Bakalářská práce Katastrální operát a jeho historičtí předchůdci ...

3 Pozemková kniha (1874 – 1964)
Výsledky reambulovaného katastru měly sloužit i k založení nových pozemkových knih.
Stávající pozemkové knihy stabilního katastru (knihy držebností) nevyhovovaly potřebám
soudů ani občanů, protože neudávaly dostatečně podrobně a přesně jednotlivé části
knihovního tělesa (tedy jednotlivé pozemky) zapsaného pod jednou knihovní vložkou na
jednom listu hlavní knihy držebností. Dále neobsahovaly jaká práva a povinnosti jsou
s knihovním tělesem spojena [2] (doposud se zapisovalo např.: „usedlost čp. 45 v Otově“
bez výčtu jednotlivých parcel).
Toto vedlo k vydání zákona ze dne 25.7.1871, o zavedení obecného zákona o
pozemkových knihách (obecný knihovní zákon), který nabýval účinnosti při zřízení
nových pozemkových nebo horních knih podle zemských zákonů dnem, kdy se tyto knihy
začnou vést. Pro Čechy byl vydán zemský zákon dne 5.12.1874 o založení nových knih
pozemkových pro království České a o jejich vnitřním zařízení. Založení nových
pozemkových knih bylo svěřeno předsedům soudů I. instance a mělo se v jednotlivých
obcích zahájit až po dokončení revize katastru (reambulace) [2].
Do pozemkových knih měly být zapisovány všechny nemovitosti a všechna práva,
která byla prohlášena za rovna nemovitým věcem. Vyloučen z nich však byl veřejný
statek (veřejné cesty, náměstí a návsi, vody…) a nemovitosti zapsané v horních a
železničních knihách. O všech nemovitostech nezapisovaných v pozemkových knihách
(tedy součástech veřejného statku) se vedly seznamy s údaji, umožňujícími zápisy o těchto
nemovitostech vyhledat. Změny v seznamu veřejného statku se prováděly výhradně podle
údajů katastru, neboť obecný knihovní zákon se na veřejný statek nevztahoval [2]. Při
zakládání nových pozemkových knih byly významně používány již dříve zmíněné
držebnostní archy.
Pozemkové knihy byly zařízeny podle systému hlavní knihy. Pozemková kniha
obsahovala:
• hlavní knihy (příloha 7),
• sbírka listin,
• mapy pozemkových knih.
Dále obsahovala pomůcky pro snadnější přehled:
• osobní rejstřík,
• reálný (věcný) rejstřík,
• seznamy veřejného statku,
• seznam parcel zapsaných v jiných knihách,
• deník pro knihovní podání.
Hlavní kniha, vedená pro každé katastrální území, se skládala z jednotlivých
knihovních vložek určených k zápisu knihovních těles a právních vztahů s nimi spojených.
Za knihovní těleso byla považována někdy jediná nemovitost, obvykle šlo však o jejich
ucelený hospodářský soubor, spojený osobou téhož vlastníka nebo spoluvlastníků. Každá
knihovní vložka se členila na 3 části (listy A, B, C).
1. List A (list statkové podstaty [6]) měl dva oddíly. V prvním (označeném A1) se
zapisovaly všechny nemovitosti tvořící knihovní těleso podle parcelních čísel
vedených v katastru, včetně kultury, čísel domů, popř. označením jiných staveb.
V druhém oddíle (označeném A2) se zapisovaly změny knihovního tělesa a také
20