Bakalářská práce Katastrální operát a jeho historičtí předchůdci ...

1 Soupisy půdy a věcných práv k nemovitostem do
začátku 19. století
Slovo katastr bylo odvozeno z latiny a znamená krátce asi totéž co soupis (caput = hlava,
capitastrum = soupis podle hlav). Obecně pak býval tímto slovem označován soupis
pozemků nebo i výtěžků z obchodů a živností pořizovaný k daňovým účelům. Snaha o
jednotnou daňovou politiku je patrná již v roce 1022, kdy český kníže Oldřich († 1034) z
rodu Přemyslovců zavedl vybírání daně z lánu [1]. Evidence byla sestavována na základě
doznání vrchností o počtu selských usedlostí na jejich panstvích. Velikosti pozemků byly
pouze odhadovány a jednotkou byl lán.
Soukromá práva na majetek si začala šlechta zajišťovat počátkem 14. století
zápisem v zemských deskách. Původně ovšem tyto zemským soudem vedené knihy
sloužily k zápisům o soudních sporech. První písemný doklad o zápisech je ve formuláři
zemského písaře z roku 1278. Podle českého vzoru byly na Moravě roku 1348 zavedeny
desky zemské u soudu brněnského a olomouckého a začátkem 15. století i ve Slezsku u
soudu opavského [1].
Od 16. století se v českých zemí vytvořila instituce stálých zeměměřičů, jimiž
disponovala královská komora nebo úřad desk zemských. Jejich povinností bylo zjišťovat
velikost a hranice panství královských i šlechtických, zejména těch, jež měnila majitele
nebo se stala předmětem sporu. Počet měřičů se pozvolna zvětšoval až do konce 18. století,
kdy pak byli vesměs nahrazeni inženýry civilními i vojenskými [3].
Držebnosti poddaných a jejich povinnosti si dávala vrchnost před rokem 1650
zapisovat do knih zvaných urbáře. Pozemky připsané v urbářích byly nazývány pozemky
urbárními, rustikálními, později též kontribuentními. Pozemky vrchnostenské se nazývaly
panské, dominikální anebo dvorské a nebyly až do roku 1706 podrobeny žádné dani [1].
Zvyšující se požadavky na výši daní vedly k postupné potřebě zpřesňování daňových
podkladů tak, aby daně odpovídaly skutečně možným výnosům půdy. Vznikala tak potřeba
spolehlivější znalosti nejen o výměře, ale i o kvalitě a výnosech půdy [2].
1.1 Berní rula I a II (1650 – 1748)
První jednotně zakládané a vedené katastry v českých zemích vznikají po roce 1650 [2].
Stále více se projevovala nutnost rozdělit pozemky podle kvality, případně je zaměřit a
určit tak jejich výměru. Až hospodářská situace v zemi po třicetileté válce a z ní
vyplývající úprava daňových poměrů způsobila, že se tehdy sněm Království Českého
usnesl na tom, aby byly daně vyměřovány na spravedlivějším a věcnějším základě. Této
dani měly být i nadále podrobeny jen statky a pozemky v držení poddaných. Vzniklý
elaborát (vyhotovený v letech 1653-1656) byl prvním berním katastrem pro Čechy a je
znám jako první rustikální katastr (první berní rula), který platil v letech 1656-1684.
Rozlišovala se půda zemědělská a neobdělávaná a jakost půdy měla jen tři třídy – dobrá,
prostřední a špatná. Berní rula se skládala z několika svazků, popisujících vždy jeden
z tehdejších krajů. Tyto svazky byly zpracovány nestejnoměrně, neboť některá komise
12