Bakalářská práce Katastrální operát a jeho historičtí předchůdci ...

Mimo tyto hlavní části písemného operátu bylo vyplňováno dle instrukce mnoho dalších
výkazů a seznamů např. [3]:
• zpráva o pokrocích grafické triangulace,
• zpráva o pokrocích v popisu hranic - měsíčně ji sestavoval inspektor,
• zpráva o pokrocích podrobného měření -sestavoval je měsíčně inspektor,
• souhrnný výkaz o pokroku katastrálních prací – sestavoval jej mapový podředitel,
• seznam osob zaměstnaných v katastru,
• seznam personálních změn,
• revisní deník podředitele,
• souhrnný výkaz o pokroku podrobného vyměřování v podředitelství,
• revisní deník inspektora,
• seznam triangulovaných bodů,
• protokol přenesených triangulovaných bodů,
• předběžný popis hranic,
• náčrtek zmapovaného území,
• výkaz o podrobném vyměřování,
• deník – vedli jej denně podředitel, inspektor i geometr.
Již zmiňovaný měřický operát obsahoval:
• originální mapy,
• indikační skici.
Uložení těchto operátů bylo následující: Ústřední archiv ve Vídni měl soustřeďovat
důležité dokumenty celostátního významu, zejména všechny operáty trigonometrické
triangulace, litografické otisky katastrálních map všech obcí, opisy výsledků měření,
úhrnné výkazy katastrálních hodnot a spisy týkající se sáhových měřítek. Zemské archivy
opatrovaly všechny materiály, které se nedostaly do Vídně, zejména originální mapu,
indikační skici a protokoly všeho druhu [3].
Po dokončení map vyvstal nový úkol – postarat se o reprodukci celého operátu
z důvodu poškození nebo zničení nenahraditelných indikačních skic a originálních map a
z důvodu evidence majetkových změn, pro orientaci veřejnosti atd. Rozmnožováním byl
pověřen litografický ústav, který z každé originální mapy pořídil větší počet otisků (příloha
3) většinou litografickou metodou. Jeden otisk byl uložen u berního úřadu, další u
obecního úřadu a další byl přikládán k pozemkovým knihám. Zbývající otisky ukládal a
podle potřeby doplňoval zemský archiv map katastrálních, popř. je prodával veřejnosti [3].
Tímto byla ukončena jedna etapa katastrálních prací. Na těchto podkladech bylo
možno přistoupit k další etapě – k přípravě vyměření daní (oceňování). Prvním úkolem
bylo určit pozemky daním podrobené a pozemky od daní osvobozené. Další pozornost se
soustřeďovala již jen na zdaňované pozemky a sice na to, jaký dávají výtěžek. Výsledky
měření a oceňování pozemků byly po určitou dobu veřejně vyloženy, aby je každý majitel
pozemků mohl zkontrolovat a popřípadě podat námitku. Každý protest byl geometrem a
odhadní komisí vyšetřen a výsledek šetření oznámen majiteli. Přibližně v téže době byla
pro každou obec zřízena kniha držebností, v niž měl každý majitel usedlosti svůj zvláštní
list, vyplněný podle parcelních protokolů. Zde byly zaznamenány výměry pozemků, čisté
výnosy a změny v majitelích. Každý držitel měl z něho výtah, tzv. arch držebnostní.
Později (roku 1874) byly knihy držebnostní zrušeny a nahrazeny knihami pozemkovými.
Stabilní katastr vstoupil v platnost v Čechách v roce 1860 (např. na Moravě již v roce
1851) [3].
18