chudoba jsou častými námětylidové poezie, v každém prostředí však nakonecnejdůležitější jsou prožitky a pocity lidí, aniž byje sociální postavení výrazně ovlivnilo: bohatéženy teskní po mužích ve válce, muži se z cizinyvracejí k domovu s úlevou, nadějí i bojácnýmočekáváním.Návrat domůJako chlapecdomov jsem opustil,nyní už stařec,vracím se zpět.Má rodná řečzas hrdlem hlaholí.Jenom mé skráněstříbrem prokvetly.Zvědavě na mě hledíděti z vesnice.S úsměvem se ptají:Z jaképak země přicházíš,cizinče?Ch Č‘-čangPřátelství, erotika, udatné činy, shledání marnostia výsměch vší světské slávě, rozchody a zklamání,osamělost... Všechny stavy, jimiž projdečlověk během života, jsou v podání Číňanů hlubocelidské, pochopitelné a symbolické – lidskýúděl je součástí běhu přírody, která je nezbytnýmrámcem většiny básní, průvodcem a spoluhráčemčlověka v jeho prožívání světa. V čínských veršíchse i banální jevy života, jako barvy hor a řek,vůně květů a trav, létající vlaštovky a spící kachny,kvetoucí stromy stávají něčím takřka vznešenýma vždy symbolickým.Návštěva z rodného krajePřicházíte z mého rodného kraje.A jistě jste vidělna tisíc věcí.Řekněte, prosím,když jste odcházel,mladá zimní švestka,ta pod okénkemzastřeným hedvábím,byla už rozkvetlá?Wang WejSoudíme-li podle této decentní poezie, staříČíňané si dovedli vážit sami sebe, živých bytostíi krajiny kolem sebe a nalézali všude krásu jakonejen smyslově dostupné bohatství, jež bylo námlidem dáno, ale především krásu jako oduševnělousubstanci, přítomnou ve všem – v příroděi člověku, ve všem, čím kdy člověk žil a o čem psalbásně. Číňané si uvědomovali více než Evropanépůvab, krásu, ducha a smysl drobností, kterým myjsme přivykli mnohdy nepřikládat význam. Křeh-12

kost a lyrismus čínských básní je obrazem jemné,téměř duchovní podstaty i těch nejobyčejnějšíchvěcí a událostí. Při básnicky pozorném pohledu donitra najdeme křišťálovou esenci, onu „perličkuna dně“ čehokoliv. Tou křišťálovou esencí je pocitdůvěrné známosti, intimity se světem i lidmi, intimityne na fyzické, nýbrž duševní úrovni. Ve světěčínské poezie má dobro i zlo své místo – obojíje součástí tohoto všeobecně sdíleného kouzla.Vzájemným kontaktem dobra i zla, kontaktemkrásy i krutých životních stimulů dochází ve světěk procesu zrání, jehož výsledkem je koneckoncůzmoudření člověka.Ferdinand Stočes (sestavil a přeložil) : Písně a veršestaré Číny. Praha : Mladá fronta, 2004, 321 s.KROK V LITERATUŘEZimníspánek13

KROK ZPĚTKDE VONÍ PERGAMEN…braň pravdu božíŠtěpán KohoutJe jen logické a předvídatelné, že po takzvanýchpředchůdcích Husových, probranýchv minulém čísle, se nyní podíváme, která dílajejich nástupce uchovává olomoucká kapitulníknihovna. Snad se to bude zdát někomu zvláštní,že v knihovně katolické instituce, jež vedla s husitynesmiřitelný boj, nalézáme právě spisy JanaHusa, ale údiv je zbytečný: Husovy nejradikálnějšíknihy zde opravdu nenajdeme, co nám zůstalozachováno, je vesměs v souladu s dobovou církevnínaukou, jakkoli ostře vyhroceno reformně.Nemáme ani to štěstí jako olomoucká knihovnavědecká, která uchovává řadu jeho spisů českých.To ovšem neznamená, že v našem případě jde o dílanaprosto nezajímavá.Rukopis CO.123 obsahuje Husova kázání detempore, tedy určená pro neděle a další pevnésvátky církevního roku (f. 2r–179v). Postilla, známápod označením Ad te levavi, je silně moralistnía kritická k chybám ostatních duchovních i lidu:oněm vytýká lakotu, nezájem, zkaženost – a nemůže-livytknout zkaženost, pak alespoň pokrytectví;těmto zase klade před oči jejich pověrčivost, zálibuv hříchu a ve všem, co k němu svádí, kupříkladuv tanci, jenž by měl být zcela zakázán a světskouvrchností trestán.Závěr textu je začerněn tuší, černá barva chránilarukopis před případným zničením, jinde takébývaly choulostivé listy s prokletými jmény vytrhávány.Po jejím částečném setření snadno přečtemejméno Jana z Husince a nejistě datum sv. Jana(24.6. či 27.12.) roku 1400; dodávám ihned, že datummálo pravděpodobné, neboť Hus mohl být nakněze vysvěcen nejdříve 18. prosince 1400 a kázatpočal až v následujícím roce, nadto je v explicitunazýván bakalářem theologie, jímž se stal až roku1404. Spis jinak nikde nedatovaný je na základěnarážek na zázraky o krvi Kristově obvykle kladendo roku 1405.CO.123, f. 179v – Kresby sečných nástrojů či zbraní překrývajíHusovo jméno14

CO.123, f. 179v – Detail předchozího snímkuDo téhož svazku opsal písař Husův výklad Superquattuor libros Sententiarum Petra Lombarda(cca 1095/1100–1160). Původem severoitalskýučitel katedrální školy v Paříži a v posledním rocesvého života rovněž tamní biskup sestavil někdyv padesátých letech svého století knihu zvanouSententiae – Výroky, souhrn katolické dogmatiky,který se tak dokonale vžil, že byl po bibli druhýmpilířem bohosloveckého studia, dokud jej pomalunevytěsnila Theologická summa Tomáše Akvinského.V Husově době začínali budoucí kněží svévzdělávání právě čtením (a nasloucháním) LombardovýchSentencí. Bakaláři theologie pak měliza úkol podat jejich výklad, komentář. Proto mámerůzných výkladů zachovány tisíce. Husův je jednímz nich, Hus jej tvořil kolem roku 1409 a je to mistrovodílo nejobsáhlejší, knižní edice zabírá 750stran. Náš rukopis ovšem přináší na f. 180r–260vjen výklad k poslední, čtvrté knize Lombardově,a to ještě je posledních pár listů ztraceno.Husovský dojem rukopisu jen podtrhují českémodlitby Desatero přikázání, Otčenáš a Věřím(f. 1v), poslední je zajímavě přeložena rozkazovacímzpůsobem: „Věři v buoh, otce všěmohúcěho…“Ale jako na výsměch přísnému karatelskémuslohu Husovu si někdy ve dvacátých letech 16.století poznamenal tehdejší majitel knihy MatyášCoriambus, oltářník u Panny Marie na Předhradív Olomouci, dodatečně na konci svazku (f. 261r–262r) partituru perly německé renesanční hudby,milostné písně-svítáníčka Ich stund an einemmorgen, zatím ale těžko rozhodnout, zda v úpravěslepého mnichovského varhaníka Conrada Paumanna(cca 1410–1473), kapelníka dvorní kapelycísaře Ferdinanda I. Heinricha Fincka (cca 1445–1527), či snad skladatele Heinricha Isaaca (cca1450–1517), poctěného současně přízní florentskýchMediciů a vídeňských Habsburků, anebojiných, méně slavných skladatelů. Text se v našemrukopisu omezuje jen na první verše sedmi slok.Dalším rukopisem, obsahujícím Husovu tvorbu,je CO.157. V něm je zapsán jemu připisovanýcyklus postních kázání, quadragesimale, nicméněse náš text (f. 5r–33r) s autentickým textemHusovým poněkud rozchází. Nesporně Husovajsou však do souboru zahrnutá kázání na všechnypostní neděle, převzatá ze zimní části HusovaLeccionaria bipartita, jakož i kázání na Zelenýčtvrtek (f. 126r–128r), odjinud neznámé. Oříškemje česká volně rýmovaná báseň Buď pozdraveno,svaté božie tělo (f. 171r), budí dojem písňovéhotextu, ale struktura veršů je tak nepravidelná, žeby měl případný skladatel nápěvu práci hodněztíženu. Rukopis přináší ještě další soubor svátečníchkázání, připisovaných dříve Husovi, aleKROK ZPĚT15

KROK ZPĚTveskrze mylně (f. 133r–221v). Posledním husovskýmrukopisem je CO.233, uvedený ovšem dvěmatraktáty z protitáborské polemiky pražskéhouniversitního mistra Jana z Příbrami († 1448) Deritibus misse (f. 3r–23v) a Contra articulos Piccardorum(f. 27r–111r). Příbram, zprvu vášnivýstoupenec Husův, nedokázal udržet krok se všemipřekotnými změnami, a tak se nakonec ocitlv konzervativním křídle hnutí.Druhou část kodexu vyplňuje řada celkemjedenadvaceti kvestií, kázání k nápravě kněžstvaa drobnějších textů, z toho jsou pro nás zajímavéHusovy kvestie Utrum aliquid lege divina z roku1408 (f. 124r–v) a Utrum Moyses legislator(f. 117r–120r), je-li tato ovšem skutečně Husova.V první dokazuje, že za určitých výjimečnýchokolností lze považovat za dovolené to,co zákon boží jinak zakazuje, druhá pak rozvíjímyšlenku všeobecného kněžství dobrých laikůoproti nepravému kněžství špatných duchovních.Před universitní obcí přednesl Hus roku 1404při příležitosti vzpomínky na smrt zakladatelepražského vysokého učení císaře Karla kázáníAbiciamus opera tenebrarum (f. 162v–170r) protisvatokupectví a mnohoobročnictví duchovenstva,roku 1410 snad před týmž fórem kázáníVos estis sal terre (f. 144r–147r) o vlastnostechpravého kněze. Další články rukopisného sborníkuvyšly z pera Stanislava ze Znojma a Janaz Jesenice.Knihovna ukrývá i spisy Husova „velkéhoučitele“, anglického reformátora Jana Viklefa(1320/1325–1384). Bylo by samozřejmě troufaléříci, že bez Viklefa by nebylo Husa: Husa bybylo jistě, ale stejně jistě by to byl Hus jiný! Snadvíce podobný Milíčovi, opatřený výzbrojí z dílaJanovova. Za co vše vděčí Hus Viklefovi, ukazujejediná drobnost: výše zmíněné kázání Vos estisje z Viklefova kázání na totéž téma opsáno nejméněz poloviny, takřka ze tří čtvrtin… i pro násvýznamné české spisy Husovy, Výklad Desateraa páteře, O svatokupectví nebo Dcerka jsou tuz větší, tu z menší části překlady děl anglickéhomyslitele. Ale je tomu i naopak: bez Husa by zůstalViklef jen čistě místní veličinou, promlouvá-liHus ústy Viklefovými do celé střední Evropy, činímu službu neocenitelnou.CO.115 přináší důležité Viklefovo dílo Deveritate sacre scripture (f. 2r–296r), jež inspirovaloHusa při jeho výkladech Písma a obecněv působení kazatelském. Myšlenky zde vyslovenélze například nalézt v nám známé kvestii UtrumMoyses, ale slova Viklefova zde vyřčená přicházejíu Husa na řadu vždy, když je řeč o nápravě kněžstvaa o odebrání církevního majetku. Místy jsouto opisy zcela doslovné, ale co kdo od koho opsal,nehrálo ve středověku tak velkou roli, důležitějšíbylo, jak dokázal s opsaným textem naložit: tuvidíme, že Hus byl kompilátorem bystrým a v dílesvého mistra velmi sečtělým.Text výkladu ovšem není úplný, snad ještě anglickýopisovač omylem vypustil část 7. a 8. kapitoly,prastará chyba je patrná hned v polovině z celkemdvanácti známých rukopisů díla. Náš rukopisbyl kapitulní knihovně odkázán roku 1506 a nenípochyb, že byl používán, svědčí o tom četná živázáhlaví a marginální glosy na okrajích stran, některéz nich v češtině („falešné líčidla“ na f. 254r).České glosy se ostatně v různé míře vyskytují vevšech jmenovaných rukopisech, prvenství v tomtoohledu drží nesporně CO.157, kde se vyskytujítakřka na každé straně a nejedná se jen o překlady16

slov latinských, můžeme zde ku příkladu číst větu:„Husa ven, Husa utrhači!“ (f. 230r).Další drobnější Viklefova dílka máme v kodexuCO.118. Prvním je Dialogus de ecclesia militante(f. 182r – 198r), dvě osoby, Pravda a Lež, hovořío církvi bojující – rozumějte tím společenství všechživých věřících – rozdělené na tři části: lid, pánya duchovenstvo. To je ten navzájem ne podřízený,nýbrž sobě rovný a spolupracující trojí lid, dobřeznámý z díla Chelčického, a není divu, vždyť i onvědomě z Viklefa vychází. I Husovi byl Dialoguszdrojem úvah o evangelické chudobě a o rozděleníspolečnosti. Druhým je Speculum seculariumdominorum (f. 198v–202v) a třetím Sentenciade incarcerando fideles (f. 202v–204r). Autorstvíprvních dvou připsal písař výslovně „doktoruevangelickému“, což byla Viklefova akademickápřezdívka.Hus pochopitelně nečerpal jen z Viklefa, to bychommu křivdili. Pro jmenovanou čtvrtou knihuvýkladu Sentencí mu za pramen posloužil jednakobdobný velmi rozšířený výklad předního augustiniánaTomáše ze Štrasburku (cca 1300–1357),a k němu též neméně oblíbené Compendiumtheologicae veritatis neznámého autora, nejspíšedominikána Hugona Ripelina ze Štrasburku(1200/1210–1268).V čem tedy vlastně spočívala Husova originalita,ptají se badatelé? Ne v učení, ne v původnostimyšlenek, nýbrž v osobnosti mimořádně uzpůsobenék dokonalému vytěžení myšlenek cizícha jejich uplatnění v životě. Není to vůbec málo,a je k tomu mnohem více odvahy a charakterupotřeba, než ke geniálnímu kabinetnímu vědátorství.Přesto to starší husovští badatelé neradipřipouštěli, Hus byl pro ně hluboce uvažujícímtheologem, jenž cizími slovy vyjadřoval myšlenkysvé. „Malé, ale naše“ jim tak rostlo v jejich vlastníchočích, že se stávalo velkým, ještě větším, ažbylo bezmála největším na celém světě. Avšaktakového nadýmání není už dnes třeba.Měli bychom ale při vzpomínce na Husa pociťovatostře a bodavě, že „národ Husův“ nedokázalza sto padesát let – alespoň tak je stará tato fráze– vydat tiskem v úplnosti jeho spisy. A stav edičníchprací neukazuje na rychlou změnu. Řaduhusovských dokumentů vydali v šedesátých letech19. století Karel Jaromír Erben s FrantiškemPalackým nebo v počátečních letech 20. stoletínadaný, ale trochu příliš uspěchaný badatel VáclavFlajšhans (1866–1950), či autor prvního moderníhoHusova životopisu, katolický kněz Jan Sedlák(1871–1924). Bohužel, zamýšlená vyčerpávajícíkritická edice Magistri Iohannis Hus Opera omnia,započatá před bezmála padesáti lety, zatímpřinesla z plánovaných šestadvaceti svazků jenomdevět a její dokončení je v nedohlednu. Může býtomluvou, že je Husovo dílo roztroušeno v pětistovkách rukopisů od Petrohradu přes Stockholma Sevillu až po Řím?Nicméně alespoň jeho spisy české byly v tétořadě zpřístupněny péčí olomouckého universitníhoprofesora Jiřího Daňhelky (1919–1993), jenžobětavě připravoval své čtyři svazky i v době, kdybyl zaměstnán jako obsluha výtahu na stavbě Železničnínemocnice. Daňhelkův osud je obžalobounejen místních bolševických tajemníků, kteří bypodle authentického výroku byli spokojeni, teprvekdyby profesůrek zametal ulice, nýbrž i vysokýchsoudruhů akademiků, kteří pro svého někdejšíhokolegu nehnuli prstem. Že by snad Husovakletba?KROK ZPĚT17

KROK ZPĚTZlatá doba prostějovskéhoknihtiskuErnest HainsPo husitských válkách, především však za vládysmířlivého císaře Maxmiliana II. v 16. století, začínáse u nás nebývalou měrou rozvíjet náboženský,literární i hudební život. Otupily se náboženskéspory a byla dána jak katolíkům, tak i protestantůmurčitá svoboda vyznání a možnost zakládáníkonfesijních škol. K humanitnímu vzdělání tehdypatřily latinské a německé knihy, které k nám přinášelia dále šířili naši lidé studující na německýchuniverzitách (Wittenberk, Norimberk, Lipsko).To všechno napomáhalo rozvoji školního vzdělání,knihtisku a vydávání knih v národním jazyku,potřebných pro školní a náboženskou výuku. Jeobecně známo, že tehdejší školní výuka byla zaměřenavýlučně konfesijně a skládala se ze čtení(podle modlitebních textů), psaní, jednoduchéhopočítání a především memorování modliteb a církevníchpísní (zpěvů). 1Ani Prostějov, na tehdejší dobu vyspělé městskécentrum, nezůstával stranou tohoto pokrokovéhotrendu. Již na počátku 16. století zde vznikla„imprese“ – tiskárna, ze které vzešlo na tehdejší1O historii prostějovského školství staršího období a vzdělanostivůbec publikovali: Koželuha, F.: Paměti o školáchprostějovských od počátku až do roku 1620, Olomouc 1889,Janoušek, V.: K dějinám prostějovského školství, ZprávyVlastivědného muzea v Prostějově, 1968, Hains, E.: Jaké bylypočátky vzdělanosti v Prostějově, Prostějovský týden, roč. 12,č. 2 a 3, z 9. A 16. 1. 2002 aj.dobu mnoho významných publikací a knih. 2 Z prvníchznámějších tiskařů vzpomeňme předevšímJana Olivetského (1543–44), popraveného roku1547 v Olomouci za tisk a šíření protikatolickýchknih, což podle tehdejších zákonů bylo trestné. 3Dalším známým pokračovatelem Olivetskéhobyl Jan Günther,vyučený knihařskému řemesluv Norimberku, kde i nějaký čas působil a vydávalknihy. Jeho pomocníky byli Kašpar Aorgus (Neděle)a Jiří Melantrich z Aventina, pozdější známývydavatel knih v Praze. V Prostějově u Güntherapůsobil ještě jako korektor Pavel Vorličný Aquilinas(1547–53) s bakalářským vzděláním. ProtožeGünther pokračoval ve vydávání protikatolickýchknih, podala pražská kapitula, které se to nelíbilo,roku 1547 u císaře Ferdinanda žalobu, abyzakročil. Jak to nakonec dopadlo, nevíme, nemámezpráv. Jedno však víme, že Günthera osudOlivetského nepotkal, protože své knihy tiskl bezproblémů dál. 4 K tomu jistě napomáhala i skutečnost,že Pernštejnové se přiznávali k Jednotěbratrské a tiskárnu všemožně podporovali. 5 Gün-2Kühndel, J.: Seznam knih a rukopisů Městského archivuv Prostějově z doby předbělohorské, Ročenka národopisnéhoa průmyslového muzea města Prostějova a Hané, 1924,Koželuha, F.: Knihtiskařství v Prostějově v 16. A 17. století,Zprávy prostějovské české reálky, 1900. Na str. 10–12 uvádí49 titulů vyšlých z Güntherovy tiskárny.3Podle olomoucké kroniky „sedě na stolci byl sťat“. UvádíF. Koželuha, c.d. Knihtiskářství… str. 8. Por. Jireček, J.: Rukověťk dějinám literatury české do konce 18. věku II, Praha1876, str. 60 an.4J. Günther byl katolík, ale své knihy tiskl pro obě konfese.Proto navzdory pomluvám a žalobám proplouval nejistoudobou až do své přirozené smrti.5O tom se zmiňuje F. Koželuha: Paměti o věcech náboženskýchod nejstarších dob až do roku 1620, Prostějov 1901,18

ther roku 1547 (nebo 1548) svoji tiskárnu, lépeřečeno část tiskárny, přestěhoval do Olomouce,kde vydával knihy až do své smrti roku 1571. Prostějovskoučást tiskárny postoupil již vzpomínanémuK. Aorgovi, po otci Mikuláši, příjmenímMečíř (nožíř). 6Jan Günther provozoval svoji tiskárnu ve vlastnímdomě naproti kostela Povýšení sv. Kříže, přibližněv místech dnešního OD Prior. Dům roku1553 podle gruntovní knihy prodal. Aorgus, kterýse krátce předtím již v pokročilém věku oženil,koupil od své tchyně hospodářský dvůr (grunt)v Žešovské (dnešní Brněnské) ulici, kam tiskárnupřestěhoval. V roce 1559 se pro svůj vysoký věka nemoci tiskárny vzdal, takže podnik se stal opětmajetkem Jana Günthera. Aorgus-Neděle zemřelroku 1562 ve vysokém věku. 7V další části tohoto článku se budeme zabývatdvěma nejstaršími prvotisky prostějovské (neboolomoucké odbočky) tiskárny v českém jazyce.Pro naši národní kulturu a vzdělanost jsou to stěžejnípublikace!První kniha je „Slabikář český a jiných náboženstvípočátkové..,“ vytištěný anonymněu J. Günthera roku 1547. Jak je všeobecně známo,je nejstarším slabikářem v českých zemích.I když z našeho dnešního hlediska má tatoútlá knížečka mnohé nedostatky, nemůžeme jíupřít snahu po zlepšení vyučovací metody čtení,a to dokonce v národním, dětem srozumitelnémjazyku. Podle J. Kubálka jeho autorem je JanBlahoslav (1523–1571), pozdější biskup Jednotybratrské. 8 Není to však pravděpodobné, protožeBlahoslav v tuto dobu (od roku 1544) studovalve Wittenberku, potom působil v Mladé Boleslavi,kde byl vysvěcen na kněze a roku1557 zvolenbiskupem. 9F. M. Bartoš za autora Slabikáře považuje PavlaAguilina Vorličného, který od roku 1547 působilv Güntherově tiskárně jako korektor a v letech1550–55 jako správce (rektor) prostějovské školy.10 Autorem slabikáře by mohl být také Jan Bělkovskýz Ronšova, který v kritické době na prostějovskéškole působil jako učitel. Později, kdyžse oženil, stal se radním písařem a zavedl „Knihypamětní města Prostějova“. Ze své funkce písařese o školu, učitelské platy a další hmotné požitkyučitelů (sobotales, cretales, deputáty dřeva atp.)nepřestal po celý svůj další život zajímat. 11KROK ZPĚTstr. 70 ad., J. Polišenský: Pohled zpátky a pohled dopředu, str.14 ad. In: Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy, výborpříspěvků z konference, Prostějov 1994, J. Válka: Kravařskýa pernštejnský Prostějov, tamže, P. Vorel: Páni z Pernštejna,vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy,Praha 1999.6Jméno si pořečtil na Aory – Meč, nebo polatinštil na Aorgus– Neděle. Por. Koželuha, c.d. str. 14 a Cerroni, J. P.: Geschichtemährische Buchdrucker, Brno 1827.7Uvádí F. Koželuha, c.d. str. 15, por. Kühndel, J.: Zlatá dobaprostějovského knihtisku,Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké III, 1924/25(Prostějovsko), příloha, str. 1–5.8Kubálek, J.: Slabikář český, Prostějov 1947.9Podle vlastního životopisu. Uvádí F. A. Slavík: Jan Blahoslav.In: Lidová čítanka moravská, Telč 1901, str. 111–122.10Bartoš, F. M.: Čechy v době Husově 1378–1415 (České dějinyII, 6/1947. Por. Čuprová, L.: Časop. Matice moravské 1948,str. 164–5 (recenze Kubálkova Slabikáře).11V tehdejší době učitelé museli dodržovat celibát. Pokud seoženili, museli ze školy odejít. Obyčejně se potom uplatnilijako městští písaři, radní apod. Tak tomu bylo i u J. Bělkovského,který byl ze všech možných zainteresovaných nejpravděpodobnějšímautorem Slabikáře. Jeho pamětní kniha je19

KROK ZPĚTO autorovi Slabikáře bychom pochopitelněmohli spekulovat dál, což by ale moc nepomohlo,protože skutečné autorství na domněnkácha bez hmatatelných důkazů není možné spolehlivěurčit.Druhou knihou stěžejního významu je prvníčeská učebnice zpěvu a hudební teorie nazvanáMusica. Jako autor je uvedený Jan Josquin,ovšem jak bylo od samého počátku tradováno,jedná se o pseudonym, takže skutečného autorapublikace ani zde nepoznáme. Podle výzkumůněkolika posledních desetiletí 12 kniha bylavydaná v Olomouci roku 1551 (tedy ještě předBlahoslavovou Musicou) 13 a o deset let později(1561) v Prostějově. Obě vydání se uskutečnilav tiskárně u Günthera, pochopitelně za účinnépomoci a podpory K. Aorga. 14Co se týče autorství Muziky, i zde se naskýtá několikmožností. Tak např. O. Hostinský se domnívá,že Jan Josquin je pseudonym Václava Solína. 15 Todatována rokem 1583, ale kronikářské záznamy v ní jsou už odroku 1553–54. „Kniha pamětní města Prostějova“ je uloženáv Archivu města Prostějova, inv. č. 299, f. 16.12Gregor, V.: O první českou Muziku, Opus musicum, 1969,č. 5–6, Horák, J.: Naše lidová píseň, Praha 1946, str. 24.Por. Tadra, F.: O zpěvu a hudbě na starých školách českých,čas. Škola a život 1879.13Blahoslav, J.: Musica, tj. Knížka zpěvákům náležité zprávyv sobě zavírající, poprvé vyšla r. 1558 v Olomouci (vydání senezachovalo) a v r. 1569 v Ivančicích se dvěma přídavky: Zprávyněkteré potřebné těm, kdož chtí dobře zpívati a Naučení,potřebné těm, kteříž písně skládati chtějí.14Günther knihy nakládal, Aorgus-Neděle je tiskl. UvádíNavrátil, B.: Glosy k dějinám moravského tisku, Čas. Maticemoravské 1932/26, str. 43–56 a 126–151.15Hostinský, O.: Jan Blahoslav a Jan Josquin, Praha 1896,XXIII ad.ovšem popřel již J. Dolanský 16 a J. Jirásek. 17 Dalšímautorem Muziky by podle I. Vávry mohl býtJan Facilis, zvaný Husička, též Býčkovský. 18 Ovšempozději se mu objevili Facilisové dva: Býčkovskýa Boleslavský, které ztotožnil. Facilis-Husička sicev Prostějově působil (až roku 1557), ale krátce nato odešel do Německa a na Moravu se vrátil až poroce 1566 již jako kněz. Rok nato (1567) se dostaldo „Ejvanovic za faráře“, kde setrval do smrti. 19Podle J. Blahoslava, který s Husičkou několikrátveřejně polemizoval, byl to kněz „všetečný a pyšný“,protože psal různé kacířské spisy a působilmezi bratřími rozkol. 20 Navíc Facilis-Husička nemělk hudbě žádný vztah a vůbec se v ní nevyznal. 21Autorství Muziky by se tedy mohlo spíše připisovatFacilisi Boleslavskému, který byl muzikant (údajněautor čtyřhlasé písně), ale v Prostějově nikdynepůsobil a v kritické době vydání knihy studovala působil v Německu. 22Dalším z autorů Muziky by mohl být i Jan Jelecký(stejné počáteční iniciály jako pseudonymJan Josquin, i stejné křestní jméno), který v té16Dolanský, L.: Johannes Josquinus a Václav Solín, Listy filologickéXXVIII/1901, str. 17.17Jirásek, J.: Jan Blahoslav, Praha 1966.18Jireček, J.: Rukověť, c.d. str. 187.19Koželuha, F.: Paměti… c.d. str. 82.20Koželuha, F.: Paměti… c.d. str. 83, por. Jireček, J.: RukověťI, c.d. str. 187 a Vávra, I.: Dnešní stav josquinovské otázky. InListy filologické, LXXX/1957, sv. II, str. 253-257. Týž: Autortzv. josquinovy Muziky. In Miscellanea Musicologica, 1959/XI,str. 35–59.21Gregor, V.: O první českou Muziku, o.c. str. 138.22Tamže. Por. Hrejza, F.: Kancionály Jednoty bratrské, Praha1946.20

době působil na prostějovské škole jako učitel--kantor (vyučoval zpěv). Rovněž byl muzikantem(v Šamotulském kancionálu má 3 písně), navícs Thamem a Herbertem redigoval německý kancionál(1566). Zřejmě i proto v obou výtiscích Muzikyje mnoho cizích slov, hlavně germanizmů. 23Jelecký byl dle Fiedlerovy úmrtní knihy v Prostějověvysvěcen na kněze (1555) a krátce nato sestal správcem sboru ve Fulneku, kde také „na denMláďatek“ zemřel (28.12.1568). 24Obdobně jako u Slabikáře nemůžeme stoprocentněurčit ani autora Muziky. Zůstaneme tedyv domněnce, že nejblíže k autorství má J. Jelecký,muzikant, známý skladatel církevních písní, kterýv kritické době na prostějovské škole působil jakokantor či dokonce rektor.Tento skromný článek nechce, ba ani nemůžebýt nějakou vyčerpávající studií podrobně se zabývajícítématem. Chce pouze osvěžit paměť nazlatou dobu prostějovského knihtisku a na dvastěžejní prvotisky (inkunábule) celonárodníhokulturního významu tohoto období (poloviny16. století).23Jireček, J., c.d., Hostinský, O.: Jan Blahoslav a Jan Josquin,c.d., Remeš, M.: Vynikající hudebníci z Kravařska (o HerbertuP., spoluredaktoru německého kancionálu, vyd. v Kralicíchr. 1566), Našinec z 12.9.1933, Olomouc. Por. Hrejza, c.d.v pozn. 22.24Todtenbuch der Geistlichkeit der böhm. Brüder, Vídeň 1863,vydal Josef Fiedler ve Fontes rerum austriacarum, díl V.Meziválečná výtvarnákultura v OlomouciHana BartošováFoto archiv redakceNa formování kulturně-společenského životav olomouckém regionu mělo výtvarné umění vždysvůj specifický podíl. V průběhu dvacetiletéhotrvání první republiky můžeme na tomto poli sledovatněkolik významných předělů, a to jak v oblastiorganizační, tak ve vlastní autorské tvorbě.S koncem první světové války nastaly příznivějšípodmínky i pro rozvoj výtvarného života na Moravě.Zájem veřejnosti o umění, nejen výtvarné, alei hudební a slovesné, pozvolna narůstal a vytvářelyse okruhy jejich příznivců. To vytvořilo vhodnoupůdu pro soustředění umělců ve spolcích i projejich výstavní činnost.Moravským výtvarným centrem se po roce1918 stalo Brno, kde se Klub přátel umění transformovalv Klub výtvarných umělců Aleš (1919),který sdružoval výtvarníky bez ohledu na jejichteritoriální působení nebo zaměření tvorby. Z Alšese časem odtrhla Skupina výtvarných umělců(1922), usilující o moderní umělecký výraz. V Brněse také prezentoval spolek valašských výtvarníků,literátů a estetiků Koliba (1919–1922), kterývšak pro svoji poněkud zmatenou ideologii neměldlouhého trvání.Významným střediskem se stala rovněž MoravskáOstrava, přestože zde nebyla návaznostna nějakou dřívější výtvarnou tradici a kde doroku 1920 v podstatě neprobíhala organizovanávýstavní činnost. Hnutí za postavení uměleckéhoKROK ZPĚT21

KROK ZPĚTdomu v Moravské Ostravě však skončilo úspěšně– otevřením Domu umění (1926) a současnýmvznikem Moravskoslezského sdružení výtvarnýchumělců.Ve městech na střední Moravě (Olomouci,Prostějově, Kroměříži, Přerově a Litovli) sehrályvýznamnou kulturní úlohu kluby přátel umění,sdružující místní umělce a zájemce o jejich tvorbu.František Hoplíček: Žena s knihouSnad nejbohatší předválečná výstavní činnost bylav Prostějově, podílel se na ní nejstarší prostějovskýkulturní spolek Beseda (1907, vznikl však již v roce1866 pod názvem Měšťanská beseda).Snahy o kulturní emancipaci českých sympatizantůumění v jazykově smíšeném olomouckémprostředí, ovlivněné i podněty ze strany brněnskéhoKPU a hodonínského Sdružení výtvarnýchumělců moravských, vedly krátce před vznikemsamostatné Československé republiky k založeníčeského Klubu přátel umění i v Olomouci. Vnitřnístrukturou byl nový spolek poplatný svému brněnskémuvzoru, v organizační činnosti se však projevovalzcela samostatně. Ke kulturním aktivitám jejpodněcovala koexistence s německou Společnostípřátel umění Gesellschaft der Kunstfreunde in Olmütza později též činnost kulturních spolků, kterése vytvořily v okolních městech.Historie olomouckého KPU se datuje od 2. září1918, k ustavující valné hromadě KPU však došloaž 5. října 1918 v besedních místnostech olomouckéhoNárodního domu. Klub se zpočátku členil natři odbory – hudební, literární a výtvarný. Podlepůvodních stanov „účelem spolku jest pěstovativeškerá krásná umění, šířiti zájem a porozuměnípro ně a hájiti jejich prospěchů se zvláštnímzřetelem ke zjevům a potřebám severní Moravy.Cíle toho hledí spolek dosíci: pořádáním přednášeka rozprav o věcech uměleckých, knihovnou,čítárnou, provozováním skladeb hudebnícha dramatických, pořádáním uměleckých výstav,vydáváním uměleckých děl, spisů neb časopisů,přátelskými schůzemi a vycházkami“.V čele stál výbor, jehož prvním předsedou bylzvolen advokát JUDr. Jaroslav Svoboda, prof. KlementKrálík vedl odbor literárně dramatický22

a předsedou výtvarného odboru byl akademickýsochař Julius Pelikán. Mezi náhradníky výboru působilakademický malíř František Hoplíček, s nímžúzce spolupracoval výtvarný pedagog a umělecKarel Wellner, který pro zakládající členy KPUvytvořil lept na diplom. Mezi nejaktivnější činovníkyspolku patřili ředitel olomoucké filiálky Prvnívzájemné pojišťovny v Praze, právník dr. VáclavCelner, inspektor státních drah Jan Čechák a tajemníkměstského odboru Národní jednoty v OlomouciAdolf Kubis. K aktivistům KPU patřili takémnozí „skuteční členové“, umělci z Olomoucea okolí: sochaři Julius Pelikán a Václav Janoušeka malíři Karel Wellner, František Hoplíček,Jindřich Lenhart, František Rek, Oldřich Lasák,Bohumil Krs a další.Hudební a literární odbor spolku byl veliceaktivní, nicméně po dvou letech práce dospělolomoucký KPU k závěru, že činnost hudebníhoodboru se kryje s aktivitami místního hudebníhospolku Žerotín a částečně dubluje i program Jednotydivadelních ochotníků. Rovněž snahy literárníhoodboru byly v mnohém podobné činnostiČeské besedy. Realizaci kulturních akcí někdynavíc bránily neujasněné vztahy mezi výborema jednotlivými odbory i osobní preference a rozdílnéodborné zaměření činovníků výboru. Tytookolnosti vedly v roce 1921 k přetvoření olomouckéhoKPU v organizaci zaměřenou předevšímna výtvarnou sféru. Pro místní poměry bylo příznačné,že veškerý spolkový život se odehrávalv překvapivě malém okruhu aktivního členstva,který tvořilo jen asi třicet osob. Rovněž celkovýpočet občanů organizovaný v KPU nebyl vysoký.V období mezi první a druhou světovou válkou sepohyboval mezi 250 až 500 registrovanými členy,přičemž např. brněnský KPU měl již před prvnísvětovou válkou přes tisíc členů.Hlavní kulturní aktivita KPU v Olomouci sepřirozeně soustředila na pořádání výstav. Veškerévýstavy KPU lze rozdělit do tří skupin. Doprvní spadají expozice seznamující s tvorbou olomouckýchautorů, do druhé akce celomoravskéhoFrantišek Smolka: Švédská ulička v OlomouciKROK ZPĚT23

KROK ZPĚTvýznamu, do třetí výstavy, které překračovaly regionálnívazby. Otázka stálých výstavních prostora postavení domu umění patřily nejpalčivějšímproblémům, které klub tehdy řešil. Výstavy bylypořádány v místnostech na náměstí, které mělapronajaty německá Společnost přátel uměnía střídaly se zde německé výstavy s českými. Odroku 1921 byl využíván pavilón ve Smetanovýchsadech, ten však nebylo možné využívat v zimníchměsících. Příležitostně se vystavovalo i jinde – vedvoraně Pöttingea nebo v místnostech Komenia.Umělecko informativní funkci měl Drábkův salónv kinopasáži. Stálé galerijní prostory byly nakonecotevřeny v domě preláta Maxe Mayera Ahrdorffav Křížkovského ulici, ale dům umění se v Olomoucive dvacátých letech postavit nepodařilo, akceztroskotávala na výběru vhodného pozemku prostavbu této budovy.Počátkem třicátých let se v klubu snažili prosaditmladí výtvarníci. Jejich cílem bylo upozornitna sebe nejen jako na individuality, ale i nanové pojetí umění charakteristické pro nastupujícígeneraci. První společnou výstavu mladýchvýtvarníků uspořádali v roce 1927 a zúčastnilise jí mimo jiných také Bohumír Dvorský, AloisFišárek, Karel Svolinský a Richard Wiesner.Začal proces hledání nového výtvarného výrazui nových možností výtvarného sdružení. Zaopravdový nástup mladé generace lze považovatvánoční výstavu KPU v roce 1932, která rozvířilastojaté olomoucké výtvarné vody. OlomouckýIndex tehdy napsal: „Výstavnický svět olomouckýpředstavil se tu v poněkud jiné konstelaci neždosud – značný odklon k modernímu“. Prohlubujícíse rozpory mezi starou a mladou generacínakonec vedly až k odtržení mladších umělců odklubu a založení Skupiny olomouckých výtvarníkův roce 1937.Význam olomouckého KPU je zejména regionální.Podařilo se mu soustředit místní umělcea postupně rozšiřovat počet zájemců o výtvarnéumění. Zdejší umělci nepatřili k těm, kteří formovaliprogramové ideje nebo probojovávali novésměry v umění, ale svým působením rozhodněpřispěli k rozšiřování a upevňování pozice výtvarnéhoumění v povědomí kulturní veřejnostiv Olomouci a na Moravě.24

Světový knihovnickýkongres IFLA v Oslo,14.–18. 8. 2005Martin VojnarÚčast na letošní konferenci IFLA v Oslu miumožnil cestovní grant norské organizace KOPI-NOR, která zajišťuje vypořádání a odměny autorskéhopráva (http://www.kopinor.org). Celkemtakto bylo podpořeno 25 účastníků, převážněmladých odborníků z různých zemí světa. Dálenabízím výběr z nejzajímavějších přednášek.Jean-Philippe Accart (Swiss National Library)prezentoval projekt „SwissInfoDesk“ (http://www.snl.admin.ch/swissinfodesk/). Jedná se virtuálníreferenční a informační službu, ve které se lzezeptat na cokoliv, co se týká Švýcarska. Stránkyslouží současně také jako předmětová brána. Jev provozu od r. 2003, tehdy se jí věnovali 3 pracovníci(1,7 úvazku) a komunikačním jazykem bylaangličtina. Předmětové kategorie byly rozdělenydo 12 základních oblastí. V roce 2005 se o provozslužby stará již 6 pracovníků (4,35 úvazku), kroměangličtiny existuje její německá a francouzskápodoba. Měsíčně přichází průměrně 80 dotazů,vypracování odpovědi trvá cca 30–60 minut, 60 %otázek přichází ze Švýcarska, 20 % z Evropya zbytek tvoří dotazy ze zámoří (zejména USA).Důležitá je popularizace služby, která probíháformou tiskových zpráv a vzájemného odkazováníse spřátelenými službami, byly vydány speciálníbrožury, publikovány články v odborných časopisecha předneseny prezentace na významnýchakcích. Současným cílem je vytvoření partnerstvís dalšími švýcarskými knihovnami tak, aby bylomožné provozovat SwissInfoDesk jako virtuálníreferenční a informační síť.V bloku o vládních a oficiálních dokumentechvystoupila Mariam Ansari (Center for ScientificDocuments and Publications, Iran). Referovalao aktivitách Organizace pro plánování a řízení(MPO), která patří k největším vládním organizacímv Iránu a má 30 poboček po celé zemi. Vydávátři druhy publikací: právní (např. rozpočty), technické(např. ceníky) a ekonomické (např. zprávya analýzy). MPO buduje bibliografickou databázi,která dnes obsahuje přes 18000 záznamů, z nichžněkteré obsahují i abstrakty a odkazy na plné texty.Hlavním projektem MPO je TAKFA, která sezaměřuje na podporu informačních technologií.V rámci této podpory byl také vybudován národníportál. Samostatným útvarem MPO je ústředníknihovna, jejíž sbírky obsahují přes 110 tis. kniha 500 časopisů. Většina dokumentů je v jazyce fársí(perštině), který kombinuje zápis zprava dolevapro běžné znaky perské abecedy a zleva dopravapro číslice. Významnou část fondu tvoří speciálnísbírky (16541 projektů a 18286 map), které nyníprocházejí procesem digitalizace v rámci projektuCHIZAR. Práce by měly být dokončeny v roce2006 společně se zpřístupněním výsledků na Internetu.V bloku věnovaném digitalizaci periodik seo své zkušenosti a plány podělili zejména zástupcievropských zemí. Prvním prezentujícím byl PascalSanz (Bibliothèque Nationale de France), který sevěnoval novému francouzskému digitalizačnímuprojektu deníků od poloviny 19. století do roku1944. Nejprve shrnul současný stav seriálovýchKROK DO SVĚTA25

KROK DO SVĚTAexemplářů a umístění sbírek, které jsou rozptýlenyv různých odborech národní knihovny. Nejvícetitulů lze nalézt v odboru právním, politickéma ekonomickém. Významnou úlohu hrají také mikrofilmovanétituly periodik, kterých je k dispozicivíce než 2200 titulů, a na mikrofilmu jsou všechnyvýznamné deníky 19. a 1. poloviny 20. století.Takto reformátované dokumenty pak už nejsoupůjčovány a užívány ve své originální podobě.V letech 2005–2009 byl zahájen nový digitalizačníprogram denních periodik. V první fázi bylovybráno 21 titulů a k nim patřících 6 suplementů(celkem představující množství 3,2 mil. stránek).Postup digitalizace bude mít dvě fáze:a) vytvoření obrazové informace z mikrofilmu,uložení zdrojové podoby v nekomprimovanémTIFF formátu a konverze uživatelské podobydo JPEG formátu; zpřístupnění bude realizovánoprostřednictvím portálu Gallica; digitalizacebude probíhat na dvou produkčníchlinkách v národní knihovně, třetí produkčnílinku bude provozovat externí firma na půděknihovny; na první fázi vyčlenilo ministerstvokultury speciální rozpočet 3.5 mil. € (je alepravděpodobné, že tato částka bude ještě navýšena)b) v druhé fázi proběhne optické rozpoznání textu(OCR), což umožní textové zónové vyhledávánía označování; finanční zajištění by měloproběhnout formou grantů a sponzorskýchdarů (např. francouzský senát již oznámil udělenígrantové částky ve výši 150 tis. € na každýrok v rozmezí 2005–2007)Zajímavou plánovanou funkcí rozhraní by mělbýt „novinový stánek“, který po výběru data nabídnepřehled relevantních titulů a jejich obsah.Budoucí plány také počítají s výzkumem ohledněmožných cenzorských zásahů, aby byly texty periodikrekonstruovány v maximální úplnosti a s úplnoudigitalizací francouzské národní bibliografieperiodik. Za mezinárodní partnery byly vybrányNárodní knihovna v Québecu a probíhající projektEvropská digitální knihovna.Druhým řečníkem byla Jane Shaw (British Library,UK), která představila projekt digitalizaceperiodik 19. století ve Velké Británii. Financováníbylo zjištěno prostřednictvím JISC na začátkuroku 2004. Očekává se digitalizace celkem 2 mil.stránek, převážně z mikrofilmu (90 %). Volný přístupk digitalizovaným dokumentům by měl býtzaručen všem akademickým pracovištím. V rámciplánování produkční linky se jako podstatná v dobětestování ukázala fáze kontroly, a to jak předmikrofilmováním nebo digitalizací, tak i po ukončenítěchto činností. Dobrou zprávou projektu bylfakt, že pouze 2 % svazků periodik vyžadovalapřed manipulací odborný restaurátorský zásah.Otázkou výběru digitalizovaných titulů se zabývalaodborná komise na základě průzkumu formoudotazníku. V některých případech bylo potřebaprovést opakované mikrofilmování vzhledem kekolísavé kvalitě některých starších mikrofilmů.Pořizování metadat bude založeno na formátuMETS, popisné údaje budou zapisovány na úrovnikvalifikovaného Dublin Core. Pro zajištění interoperabilitybude implementován OAI-PMHprotokol. Obrazy budou skenovány v šedé škále,ze zdrojového formátu bez ořezu se bude automatickyvytvářet servisní formát s ořezem. Aplikovánobude zónové čtení (s barevným rozlišením proobsluhu), články budou dále rozlišeny podle typua kategorie, pokračující články na více stranách26

udou provázány. Předpokládá se 80 %-ní úspěšnostOCR fáze. Prototyp uživatelského rozhraníby měl být hotov na začátku roku 2006.Informace o digitalizaci periodik v severskýchzemích podala Majlis Bremer-Laamanen (Universityof Helsinki). Digitalizace probíhá ve všechzemích současně (Norsko, Dánsko, Švédsko, Finskoa Island), nachází se v různých fázích a provádějícíinstituce spolu postupy prací konzultujía koordinují. Cílem je tak vytvoření společnéhohistorického archivu severských periodik. Projektse setkal se vstřícnou reakcí veřejnosti zejménataké proto, že noviny se stále těší velké čtenářsképřízni (téměř 90 % mladých čtenářů užívá novinyčastěji než 1x týdně). V rámci přípravných pracíbyla vypracována studie, která prokázala, že jeekonomicky výhodnější a časově rychlejší digitalizovatz mikrofilmu než přímou cestou. V průběhuroku 2006 by tak mělo být ve všech zemích digitalizovánocelkem až 2 mil. stran. Stejně jako v předchozíchprojektech se aplikují stejné technologie:OCR, METS jako výměnný metadatový formát,zvýraznění hledaného textu. Lidský dohled a účastv přípravné fázi jsou nezbytné, stejně jako automatizacejednotlivých úkonů (indexování, získáníobrazů, prezentace obrazů, OCR, analýza obsahu).Mezi pokročilejší země patří Finsko, kteréjiž nabízí rozsah periodik datovaných v rozsahu1771–1860 včetně indexu článků. Do budoucnabude kladen důraz také na propojení periodiks genealogickými zdroji, které jsou u uživatelůvelmi populární.Obecnou problematikou zpřístupňování mapovýchinformací na Internetu se zabýval PeterKorsgaard (National Survey and Cadastre, Copenhagen).Nejprve charakterizoval nejstarší částmapové sbírky své instituce: 2000 námořních map,70 000 katastrálních map a 30 000 topografickýchmap. Většina map se týká Dánska, některé majíširší záběr včetně Pobaltí, Faerských ostrovů,Islandu a Grónska. Téměř 90 % dokumentů jejedinečných, neboť nejsou kreslené. V současnédobě probíhá masivní digitalizace, hotovo jecca 10 000 map, dalších 40 000 map by mělo býtzpracováno v následujícím roce. Při digitalizacise využívá předchozích zkušeností z kooperace sešvédskými kolegy a s univerzitou v Greifswaldu,které umožnily zpřístupnění cca 3000 map. Podobnýmiprojekty se zabývají i další dánské instituce,např. Národní archiv, Královská knihovnaa Kodaňská univerzita. Při prezentaci výsledkůje důležité si uvědomit, komu budou sloužit. Provyhledávání je pak třeba obvykle použít jak časovýaspekt, tak geografické místo. Důležitým pomocníkemmohou být stránky projektu INSPIRE(http://eu-geoportal.jrc.it/gos), který vznikl podpatronátem Evropské komise. Při zpracovánímetadat je velmi výhodné dodržování standardů:použití ISO 19115 a možnosti jeho konverze doformátu Dublin Core se ukázaly jako prospěšnéa praktické.Navázal na něj Patrick McGlamery (Universityof Connecticut, USA), který přednesl vizi globálněbudovaného mapového serveru. Jedná se o mezinárodníspolupráci 7 institucí (University of Connecticut,American Geographical Society, NewYork Public Library, Oxford University’s BodleianLibrary, Royal Library in Denmark, National Libraryof Slovenia, National Library of Croatia),které v rámci pilotního projektu digitalizovalya zpracovaly mapování Rakouska-Uherska z let1877–1914. Celkem se jedná o 776 listů, při souč-KROK DO SVĚTA27

KROK DO SVĚTAtu všech vydání o více než 3665 listů. Vzhledemk neúplnosti dokumentů uložených v jednotlivýchknihovnách bylo rozhodnuto o vybudování centrálníhomapového serveru. Zpracování metadata georeferencí bylo provedeno podle ISO TC 211.Jednotlivé etpay projektu lze rozdělit na:1. skenování (na černobílém skeneru, v rozlišení300 dpi na základě doporučení Kongresovéknihovny – obecně lze použít i digitální kameru)2. konverzi souřadnic (pomocí předdefinovanýchtabulek v Excelu)3. propojení s geografickým informačním systémem(na základě dat poskytnutých ministerstvemobrany USA)4. odstranění bílého prostoru u jednotlivých listůa následné propojení listů5. zpracování a doplnění metadat6. přiřazení geografických názvů k jednotlivýmmapovým listůmV současné době je kompletně zpracováno cca1000 mapových listů (University of Connecticut)a 300 mapových listů (American GeographicalSociety), Veřejná knihovna v New Yorku má mapovélisty pouze digitalizovány. V rámci projektubyl vyvinut katalogizační nástroj „MetaLita forMap Librarians“ (ML4ML) a vyhledávácí stroj.Zbývá finalizovat prototyp uživatelského rozhraní(http://arcserver.lib.uconn.edu/AuHuProto),vytvořit metadata, rozšířit referenční údaje o sekundy(hodiny a minuty sice umožní přibližnoulokalizaci, ale stává se, že více míst pak spadá dojednoho bodu), převést speciální znaky z ISO Latin1 do znakové sady Unicode a zavést podporupro varianty geografických názvů. Podrobnějšíinformace byly publikovány také v RLG Diginews,2005/1.Zájemce o bibliografické formáty seznámilaSally H. McCallum (Library of Congress) s reprezentacíformátu MARC21 v jazyce XML. Porovnalastav úplné definice MARC21 ve formátuSGML a DTD z r. 1995 a zjednodušené definiceve formátu XML, která byla pojmenovánaMARCXML. Praktické používání úplné definicese ukázalo jako obtížené, proto byla zvolenacesta zjednodušené definice. Lze tak provádětbezztrátovou konverzi formátu MARC21 mezireprezentací v ISO 2709 a XML. MARCXMLobsahuje tři základní elementy: (pole 001-009), (pole LDR) a (pole 010-999), které obsahuje dílčí element. Indikátory jsou vyjádřené jakoatributy. Z/do formátu MARCXML jsou možnénásledující transformace:– oboustranné: MODS, Dublin Core, úplná reprezentaceformátu MARC21 v XML– na výstupu: pro validátor, pro zobrazení v modeluFRBR, pro HTML reprezentaci– na vstupu: konverze z formátu ONIXAktuální otázkou je návrh nového ISO standardu,který by měl nahradit ISO 2709. Byl podanýdánskými knihovnami, vychází z formátuMARCXML a obsahuje některá potřebná zevšeobecnění(např. typ formátu, více indikátorů).Příklady použití formátu MARCXML:– OCLC jej využívá při experimentálních konverzímezi termíny řízených slovníků (LCSH,MeSH, DDC, LCC…)– volně dostupný nástroj MarcEdit nabízí transformacemezi EAD do MARC21 a Dublin Core28

do MARC21 prostřednictvím MARCXML– vstup a výstup pro různé procedury a programy,které se používají k údržbě záznamů naUniverzitě v New Yorku– jako metadatový formát v transportních protokolechOAI-PMH a SRU/SRW– jako výměnný formát pro autority v projektuVIAF („Virtual International Authority Files“)Kongresová knihovna má podporu formátuMARCXML pro bibliografické záznamy standardnězabudovanou a nabízí tak současně jejichtransformaci do Dublin Core nebo MODS. Podobněse připravuje využití formátu MARCXMLi pro autoritní záznamy, které umožní jejich transformacido formátu MADS.Kongres byl doprovázen řadou kulturnícha společenských událostí a jeho součástí také bylyrozsáhlé výstavní prostory (téměř 120 vystavujícíchfirem a knihoven). Ze zajímavých vystavovatelů jetřeba zmínit především Korejskou národní knihovnu,která tradičním způsobem nabízela ukázkutisku z kopie kovové matrice, podle které se tisklav r. 1377 nejstarší kniha na světě. Jmenuje se „Jikji“(začátek z úvodního „Jikji insim keon seongseongbul“, což znamená „pohled do nitra srdce“)a obsahuje učení Buddhovo a jeho žáků ve dvousvazcích. První svazek se bohužel nezachoval a origináldruhého je uložen v sejfu v Národní knihovněv Paříži. V květnu 2004 byla „Jikji“ zapsána v rámciprogramu „Memory of the World“ na seznampamátek kulturního dědictví UNESCO. Další podrobnostilze nalézt např. na adrese http://www.jikjiworld.net/eng/main/kw_main.jsp.KROK DO SVĚTADžinz láhve29

KROK DO SVĚTASlovenská národníknihovna v MartiněLibuše Machačová, Radka VítkováDne 16. 6. 2005 navštívila početná skupinazaměstnanců Vědecké knihovny v OlomouciSlovenskou národní knihovnu v Martině. Uvítáníproběhlo v zasedací místnosti a zde jsme setaké od vedoucích pracovníků knihovny dozvědělimnoho užitečných informací o knihovně. Potomnásledovala vlastní prohlídka knihovny včetněprohlídky různých odborných pracovišť. Slovenskánárodní knihovna (dále SNK) vznikla roku 2000odloučením od Matice slovenské. Generálnímředitelem SNK je doc. PhDr. Dušan Katuščák,PhD. Knihovna má celkem 19 odborů a okruhjejí činnosti je velmi široký.foto: autorkySNK je konzervační knihovnou Slovenskérepubliky. Ze zákona shromažďuje a uchováváslovacikální literaturu a má nárok na povinnývýtisk. Je národní bibliografickou agenturou– zajišťuje zpracování a vydávání slovenské národníbibliografie; je také národní agenturou promezinárodní standardní číslování dokumentů. Jevědeckovýzkumným, standardizačním, metodickým,poradenským a koordinačním pracovištěmknihovního systému. Buduje slovenský soubornýkatalog. Vede ústřední evidenci historických fondů.Je národním pracovištěm pro restaurování,konzervování, ochranné mikrofilmování a digitalizacia má i další úkoly.AkviziceCelkový fond je cca 2.500.000 dokumentů.V současnosti je 90% získáváno povinným výtiskem.Ten je ve dvou exemplářích, z toho je jedenvýtisk uložen do konzervačního fondu. Dalšímidruhy akvizice jsou nákup, dary a výměna. U výměnyspolupracují se 450 partnery z celého světa.V úvahu se bere cena knihy, proto je za jednuzískanou zahraniční knihu vyměněno až 5 slovenských,což není výhodný poměr. Povinný výtisk:při nákladu do 500 výtisků dostává tento povinnývýtisk 5 knihoven na Slovensku, mezi nimi přirozeněi SNK, při vyšším nákladu má nárok napovinný výtisk 14 slovenských knihoven.Zpracovávány jsou též rezervní fondy, kterése nashromáždily už od roku 1863 – od doby vznikuMatice slovenské a dále především z 50. let20. století po zrušení církevních řádů a klášterů.Také zůstává nezpracováno asi 200.000 historickýchfondů. Knihy, které se ztratily nebo byly zničeny,je snaha znovu získat nákupem, ať už v an-30

tikvariátech nebo i od soukromníků. Mají zájemtaké o české knihy a snaží se je nakupovat.Národní agentura ISBNSNK má funkci národní agentury. Na Slovenskuexistuje povinný princip přidělování ISBN – každývydavatel se musí povinně přihlásit agentuře.Odbor zpracování fondůJmenná a věcná katalogizace jsou součástíjednoho odboru, každý katalogizátor popisujezároveň jmenně i věcně, což se jim osvědčilo, aleklade to vyšší nároky na jejich kvalifikaci a schopnosti.Na úseku pracuje 11 katalogizátorů a 3 pracovníciautorit. Za r. 2004 zpracovali cca 13 000bibliografických záznamů.Kromě toho, že katalogizátoři musí být všestranní,další nároky jsou na ně kladeny i změnamisystémů a bibliografických formátů – nejsmev „tom“ tedy sami ☺. Nejdříve pracovali v systémuISIS, přešli na ALEPH 300, posléze na ALEPH500 a nyní pracují v novém systému VIRTUA,na který si ještě zcela nezvykli a navíc v systémuVIRTUA ještě nefunguje vše (systém je v záběhu)– prostě se nacházejí v takovém náročnémmezidobí.Katalogizátoři pracují v bibliografickém formátuMARC 21, používají angloamerická pravidlaa navíc i tzv. FRBR (Functional Requirements forBibliographic Records – Funkční požadavky nabibliografický záznam – doporučení IFLA).Odbor služebTento úsek nás překvapil především tím, žeje zde v porovnání s naší knihovnou nejen málonávštěvníků, ale i poměrně malé množství knih,které je pro ně nachystáno. Na první pohled jevidět, že je to knihovna opravdu vědeckého charakteru,která plní především své národní posláníve shromažďování a uchovávání literatury, alenení knihovnou „veřejnou“ ve smyslu velkéhopočtu návštěvníků – je využívána spíše badateli.Registrace stojí 100 korun za rok, přihlásit semůže zájemce od 15 let. Expedice knih ze skladu:na každém poschodí je jeden pracovník, kterýpřevezme žádanky a do výtahu nachystá žádanéknihy. Po vrácení knihy zase zařadí zpět. Ne celýKROK DO SVĚTAProgram národní retrokonverzeV rámci tohoto programu jsou přepisoványzáznamy z lístkového katalogu do elektronicképodoby.foto: autorky31

fond je určen k absenčním výpůjčkám. Prezenčněse půjčují knihy do roku 1830, konzervační fonda periodika.KROK DO SVĚTANárodní bibliografický ústavTento ústav má 41 pracovníků a zpracovávásouběžnou i retrospektivní bibliografii. Retrospektivníbibliografie jde až do 16. století. Slovenskounárodní bibliografii vydávají na CD-ROM.Národní biografický ústavVznikl jako součást Matice slovenské, odr. 2000 přešel pod SNK. Úkolem je vytvářeníbiografických slovníků. Shromažďují výstřižkyz periodik, týkající se významných slovenskýchosobností. Jsou tvůrci šestisvazkového Slovenskéhobiografického slovníku, nyní nově zpracovávajíbiografický lexikon a další významná díla. Sídlízde redakce časopisu Knižnica.Odbor mikrofilmování a digitalizace dokumentůToto pracoviště vzniklo r. 1992 a zabývá se předevšímmikrofilmováním periodik. Každý rok jezpracováno několik desítek titulů. SNK realizovalaněkolik projektů v rámci KIS3G (Knihovnicko-informačnísystém třetí generace – projektinformatizace knihoven SR), např. Slovenskouknižnicu, digitální knihovnu Memoria slovacaa Virtuální knižnicu Slovenska. Slovenská knižnicahttp://www.kis3g.sk/ je portál ke katalogůma sbírkám slovenských knihoven, který umožňujepřístup do těchto knihoven:• Slovenská národní knihovna Martin• Univerzitní knihovna Bratislavafoto: autorky• Státní vědecká knihovna Banská Bystrica• Slovenská chemická knihovna Bratislava• Knihovna Bratislavské vysoké školy práva• Slovenská pedagogická knihovna Bratislava• Hornozemplínská knihovna Vranov nad TopľouSlovenská knižnica obsahuje asi 1,5 milionuzáznamů a je v systému Virtua.Digitální knihovna Memoria slovaca je slovenskýportál kulturního dědictví a také projektEvropské digitální knihovny. Má asi 15.000 záznamů.Najdete ho na adrese: http://www.memoria.sk/ Virtuální knihovna Slovenska http://www.viks.sk/ umožňuje vyhledávání slovenských osobností,měst a rytin. Další podrobnosti a zajímavostio SNK můžete najít na adrese: http://www.snk.sk/.32

Holandské knihovnyLea PrchalováFoto Jaroslav VyčichloLetošní cesta ředitelů krajských knihoven (17.– 22. 9. 2005) orientovaná na nové a zrekonstruovanéknihovny směřovala do Nizozemska. Výběrzemě byl do značné míry ovlivněn moderní architekturou,která vtiskla nevšední výraz holandskýmuniverzitním komplexům a především knihovnám.Návrh české strany na univerzitní knihovny v Utrechtua Delftu, veřejnou knihovnu v Rotterdamua společnost NBD/Biblion byl konzultován s Asociacínizozemských veřejných knihoven. Ta našivolbu velmi vhodně doplnila. Paní Dr. MarianKoren a pan Iwan Schultz z oddělení pro výzkuma mezinárodní záležitosti Asociace se pak účastniliexkurzí s námi.Dopravovali jsme se mikrobusem brněnskéspolečnosti Rozsíval, která se již několikrát osvědčilajak erudovaností řidičů, tak dobrým stavemvozidel. Čas startu pro moravské účastníky bylzvolen velmi nekompromisně na 3:00 hod., vidinavčasného příjezdu do holandského moteluMaarsbergen s dobrou dostupností do všech cílůnaší cesty však byla dostatečným lákadlem.Nabitý program jsme zahájili v nové Univerzitníknihovně v Utrechtu, která byla občas zmiňovánav souvislosti s připravovanou novostavbouMoravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.Knihovna byla založena v roce 1584 jakoknihovna městská, jejíž sbírky byly obohacenyv 16. století o konfiskáty prvotisků z klášterů.V roce 1636 se stala univerzitní knihovnou, přičemžs rozvojem univerzity byly zakládány dalšífakultní knihovny. Část z nich je nyní centralizovánado nové budovy. Celkově však působí na utrechtskéuniverzitě několik knihoven sdruženýchv asociaci, která v současné době řeší optimálnístrategii knihovnických služeb, související takés redukcí zaměstnanců knihoven. S trochou nadsázkyhovořil pan Boumans o diskusi nad tím, copohltí „černá díra“ (nová budova) a co zůstanena fakultách a ústavech.V univerzitní knihovně jsou kromě všeobecnéstudovny soustředěny např. sbírky z oborů teologie,filozofie, sociologie, testování materiálů a geografievčetně rozsáhlého souboru kartografickýchdokumentů. Jako poslední byl černou díroupohlcen obor chemie. Odolává zatím právnickáknihovna, knihovny pro lékaře i veterináře, biologya farmakology, fyziky a další.Novou atraktivní budovu univerzitní knihovnynavrhl architekt Wiel Arets. Byla otevřena v září2004.Celková plocha: 24 000 m 2Investice: 45 mil. EUR bez DPH.Knihovní fond: 4,2 mil. svazků.Fasáda budovy je tvořena kombinací betonua skla, betonové části vymezují uzavřené skladyknihovního fondu, leptané sklo způsobuje při různémosvitu změnu atmosféry ve veřejných prostorechknihovny. Na skle i na betonu jsou uplatněnystejné rákosové motivy. V interiéru převládá černábarva (na stropech, stěnách, regálech), přesto všakprostory působí vzdušně a světle. Účinek kombinovanéhoosvětlení umocňuje lesklá bílá podlaha,bílý nábytek, bílé stolní lampičky. Pulty jsoupotaženy červeným textilem. Často je v interiéruužíváno průsvitné matované sklo.KROK DO SVĚTA33

KROK DO SVĚTAHeslovité postřehy z interiéru a diskuse s knihovníky:– větrání jen klimatizací,– boky regálů potaženy textilem kvůli tlumeníhluku,– 7 skupinových a 24 individuálních studoven,– přednáškový sál pro cca 100 lidí,– telelift ERGOTRANS s vyústěním do každépůjčovny, ale s problémy, protože byla poddimenzovánapřepravní kapacita,– kompaktní regály s 6 policemi,– schody se speciálním protiskluzovým nátěrem,který působí dojmem zbroušeného betonu,– „footbridge“, relaxační zóna s pohovkamiz měkčené pryže,– fond chráněn proti odcizení magnetickýmiproužky,– otvírání místností na chipové karty, ale téžklíči,– problém s průsvitným sklem na toaletách,– všude sprinklery.Otvírací doba:pondělí – pátek 9:00 – 22:30 hod.sobota 9:00 – 18:00 hod.neděle 12:00 – 18:00 hod.Vstup do knihovny není regulován, ale k užíváníslužeb je zapotřebí registračního čísla a hesla.Registrace je zdarma pro univerzitní studenty z celéhoNizozemska (studentské průkazy nahrazujíčtenářské), zdarma pro zaměstnance univerzitya středoškoláky z Utrechtu, ostatní platí 25 EURročně.Kontakt: Universiteitsbibliotheek Utrecht,Heidelberglaan 3, 3584 CS Utrecht. www.library.uu.nlPo vydatné přesnídávce v univerzitní menzejsme na doporučení holandských kolegů směřovalido nově otevřené pobočky v Hoograven, kde náspřijal ředitel Městské knihovny v Utrechtu, pandrs. A. G. J. van Vlimmeren. Beseda o současnostiměstských knihoven proběhla v nečekaném prostředízaměstnanecké kuchyňky, abychom nepřekáželičtenářům. Nicméně nebo možná právě protobyla atmosféra setkání velmi bezprostřední.Městská knihovna v Utrechtu, založena roku1892, se stává multimediálním, vzdělávacím, kulturníma informačním centrem města. Vícerozměrnéposlání knihovny souvisí také se změnousložení obyvatelstva Utrechtu v posledním období.Z 275 000 obyvatel je 33 % jiného původu nežholandského, žijí zde obyvatelé 146 národností(9 % Maročané, 5 % Turci, 3 % občané Surinamu,60 – 70 Čechů) a 237 etnických skupin.Městská knihovna působí v centrální budověa 13 pobočkách, 1 artotéce založené v roce 2001a 1 dětském bibliobusu.Charakteristika:– 59 950 registrovaných čtenářů– 1 500 000 návštěvníků– 2 140 000 výpůjček– 705 000 svazků plus 7.500 obrazů a jiných uměleckýchpředmětů– 185 zaměstnanců, z toho 145 plných úvazků.– Roční rozpočet: 13 000 000 EUR (78 % od zřizovatele,22 % od návštěvníků). Práce se sponzorypřináší ovoce jen okrajově (cca 0,5 %).Informační funkci knihovna spatřuje předevšímv poskytování servisu starým lidem, rodičůms malými dětmi, imigrantům a nezaměstnaným,např. učí tyto sociální skupiny využívání infor-34

mačních technologií. V pobočkách jsou zřizoványdětské koutky s počítači připravenými pro různévěkové skupiny, pro 2,5–4leté děti, 4–7leté děti.Systematická práce s dětmi je rozdělena na skupinynejmenších návštěvníků, pak dětí z mateřskýchškol (4–6letých), základních škol ve dvoukategoriích (7–8letých a 9–11letých) a středníchškol (12–13letých).Není opomíjena ani kulturní a společenskárole, v níž knihovna nabízí svůj prostor – obývacípokoj – pro různé společenské akce.Prioritami v činnosti knihovny jsou:– internetové kurzy a počítačové pracovny vevšech pobočkách,– digitalizace informací o veřejné správě,– podpora školních knihoven,– pořádání výstav a autorských čtení,– zavedení automatizované výpůjčky technologiíRFID a bezhotovostních pokladen,– stanovení nových měřitelných ukazatelů knihovnicképráce,– opakované průzkumy uživatelských potřeb.Knihovny jsou otevřeny jen odpoledne, z toho2× týdně do 21. hod.Služby jsou zpoplatněny.Registrační poplatek činí 14 EUR plus 25centů za výpůjčku nebo 30 EUR bez dalších výpůjčníchpoplatků.Půjčování CD, DVD, video je zpoplatněno1,25–2,5 EUR.Slevu 70 % mají občané s minimální mzdoua slevu 50 % mladí lidé do 21 let. Děti a mládeždo 16 let neplatí.Pobočka v Hoograven realizuje všechny zmíněnéaktivity v malém leč účelně rozdělenémprostoru vybaveném moderní výpočetní technikoua knihovnickým software BICAT. Příjemnéprostředí, přehledná orientace ve fondu a neustálánabídka knižních novinek přitahuje nejmenší čtenářei seniorské kategorie, které bez problémůužívají nově zavedenou techniku.Kontakt: Gemeentebibliotheek Utrecht, Hoograven,Smaragdplein 100, 3523 ED Utrecht.www.gbu.nlPřed návratem do motelu jsme si prohlédlikatedrálu a prošli se v poklidné atmosféře starobyléhocentra Utrechtu. Ne však dlouho, neboťzážitek předchozího večera byl příliš silný a holandskédálnice příliš ucpané. Cože se nám topřihodilo? Přestože jsme do motelu dorazili předzavírací hodinou, nalezli jsme jen opuštěnou recepcis našimi klíči od pokojů (viditelnými přesprosklení). Zvonek určený pro případ uzamčení bylsice funkční, zvonil však na oné recepci. Uváděnételefonické spojení vedlo opět na pult za dveřmi.Při pokročilé večerní hodině padaly různé návrhy,… Zkoušeli jsme také příslušnou bezpečnostníagenturu, kde však hovořil pouze záznamník – holandsky.S klesající teplotou jsme učinili pokuso policejní zákrok. Jenže holandská policie námnepomohla, neb pomoc řádným turistům čekajícímpřed recepcí nepatří k jejím povinnostem.Vše se vyřešilo až po půlnoci dík zásahu místníhořidiče, který šťastnou náhodou tankoval u motelu.S údivem vyslechl náš příběh a s využitím našichmobilů přivolal (holandsky) bezpečnostní agenturua následně službu motelu. Ó, jak jsme byli šťastnía klíče jsme již víckrát nevydali.Drobná příhoda po návratu z Utrechtu, kdybyly dveře do přízemního pokoje zcela otevřenéa lákaly volně se pasoucí králíky, byla ve srovnáníKROK DO SVĚTA35

KROK DO SVĚTAs předchozím dramatem jen úsměvnou episodkou.Nic se neztratilo, králíci nevstoupili.Dalšího dne jsme zamířili do technického centraknihoven srovnatelného s centrem v německémReutlingenu. Vydatná opora holandských knihovenNBD/Biblion, je vlastněna z 25 % knihkupci,z 25 % vydavateli a z 50 % knihovnami. Vyváženýpoměr sil je velmi důležitý. Z padesáti procent jehlídáno, aby NBD/Biblion zohledňoval měnící sepotřeby knihoven a aby cenová hladina výrobkůa služeb nepřesáhla tržní cenu. Společnost nabízíknihy a další publikace v kvalitě vhodné propůjčovny včetně vybavení magnetickým proužkemnebo chipem, doplňuje knihám laminovanéobálky, krabičky, pouzdra pro zvukové a obrazovězvukové dokumenty, zajišťuje katalogizaci nabízenýchdokumentů apod. Doufejme, že se takovéslužby dočkáme i v naší vlasti, resp. že si ji samizorganizujeme.NBD/Biblion podporuje knihovny též v oblastivydavatelských aktivit a nabídky databází s literárnímipřehledy a informacemi o autorech nebos informačním zázemím k denním událostem.Kontakt: NBD/Biblion, Veursestraatweg 280,2265 CL Leidschendam, Postbus 437, 2260 AKLeidschendam. www.nbd.nlčlenění je flexibilní. Pevné police s publikacemijsou umístněny pouze po obvodu jednotlivýchpater a v prostoru se nacházejí pohyblivé regályna kolečkách, které se při pořádání společenskýchakcí odklízejí. Nabídka na počítačích se liší podlejejich umístění. Informační pracovníci se pohybujípo patrech a jsou k dispozici návštěvníkům, v případěpotřeby se vracejí k informačním pultům(určeným jen k stání). Ve vtipně pojatých regálechjsou vystavovány nové publikace. Knihovnaodebírá fond z NBD/Biblion, ale navíc nakupuježhavé novinky, které nabízí v regále „TOP TEN“.Týdenní výpůjčky jsou zdarma, pak jsou zpoplatněny.Celkem je veřejnosti k dispozici 200 pracovníchstanic, jejichž monitory jsou uzavřeny v obalech.Krádeže jsou bohužel na denním pořádku,a přestože je fond chráněn magnetickými proužky,jsou z knihovny ročně odcizeny publikace za cca30 000 EUR.Knihovní fond zahrnuje více než 1 000 000knih, periodika, CD-ROM, DVD, hudebniny,videokazety apod. V budově Centrální knihovnyProslulá Městská knihovna v Rotterdamu,v níž nás provázela paní Karin van Wylick, nássvými prostory ohromila. Přirovnání k obchodnímudomu Kotva určitě nebylo od věci.V nejnavštěvovanější kulturní instituci Rotterdamuproběhla postupná renovace jednotlivýchpodlaží se skvělým výsledkem. Interiér působívelmi barevně, světle (osvětlen 821 lustry) a jeho36

se dále nachází samostatná rozsáhlá „diskotéka“ve smyslu půjčovny hudebních nahrávek s 250 000CD a 300 000 LP.K Městské knihovně patří Centrální knihovnas roční návštěvností přes 3,4 mil. osob, k nížpřispívá divadlo, restaurace a kavárny umístěnév téže budově, 23 poboček a 2 bibliobusy.Management se velmi zaměřuje na to, abyprostředí knihovny bylo vzhledově atraktivnía uživatelsky přívětivé. Důsledně věnuje pozornostpropagaci připravovaných akcí a aktivní práciknihovníků s veřejností.Otvírací doba:pondělí – pátek 10:00 – 20:00 hod.sobota 10:00 – 17:00 hod.neděle 13:00 – 17:00 hod.Roční registrační poplatek:Dospělí 27 EUR.Starší 65 let 21,5 EUR.Do 18 let zdarma.Kontakt: Gemeentebibliotheek Rotterdam,Hoogstraat 110, 3011 PV Rotterdam. www.bibliotheek.rotterdam.nlNabitý středeční program jsme zahájili procházkouv probouzejícím se Haagu – ve čtvrtis klasicistním Paleis Noordeinde s kanceláří královnyBeatrix a významnými rezidencemi včetněvelvyslanectví.Mimořádný a zplnomocněný velvyslanecČeské republiky v Nizozemském království panPetr Kubernát informoval o spolupráci s Českýmcentrem, které se zabývá dovozem české kulturydo Nizozemska, dále o projektu „společné čtení“opakovaně realizovaném s městskou knihovnouv Haagu a o podílu ambasády při přípraváchkulturních akcí mezi partnerskými městy, např.Brna a Utrechtu, Berouna a Rijswijku. Beseda setýkala také studijního pobytu ředitelů krajskýchknihoven a jeho dopadu na budoucí spoluprácis holandskými knihovnami.Z velvyslanectví pokračovala naše cesta doMěstské knihovny v Rijswijku, jejíž novostavbouse holandští kolegové právem chlubili.Knihovna v městečku s 47 000 obyvateli bylaotevřena v dubnu 2005. Největší část je koncipovánajako obývací pokoj rozdělený do 5 sekcí: prodospívající mládež, k tématu zdraví, volný čas,sport a cestování. Vše září pestrými barvami.Knihovní fond je chráněn magnetickýmiproužky pod čárovým kódem. Publikace si čtenářipůjčují pomocí automatů a vracejí je do štěrbinrozdělených podle druhů literatury. Knihovnicevše kontroluje a případně dotřiďuje.Celková plocha: 3 060 m 2Pro veřejnost: 2 680 m 2Registrovaní čtenáři: 12 – 13 000 osob ročněKROK DO SVĚTA37

KROK DO SVĚTANávštěvnost: 300 000 osob ročněVýpůjčky:540 000 ročněOtvírací hodiny: od 11:00 hod. do 20:00 hod.(3× týdně), do 17:30 hod. (2×), v sobotu do 14:00hod.Kontakt: Bibliotheek Rijswijk, Generaal Eisenhowerplein101, postbus 7000, 2280 KA Rijswijk.www.bibliotheek.nl /rijswijkBudovu s prosklenou fasádou a šikmou zatravněnoustřechou s trčícím kuželem – KnihovnuTechnické univerzity Delft – znali mnozí z nás zeseminářů o architektuře knihoven a velmi se nazávěrečnou zastávku studijního pobytu těšili. Budovaateliéru Meccannoo Architekten, která bylaotevřena v květnu 1998, je chloubou univerzitníhoareálu. Mimořádnost architektonického návrhu jevšak velmi znehodnocena současným stavem budovy.Pětipodlažní stavba, v níž převažuje pohledovýbeton, nebyla zřejmě provedena v nejvyšší kvalitě.Do budovy na mnoha místech zatéká, dřevěnéobklady a nábytek jsou již dnes zprohýbány a některéčásti budovy jsou z bezpečnostních důvodůpro veřejnost uzavřeny (snad dočasně).Celková plocha: 10 024 m 2Volný výběr: 800 m 2 , 60 000 k. j. Fond je označenmagnetickými proužky, RFID technologiezatím nikoliv.Sklady: 1 250 000 k. j. Výtah ze skladu končí v přízemí,dále se fond rozváží vozíčky a osobnímvýtahem.Počet počítačů: 520Studijní místa: 1 000Náklady: 28 000 000 EURVstup volný, všude jsou kamery.Knihovna Technické univerzity Delft sdružujesedm fakultních knihoven a centrální knihovnuumístěnou v novostavbě. Pečuje nad rámec stáleaktualizovaného informačního zázemí studijníchoborů o velmi vzácné knihy z hornictví a stavebnictví,významný fond starých map a atlasů. V trezoruknihovny, sloužícímu historickému technicko-vědeckémuzkoumání, průmyslově-archeologickémuvýzkumu i neprofesionálním zájemcům, jsouuloženy knihy a periodika z období před rokem1850. Sbírka pochází z několika knihoven, mj.z Královské knihovny, a je budována se zřetelemdokumentovat vývoj technologií v Nizozemskua historii výzkumu a vzdělávání na TU Delft.Otvíracídoba:pondělí– čtvrtekběhemsemestruve zkouškovémobdobío prázdninách9:00 – 22:00 9:00 – 24:00 9:00 – 17:00pátek 9:00 – 18:00 9:00 – 22:00 9:00 – 17:00sobota,neděle10:00 – 18:00 10:00 – 22:00 ---Kontakt: Bibliotheek TU Delft, Prometheusplein1, Postbus 98, 2600 MG Delft. www.library.tudelft.nlV Holandsku je na první pohled zřetelný zájemo moderní architekturu, probíhají architektonickésoutěže, stavby nemají unifikovaný ráz. Na rozdílod provozních prostředků, kdy je velmi dbáno naúspory, lze při prvotních investicích do knihovenvidět velkorysost.Je zřejmé, že Nizozemsko považuje knihovnyza místa, která mají nabízet příjemné prostředípro setkávání lidí různých kultur a napomáhatvzdělávání populace.38

Konference ICAU 2005v Londýně (11.–14. 9.)Martin VojnarÚvodem (11. 9.)Program letošní ICAU konference byl zahájenv neděli 11. 9. setkáním národních skupin. Místemkonání byla Britská knihovna, stejně jakotomu bylo i po celý průběh konference. Neformálníschůzku moderovala Else-Marie Poulsen,která vyzvala jednotlivé zástupce k vzájemnémuseznámení. Přítomni byli zástupci Německa, Itálie,Švédska, Dánska, Norska, Francie, Velké Britániea Irska, Polska, Maďarska, Izraele, Spojených států,Jihoafrické republiky a Portugalska. Nově sepředstavila skupina španělských uživatelů.Úvodním bodem tříhodinové diskuse se stalatransformace struktury Mezinárodního sdruženíuživatelů Alephu (ICAU), včetně změny názvu,jehož nová podoba bude nabízet členství a službyi uživatelům dalších produktů firmy Ex Libris.Guido Badalamenti zdůraznil, že tak dojdeke sloučení s neformální organizací SMUG reprezentujícíuživatele SFX a Metalib (uživateléproduktů DigiTool a Verde dosud organizováninebyli). Zájemci se mohli v předstihu seznámits návrhem nové zakládací listiny. Podobnýmprocesem prochází i Sdružení severoamerickýchuživatelů Alephu (NAAUG).Mark Ellingsen podal přehled ICAU aktivitohledně rozvoje funkcionality www rozhraní, tj.čtenářského katalogu. V minulém roce (kdy seICAU konference konala v Portu) zástupci ExLibris požádali o sepsání technické zprávy, kteráby podchycovala hlavní zásady přístupnostik www stránkám a jejich uživatelské dostupnosti(„accessibility“ a „usability“), a současně založilivlastní pracovní skupinu. Ta se však zaměřila narámcový pohled a změnu paradigmatu vyhledávacíhorozhraní obecně. Protože se jednalo o složitouproblematiku, ke které požadovalo Ex Librisvyjádření ve velmi krátké době, nepodařilo sepodobnou zprávu sestavit. Byla zvažována účastexterního experta, vzhledem k finančním aspektůmnebyla podpořena. V současné době se taknepodařilo původně požadovanou problematikudo vývoje v systému Aleph zahrnout. Na druhéstraně byla v Ex Libris pověřena Tamar Sadehúkolem, který spočívá v zajištění dostupnostia přístupnosti www stránek ve všech produktechEx Libris.Jiří Kende vyjádřil překvapení nad tím, že sesnižuje počet vznášených požadavků na rozvoj.Bude třeba najít cesty, jak zvýšit a podnítit motivaciknihoven pro jejich podávání. Z průběžnýchdiskusí a kuloárových debat se totiž ukázalo, žeje řada funkcí a oblastí, ve kterých by si uživatelésystému přáli jeho chování zlepšit a rozšířit.Podstatná část debaty byla věnována také problémupodpory z hlediska několika aspektů:• některé země nejsou spokojené se stavempodpory poskytované lokálním distributorem(Itálie), jiné byly převedeny pod německoukancelář Ex Libris (Jihoafrická republika)• v současnosti probíhá zavádění nového systémupro komunikaci s uživateli (CRM), kterýje založený na komerčním produktu Pivotal– němečtí, francouzští i britští uživatelé majík některým rysům výhrady a vyjádřily nespokojenostKROK DO SVĚTA39

KROK DO SVĚTANa závěr se účastníci shodli, že ač se koná setkánípouze jednou ročně, je užitečné a přínosnéa je třeba v něm pokračovat.Den první (12.9.)Vlastní konferenci zahájil v pondělí tradičnímpřednesem zprávy o stavu sdružení jeho předsedaGuido Badalamenti. Zmínil zejména pokračujícínárůst počtu členů – od roku 2000 došlo k navýšenío 50% na současných 255, z toho v loňskémroce přibyly mj. 4 rumunské knihovny a z českýchzástupců se přidalo Vysoké učení technické v Brně.Důležitou událostí bylo pracovní setkání řídícíkomise v Amsterodamu, kde byla podrobně diskutovánatransformace ICAU na novou organizaci.Ačkoliv se rozhodně nejedná o lehký úkol,zdá se vytvoření společné skupiny uživatelů všechproduktů Ex Libris jako nevyhnutelné a mělo byk němu dojít v průběhu roku 2006. Dalšími aktivitamisdružení je plánované založení pracovnískupiny pro MVS a pravidelné strategické schůzkyna téma jednotlivých produktů. V roce 2006 proběhneroční setkání ve Stockholmu, kandidát narok 2007 se hledá.Poté prezident Ex Libris Matti Shem Tov prezentovalfiremní fakta za rok 2005. Nejzajímavějšínovinkou bylo oznámení o zahájení vývoje novéhoproduktu s názvem „Project Primo“, který másloužit jako nové znalostní a vyhledávací rozhranípostavené na současných moderních technologiích.Pozornost také vzbudila informace o vstupuEx Libris na kapitálový trh. Cílem je získat dostatečnýkapitál pro investice do vývoje novýchproduktů.Následující dvě prezentace byly zaměřené naotevřený přístup a změnu komunikace ve vědeckémprostředí. Paul Ayris hovořil o otevřenémpřístupu k vědeckým informacím z hlediska legislativníhoprocesu ve Velké Británii s důrazem nadigitální prostředí včetně elektronického celoživotníhovzdělávání. Věcný pohled na problematikudigitálních knihoven nabídl Reagan W. Moore(San Diego Supercomputing Centre, Kalifornie).Aplikaci datových gridů jako koncepčního řešenípro budování a dlouhodobé uchování digitálníchknihoven považuje za nevyhnutelné. Účast knihovenv takových projektech je sice zatím z hlediskamnožství a záběru dat marginální, v dalších měsícícha letech ale bude růst.Mark Ellingsen se věnoval úvodu do oblastiwebových služeb. Vysvětlil jejich význam a zasadildo kontextu příslušné standardy s nimi spojené(XML, XSLT, XSD, architektury SOAP a REST,WSDL, UDDI, URI a WSRP). Současné rozhraníAlephu, které se blíží webovým službám představujeX server. Jedná se o architekturu na báziREST (kombinace URI a XML posílaných přesprotokol http). Do budoucnosti by bylo užitečnézvážit validaci pomocí schématu XSD, publikováníobsahu webových služeb pomocí WSDL a podporuarchitektury volání SOAP namísto současnéhoURI. Připomněl také existenci sdružení producentůsoftwaru VIEWS, které ale zatím nevyvinuloočekávané výsledky. V tématu pokračoval OmriGerson poukazem na nedostatečné profilováníněkterých protokolů zaměřených na interoperabilitu(např. NCIP, www služby). Avizoval změnyve funkcionalitě X serveru pro Aleph verzi 18(podpora architektury SOAP, publikování a popisslužeb pomocí WSDL bez zavedení hierarchickýchvazeb a skupin a rozšiřování nabídky Xslužeb podle požadavků knihoven). Z následující40

diskuse vyplynulo, že Ex Libris zatím nehodlá zavéstpodobnou XML komunikaci např. na úrovniPC aplikačního serveru.Součástí odpoledního programu také bylystručné prezentace – postery. Dror Berger(MALMAD – Israel Center for Digital InformationServices) představil projekt nového www rozhranína základě studie o přístupnosti k www stránkám(http://www.cinabu.com/aleph), které je implementovánove více než deseti akademických knihovnáchv Izraeli. O prototypu nového vyhledávacího strojetestovaného v německé knihovní síti HBZ hovořilRonald Schmidt (HochschulbibliothekszentrumNRW, Germany). Kreativní způsob využití akvizičníhomodulu pro evidenci informací o konzervaciknih v Britské knihovně popsal Kevin Fromings(British Library, UK). Projektem na národní úrovnizaměřeným na obohacování bibliografických záznamůse mohl pochlubit Victor Babitchev (TheAustrian Library Network), který prezentoval paralelnírozhraní eDOC nabízející obálky, obsahy,recenze a jiné doprovodné informace integrovanév knihovním systému Aleph. Elektronické objektyvznikají jednak v rámci kooperativního skenování,jednak přebíráním dat od vydavatelů. Masivníprojekt konsolidace bibliografických záznamů seštědrým financováním prezentovala Carol Fuchs(Hebrew University, Israel).Den druhý (13. 9.)Program druhého dne byl zaměřen na budoucívlastnosti systému ALEPH. Nejprve shrnula BarbaraRad-El novinky WWW katalogu verze 17:– čtenář bude mít možnost současného prodlužovánívíce výpůjček podle jeho výběru (přizachování funkce prodloužení všech dokumentůnebo jednotlivě) – navíc v případě, žeprodloužení není povoleno, objeví se u těchtovýpůjček konkrétní zpráva vysvětlující důvodzamítnutí požadavku na prodloužení– k dispozici je vylepšené rozesílání avíza novýchpřírůstků knihovního fondu (SDI), kteréje založeno na konfigurovatelnosti „nových“exemplářů (různé pro monografie a seriály);v rámci svého profilu může čtenář službu dočasněpozastavit nebo zaregistrovat alternativníemail– obecný zápis data je řízen vestavěným kalendářemmísto ručního zápisu– novým způsobem je realizována schránka čtenáře,kam si průběžně ukládá výsledky svéhovyhledávání – je-li čtenář přihlášen, schránkaje trvalá a nabízí správu složek pro hierarchickéukládání záznamů.Knihovníci také nepochybně ocení následujícínové rysy systému:– řazení dlouhých řetězců je možné až do délky2000 znaků, při navigaci lze používat doplňkovýtext, který lépe stanoví počáteční bodlistování rejstříkem– v případě, že zůstalo z nějakého důvodu autoritnízáhlaví nespárováno s autoritním záznamem,lze tlačítkem z grafického klientapožádat o kontrolu a opětovné propojení– z rejstříku lze přímo vybrat záznam(y) ke katalogizaciv editačním módu– při platbě výpůjčních transakcí lze rozlišovatmezi úhradou v hotovosti, kreditní kartounebo fakturací– v záznamu čtenáře byla rozšířena poznámkovápole na dvojnásobek a přidána dvě nováKROK DO SVĚTA41

KROK DO SVĚTApoznámková pole a datum registrace čtenářev knihovně– knihovník se již může stejně jako čtenář podívatna historii výpůjček nebo jiných událostíkonkrétního čtenáře s možností filtrování– seznamy výpůjčních aktivit a peněžních transakcínyní umožňují volbu mezi několika druhyřazení- úsporu práce nabízí volba implicitní platnostiadresy, která se týká všech možných způsobůvytváření adresy (běžný, zrychlený, hromadnýimport, předregistrace)Přehled požadavků na vývoj systému, kteréprosadili uživatelé ICAU, představila pro verze17 a 18 Dalia Mendelsson. Na úvod zmínila novýzpůsob spolupráce s koordinátory modulů. ExLibris nejprve vypracuje písemnou analýzu požadavkuna rozvoj, který příslušní koordinátořiprostudují a schválí nebo doplní. Výsledkem bylaoboustranná spokojenost při průběhu připomínkování.Většina nových vlastností verze 17 již bylařečena v předchozí prezentaci, a tak zde uvádímpouze požadavky, které se týkaly verze 18. Vzhledemke zkrácení životního cyklu implementacepožadavků na rozvoj (z 3 let na 2 roky) se v hlasovacímobdobí 2004/2005 rozhodovalo o verzi18 dvakrát. Bude tak možné např. částečné promíjenípeněžních poplatků, selektivní změna datavýpůjčky u více exemplářů současně, automatickázměna rozpočtu u skupiny objednávek, použitíoperátoru NOT při dávkovém hledání bibliografickýchzáznamů, automatické rušení pole COR,posílání urgencí ve formátu EDI, rozesílání upozorněnína nezaplacené poplatky, posílání emailůve formě příloh nebo holého textu podle nastaveníu konkrétního čtenáře/dodavatele a přenosvyřízených MVS požadavků do archivu. Současněgrafický klient pro MVS modul zahrnuje jak ISOkompatibilní, tak ISO nedodržující dodavatele.(Dosud bylo samostatné rozhraní pro web a prografického klienta.)Katriel Reichman se představil jako novýALEPH manažer. Ve firmě Ex Libris pracuje oddubna 2005 a ve své prezentaci zdůraznil spíšemarketingová hlediska při vývoji systému. Zadůležité považuje vstřícnost vůči novým hráčůmna informačním poli (např. Google, e-learningovésystémy, digitální knihovny aj.), podporunikdy nekončící inovaci s důrazem na uživatelevčetně integrace nových standardů (např. RSSa OpenRSS) a prohlubování interoperability(spolupráce produktů Ex Libris s dalšími systémy)a intraoperability (spolupráce produktů ExLibris mezi sebou). V dalších verzích bude úsilísměřovat ke zprůhlednění systému a k odstraněnísoučasné vysoké úrovně složitosti. Jako jedenz úkolů pro jarní úklid ohlásil revizi kódu. V nejbližšíchverzích se bude Ex Libris soustředit napublikování záznamů katalogu ve www prostředía spojení uživatelského rozhraní MVS do grafickéhoklienta.Jenny Walker pokračovala prezentací dalšíchproduktů Ex Libris: Metalib byl v červnu uvolněnve verzi 3.13 a na začátek roku 2006 je plánovánarevize 3.14 (včetně očekávané Z39.50 brány).Mezi příklady zajímavých implementací lze zmínitprojekty Xerxes a EVIFA. Nová generace digitálníknihovny DigiTool se objevila před měsícem veverzi 3.0 a přináší zcela novou koncepci budovánídigitálního repozitáře. Linkovací server SFXrovněž oznámil novou verzi 3.0 již letos v únoru42

a klíčovými vlastnosti je rozšíření znalostní bázeo předmětové kategorie a možnost přidávánívlastních objektů i polí. A-Z seznam časopisů jejiž generován dynamicky. Ex Libris nabízí i dalšíslužby založené na linkování: SFX Express (což jejednoduchá verze SFX serveru umožňující velmirychlý začátek) a ScholarSFX, který je nabízenjako volný nástroj pro registraci elektronickýchexemplářů časopisů v prostředí Google Scholar.Největší pozornosti se na závěr těšila přednáškaOren Beit Arieho s názvem Project Primo.Jedná se o nový produkt Ex Libris zaměřený nanovou generaci vyhledávacího rozhraní. Skládáse ze dvou částí (publikování/normalizace obsahu+ vyhledávací stroj) a v první verzi budeumožňovat snadný přístup k lokálním zdrojůmknihovny. Při jeho vývoji jsou použity technologieJ2EE a portlety. V současné době probíhá s vybranýmipartnery fáze ověřování koncepce (např.vyhledávací stroj FastData je testován v konsorciuHBZ), která by měla být dokončena v poslednímčtvrtletí 2005. První verze nového produktu pakbude k dispozici zhruba za rok.Den třetí (14.9.)Třetí den se nesl ve znamení uplatnění radiofrekvenčnítechnologie (RFID) v různých typechknihoven. Nejprve vystoupil Jo Rademakerz Katolické univerzity Leuven v Belgii (založenav roce 1425). Řešení na bázi RFID zvolila univerzitníknihovna v kampusu Arenberg (jednaz pěti knihoven, které tvoří společně s centrálníknihovnou univerzitní knihovní síť LIBIS obhospodařující13 fakult) z důvodu nízkého počtupracovníků a z hlediska perspektivní nabídkysamoobslužného fungování knihovny. Systémdodala švýcarská firma Bibliotheca a očipovánobylo 120.000 svazků. Mezi hlavní funkce patřípůjčování a vracení, pracuje se na rezervacícha zobrazování informací ze čtenářského konta.Jako komunikační protokol se používá SIP2. Prozajištění bezpečnosti je používáno lokální pole(nikoliv EAS nebo „security bit“).Pohled na RFID problematiku očima dánskéknihovny prezentoval O. Hansen z veřejné knihovnyv Silkeborgu. Volbu technologie odůvodnil vizíautomatizace těch knihovnických činností, kteréneproduktivně zabírají čas knihovníka (např.rovnání dokumentů zpět do regálů). Lze si alepředstavit i další použití – např. tzv. pohádkovájeskyně, do které se uchýlí s knihou návštěvníkdětského oddělení knihovny a senzor v ní umístěnýautomaticky detekuje název knihy a pouštíjejí audiovizuální podobu, zatímco si dítě listujeknihou a sleduje vyprávěný příběh. V současnostijsou implementovány následující služby: samoobslužnépůjčování a vracení, automatické tříděnívrácených knih, ochrana proti krádeži a kontrolaobsahu polic. Jako dodavatele systému si zvolilimenší dánskou firmu, která neměla příliš mnohozkušeností, ale ve zkoušce obstála. Původní časovýplán očekával dokončení projektu v rámci 1 roku,vzhledem ke komplikacím s videokazetamise protáhl na necelé 3 roky. Volba obsazení datovémapy čipu byla jednoduchá: kód knihovny,id exempláře a kód země. Nyní jsou tak chráněnyčipem veškeré dokumenty knihovny. Zajímavouukázku tvořily speciální obaly na sady více kusůCD (2, 4, 6), kdy je zajištěno, aby se čipy na CDvzájemně nepřekrývaly a nerušily. Rovněž sez praktického hlediska ukázalo, že lze současněpůjčovat a vracet maximálně 3 dokumenty součas-KROK DO SVĚTA43

KROK DO SVĚTAně. Při větším počtu čtenáři inklinovali k manuálníkontrole počtu zpracovávaných dokumentů, cožproces zpomalovalo.Co obsahuje dílna dodavatele RFID technologií,demonstroval Ivar Thyssen, zástupce skandinávskéhokonsorcia pěti firem P.V.SUPA. Nazačátku vyjmenoval klíčové aspekty úspěchu přidodávání RFID technologie:– krycí štítek– lepidlo– vlastní čip– spojení mezi čipem a anténou– anténa– datový model a frekvenceKrycí štítek může být čistý nebo potištěný,s ohledem na praktické zkušenosti lze doporučitpotisk, případně ještě překrytý čirou krycí fólií.Efekt je prostý – dochází k méně úmyslným poškozením.Je třeba zvážit jeho tvar podle druhuchráněného dokumentu. Lepidla se ve skutečnostipoužívají dvoje: jednak mezi krycím štítkem a čipema jednak mezi dokumentem a čipem. Levnějšílepidla jsou citlivá na teplo a vlhkost, která vedouk nefunkčnosti čipu. Samotný čip by měl mít kapacitualespoň 32 bytů (lépe dnes už dvojnásobek)a dodržovat jeden ze standardů ISO 15693 nebo18000-3 (druhý nemá své vlastní jednoznačné id).Spojení mezi čipem a anténou může být opět realizovánorůznými způsoby: lepením, zahnutím nebozkřížením. Levnější (první) metoda špatně snášíteplo a není tak spolehlivá. Anténa musí poskytovatstabilní signál velmi blízký standardní frekvenci13,56 MHz. Datový model by měl být jednoduchýa založený na existujícím standardu (viz nedávnoschválený pod patronátem DNLA). Je vhodné,jsou-li čtecí zařízení vybavena polohovatelnouanténou vzhledem k přítomnosti pevných kovovýchprvků, které mohou signál rušit. Na otázkuz publika Ivar Thyssen potvrdil, že RFID nepředstavuježádné zdravotní riziko a že zátěžové studieve speciálních laboratořích potvrdily trvanlivostvybraných čipů až po dobu 500 let.Závěr konference ICAU tradičně patřilroz hodování o nových členech řídícího výborua hlasování. V něm přítomní rovněž souhlasilis transformací na větší mezinárodní seskupeníreprezentující uživatele všech produktů Ex Libris,jak bylo avizováno na setkání národních skupin.V roce 2005 se tak konala poslední konferenceICAU, ať žije rok 2006! Příští setkání proběhne veStockholmu, přihlásit se můžete již dnes (http://www.bibl.hj.se/icau/).44

Knihovna Informačního centra o NATOPetr JustKnihovna Informačního centra o Severoatlantickéalianci (NATO) slouží jako veřejnéinformační a studijní středisko se zaměřením naaktuální problematiku NATO, vojenské, bezpečnostní,obranné otázky a problematiku mezinárodníchvztahů. Základním cílem specializovanéknihovny je poskytovat nebo zprostředkovávatzájemcům o bezpečnostní problematiku přístupk co nejširšímu okruhu relevantních informačníchzdrojů.Knihovna se obsahově zaměřuje na získávánímateriálů týkajících se zejména současnéhovývoje aliance a proměn jejích politických struktura vojenských akcí a strategií od konce dvacátéhostoletí. V poslední době rozšiřujeme fondo monografie tematicky zaměřené na tzv. novébezpečnostní hrozby (terorismus, chemické a biologickézbraně). Fond knihovny v současné doběčítá zhruba dva tisíce knižních titulů a odbornýchperiodik. Čtenáři zde najdou všechny oficiální publikacevydávané ústředím NATO a Ministerstvemobrany ČR, dále všechny české publikace, kterése zabývají bezpečnostní problematikou a vztahemNATO a České republiky, aktuální českéi zahraniční monografie týkající se bezpečnostníproblematiky, multimédia (CD-ROMy, videokazety)s odbornou tematikou NATO s možnostíjejich shlédnutí a odborná periodika (v tištěnéi elektronické podobě).Vzhledem k unikátnosti fondu naší knihovnynabízíme uživatelům materiály pouze k prezenč-nímu studiu s možností zhotovení fotokopií provlastní potřebu. Pro návštěvu knihovny a studiummateriálů není nutná žádná registrace, stačíknihovnu kdykoli v otevíracích hodinách (viz níže)navštívit. Mimopražským zájemcům o přístup donašeho fondu pak nabízíme možnost využití meziknihovnívýpůjční služby. Vybranou publikacizašleme do knihovny, která ji čtenáři poskytnek prezenčnímu studiu. Katalog knihovny naleznetejednak na našich internetových stránkách www.natoaktual.cz (sekce Knihovna), fond knihovny ICNATO je rovněž součástí souborného kataloguNárodní knihovny ČR pod siglou ABE179.Uživatelům nabízíme asistenci při zjišťováníinformací týkajících se NATO či jejího fungování,prostřednictvím mezinárodní meziknihovnívýpůjční služby přístup k více než 20 tisícůmpublikací ústřední knihovny NATO v Bruselu,asistenci při vyhledávání a zpřístupnění ostatníchinformačních zdrojů v jiných odborných institucíchv Praze, pro výzkumníky bezplatný přístupk internetu s možností tisku (přístup na internet jeomezen na zdroje týkající se NATO a bezpečnostníproblematiky) a zhotovení kopií z materiálůnaší knihovny.Informační centrum o NATO je jediným zařízenímsvého druhu v České republice, zaměřenýmna komunikaci se širokou veřejností o bezpečnostníproblematice, a také prvním v rámci Severoatlantickéaliance. Bylo založeno v roce 2002a jeho zřizovatelem je Ministerstvo zahraničníchKROKFÓRUM45

KROKFÓRUMvěcí České republiky. Provozovatelem je pak odroku 2003 sdružení Jagello 2000.Činnost IC NATO se skládá ze dvou částí– informační a projektové. Součástí informačníčásti je právě studovna a knihovna. Druhou částíčinnosti informačního centra jsou projekty. Vespolupráci s dalšími partnery organizujeme konference,semináře a workshopy. V případě zájmua s dostatečným předstihem lze zorganizovat odbornoupřednášku i na požádání. Veškeré dotazyohledně projektové činnosti Vám rádi zodpovímena uvedených kontaktech.Adresa:Informační centrum o NATORytířská 31110 00 Praha 1Telefon: +420 221-610-295Mobil: +420 721-562-415Fax: +420 221-610-121E-mail: info@natoaktual.czOtevírací doba:Pondělí-čtvrtek: 9–12 a 13–17 hod.Pátek: 9–14 hod.Městský informační systém (MIS)– způsob, jak snadno přijít k informacím o podnikatelích a službách v KarvinéRastislav SterankaMěstský informační systém (dále jen MIS)pod správou Regionální knihovny v Karviné jekomplexní informační databanka města Karviné,která již 7 let slouží občanům, podnikatelům,návštěvníkům a pracovníkům státní správy a samosprávyjako důležitý zdroj čerpání informacío dění ve městě.MIS nabízí komplexní informační databázi– v současnosti 1721 záznamů o firmách, institucích,službách a kulturně-společenských akcíchv Karviné. Na území města Karviné je v současnosti1737 podnikatelských provozoven, z toho1294 fyzických osob a 443 osob právnických. MISje bohatě využíván občany města prostřednictvíminternetu a informačních infoboxů umístěnýchv Obchodním domě PRIOR, u Rehabilitační-ho sanatoria v Karviné-Hranicích a u prodejnyESAM v Karviné-Ráji. Občané mají možnost přístupuk jakýmkoliv informacím týkajícím se městaa zejména podnikatelských aktivit a služeb veměstě – kde jaká firma sídlí, jaké služby poskytujea v jaké oblasti podniká, její provozní doba apod.Tyto údaje lze zjistit i přímo v Městském informačnímcentru v Karviné. Veškeré údaje obsaženév MIS jsou aktualizovány 2× ročně (v dubnua říjnu), přičemž na sběru dat se podílí pracovníciMIC a pracovníci všech poboček Regionálníknihovny Karviná. Aktualizace probíhá třemizpůsoby: osobně návštěvou ve firmě či instituci,telefonicky a emailem.V roce 2004 bylo v Městském informačnímcentru v Karviné zodpovězeno celkem 8684 do-46

tazů. Z toho k zodpovězení 4572 dotazů byločerpáno z databází MIS, zejména z Katalogupodnikatelů a služeb.Systém umožňuje vyhledání informací ze státnía obecní správy, služeb a obchodu, informacío kulturních a společenských akcích, podnikatelskýchaktivitách (obchod a služby, výroba, banky,pojišťovny, stravování aj.), informací o vzdělávání,zdravotnictví, o životním prostředí, ubytování,o památkách města Karviné, o cestovním ruchu,pohostinství, peněžnictví a o neziskových organizacích.Registrace firem a podnikatelů do systémuje zdarma (stačí pouze vyplnit jednoduchý registračníformulář). Z hlediska podpory reklamníchaktivit zejména malých a středních podnikatelů jetedy existence MIS důležitá.Systém umožňuje 3 způsoby vyhledávání– podle názvu (zobrazí se seznam firema institucí (organizací) seřazených abecedně),podle adresy (zobrazí seznam měst a obcía důležité adresy u jednotlivých měst a obcí),podle tématu (firma se zobrazí podle oboru, vekterém působí). Nejčastěji využívaným způsobemvyhledávání je vyhledávání podle tématu.Spektrum dotazů je široké a na základě zkušenostízískaných za dobu více než osmiletéhofungování MIC je lze rozdělit na 3 skupiny:1. Běžné občanské informace neboli informacevšedního dne, do kterých patří informaceo firmách a institucích na území města,informace ze státní a obecní správy, informaceo telefonních číslech, možnostech ubytování,kulturních a sportovních akcích, o činnostiMIC, o cestovním ruchu v regionu, městě apod.2. Odborné rešerše (které si mohou návštěvníciMIC zadat ke zpracování) – jedná se předevšímo seznamy a přehledy firem působících v konkrétnímoboru činnosti na území ČR. Na zpracovánítakovýchto náročnějších dotazů si pracovníci MICvyhrazují přiměřenou dobu. 3. Složitější informace– informace např. o ubytování v jiných regionech,informace o vlakových a autobusových spojíchv ČR a Evropě, tipy na výlety, informace o různýchturistických atraktivitách v ČR (hrady, zámky, muzea,galerie, přírodní rezervace, dovolené apod.).Rozsáhlý, vícehlediskový a aktualizovaný systémMIS přispívá k rychlému a pohotovému poskytovánívýstupů a ucelených informací pro občanyměsta, turisty, podnikatele a ostatní uživatele.KROKFÓRUMProjekt VKOL podpořenNadací Duhová energieS podporou Nadace Duhová energie rozšiřujeVědecká knihovna v Olomouci vzdělávací aktivityv Olomouckém kraji na zvyšování kvalifikace pracovníkůspecializovaných školních knihoven v kraji.Nabídka vzdělávacích programů se zaměřujena pedagogické pracovníky, metodickoua konzultační činnost v oblasti ZŠ a SŠ.VKOL v současné době žádá o akreditacirekvalifikačního kurzu se specializací napráci studijních center škol MŠMT ČR. NadaciDuhová energie založila energetická společnostČEZ v roce 2002 s cílem naplňovat angažovanostspolečnosti ČEZ v oblastech, které přispívají rozvojispolečnost.47

Publikační činnost SOkA Přerov a zkušenostize spolupráce při vydávání vlastivědné literaturyJiří LapáčekKROKFÓRUMPro potřeby tohoto příspěvku považujeme zaregionální takovou literaturu, v níž se výraznýmzpůsobem odráží vztah autorů k určitému kraji,k jeho zvláštnostem společenským, kulturními jazykovým, k jeho etnické i přírodní osobitosti.Tím toto dílo slouží specifickým kulturním potřebámurčité krajové oblasti a spoluvytváří místníkulturní život. Vlastivědnou literaturu chápemejako podmnožinu literatury regionální. (Slovníkliterární teorie. Praha 1977).Zjednodušeně lze říci, že Státní okresní archivPřerov na základě toho, že archivnictví v očíchveřejnosti díky restitucím a odškodnění v 1. polovině90. let 20. st. získalo na významu, mohlv roce 1993 začít s vydáváním Sborníku státníhookresního archivu Přerov. V současné době mudává možnost vydávat sborník ustanovení § 49 z.č. 499/2004 Sb., o archivnictví a výkonu spisovéslužby a o změně některých zákonů, dle nějž státníokresní archiv plní úkoly „okresního vědeckovýzkumnéhopracoviště na úseku archivnictví, pomocnýchvěd historických a regionální historie…“a v rámci Zemského archivu v Opavě „vykonávávydavatelskou a publikační činnost v oboru archivnictvía spisové služby, dějin správy, pomocnýchvěd historických a historie“.Můžeme říci, že přerovští archiváři měliv okrese Přerov na co navazovat. Předevšímjmenujme Záhorskou kroniku, která vycházelav letech 1895–1950. Časopis sám založil roku 1891P. František Přikryl, působící v té době v Soběchlebícha pak v Týně nad Bečvou, a vydal celkemšest ročníků, které se nekryly se skutečnýmrokem. Sedmý ročník vydal P. František Sehnal,tehdy farář v Paršovicích u Hranic. Od osméhoročníku od 1. září 1925 byl vydavatelem AntonínFröhlich, řídící učitel v Dolním Újezdě u Lipníkunad Bečvou, posléze Okresní osvětová radav Hranicích. Časopis obsahuje množství údajůvlastivědného charakteru z Lipnicka, Hranickai Přerovska, které jsou využívány i v současné historicképrodukci.Obdobný význam má i Vlastivědný sborníkpro mládež župy olomoucké, pod tímto názvemvycházel od 1. do 6. ročníku, tj. od února 1923do června 1928, s pozměněným názvem pak jakoVlastivědný sborník střední a severní Moravy odzáří 1928, (7. ročníku), do června 1939, (závěrečného17. ročníku). Vydavatelem byly učitelskéjednoty v župě olomoucké a řídil ho od počátkuNorbert Černý. Od 20. září 1931 byl zvolen hlavnímredaktorem sborníku Josef Krumpholc.Redakce sídlila v Přerově, administrace v Kroměříži.Časopis si získal oblibu, byl užíván jako doplňkováčetba ve škole a usnadňoval školní práci.Bohužel vydávání Záhorské kroniky přerušilanepřízeň poměrů v 50. letech 20. st., Vlastivědnýsborník zase válečná léta.Zatímco výše uvedené časopisy vydávaly soukroméosoby nebo korporace, dočkalo se Pře-48

ovsko vlastivědných publikací i od kulturní instituce– Městského muzea v Přerově, péčí jehožkuratoria byly vydány v letech 1936 a 1938 dvěročenky.Teprve koncem 50. let 20. století došlo k oživenívydavatelských aktivit ve městech, jejichžvýsledkem bylo vydávání kulturních zpravodajůpod různými názvy. Je příznačné, že za těmitopočiny stály vždy výrazné osobnosti, vystupujícíjako organizátoři či autoři příspěvků, nebo ve svéosobě spojující obojí:Kultura Přerovska 1958–1959, Kultura Přerova1960–1989, Zpravodaj města Přerova 1990–1991, Nový zpravodaj města Přerova 1991– Josef DostálKulturní kalendář města Hranic 1959–1969, Kulturnízpravodaj města Hranic a lázní Teplic n.B. 1969–1970, Zpravodaj města Hranic a lázníTeplic nad Bečvou 1970–1990 – Ludvík NovotnýKojetínský kulturní kalendář 1962–1990 – FrantišekŘezáčLipenský kulturní kalendář 1965–1987, Lipnickýkulturní kalendář 1988–1990 – Jaroslav Kanyza,Bohumil VaňákTaké přerovské muzeum, které prošlo od konce2. světové války řadou reorganizací, vydalov letech 1958–1971 sedm čísel ročenky MinulostPřerovska, jejichž obsah byl ale již ovlivňovánideologickými potřebami.Po tomto historickém exkurzu se vraťme zpětk archivním sborníkům. První vyšel v roce 1993,do roku 2005 včetně jde tedy o třináct čísel, kterádoplňují supplementa, vydaná v letech 1999, 2000a 2001. Sborníky vycházejí od prvopočátku v nákladu400 výtisků, v prvních letech jsme spolupracovalipři přípravě rukopisů do tisku s VojtěchemSklenářem, bývalým ředitelem tiskárny v Přerově.Až do roku 1996 vycházely také sborníky v tiskárněStrojil v Přerově, povodeň v roce 1997 náspřinutila ke změně, v tomto roce sazbu připravilafirma ZD ART z Lipníku nad Bečvou, která zároveňnavrhla i podobu obálky a logo archivu, kteréjsou používány až doposud, sborník pak vytisklaTISKÁRNA Jan Vilímek v Lipníku nad Bečvou.V následujícím roce se o tisk postaralo nakladatelstvíNADAL, Olomouc, od roku 1999 až dosudspolupracujeme při vydání s firmou ELAN, spol.s r. o. Přerov. Supplementa z let 1999 a 2001 vyšlave firmě KATOS Kojetín.Přípravě sborníku se věnuje autor tohotopříspěvku za pomoci kolegů archivářů. Sborníkyobsahují příspěvky orientované historicky a regionálně,jen výjimečně se objevil příspěvek, kterýbyl primárně zaměřen na širší území a měl pouzevolný vztah k okresu Přerov. Naopak se snažímetu s větším tu s menším úspěchem, aby se příspěvkytýkaly různých míst v okrese, nejen Přerova,protože vycházíme z toho, že jsme institucí s celookresnípůsobností.V prvních letech byl důraz kladen na to, abybylo čerpáno především z archivních zdrojů, a toz přerovského archivu nebo z jiných archivů. Postupemdoby se ale začaly objevovat i příspěvkys tematikou literárně-vědnou, stavebně historickou,uměleckohistorickou a archeologickou.Také přispěvateli byli v počátcích předevšímarchiváři, popř. školení historici, ale i zde se časemvytvořil širší okruh přispěvatelů s různýmodborným zaměřením. K rozšíření autorskéhokolektivu přispělo i to, že přerovské muzeum svévydavatelské aktivity zaměřilo jiným směrem,KROKFÓRUM49

KROKFÓRUMtakže v letošním sborníku najdeme příspěvky odmuzejních pracovníků s tematikou vycházející zezpracování muzejních sbírek.Příspěvky jsou zpracovány na základě historickémetody, v převážné většině jsou opatřenypoznámkovým aparátem, v řadě případů jdeo materiálové studie či edice pramenů. Jejichčetba vyžaduje určitou míru školení a odbornéhozájmu. Proto jsou sborníky v první řadě určenyodborné veřejnosti archivní a historické, což alenevylučuje zájem ze strany širší veřejnosti. Sborníkjsou rozesílány archivům v České republice,historickým pracovištím, ale i kulturním institucíma knihovnám v přerovském regionu. Omezenýpočet výtisků je k dispozici v městském kulturnímstředisku v Přerově a v Městském muzeu a galeriiv Hranicích, sborník poskytujeme při osobnínávštěvě zájemcům, případně na vyžádání zasílámepoštou. Od poloviny tohoto roku jsou textysborníků od roku 2003 k dispozici zájemcům nawebových stránkách archivu ve formátu PDF. Adresazní www.archivprerov.wz.cz a vedle archivníproblematiky a již zmíněných sborníků nabízírovněž bibliografii okresu Přerova 1990–2002,kterou zpracovala archivářka Jarmila Vohnickájako pokračování Bibliografie okresu Přerov odPhDr. V. Pumply.Dále je třeba říci, že exempláře sborníku jsouposkytovány zdarma, což na jedné straně zvyšujezájem o ně, na druhé straně v sobě obsahuje nebezpečí,že při prvním větším nedostatku penězbude vydávání zastaveno. Musím přiznat, že nákladyna vydání nám nedovolují honorovat autory.Můžeme se ptát, jakým směrem se bude dalšívydávání archivního sborníku ubírat. Za předpokladu,že i v příštích letech budou finanční prostředkyna vydávání, přicházejí v úvahu dvě cesty.Je možné pokračovat v daných kolejích a měnitpředevším pouze formální stránku, např. poznámkovýaparát, dosud řazený až na konec příspěvku,uvádět vždy na stránku pod čarou. Je ale možnéuvažovat i o určité změně v zaměření sborníku,který by se mohl stát vlastivědným časopisemregionu a rozšířit se obsahově o bibliograficképřehledy, recenze, medailony apod.***Druhá část mého příspěvku se týká spoluprácearchivu při vydávání dějin obcí, nebo šířeji vlastivědnýchpublikací o obcích. I zde se můžeme opříto starší tradici. Připomeňme zde některé dějinyobcí vydané do roku 1948, kdy vydání bylo limitovánopouze dostatkem finančních prostředků.Kraus, G.: Der Curort Mährisch-Teplitz. Vídeň1867.Březina, A.: Beňov. Brodek 1901.Neradil, F.: Měrovice na Hané. Měrovice 1908.Nop, L.: Želatovice a Tučín. Historický, kulturnía hospodářský vývoj dvou hanáckých vesnic.Strážnice 1918.Polášek, P.: Paměti Polkovic. Polkovice 1928.Dostál, F.: Křenovice u Kojetína. Grunty, domkya jejich držitelé. Křenovice 1940.Čoupek, J.: Z dějin obce Vinar. Vinary 1947.Pospíšil, S.: Sborník obce Šišmy 1348–1948. Šišma1948.V období následujícím bylo nutné postoupitsložitý proces schvalování státními orgány a narůzných stupních aparátu KSČ. Tím byl obvyklevýznamně ideologicky ovlivněn obsah publikace,která byla orientována převážně na novodobouhistorii.50

Po roce 1990 postupně vzrůstá zájem o vydánísamostatných knižních publikací věnovaných dějinámobce i její současnosti. Archiv při přípravěknihy sehrává důležitou roli. Je především jedinečnýmzdrojem informací. Dnes již totiž nelze napsatdějiny pouze dle kroniky obce, která zůstala naobecním úřadu a nebyla předána do archivu. Archivje tedy schopen poskytnout prameny z fondůrůzných původců. Archiv může zjistit i archiválieuložené v jiných archivech a ve výjimečných situacíchi zajistit jejich zapůjčení ke studiu v sídlearchivu. Autor či autoři pak musí prokázat svouerudici a vytěžit z předložených archiválií maximuminformací, které se objeví v knize.Obec má možnost zadat si přípravu rukopisua vydání knihy u nakladatelství, zpravidla se pakna přípravě rukopisu již nepodílí. Obec může jíti druhou cestou, že si prostřednictvím vybranýchosob udržuje kontrolu nad obsahem knihy, popř.tyto vybrané osoby se na knize autorsky podílejí(kronikář, učitel školy, zájemce o historii obce,členové spolků působících v obci).Archiváři jsou schopni se i autorsky podíletna zpracování dějin obce. V případě našeho archivumůže jít o zpracování dílčích úseků neboo kompletní zpracování. Uvádím přehled samostatnýchknih, věnovaných dějinám obcí, nakterých se pracovníci archivu větším či menšímdílem podíleli.Bezuchov. Dějiny a přítomnost obce. Bezuchov2005.Brodek u Přerova. Historie a současnost. Brodeku Př. 2001.Buk. Povídání o obci. Buk 2002.Přerov – části města. Přerov 2002.Drechsler, Aleš – Lapáček, Jiří – Fišmistrová,Věra: Čelechovice. Dějiny obce. Čelechovice2005.Obec Domaželice. Domaželice 2002.Horní Újezd. Historie a současnost. Horní Újezd2000.Pavlovice u Přerova. Pavlovice 1999.725 let obce Prosenice. Prosenice 2000.Přestavlky. Historie a současnost. Přestavlky2002.Lapáček, Jiří: Z dějin obce Radotína. Radotín1997.Radvanice. Obec půhončí a poddanská. Radvanice2003.Bednář, Václav – Fišmistrová, Věra: Slavíč. Historiea současnost. Hranice 2003.Sobíšky – obec půhončí – včera a dnes. Sobíšky2001.Minulost a přítomnost obce Troubky. Troubky1998.Tučín. Historie a přítomnost. 1351–2001. Tučín2001.Iniciativa při vzniku publikace vychází zpravidlaze strany obce, archiv zatím nikdy vydáníknihy neinicioval. Na začátku jde o osobní návštěvustarosty nebo jím pověřené osoby v archivunebo o návštěvu archiváře na obecním úřadu nazákladě předchozí domluvy. Na takovéto schůzcese vždy jedná o obsahu knihy, autorském zajištění,termínech zpracování rukopisu a vydání knihy.Obvykle tato věc souvisí s nějakým výročím, kteréchce obec připomenout a oslavit (první písemnázmínka, výročí založení hasičského sboru, výročízahájení školního vyučování, výročí postaveníškolní budovy, postavení kostela nebo kapleKROKFÓRUM51

KROKFÓRUMapod.). To má své výhody i nevýhody. Lze taksnáze dosáhnout schválení finančních prostředkůod zastupitelstva, na druhé straně je mnohdy napřípravu knihy velmi krátká lhůta. Vychází se totižz toho, že během oslav výročí, spojeného častose sjezdem rodáků, se prodá či jiným způsobemrozdělí podstatná část nákladu knihy.Obsah knihy je do značné míry předurčen autorskýmzázemím. Považujeme za ideální stav,kdy se nad přípravou knihy sejdou odborníciz několika oblastí – archeologie, přírodních věd,historie, dějin umění, popř. památkové péče a národopisu.V tom případě můžeme mluvit o knizevlastivědného zaměření. U některých publikací senám podařilo spojit s odborníky z muzea a tutokomplexnost zajistit. Zapojení místních občanůje vhodné u témat, která jsou jim blízká a ke kterýmmají profesní či jiný vztah (učitelé – dějinyškoly, myslivci – dějiny myslivecké jednoty, hasiči– dějiny hasičského sboru, tělovýchovný pracovní– dějiny sportování, divadelní ochotníci – historieochotnického divadla, apod.). Je vždy věcí osobníchkontaktů, jaké tvůrčí prostředí se vytvořív kolektivu autorů.Důležitou součástí knihy je obrazová příloha.Vedle archivních materiálů je možné využítpohlednice a především fotografie, které jsouv soukromém držení. Předpokládá to včasné informováníobyvatel o tom, že se taková publikacepřipravuje a jejich přesvědčování, aby fotografiek tomu účelu zapůjčili. V některých případechbyla taková akce natolik úspěšná, že díky nashromážděnémumateriálu bylo možné uspořádat samostatnouvýstavu, ale setkali jsme se i s obcemi,kde se nepodařilo tímto způsobem získat potřebnýmateriál. Publikace by měla obsahovat i mapovéa plánové přílohy, které přibližují prostorové souvislostii mladším generacím, popř. lidem mimodanou lokalitu.Musíme vycházet z toho, že jde o publikacis omezeným okruhem čtenářů (je to dáno velikostíobce). Tím nechceme říci, že by neměly být dodrženyvšechny zásady historické práce, ale spíšejde o to, že obsah publikace musí být podřízenzájmům obyvatel, které jsou dány jejich přírodníma společenským prostředím a způsobem obživy.Proto se snažíme detailně popsat způsob životaobyvatel v jeho vývoji a takzvaně „zalidnit“ textknihy. Mluvíme zde o tzv. almanachovém efektu,kdy čtenář, který dostane knihu do ruky, v nízpravidla hledá zmínku o sobě nebo o členechvlastní rodiny.V případě, že kniha je zpracována autorskýmkolektivem bez účasti nakladatelství, jsme schopniprovést redakční úpravu rukopisů od jednotlivýchautorů a konečnou úpravu včetně výběru přílohpro předání tiskárně, která musí zajistit úpravupro tisk, tisk a vazbu.Výběr vhodné tiskárny je věcí zástupců obce,kteří mohou obeslat několik tiskáren a vybrat sifinančně nejvýhodnější nabídku. Je samozřejmostí,že během tisku se podílíme na provedeníkorektur.Je naším přáním, aby vcelku úspěšné vydávánívlastivědné literatury na území okresu Přerov pokračovalo.Věříme, že tím pomáháme budoucímgeneracím lépe se orientovat v životě, v prostředí,které představuje jejich domov.52

O spontaneitě života,virtuální komunikacia jiných věcechZdenka Povolná: Medový důmMiloš KvapilEditor Peter Štrelinger Nebojsa 2005. Grafická úpravaMária Hlinková, ilustrace Božena AugustinováPovolná, Zdenka: Medový dom.Editor a překladatel Peter Štrelinger Nebojsa 2005.Grafická úprava Mária Hlinková, ilustrace BoženaAugustinováMedový dům je introspektivní virtuální dialogmezi hrdinkou – autorkou a místně i časověvzdáleným přítelem. Informuje ho o svém dosavadnímživotě a způsobu svého žití. To vše jeovšem položeno do souřadnic smrti autorčinamanžela. Děj se odehrává v Prostějově a jehookolí, na Slovácku a ve virtuální fantazijní krajině,kam nemá přístup širší veřejnost. Toto předznamenáníse metodou backflash vrací. Nejprvenaléhavě, jako osobní svědectví, později v roviněkomparativní, ve vztahu k novému způsobu života,k životu bez zemřelého manžela. Autorka seosvědčeným retrospektivním pohledem vrací dosvého dětství, studijních let i do dramatických letdospívání. Dílo je subtilní a poetický text, vydávajícísvědectví o proměnách doby i člověka v němv polaritě osobní tragédie a jejího překonávání.Před vnitřním zrakem je prezentována celá řadapřátel, vykreslených v humorné zkratce, ironickémšklebu, či epické šíři.V současné době textových zkratek, virtuálníkomunikace, naléhavosti primitivních sdělení ječetba textu Zdenky Povolné závanem čistého větru.Celý prozaický text je velmi účelně protkánautorčinými verši, je vhodně vypointován citacemiWolkerovy a Rúfusovy poezie.Úvodem uvedené bibliografické záznamy neinformovanémunapovídají, že autorka ZdenkaPovolná napsala text, který byl vydán v jazyce originálu,tedy česky, byl také vydán ve slovenskémpřekladu. Přesněji formulováno, došlo k paradoxnímujevu, že slovenský překlad vyšel dřívenež český originál. Nestávalo se, ani se nestávánějak výrazně často, že literární texty se překládajía téměř současně vycházejí v češtině i slovenštině.Pokud moje paměť může vydat svědectví, tak naposledto byl případ s Mňačkovými Oneskorenýmireportážemi, a to nebylo zdaleka tak rychle, jakov tomto případě.Na závěr je nutné věnovat pár slov překladu.F. X. Šalda kdysi napsal, že s překlady je to jakos některými ženami a jejich krásou a věrností. Pokudpřeklad bývá věrný, není obvykle krásný; krásnýpřeklad obvykle má své problémy s věrností.Překlad Petera Štrelingera plně náleží do oblastipřekladů krásných. Je veden citlivou rukou a nelpína slovech, ale interpretuje myšlenky.Další skutečností, kterou je třeba zmínit, jeskutečnost, že vydání tohoto díla je výsledkemširokého mecenátu významných institucí. Jednímz prvních je jmenováno město Prostějov.Zmiňovaná publikace je již několik měsíců vefondu Městské knihovny Prostějov. Je zde v jazycečeském i slovenském, kdyby někoho napadlo, žesi ji vypůjčí, je to chvályhodný nápad, ale aby houskutečnil, tak si na knihu musí chvíli počkat …KROKFÓRUM53

KROK INFORMUJEHledání největšíhoStředomoravana nekončíMiloš KorhoňV minulém čísle KROKu jsme našim čtenářůmpřislíbili vyhlášení výsledků ankety o NejvětšíhoStředomoravana na toto předvánoční číslo. Hlasováníproběhlo, výsledky máme, nicméně po zraléúvaze jsme tento slavnostní akt odložili a dávámevšem zájemcům možnost hlasovat znovu a jinakaž do konce ledna. Co nás k tomu vedlo?Při organizování ankety jsme museli vyřešitdilema, zda hlasujícím předložit jen holý formulářnebo nějaký dopředu sestavený seznam jmen.Rozhodli jsme se pro první možnost předevšímproto, že jsme nikoho dopředu nechtěli ovlivňovatsvým výběrem, ale také z obavy, abychom třebai prostým lidským opomenutím nenechali stranoužádnou osobnost, která, by si místo v takovémvýběru zasloužila.Poměrně často jsme se potom setkávali s tím,že lidé by i chtěli hlasovat, ale zkrátka nevědělipro koho. Nebyli si úplně jistí, která osoba se u násnarodila nebo působila a nic nepomáhala ujištění,že jde jen o hru a ať zkrátka lidé hlasují pro ty, kteréznají. Současní Středomoravané chtěli hlasovatzodpovědně a mnozí z nich, než by poslali hlasybez důkladné znalosti věci, raději svůj hlas nedalinikomu. A to nám přišlo jako velká škoda.Proto jsme dosavadní hlasování vzali jakojakýsi průzkum terénu, první hlasovací kolo, najehož základě vám nyní předkládáme seznamjednadvaceti kandidátů aspirujících na titul NejvětšíStředomoravan. Proč jednadvacet? Aby bylseznam jmen dostatečně široký a pestrý, chtělijsme veřejnosti nabídnout dvacet osobností, kterénasbíraly nejvyšší počet hlasů. A protože na 20.a 21. místě došlo k rovnosti hlasů, byli do dalšíhohlasování zařazeni oba kandidáti.Největšího Středomoravana jsme si, pravda,chtěli naložit pod stromeček. Ale byli jsme bezněj mnohá staletí, tak snad vydržíme i další třiměsíce.V prvním kole ankety bylo pro další hlasovánívybráno těchto 21 Středomoravanů:Jan Blahoslav, 1523–1571spisovatel a biskupJednoty bratrskéKarel Brückner, 1939–fotbalový trenérVáclav Burian, 1959–novinářJan Čep, 1902–1973spisovatel a překladatelPavel Dostál, 1943–2005divadelník a politikJosef Drásal, 1841–1886obrGustav Frištenský, 1879–1957zápasníkEdmund Husserl, 1859–1938filozof, zakladatel fenomenologieJosef Jařab, 1937–literární vědec, překladatel,býv. rektor a senátorAdolf Kašpar, 1877–1934malíř, grafik a ilustrátorVladimír Körner, 1939–prozaik a scenáristaJiří Louda, 1920–genealog, heraldik a knihovníkJoža Malý, 1875–1965redaktor, vydavatel a knihkupecKarel Plíhal, 1958–písničkářVincenz Priessnitz, 1799–1851zakladatel vodoléčbya lázní JeseníkIvan Theimer, 1944–sochař, malíř, grafikAleš Valenta, 1973–akrobatický lyžařJan „Eskymo“ Welzl, 1868–1948cestovatel a prozaikOtto Wichterle, 1913–1998chemik, vynálezce kontaktních čočekJiří Wolker, 1900–1924básníkJindřich Zdík, asi 1080–1150olomoucký biskup54

Jubileum Vlastivědnéhomuzea JesenickaPetr KošackýDoslova na přelomu staletí devatenáctéhoa dvacátého „přišlo na svět“ muzeum v Jeseníku,tehdejším Frývaldově. S použitím analogie s narozenímčlověka bylo počato koncem devatenáctéhostoletí, kdy rozhodla městská rada o jeho zřízenísvým usnesením dne 19. 10. 1900, a narodilo se9. 1. 1901 ustavujícím zasedáním muzejního výboruv tehdejším hotelu Krone. První muzejníexpozice pak byla veřejnosti otevřena po takřkapěti letech 17. 12. 1905 v budově tzv. Pedagogiav dnešní Komenského ulici. V letošním roce sitedy připomínáme sté výročí této události.Vlastivědné muzeum Jesenicka se pokládá zapokračovatele tohoto muzea. Není dostatek místak popsání historie muzea, z níž prvotní německáetapa (do roku 1945) je již kratší než následnáetapa česká. Faktem je, že základem sbírek muzeajsou původní německé sbírky, lépe řečeno to, coz nich po válce zbylo, a také sídlo muzea je od30. let minulého století stejné, totiž jesenická vodnítvrz. Pokládáme tedy toto výročí za své a snažilijsme se je oslavit především akcemi pro veřejnost.Pro celý letošní rok přichystalo muzeum několikmimořádných akcí, vždy ve znamení tohoto výročí.Tak proběhla první Jesenická muzejní noc koncemkvětna, soutěž pro žáky základních škol v Jeseníkuna konci školního roku a hlavně V. svatováclavskémezinárodní setkání, spojené s historickým seminářem,jehož tématem byla historie muzejnictvína Jesenicku. Nejvýznamnějším počinem letoš-ního roku bylo nepochybně otevření nové stáléexpozice Fauny a flóry Jesenicka koncem října– paradoxně jesenické muzeum doposud takovouexpozici nemělo.Důstojnou tečkou za rokem oslav by měl býtslavnostní večer v předvečer stého výročí, tedydne 16. 12. 2005. Měli by se na něm sejít všichnigratulanti. Kolektiv pracovníků muzea připravína tento večer program, který by měl být tak trochuprůřezem uplynulých sta let muzea a zároveňpříležitostí k osobním setkáním lidí se vztahemk muzejnictví, ať již profesionálním, nebo amatérským.Pokusíme se připravit i nějaké to překvapení.Veřejné knihovnické a informačníslužby pro handicapované uživateleMiloš KvapilTo je název celostátního semináře, který bylfinančně podpořen grantem Ministerstva kulturya Regionálním výborem SKIP jižní Morava. Seminářzorganizovala Městská knihovna v Prostějově,a to dne 20. září letošního roku. Bylo to tedy jaksiv předvečer Týdne knihoven. V Týdnu knihovensemináře nelze uskutečňovat, protože knihovnícise většinou věnují nejrůznějším masovým kampaním,jejichž hodnocení ani zdůvodňování jejichsmysluplnosti není předmětem tohoto článku.Seminář byl připravován a konzultován téměřcelý rok a čas a úsilí tomu věnované nebylopromarněným časem. Na semináři se sešlo asi30 účastníků a daná problematika byla podrobněanalyzována a diskutována nejprve právníkem,KROK INFORMUJE55

KROK INFORMUJEpoté slepým uživatelem naší knihovny, odbornicí,která se věnuje vzdělávání postižených dětía knihovnicí. Soudím, a to nejen já sám, že tobyl seminář úspěšný. Náš dík patří všem, kteříse o jeho úspěch zasloužili, v první řadě vzácnékolegyni a hvězdě tohoto semináře, Janě Vejsadovéz Krajské knihovny Vysočiny. Seminář bylvšeobecně přijímán jako přínos. Zvažujeme tedymožnost pokračování seminářů na toto téma i dobudoucnosti. Potěšující zprávou je, že se přihlásilaorganizace s velkým společenským a mravním kreditem,která by v příštím roce chtěla na seminářiparticipovat.Knihovna slaví šedesátinyVěra HradilováMěstská knihovna Javorník již 60 let všemsvým čtenářům a návštěvníkům věrně otevírá svébrány vědění, poznání i zábavy. Někdo si možnářekne šedesátka, žádný věk. Ale nemyslete, na jejípomyslné lince života se toho již hodně událo, vystřídalose mnoho knihovníků a ještě více čtenářů.Dovolte mi tedy mé malé knihovnické vyznání.Když jsem jako čerstvá absolventka nastupovalana místo vedoucí knihovny, ani ve snu měnenapadlo, kolik dobrého mi tato práce přinese.Ve své studijní praxi jsem prošla mnoha knihovnami,ať už vědeckými, či velkými městskými. Alepro mě už tenkrát byly příliš velké, kontakt sečtenářem neosobní a práce na jednotlivých úsecíchpříliš stejná a stereotypní. Zato naše městskáknihovna, to bylo najednou docela něco jiného.Ani malá, ani velká, útulná a příjemná. Zkrátkataková akorát. Už tenkrát měla své kouzlo. A co jenejdůležitější, měli jsme a pořád máme k sobě sečtenáři lidsky blízko. A tak jsem bohatší o mnohopřátel, známých a kamarádů.Tyto řádky by však nikdy nemohly být napsány,nebýt listopadu 1945 a osvícené rady města, kteráse rozhodla založit ve svém městě knihovnu. Jistěto nebylo nic jednoduchého. Knihovna čítalana začátku asi 250 svazků, které byly opatřoványdobrovolnými dary občanstva. Mé díky proto patřívšem těm zapáleným knihovníkům přede mnou,kteří rozjeli ten knihovnický vlak, chcete-li bibliovlak,do kterého já jen nastoupila.Často slýcháme, že knihovny musí čelit velkékonkurenci v podobě televize a nejrůznějšíchmultimédií. Že na knihy není čas a mládež ženečte vůbec. Ale myslím, že záleží jen a jen nanás, jestli dovolíme, aby kniha byla potlačena dopozadí. A i na konkurenci musíme pohlížet jakona něco, co nás motivuje a inspiruje, co nás posunedopředu a nedovolí nám zakrnět. Podle počtučtenářů a návštěvníků knihovny, které v letošnímroce knihovna registruje, se zatím nemusíme obávat,že by naše knihovna zašla na úbytě.Když jsme přemýšleli o tom, čím naši oslavenkyniobdarovat, napadlo nás dát jí nové jméno. Témyšlenky jsme se už nevzdali. O osobnosti, kterábude v názvu jsme ani nedebatovali, nevedli polemikya nemuseli vypisovat referendum. Bylo tojasné hned od začátku. Možná, že bylo dříve jméno,než samotný nápad. PhDr. Rudolf Zuber, byltotiž osobnost s velkým O. Byl nejen významnýmregionálním badatelem, historikem a archivářem,ale také lidsky obdivuhodná osobnost. Je vysoceuznávaným autorem několika knih a publikacía jen málokdo se mu v tomto směru může rovnat.56

Zároveň si letos připomínáme smutné 10. výročíjeho úmrtí.Co říci závěrem? Snad popřát naší dámě v letech,aby čestně nesla své nové jméno – Městskáknihovna Rudolfa Zubera, aby měla stáleco nabízet svým čtenářům, aby oplývala invencía hlavně, aby se stala nedílnou součástí našichvšedních životů.Knihovny a veřejný internetNa adrese www.verejnyinternet.cz vzniká databázemíst s veřejným přístupem k internetu. Dáse v ní vyhledávat podle názvu obce nebo PSČa vyhledávání případně upřesnit podle typu internetovéhomísta (knihovna, kavárna, úřad atd.),otevírací doby, možnosti bezbariérového přístupua podobně. Kromě toho byla aplikace propojenas Portálem veřejné správy, kde v Adresáři úřadůpřibyl odkaz Nejbližší místa veřejného přístupuk internetu, a to u každé obce hned pod linkemPodrobnosti o obci dle informačního systémuo území. Zájemci se tak mohou dozvědět, kdev okolí do 30 kilometrů je zařízení umožňujícíveřejnosti přístup k internetu.Z celkem 962 míst, která se koncem října dosuddo databáze zaregistrovala, tvoří počtem 790 absolutnívětšinu knihovny. Avšak vzhledem k tomu, žepřístup k internetu již nabízí zhruba 3000 knihoven,není to až tak ohromující číslo. K čemu můžebýt knihovně registrace v této databázi dobrá?Poskytovatelé míst veřejného přístupu k internetuobdrží po zaregistrování v databázi výraznousamolepku Veřejný internet o formátu A4, kterousi mohou označit své zařízení a vizuálně tak na něupozornit veřejnost. Jedna samolepka je zdarma,v případě zájmu je možné si jich objednat více,pak se platí 20 korun za každou další samolepkua balné. Samolepky jsou oboustranné, dají senalepit jak zvenku třeba na dveře, tak zevnitř naokenní sklo.Některé knihovny jsou možná dosud označenymenší, modrou samolepkou, kterou získaly předlety díky zaregistrování v obdobné databázi odtehdejšího Úřadu pro veřejné informační systémy.Nová samolepka je však podstatně výraznějšía větší a lze ji jen doporučit. V tomto případě jdeo jeden z výstupů společného projektu Ministerstvainformatiky, Ministerstva školství, mládežea tělovýchovy a BMI sdružení. Cílem projektu jesoustředit informace o místech veřejného přístupuk internetu (www.verejnyinternet.cz) a umožnitveřejnosti vyhledávat, kde se tato místa nacházejía jaké služby nabízejí.Organizátoři projektu ve snaze ulehčit zejménatěm nejmenším knihovnám práci s vyplňovánímformuláře vložili do databáze všechny údaje,které mělo k dispozici Ministerstvo informatikyČR o zhruba 900 knihovnách připojovaných v danédobě v rámci Projektu internetizace knihoven.Všichni provozovatelé těchto knihoven obdrželie-mailem zprávu o provedené předběžné registracise žádostí o autorizaci údajů, aby poté mohlybýt záznamy zpřístupněny veřejnosti.Zástupci ostatních knihoven musí požadovanéúdaje vyplnit sami. Několik minut, které tomuvěnují, snad však stojí za to, aby se i tyto knihovnydostaly do přehledu míst s veřejným přístupemk internetu a aby zdarma získaly výraznou samolepku,s jejíž pomocí lépe upozorní veřejnostna svoji službu poskytování přístupu k interne-KROK INFORMUJE57

tu. Jinou cestu zvolily některé větší knihovny,které provedly registraci hromadně za všechnysvoje pobočky. Registrační formulář umožňujezadat takovou dodací adresu, aby samolepky provšechny pobočky byly doručeny najednou do jednéknihovny. V případě jakýchkoli dotazů se lze obrátitna správce databáze, kterým je Jaroslav Winter,e-mail winter@brezen.cz, tel. 234 602 267.KROK INFORMUJEAKTUALITY • AKTUALITY • AKTUALITY • AKTUALITY • AKTUALITYVLASTIVĚDNÉ MUZEUM V OLOMOUCI• přispěje k předvánoční atmosféře výstavouKouzla betlémů, kterou lze navštívit od 9. prosince2005 až do 8. ledna 2006.• nabízí návštěvníkům výstavu makrofotografií,zachycující faunu a flóru jižní Moravy. Výstavas názvem Blízká setkání potrvá od 20. ledna do28. února 2006.• připravuje na termín od 27. ledna do 26. února2006 výstavu Grafika Václava Hollara, kterou jistěocení milovníci umění.• umožní návštěvníkům blíže se seznámit s cizí,avšak blízkou kulturou na výstavě Zvyky a tradiceřecké menšiny v ČR, která bude k vidění od 17.února do 2. dubna 2006.• výstavou Velikonoční keramika bude v prostoráchmuzea prezentovat práce klientů Ústavu sociálnípéče Rybníček, a to v termínu od 17. března do16. dubna 2006.• uspořádá ve spolupráci s Vlastivědnou společnostímuzejní, sekce Historická Olomouca ve spolupráci s Univerzitou Palackého dvěpřednášky. Ve čtvrtek 9. února 2006 promluvíprof. PhDr. Jiří Fiala (FF UP) na téma Z historiestaré olomoucké univerzity a ve čtvrtek 16. února2006 pak PhDr. Pavel Urbášek (Archiv UP) přiblížíposluchačům novodobé dějiny olomouckéhovysokého učení na přednášce Z historie UniverzityPalackého. Přednášky k připomenutí 60. výročíobnovení olomouckého vysokého učení se konajívždy od 17 hodin v klubovně VMO.MUZEUM PROSTĚJOVSKA V PROSTĚJOVĚnabízí z publikační činnosti:• Zbyněk Pospíšil: Sociosémiotika umělecké komunikace.Prostějov – Boskovice 2005.Práce mapuje historický vývoj teorie komunikace,analyzuje práci řady významných teoretikůumění, upozorňuje na problémy začleněnísociologie do komunikačního procesu. Analytickymapuje aplikace sémiotických koncepcí a teoriekomunikace v oblasti uměnovědné teorie.• Maud Michal Beerová: Co oheň nespálil. Prostějov– Terezín – Izrael 2005.Vzpomínková kniha prostějovské rodačky (nar.1929) seznamuje čtenáře s řadou postav místnížidovské náboženské obce v době jejího dětstvíprožitého ve 30. letech 20. století, a to nejen slovem,ale také prostřednictvím množství fotografií,které se podařilo uchovat až do dnešních dnů.V další části může čtenář sledovat na příkladu autorčinyrodiny, přátel a známých osudy židovskéhoobyvatelstva po transportech do koncentračníhotábora v Terezíně. V poslední části knihy autorkapřibližuje českému čtenáři téměř neznámou realitunelehkých začátků a života vůbec v novémžidovském státě Izrael až do současnosti.58

• Jana Slezáčková a kol.: Historie prostějovskéholetiště. Prostějov 2005.Publikace je rozdělena do 14 kapitol a zachycujehistorii prostějovského letiště od jeho výstavbyaž po současnost. První kapitola je věnovánaleteckým školám v Praze a v Chebu, které předcházelyleteckému učilišti v Prostějově. Dále seautoři věnují například výstavbě budov letiště,jeho úloze za II. světové války, účasti učiliště nasportovních, kulturních a společenských akcích,osudům 1. dopravně-výsadkového pluku, 12. vrtulníkovéhopluku a útvarům, které dodnes působína letišti. Publikace je doplněna fotografiemi.MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC• zahájilo dne 20. října 2005 vernisáží a besedouse studenty za účasti autora výstavu RadoslavKutra. Barva – tvar – duch (Obrazy, kvaše, kresby1941 – 2005). Tvorba malíře a kreslíře a významnépostavy kulturního života Olomouce šedesátýchlet Radoslava Kutry se vrací do Olomouce u příležitostijeho vůbec první velké retrospektivní výstavy.V roce 1968 odešel autor do švýcarskéhoexilu, v Lucernu založil v r. 1973 soukromou školuvidění. Výstava mimo jiné nabízí malířovu tvorbuposledních let jako zjevný vrchol po více jak pětašedesátiletech různých experimentů. Výstavapotrvá do 5. února 2006.• nabízí počínaje 8. prosincem 2005 výstavníprojekt pod názvem Pravoslavné umění z českýcha moravských sbírek, který představuje soubor novodobýchikon a liturgických předmětů z depozitářůmuzeí a galerií ČR. Jde o předměty ruskéhopůvodu, které se k nám dostaly nelegální cestoua byly určeny k prodeji na uměleckém trhu. Výstavaje provázena katalogem a potrvá do 5. března2006.VLASTIVĚDNÉ MUZEUM V ŠUMPERKU• otevřelo dne 10. listopadu 2005 za účasti přátelze Slovenska výstavu slovenských šperků s názvemPrievidzský stříbrný šperk. Výstava bude prvnímovocem partnerské spolupráce Vlastivědnéhomuzea v Šumperku a Hornonitrianského múzeav Prievidzi, která byla navázána již v r. 1999. Navýstavě bude k vidění pestrá paleta „gombíkárskych“výrobků, které dokumentují jedno z nejvýznamnějšíchhornonitrianských řemesel. Výstavav Hollarově galerii potrvá do 20. ledna 2006.• se pod názvem výstavy U kolébky, před oltářem,nad hrobem soustřeďuje na tři mezníky v životěčlověka – náš příchod na svět, svatbu a odchodz pozemského života. Co všechno s tím souvisí sinávštěvník připomene na výstavě od 24. listopadu2005 do 31. ledna 2006.VLASTIVĚDNÉ MUZEUM JESENICKAnabízí k prodeji z vlastní publikační činnostii z ostatních nabízených titulů:• Miloš Kočka: Prameny živé vody• Miloš Kočka: Vincenc Priessnitz• Bohumila Tinzová: Hydropat Josef Weiss a synové• Vítězslav Koranda: Rozhledna na Zlatém Chlumuu Jeseníku• Květoslav Growka, Pavel Vinklát: Album starýchpohlednic – Jeseníky• Kolektiv: Seznam nemovitých kulturních památekokresu JeseníkKROK INFORMUJE59

REGIONÁLNÍ KULTURNÍ OSOBNOSTILEDENBoleloucký, František – prozaik* 6. 1. 1896 Lovčičky, okr. Vyškov† 21. 6. 1942 BrnoMísta působení: Slavkov u Brna, okr. Vyškov;Jaroměřice nad Rokytnou, okr. Třebíč; Boskovice,okr. BlanskoPozn.: popraven v Brně v Kounicových kolejíchLiteratura: Lexikon české literatury. Osobnosti,díla, instituce. 1. A-G. Praha 1985.Frais, Josef – autor rozhlasových pořadů; dramaturg;prozaik; redaktor; básník* 24. 1. 1946 Milenov, okr. PřerovMísta působení: OstravaPozn.: v 60. letech publikoval časopisecky; redaktorrůzných listů a nakladatelství; jeho stylse vyznačuje fabulační dynamikouLiteratura: Slovník českých spisovatelů od roku1945. 1. A-L. Praha 1995; Český biografickýslovník XX. století. 1. A–J. Praha 1999; Češtíspisovatelé 20. století. Praha 1985; Málková, I.– Urbanová, S.: Literární slovník severní Moravya Slezska (1945–2000). Olomouc 2001.Karafiát, Jan – prozaik* 4. 1. 1846 Jimramov, okr. Žďár nad Sázavou† 31. 1. 1929 PrahaMísta působení: Velká Lhota, okr. VsetínPozn.: do vývoje literatury pro děti významnězasáhl knihou Broučci; v Praze vydávalReformní listy; zabýval se revizí textu Biblekralické z roku 1613Literatura:| Hromádka, J. L.: Jan Karafiát.Praha 1925; Slovník českých spisovatelů. Praha1964; Český biografický slovník XX. století.2. K-P. Praha 1999; Mikulcová, M. – Graclík,M.: Kulturní toulky Valašskem. Frýdek-Místek2001.Křepelka, Karel – básník; redaktor* 30. 1. 1946 Frýdlant, okr. Liberec† 13. 04. 1999Místa působení: BrnoPozn.: básně publikoval v samizdatových časopisecha sbornících Komunikace, StředníEvropa, Moravská čítanka; od roku 1991 redaktorrevue Proglas; esejistaLiteratura: Slovník českých spisovatelů od roku1945. 1. A-L. Praha 1995; Černá, J.: SpisovateléJihomoravského kraje. Brno 1991.Neuschl, Robert – publicista; spisovatel; redaktor* 20. 1. 1856 Nový Jimramov, okr. Žďár nadSázavou† 5. 8. 1914 Nedvědice, okr. Žďár nad SázavouMísta působení: Brno; Moravská Nová Ves,okr. HodonínPozn.: přispíval do katolických časopisů – např.Hlas, Čech, Hlídka literární; jeden z prvníchKULTURNÍ OSOBNOSTI61

KULTURNÍ OSOBNOSTImoravských sociologů; autor náboženskýcha sociologických spisůLiteratura: Bystřicko, 1991, červen; Zejda, R.– Jurman, H. – Havlíková, L.: Slovník spisovatelůokresu Žďár nad Sázavou. Třebíč 1992.Pokorný, Ferdinand – vlastivědný pracovník* 14. 1. 1846 Příbor, okr. Nový Jičín† 10. 1. 1919 Příbor, okr. Nový JičínMísta působení: Příbor, okr. Nový JičínOblast působení: PříborskoPozn.: působil jako starosta městaLiteratura: Ficek,V.:Biografický slovník širšíhoOstravska. 1. Opava 1972; Biografickýslovník Slezska a severní Moravy. 4. Opava– Ostrava 1995.Stano, Jiří – literární kritik; prozaik; překladatel;reportér* 29. 1. 1926 OstravaMísta působení: BrnoPozn.: zahraniční reportér Rudého práva;vztah části díla k OstravskuLiteratura: Literární měsíčník, 1980, č. 3; Slovníkčeské literatury 1970–1981. Praha 1985;Málková, I. – Urbanová, S.: Literární slovníkseverní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc2001.Stupka, Vladimír – literární historik; literárníkritik; filolog* 13. 1. 1906 Brno† 26. 5. 1980 BrnoMísta působení: Brno; Ivančice, okr. BrnoPozn.: romanista; esejistaLiteratura: Kdy zemřeli...? 1980–1985. Praha1992; V roce 1980 zemřeli. Brno 1981.Veselý, Adolf – básník; autor dětské literatury;výtvarný kritik; literární historik; redaktor;prozaik; překladatel* 4. 1. 1886 Lipůvka, okr. Blansko† 7. 5. 1961 PrahaMísta působení: BrnoPozn.: autor populárně naučných příručekLiteratura: Adamovič, I.: Slovník české literárnífantastiky a science fiction. Praha 1995;Polák, V.: Literární místopis okresu Blansko.Blansko 1985.Závadský, Karel – filosof* 15. 1. 1886 Dolní Benešov, okr. Opava† 2. 11. 1949 Velehrad, okr. Uherské HradištěMísta působení: Velehrad, okr. Uherské HradištěPozn.: kromě filosofických spisů je autoremřady vědeckých a populárně vědeckých prací;entomologLiteratura: Československý biografický slovník.Praha 1992; Český biografický slovník XX. století.3. Q-Ž. Praha 1999.Zhoř, Antonín – kreslíř; prozaik; redaktor; autordětské literatury* 18. 1. 1896 Rosice, okr. Brno-venkov† 3. 4. 1965 BrnoMísta působení: BrnoPozn.: žák prof. Fr. Süssera; v Praze redigovalčasopisy Brouček a VlaštovičkaLiteratura: Chaloupka, O. – Voráček, J.: Konturyčeské literatury pro děti a mládež (od začátku19. století po současnost). Praha 1984;Toman, P.: Nový slovník československýchvýtvarných umělců. Ostrava 1993.62

ÚNORBauer, Kuneš – novinář; publicista* 18. 2. 1876 Luká, okr. Olomouc† 12. 4. 1939 OlomoucMísta působení: OlomoucLiteratura: Kdy zemřeli...? 1937-1962. Praha1962.Bauše, Ivan – básník; dramatik; prozaik; překladatel* 4. 2. 1886 Praha† 25. 3. 1959 PrahaMísta působení: Hranice, okr. Přerov; Vyškov;ZnojmoPozn.: publikoval v časopisech; překládal z ruštiny,zvl. Lermontova a NěkrasovaLiteratura: Sborník Státního okresního archivuPřerov. Přerov 1998.Dubový, Romuald – básník; překladatel; redaktor* 6. 2. 1856 Šumvald, okr. Olomouc† 22. 8. 1896 Unčovice, okr. OlomoucMísta působení: OpavaPozn.: četné překlady jihoslovanské a ukrajinsképoezieLiteratura: Ficek,V.: Biografický slovník širšíhoOstravska. 1. Opava 1972; Biografický slovníkSlezska a severní Moravy. Nová řada. 4 (16).Ostrava 2003.Hadámek, Viktor – básník; prozaik; vlastivědnýpracovník* 23. 2. 1906 Litultovice, okr. Opava† 17. 4. 1991 Litultovice, okr. OpavaMísta působení: Litultovice, okr. OpavaPozn.: v rodišti zřídil lidové vesnické muzeumstarých selských potřeb; přispíval do novinLiteratura: Naše Opavsko, 26. 4. 1991.Haškovec, Prokop Miroslav – básník; literárníhistorik; překladatel* 1. 2. 1876 Bechyně, okr. Tábor† 20. 12. 1935 BrnoMísta působení: BrnoPozn.: zaměřoval se hlavně na starší francouzskouliteraturuLiteratura: Šlechtová, A. – Levora, J.: ČlenovéČeské akademie věd a umění 1890–1952. Praha2004; Lexikon české literatury. Osobnosti,díla, instituce. 2/I. H-J. Praha 1993.Horenský, František – prozaik; publicista* 20. 2. 1886 Pašovice, okr. Uherské Hradiště† 25. 8. 1933 Boršice u Buchlovic, okr. UherskéHradištěMísta působení: Boršice u Buchlovic, okr.Uherské HradištěPozn.: přispíval do Slováckých novinLiteratura: Malovaný kraj, 28, 1992, č. 4.Jurman, Hynek – publicista; prozaik; vydavatel;básník* 4. 2. 1956 Nové Město na Moravě, okr. Žďárnad SázavouMísta působení: Bystřice nad Pernštejnem, okr.Žďár nad Sázavou; Dukovany, okr. Třebíč;Štěpánov, okr. OlomoucPozn.: příspěvky do řady novin, vydavatelOzvěn VysočinyLiteratura: Zejda, R. – Jurman, H. – Havlíko-KULTURNÍ OSOBNOSTI63

KULTURNÍ OSOBNOSTIvá, L.: Slovník spisovatelů okresu Žďár nadSázavou. Třebíč 1992.Kabrda, Josef – historik; překladatel; filolog* 3. 2. 1906 Frýdlant nad Ostravicí, okr. Frýdek-Místek† 27. 5. 1968 Ankara (Turecko)Místa působení: BrnoPozn.: profesor dějin jihovýchodní Evropy nabrněnské universitě; položil základy studiabalkanistiky; turkolog a osmanistaLiteratura: Český biografický slovník XX. století.2. K-P. Praha 1999; Československé práceo jazyce, dějinách a kultuře slovanských národůod r. 1760. Biograficko – bibliografický slovník.Praha 1972; Čeští a slovenští orientalisté,afrikanisté a iberoamerikanisté. Praha 1999.Koudelák, Josef – autor dětské literatury; básník;prozaik; literární kritik; editor*˝26. 2. 1906 Senička, okr. Olomouc† 20. 8. 1960 Bělkovice-Lašťany, okr. OlomoucMísta působení: Bělkovice-Lašťany, okr. Olomouc;Nový Jičín; Náměšť na Hané, okr. Olomouc;Štarnov, okr. OlomoucPozn.: účastnil se osvětové, kulturní a národnípráce; dějištěm jeho próz i poezie je Hanáa podhůří JeseníkůLiteratura: Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940; Slovník českých spisovatelů.Praha 1964; Všetička, F.: Olomouc literární.Olomouc 2002.Křičková, Pavla – prozaička; básnířka; sběratelkalidových písní; překladatelka* 14. 2. 1886 Kelč, okr. Vsetín† 10. 7. 1972 Maršovice, okr. Žďár nad SázavouMísta působení: Brno; Hutisko, okr. Rožnovpod Radhoštěm; PřerovPozn.: autorka poezie pro mládež, literárněrozhlasových pásem a veršůLiteratura: Kdy zemřeli...? 1971-1974 a 1935-1970. Praha 1974; Československý hudebníslovník osob a institucí. 1. A-L. Praha 1963;Mikulcová, M. – Graclík, M.: Kulturní toulkyValašskem. Frýdek-Místek 2001.Nakládal, Lubomír – publicista; prozaik; překladatel* 19. 2. 1926 Olšany u Prostějova, okr. Prostějov† 18. 2. 1986 Olšany u Prostějova, okr. ProstějovMísta působení: Olšany u Prostějova, okr. Prostějov;Vrbátky, okr. ProstějovPozn.: překlady z polštiny; příspěvky do řadynovin a časopisů včetně polskýchLiteratura: Slovník české literatury 1970-1981.Praha 1985; Slovník českých spisovatelů odroku 1945. 2. M-Ž. Praha 1998.Sadílek, Jaroslav – autor rozhlasových her; básník;dirigent; herec; hudební skladatel* 25. 2. 1906 Brno-Královo Pole† 16. 3. 1943 Berlín (Německo)Pozn.: psal i libreta; popraven pro špionážníčinnost proti ŘíšiLiteratura: Kdy zemřeli...? 1937-1962. Praha1962.64

Ševčík, Libor – publicista; novinář* 5. 2. 1946 ZnojmoMísta působení: BrnoPozn.: od roku 1964 v Praze; redaktor Mladéfronty, Mladé fronty Dnes, Lidových novin,Svobodného slovaLiteratura: Kdo je kdo. 91/92. Česká republika.Federální orgány ČSFR. 2. N-Ž. Praha 1991;Český biografický slovník XX. století. 3. Q-Ž.Praha 1999.Tachovský, Karel – básník; dramatik; literárníkritik; prozaik; autor rozhlasových a televizníchher* 12. 2. 1926 Brno† 29. 4. 1989 BrnoMísta působení: BrnoPozn.: psal reportážeLiteratura: Slavíková, V.: Spisovatelé Jihomoravskéhokraje. Brno 1989.BŘEZENBenda, Josef Ferdinand – prozaik; redaktor* 28. 3. 1836 Mladeč, okr. Olomouc† 19. 11. 1907 Sachsenburg (Rakousko)Místa působení: Branky, okr. Vsetín; Cholina,okr. Olomouc; Hranice, okr. Přerov; Jakartovice,okr. Opava; Litultovice, okr. Opava;Neplachovice, okr. Opava; Olomouc; OpavaPozn.: zpracoval příběhy z historie SlezskaLiteratura: Ficek, V.: Biografický slovník širšíhoOstravska. 5. Opava 1983.Chvíla, Josef – kulturně-osvětový pracovník; publicista* 30. 3. 1946 Lhotka, okr. Uherské HradištěMísta působení: Ždánice, okr. HodonínPozn.: příspěvky do Ždánického zpravodaje;autor Průvodce Ždánicemi a okolím (1985)Literatura: Vlach, J.: Co dalo Ždánicko krajovéi národní kultuře. Brno 1994.Činčera, Josef – dramatik; prozaik; básník; redaktor* 14. 3. 1886 Polná, okr. Jihlava† 10. 2. 1939 OlomoucMísta působení: Hošťálková, okr. Vsetín; OlomoucPozn.: v Hošťálkové byl aktivním kulturnímpracovníkem, psal obecní kroniku, organizovaldivadelní představení; byl rozmanitě literárněčinný; vlastním nákladem vydával knihovničkuHrou k práci; redaktorem Lidového týdeníku;otec Radúze ČinčeryLiteratura: Prchal, J.: Biografický slovník Polenska.Polná 2002.Kullil, Laurenz – vydavatel* 16. 3. 1856 Písařov, okr. Šumperk† 26. 7. 1928 OlomoucMísta působení: OlomoucPozn.: vydavatel německých periodik v OlomouciLiteratura: Filip, Z.: Biografický slovník okresuŠumperk. Šumperk 2001.Miklík, Josef – spisovatel* 1. 3. 1886 Tlumačov, okr. Zlín† 9. 11. 1947 Svatá Hora, okr. PříbramKULTURNÍ OSOBNOSTI65

KULTURNÍ OSOBNOSTIPozn.: autor náboženské literatury a vzpomínkovýchknih; profesor řádového učilištěv Obořišti na Příbramsku; za okupace vězněnv terezínské Malé pevnostiLiteratura: Československý biografický slovník.Praha 1992; Český biografický slovník XX. století.2. K-P. Praha 1999.Mrštíková, Božena – dramatička; prozaička* 7. 3. 1876 Hejčín, okr. Olomouc† 8. 6. 1958 Hejčín, okr. OlomoucMísta působení: Hejčín, okr. OlomoucPozn.: manželka dramatika Viléma MrštíkaLiteratura: Kdy zemřeli...? 1937–1962. Praha1962; Všetička, F.: Olomouc literární. Olomouc2002.Neugebauer, Richard – spisovatel* 6. 3. 1896 Litomyšl, okr. Svitavy† 10. 11. 1989 Žďár nad SázavouMísta působení: Žďár nad SázavouPozn.: autor zveršované pověsti, nevydanýchbásní, pohádek a divadelních herLiteratura: Zejda, R. – Jurman, H. – Havlíková,L.: Slovník spisovatelů okresu Žďár nadSázavou. Velké Meziříčí 1992.Ondryáš, Josef – prozaik; básník* 18. 3. 1906 Velké Karlovice, okr. Vsetín† 1977Místa působení: Nový JičínLiteratura: Slovník osobností kulturního a společenskéhoživota Valašska 2000. ValašskéMeziříčí 2000.Slanina, Leoš Bacon – básník; prozaik* 13. 3. 1946 BrnoMísta působení: BrnoPozn.: legendární postava brněnské bohémy;píše od 15 let; příspěvky v periodikách Iniciály,Nové knihy, Literární noviny, Tvar aj.; hrálv Divadle bří Mrštíků v Brně, v HaDivadle,v Divadle Komedie v PrazeLiteratura: Salon. Literární příloha Práva,2004, č. 362.Stejskal, Bohuš – archivář; spisovatel; činoherníherec; činoherní režisér; překladatel* 14. 3. 1896 Brno† 18. 5. 1955 Řevnice, okr. Praha-západMísta působení: BrnoPozn.: v letech 1923-48 působil v Městskýchdivadlech pražských; v letech 1950-55 v Krajskémoblastním divadle v Karlových VarechLiteratura: Postavy brněnského jeviště. 1. Brno1984; Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností.3. N-S [sic]. Brno 2003; Český biografickýslovník XX. století. 3. Q-Ž. Praha 1999.Večeřa, Josef – prozaik; redaktor* 1. 3. 1856 Moravské Knínice, okr. Brno--venkov† 8. 4. 1883 OlomoucMísta působení: OlomoucPozn.: přispíval do olomouckého Našince; autorvenkovských povídekLiteratura: Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918. Olomouc 1938; Hýsek, M.: LiterárníMorava v letech 1849–1885. Praha 1911;Masarykův slovník naučný. 7. Praha 1933.66

KNIHOVNICKÁ LITERATURAA. KNIHOVNICTVÍ1. Knihovnictví a knihovny (všeobecně)Sprachführer: Bibliotheken in der EuroregionNeisse. Zittau [2002]. 49 s., il. OS: G 273.324ČeskoKnihovny současnosti 2000: 20. září 2000 – tematickýblok 2: elektronické informační zdroje:dodatek ke sborníku 8. konference, konané19.–21.9.2000 v Seči u Chrudimi. [Praha] 2000.62 s. OS: H 65.013Knihovny současnosti 2005: sborník z 13. konference,konané 13.–15.9.2005 v Seči u Chrudimi.Brno 2005. 323 s., il. OS: G 293.478Knihovny Středočeského kraje 2004. Praha 2004.119 s., il. OS: G 293.477Národní knihovna České republiky. Katalog publikacívydaných Národní knihovnou České republiky.Praha 2005. 42 s., il. OL: 1-165.429NěmeckoDie Hauptbücherei am Gürtel. Wien [2003].94 s., il. OS: H 74.3293. Doplňování, zpracování a správa knihovníchfondůArchivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2004.Praha 2005. 132 s.OL: 2-001.286 OS: H 74.2954c. Zpracování speciálních fondůKatalogizace kartografických dokumentů: příručkapro katalogizátora s příklady ve formátuUNIMARC a MARC 21/ Andresová, I. Praha2005. 85 s. OS: H 74.6565. Služby čtenářům, propagaceDeutsch-tschechisches Bibliotheksseminar VomKniebuch zum Kinder-OPAC. Chemnitz [2005].Přeruš. str., il. OS: H 74.293B. BIBLIOGRAFIE, INFORMACE,SYSTÉMY8. Informatika, informační systémyInformačné správanie: pohľady informačnej vedy/Steinerová, J. Bratislava 2005. 189 s., il.OS: H 74.473C. PRACOVNÍCI, MATERIÁLNÍ VYBAVENÍ,AUTOMATIZACE14. Budovy, zařízení, mechanizaceBudovy Univerzitnej knižnice v Bratislave v premenáchčasu: zborník k 85. výročiu. Bratislava2004. 156 s., il. OS: G 292.176D. NAUKA O KNIZE, HISTORIE15. Kniha, dějiny písma a knihtiskuBibliofilie v Československu: 1918-1939/ Kneidl,P; knížku doprovázejí dřevoryty Josefa Váchalas vloženým exlibris. Praha 2003. 48 s., il, faksi.+1vložené exlibris. OL: B 1-144.308KNIHOVNICKÁ LITERATURA67

KNIHOVNICKÁ LITERATURADílo tiskařů jednoty bratrské: katalog expozicev Památníku Bible kralické v Kralicích nad Oslavou/Mitáček, J. – Brodesser, S. – Fišer, Z. Brno2002. 31 s., il. OS: G 271.244Katalog sredniowiecznych rukopisów KsiažnicyCieszyäskiej/ Zwiercan, M. Wrocław 2003. 103 sOS: G 293.165Knihy a knihovny v českém středověku: studiek jejich dějinám do husitství/ Hlaváček, I. Praha2005. 395 s. OS: G 291.971Pisárske omyly a zmeny a ich príčiny pri prepisovaníkníh v staroveku/ Pavelčík, J. Olomouc 2004.21 s., OS: G 292.293Soupis jazykově španělských a portugalských tiskůRoudnické lobkowické knihovny 1501–1800:dodatky. Praha 1999. 201 s. OL: 1-162.185Zrození68

Mezi paragrafy– Václava JemelkováRecenze:Ferdinand Stočes – Písně a verše staré Číny– Helena VeličkováZlatá doba prostějovského knihtisku– Ernest HainsPublikační činnost SokA Přerova zkušenosti ze spoluprácepři vydávání vlastivědné literatury– Jiří Lapáček4Hledání Největšího Středomoravana nekončí– Miloš KorhoňKnihovna informačního centra o NATO– Petr Just