Morfologie terennich tvaru_T.pdf - ZÃ¡padoÄeskÃ¡ univerzita v Plzni

Topografické mapování 

KMA/TOMA 

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI 

Fakulta aplikovaných věd - KMA 

oddělení geomatiky 

Ing. Martina Vichrová, Ph.D. 

vichrova@kma.zcu.cz 

Vytvoření materiálů bylo podpořeno prostředky z projektu FRVŠ č. 584/2011. 

Morfologie terénních tvarů. 

TISK 

1

Základní pojmy 

http://www.vugtk.cz/slovnik/ 

Terénní kostra 

• prostorové čáry, na kterých se stýkají dílčí terénní plochy + body 

• !!!v mapě se nezobrazují!!! 

• spádnice 

•je čára vybíhající na obě strany ze hřbetnice ve směru největšího spádu na 

úbočích 

• čáry vedené po zemském povrchu, které jsou v každém svém bodě kolmé k 

vrstevnicím těmito body procházejícími 

• udává směr největšího spádu, směr tekoucí vody 

•měříme na nich rozestupy vrstevnic 

• na mapě se zobrazují pouze spádovky 

• hřbetnice 

• spojnice průmětů relativně nejvyšších bodů vypuklé terénní plochy 

• čára na styku dvou přilehlých svahů téhož hřbetu nebo hřebene 

• tvoří vodní předěl (rozvodnici) mezi dvěma úbočími vyvýšeniny 

• má ze všech spádnic v oblasti hřbetu nejmenší sklon 

• ostatní spádnice se od ní rozbíhají 

2


• údolnice 

• plynulá čára ve směru spádu 

• čára spojující průměty nejníže položených bodů terénních útvarů 

•určuje směr vodního toku 

• mají vždy menší spád než přilehlé svahy 

• sousední spádnice se k ní sbíhají 

• terénní hrany 

•představují styk dvou různě skloněných dílčích částí terénní plochy 

• spojují místa, kde se výrazně mění sklonové poměry 

•„čára nespojitosti dvou terénních ploch“ 

• vrstevnice se na hranách lomí 

• mohou být: 

přirozené (terénní zlomy) 

umělé (náspy a zářezy) 

vodorovné 

skloněné 

• např: břehová čára, okraj terénního stupně, … 


• tvarové čáry 

• prostorové křivky ohraničující vodorovnou nebo mírně skloněnou část 

některého terénního tvaru 

•průsečnice jednotlivých dílčích ploch rozdílného sklonu v celkové ploše tvaru 

• probíhají buď ve směru vodorovném (u sedel, kup, spočinků),ve spádnici (u 

svahových hřbetů, úžlabí, zářezů) nebo v obecném směru (u šikmých svahů, úpatí) 

• významná pomůcka při zobrazování terénních tvarů pomocí vrstevnic 

• např. tvarová čára vrcholu, spočinku, sedla 

Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 

• body terénní kostry 

• nejnižší místa prohlubní, nejvyšší místa vypuklých ploch 

• např. vrchol kupy, střed sedla, styk údolnic, rozdvojení svahových hřbetů 

3


• úpatnice 

• zřetelná terénní čára procházející místy, kde svah přechází do roviny a nebo 

do mírně skloněného dna údolí 

• pomocná čára 

• horizontála 

• pomocná čára, která představuje průsečnici hladiny, tj. vrstevné roviny s 

terénem 

•má vodorovný průběh, ale neudává výšku v metrech 

•její nadmořská výška není dělitelná vrstevnicovým intervalem stanoveným pro 

vznikající mapu 

• zakreslují se hned při měření na základě pozorování zaměřovaného terénu 

•v náčrtu se zobrazují jako krátké úseky křivek „vrstevnic“ kolmo na spádnice, 

hřbetnice a údolnice 

• slouží k vyjádření terénu v náčrtu 

• nezobrazují se v mapách!!! 

Terénní tvary 

• terénní tvary je možné dělit do dvou základních skupin: 

• vyvýšené 

• vhloubené 

• terénní tvary je možné dělit podle umístění na tvary: 

• ve vrcholové části vyvýšeniny 

• na úbočí 

• na úpatí 

• údolní 

4

Tvary na vrcholové části vyvýšeniny 

• podle charakteru se rozlišují tři základní vrcholové tvary: 

• kupa (bod) 

• vrcholový hřbet (čára) 

• plošina (plocha) 

• kupa 

• vypuklý, výrazně zaoblený tvar 

• povrch terénu klesá od vrcholu směrem na všechny strany 

• vrchol může mít tvar kužele, homole, hrotu nebo plošiny 

• tvarovou čárou je uzavřená křivka (kružnice, elipsa, nepravidelný tvar), 

ohraničující vrchol kupy 

•průběh tvarové čáry je směrodatný pro tvar přilehlých vrstevnic 

•zaměřuje se i vrchol kupy, který se v mapě kótuje 

• svahy - konvexní (vydutý, vypouklý, vypuklý, klenutý) 

- konkávní (vyhloubený, dutý) 

-nepravidelné 


• kupa 

• často se nepodaří zaměřit pozvolný přechod svažitého terénu z vrcholu kupy do 

úbočí 

• znázornění pomocí vrstevnic získaných lineární interpolací není výstižné 

morfologická interpolace vrstevnic (při nedostatku výškově určených 

bodů se sklon terénu vyjádří plynulým zmenšováním rozestupu vrstevnic) 

•v ČR se moc nevyskytuje, např. Říp 

• pozn: kupa se stejnosměrným nebo ubývajícím spádem v dolní části úbočí vytváří 

občas kužel 

Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. 

Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. 

ISBN: 80-01-02113-0. 

5


• kupa 

• často se nepodaří zaměřit pozvolný přechod svažitého terénu z vrcholu kupy do 

úbočí 

• znázornění pomocí vrstevnic získaných lineární interpolací není výstižné 

morfologická interpolace vrstevnic (při nedostatku výškově určených 

bodů se sklon terénu vyjádří plynulým zmenšováním rozestupu vrstevnic) 

•v ČR se moc nevyskytuje, např. Říp 

• pozn: kupa se stejnosměrným nebo ubývajícím spádem v dolní části úbočí vytváří 

občas kužel 



ISBN: 80-01-02113-0. 


• kužel 

• kupa se stejnosměrným nebo ubývajícím spádem 

• u nás ojediněle 

• např. v Českém středohoří - sopky 

• roh 

• útvar, na jedné straně má úbočí vyduté, na opačné straně vypuklé 

• bizardní tvar 

• štít 

• mohutný vyvýšený tvar s členitým skalnatým vrcholem, s příkrými svahy a ostrými 

hranami 



ISBN: 80-01-02113-0. 

6


• osamělé skály 

•přírodní tvary 

• nápadné a významné pro orientaci 

•zaměřují se obvodem a zobrazují v mapách 

• vrcholová plošina 

• temeno tvoří rovina či mírně skloněná plocha 

•přechod temene do úbočí – náhlá změna na ostré nebo zaoblené hraně 

• tvarová čára ohraničující temeno je obecná uzavřená křivka 

• terénní nerovnosti na temeni se vyjadřují kótami 

Huml, M. a Michal, J. Mapování 

10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 

2001. ISBN: 80-01-02113-0. 


• vodorovný (vrcholový) hřbet 

• „srnčí hřbet“ 

• protáhlý vypuklý terénní tvar se zaoblenou vrcholovou částí 

• vodorovný hřbet klenutý –dílčí plochy podél stykové čáry jsou mírně skloněny 

• tvarová čára ohraničující plochu mírného sklonu podél hřbetnice je uzavřená křivka 

• na hřbetnici jsou výškové poměry upřesněné kótami a doplňkovými 

vrstevnicemi 

• hřeben – skalnatý hřbet s ostrými hranami 

Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, 

Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 

7


• spočinek 

• vodorovná nebo mírně skloněná část svršku vyvýšeniny 

• část hřbetu vyvýšeniny, kde hřbetnice přechází do značně mírnějšího sklonu 

• hřbetnice má před a po ukončení spočinku větší spád 

• plocha spočinku je v porovnání s celkovým průběhem svahového hřbetu podstatně 

méně skloněná až vodorovná 

• tvarová čára je složena ze dvou křivek 

•větší spočinky se zaměřují, menší se zobrazují pomocí doplňkových vrstevnic 



2001. ISBN: 80-01-02113-0. 


• sedlo 

• nejnižší plocha mezi dvěma terénními tvary (např. kupami na vrcholové části 

vyvýšeniny) 

• stýkají se v něm dvě hřbetnice a dvě údolnice 

• nejnižší bod – vrchol sedla 

• tvarovou čárou je čtyřúhelník s obloukovitě 

vypuklými stranami k vrcholu (poduškovitý tvar) 

• rozestupy vrstevnic se musí ve směru spádu 

na vypuklých plochách plynule zvětšovat, na 

vhloubených plochách plynule zmenšovat 

• typy sedel: 

- podélné – sedlo protažené ve směru hřbetnice 

- příčné – sedlo protažené ve směru přibližně kolmém na hřbetnici 

- nepravidelné – ze sedla se rozbíhá více než 2 hřbetnice a 2 údolnice 

8


• sedlo 

• vrchol sedla se kótuje 

• v okolí vrcholu zpravidla doplňkové vrstevnice nebo spádovky 


• proluka – široké a mělké ploché sedlo s nevýraznými svahy vyvýšenin 

• soutěska – hluboké a úzké sedlo se strmými svahy vyvýšenin 

• průsmyk – široké a hluboké sedlo v souvislém pásmu vyvýšenin 

Kupy, spočinky a sedla se vyskytují na vrcholových částech vyvýšenin i 

na úbočích!!! 



9

Vypuklé tvary na úbočích (na svahu vyvýšeniny) 

• úbočí se stejnorodým 

povrchem 

• klidné profily ve směru spádnic 

• tvary jsou vlivem eroze 

rozčleněny na vyvýšené a 

vhloubené 

• typ morfologicky klidné krajiny 

•přes značnou členitost není nutné 

měřit velké množství bodů 

• poměrně snadno se zobrazuje 

• úbočí s nestejnorodým 

povrchem 

• neklidné profily ve směru spádnic, 

často lomené a přerušované 

• terénní tvary vyvýšené a 

vhloubené mají neklidný průběh i 

ve směru vodorovném 

• typ morfologicky neklidné krajiny 

•i přes malou členitost je nutné 

měřit velké množství bodů 

• zobrazuje se obtížně 

Vypuklé tvary na úbočích 

• lazy 

• mírné svahy 

• stráň 

• svah s výrazným sklonem 

• stěny 

•téměř svislé svahy 

• převis 

• svah se sklonem větším než 90° 

• srázy 

• pruhy úbočí, které jsou nápadně více skloněné než přilehlé svahové plochy 

•příkré, obtížně schůdné části úbočí 

• vodorovný sráz – pruh srázu probíhající vodorovně s vrstevnicí 

• šikmý sráz – pruh srázu probíhající šikmo na vrstevnice 


10


• svahový hřbet 

• vedlejší tvar odbočující z hlavního hřbetu 

• protáhlý vyvýšený útvar na úbočí probíhající obvykle ve směru spádu úbočí mezi 

dvěma údolími 

• po jeho nejvyšší části probíhá skloněná hřbetnice, která je předělovou čárou mezi 

dvěma úbočími (spádnice se od ní rozbíhají na obě strany) 

• podle tvaru hřbetní plochy se rozeznává: 

svahový hřbet: široký –mírně skloněná plocha, neznatelná hřbetnice 

normální – na hřbetnici lze zaměřovat podrobné body 

úzký – výrazný vyvýšený tvar 

ostrý – hřbetnice tvoří hranu 





ISBN: 80-01-02113-0. 



ISBN: 80-01-02113-0. 

11


• svahový hřbet 

• vrstevnice znázorňující hřbety jsou křivky ve směru spádu vypuklé a na hřbetnicích 

nejdále vybíhající 

• vrstevnice protínají hřbetnici vždy kolmo a jsou v těch místech nejvíce zakřivené 

• vrstevnice se v případě ostrého hřbetu na hřbetnici lomí 

• podle směrového průběhu hřbetnice rozlišujeme: 

svahový hřbet – přímý 

– zakřivený 

• svahový hřbet bývá často přerušen 

plochou spočinku či svahovou 

kupou 

• tyto tvary svou velikostí nenarušují 

celkový ráz svahového hřbetu 



• ostroh 

• zvláštní druh svahového hřbetu 

• úzký svahový hřbet vybíhající 

hluboko napříč do údolí, které 

částečně přehrazuje 


Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 


Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 

12


• žebro 

• úzký nevysoký výstupek (obvykle skalnatý), protáhlý většinou ve směru sklonu 

úbočí 

•příkré svahy 

• styk s celkovou plochou úbočí – výrazná hrana 

• pokud nelze zobrazit vrstevnicemi, použijí se šrafy 

• výčnělek 

• vodorovná nebo málo skloněná plocha malého 

rozsahu, která přerušuje úbočí 

• tvarová čára – měsíčkovitý obrazec 



ISBN: 80-01-02113-0. 


• terasa 

• dlouhý výčnělek protažený ve směru vrstevnic (napříč úbočím) 

• tvarová čára je složena ze dvou křivek 



2001. ISBN: 80-01-02113-0. 

13


• terénní stupeň 

• příkrý ostře ohraničený sráz na úbočí mírnějšího sklonu 

• probíhá buď vodorovně nebo šikmo 

• tvarovými čárami jsou hrany, na kterých se prudce mění sklon 

• vrstevnice se na tvarových čárách lomí 

• nízký terénní stupeň (do několika m) se znázorňuje šrafami 


Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 

Vhloubené tvary na úbočích 

• úžlabí 

• mušlovitá prohlubeň mezi dvěma svahovými hřbety, kde obvykle pramení 

horské bystřiny 

• v nejvyšších polohách je často široké, směrem k údolnici se postupně zužuje 

• na rozdíl od úžlabiny se úžlabí nachází vysoko ve svahu 

• tvarovou čárou je údolnice, která je zpravidla menšího sklonu než přilehlá úbočí 

• probíhá v nejnižším místě vhloubené plochy a je spádnicí, ke které se všechny 

ostatní spádnice sbíhají 


Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 

14


• úžlabí 

• rozlišujeme úžlabí: mělké (1) – s téměř neznatelnou údolnicí 

normální (2) 

úzké (3) 

•ve směru údolnice rovné (1,4) nebo zakřivené (2,3) 

• vrstevnice znázorňující úžlabí mají být obráceny proti svahu a mají vbíhat 

nejdále na údolnici (porušením tohoto pravidla se zobrazení zkreslí - 5) 

• v úžlabí mohou vznikat mírně skloněné části podobné spočinkům (4) 


• zářez 

• vhloubený terénní tvar, jehož úbočí se stýkají na hraně 

• velmi úzké dno 

• tvarovou čárou je rovná nebo zakřivená údolnice 

• vrstevnice se na údolnici lomí 


Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 

15


• rýha 

• vhloubený protáhlý terénní tvar na mírně skloněných 

úbočích 

• dno rýhy je tvořeno ostrou hranou 

• na rozdíl od zářezu má rýha malou hloubku a velmi výrazné 

horní hrany 

• tvarové čáry – údolnice a ostré horní hrany 

• vrstevnice se na tvarových čarách lomí 


Tvary na úpatí vyvýšenin 

• vyvýšenina končí v údolní části úpatím – svahy přechází do roviny v místech, kde 

probíhá tvarová čára – úpatnice 

• pozvolný přechod do roviny – úpatnice neznatelná a vrstevnice plynule mění svůj 

směr 

• náhlý přechod do roviny – úpatnice dobře znatelná, vrstevnice se na ní prudce 

ohýbají 

• nánosový suťový kužel 

• vzniká usazováním písku, kamenů a zeminy 

• naplavenina připomíná plášť kužele 

• vrstevnice se na tvarových čárách lámou nebo ohýbají 


16


• výmoly 

•příkopy na strmých úbočích vymleté vodou ve směru spádnic 

• dno se u údolnice rozšiřuje 

• strž 

• vhloubený, protáhlý terénní útvar erozivního původu s příkrými svahy, které jsou 

ohraničeny ostrými často křivolakými terénními hranami 

• ve srovnání s rýhou je hlubší a má širší dno 

• zobrazuje se šrafami, relativními kótami a vrstevnicemi (závislost na měřítku) 

• rokle 

• jiný název pro strž, která je hluboká a široce rozvětvená 

• probíhá ve směru spádu i rovnoběžně s vrstevnicemi 


Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 


• propadlina (proláklina) 

• uzavřená vhloubená část terénního reliéfu 

• vzniká působením přírodních sil nebo lidskou činností 

• jámy – uzavřené prohloubeniny, tvarová čára – horní hrana, úpatní hrana 

• propast –značně hluboká jáma s svislými stěnami 

• závrty – uzavřené nálevkovité prohloubeniny krasového původu 

(tvar podmíněný horninou) 


17



Tvary údolní 

• údolí 

• je protáhlý vhloubený terénní tvar vytvořený okolními svahy 

• rozlišujeme: 

– hlavní – mívá vyšší svahy 

– vedlejší –připojuje se k hlavnímu údolí obvykle pod ostrým úhlem 

•tvoří sběrnou srážkovou oblast okolí 

• charakteristické znaky: velká délka, relativně malý spád dna vzhledem ke spádu 

jeho bočních svahů 

• rozeznáváme údolí s: 

– rovným dnem (plochým) –přímé vrstevnice na ploše dna, lámou se 

– vypuklým dnem (jazykovité) – vrstevnice vypuklé ve směru spádu, na 

úpatnicích se lámou nebo ohýbají 

– vhloubeným dnem (úžlabina) – dno má žlabovitý tvar 

– vrstevnice jsou vhloubené ve směru 

stoupání dna a do bočních svahů 

přecházejí pozvolně 

– úpatnice chybí 

18




!!!POZOR!!! 

Nezaměňovat úžlabinu a úžlabí! 


Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 

19


• údolní zářez 

• podobný tvar jako zářez na úbočí 

• údolí s úzkým dnem, jehož úbočí se stýkají na dně 

• vrstevnice nejvíce vybíhají na údolnici a lámou se 


Praha. 2001. ISBN: 80-01-02113-0. 


• soutěska 

• zvláštní případ údolí – úzké a značně hluboké údolí se strmými stěnami 

• na jejím počátku bývá zpravidla úzké sedlo 

• na dně tohoto údolí se může vyskytnout zaříznuté koryto vodního toku - kaňon 

• raveny 

• rozsáhlé mělké prohloubeniny s protáhlým 

plochým a strmými nízkými svahy s ostrými 

břehovými hranami 

• členitá, široká koryta bývalých vodních toků 

• tvarové čáry – břehová čára, úpatnice 

• pokud nelze znázornit vrstevnicemi, kreslí se 

jako terénní stupně 

20

Skalní útvary 

• v závislosti na měřítku se menší skalní útvary zobrazují mapovými značkami 

• větší skalní útvary se zobrazují podle krajinného obrazu s použitím šikmého 

osvětlení 


Uměle vytvořené terénní tvary 

• vznikají lidským zásahem 

• plochy převážně stejnosměrného spádu 

• např. při výstavbě komunikací, vodních děl, sídlišť, při terasovitých úpravách 

zemědělské půdy 

• v mapách se zobrazují vrstevnicemi nebo technickými šrafami 

• plochy s velmi nepravidelným průběhem spádu 

• rozsáhlé tvary vzniklé povrchovou těžební činností 

• např. povrchové doly, haldy, kamenolomy, pískovny 

• povrchová těžba v provozu – čárkovaně (pomocné vrstevnice bez nadmořské 

výšky pro vrstevnicový interval mapy) 

• na nedokončených staveništích a skládkách se výškopis neměří 

• v mapách velkých měřítek se uvede informace „terén v úpravě“ 

21

Prameny a literatura 

Terminologický slovník zeměměřictví a KN 

http://www.vugtk.cz/slovnik/ 

Veverka, B. Topografická a tématická kartografie. Vydavatelství ČVUT Praha, 

2001. ISBN: 80-01-02381-8. 

Huml, M. a Michal, J. Mapování 10. Vydavatelství ČVUT, Praha. 2001. 

ISBN: 80-01-02113-0. 

Děkuji za pozornost … 

Ing. Martina Vichrová Ph.D. 

vichrova@kma.zcu.cz 

22

Morfologie terennich tvaru_T.pdf - ZÃ¡padoÄeskÃ¡ univerzita v Plzni

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

Morfologie terennich tvaru_T.pdf - ZÃ¡padoÄeskÃ¡ univerzita v Plzni