ALFA 4/2012 - Fakulta architektúry STU - Slovenská technická ...

Hľadanie zmyslu architektúrynacionálno-socialistickej utópie (AlbertSpeer). Keď Gropius vyhlasujegotickú architektúru za predchodcuvlastnej utopickej architektúry, pričítatým aj modernej architektúre náboženskývýznam „V situaci nevíry se seno obrodě architektury víry stáva snemo uměleckém stmelení života,“ píšeHarries, avšak „… riziko, jemuž čelívšechny snahy proměnit vybudovanéprostředí v celistvé umělecké dílo,v gesamtkunstwerk, tkví v tom, že se tuarchitekt stává svého druhu diktátorem,který projektem architektonickéhoprostředí podrobuje druhé lidi svévizi, jak mají správně žít. V požadavkuzavršené stavby jsou nutně skryty totalitnítendence.“ (s. 348)V závere: Moderní situace a budoucnostarchitektury (s. 369 – 386) si Harriesuvedomuje, že „… dnes se samotnámyšlenka architektury jako výrazu‚nejhlubších zájmu člověka a nejobsáhlejšíchpravd ducha‘ jeví jako cosi, co neladís duchem doby, a u myšlenky, že architekturamá svou etickou funkci, to jestejné. Se způsobem, jak dnes uvažujemeo umění a architektuře, podle všeholépe ladí některá verze estetického postoje,podle něhož – jak to činí Pevsnera Venturi – bychom měli architektonickádíla chápat jako ozdobné přístřeškyv nejširším smyslu slova“. (s. 373) Navzdorytomu, že hovoriť o hlbšom chápaníarchitektúry z pozície étosu môžepôsobiť dnes ako anachronizmus, Harrriessa odvažuje na túto cestu. Problematikuprebývania a bývania považujepredovšetkým za etickú, nie architektonickú.V súčasnej dobe individualizmusa Harries dovoláva nevyhnutnostispoločne zdieľaného étosu: „… pokudchceme vést smysluplný život a přebývatv uvedeném silném smyslu, musímese považovat za části širšího a trvaléhospolečenství, jehož existence zasezávisí na jistých sdílených hodnotách.(s. 381) Dnes je zapotřebí něčeho odlišného,totiž architektury, která nerezignujena svou etickou funkci, ačkoli ví, žepostrádá autoritu a nemůže ani nesmíposkytovat víc než vratká tušení ideálníhopříbytku“. (s. 383)„Čím tedy může filozofie přispětk architektuře a k architektonickémuvzdělávání,?“ pýta sa Karsten Harriesv úvode svoje knihy. A hneď odpovedá:„V určitém smyslu tu může poskytnoutjen velmi málo: nestanoví žádnýsměr, dá jen několik poukazů a předevšímsi bude klást otázky – zpochybnípředpoklady našeho postoje k architektuře,předpoklady často přijímanéjako samozřejmost, a takto před námiotevře nové možnosti. Zpochybněnímmap, na které architekti a teoretikovéarchitektury dlouho spoléhali a kteréjsou pramenem přetrvávajícich zmatků,však filozofie může přispět k nutněváhavému zakreslení nových map.“(s. 23) Kniha autorovu skromnú ambíciuvrchovato naplnila. Je dielom, ktorépomáha architektovi sa v súčasnomchaose hodnotovo zakotviť a orientovať.Navyše – svojím etickým pohľadomna architektúru posilňuje jehovedomie spoluzodpovednosti za stavsúčasného, respektíve budúceho sveta.Vrele odporúčam prečítať.Karsten Harries: Etická funkce architektury.6. svazek edice Texty o architektuře. Praha,Arbor vitae 2011. 440 s., preklad MartinPokorný; ISBN 978-80-87164-97-6a ISBN 978-80-868663-95-5 (VŠUP)Anglické vydanie The Ethical Function ofArchitecture, Cambridge (Mass.) – London 1998.ALFA 4 ¦ 2012 53