Bakalářská práce Katastrální operát a jeho historičtí předchůdci ...

7 Operát evidence nemovitostí včetně THM a ZMVM
(1964 – 1993)
Evidence nemovitostí vznikla z naléhavé potřeby věrohodné a úplné evidence právních
vztahů k nemovitostem, kterou nebyla ani JEP, ani nepovinná Pozemková kniha. Vznikla
zákonem o evidenci nemovitostí č. 22/1964 Sb. a navazující vyhláškou č. 23/1964
s účinností od 1.4.1964. K tomuto dni byla pro nové zápisy uzavřena pozemková kniha a
byla dána do úschovy státním notářstvím, která vznikla zákonem č. 95/1963 Sb. (notářský
řád). Státní notářství byla zřízena mj. pro rozhodování a registrování ve věcech právních
vztahů k nemovitostem. Dne 1.4.1964 nabyl též účinnosti nový občanský zákoník
č. 40/1964 Sb..
Evidence nemovitostí (EN) vycházela z předchozí JEP, která měla být doplněna o
evidenci nově zavedených právních užívacích vztahů a vlastnictví [2]. Ke smlouvě o
převodu nemovitosti bylo třeba její registrace státním notářstvím, vlastnictví přecházelo
registrací smlouvy (nešlo-li o převod do socialistického vlastnictví). Mimoknihovní princip
nabývání vlastnictví zůstal zachován.
Právní vztahy se evidovaly na základě ověřených kopií nebo originálů listin
předkládaných k zápisu na jednoduchých listech vlastnictví (LV, příloha 24) se strukturou
údajů obdobnou bývalé pozemkové knize (označováno jako I. etapa zakládání evidence
nemovitostí). Doplnění již nevedených údajů o vlastnictví za období od roku 1951 se
provádělo jednorázovým šetřením pro celá katastrální území přímo v obcích na základě
pozemkových knih a lustrací z nich a dalších listin [2]. Tyto práce se řídily podle
Směrnice pro komplexní zakládání evidence nemovitostí ze dne 12.11.1966 (KZEN,
označováno jako II. etapa) [12].
Pozemky ve vlastnictví občanů, které užívaly socialistické organizace (většina
pozemků) se evidovaly zjednodušenou formou (základ dnešní zjednodušené evidence).
Tyto pozemky se sloučily do větších půdních celků a vlastnické hranice v přírodě
neexistovaly, proto ani nebyly vedeny v mapách. V praxi se projevila nesprávnost tohoto
opatření, kdy se ztrácel řádný přehled vlastnictví jednotlivých pozemků, a od roku 1967 si
vynutila vydávání tzv. identifikací parcel, ve kterých byly porovnávány údaje o parcelách
podle dřívějších evidencí (pozemkový katastr, pozemková kniha, scelovací a přídělové
řízení) s parcelami podle evidence nemovitostí.
Mimořádně významná otázka map se začala řešit již v závěru období vedení JEP,
jejíž provizorní a značně nekvalitní mapy nebylo možno dále udržovat. Přikročilo se proto
k vyhotovení nových pozemkových map, které měly plně nahradit dřívější mapy JEP a
pozemkového katastru. Postupovalo se dle Směrnice pro obnovu map JEP reprodukcí
v souvislém zobrazení ze dne 20.6.1963. K obnově se mělo využít především kresby
z neudržovaných katastrálních map, a pouze kresba, která nebyla v těchto mapách
obsažena, se přebírala z nedokonalých map JEP. Výsledná kvalita takto obnovených map
byla ovlivněna nejen pečlivostí a odbornými znalosti zpracovatele, ale i řadou nejasností,
jak vyřešit problém souvislého zobrazení map, které byly původně vyhotoveny jako
ostrovní pro každé katastrální území zvlášť a byly poznamenány rozdílnou srážkou i
místními deformacemi [2]. Původně byly pozemkové mapy vedeny na papírovém
podkladu (příloha 21), na nově zmapovaných územích byly používány mapy nalepené na
36