3/2011 - SeveroÄeské doly as
3/2011 - SeveroÄeské doly as 3/2011 - SeveroÄeské doly as
HORNICKÉ listy časopis zaměstnanců Skupiny SD • ročník XIX. • číslo 3 • červen 2011 Nový velkostroj pro SD: Start na nejvyšší úrovni
- Page 2 and 3: editorial obsah Milí čtenáři, v
- Page 4 and 5: hlavní téma Prezident Klaus popř
- Page 6 and 7: aktuality SLOUČENÍ PROVOZNÍCH Ú
- Page 8 and 9: aktuality Trojnásobný křest Trad
- Page 10 and 11: svět dolů Stavba nového rýpadla
- Page 12 and 13: svět dolů V loňském roce bylo n
- Page 14 and 15: svět dolů Hnědouhelný Belcható
- Page 16 and 17: velkostroje pro povrchové dobývá
- Page 18 and 19: velkostroje pro povrchové dobývá
- Page 20 and 21: Pracovní den Martina Kroupy techni
- Page 22 and 23: takoví jsme byli LIBUŠE BENNOVÁ
- Page 24 and 25: naši zaměstnanci Kurzy a školen
- Page 26 and 27: Jubilant Petr Král Petr Král vyst
- Page 28 and 29: sport Na Mědník někdy i po všec
- Page 30 and 31: pomáháme Informační centrum Sev
- Page 32 and 33: cesty za poznáním Určitě už m
- Page 34 and 35: cesty za poznáním Chorvatsko ze s
- Page 36 and 37: cesty za poznáním HORNICKÉ listy
- Page 38 and 39: tip na výlet V letním tipu na vý
HORNICKÉ listy<br />
č<strong>as</strong>opis zaměstnanců Skupiny SD • ročník XIX. • číslo 3 • červen <strong>2011</strong><br />
Nový velkostroj pro SD:<br />
Start na nejvyšší úrovni
editorial<br />
obsah<br />
Milí čtenáři,<br />
vítám vás nad stránkami letního<br />
čísla Hornických listů. Protože<br />
váš č<strong>as</strong>opis od začátku letošního<br />
roku vychází jednou za dva měsíce,<br />
shrnuje aktuální vydání spoustu<br />
událostí a zajímavostí z obou těžebních<br />
lokalit Severočeských dolů.<br />
Bezpochyby tou nejvýznamnější<br />
bylo slavnostní dokončení montáže<br />
nového rýpadla KK 1 300/K 111.<br />
Výjimečnost této události umocnila<br />
úč<strong>as</strong>t pana prezidenta Václava<br />
Klause. Nové technické posile<br />
bílinské skrývky věnujeme proto<br />
podstatnou část tohoto čísla. Kromě<br />
pravidelných rubrik jsme letní<br />
vydání zaměřili na rekultivace, jejichž<br />
výsledky jsou v tuto roční<br />
dobu nejkrásnější. Tak jako každé<br />
léto, i letos se věnujeme cestování.<br />
Tentokrát přinášíme tipy a zajímavé<br />
postřehy přímo od vás.<br />
Letní číslo doplňuje speciální příloha,<br />
kterou jsme věnovali mimořádnému<br />
velkostroji – KU 800.8/K 77<br />
a jeho stejně mimořádné posádce.<br />
Společně totiž dokázaly vytěžit rekordní<br />
objem skrývky na DNT. Pevně<br />
věřím, že vás četba o rýpadle –<br />
rekordmanovi zaujme.<br />
Je mou milou povinností vám<br />
také představit nové členy redakční<br />
rady Hornických listů. Poté, co<br />
odešli někteří dlouholetí členové<br />
do důchodu, doplnili náš tým svěží<br />
posily – Vladimír Andrášek, vedoucí<br />
odboru řízení a jakosti, Václav Fišer,<br />
předseda odborové organizace č. 1<br />
na DB a Karel Skramuský, směnový<br />
inženýr DNT. Všichni tři jsou zároveň<br />
zkušenými pracovníky, kterým<br />
jde vždy o něco navíc.<br />
S přáním krásného léta se za dva<br />
měsíce těším na shledanou s Hornickými<br />
listy č. 4.<br />
Tomáš Vrba<br />
šéfredaktor<br />
strana 4<br />
strana 7<br />
strana 20<br />
strana 34<br />
3 slovo ředitele<br />
Miroslav Eis<br />
4 hlavní téma<br />
Prezident Václav Klaus<br />
popřál úspěch novému velkostroji SD<br />
6 aktuality<br />
Nový přírůstek vozového parku DDM DNT<br />
Přemístění uhelných odtahů na DB<br />
Trojnásobný křest<br />
9 svět dolů<br />
Výstava minerálů, zkamenělin a hornické historie<br />
Montáž KK 1 300/K 111<br />
Pokrok na Pokroku<br />
Hnědouhelný Belchatów<br />
16 velkostroje pro povrchové dobývání<br />
K 2 000/K 101: Rýpadlo bílinské skrývce namíru<br />
20 pracovní den<br />
Martin Kroupa, technik rekultivací DNT<br />
22 takoví jsme byli<br />
Libuše Bennová,<br />
figurantka odboru měřictví a geologie DB<br />
23 hornické tradice<br />
Skok přes kůži opět v Chomutově<br />
24 naši zaměstnanci<br />
Kurzy a školení v prvním pololetí <strong>2011</strong><br />
25 z odborů<br />
26 jubilanti Skupiny SD<br />
27 informace<br />
Výstavba nových zdrojů ČEZ v Ústeckém kraji<br />
28 sport<br />
30 pomáháme<br />
31 z míst kde žijeme<br />
32 cesty za poznáním<br />
Museum techniky v Sinsheimu<br />
Belgií křížem krážem<br />
Chorvatsko ze sedla motorky<br />
Na treku po Nepálu<br />
46 tip na výlet<br />
Teplice<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
č<strong>as</strong>opis zaměstnanců Skupiny SD<br />
VYDAVATEL: Severočeské <strong>doly</strong> a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba REDAKCE: Svatava Brožíková ADRESA<br />
REDAKCE: Hornické listy, 5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail: vrba@sd<strong>as</strong>.cz, brozikova@sd<strong>as</strong>.cz REDAKČNÍ RADA: Předsedkyně: Jaroslava Šťovíčková;<br />
členové: Vladimír Andrášek, Vladimír Budinský, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Ivan Koukol, Rudolf Kozák, Jiřina Leónová, Jiří Martykán, Karel Skramuský, Jaromír Šeps,<br />
Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/<strong>2011</strong>:<br />
16. 6. <strong>2011</strong> UZÁVĚRKA ČÍSLA 4/<strong>2011</strong>: 15. 8. <strong>2011</strong>. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sd<strong>as</strong>.cz a intranetu SD a. s.
slovo ředitele<br />
Úkoly pro nejbližší<br />
i vzdálenější budoucnost<br />
Do dalšího období přecházejí významné<br />
dlouhodobě připravované investiční<br />
akce. Na DB se týkají výstavby<br />
DPD v Jižních svazích a výstavby<br />
objektů a dodávek technologie v Severních<br />
svazích. Finančně i technicky<br />
náročné bude rovněž vložení 2. skrývkového<br />
řezu na DB z důvodu narůstající<br />
mocnosti nadloží. Na DNT právě zahajujeme<br />
rozsáhlou obnovu drtiče D15<br />
a čerpacích stanic. V rámci lomové<br />
stavby budou prodlužovány kabelové<br />
přívody pro velkostroje a DPD.<br />
2/3<br />
Pečlivě zvažujeme naše investice – technické i ekologické.<br />
Koncepčně realizujeme strategii sanací a rekultivací,<br />
včetně ochranných opatření. Zodpovědně přistupujeme<br />
k procesu povolování naší budoucí hornické činnosti.<br />
Velmi zodpovědně a pečlivě přistupujeme<br />
k procesu povolování naší<br />
další hornické činnosti. Jak víte, přípravu<br />
dokumentace k posouzení vlivů<br />
na životní prostředí (EIA) a k plánu<br />
otvírky a přípravy dobývání (POPD)<br />
pro pokračování činnosti na lomu Bílina<br />
po roce 2010 do roku 2030 jsme<br />
zahájili již v roce 2006. Rozhodnutí<br />
o povolení hornické činnosti nabylo<br />
právní moci letos v lednu. V předstihu<br />
jsme vstoupili do přípravy oznámení<br />
záměru a zpracování dokumentace<br />
EIA pro postup DNT v období 2014–<br />
2029 v hranicích dobývacího prostoru<br />
Tušimice. Po veřejném projednání<br />
EIA a získání stanoviska Ministerstva<br />
životního prostředí bude zpracován<br />
nový POPD pro DNT.<br />
Vážení kolegové, vážení čtenáři,<br />
nepochybně jste nedávno zaznamenali<br />
přímo či z médií velkou událost<br />
naší firmy – 6. června jsme na lomu<br />
Bílina za přítomnosti prezidenta Václava<br />
Klause slavnostně převzali od<br />
dceřiné společnosti PRODECO nové<br />
kolesové rýpadlo KK 1 300/K 111. Během<br />
letošního prvního pololetí však<br />
byly dokončeny i jiné významné investiční<br />
akce na Dolech Bílina. Byla<br />
obnovena celá elektročást zakladače<br />
ZPD 6 600.20/Z 96, proběhla modernizace<br />
a rekonstrukce dvou úseků dálkové<br />
pásové dopravy. Byl také rekonstruován<br />
jeden pásový vůz a dodány<br />
dva nové kabelové vozy 35 kV.<br />
Systematicky realizujeme ochranná<br />
opatření pro zlepšení životních<br />
podmínek obyvatel obcí v sousedství<br />
lomu Bílina: dokončili jsme a předali<br />
ochranný val včetně odhlučňovací<br />
stěny v Braňanech, pokračujeme ve<br />
výstavbě zelené stěny v Mariánských<br />
Radčicích a začínáme s výstavbou<br />
protihlukové stěny v Ledvicích. Splnili<br />
jsme termíny dokončení řady vodohospodářských<br />
děl, včetně úprav<br />
a posílení vybraných čerpacích stanic.<br />
Byly provedeny technické úpravy a rekonstrukce<br />
technologických dopravníků<br />
v ledvické úpravně uhlí.<br />
Na Dolech Nástup Tušimice byly<br />
ukončeny modernizace vybraných dálkových<br />
pásových dopravníků 3. skrývkového<br />
řezu. Byly vyměněny transformátory<br />
na rýpadle KU 800.20/K 106.<br />
Také na DNT se realizují ochranná<br />
opatření – lesní pásy Březno, Droužkovice,<br />
Spořice a zemní valy Černovice,<br />
Spořice, Droužkovice a Březno. Do<br />
projekční přípravy jsme zařadili nové<br />
valy Březno II.<br />
Sanace a rekultivace<br />
V souladu s příslušnými platnými<br />
POPD a se souhrnným plánem sanace<br />
a rekultivace zpracováváme permanentně<br />
projektovou přípravu nových<br />
rekultivačních akcí na plochách, které<br />
již pro báňský provoz nepotřebujeme.<br />
Strategie vychází z cíle odclonění těžebních<br />
a výsypkových prostorů od<br />
dotčených měst a obcí v sousedství<br />
zelenými zónami. Dalším cílem je tvorba<br />
nové krajiny citlivě začleněné do<br />
obrazu i života našeho Ústeckého kraje.<br />
Jako příklad můžeme uvést rekultivaci<br />
Radovesické výsypky, kde v souč<strong>as</strong>né<br />
době již obnovujeme její spojení<br />
s okolní infr<strong>as</strong>trukturou výstavbou tří<br />
komunikací.<br />
Zdař bůh!<br />
Miroslav Eis<br />
technický ředitel
hlavní téma<br />
Prezident Klaus popřál úspěch<br />
novému velkostroji Severočeských dolů<br />
1 2 3<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong>
V pondělí 6. června proběhlo na montážním místě Jana u Duchcova<br />
slavnostní předání nového rýpadla KK 1 300/K 111 zástupcům Severočeských<br />
dolů. Generálním dodavatelem byla dceřiná společnost Prodeco. Projektovou<br />
dokumentaci a montáž zajišťovala firma Noen. Výjimečnou událost, jakou<br />
bezesporu je úspěšné dokončení moderního kolesového rýpadla, na<br />
jehož vývoji, konstrukci, výrobě a montáži se podílely výhradně tuzemské<br />
firmy, umocnila úč<strong>as</strong>t prezidenta České republiky Václava Klause.<br />
4/5<br />
Prodeco si připsalo další úspěch<br />
Inženýrsko dodavatelská společnost<br />
Prodeco patří mezi nejvýznamnější české<br />
dodavatele dobývacích strojů pro<br />
povrchové dobývání. Jen na těžebních<br />
lokalitách Severočeských dolů se jich<br />
používá osmnáct. A nyní k nim přibyl<br />
stroj další: rýpadlo s nevýsuvným kolesovým<br />
výložníkem pro těžbu těžko<br />
rozpojitelných a pevných nadložních<br />
zemin a jílů. Předáním nového rýpadla<br />
KK 1 300/K 111 byl úspěšně splněn kontrakt<br />
na dodávku zakladače a rýpadla výkonové<br />
řady TC 2 uzavřený v roce 2006.<br />
Montáž zakladače ZPDH 6 300.1/Z 102<br />
byla dokončena již na konci roku 2009.<br />
Prezidentská návštěva<br />
na KK 1 300/K 111<br />
Na montážním místě Jana bylo smontováno<br />
už několik velkostrojů. Jejich uvedení<br />
do provozu bylo vždy mimořádnou<br />
událostí. Nové rýpadlo KK 1 300/K 111<br />
ale bylo úplně prvním, jehož oficiálního<br />
spuštění se zúč<strong>as</strong>tnila hlava státu. Prezident<br />
Václav Klaus při této příležitosti<br />
uvedl: „Zahajoval jsem a otevíral leccos,<br />
ale uvést do provozu takový stroj, u toho<br />
jsem ještě nebyl. Proto jsem ze spousty<br />
pozvánek přijal právě tuto. Právě u tohoto<br />
českého výrobku si uvědomuji význam<br />
energetiky pro naše hospodářství.<br />
Je třeba dát signál, že i takové věci, jako<br />
je tento velkostroj, jsou pro naši ekonomiku<br />
potřeba.“ Návštěva prezidenta<br />
nebyla pouze formální. Po krátkém projevu<br />
a slavnostním přípitku s generálním<br />
ředitelem SD Janem Demjanovičem, ředitelem<br />
společnosti Prodeco Hynkem<br />
Mühlbachem a Jaroslavem Veverkou,<br />
předsedou představenstva společnosti<br />
NOEN, si oblékl pracovní oděv a speciální<br />
helmu opatřenou štítkem Prezident<br />
republiky a vydal se na prohlídku novotou<br />
zářícího rýpadla.<br />
Prezident Václav Klaus:<br />
Chvála českému technickému umu<br />
Průvodcem pana prezidenta byl Karel<br />
Bartoš, manažer projektu z firmy Prodeco,<br />
který platí ve svém oboru téměř<br />
za legendu, neboť se projektování dobývacích<br />
strojů věnuje přes čtyřicet let.<br />
„Na velkostrojích jsem prováděl už řadu<br />
lidí, ale prezidenta republiky až nyní.<br />
Překvapil mě jeho zájem o fungování<br />
stroje. Prohlédl si podvozky, pohony<br />
otoče a střední stavbu s drtičem. Z pochůzné<br />
lávky kolesového výložníku byl<br />
impozantní výhled na lom Bílina. Zde<br />
jsem pana prezidenta seznámil s rozdílnou<br />
dobývací technikou pro těžbu<br />
skrývky a uhlí,“ přibližuje svůj nevšední<br />
zážitek Karel Bartoš. V kabině řidiče se<br />
Václav Klaus setkal se Zdeňkem Pečeným,<br />
který ho z<strong>as</strong>větil do ovládání pětisettunového<br />
rýpadla. „ Pan prezident<br />
si vyzkoušel řízení našeho stroje. Zaujal<br />
ho kamerový systém, lehkost ovládání,<br />
ale také houpání kabiny při pohybu<br />
stroje,“ vzpomíná řidič Zdeněk Pečený.<br />
Nebyl z posádky KK 1 300 jediný, s kým<br />
se prezident Klaus setkal. Při zpáteční<br />
cestě se z<strong>as</strong>tavil ještě v rozvodně spodní<br />
stavby, kde se pozdravil s ostatními<br />
členy posádky, kteří zde sledovali bezproblémový<br />
chod nového stroje. Na<br />
závěr své návštěvy montážního místa<br />
pan prezident uvedl: „Vzniklo tady něco<br />
zcela mimořádného díky umu našich inženýrů,<br />
techniků a dělníků. Chtěl bych<br />
poděkovat všem, kteří dokázali toto<br />
dílo vytvořit a přispěli k jeho dokončení.“<br />
Mezi hosty slavnostního předání<br />
nechyběli zástupci státní báňské správy,<br />
hejtmanka Ústeckého kraje, poslanci<br />
a senátoři z našeho kraje a starostové<br />
sousedních měst a obcí.<br />
text: Tomáš Vrba<br />
foto: David Konečný, Tomáš Vrba, Miloš Žihla<br />
1 Zkouška ostrého startu: v kabině KK 1 300/K 111 prezident Václav Klaus s reprezentantem<br />
firmy Prodeco Karlem Bartošem (vlevo) a řidičem Zdeňkem Pečeným z DB.<br />
2 Po projevech (zleva) Hynka Mühlbacha, ředitele Prodeco, generálního ředitele SD Jana Demjanoviče<br />
a Jaroslava Veverky, předsedy představenstva Noen, prezident republiky popřál novému velkostroji mnoho zdaru.<br />
3 Nelíčeně příjemná atmosféra na montážním místě. Václava Klause a Jana<br />
Demjanoviče provázel Rudolf Kozák z odboru strategie a komunikace SD.
aktuality<br />
SLOUČENÍ PROVOZNÍCH<br />
ÚSEKŮ SKRÝVKY NA DNT<br />
Od 1. července vzniká na DNT<br />
sloučením dvou dosud samostatných<br />
provozních úseků skrývka 1<br />
a skrývka 2 jeden PROVOZNÍ ÚSEK<br />
SKRÝVKA (PÚ skrývka). Novým<br />
organizačním uspořádáním je tak<br />
realizován další krok k zefektivnění<br />
řízení a organizace těžby skrývky.<br />
Sloučení úseků přináší účinnější<br />
řízení a úsporu provozních nákladů<br />
při snížení počtu technickohospodářských<br />
pracovníků a příznivě<br />
ovlivní i další související náklady.<br />
Vedoucím nového Provozního úseku<br />
skrývka je Miloslav Kuba, který<br />
dosud úspěšně řídil úsek skrývka 2.<br />
PERSONÁLNÍ ZMĚNY<br />
VE SKUPINĚ SD<br />
Nový přírůstek vozového parku DDM DNT<br />
Důlně doplňková mechanizace na DNT pravidelně obměňuje svůj<br />
vozový park. Pásové rýpadlo Liebherr R 944 C Litronic s výjimečně<br />
dlouhým ramenem patří mezi nejnovější mechanizaci.<br />
Řidič zemních strojů František Fafejta je s novým<br />
pásovým rýpadlem spokojen. Oceňuje nejen jeho<br />
dosah, ale také výbornou manévrovací schopnost.<br />
Pro plynulý chod hnědouhelného velkolomu<br />
nejsou zapotřebí pouze mohutná<br />
kolesová rýpadla, dálková pásová<br />
doprava a obří zakladače. Také na DNT<br />
by těžba uhlí nebyla možná bez početného<br />
vozového parku důlně doplňkové<br />
mechanizace, která zajišťuje zejména<br />
úpravu terénu pro posun velkých kolesových<br />
rýpadel. Neobejdou se bez ní<br />
ani přestavby DPD, či úprava svahů po<br />
těžbě. Využívá se také při odstraňování<br />
sedimentů a čištění čerpacích stanic<br />
důlních vod nebo při úpravě přístupových<br />
cest po celém lomu. V rámci pravidelné<br />
obnovy vozového parku byly<br />
letos pořízeny na DNT dva malé dozery<br />
Komatsu D 65 EX 15 a ojedinělé výkonné<br />
pásové rýpadlo Liebherr R 944 C<br />
Litronic (výkon 190 kW, objem podkopové<br />
lžíce 1,2 m 3 , hmotnost 55 t),<br />
které je opatřeno dlouhým ramenem<br />
dosahujícím až 19 m. Pro zemní práce<br />
s velkým dosahem je nové rýpadlo<br />
ideálním pomocníkem. Nový stroj je<br />
osazen systémem GPS. Výbornou stabilitu<br />
mu zajišťuje výsuvný podvozek.<br />
Na DNT se využívá například při čištění<br />
jímek důlních povrchových vod a demontáži<br />
čerpací technologie. Dlouhé<br />
rameno nového rýpadla je výměnné,<br />
takže v případě potřeby se může na<br />
stroj namontovat rameno s tradičním<br />
dosahem a fungovat pak jako běžné<br />
rýpadlo. Aktuálně čítá vozový park<br />
DDM DNT 79 stojů, které se denně podílejí<br />
na zajištění nepřetržitého provozu.<br />
Nejpočetnější je skupina dozerů – celkem<br />
36 strojů (24 malých, 7 středních<br />
a 5 velkých dozerů).<br />
text a foto: Tomáš Vrba<br />
Novým předsedou představenstva<br />
a výkonným ředitelem dceřiné<br />
společnosti Prodeco je od 1. července<br />
Walter Fiedler, který má<br />
s povrchovým dobýváním dlouholeté<br />
zkušenosti (řadu let řídil údržbu<br />
velkostrojů na DNT, působil také<br />
v čele dceřiných společností Skládka<br />
Tušimice a SD – Komes). V nové<br />
pozici vystřídá Hynka Mühlbacha,<br />
který po pěti letech z Prodeca<br />
odchází.<br />
Na DNT se k 1. červenci ujímá<br />
Vladimír Andrášek, dosavadní<br />
báňský specialista provozu skrývka,<br />
vedení odboru řízení kontroly<br />
a jakosti. Funkci báňského specialisty<br />
skrývky přebírá Pavel Filingr,<br />
který dosud pracoval jako směnový<br />
inženýr odboru přípravy a řízení výroby.<br />
text a foto: Tomáš Vrba
Přemístění uhelných odtahů na Jižní svahy<br />
Dolů Bílina intenzivně pokračuje<br />
6/7<br />
Výstavba nových tr<strong>as</strong> tří uhelných<br />
odtahů na Jižních svazích<br />
postupuje podle plánu. Aktuálně<br />
probíhá na nejvyšším horizontu<br />
budoucí uhelné tr<strong>as</strong>y montáž<br />
nových dopravníků DPD šíře<br />
1 600 mm. Čilý stavební ruch<br />
vládne také na dvou nižších<br />
etážích, kde jsou rozpracovány<br />
zemní práce včetně odvodnění<br />
a obslužných komunikací tak,<br />
aby sem mohly být postupně<br />
přeloženy dva dopravníky ze dna<br />
lomu. Přeložka DPD bude probíhat<br />
po etapách, aby nebyl omezen<br />
nepřetržitý provoz uhelného lomu.<br />
Realizace náročného projektu přeložení<br />
uhelných odtahů začala v roce<br />
2010 přípravnými pracemi. Nové tr<strong>as</strong>y<br />
budou stoupat od uzlu PVZ přes úbočí<br />
Jižních svahů až k východnímu okraji<br />
lomu, kde se napojí na stávající uhelné<br />
odtahy směřující k úpravně uhlí. Délka<br />
nových úseků vedoucích přes Jižní<br />
svahy je zhruba 3,5 km. Kromě výstavby<br />
jedné nové kompletní dopravní linky<br />
DPD š. 1 600 mm se budou přemísťovat<br />
dva stávající uhelné odtahy do nového<br />
postavení ve výškových horizontech<br />
Jižních svahů. Pro nové dopravní cesty<br />
remontovaných linek DPD vedoucích<br />
ve dvou výškových úrovních Jižních<br />
svahů byly provedeny rozsáhlé terénní<br />
úpravy pláně včetně širokých zářezů,<br />
výstavby obslužných komunikací<br />
a odvodnění celého prostoru. Poté začaly<br />
stavební práce nutné pro přeložení<br />
dvou linek DPD (výstavba opěrných zdí<br />
a zatěžovacích lavic, důkladné hutnění<br />
a odvodnění).<br />
Nové situování uhelných odtahů bylo<br />
vyvoláno potřebou zvětšit kapacitu<br />
vnitřní výsypky v souvislosti s úpravou<br />
územně ekologických limitů. Upraveným<br />
postupem porubní fronty lomu<br />
Bílina západním směrem se zvyšuje<br />
příkryvný poměr (poměr mezi objemem<br />
vytěženého uhlí a skrývkových<br />
hmot, které je nutné odklidit pro uvolnění<br />
uhelné sloje). Dokončení rozsáhlého<br />
projektu přeložení uhelných odtahů<br />
je rozplánováno do etap. Letos na podzim<br />
bude dokončen první uhelný odtah<br />
s novými dopravníky, jejichž montáž<br />
nyní probíhá. Zároveň s novými dopravníky<br />
povede v zářezu svahu také<br />
nová hlavní příjezdová komunikace do<br />
lomu z jižní strany. Jedná se o obousměrnou<br />
<strong>as</strong>faltovou komunikaci, která<br />
výrazně sníží prašnost nejen v lomu, ale<br />
také v blízkém okolí. Prašnost se také<br />
omezí zkrápěním přesypů DPD. Navíc<br />
se počítá, že postupně budou všechny<br />
nové tr<strong>as</strong>y uhelných odtahů zakrytovány.<br />
Dvě další linky, kam se budou<br />
přemísťovat stávající dopravníky, by<br />
měly zahájit provoz na konci roku 2012.<br />
Nabíhat budou postupně, aby nebyla<br />
omezována těžba a tím i odbyt uhlí.<br />
Hlavními dodavateli rozsáhlé investiční<br />
akce jsou dceřiné společnosti Prodeco<br />
a SD – Rekultivace.<br />
text a foto: Tomáš Vrba<br />
Bezpečnost práce v Severočeských dolech<br />
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku <strong>2011</strong>:<br />
leden až Počet evidovaných úrazů<br />
Počet úrazů se záznamem<br />
Rozdíl<br />
květen<br />
<strong>2011</strong> 2010 <strong>2011</strong> 2010<br />
Rozdíl<br />
DB 30 35 -5 9 12 -3<br />
DNT 25 27 -2 7 8 -1<br />
Správa a.s. 1 1 0 1 1 0<br />
SD a.s. 56 63 -7 17 21 -4<br />
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce s lokalizací, kde k pracovnímu úrazu došlo.
aktuality<br />
Trojnásobný křest<br />
Tradiční oficiální představení a křest<br />
nových ročenek DB a DNT probíhá<br />
vždy v přátelské atmosféře. Ani<br />
tentokrát tomu nebylo jinak. Autoři<br />
zde v premiéře prezentovali členům<br />
vedení SD v čele s generálním<br />
ředitelem Janem Demjanovičem<br />
svá poslední díla. Letos se zároveň<br />
s ročenkami obou lokalit SD křtila také<br />
nová publikace o ledvické úpravně.<br />
Hlavním řečníkem milého setkání byl<br />
i letos pan Jiří Janota, předseda redakční<br />
rady DNT. Nejenže představil čerstvě<br />
vytištěnou Ročenku DNT 2010, ale referoval<br />
o všech dalších aktivitách rady.<br />
Přestože kreativní tvůrci z Tušimicka<br />
jsou omezováni zdravotními problémy<br />
některých svých kolegů, nevzdávají se<br />
Předseda redakční rady DNT Jiří Janota křtí spolu s generálním<br />
ředitelem Janem Demjanovičem Ročenku DNT 2010.<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Také v případě Ročenky DB 2010<br />
a publikace o úpravně Ledvice byl kmotrem<br />
Jan Demjanovič, na snímku s Jiřím Jelínkem.<br />
a mají spoustu plánů. Patří mezi ně publikace<br />
Měřiči a geologové na DNT, na<br />
které spolupracovali s Martinem Vrubelem,<br />
vedoucím odboru měřictví a geologie.<br />
Čtenáři se také mohou těšit na další<br />
ročenku, která bude mapovat rok <strong>2011</strong><br />
na DNT. V dlouhodobějším horizontu<br />
by zkušený autorský tým, který pracuje<br />
ve složení Jiří Janota, Miroslav Klvaňa,<br />
Marie K<strong>as</strong>perová a Pavlína Vašková, rád<br />
zaměřil svoji pozornost na rekultivační<br />
problematiku. Publikace s pracovním<br />
názvem Rekultivace DNT by měla vyjít<br />
Rozloučení s KU 800.8/K 77<br />
v roce 2013. Pozadu nezůstala ani redakční<br />
rada DB. Ačkoliv ji tvoří pouze<br />
autorská dvojice Jiří Jelínek a Jitka Bílá,<br />
podařilo se jim připravit hned dvě pěkné<br />
publikace. Kromě Ročenky DB 2010 to<br />
byla ještě zajímavá a graficky nápaditá<br />
brožura s kvalitními fotografiemi o historii<br />
a souč<strong>as</strong>nosti úpravny uhlí v Ledvicích.<br />
Autorským týmům z DB a DNT se opět<br />
podařilo vydat hodnotné publikace mapující<br />
minulý rok na obou těžebních lokalitách<br />
SD. Gratulujeme!<br />
text a foto: Tomáš Vrba<br />
Výjimečnému rýpadlu je věnována<br />
aktuální příloha Hornických listů. Mezi<br />
první čtenáře patřili všichni ti, kdo<br />
s tímto nezapomenutelným strojem byli<br />
během dvaatřiceti let provozu v pracovním<br />
kontaktu. Silná sestava zhruba<br />
šedesáti bývalých, ale i souč<strong>as</strong>ných<br />
pracovníků skrývky DNT se u příležitosti<br />
vyřazení legendárního velkostroje<br />
z provozu sešla v Málkově ke společnému<br />
vzpomínání. Nechyběl mezi nimi<br />
ani výrobní ředitel Jiří Neruda a Pavel<br />
Smatana, ředitel pro výrobu DNT. Důstojné<br />
rozloučení a milé setkání kolegů<br />
bezchybně organizačně zajistil Miloslav<br />
Kuba, vedoucí Provozního úseku<br />
skývka.<br />
text: Tomáš Vrba<br />
foto: Jan Pajdič
svět dolů<br />
Výstava minerálů, zkamenělin<br />
a hornické historie v Klášterci nad Ohří<br />
8/9<br />
První ročník v roce 1995<br />
vznikl z iniciativy ředitele<br />
zámku Václava Zajíce<br />
a geologa Františka Foltýna.<br />
Úspěšnost výstav neživé<br />
přírody v prostorách zámku<br />
v Klášterci nad Ohří je<br />
způsobena hlavně netradičním<br />
pojetím. Organizátoři<br />
oslovují soukromé sběratele<br />
a nabízejí jim možnost<br />
vystavit něco ze svých sbírek.<br />
Č<strong>as</strong>to jsou to exponáty<br />
nevídané a mimořádné.<br />
Autoři knihy při podpisu.<br />
Kniha o třetihorním životě v našem kraji před 20 miliony lety.<br />
V roce <strong>2011</strong> je to již sedmnáctá výstava,<br />
která je zvláštní a výjimečná<br />
z několika důvodů. Za prvé je nejrozsáhlejší,<br />
zabírá celkem čtyři místnosti<br />
a tradiční chodbu. Obsahuje proto také<br />
nejvíce exponátů. Dalším důvodem je,<br />
že je monotematická. Tak tomu bylo již<br />
ve dvou ročnících. V roce 1998 byla výstava<br />
zaměřena na minerály mostecké<br />
hnědouhelné pánve, v roce 2004 byla<br />
pouze paleontologická o zkamenělém<br />
Model Chalikotéria, vymřelého<br />
předchůdce koně, od J. Bažanta.<br />
rostlinstvu a v roce <strong>2011</strong> tedy opět celá<br />
paleontologická, a to o zkamenělém<br />
zvířectvu. Při těchto příležitostech byla<br />
na vernisáži křtěna kniha k dané tématice.<br />
Na vzniku knih se podíleli regionální<br />
geologové a sběratelé.<br />
Duch celé letošní expozice je tvořen<br />
postupnou cestou do pravěku. Od nejstarších<br />
trilobitů z prvohor, přes mořské<br />
živočichy druhohor, až po savce a zvířectvo<br />
třetihor, se dostáváme k zástupcům<br />
čtvrtohor v podobě srstnatých<br />
nosorožců a mamutů. Hlavní náplní<br />
jsou nálezy třetihorní fauny z prostoru<br />
naší uhelné pánve, a to zejména<br />
z lomu Bílina a lokality Ahníkov z Dolů<br />
Nástup Tušimice. Návštěvník si bude<br />
moci prohlédnout fosílie, které již nikdy<br />
vystaveny nebudou. Výstava byla připravována<br />
skoro rok. Tajit dech se vám<br />
bude nad vitrínou zkamenělého hmyzu<br />
nebo nad zuby krokodýlů a neuvěřitelnou<br />
plejádou zkamenělých želv. Mezi<br />
nejvýznamnější nálezy patří kolekce<br />
kostí zvláštního předchůdce koní, nazývaného<br />
Chalikotérium. Tento dvoumetrový<br />
obr s mohutnými drápy, který<br />
byl býložravec, byl prvním nálezem tohoto<br />
druhu v Čechách, právě na lokalitě<br />
Ahníkov. Neméně významná je další<br />
kolekce s pozůstatky nosorožce, jelenů,<br />
tapírů, koní a šelem. Nepovšimnuty<br />
určitě nezůstanou<br />
ani expozice<br />
pravěkých ptáků,<br />
ryb, drobných<br />
savců a stop zanechaných<br />
živočichy.<br />
Výstava<br />
je doplněna<br />
rekonstrukcemi<br />
zvířat a krajin<br />
z různých etap vývoje Země. Na<br />
zámecké chodbě se nachází galerie<br />
obrazů dvou malířů, kteří se specializují<br />
na rekonstrukce pravěkých zvířat<br />
a krajiny. Oba pocházejí z našeho kraje,<br />
jsou to Karel Mach a Jiří Svoboda. Obrazy<br />
jsou doprovázeny drobnými paleontologickými<br />
expozicemi.<br />
Hlavním sponzorem akce jsou Severočeské<br />
<strong>doly</strong> a.s. Výstavu organizačně<br />
zabezpečují pracovníci geologie Dolů<br />
Nástup Tušimice Pavel Coufal, Oldřich<br />
Janeček a Petr Bican a za Doly Bílina<br />
Zdeněk Dvořák, Jiří Svejkovský a Roman<br />
Gramblička. Menší část vzorků<br />
zapůjčila muzea v Teplicích a Chomutově<br />
a sběratel Jan Valíček.<br />
Výstavu je možné navštívit každý den<br />
v době od 9 do 17 hodin do 30. září<br />
<strong>2011</strong>.<br />
text: Zdeněk Dvořák<br />
foto: Zdeněk Dvořák, Pavel Coufal
svět dolů<br />
Stavba nového rýpadla KK 1 300/K 111<br />
probíhala od listopadu 2009 do<br />
června <strong>2011</strong> na montážním místě Jana<br />
u Duchcova. Reportážní fotografie<br />
přibližují uplynulých dvacet měsíců<br />
usilovného pracovního n<strong>as</strong>azení,<br />
na jehož konci stojí nejmodernější<br />
kolesové rýpadlo v ČR. Na projekci,<br />
výrobě a montáži se podílely<br />
výhradně tuzemské firmy. Generálním<br />
dodavatelem byla společnost<br />
Prodeco. Montáž byla dokončena<br />
v plánovaném termínu. Celkové náklady<br />
na výrobu rýpadla KK 1 300/K 111<br />
dosáhly 1,56 miliardy korun.<br />
MONTÁŽ KK 1 300/K 111<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Montáž nového rýpadla se částečně<br />
prolínala se stavbou zakladače<br />
ZPDH 6 300.1/Z 102, neboť oba velkostroje<br />
byly pořízeny v rámci jednoho kontraktu.<br />
Díky tomu mohly být použity některé<br />
unifikované díly pro oba stroje. Například,<br />
pohon podvozku na podpěrném podvozku<br />
rýpadla je identický s pohonem<br />
pojezdu housenicových podvozků zakladače.<br />
Rýpadlo KK 1 300/K 111 je určeno<br />
pro těžbu těžko rozpojitelných a pevných<br />
nadložních zemin a jílů. Tomuto požadavku<br />
byla uzpůsobena jeho konstrukce: nevýsuvný<br />
kolesový výložník, dvourotorový<br />
hydraulicky rozevíratelný a regulovatelný<br />
drtič s násypkou a hydraulicky ovládaným<br />
skluzem. Ocelová konstrukce rýpadla<br />
je navržena pro zvýšené namáhání setrvačnými<br />
silami. Projekt a montáž strojní<br />
části zajišťovala firma Noen. Elektro části<br />
dodala společnost Bohemia Müller. Hlavními<br />
subdodavateli byly Vítkovice, Hutní<br />
montáže, Krušnohorské strojírny a Elektroprim<br />
Koutník.<br />
Slavnostní předání nejnovějšího kolesového<br />
rýpadla Dolů Bílina se uskutečnilo<br />
6. června. V červenci se vydá<br />
KK 1 300/K 111 na zhruba tříkilometrovou<br />
transportní tr<strong>as</strong>u z montážního místa<br />
k prvnímu místu svého n<strong>as</strong>azení. Na<br />
druhém skrývkovém řezu Severních svahů<br />
(u PD 711) bude těžit své první kubíky,<br />
které budou ukládány na vnitřní výsypce<br />
zakladačem ZP 5 500.5/Z 79. Postupnou<br />
těžbou a transporty se dostane na místo<br />
svého trvalého určení – na nejnižší skrývkový<br />
řez DB. Obsluhu stroje zajišťuje<br />
nově utvořená posádka, která má dohromady<br />
pro všechny čtyři směny 33 členů,<br />
vždy 7 osob (vedoucí řidič, řidič, zámečník,<br />
strojník, klapkař a dva elektrikáři) na<br />
každou směnu.<br />
text a foto: Tomáš Vrba<br />
Technické parametry rýpadla KK 1 300/K 111<br />
Teoretický výkon 5 500 m 3 /h<br />
Měrná rozpojovací síla<br />
192–219 kN/m<br />
Obvodová síla na kolese<br />
1 300 kN (max.)<br />
Výkon na kolese<br />
2 × 1 150 kW<br />
Jmenovité otáčky kolesa<br />
5,9 min<br />
Průměr kolesa včetně korečků<br />
13,2 m<br />
Počet korečků/objem korečků<br />
15/1 300 l<br />
Celková hmotnost<br />
4 977 t
PROSINEC 2009<br />
DUBEN 2010<br />
10/11<br />
Zatímco zakladač ZPDH 6 300.1/Z 102 je připraven k transportu<br />
na vnitřní výsypku, na montážním místě Jana pokračují<br />
první etapy montáže rýpadla KK 1 300/K 111.<br />
Dokončeno sestavení segmentů spodní stavby na hlavním podvozku,<br />
na níž bude ve výšce 13 m usazena kulová dráha o průměru 16 m.<br />
ČERVENEC 2010<br />
ŘÍJEN 2010<br />
Montáž rámu drtiče a předávacího p<strong>as</strong>u ve spodní stavbě.<br />
Do m<strong>as</strong>ivního ocelového rámu bude poté vsazen dvourotorový drtič.<br />
Za pomoci všech tří jeřábů je vynášena již smontovaná<br />
střední část vyvažovacího výložníku na podpěry, aby mohla<br />
být svařena s dolním rámem vyvažovacího výložníku.<br />
LISTOPAD 2010<br />
DUBEN <strong>2011</strong><br />
Finální fáze montáže kolesového výložníku. Koleso (průměr 10,4 m bez korečků)<br />
je usazeno v přípravku a za pomoci lan k němu bude spuštěn výložník.<br />
Na jaře letošního roku probíhalo v rámci zprovozňování stroje<br />
dokončování elektroinstalací. Po provedení montážních zkoušek už<br />
nic nebránilo zbrusu novému rýpadlu opustit montážní místo.
svět dolů<br />
V loňském roce bylo na vnější<br />
výsypce Dolů Bílina Pokrok po<br />
osmadvaceti letech ukončeno<br />
zakládání skrývkových zemin.<br />
Od té doby zde už probíhají<br />
pouze rekultivační činnosti.<br />
Na Pokroku najdeme všechny<br />
druhy rekultivací. Nejpočetněji<br />
jsou z<strong>as</strong>toupeny lesnické<br />
a zemědělské. Nově byly<br />
vyčleněny menší výzkumné<br />
rekultivační plochy. Teď v létě<br />
na Pokroku vládne velmi čilý<br />
rekultivační ruch. Kompletní<br />
dokončení rekultivací se zde<br />
předpokládá v roce 2025.<br />
POKROK NA POKROKU<br />
Lokalita Pokrok nepostrádá<br />
rekultivační tradici<br />
S rekultivačními pracemi se začalo<br />
už v polovině 50. let minulého století,<br />
kdy v rámci otvírky lomu Pokrok<br />
u Duchcova (1956) byla vůbec prvně<br />
v historii celého hnědouhelného revíru<br />
zachraňována ornice, tedy ještě<br />
předtím než vyšly zákony a předpisy,<br />
které tento postup ukládaly. Postupně<br />
se činnosti i objemy rekultivací v této<br />
lokalitě zvyšovaly. Například už v roce<br />
1977 bylo městu Duchcov předáno 27<br />
ha ukončených rekultivací zámecké<br />
zahrady. Během 70. let pokračovaly<br />
další rekultivace svahů přilehlých k duchcovské<br />
zámecké zahradě a tato část<br />
byla dokončena v roce 2002.<br />
Rozlehlá plocha výsypky (792 ha) byla<br />
zařazena do výzkumu České zemědělské<br />
univerzity. Rekultivace se zde provádějí<br />
podle nejnovějších poznatků. Velká<br />
pozornost je věnována požadavkům<br />
sousedních měst a obcí, jejichž z<strong>as</strong>tupitelé<br />
se každoročně úč<strong>as</strong>tní kontrolních<br />
dnů a aktualizací Plánu rekultivací území<br />
dotčeného těžbou Dolů Bílina nebo seminářů<br />
pořádaných experty z ČZU. V letošním<br />
roce se počítá, že na Pokroku<br />
budou ukončeny rekultivační práce na<br />
113 ha.<br />
Léto na výsypce Pokrok<br />
Také během tohoto ročního období<br />
tady intenzivně pokračují práce celého<br />
rekultivačního spektra. V severní<br />
části se provádějí terénní úpravy a sanační<br />
práce (vytvoření svahů a bezodtokových<br />
míst) a navážka ornice, to<br />
v případě zemědělských rekultivací,<br />
nebo kompostu pro lesnické rekultivace.<br />
Obecně platí, že s rovnými plochami se<br />
počítá pro budoucí zemědělské využití<br />
a naopak svahy se po dokončení rekultivací<br />
promění ve smíšené lesy. Ornice<br />
se na Pokrok buď naváží přímo po jejím<br />
sejmutí z předpolí, nebo z deponií, které<br />
byly založeny přímo v prostoru výsypky.<br />
Péči vyžadují také mladé dřeviny základní<br />
výsadby, které jsou před nájezdy divoké<br />
zvěře chráněny oplocenkami nebo<br />
nátěry. Aby nezarostly buření, musí se<br />
dvakrát ročně vyžínat. Na Pokroku je<br />
také v plném proudu sečení jetelotráv na<br />
Navážka ornice v severní části výsypky Pokrok.<br />
Typický letní pohled na zemědělské rekultivace – sečení jetelotráv.<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong>
plochách zemědělských rekultivací. Po<br />
dokončení tříletého přípravného agrocyklu<br />
budou tyto plochy předány k dalšímu<br />
zemědělskému využívání. Několik již<br />
dokončených částí obhospodařuje v nájmu<br />
soukromý zemědělec. Letos zde<br />
pěstuje hlavně řepku olejku. I v letních<br />
měsících pokračuje v některých zónách<br />
výsypky stavba odvodňovacích příkopů<br />
a provozních komunikací. Letošní novinkou<br />
na výsypce Pokrok je vyhlídkové<br />
a odchytové dřevěné molo, které zde<br />
bylo postaveno v rámci revitalizačních<br />
opatření. Mola jsou na zdejší největší<br />
vodní ploše Jana (nedaleko stejnojmenného<br />
montážního místa u Duchcova).<br />
Dalším nově vybudovaným krajinotvorným<br />
prvkem je vyhlídkový altán.<br />
První pokusné rekultivační plochy<br />
I když kl<strong>as</strong>ické rekultivační činnosti<br />
na lokalitách Severočeských dolů jsou<br />
vyhlášené svými výsledky, nebrání se<br />
specialisté SD hledání dalších možností<br />
zvýšení efektivnosti rekultivačních<br />
procesů. Pro praktické ověření nových<br />
pěstebních metod byly na Pokroku vyčleněny<br />
tři pokusné plochy o celkové<br />
výměře zhruba 7 ha. Na části byly vysázeny<br />
krytokořenné listnaté lesní sazenice.<br />
Na dalším úseku pokusné plochy<br />
byl pak proveden hydroosev semeny<br />
dřevin (v postřikové směsi byla smíchána<br />
semena stromů s vodou, hnojivem<br />
a emulzí). Kromě rozdílného způsobu<br />
výsadby se liší pokusné plochy také<br />
následnou péčí, která bude novým<br />
rostlinám věnována. Střídají se zde<br />
dvakrát ročně vyžínané plochy s místy<br />
bez následné péče. Někde je pokusná<br />
výsadba ohraničená oplocenkami, jinde<br />
je zvěři naopak volně přístupná. Na<br />
experimentální plochy byly vysazeny<br />
nebo v postřikové směsi naneseny zejména<br />
duby, lípy a javory, nechybí ale<br />
ani habr či třešeň ptačí. Hlavním cílem<br />
pokusů je hledání optimální varianty<br />
rekultivačních prací, která povede ještě<br />
k dalšímu zkvalitňování rekultivací, ale<br />
také ke snížení nákladů.<br />
Výsypka Pokrok v číslech:<br />
Celková plocha<br />
792 ha<br />
Dokončené rekultivace 171 ha<br />
Rozpracované rekultivace 621 ha<br />
Komplexní dokončení<br />
rekultivačních prací v roce 2025<br />
Ve vyrovnaném poměru<br />
zde dominují zemědělské (293 ha)<br />
a lesnické (291 ha) rekultivace.<br />
Dodavatelem rekultivačních prací je<br />
dceřiná společnost SD – Rekultivace.<br />
text a foto: Tomáš Vrba<br />
Historie<br />
výsypky Pokrok<br />
Vnější výsypka Pokrok byla nazvána<br />
podle stejnojmenného malolomu,<br />
který v letech 1955 až 1981<br />
v těsném sousedství Duchcova provozoval<br />
těžbu uhlí. Dobývací prostor<br />
lomu Pokrok měl rozlohu 460 ha.<br />
Během aktivní báňské činnosti se<br />
zde vytěžilo zhruba 30 mil. tun uhlí.<br />
Po ukončení těžby se do prostoru<br />
poznamenaného důlní činností začaly<br />
ukládat skrývkové hmoty ze<br />
severního křídla Velkolomu Maxim<br />
Gorkij (Doly Bílina). Už v roce 1987<br />
byla zbytková jáma lomu Pokrok<br />
zaplněna a začal se přesypávat<br />
okolní terén. Byly tak zahlazovány<br />
stopy předešlé důlní činnosti<br />
mezi městem Duchcov a bývalou<br />
obcí Hrdlovka. Celé těleso výsypky<br />
Pokrok vytvořil jediný zakladač<br />
ZP 10 000/Z 81, který sem zakládal<br />
nadloží z prvního skrývkového řezu.<br />
V únoru 2010 byl provoz výsypky<br />
ukončen. Celkem sem bylo v letech<br />
1982 až 2010 uloženo 260 mil. m 3<br />
skrývkových hmot.<br />
12/13<br />
Nově vybudované odchytové molo na vodní ploše Jana se stává vyhledávaným místem duchcovských rybářů.
svět dolů<br />
Hnědouhelný Belchatów<br />
Každé tři roky se stává provinční Belchatów uprostřed Polska skutečným<br />
hlavním městem světového hnědouhelného hornictví. Letos v dubnu<br />
se tady konal už VII. mezinárodní kongres pod heslem „Role a místo<br />
hnědého uhlí ve světové energetice 21. století“. Pečlivě připravená<br />
jednání kongresu přivedla do Belchatówa více než 350 delegátů<br />
(z toho 60 zahraničních) z renomovaných hnědouhelných společností,<br />
vědeckotechnických center a vysokoškolských institucí. Silná byla<br />
přítomnost konstruktérů a výrobců strojů a zařízení pro povrchovou těžbu<br />
hnědého uhlí. Přes 40 firem předvedlo své expozice během doprovodné<br />
výstavy. V Belchatówě nemohli chybět představitelé Severočeských dolů,<br />
jejichž pravidelné aktivní úč<strong>as</strong>ti si organizátoři kongresu velmi váží.<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Má hnědé uhlí budoucnost?<br />
Na tuto otázku se snažily odpovědět<br />
diskuse a závěry VII. mezinárodního<br />
kongresu v Belchatowě (11.–13.<br />
dubna <strong>2011</strong>). Hnědé uhlí jak v Polsku,<br />
tak ve světě, zaujímá dosud pevné<br />
místo v ekonomickém rozvoji. Dlouhodobě<br />
plní úlohu strategického<br />
paliva a garantuje energetickou bezpečnost.<br />
Proto je neobyčejně důležité<br />
mluvit o budoucnosti hnědouhelného<br />
hornictví a energetiky, zejména<br />
v kontextu rozvoje nových uhelných<br />
Exkurze v největší polské hnědouhelné<br />
elektrárně Belchatów (zleva: Vratislav Ondráček,<br />
Tomáš Hamerník a Martin Kroupa).<br />
technologií a boje proti klimatické<br />
změně. Hnědouhelné hornictví nijak<br />
nezpochybňuje negativní roli připisovanou<br />
pevným palivům, včetně hnědého<br />
uhlí, které při významném podílu<br />
na produkci elektřiny přispívá stejným<br />
podílem k růstu emisí CO 2<br />
.<br />
V kontextu situace v elektrárně Fukušima<br />
dochází k přehodnocování postoje<br />
k jaderné energetice a sám předseda<br />
Evropského parlamentu Jerzy Buzek<br />
nedávno oficiálně prohlásil, že je nanejvýš<br />
účelné zvážit návrat k pevným<br />
palivům, samozřejmě s uplatněním nových<br />
metod sekvestrace CO 2<br />
. A Polsko,<br />
jehož ekonomika se o uhlí opírá, s nimi<br />
spojuje velké naděje. Všichni delegáti<br />
kongresu se shodli na tom, že uhelný<br />
průmysl dnes musí řešit následující<br />
problémy: zachování dostupnosti surovinové<br />
základny, zachování konkurenční<br />
výhody nízkých nákladů, zvládnutí<br />
a zavedení čistých uhelných technologií.<br />
Každý z těchto problémů představuje<br />
velkou výzvu.<br />
Polští delegáti na kongresu vyslovili<br />
obavy, zda jsou akce související<br />
s vývojem a n<strong>as</strong>azením moderních<br />
uhelných technologií, především CCS<br />
(zachycování a ukládání emisí CO 2<br />
ze<br />
spalin elektráren) skutečně úspěšné.<br />
Tempo přijímání regulačních opatření<br />
EU v obl<strong>as</strong>ti ochrany klimatu se stále<br />
zrychluje a pravděpodobnost, že<br />
jejich závaznost zůstane omezena či<br />
č<strong>as</strong>ově posunuta, se systematicky<br />
zmenšuje. Stejně tak ubývá naděje na<br />
to, že se v Polsku podaří připravit odpovídající<br />
technická řešení, která by<br />
pomohla obyvatelstvu i celé ekonomice<br />
vyhnout se nadměrně vysokým<br />
cenám elektřiny.<br />
Velmi inspirující byl proto referát<br />
představitelů vlády australského<br />
státu Victoria, jenž je největším energetickým<br />
trhem Austrálie založeném<br />
na spalování hnědého uhlí. Vláda ve<br />
Victorii má n<strong>as</strong>tavenu j<strong>as</strong>nou strategii<br />
technologických inovací v energetice<br />
a až dosud vynaložila přes 390 mil. A$<br />
do vývoje nových uhelných technologií,<br />
včetně vysušování, zplyňování<br />
a zkapalňování. Kromě toho výrazně<br />
podpořila přímo více než 2 mld. A$<br />
konkrétní „vlajkový“ program CCS<br />
s ukládáním CO 2<br />
do hlubin moře.<br />
Rekultivace a krajina po těžbě<br />
Téma rekultivace a tvorby nové krajiny<br />
po povrchové těžbě hnědého uhlí<br />
bylo přitažlivé pro celou řadu autorů<br />
referátů. Polští odborníci prezentovali<br />
na vybraných příkladech směry<br />
rekultivací preferované pro konkrétní<br />
podmínky. Polská norma „Povrchové<br />
dobývání. Rekultivace. Obecné směry<br />
projektování“ zahrnuje rovněž pojem<br />
a kategorii „speciální rekultivace“,<br />
což poněkud mění dosavadní pojetí.<br />
Do této nové kategorie se zařazují ty
eferáty o minulosti, přítomnosti a budoucnosti<br />
revitalizace Radovesické<br />
výsypky (spoluautory byli za SD<br />
Vratislav Ondráček a Jiří Brabenec)<br />
a o biodiverzitě fauny v krajině po těžbě<br />
(autorů z ČZU Praha).<br />
14/15<br />
Povrchový hnědouhelný důl<br />
Belchatów<br />
Úč<strong>as</strong>tníci kongresu navštívili lokality<br />
KWB Belchatów, který patří do největší<br />
polské energetické skupiny PGE.<br />
Dobývací pole Belchatów, kde byla<br />
těžba zahájena koncem roku 1980,<br />
bude exploatováno do roku 2019, při<br />
objemech roční těžby kolem 38,5 mil.<br />
tun. Jeho prodloužením je pole Szczerców,<br />
kde se hnědé uhlí těží od<br />
roku 2009, dle předpokladů do roku<br />
2038. Lokalita Szczerców je schopna<br />
poskytnout roční výkon až 36,5 mil.<br />
tun. Zbytkové jámy Belchatów i Szczerców<br />
se v budoucnu přemění na jezera<br />
s rekreačním zázemím. Lesnická<br />
rekultivace vnější výsypky Belchatów<br />
(1 500 ha) byla dokončena v roce 1994.<br />
Díky moderní těžbě hnědého uhlí se<br />
během více než 30 uplynulých let kdysi<br />
ospalá obec Belchatów stala dynamicky<br />
se rozvíjejícím městem, známým<br />
nejen v Polsku, ale i v zahraničí.<br />
text a foto: Tomáš Vrba<br />
Vladimír Andrášek a Jiří Tischler<br />
na vyhlídce dolu Belchatów.<br />
Autoři prezentovaného referátu o Radovesické<br />
výsypce (zleva: Michal Řehoř z VÚHU,<br />
Vratislav Ondráček a Jiří Brabenec z SD).<br />
rekultivace, jež mají jiné cíle než tradiční<br />
rekultivace zemědělské, lesnické,<br />
vodohospodářské a komunální (ke<br />
komunálním formám patří například<br />
parky, zeleň, sportoviště, rekreační<br />
zóny). V prezentacích doslova zaznělo,<br />
že právě v obl<strong>as</strong>ti popularizace<br />
a uplatnění jiných než tradičních směrů<br />
rekultivací se polské hnědouhelné<br />
hornictví musí ještě hodně snažit, aby<br />
se vyrovnalo sousedním zemím – Německu<br />
a Česku.<br />
Z německých referátů nejvíce zaujal<br />
popis nové koncepce obnovy území<br />
z<strong>as</strong>aženého povrchovým dobýváním<br />
hnědého uhlí v Porýní. Projekt pod<br />
názvem TERRA NOVA realizuje společnost<br />
RWE Power ve spolupráci<br />
s třemi konkrétními obcemi. Tito partneři<br />
se dohodli na tom, že téma energetiky,<br />
které je a ještě dlouho bude<br />
s regionem bytostně spojené, bude<br />
do procesu obnovy začleněno – nikoli<br />
jako tradiční muzeum, nýbrž jako unikátní<br />
„Technologická zahrada“. Česká<br />
rekultivační škola byla z<strong>as</strong>toupena<br />
Na staveništi nového bloku elektrárny Belchatów (zleva: Jiří Tischler, Miloslav Míchal a Pavel Smatana).
velkostroje pro povrchové dobývání<br />
K 2 000/K 101:<br />
Rýpadlo bílinské skrývce namíru<br />
1 2<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong>
Na pěti skrývkových řezech Dolů Bílina odtěžuje nadloží celkem pět<br />
kolesových rýpadel. Kromě tří velkostrojů řady KU 800, které jsou početně<br />
z<strong>as</strong>toupeny také ve všech tuzemských hnědouhelných dolech, jsou<br />
zde n<strong>as</strong>azeny ještě dva originální velkostroje, jež byly vyvinuty namíru<br />
specifickým podmínkám bílinské skrývky. Zatímco pro těžbu v nejvyšších<br />
řezech bylo zkonstruováno největší rýpadlo v ČR – K 10 000/K 74, na<br />
opačném konci skrývkového provozu, na nejnižším pátém řezu, se<br />
úspěšně vypořádává s obtížnými geologickými podmínkami další<br />
unikátní stroj: K 2 000/K 101. Bez větších problémů zde už čtyřiadvacet<br />
let zvládá nástrahy v podobě nadměrného výskytu pískovcových poloh<br />
nebo skluzů bloků zeminy. K 2 000/K 101 má originální konstrukci<br />
s řadou progresivních řešení. Během svého dosavadního působení<br />
odtěžil tento výlučný stroj více než 180 mil. m 3 skrývkových hmot.<br />
16/17<br />
3<br />
Obtížně těžitelné nadloží<br />
si vyžádalo rýpadlo nové generace<br />
Od počátku 80. let bylo zřejmé, že<br />
si narůstající mocnost nadloží Dolů<br />
Bílina vyžádá n<strong>as</strong>azení dalších velkostrojů<br />
(v roce 1984 bylo uvedeno do<br />
provozu KU 800.19/K 98 a v roce 1987<br />
KU 800.18/K 99). Kromě zvyšujícího se<br />
příkryvného poměru se stále č<strong>as</strong>těji<br />
v porubní frontě vyskytovalo obtížně těžitelné<br />
nadloží, především pevné pískovcové<br />
polohy. Logicky vznikl požadavek<br />
na robustní rýpadlo s větší rozpojovací<br />
silou. Výroba prvního tuzemského rýpadla<br />
s nevýsuvným kolesovým výložníkem,<br />
housenicovým podvozkem,<br />
drtičem, unikátní skořepinovou spodní<br />
stavbou a teleskopickým nakládacím<br />
výložníkem byla tenkrát řešena jako<br />
státní úkol. Výrobcem byly Uničovské<br />
strojírny, tehdejší tradiční dodavatel<br />
kolesových rýpadel. Absolutní novinku<br />
mezi českými dobývacími stroji představoval<br />
teleskopický spojovací most, který<br />
umožňuje snadné n<strong>as</strong>tavení přesypu na<br />
dálkovou pásovou dopravu. Při návrhu<br />
K 2 000 se vycházelo z konkrétních<br />
zkušeností rýpadel KU 800 a K 10 000<br />
na bílinské skrývce. Koleso K 2 000 je<br />
bezkomorové, o průměru 13,17 m, s 15<br />
korečky. Namísto kráčivého hydraulického<br />
podvozku, který mají rýpadla řady<br />
KU 800, bylo nové rýpadlo K 2 000 opatřeno<br />
housenicovým podvozkem (šest<br />
housenic sdružených do dvojic zajišťuje<br />
tříbodové podepření stroje), jenž umožňuje<br />
těžbu i během pojezdu a lépe vyhovuje<br />
robustní konstrukci celého rýpadla.<br />
Celková hmotnost činí 5 700 t (o tisíc tun<br />
více než KU 800). O tom, že K 2 000 je<br />
určeno do nejobtížnějších partií nadloží<br />
na nejnižším skývkovém řezu bezprostředně<br />
nad uhelnou slojí, svědčí jeho<br />
pozoruhodná měrná rozpojovací síla<br />
168 kN/m (oproti 120 kN/m u KU 800).<br />
Milníky provozu K 2 000/K 101<br />
Rýpadlo K 2 000/K 101 splnilo očekávání.<br />
Nejenže se výborně vypořádalo<br />
s obtížně těžitelným nadložím, ale během<br />
dosavadní 24leté kariéry na DB ho<br />
nez<strong>as</strong>tihla žádná fatální nehoda nebo<br />
porucha, která by si vyžádala jeho delší<br />
vyřazení z provozu. V prvním roce svého<br />
n<strong>as</strong>azení (1987) začínalo K 2 000 na druhém<br />
skrývkovém řezu. Postupně bylo<br />
přetransportováno až na vl<strong>as</strong>tní místo<br />
svého určení, na nejnižší skrývkové<br />
řezy. Nejprve na čtvrtý a od roku 1998<br />
na pátý. Vždy tvořilo prostřednictvím<br />
dálkové pásové dopravy šíře 1 800 mm<br />
vedené přes Severní svahy technologický<br />
celek se zakladačem ZPD 8 000/Z 98,<br />
který zakládá na spodní etáži vnitřní výsypky.<br />
První větší porucha se objevila až<br />
po dvou letech provozu, když se v roce<br />
1989 musela opravit kulová dráha otoče<br />
horní stavby. Později (2001) vlivem stále<br />
se zhoršujících dobývacích podmínek,<br />
byla rekonstruována špička kolesového<br />
výložníku. Pro zvýšení výkonnosti byl<br />
použit nový pohon kolesa (původní pětici<br />
315 kW motorů nahradily dva šestipólové<br />
elektromotory o výkonu 1 000 kW<br />
s napájením frekvenčními měniči s regulací<br />
otáček). Plánovaná generální oprava<br />
probíhala během prvního pololetí roku<br />
2005, to už K 2 000/K 101 vytěžilo celkově<br />
přes 137 mil. m 3 skrývkových hmot.<br />
Generálka probíhala na montážním místě<br />
Jana a prováděla ji firma Prodeco.<br />
Nově velkostroj získal centrální mazací<br />
1 Dvourotorový drtič je umístěný ve spodní stavbě rýpadla; vzdálenost mezi rotory je seřiditelná.<br />
2 Odstraňování pískovců za pomoci důlně doplňkové mechanizace – typický jev na pátém skrývkovém řezu.<br />
3 Utržení kabiny řidiče způsobil v roce 2009 mohutný sesuv těženého bloku. Řidiči se naštěstí nic nestalo.
velkostroje pro povrchové dobývání<br />
systém, nové kompresory a pohony mezip<strong>as</strong>u<br />
a vysýpacího p<strong>as</strong>u, novou kabinu<br />
řidiče, centrální průmyslový vysavač pro<br />
údržbu rozvoden, dílen a kabin posádky.<br />
Nové technické řešení se týkalo uložení<br />
a uchycení ložiska otěrového prstence<br />
tak, aby se do budoucna při jeho výměně<br />
nemuselo demontovat koleso z výložníku.<br />
Velkým úspěchem bylo rekordně<br />
krátké odstranění škod způsobených<br />
sesuvem řezu na špičku kolesového<br />
výložníku v roce 2009. M<strong>as</strong>iv zeminy<br />
tehdy vysunul horní stavbu z kulové dráhy.<br />
Jejímu převrácení tenkrát zabránily<br />
otočové převodovky. Díky důmyslnému<br />
řešení odborníků z SD – 1. strojírenská<br />
a šikovnosti posádky se podařilo hrozivě<br />
vypadající následky havárie odstranit<br />
během pouhých 19 dnů. Unikátní byla<br />
také výměna kuželů řiditelných housenic,<br />
která proběhla v roce 2009 přímo<br />
na pátém skrývkovém řezu. Ojedinělým<br />
kabina posunuta o 7,5 m blíže ke středu<br />
velkostroje.<br />
K 2 000/K 101 pohledem mechanika<br />
Miroslava Tamáše<br />
„Na K 2 000 znám každý šroubek,“<br />
říká jakoby s nadsázkou Miroslav Tamáš.<br />
Po čtvrtstoletí které zde působí,<br />
má určitě pravdu. Už v roce 1986 se<br />
úč<strong>as</strong>tnil jeho montáže. Postupně prošel<br />
všemi profesemi obsluhy rýpadla,<br />
až se stal v roce 1993 řidičem. Poslední<br />
tři roky je mechanikem K 2 000/K 101.<br />
A jak hodnotí tento velkostroj? „Koncepce<br />
našeho bagru byla ve své době<br />
naprosto ojedinělá. Navíc se povedla<br />
také jeho montáž, takže s ním na rozdíl<br />
od prototypů jiných rýpadel nebyly problémy<br />
ani během zkušebního provozu.<br />
V těžkých podmínkách pátého skrývkového<br />
řezu obstálo na jedničku. Dobré<br />
výkony nedělá jen kvalitní technika,<br />
4<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Technické parametry rýpadla K 2 000/K 101<br />
Teoretický výkon 5 500 m 3 /h<br />
Měrná rozpojovací síla<br />
168 kN/m<br />
Obvodová síla na kolese<br />
1 250 kN (max.)<br />
Výkon kolesa<br />
2 × 1 000 kW<br />
Průměr kolesa/počet korečků 13,17 m/15<br />
Celková hmotnost<br />
5 700 t<br />
postupem se podařilo naklonit rýpadlo<br />
tak, aby vznikl mezi podvozkem a spodní<br />
stavbou zhruba 30 cm prostor nutný<br />
pro výměnu popr<strong>as</strong>kaných kuželů<br />
housenic. Aby se při případném dalším<br />
skluzu bloku svahu zabránilo poškození<br />
kabiny řidiče, byla v loňském roce nová<br />
ale také obsluha. Jsem rád, že jsme<br />
na našem bagru měli a máme výborné<br />
posádky. Díky nim jsme schopni každý<br />
rok průměrně odtěžit 8 mil. m 3 skrývky<br />
v řezu s nadměrným výskytem tvrdých<br />
pískovcových poloh.“<br />
text a foto: Tomáš Vrba<br />
4 Mechanik K 2 000/K 101 Miroslav Tamáš na sýpce kolesa.<br />
5 Řidič grafu 1A František Glos.<br />
6 František Hradecký, zástupce řidiče, sbíral na K 2 000 cenné zkušenosti.<br />
Využije je na novém rýpadle KK 1 300, kam přechází.<br />
7 Klapkař Stanislav Kotek.<br />
8 Posádka grafu 1A s mechaniky K 2 000/K 101 (zleva): Miroslav Tamáš, mechanik velkostroje, Stanislav<br />
Kotek, klapkař, František Hradecký, zástupce řidiče, František Glos, řidič, Stanislav Dvořák, zámečník,<br />
Radek Tůma, strojník, Miroslav Petr, elektromechanik a elektrikáři Rudolf Gabriel a Václav Honc.<br />
6
5<br />
8<br />
18/19<br />
7
Pracovní den Martina Kroupy<br />
technika rekultivací DNT<br />
Mladý krajinný inženýr patří do sedmičlenného týmu, který se na DNT zabývá přípravou<br />
a realizací veškerých rekultivačních ploch. O tom, že tušimické rekultivace patří v obl<strong>as</strong>ti<br />
zahlazování vlivů důlní činnosti k absolutní špičce, jsme se přesvědčili také během<br />
jednoho letního pracovního dne technika zdejších rekultivací Martina Kroupy.<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
V lese se cítím jako doma<br />
„I když celý život žiji v Klášterci nad<br />
Ohří, už od dětství jsem pobýval velmi<br />
č<strong>as</strong>to v lese. Otec byl totiž aktivním<br />
nimrodem. Kladný vztah k přírodě byl<br />
patrný z výběru střední školy (studoval<br />
jsem Střední lesnickou školu ve Žluticích),<br />
a následné vysoké školy. V roce<br />
2005 jsem absolvoval Mendelovu zemědělskou<br />
a lesnickou univerzitu v Brně,<br />
Fakultu lesnickou a dřevařskou. Mým<br />
oborem bylo krajinné inženýrství. Po<br />
státnicích jsem n<strong>as</strong>toupil do odboru<br />
životního prostředí na chomutovském<br />
magistrátu. Brzy jsem přijal nabídku<br />
Severočeských dolů, kde od října 2007<br />
působím jako technik rekultivací DNT<br />
v odboru přípravy území a rekultivací,“<br />
rekapituluje Martin Kroupa.<br />
Tvorba krajiny po důlní<br />
činnosti DNT v praxi<br />
Rekultivace se na DNT chápou jakou<br />
součást aktivní báňské činnosti. Úspěšně<br />
zde pokračují v dlouholeté tradici.<br />
Vždyť mezi vůbec první rekultivační práce<br />
v rámci celého revíru patřilo v 50. letech<br />
zalesňování poklesů a odvalů po<br />
hlubinné těžbě v dnes již zaniklé obci<br />
Naší, nedaleko Chomutova. Od té doby<br />
zde vykazují rekultivační práce pozoruhodné<br />
výsledky. Ke konci minulého roku<br />
bylo na DNT dokončeno 1 739 ha rekultivovaných<br />
ploch. Letos zde mají rozpracované<br />
rekultivační práce na ploše téměř<br />
tisíc hektarů. Dodržení plánovaných záměrů<br />
má na starosti mimo jiné také technik<br />
Martin Kroupa. „Jako hlavní dozor<br />
investora se podílím na přípravě území<br />
(patří sem uvolňování předpolí a skrývka<br />
ornice), na technických a biologických<br />
rekultivacích. Spolupracuji také při projektování<br />
dokumentace plánovaných rekultivací<br />
na naší lokalitě. Pravidelně jsem<br />
v kontaktu s odborníky z vysokých škol<br />
a výzkumných ústavů, kteří dlouhodobě<br />
monitorují výsledky našeho úsilí. Zhruba<br />
tři tisíce hektarů rekultivovaných ploch<br />
se využívají pro myslivost. Dohled nad<br />
plněním nájemních smluv s mysliveckými<br />
sdruženími patří také mezi moje povinnosti,“<br />
doplňuje Martin Kroupa.<br />
Tenhle les vyrostl na bývalé výsypce<br />
Také dnes Martin Kroupa začíná svůj<br />
pracovní den krátce před šestou ve<br />
své kanceláři v administrativní budově<br />
DNT. Po vyřízení nezbytné úřední<br />
agendy přichází Jiří Král, zástupce vedoucího<br />
střediska z dceřiné společnosti<br />
SD – Rekultivace, která provádí většinu<br />
rekultivačních prací na DNT. Oba pak<br />
odjíždějí do terénu na důkladnou operativní<br />
prohlídku. Přes ochranné lesní pásy<br />
u obce Březno se dostávají na novou<br />
vyhlídku na Severních svazích, kde si<br />
upřesňují další plánovaný postup prací.<br />
Červen je měsícem, kterému na rekultivovaných<br />
výsypkách dominuje vyžínání.<br />
Jinak tomu nebylo ani na ochranných<br />
valech u Černovic. Zde se seznamují<br />
se stavem úhynů vysazených stromů.<br />
V projektu se počítá během prvního<br />
roku od vysazení s 20% úhynem. „I přes<br />
relativně suché jaro, skutečnost tomu<br />
odpovídá,“ konstatuje Martin Kroupa.<br />
V horkém poledním slunci přijde vhod<br />
stín stromů lesnické rekultivace Merkur<br />
I. Právě tehle hustý a zdravý les byl<br />
zakládán zhruba v době, kdy se Martin<br />
Kroupa narodil. „Přál bych si, aby také<br />
po naší rekultivační práci zůstala taková<br />
krajina po těžbě, kde bude rozdíl mezi<br />
tou původní, nedotčenou báňským<br />
provozem, a nově vzniklou jen velice<br />
malý nebo žádný. Nově vzniklá krajina<br />
pak bude dobře plnit nejen funkci ekologickou,<br />
ale i společenskou. K tomu<br />
náš společný rekultivační koncept a cíl<br />
směřuje a doufejme, že budeme úspěšní.“<br />
Ve dvě hodiny odpoledne se vracíme<br />
zpátky do kanceláře. Nám skončila<br />
zajímavá exkurze po tušimických rekultivacích<br />
a našemu průvodci jeden horký<br />
letní pracovní den.<br />
text a foto: Tomáš Vrba
pracovní den<br />
20/21<br />
08:00 09:30<br />
U jedné z menších vodních ploch v rekultivovaném území<br />
Prunéřov X se Martin Kroupa setkává s jedním z jejích obyvatel –<br />
nutrií. Žije zde už druhým rokem a všichni ji říkají Vydrýsek.<br />
Letos na jaře byly na Severních svazích dokončeny dvě vyhlídky.<br />
Na té menší si Martin Kroupa s Jiřím Králem a nezbytnou mapou<br />
upřesňují budoucí postup rekultivačních prací v této lokalitě.<br />
10:45 11:00<br />
S Růženou Lavrincovou, předačkou čety pracovníků biologických<br />
rekultivací, na ochranném protihlukovém valu u obce<br />
Černovice během sledování postupu vyžínacích prací.<br />
Kontrola postupu vyžínání na Černovickém ochranném valu;<br />
s křovinořezem pracuje Zuzana Kučerová.<br />
12:00 14:00<br />
Zdařilá lesnická rekultivace na bývalé výsypce Merkur byla založena<br />
zhruba v době, kdy se Martin Kroupa narodil. Dnes tady voní zdravý<br />
les, jehož atraktivitu ještě dotváří okolní menší vodní plochy.<br />
Zaparkováním služebního auta u administrativní budovy<br />
v Tušimicích končí Martinovi Kroupovi dnešní pracovní den.
takoví jsme byli<br />
LIBUŠE BENNOVÁ<br />
figurantka oddělení měřictví a geologie DB<br />
Zajišťování komplexních<br />
měřicko-geologických služeb<br />
na Dolech Bílina se provádí za<br />
pomoci nejmodernější měřicí<br />
techniky. Pro zpracování<br />
digitálních map a modelů<br />
terénu zde používají leteckou<br />
fotogrammetrii, dvoufrekvenční<br />
GPS a samozřejmě výkonnou<br />
výpočetní techniku. I přes<br />
neustálý rozvoj techniky je však<br />
práce figurantů stále zapotřebí.<br />
Libuše Bennová je této profesi<br />
věrná už tři desítky let.<br />
1986<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Do měřictví mě přivedla náhoda<br />
Ve vzpomínkách paní Bennové se<br />
vracíme na počátek 80. let, kdy jí končila<br />
druhá mateřská dovolená a ona<br />
začala přemýšlet, kam n<strong>as</strong>toupí. Jako<br />
vyučená kuchařka měla možnost vrátit<br />
se do některé bílinské kuchyně veřejného<br />
stravování. Náhodou se ale od<br />
švagrové Hany Choutkové, tehdejší<br />
sekretářky výrobního ředitele Dolů<br />
Julia Fučíka, dozvěděla, že se v odboru<br />
hlavního měřiče a geologa uvolnilo<br />
místo. „V roce 1982 jsem n<strong>as</strong>toupila do<br />
měřictví jako figurantka – geofyzikální<br />
pracovnice. Musím se přiznat, že jsem<br />
do té doby šachtu ani měřictví vůbec<br />
neznala. Nová práce mě zaujala. Byla<br />
jsem téměř každý den a za každého<br />
poč<strong>as</strong>í venku. To mi ale vůbec nevadilo.<br />
Tenkrát jsem nosila na zaměřování<br />
těžké nivelační latě, které se rozkládaly<br />
až do délky čtyř metrů. Nyní používám<br />
lehkou hliníkovou tyč se zrcátkem. Také<br />
naše pracovní obuv a oblečení měly<br />
daleko do dnešního stylu. Místo nepromokavé<br />
bundy jsme navlékali vaťáky,<br />
které v dešti nepříjemně ztěžkly. Také<br />
kvalita terénních aut, jež používáme<br />
na cestách po dobývacích prostorech,<br />
se nesrovnatelně zlepšila. Postupně<br />
jsem se perfektně zorientovala nejen<br />
v aktivním báňském provoze, ale také<br />
v předpolí lomu a na obou vnějších výsypkách.<br />
Navíc, tenkrát v měřictví pracovala<br />
bezvadná parta lidí. A protože<br />
jsme byli aktivními členy brigády socialistické<br />
práce, užili jsme si spoustu<br />
legrace a zábavy. Dodnes na to ráda<br />
vzpomínám. Náš kolektiv, jak se tenkrát<br />
říkalo, byl zhruba dvacetičlenný<br />
a to včetně deseti figurantů. Nyní jsme<br />
už jen tři,“ bilancuje Libuše Bennová.<br />
Jako první znám mocnost uhelné<br />
sloje a složení nadloží<br />
To může s trochou nadsázky říct paní<br />
Bennová. Pravidelně totiž jezdí s geology<br />
profilovat technologické vrty do<br />
lomu i na skrývku a hydrogeologické<br />
vrty do předpolí budoucího postupu<br />
lomu. „Jsem přímo u vrtů a jako první<br />
zapisuji výsledky geologického průzkumu<br />
a připravuji prvotní evidenci strategických<br />
dat o mocnosti sloje a složení<br />
nadloží. Geologické vrty pak ještě vytyčuji<br />
na skrývkových řezech, aby jejich<br />
části nepoškodily kolesa rýpadel.<br />
V lomu z<strong>as</strong>e pomáhám se vzorkováním<br />
a prvotní evidencí uhelné<br />
sloje,“ říká Libuše Bennová. Pohybuje<br />
se v prostoru zhruba 60 km 2 , což zahrnuje<br />
nejen území hnědouhelného lomu,<br />
ale také vnitřní výsypku a vnější výsypky<br />
Pokrok a Radovesice. Tam všude se<br />
podílí na kl<strong>as</strong>ických měřických pracích,<br />
zaměřuje a vytyčuje body požadované<br />
jednotlivými provozy. „Škála mojí práce<br />
je pestrá. Od vytyčování p<strong>as</strong>ovek,<br />
dobývacích prostorů všech velkostrojů,<br />
zaměřování předpolí či rekultivovaných<br />
ploch, až po skládání hotových map.<br />
Příští rok budu v měřictví už třicet let.<br />
Práce mě stále těší, mám tady výborné<br />
kolegy a kolegyně. Dění na Dolech<br />
Bílina mi není lhostejné. Jsem organizovaná<br />
v odborové organici č. 6, kde<br />
mám funkci úsekové důvěrnice našeho<br />
odboru a jsem také členkou stravovací<br />
komise,“ doplňuje paní Bennová.<br />
text a foto: Tomáš Vrba
hornické tradice<br />
Skok po stodvaadvacáté,<br />
po sedmé v Chomutově<br />
22/23<br />
Událost, na kterou se těší stále více aktivních příslušníků a a sympatizantů<br />
hornického stavu a hornických tradic, hostil v krátkém č<strong>as</strong>ovém období,<br />
už posedmé Chomutov. Posedmé pořadatelem nebyl nikdo jiný než<br />
akciová společnost Severočeské <strong>doly</strong> se sídlem právě v Chomutově. Zcela<br />
zaplněný sál Městského divadla a zájem být „při tom“, mluvil za vše.<br />
O vl<strong>as</strong>tním rituálu a o všem co mu<br />
předchází, bylo napsáno v minulosti<br />
snad už všechno. Noví jsou vždy adepti<br />
hornického stavu z řad vybraných studentů<br />
Vysoké školy báňské – Technické<br />
univerzity Ostrava, VIP osobností a také<br />
někteří noví členové prezidiální tablice.<br />
Nové je samozřejmě i pořadí Skoku přes<br />
kůži.<br />
Letos mezi „VIP skokany“ byli preferováni<br />
nejvyšší představitelé místní<br />
samosprávy, od hejtmanky Ústeckého<br />
kraje Jany Vaňhové a primátora města<br />
Chomutova Jana Mareše až po starosty<br />
obcí ležících na hranicích dolového území<br />
Dolů Bílina a Dolů Nástup Tušimice.<br />
Váženým hostem byl ministr průmyslu<br />
a obchodu ČR Martin Kocourkek. Mezi<br />
významné skokany se zařadil i Josef<br />
Hora, starosta města Chodova – pořadatele<br />
letošního, již patnáctého, Setkání<br />
hornických měst a obcí České republiky.<br />
V čestném předsednictvu, kromě již<br />
jmenovaných, významné místo zaujali<br />
děkan Hornicko-geologické fakulty VŠB<br />
– TU Ostrava Vladimír Slivka, pedagogové<br />
Robert Kořínek a Otakar Krajník,<br />
zástupci báňských akademií z Ukrajiny<br />
a z Polska, předseda Českého<br />
báňského úřadu Ivo Pěgřímek, generální<br />
ředitel a předseda představenstva SD<br />
Jan Demjanovič, předseda OBÚ v Mostě<br />
Dušan Havel. Mnohé potěšila přítomnost<br />
nestora Státní báňské správy českého<br />
hornictví – Romana Makaria.<br />
Mezi přítomnými pomalu nebylo člověka,<br />
který by nebyl významným představitelem<br />
nebo činitelem ve firmách<br />
spadajících pod horní zákon či v hornických<br />
a hutnických spolcích České<br />
republiky, na Vysoké škole báňské v Ostravě<br />
a v dalších institucích. Za všechny<br />
lze připomenout Vladimíra Roučka,<br />
Petra Kolmana, primátora města Mostu<br />
Vl<strong>as</strong>timila Vozku, profesora Vl<strong>as</strong>timila<br />
Hudečka, docenta Milana Mikoláše,<br />
Jaroslava Jiskru, Pavla Berana, Jiřího<br />
Radostu, Miroslava Šť<strong>as</strong>tného, Pavla<br />
Davida … Úž<strong>as</strong>né je zapojení přátel ze<br />
Slovenské republiky vedených hlavným<br />
štátnym radcom pre legislativu na Ministerstvu<br />
hospodárstva SR Dušanem<br />
Vilímem. Kdyby se někdy uděloval titul<br />
či hodnost Velmistra Cechu hornického,<br />
pak by si ji bezpochyby jako první<br />
z<strong>as</strong>loužilo Slavné vysoké a neomylné<br />
prezídium, po léta ztělesněné, panem<br />
profesorem Pavlem Prokopem. Rok od<br />
roku je pro něho těžší a těžší, s brilantností<br />
jemu vl<strong>as</strong>tní, provázet podvečerem<br />
a večerem při stále hlučnějším osazenstvu<br />
sálů.<br />
Kolegové a kolegyně, vnímejme do<br />
budoucna Skok přes kůži jako nejvýznamnější<br />
hornickou slavnost roku.<br />
Vzpomeňme na okamžiky, kdy jsme skákali<br />
my a čím mimořádným pro nás tato<br />
událost byla. Dopřejme stejný zážitek<br />
také těm, kteří jdou po nás.<br />
„Stodvaadvacátý“ je minulostí a z<strong>as</strong>louží<br />
si právem přívl<strong>as</strong>tek – zdařilý.<br />
Obrovským překvapením pro přítomné<br />
bylo po léta neslýchané sdělení, že již<br />
dnes je znám pořadatel a místo konání<br />
příštího skoku. Kamarádi, za rok n<strong>as</strong>hle<br />
v Karlově Studánce!<br />
Evropský den horníků a hutníků Heerlen 2012<br />
Heerlen, dříve významné město holandského kamenouhelného<br />
hornictví, těžby rud a jejich zpracování, nacházející se<br />
na trojmezí SRN, Belgie a Nizozemí, se rozhodlo, nedlouho<br />
po znovuobnovení členství Nizozemí v Evropském sdružení<br />
hornických a hutnických spolků, uspořádat tuto mimořádnou<br />
událost. Atraktivitu tohoto místa zvyšovala blízkost korunovačního<br />
města německých císařů a souč<strong>as</strong>ně univerzitního<br />
města Cách a nizozemského Ma<strong>as</strong>trichtu. Dny slavností byly<br />
stanoveny na 13.–15. května. Heerlen je z větší části městem<br />
moderním, s hezky upraveným hornickým muzeem.<br />
Vydařené akce se zúč<strong>as</strong>tnili zástupci Hornické společnosti<br />
podkrušnohorské obl<strong>as</strong>ti a Sdružení hutnických a hornických<br />
spolků ČR.<br />
text: Zdeněk Brázda<br />
foto: Daniel Šeiner, František Fraus
naši zaměstnanci<br />
Kurzy a školení v prvním pololetí <strong>2011</strong><br />
Stejně jako v předešlých letech<br />
věnovala v prvním pololetí<br />
<strong>2011</strong> společnost Severočeské<br />
<strong>doly</strong> pozornost rozvoji svých<br />
zaměstnanců. Tentokrát však<br />
bylo něco trochu jinak. První<br />
pololetí se neslo v duchu<br />
zahájení projektu ZSDNP<br />
(Zaměstnavatelského svazu<br />
důlního a naftového průmyslu)<br />
č. CZ.1.04/1.1.06/52.00033<br />
na zkvalitnění profesního<br />
vzdělávání a zvýšení<br />
adaptability zaměstnanců<br />
na trhu práce, o kterém jsme<br />
vás informovali již v prvním<br />
letošním čísle Hornických listů.<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Za spuštěním prvních kurzů stála<br />
spousta práce. Bylo třeba naplánovat<br />
nejen samotné kurzy a jejich harmonogramy,<br />
ale bylo rovněž nutné vybrat ve<br />
výběrovém řízené vhodné dodavatele,<br />
kteří se budou na vzdělávání zaměstnanců<br />
podílet. Nakonec se vše povedlo<br />
dovést ke zdárnému konci (alespoň<br />
tedy první třetiny, neboť projekt bude<br />
probíhat i v následujících třech letech)<br />
a v dubnu se podařilo zahájit první akci<br />
– kurz pro řidiče velkostrojů. Nedlouho<br />
poté následoval kurz strojníků stavebních<br />
a zemních strojů a skupinu uzavřelo<br />
školení mistrů a revírníků, které navazuje<br />
na dříve konané akce. Proškolit<br />
se nám ve třech kurzech podařilo zatím<br />
39 zaměstnanců. Přestože se může na<br />
první pohled jednat o nepříliš významné<br />
číslo, byla organizace těchto kurzů<br />
zpočátku náročná, neboť jsme vl<strong>as</strong>tně<br />
získávali první zkušenosti s organizací<br />
podobných projektů.<br />
Nicméně se nám za výrazné podpory<br />
ZSDNP zdařilo nalézt ten správný<br />
směr a nyní lze s jistotou konstatovat,<br />
že se zcela jistě nejednalo o kurzy poslední.<br />
V srpnu bude pokračovat školení<br />
<strong>as</strong>istentek a sekretářek, do kurzů<br />
n<strong>as</strong>toupilo na počátku června rovněž<br />
10 uchazečů o řidičské průkazy skupiny<br />
C a D. V průběhu podzimu jsou pak<br />
plánována školení obsluhy MS WORD<br />
a MS Excel, která bychom dle kapacitních<br />
možností rádi zpřístupnili širšímu<br />
spektru zaměstnanců.<br />
Ale nevěnujeme se pouze školením<br />
financovaným z fondů Evropské unie.<br />
Kromě běžných školení, jejichž hlavním<br />
cílem je udržení stávající kvalifikace<br />
zaměstnanců (namátkou lze uvést<br />
například pravidelná školení řidičů či<br />
přezkoušení svářečů, na která připadá<br />
největší podíl našich finančních prostředků),<br />
proběhlo například školení týkající<br />
se ocelových konstrukcí dle ČSN,<br />
školení k obsluze přístrojů GPS, kurzy<br />
vedoucí k získání profesních průkazů řidiče,<br />
interní školení zaměstnanců odboru<br />
přípravy území a rekultivací, odboru<br />
informačních technologií či odboru investic<br />
a technického rozvoje. Samozřejmostí<br />
je pak již tradiční víkendové jazykové<br />
soustředění v RS Sloup v Čechách.<br />
Pro oddělení vzdělávání teď nen<strong>as</strong>tává<br />
žádná okurková sezóna, pracujeme<br />
již pilně na aktivitách na další pololetí.<br />
Do centra pozornosti by se měla dostat<br />
jazyková výuka, která dostála několika<br />
podstatnějších změn, dále pak školení<br />
vedoucích odborů či kurzy určené pro<br />
interní lektory.<br />
text a foto: Markéta Mašková
z odborů<br />
Odborová organizace<br />
pracovníků v hornictví SD – DB<br />
Provozu úpravna uhlí Ledvice<br />
Jak se zmínil souč<strong>as</strong>ný předseda odborové organizace Jan Grim,<br />
organizováno je 90 % zaměstnanců úpravny. „Více by čtenářům<br />
ale určitě pověděl Václav Loutchan, který k poslednímu únoru<br />
sice odešel do důchodu, ale členem odborů je stále,“ doporučil<br />
pan Grim. S Václavem Loutchanem jsme se tedy sešli.<br />
Jakoby to bylo včera, Václav Loutchan<br />
vzpomíná, jak kdysi na MěNV<br />
Duchcov podepisoval učební smlouvu<br />
s úpravnou uhlí. Když se vyučil,<br />
17. července 1967 n<strong>as</strong>toupil do elektrárenské<br />
dílny mistra Kolínského.<br />
Ještě v letech 66–67 začal pracovat<br />
v Závodním klubu Duchcov a jako<br />
dobrovolný pracovník se staral o vše<br />
od elektřiny.<br />
V roce 1971 v období tzv. normalizace<br />
při uskutečňovaných prověrkách<br />
neprošel, ale členem tehdejšího<br />
ROH zůstal. V prosinci 1989 byl<br />
zvolen do závodního výboru a od<br />
2. ledna 1990 n<strong>as</strong>toupil coby předseda<br />
závodního výboru – tehdy ještě<br />
ROH a na konci jara 1990 se ROH<br />
změnilo na FOS (Federální odborový<br />
svaz), který fungoval až do rozdělení<br />
republiky roku 1993.<br />
Odboráři jsou opatrovníci části sociálního<br />
fondu, a tak Václav Loutchan<br />
doplňuje: „Ve svazu PHGN jsem pracoval<br />
v sociálně zdravotní komisi do<br />
roku 2005.“ Dále hovoří o pracovních<br />
podmínkách, hlavně pak žen; zaměstnanci<br />
rozhodně oprávněně dostávají<br />
od odborů možnost třídenních<br />
zájezdů do Krkonoš, pořádají se<br />
zájezdy do Prahy na divadelní představení<br />
a různé koncerty, uskutečňují<br />
se slavnostní aktivy pro dárce krve,<br />
podporují se sportovní aktivity odborářů.<br />
Koncem roku je pravidelně setkání<br />
jubilujících zaměstnanců i těch,<br />
kteří odcházejí do důchodu. Ale na<br />
svoji akci, řekněme „setkání po roce“,<br />
přicházejí i dřívější zaměstnanci.<br />
Z odborářského života pan Loutchan<br />
ještě doplňuje: „Za největší<br />
úspěch odborů považuji, že se dal<br />
zajistit od zaměstnavatele příspěvek<br />
na důchodové pojištění.“ Závěrem<br />
pak dodává: „Mé krédo je - předseda<br />
nekončí tím, že si ve dvě hodiny<br />
odpíchne.“<br />
Před prázdninami ještě připomeňme,<br />
že hlavní doménou odborářů<br />
PÚUL je pořádání dětského letního<br />
tábora v Kralovicích na Plzeňsku.<br />
text a foto: Svatava Brožíková<br />
Letní aktivity odborové<br />
organizace č. 2 v DB<br />
Tradičně bohatou nabídku nejrůznějších<br />
akcí na letošní léto připravila pro<br />
své členy, ale i pro ostatní zaměstnance<br />
Provozu lom odborová organizace<br />
č. 2. Vše odstartoval u příležitosti Mezinárodního<br />
dne dětí tradiční víkend plný<br />
her, soutěží a výletů. Letos se této akce<br />
zúč<strong>as</strong>tnilo 58 dětí, které v rekreačním<br />
středisku ve Sloupu prožily víkend, na<br />
který budou určitě dlouho vzpomínat.<br />
Na ratolesti svých členů nezapomíná<br />
odborová organizace ani během letních<br />
prázdnin. V červenci se pořádá<br />
vodácký tábor Vltava <strong>2011</strong>. Samozřejmostí<br />
jsou pak kl<strong>as</strong>ické tábory v Kralovicích<br />
nebo v Hnačově u Klatov. Pestrá<br />
nabídka letní rekreace v tuzemsku i zahraničí<br />
čeká také dospělé, členy odborů.<br />
Na hlavní sezonu jsou připravena<br />
všechna rekreační střediska v Mladoticích,<br />
Holné a Sloupu. Díky příspěvkům<br />
sociálního fondu jsou ceny pobytů<br />
velmi výhodné. Na podzim uchystali<br />
v odborové organizaci č. 2 novinku,<br />
kterou představuje předseda Vladimír<br />
Bergerhof: „Jedná se o rekondiční pobyt<br />
v rekreačním středisku Bedřichov<br />
v Jizerských horách, který připravujeme<br />
v termínu od 2. do 8. října. Program<br />
je speciálně upraven pro regeneraci<br />
a odstranění následků náročné fyzické<br />
ale i duševní námahy. K znovudobytí<br />
energie pomohou m<strong>as</strong>áže a relaxační<br />
cvičení. Přihlášení probíhá v kanceláři<br />
naší organizace.“<br />
text a foto: Tomáš Vrba<br />
24/25
Jubilant<br />
Petr Král<br />
Petr Král vystudoval Vysokou<br />
školu báňskou v Ostravě, obor lomové<br />
dobývání užitkových surovin.<br />
Prvého července 1977 n<strong>as</strong>toupil<br />
inženýr Král na tehdejší důl Vítězný<br />
Únor v Záluží do oddělení měřictví.<br />
Po likvidaci zmiňovaného dolu přešel<br />
na důl Centrum, kde byl jmenován<br />
hlavním důlním měřičem. Zároveň<br />
vykonával funkci vedoucího<br />
likvidace havárie a velitele závodní<br />
báňské záchranné služby.<br />
Roku 2008 n<strong>as</strong>toupil Petr Král do<br />
Severočeských dolů – Dolů Bílina,<br />
a to do oddělení marketingu. Od<br />
roku 2009 je pověřen jeho řízením.<br />
Vzhledem k předchozí praxi, kdy<br />
například bylo nutno rozhodovat<br />
v kritických, ale třeba i v nepříjemných<br />
situacích, jednat jak s podřízenými<br />
zaměstnanci, tak kolegy, ale<br />
i s externími orgány, to znamená<br />
s OBÚ (Obvodní báňský úřad), naučil<br />
se chápat a rozumět mnoha druhům<br />
psychologie.<br />
Celý život se pan Král zajímá<br />
o sport, hlavně pak o kopanou. Přesto<br />
se zabývá i kulturou, pravidelně<br />
navštěvuje divadelní představení,<br />
také koncerty, rovněž ho zajímají<br />
nejrůznější druhy výstav.<br />
– Proto je dnes hrdý, že může se<br />
svými kolegy připravit scénář na<br />
profesní výstavu v jakémkoli prostoru<br />
a kdekoliv v České republice.<br />
text a foto: Svatava Brožíková<br />
Jubilanti Skupiny SD květen – červen<br />
Pracovního jubilea dosahují v DB:<br />
20 let Krzák Jan řidič velkostroje PS<br />
Chlebný Luděk revírník PS<br />
Bartík Eduard provozní elektrikář PS<br />
Opočenský Vratislav provozní zámečník PS<br />
Hauptman Pavel přestavbář PD PS<br />
Jiráček Miroslav řidič pracovních strojů PS<br />
Frk Jaroslav řidič pracovních strojů PS<br />
Rydl Milan řidič pracovních strojů PS<br />
Smaha Jaroslav řidič PVZ PL<br />
Prieložný Vladimír strojník v úpravně PL<br />
Messnerová Zdeňka vážná PL<br />
Zinekerová Dana vybíračka hlušiny PL<br />
Havlík Václav strojník v úpravně PL<br />
Kovář Roman mistr PL<br />
Mrkvička Miroslav h<strong>as</strong>ič HZS<br />
30 let Štěrba Petr provozní elektrikář PS<br />
Jedlička Josef vedoucí řidič velkostroje PS<br />
Touška Mirek řidič velkostroje PS<br />
Šlapáček Vladimír provozní zámečník PS<br />
Veselý Miroslav vedoucí řidič velkostroje PS<br />
F<strong>as</strong>ner Jiří řidič pracovních strojů PS<br />
Pl<strong>as</strong> Břetislav řidič velkostroje PL<br />
L<strong>as</strong>chek Jan řidič velkostroje PL<br />
Pospíšil Jiří provozní elektrikář PL<br />
Tapšíková Emílie vážná PL<br />
Pirný Jiří provozní zámečník PL<br />
Padevět Pavel provozní zámečník PL<br />
Procházka Miloslav mistr PL<br />
40 let Pešek Petr řidič velkostroje PL<br />
Kovář Vladimír provozní zámečník PL<br />
Pracovního jubilea dosahují v DNT:<br />
20 let Bareš Bronislav provozní zámečník PÚ - ÚDUT<br />
Macků Jiří revírník PÚ - S 2<br />
Strolený Jan provozní zámečník PÚ - S 1<br />
Weinert Josef řidič pracovních strojů PÚ - DDM<br />
Kalabis Jiří měřič OMG<br />
Štipanitz Robert revírník PÚ - S 1<br />
Thum Miroslav strojník v úpravě PÚ - ÚDUT<br />
Helebrandtová Věra technička GIS OMG<br />
Štark Petr řidič silničních motorových vozidel PÚ - DDM<br />
30 let Pobuda Václav řidič velkostroje PÚ - LOM<br />
Franěk Ladislav klapkař PÚ - LOM<br />
Šudrla Antonín zámečník velkostroje PÚ - ÚDUT<br />
Bartoš Jiří revírník PÚ - S 2<br />
Kalinovič Petr vedoucí řidič velkostroje PÚ - S 2<br />
Hýský Václav řidič velkostroje PÚ - S 1<br />
Průša Josef revírník PÚ - LOM<br />
Kosnar Jiří řidič sil. mot. vozidel PÚ - DDM<br />
Pracovního jubilea dosahují ve správě SD:<br />
20 let Král Petr referent marketingu<br />
30 let Burianová Miriam vedoucí personálního odboru DNT<br />
Pracovního jubilea dosahují v SD – Autodoprava, a. s.:<br />
20 let Kadič Jaroslav řidič sil. mot. vozidel provoz Bílina<br />
30 let Kabourek Václav řidič autobusu provoz Bílina<br />
Pracovního jubilea dosahují v SD – Kolejová doprava, a. s.:<br />
20 let Král Jiří vlakvedoucí–vedoucí posunu provoz Tušimice<br />
30 let Dubská Jitka obsluha velínu provoz Tušimice<br />
Pixa Josef obsluha p<strong>as</strong>ů provoz Mělník<br />
Pracovního jubilea dosahuje v SD - 1. strojírenská, a. s.:<br />
40 let Aubrecht Vladimír provozní zámečník provoz Bílina<br />
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské <strong>doly</strong>,<br />
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti<br />
a za odvedenoupráci vyslovuje poděkování.<br />
Rubriku připravují<br />
referentky personálních a sociálních služeb
infomace<br />
Výstavba nových zdrojů ČEZ v Ústeckém kraji<br />
26/27<br />
Do další intenzivní fáze<br />
postoupila realizace<br />
nového hnědouhelného<br />
zdroje v Ledvicích<br />
(660 MW) a na lokalitě<br />
Počerady začala koncem<br />
března výstavba prvního<br />
velkého paroplynového<br />
zdroje (840 MW).<br />
Z výškové budovy kotle ledvické elektrárny<br />
jsou dobývací prostory DB jako na dlani.<br />
Nový zdroj Ledvice<br />
Letošní rok je v Ledvicích ve znamení<br />
hlavních montážních prací na<br />
výrobních technologických zařízeních.<br />
Ve strojovně se kompletuje celé turbosoustrojí,<br />
montují se napájecí soustrojí<br />
a chladicí čerpadla. U generátoru už<br />
byly vyrovnány osy a rotor byl z<strong>as</strong>unut<br />
do statoru. Pro představu: jen hmotnost<br />
statoru představuje 330 tun. Postupují<br />
i práce na chladicí věži, dokončena<br />
je hlavní konstrukce kotle.<br />
Intenzivně se pracuje i na zauhlování<br />
nového zdroje; montují se části trubního<br />
mostu, hotové jsou už obě přesypové<br />
věže. Pokročila montáž odsiřovací<br />
Stavební část paroplynového zdroje 840 MW<br />
v Elektrárně Počerady postupuje podle harmonogramu.<br />
jednotky. Stavbaři už dokončili objekt<br />
centrálního velínu. Bylo by zbytečné<br />
zdůrazňovat, jak náročný je celý harmonogram<br />
výstavby, včetně koordinačního<br />
a logistického zajištění, kdy na prvním<br />
místě je samozřejmě bezpečnost a kvalita.<br />
Nový blok, představující pro ČEZ<br />
investici více než 30 mld. korun, by měl<br />
zahájit zkušební provoz v roce 2013.<br />
Česká republika bude mít v Ledvicích<br />
nejmodernější zařízení na výrobu elektřiny<br />
ze spalování hnědého uhlí.<br />
Výstavba PPC v Počeradech<br />
V areálu souč<strong>as</strong>né hnědouhelné<br />
elektrárny se realizuje nový velký<br />
projekt paroplynovového cyklu (PPC).<br />
První elektřinu by měl nový zdroj při<br />
vysoké tepelné účinnosti (přes 57 %)<br />
a nízkých emisích, vyrobit už v červnu<br />
2013. Zemní plyn bude dodáván na základě<br />
15letého kontraktu se Skupinou<br />
RWE. Paroplyn Počerady bude první<br />
elektrárnou svého druhu v ČR. ČEZ<br />
získá do svého portfolia vysoce flexibilní<br />
zdroj schopný stabilizovat elektrizační<br />
soustavu. Má být provozován<br />
ve 100% výkonu jen v pracovní dny,<br />
s odstávkou o víkendech a nočních<br />
hodinách.<br />
Elektrárna Ledvice – konstrukce<br />
nového kotle je již dokončena.<br />
text a foto: Tomáš Vrba
sport<br />
Na Mědník<br />
někdy i po<br />
všech čtyřech<br />
Mědník a někdy také Měděnec<br />
podle města s pouhými 150<br />
obyvateli na jižním úpatí je s 910<br />
metry nadmořské výšky opravdu<br />
jednou z nejvýraznějších dominant<br />
Krušných hor. Z dálky viditelnou<br />
a v případě pěkného poč<strong>as</strong>í naopak<br />
s nádherným rozhledem. Ještě<br />
jste na vrcholu nebyli? Vřele doporučuji.<br />
Na vrcholku je kaple ve stylu<br />
románské rotundy prý již od roku<br />
1674, vrchol a okolí je prošpikováno<br />
staletou těžbou rud cínových,<br />
měděných a naposledy železných<br />
s obsahem radonu, která byla<br />
ukončena až v roce 1992. Pro návštěvníky<br />
jsou dokonce štoly k nahlédnutí.<br />
Měděnec se dostal do<br />
povědomí našich obyvatel v celé<br />
vl<strong>as</strong>ti napřed ve znělce Případů<br />
majora Zemana a hlavně po požáru<br />
v tamním Ústavu sociální péče<br />
v roce 1984, který později posloužil<br />
jako podklad známého filmu Requiem<br />
pro panenku režiséra Filipa<br />
Renče.<br />
Vrchol Mědníku se letos poprvé<br />
stal také cílovým bodem pro 1.<br />
ročník běhu do vrchu Klášterec<br />
– Mědník. Tr<strong>as</strong>a, většinou v lese,<br />
měřila něco přes 8 km, s úctyhodným<br />
převýšením skoro 600<br />
m. Závodníci v některých místech<br />
doslova lezli po všech čtyřech. Nechyběla<br />
skoro celá sjezdovka a téměř<br />
na konci závodníci míjeli také<br />
pozoruhodný přírodní výtvor Sfingy<br />
pod Měděncem. Pořadateli byli<br />
kluci z nového agilního oddílu SK<br />
Městské policie Kadaň.<br />
Pochopitelně jsme u toho nemohli<br />
chybět. Bylo nás 6 z týmu<br />
TJ DNT a nejlépe zaběhl tradičně<br />
Martin Šindelář na 4. místě v hlavní<br />
kategorii. Zvítězil Ríša Pleticha<br />
z pořadatelského klubu, který vyhrává<br />
v širokém okolí skoro všechny<br />
běhy. text: Jiří Martykán<br />
Naše kolegyně<br />
na MS v Norsku<br />
Ve dnech 24.–27. března <strong>2011</strong> probíhalo v norském Holmenkollenu<br />
mistrovství světa psích spřežení SLEDDOG SPORTS. Mezi tyto sporty<br />
patří závody ve skijöringu, kdy je lyžař na běžkách tažen psem, potom je<br />
to kategorie „pulka“ což znamená, že pes táhne za sebou tzv. boby, ve<br />
kterých má naloženou zátěž, podle své hmotnosti, a za ním je připoután<br />
lyžař na běžkách, a dále kategorie spřežení podle počtu 4 a 8 psů.<br />
Martina Štěpánková, operátorka velínu<br />
pro řízení provozů ÚDUT, se vydala<br />
se svým přítelem a maminkou do dalekého<br />
Norska, aby tam reprezentovala<br />
Českou republiku a také Severočeské<br />
<strong>doly</strong>.<br />
Její n<strong>as</strong>azení do tří závodů bylo více<br />
než úspěšné také díky výbornému psímu<br />
společníkovi. Je to evropský saňový<br />
pes Pinky, který již v minulosti dokázal<br />
své přednosti.<br />
Ve tvrdé konkurenci světových úč<strong>as</strong>tnic,<br />
a zejména severských specialistek<br />
na tyto závody, dokázala vybojovat se<br />
svým psem Pinkym hned v prvním závodě<br />
stříbrnou medaili ve skijöringu.<br />
U předávání cen a slavnostního ceremoniálu<br />
byl i samotný norský princ Haakon,<br />
který Martině gratuloval ke krásnému<br />
umístění.<br />
V dalších závodech s pulkou dopadla<br />
také výborně. V samotném závodu dojela<br />
na krásném čtvrtém místě, kde medaile<br />
utekla o pár sekund. V kombinaci pulka<br />
+ skijöring, kde měla po startu smůlu<br />
a upadla, se ve druhé části závodu propracovala<br />
z osmého místa postupně až<br />
na čtvrtou pozici, ale další medaile jí<br />
nakonec unikla také o pověstný vlásek<br />
– což činilo v cíli rozdíl 10 sekund. A jak<br />
Martina a pes Pinky.<br />
Martina shrnuje své norské zážitky?<br />
„Startovat na takovém to závodě byla<br />
pro mě obrovská zkušenost, měla jsem<br />
možnost poměřit se s tou nejlepší světovou<br />
špičkou, jezdit na závodních tratích,<br />
které byly vždy excelentně připravené.<br />
Zázemí pro závodníky bylo maximálně<br />
zajištěné, prostě závod s velkým Z.<br />
Po tomto třídenním závodě jsem si<br />
uvědomila, že mám doma úž<strong>as</strong>ného<br />
závodního psa, který podal maximální<br />
výkon a všem ukázal, že byť nemáme<br />
takové podmínky na trénování jako<br />
Skandinávci, tak se lze skvěle připravit<br />
i u nás, byť to stojí nemalé peníze dojíždět<br />
trénovat za sněhem do hor. A proto<br />
bych chtěla moc poděkovat mému<br />
zaměstnavateli Severočeským dolům,<br />
který mi na tuto dalekou cestu do Norska<br />
poskytl finanční dar a také pomohl<br />
zakoupit onu pulku, bez které bych na<br />
závodech nemohla startovat. Ještě jednou<br />
velký dík.“<br />
Zajímají-li vás bližší podrobnosti,<br />
navštivte webové stránky: http://sleddog<strong>2011</strong>.no/index.jsp<br />
(oficiální stránky<br />
MS <strong>2011</strong>) a www.esp-pinky.estranky.cz<br />
(stránky Martiny Štěpánkové).<br />
text: Iva Rejmanová<br />
foto: archiv Martiny Štěpánkové
3. ročník nohejbalového turnaje<br />
Za krásného slunečného poč<strong>as</strong>í, se v sobotu dne 4. června <strong>2011</strong> uskutečnil na hřišti sportovního klubu Torpédoborci<br />
Hradiště již třetí ročník nohejbalového turnaje SD – 1. strojírenská o putovní pohár vedoucího provozu Tušimice.<br />
28/29<br />
Turnaje se letos zúč<strong>as</strong>tnilo 10 družstev<br />
z provozu Tušimice a do bojů o putovní<br />
pohár se tentokrát poprvé přihlásila<br />
i 2 družstva z provozu Bílina. Družstva<br />
usilovně bojovala ve dvou skupinách<br />
o postup do závěrečných vyřazovacích<br />
bojů. Do semifinále, a tím pádem i do<br />
závěrečného boje o stupně vítězů, postoupily<br />
tyto celky: Zámečna A, Kometa,<br />
Pažouti a Dravci.<br />
Do konečného finále, které bylo<br />
opravdovým vyvrcholením turnaje, nakonec<br />
postoupila družstva Dravců a Zámečny<br />
A, vedené nestorem sportovních<br />
akcí Milanem Jiránkem. Po urputném<br />
a velmi vyrovnaném boji, za stavu 1:1<br />
na sety, skončil rozhodující třetí set jen<br />
tím nejtěsnějším rozdílem, a to 10:9 ve<br />
prospěch loňských vítězů, družstva Zámečny<br />
A.<br />
Po vyhlášení výsledků a předání cen<br />
pro vítězná družstva, se znavení úč<strong>as</strong>tníci<br />
turnaje plně oddali podvečernímu<br />
odpočinkovému posezení.<br />
text a foto: Oldřich Michálek<br />
Umístění v turnaji:<br />
1. místo: Záměna A – Milan Jiránek, Petr Jiránek, Jiří Schreiner<br />
2. místo: Dravci – Jaroslav Ticháček, Radek Cihelka, Luboš Haltuch<br />
3. místo: Pažouti – Zbyněk Sára, Miroslav Máca, Vladislav Urban, Oldřich Michálek<br />
Závod dračích lodí<br />
Letos se jel v Chomutově již třetí závod dračích lodí. Při prvém závodě<br />
byla kapitánkou lodě SD (jinak SDraci paní Lucie Černá). Ta se již 15 let<br />
věnuje trenérství vodních sportů. Redakce HL ji požádala o několik slov.<br />
1. květen <strong>2011</strong> – SDraci v zelených tričkách – kapitán posádky Petr Barták – 3. místo.<br />
Náš oddíl TJ DNT se zabývá vodním<br />
slalomem a sjezdem na divoké vodě;<br />
činnost je pevně spjata s pádlováním,<br />
a to závodně. Naším hlavním sponzorem<br />
jsou SD a. s. Oslovili nás již při konání<br />
prvního závodu v roce 2009, aby náš<br />
oddíl postavil posádku, která bude SD<br />
reprezentovat.<br />
Vzhledem k tomu, že všem z posádky<br />
nedělá potíže zvyknout si na trošku odlišný<br />
styl pádlování, nebylo třeba zvláštních<br />
tréninků, neboť 50 % posádky jezdí<br />
závodně a zbytek turisticky, tudíž všichni<br />
vědí, jak držet pádlo a co se od každého<br />
očekává.<br />
Posoudit vodáky z TJ DNT by byla<br />
<strong>as</strong>i sebechvála, ale musí se uznat, že<br />
výsledky, kterých dosahují na celorepublikových<br />
závodech ve vodním slalomu,<br />
nejsou zanedbatelné a Dračí lodě<br />
to jen potvrzují. Severočeské <strong>doly</strong>, krom<br />
toho, že jsou naším hlavním sponzorem,<br />
posádce zaplatily startovné a připravily<br />
trička na tyto závody.<br />
text: Svatava Brožíková<br />
foto: archiv TJ DNT
pomáháme<br />
Informační centrum Severočeských dolů<br />
adoptovalo ptáky žijící v zooparku<br />
Podkrušnohorský zoopark v Chomutově bude mít novou atrakci. Ještě<br />
v letošním roce zde má vyrůst veliká, volně průchozí ptačí voliéra.<br />
Postavena má být díky finančnímu daru Severočeských dolů. Domov zde<br />
najdou ptáci, kteří žijí v našem okolí, ale oku běžného pozorovatele se ve<br />
volné přírodě schovávají. Severočeské <strong>doly</strong> se rozhodly podpořit i další<br />
opeřené obyvatele zooparku. Informační centrum SD adoptovalo ptáky<br />
žijící ve stávající průchozí voliéře, která je nedaleko výběhu medvědů.<br />
Nová voliéra bude vysoká 10 metrů<br />
a vyroste na ploše 27×25 metrů.<br />
To je na podobně velkém území jako<br />
bychom vedle sebe měli tři tenisové<br />
dvorce. Ptáci zde budou volně létat<br />
mezi lidmi. Přestože je zoopark v centru<br />
Chomutova, jeho návštěvníci dostanou<br />
šanci cítit se, jako ve volné přírodě.<br />
„Příroda v Ústeckém kraji se za<br />
poslední roky značně zlepšila. Vrací se<br />
sem ptáci, kteří tu kdysi bývali a poté<br />
na č<strong>as</strong> kvůli špatnému životnímu prostředí<br />
zmizeli. Novou voliéru budou<br />
obývat právě i tito opeřenci, kteří jsou<br />
důkazem toho, že se stav přírody stále<br />
lepší,“ vysvětluje ředitelka Podkrušnohorského<br />
zooparku Iveta Rab<strong>as</strong>ová.<br />
Ze zlepšujícího se životního prostředí<br />
mají radost také Severočeské <strong>doly</strong>,<br />
které po vytěžení vrací krajinu přírodě<br />
a snaží se ji utvořit tak, aby se v ní<br />
žilo dobře lidem, zvířatům i rostlinám.<br />
I proto si firma zvolila za svého m<strong>as</strong>kota<br />
slavíka modráčka. Je to ptáček<br />
velký jako vrabec, ale štíhlejší. „Dříve<br />
žil tento pták jen v jižních a jihozápadních<br />
Čechách. Během 17 let aktivního<br />
působení Severočeských dolů Chomutov<br />
v obl<strong>as</strong>ti rekultivací a ochrany<br />
přírody začal slavík hnízdit také v Ústeckém<br />
kraji, a dnes je zde velmi hojný,<br />
zejména na mokrých místech rekultivací<br />
a v předpolí uhelných dolů. Slavík<br />
je stěhovavý. V průběhu září a října<br />
odlétá do Středomoří. Přestože může<br />
letět kamkoli v Evropě, v březnu se<br />
k nám z<strong>as</strong>e vrací. Z toho usuzujeme,<br />
že je mu zde dobře,“ usmívá se ředitel<br />
strategie a komunikace SD Vladimír<br />
Budinský. „Ptáků, kteří obývají rekultivované<br />
plochy je samozřejmě více.<br />
Jsou však velice plaší a obvykle je<br />
zpozorují jen ti, kteří na to mají vycvičený<br />
zrak a ví, kde hledat. V naší voliéře<br />
je budou moci vidět i ti, kteří nejsou<br />
tak zkušenými pozorovateli. Pokusíme<br />
se, aby zde našel domov i slavík modráček,“<br />
doplňuje Iveta Rab<strong>as</strong>ová. Voliéra<br />
vyroste mezi výběhem medvědů<br />
a výběhem tuleňů, na území, kterým<br />
protéká potok. Mezi obyvateli bude<br />
z vodních ptáků například potápka,<br />
ústřičník, kulík, tenkozobec, berneška<br />
velká a morčák.<br />
Informační centrum<br />
Severočeských dolů<br />
adoptovalo 7 ptáků<br />
Hýl, stehlík a řada dalších ptačích<br />
obyvatel Podkrušnohorského zooparku<br />
má teď nového adoptivního rodiče.<br />
Informační centrum Severočeských<br />
dolů bude podporovat jejich chov.<br />
Slavnostní předání adopčního listu se<br />
uskutečnilo během oslavy Dne dětí<br />
v Podkrušnohorském zooparku. Jde<br />
o drobné ptáčky, kteří žijí v naší obl<strong>as</strong>ti,<br />
a řada z nich obývá právě zrekultivovaná<br />
území. Návštěvníci zooparku<br />
je najdou v menší průchozí voliéře nedaleko<br />
výběhu medvědů.<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Ředitelka Podkrušnohorského zooparku Iveta Rab<strong>as</strong>ová<br />
s Rudolfem Kozákem, který z<strong>as</strong>tupoval Severočeské <strong>doly</strong>.<br />
Podkrušnohorský zoopark –<br />
největší zoo v České republice<br />
Podkrušnohorský zoopark letos<br />
oslaví své 36. narozeniny. V unikátně<br />
členěném přírodním prostředí na ploše<br />
téměř 120 ha je chováno více než<br />
160 druhů zvířat o tisíci jedincích, pocházejících<br />
z obl<strong>as</strong>ti palearktu, tedy<br />
Evropy, Asie a severní Afriky. K vidění<br />
jsou zde například tuleni, zubři, takini,<br />
pižmoni, medvědi, rosomáci, charzy,<br />
vlci a jiné šelmy, ale i hadi, ptáci<br />
nebo opice. Je zde možnost svezení<br />
Lokálkou Amálkou po areálu zooparku,<br />
nebo Safari Expresem do výběhu<br />
Eurosafari, a to vše s výkladem průvodce.<br />
V nabídce jsou také projížďky<br />
vozem taženým koňmi.<br />
text a foto: Renata Malíková
z míst kde žijeme<br />
Bílinští získají nové obchodní centrum<br />
30/31<br />
Komunikace protínající Bílinu<br />
se v posledních letech výrazně<br />
změnila. Počet projíždějících<br />
vozidel se sice nezmenšil, ale<br />
vlivem kruhových objezdů se<br />
provoz zklidnil a zvýšila se<br />
i bezpečnost chodců, kteří<br />
přecházejí vozovku a stále<br />
víc využívají loni postavené<br />
lávky. Podél vozovky byly<br />
položeny nové chodníky<br />
a díky sadovnickým úpravám<br />
se zvýšila i kulturnost<br />
prostředí této lokality.<br />
Město investuje nepřetržitě<br />
i v dalších částech města při<br />
údržbě a rekonstrukcích.<br />
Bílinský starosta Josef Horáček.<br />
„Stejně jako ostatní města a obce<br />
máme letos méně finančních prostředků,<br />
ale ty nám musejí stačit k tomu, abychom<br />
zajistili nejnutnější akce, až už je<br />
to nekonečná péče o infr<strong>as</strong>trukturu, kdy<br />
každoročně financujeme položení několika<br />
stovek metrů chodníků, či pomoc<br />
při rekonstrukcích ve školských zařízeních<br />
a v jejich vybavení prostřednictvím<br />
spolufinancování,“ uvedl náš rozhovor<br />
starosta Bíliny JOSEF HORÁČEK.<br />
V lokalitě u vlakového nádraží se<br />
pracuje stále, co se zde plánuje?<br />
Bílinští občané to už dobře vědí. Podle<br />
investora by zde mělo být do konce<br />
roku vybudováno nové obchodní centrum,<br />
které na ploše zhruba 3 500 metrů<br />
čtverečních nabídne v řadě obchůdků<br />
širokou škálu zboží. Centrum vznikne<br />
na strategickém místě jak z pohledu dopravní<br />
obslužnosti, tak blízkosti městského<br />
jádra a sousedství s Intersparem,<br />
proto má investor údajně už obsazenu<br />
obchodníky větší část této plochy.<br />
Postupně se mění i tvář historického<br />
centra města?<br />
Právě proto, že se jedná o historickou<br />
část, jsou zde práce po všech stránkách<br />
mnohem náročnější. Mám radost, že<br />
se po dlouhé době začne pracovat na<br />
rekonstrukci bývalého Kovomatu, kde<br />
získá sídlo Česká pošta. Ledy se patrně<br />
brzy hnou i v případě řešení letitého problému<br />
s bývalým hotelem Dagmar, který<br />
nedělá městu dobrou vizitku. Stejně tak<br />
očekáváme posun v otázce budování<br />
obchvatu města, přičemž z<strong>as</strong>tupitelstvo<br />
na posledním z<strong>as</strong>edání schválilo variantu<br />
A, tedy východní obchvat, a z<strong>as</strong>lalo<br />
na ministerstvo dopravy stanovisko<br />
k zařazení akce do plánu investic.<br />
Teď z jiného soudku. Bílina není<br />
město, které by se vylidňovalo, máte<br />
určitě radost i z nových občánků?<br />
To samozřejmě. V mladých je budoucnost<br />
našeho města. V loňském roce se<br />
narodilo v Bílině 171 dětí, rok před tím<br />
dokonce 183. My jsme letos uspořádali<br />
už dvojí vítání občánků, a to při zcela zaplněné<br />
obřadní síni. Třetí vítání se uskuteční<br />
po prázdninách na začátku září.<br />
Vítání občánků kontr<strong>as</strong>tuje s počtem<br />
uzavřených sňatků, zde <strong>as</strong>i tak<br />
optimistický nebudete?<br />
Máte pravdu. Počty sňatků rok<br />
od roku klesají. Předloni jich bylo<br />
uzavřeno 90, loni jen 76. Není to výlučný<br />
problém našeho města, ale<br />
trend celospolečenský. Páry se nechtějí<br />
nijak vázat, a to i v případě, kdy<br />
spolu vychovávají děti. Ty pak, když<br />
n<strong>as</strong>tupují do školy, jsou č<strong>as</strong>to důvodem<br />
k uzavření sňatku. Máme pěknou<br />
obřadní síň a jsme ochotni oddat novomanžele<br />
i v alternativním prostředí,<br />
které si sami zvolí.<br />
Bílina je jedním z iniciátorů aktivity<br />
STOP PRACH, která by měla konkretizovat<br />
a poté i přispět k odstranění<br />
zdrojů znečištění ovzduší v obcích<br />
kolem nedalekého hnědouhelného<br />
lomu.<br />
Společnost Severočeské <strong>doly</strong> je<br />
vstřícná, nejde jen o podporu aktivit, na<br />
které se těžko hledají prostředky, ale<br />
pomáhají zejména při řešení problémů,<br />
které vznikají s dobýváním uhlí. Mám radost,<br />
že se právě tato iniciativa uvedla<br />
v život a přináší první ovoce nejen pro<br />
Bílinu, ale hlavně pro menší obce v okolí.<br />
Mám radost i z toho, že jsme společně<br />
oživili tradici Dne horníků, který se zařadí<br />
v regionu mezi nejvýznamnější společenské<br />
akce.<br />
text a foto: Václav Sedlák
cesty za poznáním<br />
Určitě už máte j<strong>as</strong>nou<br />
představu, jak prožijete letošní<br />
dovolenou. Někdo se těší na<br />
chatu či chalupu, jiní se budou<br />
věnovat lenošení a nabírání<br />
energie u moře. Pro milovníky<br />
aktivní dovolené jsme připravili<br />
několik zajímavých reportáží<br />
k inspiraci. Stále je co poznávat,<br />
ať jde třeba o sbírku unikátní<br />
dopravní a vojenské techniky<br />
v německém Sinsheimu,<br />
o nenápadně krásnou Belgii,<br />
o přírodní krásy Chorvatska<br />
nebo o snový trek v Nepálu.<br />
Sinsheim pro milovníky<br />
krásných strojů<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Muzeum automobilů a techniky v Sinsheimu patří mezi největší<br />
technické sbírky v Evropě. Ročně sem přijíždí milion návštěvníků, kteří<br />
si v rozlehlých halách a na venkovních plochách můžou v nápaditých<br />
expozicích důkladně prohlédnout tři tisíce exponátů. Pokud tudy<br />
budete projíždět k nějakému prázdninovému cíli v západní Evropě,<br />
určitě se z<strong>as</strong>tavte – návštěva Sinsheimu se rozhodně vyplatí.<br />
Muzeum v Sinsheimu leží ve spolkové<br />
zemi Bádensko-Württembersko vedle<br />
německé dálnice A6. Například z Chomutova<br />
je vzdáleno 480 km, což při klidné<br />
jízdě po dálnici zvládnete za zhruba<br />
4,5 hodiny. O tom, že jste na správném<br />
místě, vás ujistí na vysokých sloupech<br />
ve startovní pozici se vzpínající štíhlé<br />
Pod půldruhého metru dlouhou kapotou Bugatti Royale<br />
z roku 1926 se ukrývá osmiválec o objemu 12,7 l a výkonu 221 kW.<br />
trupy nadzvukových letadel Concorde<br />
a Tupolev TU 144. Muzeum je otevřeno<br />
každý den a vstupenka pro dospělé<br />
stojí 13 eur. Po zakoupení lístku už<br />
vám nebude nic bránit v obdivování<br />
nejvýznamnějších technických klenotů<br />
z celého světa. Na své si zde přijde<br />
úplně každý. Expozice historických<br />
lokomotiv střídá rozlehlá plocha s vojenskou<br />
technikou. Německé a americké<br />
tanky z období druhé světové války<br />
jsou naaranžované v dobových reáliích,<br />
včetně pouštního písku operace jednotek<br />
Afrika Corps. Některé exponáty lze<br />
interaktivně ovládat. Například pomocí<br />
joysticku můžete mířit hlavní tanku Panter.<br />
Automobilová sinsheimská sbírka<br />
čítá více než 300 exponátů. Nestarším<br />
z nich je Peugeot z roku 1892. Přes rozsáhlou<br />
kolekci amerických automobilů<br />
a početně hojně z<strong>as</strong>toupené značky<br />
Mercedes-Benz, Maybach a Ferrari, za<br />
pozornost určitě stojí část věnovaná<br />
legendárním sporťákům Bugatti. Před<br />
dvěma lety, u příležitosti stého výročí<br />
založení firmy Bugatti, zde vytvořili nápaditou<br />
expozici „bugatek“, jejímž vrcholem<br />
je pak typ Royale z roku 1926,<br />
jakýsi Modrý Mauritius mezi automobily,<br />
neboť jde o jeden ze sedmi vyrobených<br />
a šesti dochovaných nejluxusnějších a<br />
nejvýlučnějších vozů vytvořených Ettorem<br />
Bugattim. Mezi zajímavosti patří<br />
například rekordní automobil The Blue<br />
Flame (Modrý plamen, podle paliva –<br />
zemního plynu), který jako první v roce<br />
1970 překročil tisícikilometrovou rychlost.<br />
V rozsáhlých sbírkách najdeme<br />
také dva zástupce z Čech: nejdelší sériově<br />
vyráběný motocykl Čechie (3,2 m) a<br />
dopravní turbovrtulové letadlo Iljušin IL<br />
18, které sice je sovětské provenience,<br />
ale v barvách Československých aerolinií<br />
z 60. let.<br />
text a foto: Tomáš Vrba
Jako každý rok, tak i letos<br />
byla první polovina května<br />
z<strong>as</strong>věcena tradičnímu<br />
cestování zaměstnanců SD.<br />
Belgií křížem krážem<br />
32/33<br />
Je úterý, 10. květen, a my čekáme<br />
před budovou SD v Bílině a s obavami<br />
hledíme po obloze. 20 let k nám bylo<br />
poč<strong>as</strong>í milosrdné, že by letos na nás<br />
zanevřelo? Pro jistotu máme všichni<br />
teplé bundy a s pevnou vírou, že nezmokneme,<br />
ač jedeme do Belgie, kde<br />
údajně prší pořád, n<strong>as</strong>edáme do autobusu.<br />
Ještě přibereme úč<strong>as</strong>tníky<br />
zájezdu v Mostě a v Chomutově a pak<br />
už nabíráme kurz na západ. Přespíme<br />
v Německu a další čtyři dny nám bude<br />
domovem Belgie. Není příliš velká, tak<br />
se podaří objet ji skoro celou, přes Valonsko<br />
do Vlámska a z<strong>as</strong>e zpět do Valonska.<br />
Program máme nabitý, foťáky<br />
a kamery jsou připravené, tak jdeme<br />
na to!<br />
Jestliže je úterý, musíme být v Belgii<br />
– to je název známé americké komedie.<br />
My sice přejíždíme hranice Belgie až ve<br />
středu, ale alespoň jsme si tento film<br />
pustili v úterý v autobuse a oživili si to,<br />
co už jsme na svých cestách viděli, ale<br />
hlavně nás zajímalo to, co v příštích<br />
dnech uvidíme.<br />
První město, které jsme navštívili,<br />
byla Lovaň. Ranní slunce ozařovalo<br />
architektonický skvost, lovaňskou radnici,<br />
byl to nádherný pohled. Ale bylo<br />
brzy ráno, život se ještě nerozproudil,<br />
tak honem do Bruselu!<br />
Náměstí v Bruggách.<br />
Atomium, naše první z<strong>as</strong>tavení, nás<br />
nezklamalo. Tento symbol světové výstavy<br />
z roku 1958 dostal nový plášť<br />
a v poledním slunci se leskl, až oči<br />
přecházely. Po několikaletém uzavření<br />
z důvodu celkové rekonstrukce, nabízí<br />
návštěvníkům ještě lepší podívanou,<br />
než byla ta v roce 1958. Ale Brusel<br />
nás příliš nenadchl. Nepořádek a neupravenost<br />
města, to byl první dojem.<br />
Centrum rozkopané, čůrající chlapeček<br />
byl oblečený do podivného oblečku,<br />
jakási kapela mu hrála a všude davy<br />
lidí. Jen hlavní náměstí – Grand place,<br />
nás nezklamalo a zlákalo k posezení<br />
v hospůdce.<br />
Další den nás čekaly Antverpy a TOP<br />
zájezdu – Bruggy. V Antverpách jsme<br />
na každém kroku potkávali skupiny dětí<br />
se svými učiteli, byly jich stovky. Kdo ví,<br />
jaká se tam konala akce. Nám to však<br />
trochu nabouralo program, do Rubensova<br />
domu jsme se nedostali, byl<br />
plný dětí. No co, několik Rubensových<br />
obrazů jsme viděli v katedrále, <strong>as</strong>poň<br />
zbylo víc č<strong>as</strong>u na procházku městem.<br />
To v Bruggách jsme si užili víc. Kromě<br />
projížďky lodí po kanálech, jsme si vychutnávali<br />
krásu tohoto města celé odpoledne<br />
a večer. Večeře v centru města<br />
jen umocnila naše zážitky.<br />
Další den měl program nabitý, ale<br />
všechno jsme stihli. Waterloo bylo první<br />
z<strong>as</strong>távkou, tady jsme si procvičili<br />
svaly při výstupu na Lví pahorek. Také<br />
v Namuru, cestou na citadelu jsme<br />
se trochu zapotili, ale po citadele nás<br />
povozil vláček. Je obrovská, to bychom<br />
se nachodili! V Dinantu jsme si citadelu<br />
prohlédli jen zezdola, raději jsme se<br />
prošli po mostě, na kterém byly desítky<br />
třímetrových saxofonů všech barev<br />
a motivů. Proč? Narodil se tady Adolf<br />
Sax, vynálezce saxofonu a město je na<br />
něj patřičně hrdé. A pak už nám zbývala<br />
jen prohlídka hradu Bouillon, největšího<br />
v Belgii. Proslavil ho především<br />
Gottfried z Bouillonu, Ochránce Svatého<br />
hrobu. Tento titul obdržel po dobytí<br />
Jeruzaléma v roce 1096.<br />
Poslední den v Belgii začal prohlídkou<br />
jeskyně Han-sur-Lesse. Až k jeskyni<br />
nás dovezl vláček, jeskyni jsme<br />
prošli pěšky. Už jsme jich viděli během<br />
našich cest mnoho, ale tahle určitě<br />
patřila k nejkrásnějším. Cestou k B<strong>as</strong>togni<br />
se začalo kazit poč<strong>as</strong>í, ale to už<br />
nám nevadilo, byla to poslední z<strong>as</strong>távka.<br />
Mémorial du Mard<strong>as</strong>son – památník<br />
bojů v Ardenách postavený v roce<br />
1950 na památku padlých amerických<br />
vojáků jsme navštívili, ale bohužel,<br />
B<strong>as</strong>togne Historical Centre věnované<br />
ardenské operaci ze zimy 1944/1945<br />
bylo v rekonstrukci.<br />
Opouštíme Belgii a poslední den<br />
projíždíme Německem domů. Ještě<br />
z<strong>as</strong>távka v Limburku, malebném městečku<br />
v Hesensku, známém svojí sedmivěžatou<br />
katedrálou. Ani déšť, který<br />
nás tu přepadl, městu na kráse neubral.<br />
Zájezd skončil a můžeme začít přemýšlet<br />
kam z<strong>as</strong>e za rok.<br />
text a foto: Jaroslava Mrázová
cesty za poznáním<br />
Chorvatsko ze sedla motorky<br />
Dědek, Karel, Olča,Ringo,Karlos se vydali na svých<br />
motorkách vstříc chorvatskému dobrodružství.<br />
Chorvatsko: Země o rozloze 56 542 kilometrů čtverečních. Mezi Čechy,<br />
a to i námi horníky, velmi oblíbená turistická destinace. Okolo 700 000<br />
Čechů, včetně nemluvňat, každoročně navštíví tuto 4,5 milionovou zemi,<br />
jejímž dominantním prvkem, díky své světle modré barvě a kr<strong>as</strong>ovým<br />
horninám, je „středomořský Karibik“ neboli Jaderské moře. Drtivá většina<br />
turistických středisek je rozseta právě na březích Jadranu. Turisty jsou<br />
hojně vyhledávány i ostrovy, kterých Chorvaté vl<strong>as</strong>tní okolo 1 200. Hlavním<br />
městem je téměř milionový vnitrozemský Záhřeb. V roce 2008 jsme se<br />
i my, Jirka-Dědek, Zdeněk-Ringo, Olča-Babča a já se synkem Karlosem,<br />
vydali na svých mašinách vstříc chorvatskému dobrodružství. Určitě máte<br />
každý své tipy, jak si co nejlépe v Chorvatsku užít z<strong>as</strong>louženého volna.<br />
Přesto se chci podělit o pár zajímavostí, které nás při cestě potkaly.<br />
Cest do Chorvatska je z Čech několik.<br />
My jsme volili Plzeň, České Budějovice,<br />
Dolní Dvořiště, Linz, Graz, Maribor, Mácejl,<br />
Záhřeb, Karlovac, Plitvická jezera,<br />
Gračac, Zadar a Bibinje. Cesta byla záměrně<br />
složena z většího poměru okresek<br />
a méně dálnic.<br />
Průjezd Alpami byl přímo uchvacující.<br />
Nejdelší 11kilometrový tunel byl v okolí<br />
Grazu. Kdo má tunely rád, tak si jich na<br />
této 240km tr<strong>as</strong>e užije dost a dost. Alpská<br />
scenerie mě doslova pohltila. Nevěděl<br />
jsem, kam dřív koukat. Přes Slovinsko<br />
byla dálnice ještě zpoplatněna mýtným.<br />
V tehdejších cenách, za zhruba 16km<br />
úsek, se platily <strong>as</strong>i 2 eura, proti dnešním<br />
poplatkům velmi směšná záležitost.<br />
Dnes dáte 15 euro za týdenní známku<br />
(ale kdo jede k moři na 7 dní?) reálněji<br />
však 30 euro za měsíční. A to prosím za<br />
<strong>as</strong>i 60 km! Po průjezdu Slovinskem, to už<br />
se smrákalo, jsme v okolí Krapiny marně<br />
vyhlíželi cedule „SOBE nebo Zimmer<br />
frei“. Výstavba dálnice prakticky všechny<br />
levné ubytovací možnosti zrušila. Po<br />
550 km jsme se ale nevzdali a přece jen<br />
sehnali ubytování v malebném Zaboku.<br />
Původně jsme měli být mnohem dál, ale<br />
díky tomu, že mi o prsa shořela motorka<br />
(zlaté české ruce Ringa a 10 éček vše<br />
napravily), a také kvůli dešti, který Rakousko<br />
doslova miluje, jsme toho měli<br />
akorát dost.<br />
Druhý den, opět brzy ráno, jsme ze<br />
Zaboku vyrazili po okreskách na Záhřeb,<br />
Karlovac a prvním cílem naší cesty<br />
byla Plitvická jezera (od roku 1979 na<br />
seznamu UNESCO), jeden z nejnavštěvovanějších<br />
a nejznámějších národních<br />
parků Chorvatska. Leží mezi pohořími<br />
Velika Kapela a Pješevice v nadmořské<br />
výšce 500–640 m. Tady pro mě začal<br />
kraj Vinnetoua a Old Shaterhanda. V němém<br />
úž<strong>as</strong>u jsem si, a nejen já, vychutnal<br />
téměř vše, co Plitvice nabízejí. Prostě<br />
a doslova nádhera! Soustavu Plitvička<br />
tvoří 16 horních a dolních jezer na Crne<br />
a Biele Rijeke. S říčkou Plitvice, na které<br />
je nejvyšší vodopád Veliki Slap (76 m)<br />
splynou v řeku Koranu. Pokud byste<br />
poctivě počítali, došli byste k číslu 140<br />
vodopádů a 20 jeskyní. Mimochodem,<br />
právě zde se natáčel film Poklad na<br />
stříbrném jezeře. Pohodovou jízdou<br />
v předpisovém tvaru jsme zamávali Plitvičkám<br />
a vydali se tak na poslední etapu<br />
naší cesty. Motorkáři jezdící v koloně<br />
jezdí takzvaně cikcak – to znamená, že<br />
team leader drží stopu poblíž středové<br />
Z<strong>as</strong>távka na pokochání.<br />
Biokovo-náhorní plošina.<br />
Bibinjská pláž.<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong>
čáry, druhý jezdec ve dvousekundovém<br />
odstupu jede při krajnici a další jsou<br />
seřazeni jako první dva, ve stejných rozestupech.<br />
To je z důvodů bezpečnosti<br />
skupiny, každý má a vidí s předstihem<br />
svou stopu, v případě náhlého nebezpečí<br />
se lépe mohou sobě vyhnout a navíc<br />
ostatní úč<strong>as</strong>tníci silničního provozu v drtivé<br />
většině tento tvar respektují a formaci<br />
nenarušují. Odpadá tedy trhání skupiny,<br />
zbytečné předjíždění či dojíždění<br />
- měl jsem tu čest polovinu cesty, ačkoliv<br />
jsem nebyl nejlepší jezdec - jet poslední<br />
a tak si maximálně vychutnat harmonii<br />
zúč<strong>as</strong>tněných jezdců. Proč jsem tolik<br />
odbočil? Jeden z kolegů potkal právě<br />
takovou skupinu jezdců a děsně nadával,<br />
že jsou to s prominutím debilové.<br />
Nicméně, vraťme se k poslední části<br />
naší cesty. Z Plitvic směrem na Gračac,<br />
Obrovac a Zadar. Vřele tuto tr<strong>as</strong>u doporučuji<br />
každému, kdo nespěchá a rád se<br />
kochá přírodní scenerií. Pohoří Velebit je<br />
prostě f<strong>as</strong>cinující. Navíc se tak vyhnete<br />
několika tunelům, z nichž nejdelší Mala<br />
Kapela, následován tunelem Sveti Rok,<br />
patří ke stavebním klenotům chorvatské<br />
dálniční sítě. Při výjezdu ze Sveti Roku<br />
se vám otevře pohled na moře a jeho<br />
ostrovy. V prudkých serpentinách, a někdy<br />
též v mohutných poryvech větru (tzv.<br />
bóra nebo búra), který téměř bez přestání<br />
bičuje jižní svahy Velebit, v omezené<br />
rychlosti (na dálnicích v Chorvatsku velmi<br />
neobvyklé) sjíždíte do údolí a těšíte se<br />
na moře. Za sebou máte přes 1 000 km<br />
a „plivnout do Jadranu“ táhne jako magnet.<br />
Nicméně my jsme sjeli Velebit po<br />
okreskách a nesčetných zákrutách. Po<br />
projetí Zadarem jsme byli v cíli své cesty.<br />
Bibinje leží na „starém putu“, tzv. jadranské<br />
magistrále.<br />
Odtud jsme podnikali výlety do blízkého<br />
či dalekého okolí. Jedním z nejdelších<br />
pak bylo zdolání Svati Jure, nejvyššího<br />
vrcholu 65 milionů let starého pohoří Biokovo,<br />
o kterém na těchto stránkách loni<br />
velmi poutavě a z<strong>as</strong>věceně psal kolega<br />
Nedbálek. Jadranská magistrála byla<br />
tehdy zhruba na 600kilometrovém (tam<br />
a zpět) úseku naším motorkářským guru.<br />
Později jsem tyhle „motochopperorgie“<br />
zažil ještě při cestě k Rijece. Opravdu,<br />
pokud má někdo motorky rád, rád se<br />
sveze, užívá si to, má dobrou partu a nemusí<br />
nutně zdolávat americkou Route<br />
66, kde mimochodem místy potká zatáčku<br />
až zítra, vřele Jadranskou magistrálu<br />
doporučuji. Je na ní sice omezená<br />
rychlost doslova na každém metru! (to<br />
aby motoristé využívali perfektně postavené<br />
dálnice a platili tak mýto, které<br />
není nejnižší, ale na druhou stranu vás<br />
nezruinuje). Na vrchol Sv. Jure se vydáte<br />
z Gorne Podgory, kde zaplatíte vstup<br />
do přírodního parku. Cesta uzoulinkou,<br />
místy infarktovou, 24km <strong>as</strong>faltkou se<br />
dá sotva popsat. To prostě musíte zažít!<br />
Popravdě, já bych ji autem jet nechtěl,<br />
ale dá se to. Řidiči jsou k sobě výjimečně<br />
ohleduplní – dokonce i domácí Chorvaté<br />
tváří v tvář útesům a cestičce podobné<br />
větší anakondě, jsou víceméně umírnění,<br />
ačkoliv jižanský temperament a balkánskou<br />
logiku nezapřou ani zde. Výhled<br />
z vrcholu Sv. Jure vám nejspíš, jako nám,<br />
vyrazí dech. Za dobré viditelnosti byste<br />
spatřili i italské Monte Gargano nebo<br />
hory v Bosně a Hercegovině, o Hvaru,<br />
Brači či řece Neretvě ani nemluvím.<br />
Navštívili jsme též národní park Krka<br />
severně od Šibeniku. Park je podobný<br />
Plitvicím, vodopád střídá vodopád. Největší<br />
rozdíl je však v tom, že pod hlavním<br />
vodopádem řeky Krky (Skradinský buk)<br />
se dá i koupat, což turisté v počtu větším<br />
než hojném s chutí využívají. Na jadranské<br />
magistrále leží bezpočet turistických<br />
středisek a měst. Mezi nejznámější na<br />
Makarské riviéře patří Podgora, Tučepy,<br />
Makarská, Omiš, Split, jižněji perla Dalmácie<br />
Dubrovnik, ostrovy Korčula, Brač<br />
a Hvar, blíže ke střední Dalmácii, Trogir,<br />
Šibenik, Zadar, Nin (s nejstaršími chorvatskými<br />
vykopávkami), Starigrad a na<br />
severu Istrii vévodí Pula, Rijeka či ostrov<br />
Krk. Poblíž Bibinje by vám nemělo<br />
ujít městečko Sukošan, kterému vévodí<br />
Marina Dalmacija. Přístav údajně patřící<br />
Čechům, poskytuje kotviště i jachtě<br />
majitele londýnské Chelsea, Romana<br />
Abramoviče. Samotný Zadar, se svým<br />
starým městem, je též uchvacující. Antickým<br />
památkám, úzkým uličkám, bezpočtům<br />
kaváren, barů, restaurací, krámků<br />
s cetkami, cukráren s nezbytným<br />
a načinčaným „sladoladem“ (sladolad<br />
je zmrzlina) a pizzerií zdatně sekundují<br />
moderní prvky jako sluneční hodiny<br />
(v noci hrají všemi barvami) či mořské<br />
varhany. Samozřejmě starý trh a přístav<br />
patří k tomu, co našince, suchozemce,<br />
právem f<strong>as</strong>cinuje.<br />
Krásných, slunečných a úž<strong>as</strong>ných<br />
deset dní uteklo jako voda. Touha po<br />
domově, jak už to bývá, měla taky<br />
svou sílu a i díky ní jsme cestu zpět (<strong>as</strong>i<br />
1 100 km) svištěli jen po dálnici a urazili<br />
ji v jednom kuse. Ještě dnes mě lehce<br />
zamrazí při vzpomínce, jak jsme seděli<br />
u dálnice v Rakousku na jednom odpočívadle<br />
a Ringo děl: „Vy jste šílenci, já to<br />
tady nechám a domu jedu vlakem“. Samozřejmě<br />
opět pršelo a to tak, že z <strong>as</strong>i<br />
20 m vzdálené dálnice voda stříkala až<br />
k našemu stolu. Nicméně i posledních<br />
400 km jsme přestáli sice unaveni, ale<br />
bez větších obtíží.<br />
Chorvatsko je krásná země, Jadran<br />
není daleko a ceny nejsou ani pro nás<br />
Čechy výrazně vyšší než doma. Chorvaté<br />
jsou milí a srdeční, vždy ochotni ve<br />
všem pomocí. Prostě s Chorvatskem<br />
„Neima problema“.<br />
text a foto: Karel Skramuský<br />
34/35<br />
Dědek při sjezdu ze Sv. Jure. Skradinský záliv-v pozadí Šibenik. Skradinské vodopády na Krce.
cesty za poznáním<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong><br />
Na rozhl<strong>as</strong>ových vlnách tehdy běžel<br />
hit Pavlíny Filipovské „Prý v roce šedesátém<br />
šestém už bude vážně všude mír<br />
a on že bude inženýr, a že by se mnou<br />
chodil – normálně …“ Byl začátek října<br />
1965 a já díky nástupu základní vojenské<br />
služby až pod Tatry je viděl poprvé<br />
ve skutečnosti. Vysoké, majestátné,<br />
nepoznané.<br />
Do té doby byly pro mne vysoké hory<br />
„jen“ kompaktní, pásemné skály. A pusté.<br />
Až v onom šedesátém šestém s námi<br />
velitel čety absolvoval výstup na slovenskou<br />
národní horu Kriváň (2 494 m). Pohled<br />
dolů byl pohledem do živé mapy …<br />
Samotná hora nebyla nedostupná a vrchol<br />
nebyl monolit, ale kupa zvětralých<br />
bloků a kamení. „Mrtvá krása kamene“<br />
mi učarovala. Následovaly další výstupy<br />
a do rukou se mi dostala publikace<br />
„Himalájští tygři“. Nový sen. Do Tater<br />
jsem se pak vracel č<strong>as</strong>to, ale přibývaly<br />
zdolané vrcholy a výšky v rakouských,<br />
švýcarských, italských, francouzských,<br />
slovinských a německých Alpách, nejvyšší<br />
vrcholy v Dolomitech i zdánlivě<br />
nízké na Korsice, na Madeiře, v Sinajské<br />
poušti v Egyptě. Sen rostl i po pražských<br />
setkáních se Sirem Edmundem Hillarym,<br />
Peterem Habelerem, Reinholdem<br />
Messnerem.<br />
Když se v loňském roce začal naplňovat<br />
čtyřicátý rok mé práce v hornictví<br />
a zároveň nezadržitelně blížit odchod do<br />
důchodu, uvědomil jsem si, že je nejvyšší<br />
č<strong>as</strong> splnit si ten dávný sen a vypravit<br />
se k trůnům bohů a pokusit se je na<br />
vl<strong>as</strong>tní oči uvidět, dýchat řídký vzduch –<br />
řidší než jsem znal z evropských vrcholů,<br />
jít tudy, kudy šli ti všichni stateční, které<br />
jsem už dlouhá léta vnímal s obrovským<br />
respektem.<br />
Mnoha rozhodnutím pomůže náhoda.<br />
Na internetu jsem mimoděk objevil<br />
nabídku treku v Nepálu, cenově docela<br />
výhodnou. Rozhodnutí bylo téměř bleskové.<br />
Přihláška, fyzická příprava, snižování<br />
nadváhy, lékařská péče, materiální<br />
příprava, výměna valut a po devíti měsících<br />
konečně odlet do vytouženého<br />
neznáma.<br />
Nam<strong>as</strong>te, Nepál<br />
neboli dobrý den Nepále<br />
Odlétali jsme v devíti lidech v jednom<br />
ze dvou možných obdobích – před příchodem<br />
zimního monzunu. Už mezipřistání<br />
v noční mnohamilionové Bombaji<br />
bylo mimořádným zážitkem. Po několika<br />
Na treku po Nepálu<br />
hodinách jsme pokračovali do hlavního<br />
města Nepálu – Káthmándú. V obou zemích<br />
nás vítalo, s ohledem na roční období,<br />
nezvyklé teplo. V Káthmándú navíc<br />
několik překvapení, třeba naprostá absence<br />
signálu na mobilních telefonech<br />
z důvodu neuzavřených smluv některých<br />
operátorů. To byla doslova zrada! Doma<br />
čekali s napětím jak se nám vede a povede<br />
… Později jsme omezeně komunikovali<br />
přes internet. V přemíře až úsměv<br />
vyvolávajících vozidel, zaparkovaných<br />
před letištěm v Káthmándú dominoval<br />
téměř nový mikrobus Toyota s řidičem<br />
a majitelem hotýlku, který nám byl, první<br />
dvě a poslední dvě noci našeho pobytu<br />
v Nepálu, domovem. Byli jsme přivítáni<br />
jako hosté a přátelé zároveň. Každý<br />
věncem živých květů kolem krku. Pak<br />
údivy jen pokračovaly. Stále užší uličky,<br />
levosměrný provoz a nekonečné troubení<br />
všeho, co mělo čím. Přiletěli jsme ve<br />
dnech náboženských oslav, všude bylo<br />
plno lidí, vlajících modlitebních praporků,<br />
točících se modlitebních mlýnků, kadidel,<br />
svatých mužů, u svatyň na kopcích<br />
hejna opic, spousta prachu, smogu, povalujících<br />
se a pospávajících psů …<br />
Ano, byli jsme v jiném světě. Porážky<br />
a porcování dobytka, bravu a drůbeže se<br />
prováděly přímo v ulicích města. Způsob<br />
oprav kol, rikš, motocyklů, automobilů<br />
v některých „dílnách“ připomínal právě<br />
probíhající přerod doby kamenné v dobu<br />
železnou. Lidé však byli vesměs vstřícní,<br />
slušní, ochotní. Nepálci jsou hrdí na<br />
svoji zem a na svou tvarově neobvyklou,<br />
vlajku. Nikdy jsme neměli pocit, ať v restauracích,<br />
lodžiích, obchodech, že nás<br />
někdo okrádá či šidí. Všude se mluvilo<br />
anglicky – Nepál byl v minulosti členem<br />
Britského společenství národů. V drtivé<br />
většině chaosem nabitých uliček byly<br />
dopravním prostředkem malé japonské<br />
vozy Suzuki, malé motocykly, kola a rikši.<br />
Třikrát jsme zahlédli škodovku. O čistotu<br />
v uličkách centra města dbali v noci majitelé<br />
restaurací a obchodů.<br />
Přišel Den dnů a my jsme opouštěli<br />
Káthmándú letadélkem pro 14 osob<br />
směrem k bílým štítům. Po půlhodině<br />
letu jsme „natvrdo“ přistáli na malém<br />
letišti nad strmým srázem ve výšce<br />
2 800 m v městečku Lukla a po setkání<br />
s šerpou Džoržem (šerpa je příslušník etnika,<br />
z něhož pocházejí nejspolehlivější<br />
a nejodolnější vysokohorští nosiči, nelze<br />
automaticky uvažovat, že šerpa se rovná<br />
nosič), který nám smluvně nosil věci,<br />
které jsme ten který den nepotřebovali<br />
(do 25 kg pro celou skupinu), jsme vyrazili<br />
vzhůru údolím řeky Dúdh Kosí, kterou<br />
jsem do té doby znal jen z knih a filmů.<br />
Šerpa vždy chodil napřed a v cílových<br />
místech denních etap zajišťoval ubytování<br />
v lodžiích – prostých ubytovnách<br />
s kuchyní a restaurací. V lodžiích byla<br />
většinou dostupná i jednoduchá hygienická<br />
zařízení. Teplá voda byla za příplatek,<br />
stejně jako dobíjení baterií do kamer
a fotoaparátů či umožnění internetového<br />
spojení. Čím výše, tím vyšší příplatek.<br />
Čím výše, tím jednodušší a spartánské<br />
ubytování, kamenné podlahy. Večer se<br />
někde přitápělo v restaurační části sušeným<br />
yačím trusem. Teplo bylo sotva<br />
citelné, jinde kamna jen dýmila do místnosti.<br />
Několikrát za den jsme sestoupili<br />
až k řece, abychom vzápětí vystoupali<br />
na strmé srázy nad ní. Několikrát jsme<br />
ji přešli po bezvadných zánovních lanových<br />
mostech ověnčených modlitebními<br />
praporky a hedvábnými šálami. Procházeli<br />
jsme malými vesničkami, s modlitebními<br />
mlýnky na ruční i vodní pohon.<br />
Kolem ohromných kamenů popsaných<br />
modlitebními texty, kolem modliteben.<br />
Lidé na malých políčkách ukrytých za<br />
kamennými hradbami, chránícími před<br />
vstupem yaků a buvolů, sklízeli brambory,<br />
kořenovou zeleninu, luštěniny, sušili<br />
yačí trus a „vyráběli“ nové palivo. V primitivních<br />
obchůdcích bylo možné zakoupit<br />
balenou vodu.<br />
Hory kolem začínaly být vyšší a vyšší.<br />
Spali jsme v lodžiích, kde spali Sir Hillary<br />
s manželkou, prezident Carter, prezident<br />
Obama či esa světového alpinismu.<br />
V nejdelší ulici světa, jak jsem si pojmenoval<br />
cestu z Lukly pod Everest, bylo<br />
stále plno. Zejména dopoledne až do<br />
třetí odpolední. V obou směrech zástupy<br />
turistů, karavany yaků, buvolů, koní, nosičů<br />
s možným i nemožným nákladem<br />
vytvářely nekonečný průvod. Někdy<br />
jsem si říkal, že jestli to takhle půjde dál,<br />
jednou nebude mít turista kam zabodnout<br />
hrot trekové hole, yak kam šlápnout<br />
kopytem. Kolem třetí odpoledne ruch na<br />
tr<strong>as</strong>e viditelně slábnul a až do tmy převažovali<br />
jen nosiči.<br />
Prošli jsme legendárním Námčhe Bázárem,<br />
navštívili svatyni, kde se ukrýval<br />
dalajláma při odchodu z Tibetu, navštívili<br />
Hillaryho nemocnici, Hillaryho školu,<br />
další památky v okolí cesty, stoupali<br />
rododendronovými lesy. V Tengbočhe<br />
jsme v úž<strong>as</strong>ném budhistickém klášteře<br />
zažili dvouhodinovou bohoslužbu.<br />
Museli jsme být bosi, byl jsem oblečený<br />
nalehko a zpocený. Právě tam jsem<br />
osudově prochladl. Kochal jsem se ještě<br />
z pohledu na posvátnou Ama Dablam ze<br />
všech stran, Pumori, zahlédl jsem špičku<br />
Matky hor i Lhotse. Stoupající tělesnou<br />
teplotu jsem tajil co to šlo, ale pak začaly<br />
vypovídat poslušnost nohy, nechtěly ani<br />
nahoru, ani dolů a i přes důsledné pití<br />
začala zlobit pravá ledvina a bolest se<br />
stávala nesnesitelnou. Ve výšce někde<br />
kolem 5 150 m, u pomníku obětí Himalájí<br />
jsem byl nucen obrátit a za pomoci<br />
šikovné vedoucí naší minivýpravy dostat<br />
se k majiteli koně a za poplatek 400 US<br />
dolarů započít str<strong>as</strong>tiplnou a bolestivou<br />
dvoudenní sestupovou cestu koňmo do<br />
civilizace. Kůň byl malý, měl i malý postroj,<br />
jehož zahnutý konec končil přesně<br />
tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno.<br />
Bolest byla nesnesitelná. Koně vedl<br />
patnáctiletý klučina a doprovázel mě<br />
Džordže, který nesl onen 25 kg těžký batoh<br />
skupiny, můj 22kilogramový batoh<br />
(tradičně nejtěžší) a pytel se žrádlem pro<br />
koně! Když kůň zrychlil, Džordže s nákladem<br />
běžel vedle. Už byla tma, když<br />
se blížil konec prvního sestupového dne,<br />
a kůň a moji průvodci zaznamenali v blízkosti<br />
cesty tygra. V průběhu druhého<br />
dne byl můj malý kůň nahrazen velkým<br />
koněm, ale to byl pohádkový šarkán. Do<br />
kopce letěl, z kopce pádil. Bál jsem se<br />
o život. Po většinu dne Džordže stačil<br />
držet krok. Do cíle, opět za tmy, doběhl<br />
pouze půl hodiny za námi. Tam jsem<br />
měl štěstí na českého lékaře, urologa.<br />
Dal mi léky, kapky a n<strong>as</strong>adil antibiotika.<br />
Ráno už jsem byl schopen samostatného<br />
pohybu a odpoledne jsem se dočkal<br />
i kamarádů. Konečného cíle dosáhli<br />
z výpravy jen tři. Moje zklamání z ne zcela<br />
naplněného snu bylo obrovské. Nešlo<br />
o horskou nemoc, jen o souhru nepříjemných<br />
náhod. Ale žiju a vzpomínám<br />
na ty, kteří mi pomohli a na opravdového<br />
chlapa Džordže. Bylo mu tehdy 17 a půl<br />
roku … Je sirotek. Měl před sebou první<br />
osmitisícovku. Věnoval jsem mu trekové<br />
hole, jedno triko a nejkrásnější kapesní<br />
nůž jaký jsem kdy měl. Opravdovej<br />
chlap má mít pořádnej nůž. Č<strong>as</strong>to na<br />
Džordže vzpomínám, na jeho ryzí charakter,<br />
na jeho příkladnou obětavost. Do<br />
smrti bude dřít, protože nikdy nebude<br />
mít prostředky na vzdělání. Stále se mi<br />
na mysl vrací kontr<strong>as</strong>t se způsobem života<br />
některých mých spoluobčanů …<br />
Tam nahoře je zvláštní svět mezi nebem<br />
a zemí. Nejezdí tam kola, motorky,<br />
auta, neznámé jsou kolečkové brusle.<br />
Žijí tam nádherné děti. Už vím, proč jsou<br />
tak č<strong>as</strong>tým objektem fotografování. Nikdy<br />
nežebrají, ale když jim sami nabídnete<br />
nějakou sladkost nebo pozornost,<br />
pak teprve nesměle natáhnou ručičku<br />
sevřenou v pěst, pomalu ji rozevřou, přijmou<br />
nabízené, poděkují a tak zvláštně<br />
se zaculí.<br />
Návrat domů probíhal dobře. Jen<br />
jedenáct hodin strávených na letišti<br />
v Bombaji bylo krutých. Fungovaly tam<br />
již mobily, ale nikdo od nás nechtěl vykoupit<br />
tisíce zbylých nepálských rupií.<br />
Mimořádným zážitkem byl noční přelet<br />
Arabského poloostrova ozářeného obrovskými<br />
plameny šlehajícími z ropných<br />
a plynových vrtů, z rafinérií.<br />
Přistání v Praze proběhlo hladce, nikomu<br />
se nic neztratilo. Naopak, přivezli<br />
jsme si mimořádné zážitky a nové<br />
zkušenosti.<br />
MĚL JSEM SEN A TEN SE MI SPLNIL.<br />
TO SE NESTÁVÁ ČASTO A JÁ ZA TO<br />
HORÁM A VŠEM, KTEŘÍ MI POMOHLI,<br />
SKLÁDÁM VELIKÝ DÍK.<br />
text a foto: Zdeněk Brázda<br />
36/37
tip na výlet<br />
V letním tipu na výlet vám nabídneme možnost, jak strávit<br />
příjemný den v jednom z mnoha historických měst na severu<br />
Čech. Přesvědčte se sami, nebo s rodinou, udělejte si hezký výlet,<br />
kdy se můžete projít, strávit č<strong>as</strong> v botanické zahradě anebo se<br />
vykoupat v nádrži s vodou, která má parametry vody pitné.<br />
Teplice<br />
Jeden z prvních dochovaných důkazů<br />
o osídlení místa, kde se město<br />
nachází, byl nalezen při poklesu<br />
Pravřídla v r. 1879, kdy byly objeveny<br />
keltské mince se zobrazením kance<br />
a koně. Tyto mince byly nalezeny i na<br />
dalších místech. Takto je doloženo užívání<br />
teplických pramenů v době před<br />
začátkem našeho letopočtu. Následně<br />
zde byly objeveny i mince římské,<br />
z doby 1.–4. století našeho letopočtu.<br />
Jméno Teplice je slovanského původu<br />
a v podstatě znamená označení místa<br />
s vývěrem teplých pramenů. V letech<br />
1156–1164 pak česká královna Judita<br />
zakládá u teplých vod a k poctě sv.<br />
Jana Křtitele klášter benediktinek.<br />
Základy této teplické baziliky a románské<br />
krypty můžete navštívit v Regionálním<br />
muzeu, které je umístěno<br />
v budově zámku.<br />
Nejstarší česky psaná městská kniha<br />
je z roku 1449. Národností zde žilo<br />
vždy několik, především Čechů a Němců,<br />
avšak od 15. století, od roku 1414<br />
i Židé. Od té doby patří k obyvatelům<br />
nepřetržitě. Po období 30leté války bylo<br />
zkonfiskované teplické panství přiděleno<br />
za vzorné služby polnímu maršálovi<br />
Janu Aldringenovi. Ten je však záhy<br />
v roce 1634 zabit v bitvě proti Švédům.<br />
Italská kašna.<br />
Nicméně tímto krokem začíná v Teplicích<br />
vláda rodu Clary-Aldringenů a postupně<br />
tak Teplice směřují kupředu.<br />
Clary-Aldringenové se starali o opravu<br />
a zvelebování lázní, a tak již roku 1657<br />
se s<strong>as</strong>ká kurfiřtská rodina vrací k pravidelným<br />
pobytům v lázních.<br />
Významnou návštěvou byl pobyt<br />
ruského cara Petra I. Velikého v roce<br />
1712.<br />
Velkých úprav se dočkaly interiéry<br />
zámku při pozdně barokní přestavbě<br />
v polovině 18. století. Byla přebudována<br />
zámecká zahrada, na jejím okraji<br />
při zámku vyrostl Zahradní a plesový<br />
dům určený pro zábavu a společenské<br />
události. V letech 1700–1703 byl<br />
děkanský kostel sv. Jana Křtitele přestavěn<br />
a upraven do dnešní podoby.<br />
Od r. 1718 zdobí Zámecké náměstí<br />
sloup Nejsvětější Trojice, vynikající dílo<br />
předního barokního sochaře Matyáše<br />
B. Brauna. Na počátku 18. století n<strong>as</strong>tala<br />
doba otevírání prvních uhelných<br />
dolů. První otevřel v roce 1740 František<br />
Karel Clary-Aldringen pod Stínadly,<br />
na cestě do Řetenic, a druhý roku 1756<br />
u doubravického dvora.<br />
Proslulost lázní stoupá a do města<br />
se přijíždí léčit řada slavných hostů:<br />
například rakouský císař František<br />
Kolostůjova kašna.<br />
Centrum lázeňského parku.<br />
Ferdinand I., pruský král Bedřich Vilém<br />
III., ruští carové Alexandr I. a Mikuláš,<br />
J. W. Goethe, L. van Beethoven,<br />
A. Humboldt, F. Chopin, F. Palacký,<br />
J. Dobrovský, A. Schopenhauer atd.<br />
V 19. století sláva lázní dosahuje vrcholu<br />
a Teplice jsou označovány za Le petit<br />
Paris, neboli malou Paříž.<br />
Pojďme se tedy po Teplicích projít,<br />
byť jejich historie by vydala na mnoho<br />
stran. Pokud budeme uvažovat,<br />
že přijedete po komunikaci od Bíliny,<br />
sjedete na prvním sjezdu z rychlostní<br />
HORNICKÉ listy 3/<strong>2011</strong>
komunikace do středu města. Na světelné<br />
křižovatce zahnete doprava a po<br />
Alejní ulici projedete křižovatku se semafory<br />
tak, abyste na další světelné<br />
křižovatce uhnuli doprava na veliké<br />
záchytné parkoviště, kde je parkování<br />
zdarma a je souč<strong>as</strong>ně ve středu města.<br />
Za rychlostní komunikací, která je nad<br />
námi, se nachází fotbalový stadion<br />
Stínadla, to pro ty, kteří fandí fotbalu.<br />
My však půjdeme tak, abychom prošli<br />
lázeňskou čtvrtí. Přímo přes křižovatku<br />
stojí budova gymnázia, které je<br />
propojena mostem přes ulici s druhou<br />
budovou, kde se nachází další část<br />
učeben a také kaple bývalého kláštera<br />
boromejek. My projdeme kolem<br />
hlavního vchodu do gymnázia, abychom<br />
se ocitli na Zámeckém náměstí.<br />
Zaujme nás svojí původní podobou,<br />
stejně jako morový sloup Matyáše<br />
Brauna. V zámku sídlí Regionální muzeum.<br />
Pokud je špatné poč<strong>as</strong>í, je to<br />
vhodný tip na návštěvu. Zvláště pak<br />
nevynechejte novou expozici. Přes náměstí<br />
projdeme mírně z kopce kolem<br />
kostela. V lázeňské uličce si můžeme<br />
dopřát teplou lázeňskou oplatku. My<br />
půjdeme rovně, kde nás zaujme jehlan,<br />
který tvoří poklop technické šachty<br />
nad jedním z lázeňských pramenů.<br />
Hned za ním, po levé straně, je výklenek,<br />
kde z pl<strong>as</strong>tiky hlavy divokého<br />
pr<strong>as</strong>ete vytéká teplické zřídlo. Můžete<br />
tak na vl<strong>as</strong>tní kůži vyzkoušet teplotu<br />
lázeňských pramenů. Za kostelem<br />
zahneme doprava a ocitneme se před<br />
zadním traktem zámku a jeho populárními<br />
Kolostůjovými věžičkami, které<br />
jsou vděčným motivem teplických výtvarníků.<br />
Vrátíme se k teplému prameni<br />
a po obvodu lázeňské budovy přijdeme<br />
před lázeňský dům Beethoven.<br />
Před námi vidíme budovu divadla, my<br />
však projdeme parkem a vpravo uvidíme<br />
honosnou budovu Císařských<br />
lázní. Půjdeme kolem Kolostůjovy kašny,<br />
zde se pravidelně v době zahájení<br />
lázeňské sezony světí prameny. Přes<br />
přechod pro pěší pokračujeme dále<br />
parkem po Lipové ulici tak, abychom<br />
se dostali do druhé části lázní, Šanova.<br />
Míjíme jednu z mnoha kašen a také<br />
cukráren a v dolní části Lipové ulice<br />
se park opět rozšiřuje. Nacházíme se<br />
v obl<strong>as</strong>ti, kde dominantu tvoří Kamenné<br />
lázně a kašna, tolik známý obrázek<br />
z mnoha lákavých katalogů. Procházíme<br />
dále kolem místa promenádních<br />
koncertů, kde každé léto v sobotu<br />
a pondělí od 15.30 hraje hudba. Po<br />
levé straně je budova Vojenských lázní.<br />
Pokračujeme stále rovně, park se<br />
stáčí doleva. My však pokračujeme<br />
nahoru po Doubravské ulici. Pokud<br />
zahneme první ulicí doprava, dojdeme<br />
k botanické zahradě, o které jsme již<br />
v minulosti psali. Ulice pokračuje až<br />
pod vrch Doubravka, ze kterého je<br />
panoramatický pohled na celé Teplice.<br />
Záleží jen na vašem rozhodnutí,<br />
kam až dojdete. Věřte, že nejlepší<br />
Kamenné lázně II.<br />
Opravené f<strong>as</strong>ády lázeňských domů.<br />
zmrzlinu v roce <strong>2011</strong> mají v cukrárně<br />
před divadlem.<br />
Pokud je opravdu horko, jistě neopovrhnete<br />
navštívit ukázku mistrné rekultivace,<br />
jezero Barbora. Z místa, kde<br />
jsme zaparkovali, pojedeme doprava<br />
dále po Alejní ulici, na konci zahneme<br />
doprava a pak stále rovně, směr Duchcov.<br />
Za Teplicemi na první velké křižovatce,<br />
směr Koštany, zde doleva na<br />
Oldřichov. V levotočivé zatáčce pak je<br />
vstup do areálu jezera.<br />
text a foto: Jan Říha<br />
38/39