číslo 4 - Fakultní nemocnice Hradec Králové
12.05.2015 • Views
Share Embed Flag

číslo 4 - Fakultní nemocnice Hradec Králové

číslo 4 - Fakultní nemocnice Hradec Králové

číslo 4 - Fakultní nemocnice Hradec Králové

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
fnhk.cz

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

START NOW

4<br />

2010<br />

Z OBSAHU ČÍSLA<br />

Cena České lékařské společnosti<br />

Quo vadis FN HK?<br />

Nové vedení lékařské fakulty<br />

65 let Lékařské fakulty Univerzity<br />

Karlovy v Hradci Králové<br />

Přínos prof. Stefana československé<br />

dětské chirurgii<br />

Profesor Fingerland ve světle svých<br />

článků ve SCANu<br />

Prof. Ivo Šteiner sedmdesátiletý<br />

Tři králové anatomické ilustrace<br />

Čeština je obtížná<br />

Historie medicíny ve fi latelii (7)<br />

Z historie českých špitálů<br />

ČASOPIS FAKULTNÍ NEMOCNICE A LÉKAŘSKÉ FAKULTY UK V HRADCI KRÁLOVÉ<br />

Hierápolis - starověké lázeňské město

Cena České lékařské společnosti J. E. Purkyně<br />

za původní vědeckou práci za rok 2009<br />

Dne 3. listopadu 2010 byly<br />

v Senátu Parlamentu České<br />

republiky předány místopředsedou<br />

Senátu Milanem Štěchem<br />

a předsedou ČLS JEP prof.<br />

MUDr. Jaroslavem Blahošem,<br />

DrSc., ceny předsednictva ČLS<br />

JEP za rok 2009 za knižní a časopisecké<br />

publikace. V kategorii<br />

původní vědecké práce byla<br />

oceněna publikace prof. MUDr.<br />

Romana Prymuly, CSc., Ph.D.,<br />

a kolektivu autorů „Effect of prophylactic<br />

Paracetamol administration<br />

at time of vaccination<br />

on febrile reactions and antibody<br />

responses in children: two<br />

open-label, randomised controlled<br />

trials“, která pojednává<br />

o negativním účinku antipyretik<br />

na imunologickou odpověď po<br />

očkování. Práce byla publikována<br />

v prestižním časopise<br />

Lancet a vzbudila obrovský zá-<br />

jem odborné i laické veřejnosti,<br />

protože prokázala nevhodnost<br />

preventivní aplikace antipyretika<br />

Paracetamol před či současně<br />

s očkováním. Byla citována<br />

mezi 25 nejvýznamnějšími<br />

pracemi vydavatelství Elsevier<br />

v roce 2009 a postupně získala<br />

řadu dalších ocenění a cen:<br />

Kredbovu cenu Společnosti<br />

infekčního lékařství ČLS JEP<br />

a Cenu prof. Karla Rašky Společnosti<br />

pro epidemiologii a mikrobiologii<br />

ČLS JEP a její prezentace<br />

na 4. mezinárodním kongresu<br />

Europaediatrics v Moskvě<br />

v r. 2009 byla oceněna jako<br />

nejlepší přednáška kongresu.<br />

Práce má významný dopad<br />

do praxe a mění desítky let zažité<br />

přístupy při očkování dětské<br />

i dospělé populace.<br />

Jmenování nových profesorů a docentů<br />

Doc. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D. (Psychiatrická klinika)<br />

profesorem pro obor Psychiatrie<br />

Doc. MUDr. Radek Pudil, Ph.D. (I. interní klinika)<br />

profesorem pro obor Vnitřní nemoci<br />

Doc. MUDr. Stanislav Rejchrt, Ph.D. (II. interní klinika)<br />

profesorem pro obor Vnitřní nemoci<br />

MUDr. Sylva Skálová, Ph.D. (Dětská klinika)<br />

docentkou pro obor Pediatrie<br />

Blahopřejeme!<br />

Časopis SCAN založil a v letech 1991–2005 byl jeho vedoucím redaktorem PhDr. Vladimír Panoušek.<br />

Šéfredaktor: Prof. MUDr. Ivo Šteiner, CSc. Sekretářka redakce Alena Hejnová. Adresa redakce steiner@lfhk.cuni.cz<br />

Redakèní rada: PhDr. Josef Bavor, prof. MUDr. RNDr. Miroslav Červinka, CSc., Mgr. Martin Formánek, doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., doc. MUDr.<br />

Roman Chlíbek, Ph.D., prof. MUDr. Ladis lav Chrobák, CSc., Bc. Iveta Juranová, Ing. Eva Kvapilová, prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr.h.c., prof.<br />

MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D., Mgr. Jiří Štěpán, Bc. Hana Ulrychová, Miroslav Všeteè ka, doc. MUDr. Pavel Žáček, Ph.D., RNDr. Josef Židů, CSc.<br />

Vydává Fakultní <strong>nemocnice</strong> v Hradci Králové jako čtvrtletník v nakladatelství ATD <strong>Hradec</strong> Králové (atd.hk@seznam.cz) • Roèník XX (2010), è. 4<br />

Zhotovila Tiskárna Avalon, s.r.o., Praha • MK ÈR E 11425 • ISSN 1211–295X<br />

(Časopis Scan je zveřejněn též na webových stránkách FN a LF na adresách http://pavouk.fnhk.cz/nove/ v kapitole Pro širokou veřejnost a http://lfhk.<br />

cuni.cz v kapitole Informační služby - Časopisy)<br />

<br />

Foto na titulní straně M. Jurčeková<br />

2

Quo vadis FN HK?<br />

R. PRYMULA<br />

Fakultní <strong>nemocnice</strong> <strong>Hradec</strong> Králové<br />

náleží k nejvýznamnějším zdravotnickým<br />

zařízením v České republice. Pravidelně<br />

se umísťuje na předních místech<br />

anket o finančně zdravou nemocnici či<br />

anket o spokojenosti pacientů. Je vše tak<br />

idylické, nebo nám blízká budoucnost<br />

přinese jisté nástrahy? FN <strong>Hradec</strong> Králové<br />

je možná nejvýstavnějším velkým<br />

zdravotnickým zařízením v zemi, které<br />

funguje jako spádové centrum nejvyšší<br />

úrovně pro přibližně 1 000 000 obyvatel<br />

a celá řada oborů slouží pacientům<br />

z celé České republiky. Nemocnice je také<br />

významným centrem pro vzdělávání lékařů a středních<br />

zdravotnických pracovníků. Na 21 klinikách s přibližně<br />

1 500 lůžky je každoročně hospitalizováno okolo 42 000<br />

pacientů a zhruba 650 000 pacientů je ošetřeno ambulantně.<br />

V nemocnici pracuje kolem 4 600 zaměstnanců. Řada<br />

lékařů působících ve FN HK zastává důležité funkce<br />

v odborných lékařských společnostech ČR, mnozí jsou<br />

členy zahraničních odborných společností a jsou úspěšní<br />

i v oblasti lékařského výzkumu.<br />

V roce 2008 získala <strong>nemocnice</strong> akreditaci podle standardů<br />

SAK, která je důkazem vysoké kvality a bezpečnosti<br />

poskytované zdravotnické péče. I když se zatím<br />

kvalita péče nijak nepromítá do financování, budeme<br />

usilovat o reakreditaci s logickou vírou, že v dohledné<br />

době k nějaké bonifikaci pro akreditovaná zařízení dojít<br />

musí. I bez bonifikace je však zřejmé, že akreditace vede<br />

k zvýšení kvality poskytované péče, i když zlí jazykové<br />

tvrdí, že spíše v oblasti administrativní než faktické.<br />

Velmi úzká spolupráce pojí FN HK s Lékařskou fakultou<br />

UK. Podílíme se na pregraduální i postgraduální<br />

výuce, společně i jednotlivě pořádáme každoročně řadu<br />

významných lékařských setkání na celostátní či mezinárodní<br />

úrovni. I díky tomu se <strong>Hradec</strong> Králové stává<br />

jedním z kongresových center v České republice.<br />

Další spolupráce se rozvíjí s Farmaceutickou fakultou<br />

UK, Fakultou vojenského zdravotnictví UO i Univerzitou<br />

<strong>Hradec</strong> Králové. Až potud se tedy zdá vše téměř optimální<br />

a málokterá fakultní <strong>nemocnice</strong> udržuje se svou fakultou<br />

tak korektní vztahy, jak se to daří v Hradci Králové.<br />

Budoucnost ale ani zdaleka tak optimistická být nemusí,<br />

ekonomické problémy mohou zasít jablko sváru a managementy<br />

obou institucí budou muset vyvinout ohromné<br />

úsilí, aby se navozenou úroveň podařilo alespoň udržet.<br />

Primárním problémem budou nepochybně již zmíněné<br />

finance. I když v letošním roce udržíme podle všech známek<br />

vyrovnané až mírně přebytkové hospodaření, v roce<br />

2011 nás „procházka růžovým sadem“ rozhodně nečeká.<br />

Vše ovlivňuje nepříliš radostná celková ekonomická situace,<br />

která vede k tak drakonickým opatřením jako je<br />

snížení mezd ve státní správě plošně o 10 %. To má na<br />

zdravotnictví dvojí vliv. Jednak díky skutečnosti, že státní<br />

zaměstnanci mají na výběru pojistného<br />

lví podíl dojde nepochybně k jeho snížení,<br />

jednak se aplikace vlastního faktu<br />

redukce mzdových prostředků promítne<br />

i do zdravotnictví, přestože nejsme klasickými<br />

státními zaměstnanci. Přestože<br />

jsme byli opakovaně ujišťováni, že pokles<br />

prostředků dosáhne pouze 2 %, situace<br />

v posledních dnech je jiná. Na úrovni<br />

98 % objemu prostředků předchozího<br />

roku jsme se již dříve rozhodli i za tohoto<br />

stavu zachovat stávající mzdovou<br />

úroveň. Nyní avizovaný pokles na 95 %<br />

však výrazně mění podmínky, neboť při<br />

meziročním růstu posledních let znamená reálný pokles<br />

prakticky o 10 %. Ano, i za tohoto stavu jsme zřejmě<br />

schopni udržet mzdovou hladinu, ale pouze v časové<br />

omezené době (maximálně jeden rok). Cena však bude<br />

vysoká, neboť přijdeme prakticky o všechny rezervy, kterými<br />

disponujeme. Snížení prostředků o 5 % při objemu<br />

5 mld. Kč znamená totiž nalézt úsporu 250 milionů Kč.<br />

V této situaci je možno na přelomu roku také očekávat<br />

nepokoje v souvislosti s výzvou „Děkujeme, odcházíme“.<br />

Dlouhodobě neutěšená situace ve specializační přípravě<br />

a naprosto nedostatečné finanční ohodnocení zejména<br />

mladých kolegů k podobnému řešení bohužel téměř<br />

vybízí. Přestože tato akce má nepochybně naše sympatie,<br />

výsledek je nejistý, neboť stát se zarputile tváří, že<br />

nemá skutečně nic a státní pokladna zeje prázdnotou a je<br />

ochoten raději omezovat, než cokoliv do systému přidat.<br />

Po letech více či méně jen kosmetických změn již však dle<br />

mého názoru v současném systému mnoho dalších úspor<br />

nalézt nelze. Jedinou možností jsou rozsáhlé systémové<br />

změny, například stanovení standardů. O standardech<br />

každý rád hovoří, ovšem cesta k praktické realizaci je více<br />

než komplikovaná a časově náročná. Druhým zásadním<br />

problémem je garantovaná síť poskytovatelů. Zdá se, že<br />

máme příliš mnoho praktiků, ambulantních specialistů<br />

i nemocnic. Jejich snížení je však problém více než politicky<br />

citlivý, ba přímo výbušný. Možná to však do budoucna<br />

bude jediná cesta k vyšším výdělkům ve zdravotnictví. Je<br />

totiž velmi neekonomické, když velká zdravotnická zařízení<br />

jsou jen několik kilometrů od sebe a nesmírně nákladné<br />

technologie nejsou využívány ve směnném režimu.<br />

Základní principy rozvoje FN HK se však nemění. Jejich<br />

realizace ale bude poněkud obtížnější. Pokračujeme<br />

v sestěhování všech klinik do areálu fakultní <strong>nemocnice</strong>.<br />

To znamená, že postupně opustíme areál staré <strong>nemocnice</strong>,<br />

který bychom eventuálně chtěli využít pro lůžka následné<br />

péče. V průběhu prvního čtvrtletí 2011 otevřeme novou<br />

neurologickou kliniku a posledním „sirotkem“ v areálu<br />

staré <strong>nemocnice</strong> tak bude již pouze rehabilitace, i když<br />

i zde se podařilo výrazně zlepšit vybavenost díky projektu<br />

EU. Podobně po dostavbě pavilonu patologie a soudního<br />

lékařství dojde k přesunu Ústavu soudního lékařství<br />

3

do hlavního areálu <strong>nemocnice</strong>. I zde se však již projevil<br />

omezený zdrojový rámec financování, který nás přinutil<br />

k různým významným úsporám, myslím si však, že<br />

v žádném případě tyto nenaruší funkčnost obou celků.<br />

V krátké době nás čeká ještě přestavba a modernizace<br />

spalovny. Chronickým problémem je i parkování v areálu<br />

<strong>nemocnice</strong> a jedním z možných, ale nákladných řešení,<br />

je stavba parkovacího domu.<br />

Dlouho jsme diskutovali generel výstavby FN HK,<br />

avšak zatím jsme jej nezveřejnili, neboť nestabilní ekonomické<br />

podmínky nás nutí k jeho, podle mého názoru,<br />

až příliš častým aktualizacím. Stále klademe důraz i na<br />

vytvoření vědecko-výzkumného centra, které by spojilo<br />

aktivity <strong>nemocnice</strong> nejen v oblasti klinické, ale i v oblasti<br />

biomedicínského výzkumu za úzké spolupráce s fakultami,<br />

které v regionu jsou. I když se zatím nepodařilo<br />

získat prostředky na institucionalizaci tohoto záměru,<br />

snažíme se alespoň vytvořit v současné době centrum<br />

transferu technologií právě ve spolupráci s výše uvedenými<br />

partnery v regionu. Nově připravovaný projekt<br />

má za cíl podpořit vznik tohoto centra z evropských zdrojů.<br />

Ani v oblasti vědy nás nečeká lehké období. Stále se<br />

nedaří nalézt a prosadit model univerzitní <strong>nemocnice</strong><br />

a dělení výkonu mezi LF a FN může být v době omezených<br />

zdrojů velmi komplikované. Poněkud ztrácí logiku<br />

současné pojetí IGA, neboť množství oborových komisí<br />

uděluje prostředky jen několika málo, a ještě zpravidla<br />

spřízněným projektům. V letošním roce došlo i k zásahu<br />

do tohoto pořadí a část prostředků byla přidělena pouze<br />

na základě regionálního principu. Velkým problémem<br />

se jeví pochybné megalomanské projekty, jako ICRC<br />

v Brně. Miliardové investice do podobných celků v dnešních<br />

podmínkách jednak odsají investice všem ostatním<br />

a zároveň znamenají obrovské riziko do budoucna. Je<br />

snadné proinvestovat mnohasetmilionové či miliardové<br />

dotace, ale pak je třeba dát podobnému centru program,<br />

který by je provozně financoval. To bude nesmírně komplikované,<br />

protože koncentrace klinického výzkumu na jedno<br />

místo není příliš efektivní. Existuje tedy velmi reálná hrozba,<br />

že systém bude muset být dosaturováván z grantových<br />

prostředků a různých programů, buď na základě reálné<br />

výkonnosti, nebo prostě vypsáním na míru šitých podmínek.<br />

FN HK však chce i v této složité situaci udržet svoji<br />

pozici jednoho z nejvýznamnějších zdravotnických zařízení,<br />

které disponuje nejen nejmodernějším vybavením,<br />

ale hlavně špičkovým personálem. To je jeden z důvodů,<br />

proč se budeme snažit co možná nejdéle udržet mzdovou<br />

úroveň předchozích let, abychom nemuseli kvalitu poskytované<br />

péče snižovat.<br />

(Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D., je ředitelem<br />

Fakultní <strong>nemocnice</strong> <strong>Hradec</strong> Králové)<br />

NOVÉ VEDENÍ LÉKAŘSKÉ FAKULTY<br />

Děkan<br />

Proděkani<br />

prof. MUDr. RNDr. Miroslav Červinka, CSc.<br />

doc. Ing. Josef Hanuš, CSc.<br />

proděkan pro technický rozvoj a informatiku<br />

prof. MUDr. Miroslav Kuba, DSc.<br />

proděkan pro výuku v angličtině<br />

prof. MUDr. Jaroslav Malý, CSc.<br />

proděkan pro výuku všeobecného lékařství (4.-6. r.) a výuku<br />

bakalářských programů<br />

prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr. h. c.<br />

proděkan pro zahraniční styky a vnější vztahy<br />

doc. MUDr. Radek Pudil, Ph.D.<br />

proděkan pro vědeckou činnost a doktorské studijní programy<br />

doc. MUDr. Radovan Slezák, CSc.<br />

proděkan pro výuku zubního lékařství<br />

doc. MUDr. Alena Stoklasová, CSc.<br />

proděkanka pro výuku všeobecného lékařství (1.-3. r.)<br />

Tajemnice<br />

Člen kolegia děkana<br />

Ing. Věra Tlapáková<br />

prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D.<br />

ředitel Fakultní <strong>nemocnice</strong> HK<br />

4

65 let Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové<br />

HLAVNÍ DATA A UDÁLOSTI Z HISTORIE FAKULTY<br />

Co předcházelo<br />

Myšlenka založení hradecké lékařské fakulty vznikla již<br />

v předválečném období a krystalizovala ke konci války.<br />

Propagátory byli především MUDr. Antonín Fingerland<br />

a doc. MUDr. Jan Bedrna. Konkrétní podobu nabylo zřízení<br />

lékařské fakulty bezprostředně po osvobození v roce<br />

1945.<br />

8. června 1945: na schůzi Revolučního místního<br />

národního výboru v Hradci Králové<br />

byl schválen návrh na zřízení<br />

lékařské fakulty. Schůze se zúčastnili<br />

primáři doc. J. Bedrna,<br />

doc. J. Maršálek a doc. J. Vavrda.<br />

3. července 1945: byl vyhotoven zakládací protokol<br />

připravované lékařské fakulty<br />

na základě jednání zástupců ministerstva<br />

školství, rektora UK<br />

v Praze, děkana pražské lékařské<br />

fakulty, členů Místního a Okresního<br />

národního výboru a zástupců<br />

primářů Všeobecné okresní<br />

<strong>nemocnice</strong> doc. Bedrny a doc.<br />

Maršálka. Nemalý význam měla<br />

skutečnost, že v době skončení<br />

války bylo z 9 primářů hradecké<br />

<strong>nemocnice</strong> 6 docentů. Ministr<br />

národní obrany arm. gen. L. Svoboda<br />

přislíbil uvolnění budovy<br />

velitelství armádního sboru<br />

v Hradci Králové pro potřebu<br />

lékařské fakulty. Komise posoudila<br />

všechny aspekty založení<br />

a umístění lékařské fakulty. Závěr<br />

komise vyzněl kladně.<br />

10. srpna 1945: byla přijata prezidentem Československé<br />

republiky dr. Edvardem<br />

Benešem královéhradecká<br />

delegace tlumočící přání o zřízení<br />

fakulty. Jejími členy za lékaře<br />

byli doc. J. Bedrna a doc.<br />

J. Maršálek. Pan prezident myšlenku<br />

zřízení lékařské fakulty<br />

v Hradci Králové přivítal.<br />

28. srpna 1945: pověřil děkan pražské lékařské<br />

fakulty prof. J. Čančík na podkladě<br />

zmocnění ministrem školství<br />

a osvěty prof. Z. Nejedlým<br />

prof. Bohuslava Boučka zastupováním<br />

na plánované lékařské<br />

fakultě v Hradci Králové.<br />

Vznik pobočky Lékařské fakulty UK v Hradci Králové<br />

13. října 1945: byla dekretem prezidenta republiky<br />

zřízena začátkem akademického<br />

roku 1945/1946 pobočka<br />

Lékařské fakulty UK v Hradci<br />

Králové.<br />

23. října 1945: uveřejněním dekretu ve Sbírce<br />

zákonů nabyl dekret právní<br />

moci.<br />

Zastupujícím děkanem pobočky<br />

se stal prof. Bohuslav Bouček.<br />

Týž den se na nově zřízenou pobočku<br />

zapsalo 410 studentů.<br />

7. listopadu 1945: se konalo zahájení činnosti lékařské<br />

fakulty v městském divadle,<br />

na němž promluvili zastupující<br />

děkan prof. B. Bouček, doc.<br />

J. Maršálek a MUDr. A. Fingerland.<br />

25. listopadu 1945: se uskutečnilo slavnostní zahájení<br />

činnosti pobočky v sále Střelnice.<br />

Slavnosti se zúčastnil ministerský<br />

předseda Zdeněk Fierlinger,<br />

ministr školství a osvěty<br />

Zdeněk Nejedlý, rektor UK Jan<br />

Bělehrádek, další rektoři a děkani<br />

vysokých škol, zástupci vlády,<br />

církví a vědeckých, uměleckých<br />

a studentských institucí. Pobočka<br />

lékařské fakulty v Hradci<br />

Králové se tak stala první vysokou<br />

školou otevřenou po válce.<br />

Prosinec 1945:<br />

na schůzi zástupců fakulty, Místního<br />

a Okresního národního výboru<br />

a zástupců příslušných ministerstev<br />

bylo dohodnuto, že celá<br />

všeobecná Veřejná okresní <strong>nemocnice</strong><br />

se stane fakultní nemocnicí<br />

a bude sloužit fakultním<br />

účelům.<br />

15. dubna 1946: se konala první promoce studentů,<br />

kteří nemohli odpromovat<br />

pro uzavření vysokých škol nacisty<br />

v r. 1939. Studium ukončili<br />

a promováni byli: Jaromír Emr,<br />

Miroslav Gold, Josef Hubka, Jiřina<br />

Jindřichová, Rudolf Klen,<br />

Vilém Nejedlý, Miroslav Novák<br />

a Ladislav Ženíšek.<br />

14. srpna 1947: prezident republiky svým dekretem<br />

jmenoval mimořádné a řádné<br />

profesory a tím položil definitivní<br />

základ pobočce lékařské<br />

fakulty v Hradci Králové.<br />

Období Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty<br />

Purkyně (VLA JEP)<br />

15. srpna 1951: rozkazem prezidenta republiky<br />

o organizaci vysokých vojenských<br />

škol byla pobočka Lékař-<br />

5

ské fakulty UK zrušena a byla<br />

zřízena Vojenská lékařská akademie<br />

(VLA), která v roce 1955<br />

dostala čestný název VLA Jana<br />

Evangelisty Purkyně (VLA JEP).<br />

Založení VLA zasáhlo do života<br />

studentů. Již během prázdnin<br />

byli vyzváni, aby pokračovali<br />

ve studiu na VLA, s perspektivou<br />

životní dráhy vojenského lékaře.<br />

V opačném případě museli<br />

studenti přestoupit na jiné lékařské<br />

fakulty.<br />

V souvislosti se zřízením VLA<br />

odešlo na jiné fakulty nebo vědecká<br />

pracoviště celkem 10 profesorů:<br />

Edvard Knobloch (soudní<br />

lékař), Zdeněk Köcher (farmakolog),<br />

Bohumil Krajník (biolog),<br />

Vladislav Kruta (fyziolog),<br />

Pavel Lukl (internista), Ivan Málek<br />

(mikrobiolog), Jan Maršálek<br />

(gynekolog), Karel Měšťan (stomatolog),<br />

Václa Piťha (neurolog)<br />

a Stanislav Škramovský (biochemik).<br />

Existence VLA JEP trvala<br />

7 let.<br />

30. června 1958: rozkazem prezidenta republiky<br />

o reorganizaci vojenských vysokých<br />

škol byla VLA JEP zrušena.<br />

Zřízení samostatné Lékařské fakulty UK v Hradci Králové<br />

18. září 1958: vládním nařízením byla zřízena<br />

Lékařská fakulta UK v Hradci<br />

Králové, jako další fakulta UK,<br />

s účinností od 1. září 1958.<br />

V roce 1959:<br />

V roce 1965:<br />

V roce 1990:<br />

V roce 1992:<br />

V roce 1993:<br />

zahájeno studium stomatologie.<br />

U příležitosti 20. výročí založení<br />

lékařské fakulty byly v Kremnici<br />

vyraženy pamětní medaile fakulty<br />

(bronzová, stříbrná a zlatá).<br />

Autorem je akademický sochař<br />

Ladislav Zívr. Na přední<br />

straně (aversi) je znak lékařské fakulty,<br />

na reversu je zobrazen<br />

znak (pečetidlo) fakulty.<br />

otevřeno studium všeobecného<br />

a zubního lékařství v anglickém<br />

jazyce.<br />

byla zcela modernizována a dána<br />

do provozu Velká posluchárna<br />

v budově teoretických ústavů.<br />

otevřeno bakalářské studium<br />

Ošetřovatelství.<br />

6.–7. října 1995: oslavila fakulta 50 let svého trvání:<br />

– 6. října se konalo slavnostní<br />

shromáždění ve Velkém sále<br />

Kongresového centra Aldis<br />

– byla zahájena výstava „50 let<br />

Lékařské fakulty UK v Hradci<br />

Králové“ ve výstavní síni římskokatolického<br />

biskupství na<br />

Velkém náměstí<br />

– byl uspořádán Slavnostní koncert<br />

Filharmonie <strong>Hradec</strong> Králové<br />

v koncertním sále Filharmonie.<br />

– 7. října se konala slavnostní<br />

imatrikulace nově přijatých posluchačů<br />

ve Velkém sále Kongresového<br />

centra Aldis<br />

– vyšla monografie Lékařská fakulta<br />

Univerzity Karlovy v Hradci<br />

Králové 1945–1995 (kolektiv<br />

autorů za autorského vedení L.<br />

Chrobáka).<br />

6. května 1996: se tehdejšímu děkanovi lékařské<br />

fakulty Karlu Bartákovi podařilo<br />

dosáhnout, jako členu zastupitelstva<br />

města Hradce Králové,<br />

že budova používaná lékařskou<br />

fakultou, která byla ve vlastnictví<br />

města, byla prodána Lékařské<br />

fakultě UK v Hradci Králové<br />

za symbolickou cenu 1 Kč, se<br />

zpětným předkupním právem<br />

města, pokud by fakulta zanikla.<br />

Od roku 1998:<br />

V roce 1998 podle zákona o vysokých<br />

školách 111/198 Sb., podle<br />

něhož fakulta ztratila právní<br />

subjektivitu, byla budova fakulty<br />

na základě jednání děkana Ivo<br />

Šteinera a zastupitelů města prodána<br />

Univerzitě Karlově za stejnou<br />

cenu 1 Kč.<br />

6. října 2004: rektor Univerzity Karlovy Ivan<br />

Wilhelm provedl poklep na základní<br />

kámen Výukového centra<br />

ve Fakultní nemocnici HK.<br />

21. listopadu 2005: v rámci oslav 60. výročí založení<br />

lékařské fakulty bylo ve<br />

fakultní nemocnici slavnostně<br />

otevřeno Výukové centrum lékařské<br />

fakulty. Pozemek poskytla<br />

fakultní <strong>nemocnice</strong>, finanční<br />

krytí Univerzita Karlova z prostředků,<br />

které byly UK přiděleny<br />

MŠMT ČR. Ve foyer centra byla<br />

týž den odhalena plastika slavného<br />

hradeckého rodáka Karla<br />

Rokitanského od akademického<br />

sochaře Vladimíra Preclíka.<br />

Večer se konala společenská<br />

část oslav v Kongresovém centru<br />

Aldis, s uvedením inscenace veselohry<br />

amerického autora Neila<br />

Simona „Vstupte“.<br />

2. října 2007: byla slavnostně otevřena Lékařská<br />

knihovna lékařské fakulty<br />

a fakultní <strong>nemocnice</strong>, používají-<br />

6

cí automatizovaný knihovnický<br />

systém.<br />

V přízemí budovy v prostorách<br />

bývalého refektáře byl za vydatného<br />

přispění děkana LF Vladimíra<br />

Paličky vybudován sloupový<br />

sál sloužící k pořádání vědeckých<br />

a kulturních akcí lékařské<br />

fakulty. Jako tzv. Galerie Na<br />

Hradě sál současně slouží i jako<br />

výstavní síň.<br />

19.–21. listopadu 2009: v Hradci Králové se konala pošesté<br />

Mezinárodní vědecká konference<br />

studentů doktorských programů<br />

(Ph.D.) za účasti 40 reprezentantů<br />

lékařských fakult<br />

z 12 států. Hodnoticí komisi tvořila<br />

mezinárodní porota, v níž zasedal<br />

mimo jiné prof. David Gordon,<br />

prezident Asociace evropských<br />

lékařských fakult.<br />

11. května 2010: proběhla již 56. studentská vědecká<br />

konference, konaná na<br />

naší fakultě jako jediné bez přerušení<br />

od roku 1945.<br />

Na konec několik čísel<br />

Pedagogický sbor fakulty tvoří v současné době 377 učitelů,<br />

z toho 41 profesorů, 68 docentů a 268 odborných asistentů<br />

a asistentů.<br />

Na začátku akademického roku 2010/2011 bylo na naší<br />

fakultě zapsáno celkem 1037 studentů ve studijních programech<br />

v češtině (863 v programu Všeobecné lékařství a 174<br />

v programu Zubní lékařství) a 357 zahraničních studentů<br />

z 29 států ve studijních programech v angličtině (267 v programu<br />

General Medicine a 90 v programu Dentistry). Dále<br />

na fakultě studuje 163 studentů v bakalářských programech<br />

a 286 studentů v doktorských studijních programech. Za<br />

65 roků existence fakulty studium na naší fakultě ukončilo<br />

celkem 8473 lékařů, z toho v oboru Všeobecného lékařství<br />

7230, v oboru Stomatologie a Zubního lékařství 1243 a dále<br />

626 absolventů bakalářských oborů. Od roku 1998 ukončilo<br />

doktorský studijní program 285 studentů a získalo tak titul<br />

Ph.D.<br />

V roce 1945 byla ve fakultní nemocnici pouze jedna posluchárna,<br />

dnes jsou tu tři velké posluchárny, z nichž posluchárna<br />

ve Výukovém centru je vybavena moderní audiovizuální<br />

technikou, a dále je tu 25 menších poslucháren<br />

a seminárních místností.<br />

Literární prameny:<br />

1. Bouček, B.: Dvouletá činnost fakultní pobočky královéhradecké<br />

(1945–46 a 1946–47): kartáčový otisk nevydaného<br />

tisku.<br />

2. Čečková, E.: Lékařská knihovna po rekonstrukci. Knihovnicko-informační<br />

zpravodaj U nás, 14. 12. 2007, str.<br />

1–2.<br />

3. Autorský kolektiv za vedení L. Chrobáka: Lékařská fakulta<br />

Univerzity Karlovy v Hradci Králové 1945–1995.<br />

Nakladatelství ATD, <strong>Hradec</strong> Králové, 1995, 161 s.<br />

4. Chrobák, L., Štěpán, J.: Zásluhy akademika Jana Bedrny<br />

o založení Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci<br />

Králové. SCAN: 2008; 16 (4–5).<br />

5. Podklady ze studijního a osobního oddělení lékařské<br />

fakulty.<br />

Prof. Ladislav Chrobák,<br />

Kabinet dějin lékařství<br />

Lékařská fakulta oslavila 65. výročí svého vzniku slavnostním shromážděním, které se konalo 8. listopadu, tedy<br />

právě 65 let po první schůzce pedagogického sboru. Se základními údaji z historie fakulty seznámil auditorium děkan<br />

prof. Miroslav Červinka; připomněl také, že listopadové dny jsou pro lékařskou fakultu významné jednak jako počátek<br />

její existence, ale i v souvislosti se 17. listopadem 1989, který přinesl fakultě demokracii a nové možnosti rozvoje.<br />

Za pamětníky z řad prvních studentů hradecké medicíny vystoupil prof. Rudolf Malec a své vzpomínky přidali i prof.<br />

Ivan Hybášek a dr. Vladimír Medek. Univerzitu Karlovu na shromáždění zastupoval prorektor prof. Jan Škrha, který<br />

ve svém vystoupení ocenil, že slavnostní shromáždění je koncipováno tak, aby do jeho programu přispěli jak pamětníci,<br />

tedy studenti roku 1945, tak i současní posluchači fakulty. Těm současným studentům patřila druhá polovina<br />

slavnosti - koncert klasické hudby, na kterém zazněly klavír, housle, flétna a zpěv v podání studentek Evy Bakalové,<br />

Daniely Sáry Gabrielové, Kateřiny Kubínové, Terezy Procházkové, Jany Viktorové a Jany Zaydlarové.<br />

Děkan fakulty prof. M. Červinka s emeritními profesory<br />

R. Malcem a V. Brzkem<br />

Hudební doprovod<br />

Foto: I. Šulcová<br />

7

NOVÍ VEDOUCÍ PRACOVNÍCI<br />

Ing. Václav Honek,<br />

ekonomický náměstek ředitele<br />

FN <strong>Hradec</strong> Králové<br />

Pozici ekonomického<br />

náměstka ve FN <strong>Hradec</strong><br />

Králové jsem získal na<br />

základě výběrového řízení.<br />

Do zdravotnictví<br />

přecházím z oboru managementu<br />

letecké dopravy,<br />

kde jsem zastupoval<br />

zájmy letecké společnosti<br />

Air Canada pro<br />

Českou republiku a Slovensko,<br />

3 roky jsem řídil<br />

pobočku globálního distribučního<br />

systému Galileo pro ČR, SR a Polsko a posledních<br />

8 let jsem působil v Českých aeroliniích, a.s., v různých<br />

manažerských pozicích v oblasti marketingu, financí a informačních<br />

technologií, naposledy jako ředitel pro distribuci.<br />

Důvodů k profesní změně bylo několik. V zastávaném oboru<br />

cestovních služeb jsem v tuzemsku dosáhl profesního maxima<br />

a chtěl jsem využít znalostí v řízení vnitrofiremních procesů<br />

velkých organizací, zkušeností se snižováním provozních nákladů<br />

a obchodní transformací v jiném oboru, který poskytuje<br />

služby. Zdravotnictví toto plně splňuje. Z pohledu ekonoma<br />

je zdravotní systém velmi komplikovaný, často určovaný protichůdnými<br />

zájmy a nefunguje jen na klasickém tržním vztahu,<br />

jak tomu je v klasických komerčních organizacích. Je to<br />

systém s celou řadou omezujících, často až rigidních pravidel<br />

a regulací. Limity v úhradách neumožňují využít špičkové<br />

technologie, jak by bylo možno a existující mzdový systém<br />

je poměrně rovnostářský a dává malý prostor pro odměňování<br />

individuálního výkonu. Toto je několik příkladů ekonomických<br />

odlišností oproti komerčnímu segmentu.<br />

Vzhledem k tomu, že již několik měsíců v pozici ekonomického<br />

náměstka působím, mohu se podělit se svými prvními<br />

postřehy a nastínit své priority. <strong>Hradec</strong>ká <strong>nemocnice</strong><br />

je velmi kvalitní zdravotnické zařízení, které v minulosti<br />

uskutečnilo celou řadu rozsáhlých investičních akcí a zavedlo<br />

řadu moderních postupů a technologií. To je skvělá<br />

investice do budoucnosti! Jako ekonoma mě však zajímalo,<br />

zda to není vybudováno tzv. na dluh. Není! Našel jsem v této<br />

organizaci velmi sofistikovaný systém v oblasti plánování<br />

péče, kontroly a manažerského vedení a také program odpovědnosti<br />

za ekonomické a kvalitativní ukazatele. Působí<br />

zde kvalitní ekonomové, kteří dlouhodobě budovali korektní<br />

vztahy vůči plátcům zdravotní péče (ZP) a hájí zájmy této<br />

<strong>nemocnice</strong> v rámci asociace FN. S velikou úlevou jsem zjistil,<br />

že vztah vedení <strong>nemocnice</strong> s odborovými organizacemi<br />

je korektní. Z předchozí praxe vím, jak katastrofální důsledky<br />

pro fungování organizace má, když je narušena důvěra<br />

a jsou tvrdě prosazovány zájmy, bez ohledu na možnosti systému<br />

či organizace. Proto jedna z mých dalších priorit bude<br />

aktivně, společně pracovat s odborovými organizacemi na<br />

nastavení kolektivních smluv. V oblasti ekonomiky budeme<br />

sledovat změny v systému zdravotní péče, především avizované<br />

otevírání prostoru pro možnou spoluúčast pacienta.<br />

Příští rok se budeme muset vypořádat s omezením výdajů<br />

na zdravotní péči. Bohužel, v tuto dobu nemáme k dispozici<br />

přesnější zadání, což bude komplikovat sestavování plánu<br />

pro jednotlivá pracoviště a v konečném důsledku to bude<br />

vyžadovat přizpůsobování se situaci „za pochodu“. V personální<br />

oblasti se budu zasazovat o vybudování systému interní<br />

komunikace, který by měl nejen poskytovat informace<br />

od řídících struktur dolů, ale též vylepšit komunikaci mezi<br />

jednotlivými pracovišti, kde vidím rezervy. Celá generační<br />

změna nás bude čekat v oblasti informačních systémů. Jedna<br />

z našich priorit pro příští rok bude účast v programu MZ,<br />

který by umožnil nahradit existující NIS (Nemocniční informační<br />

systém) moderní základnou pro řízení zdravotní péče.<br />

Vážení kolegové, těším se na spolupráci!<br />

Prof. MUDr. Viktor Chrobok, CSc., Ph.D.,<br />

přednosta Kliniky ušní, nosní a krční<br />

LF UK a FN <strong>Hradec</strong> Králové<br />

Viktor Chrobok (nar.<br />

1964); po studiu na lékařské<br />

fakultě v Hradci<br />

Králové nastoupil v roce<br />

1988 na ORL kliniku<br />

zdejší fakultní <strong>nemocnice</strong>.<br />

Od 1998 do 2010<br />

pracoval na Klinice otorinolaryngologie<br />

a chirurgie<br />

hlavy a krku Pardubické<br />

krajské <strong>nemocnice</strong>,<br />

a.s. Atestoval z otorinolaryngologie<br />

1. a 2.<br />

stupně, audiologie a foniatrie. V roce 1997 získal vědecký<br />

titul CSc. (histologie membranózního labyrintu vnitřního<br />

ucha); následně po úpravě zákona mu byl přidělen titul Ph.D.<br />

Na základě habilitačního řízení na Lékařské fakultě UK<br />

v Plzni získal titul docent otorinolaryngologie (histopatologie<br />

středního ucha) a v roce 2007 byl jmenován profesorem<br />

otorinolaryngologie na LF MU v Brně. Zahraniční studijní<br />

pobyty byly v Bostonu, Londýně, Curychu, Jeně a Pecsi.<br />

Organizoval kurzy fonochirurgie, poruch polykání, chirurgie<br />

spánkové kosti a chirurgie krku a štítné a příušní žlázy.<br />

Pedagogickou činnost vykonával/vykonává na Lékařské fakultě<br />

v Hradci Králové, Vojenské lékařské akademii v Hradci<br />

Králové, Fakultě chemicko-technologické Univerzity<br />

Pardubice, Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice,<br />

1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Lékařské<br />

fakultě Masarykovy univerzity v Brně.<br />

Je členem mezinárodní otopatologické společnosti (Schuknecht<br />

Society). Od roku 2008 je místopředsedou výboru<br />

České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy<br />

a krku ČLS JEP. Dále je členem dozorčí rady Interní<br />

grantové agentury Ministerstva zdravotnictví ČR, akreditační<br />

komise pro otorinolaryngologii, zkušební komise pro<br />

8

atestační zkoušky v oboru otorinolaryngologie, vědecké<br />

rady Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice,<br />

vědecké rady Lékařské fakulty UK Plzeň, oborové rady<br />

doktorského studijního programu ORL a chirurgie hlavy<br />

a krku na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci<br />

a komise pro obhajoby doktorandských disertací v oboru<br />

otorinolaryngologie na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity<br />

v Brně.<br />

Zabývá se otorinolaryngologií v celé šíři oboru, zvláštní<br />

pozornost věnuje otochirurgii, fonochirurgii a histopatologii<br />

spánkové kosti plodů a novorozenců. Přednesl přes 200 vědeckých<br />

sdělení a publikoval šest monografií a skripta,<br />

přes 130 odborných prací, z nich 30 v zahraničí (mimo Slovensko).<br />

Řešil 9 grantových studií IGA MZ.<br />

MUDr. Petr Hejna, Ph.D.,<br />

přednosta Ústavu soudního lékařství<br />

LF UK a FN <strong>Hradec</strong> Králové<br />

Narodil jsem se v roce 1979 v Chrudimi. Po maturitě na<br />

Reálném gymnáziu v Broumově jsem v letech 1997 až 2003<br />

studoval na Lékařské fakultě v Hradci Králové, kterou jsem<br />

ukončil s vyznamenáním. O obor soudního lékařství jsem<br />

se zajímal již během svého studia, a proto jsem byl velmi<br />

potěšen, když jsem po své promoci mohl nastoupit na zdejší<br />

Ústav soudního lékařství.<br />

Mezi oblasti mého zájmu patří studium mechanismů zraňujících<br />

krční orgány při dušení, čemuž jsem se věnoval<br />

i ve své doktorandské práci. Ve svých vědeckých a výzkumných<br />

pracích, z nichž byla téměř<br />

polovina uveřejněna v zahraničí,<br />

jsem se věnoval a nadále<br />

věnuji problematice prochlazení<br />

organismu, uhoření,<br />

balistice, utonutí a otázkám<br />

náhlé smrti v dětském<br />

věku. Tato skutečnost mi<br />

umožnila spolupráci s několika<br />

špičkovými pracovišti<br />

soudního lékařství ve<br />

Švýcarsku a Německu. Mé<br />

výsledky v oblasti studia<br />

střelných poranění ocenil ředitel Kriminalistického ústavu<br />

v Praze, který mě v roce 2008 jmenoval členem vědecké<br />

rady v balistické sekci této instituce. V roce 2010 jsem byl<br />

zvolen členem výboru České společnosti soudního lékařství<br />

a soudní toxikologie. Za svou publikační aktivitu jsem na<br />

jaře 2010 obdržel Cenu primátora města Hradce Králové<br />

za studentskou tvůrčí práci.<br />

Společně se svými kolegy bychom chtěli vytvořit moderní<br />

pracoviště evropské úrovně, což by mělo být usnadněno<br />

přestěhováním stávajícího ústavu do nových moderních<br />

prostor, které se budují v areálu fakultní <strong>nemocnice</strong>. Mezi<br />

naše další společné cíle patří extenzivní výzkumná a publikační<br />

činnost, rozšíření zahraniční spolupráce a především<br />

rozšíření a zkvalitnění celého komplexu služeb pro orgány<br />

činné v trestním řízení.<br />

Mgr. Martin Formánek,<br />

Vedoucí odboru personálních vztahů FN HK<br />

6. fakultní konference studentů doktorského studia<br />

Dne 25. října se ve Výukovém centru LF ve FN konala vědecká konference, na níž naši doktorandi přednesli výsledky svých studií.<br />

Z deseti účastníků se na prvých místech umístili:<br />

1. MUDr. Zdeněk Turek: Effects of intravenous anesthetic agents on hepatosplanchnic microcirculation in rats<br />

(školitel doc. MUDr. RNDr. M. Kaška, CSc.)<br />

2. Mgr. Jana Čmielová: Response of dental pulp stem cells and periodontal ligament stem cells to ionizing radiation<br />

(školitelka doc. MUDr. M. Řezáčová, Ph.D.)<br />

3. MUDr. Marian Kacerovský: Petraxin 3 – a new marker of subclinical chorioamnionitis in women with preterm premature rupture<br />

of membranes (školitel doc. MUDr. J. Tošner, CSc.)<br />

Prvé dvě práce byly nominovány za naši fakultu na mezinárodní konferenci studentů Ph.D. (viz str. 10)<br />

R. Pudil<br />

Tomáš Halík<br />

na lékařské fakultě<br />

Nadace mezilidské tolerance Thomase<br />

Grala při Lékařské fakultě v Hradci Králové<br />

pořádá již řadu let cyklus přednášek pro<br />

studenty, členy královéhradeckých akademických<br />

obcí a veřejnost. Tentokrát pozvání<br />

Nadace přijal teolog a filozof mons. prof.<br />

PhDr. Tomáš Halík, Th.D., který 10. listopadu<br />

vystoupil v zaplněné velké posluchárně<br />

lékařské fakulty s přednáškou na téma Tolerance<br />

už nestačí.<br />

I. Juranová<br />

9

Václav Hybš věnoval<br />

finanční dar<br />

2. interní klinice<br />

Dne 22. září se v Praze na Žofíně konal koncert u příležitosti<br />

75. narozenin dirigenta Václava Hybše a současně 50<br />

let od založení jeho orchestru. Pan Hybš se svojí manželkou<br />

Jarmilou se rozhodli předat část výtěžku koncertu gastroenterologickému<br />

pracovišti naší 2. interní kliniky, jak mistr sám<br />

řekl „za záchranu svého života“. Šek na finanční dar ve výši<br />

100 000 Kč během koncertu převzala z rukou mistra Hybše<br />

dr. Jolana Bártová, vedoucí lékařka lůžkového oddělení<br />

gastroenterologie 2. interní kliniky.<br />

Pan Václav Hybš, rodák z východočeské Police nad Metují,<br />

Slavnostní přípitek: zleva paní Hybšová, Květa Vašíčková (vrchní<br />

sestra gastroenterologie), dr. Bártová, mistr Hybš a dcera manželů<br />

Hybšových<br />

Dr. Bártová (druhá zprava) přebírá z rukou Václava Hybše šek<br />

na 100 000 Kč<br />

se rád vrací do svého rodného kraje a každoročně pořádá<br />

předvánoční koncertní turné po městech východních Čech.<br />

Tak tomu bylo i v loňském roce před Vánoci, kdy si však jeho<br />

přechodně zhoršený zdravotní stav vyžádal hospitalizaci v naší<br />

nemocnici. Mistra Hybše jsme poznali jako člověka mimořádně<br />

vitálního a optimistického, ale také velmi skromného<br />

a milého. Celý jeho pobyt v nemocnici doprovázela veselá<br />

nálada a pohoda, a to i přesto, že jeho zdravotní stav v úvodu<br />

hospitalizace byl vážný. Václav Hybš na naši nemocnici<br />

a naše pracoviště stále vzpomíná a pravidelně nás informuje<br />

o svém zdravotním stavu i o svých dalších uměleckých plánech.<br />

Koncert provázela slavnostní a příjemná atmosféra; vystoupilo<br />

zde mnoho slavných zpěváků (Karel Gott, Václav<br />

Neckář, Lucie Bílá, Marta Kubišová a řada dalších), kteří<br />

zazpívali písně, jež buď Václav Hybš pro ně napsal nebo je<br />

se svým orchestrem doprovázel. Koncert natáčela i Česká<br />

televize a bude vysílán v průběhu vánočních svátků.<br />

Jan Bureš<br />

Autorem fotografií je Agentura Václava Hybše<br />

THE 7th INTERNATIONAL<br />

MEDICAL POSTGRADUATE CONFERENCE<br />

Ve dnech 18.–20. listopadu se v Hradci Králové<br />

již posedmé konala mezinárodní vědecká konference<br />

postgraduálních studentů (Ph.D.) lékařských fakult<br />

– akce ojedinělá nejen v České republice, ale<br />

i ve střední Evropě.<br />

Zúčastnilo se 42 studentů, reprezentantů 22 lékařských<br />

fakult ze 13 evropských zemí – od Dánska na<br />

severu po Itálii na jihu a od Portugalska na západě<br />

po Gruzii na východě.<br />

Úroveň přednášek byla vysoká, devítičlenná mezinárodní<br />

hodnotící komise měla obtížný úkol určit<br />

ty nejlepší. Prvá tři místa a s nimi spojenou finanční<br />

odměnu získali:<br />

1. Froukje J. Verdam, MD. (Maastricht): Small intestinal<br />

alterations in severely obese hyperglycemic subjects.<br />

2. MUDr. Anna Rybárová (Bratislava): Molecular<br />

diagnostics in a group of Slovak patients with neurofibromatosis<br />

type 1.<br />

3. MUDr. Ondřej Gojiš (Praha, 3. LF UK): The role<br />

of AIB1 in human breast cancer. I. Š.<br />

Vítězce předávají diplom a cenu děkan LF prof. Červinka, předseda<br />

hodnotící komise prof. Palička a prezident evropské organizace<br />

Ph.D. studia Orpheus prof. Lackovič. Foto I. Šulcová<br />

10

Přínos prof. Stefana československé dětské chirurgii<br />

M. KRÁLOVÁ<br />

Při příležitosti nedožitých 90. narozenin<br />

prof. MUDr. Hvězdoslava Stefana, CSc.,<br />

emeritního přednosty oddělení dětské chirurgie,<br />

nám dovolte připomenout jeho přínos<br />

pro československou dětskou chirurgii.<br />

Hvězdoslav Stefan se narodil 14. března<br />

1920 v Hradci Králové, kde absolvoval<br />

základní a středoškolské vzdělání. V roce<br />

1949 promoval na Lékařské fakultě Karlovy<br />

Univerzity v Praze. Do Hradce Králové se<br />

vrátil v roce 1952, kdy nastoupil jako sekundář<br />

na chirurgické klinice tehdejší Vojenské<br />

lékařské akademie J. Ev. Purkyně. Zde se věnoval<br />

všeobecné chirurgii a urologii. Urologie dospělých byla<br />

oborem, který preferoval a ve kterém se systematicky vzdělával.<br />

Jeho první operací byla plastika pravostranného třísla pro<br />

volnou tříselnou kýlu u dvouletého chlapce (26. 11. 1952).<br />

S problematikou dětské chirurgie a dětské urologie se dr.<br />

Stefan setkával na chirurgické klinice, kde pro chirurgicky<br />

nemocné děti byly vyčleněny tři pokoje s 15 lůžky. Dr. Stefan<br />

na tomto oddělení intermitentně pracoval jako sekundární<br />

lékař. Dle operačních záznamů si ho profesor Jan Bedrna,<br />

přednosta kliniky, nechával vypisovat na asistenci k operacím<br />

zejména vrozených, ale i závažných získaných onemocnění<br />

u dětí. Do tohoto období patří dvě publikace dr. Stefana, které<br />

jsou prioritami v československé dětské chirurgii - jedna<br />

je z oblasti dětské urologie, druhá z dětské onkochirurgie.<br />

Na rozvoj oboru dětské chirurgie ve světě reagovali přednosta<br />

chirurgické kliniky prof. Bedrna a přednosta dětské<br />

kliniky prof. Blecha realizací dětsko-chirurgického pracoviště<br />

v budovaném pavilonu dětské kliniky. V roce 1958 tak<br />

vzniklo detašované dětsko- chirurgické pracoviště, které bylo<br />

v roce 1960 organizačně změněno na ordinariát.. Funkční<br />

místo ordináře nabídl prof. Procházka asistentu Stefanovi,<br />

který je přijal. Začal budovat ordinariát dle anglosaského<br />

vzoru a s houževnatostí a pílí jemu vlastní zaváděl nové<br />

diagnostické a léčebné metody. Na oddělení postupně přicházeli<br />

lékaři se zájmem o obor. Odborně prosperující pracoviště<br />

bylo v roce 1982 ustanoveno na samostatné oddělení<br />

dětské chirurgie.<br />

Přínos prof. Stefana jednotlivým kategoriím<br />

dětské chirurgie<br />

Novorozenecká chirurgie<br />

Novorozeneckou chirurgii prováděl profesor Stefan v celém<br />

rozsahu. Operovaným novorozencům byla do roku 1975<br />

poskytována pooperační péče na dětské chirurgii, od roku<br />

1975 byli předáváni do odborné péče dětským intenzivistům<br />

na vybudovanou jednotku intenzivní péče pro nedonošené<br />

děti a patologické novorozence na dětské klinice.<br />

První úspěšnou operaci atrézie jícnu provedl v Hradci<br />

Králové prof. Stefan v roce 1972. Zkušenosti s 25 novorozenci<br />

operovanými pro tuto vadu v období let 1972–1977<br />

publikoval.<br />

Chirurgicky úspěšné byly operace atrézie duodena, tenkého<br />

a tlustého střeva a velká skupina vad vzniklých při porušené<br />

rotaci a fixaci tenkého a tlustého střeva.<br />

U vrozených vývojových vad, které postihují<br />

přední stěnu břišní – gastroschiza a omfalokéla<br />

– zavedl prof. Stefan dvoudobé operování<br />

metodou dle Olshausena-Grosse.<br />

V první době se část vyhřezlých orgánů dutiny<br />

břišní vrátila do dutiny břišní a část se jich<br />

umístila do vytvořených podkožních kapes<br />

na přední stěně břicha. V druhé době se orgány<br />

z podkožních kapes přemístily do preformované<br />

dutiny břišní. Operace byly úspěšné<br />

po stránce funkční i kosmetické a výrazně<br />

zvýšily procento přežívaných dětí.<br />

Diagnostické a terapeutické zkušenosti s aganglionosou<br />

tlustého střeva (Hirschprungova choroba) presentoval<br />

prof. Stefan jako svoji docentskou habilitační práci. Při této<br />

vadě chybí ve stěně střevní gangliové buňky v Meissnerově<br />

a Auerbachově plexu. Prof. Stefan spolu s doc. Pařízkem ze<br />

zdejší katedry anatomie zavedli jako rutinní metodu průkazu<br />

této vrozené vady histochemické vyšetření acetylcholinesterázy<br />

v bioptickém vzorku stěny rekta. Šlo o československou<br />

prioritu.<br />

S mezinárodní odezvou rozdělil prof. Stefan v roce 1980<br />

novorozená siamská dvojčata (viz Scan 4/2009). Děti dobře<br />

prospívaly a těší se dobrému zdraví i v dospělosti.<br />

Dětská břišní chirurgie<br />

V rámci břišní dětské chirurgie se odoperovalo ročně 400-<br />

500 dětí s tříselnými kýlami, cca 50 dětí s pupeční kýlou, dále<br />

akutní apendicitidy aj. Vedle těchto pro obor standardních<br />

diagnóz se řešili pacienti se vzácnými a závažnými onemocněními.<br />

Tato onemocnění vyžadovala spolupráci s jinými<br />

obory ve FN. Jako příklad uvádím diagnostiku vrozených<br />

a získaných onemocnění žlučových cest a pankreatu, při<br />

kterých jsme spolupracovali s gastroenterologem dr. Petrem<br />

Dítětem a radiologem dr. Zdeňkem Vackem.<br />

Dětská onkochirurgie<br />

Na oddělení se komplexně léčily nezhoubné i zhoubné nádory<br />

u dětí. Z důvodu často pozdní diagnózy těchto nádorů<br />

byly operace technicky velmi náročné. Léčebně se kombinovaly<br />

operace, cytostatika a ozáření. V roce 1982 přednesl<br />

prof. Stefan výsledky léčení dvaceti dětí s Wilmsovým tumorem<br />

ledvin, s úmrtností 7 pacientů (35 %). Při oboustranném<br />

postižení ledvin Wilmsovým tumorem zavedl kombinovanou<br />

terapii, když odstranil nádorem více postiženou ledvinu<br />

a nádor na druhé ledvině resekoval. Chirurgickou terapii doplnil<br />

cytostatickou léčbou. Jde o československou prioritu.<br />

Dalšími prioritami v dětské onkochirurgii je zavedení<br />

radikální komplexní léčby rabdomyosarkomu urogenitálního<br />

sinu (1957) a komplexní terapie rakoviny štítné žlázy<br />

(1963).<br />

Dětská urologie<br />

První dětsko-urologické diagnostické a operační zkušenosti<br />

získal prof. Stefan v letech 1952-1956 na zdejší chirurgické<br />

klinice od profesora Bedrny. Když se nenaplnilo jeho osob-<br />

11

ní přání stát se urologem dospělých, věnoval se s elánem<br />

a odpovědností dětské urologii a v brzké době se stal československou<br />

a evropskou osobností tohoto oboru.<br />

Prof. Stefan preferoval dvě diagnózy z dětské urologie -<br />

vezikoureterorenální reflux a exstrofii močového měchýře<br />

s epispadií. Celostátně upřesnil diagnostiku vezikoureterálního<br />

refluxu a vypracoval i léčebný řád, kdy a jak postupovat<br />

konzervativně a kdy operovat. Sám odoperoval cca 800 dětí<br />

s tímto onemocněním. Za soubor prací o vezikoureterálním<br />

refluxu získal v roce 1970 cenu Čs. lékařské společnosti<br />

J. Ev. Purkyně.<br />

Soubor pacientů prof. Stefana s exstrofií močového měchýře<br />

s epispadií se datuje od roku 1963, kdy provedl první<br />

rekonstrukční operaci této vady v Československé republice.<br />

Trvale sledoval u těchto pacientů kapacitu močového měchýře<br />

a kontinenci moče. Obsah nízkokapacitních močových<br />

měchýřů zvětšoval augmentační plastikou.<br />

Další velkou skupinu dětsko-urologických pacientů tvořily<br />

hypospadie. Prof. Stefan prováděl jednodobé a vícedobé<br />

operace této vady se zajištěnou derivací moče po dobu hojení.<br />

K vykrytí rozsáhlých defektů močové trubice používal<br />

sliznici močového měchýře a sliznici ústní dutiny.<br />

V roce 1957 popsal a laboratorně a histologicky dokumentoval<br />

případy dysgeneze gonád, které byly o několik let<br />

později klasifikovány v cizině jako nozologická jednotka –<br />

smíšená dysgeneze gonád.<br />

Vypracoval a mezinárodně zavedl světově uznávanou<br />

rekonstrukční genitoplastiku, která se po něm nazývá „Stefanova<br />

operace“. Tato metoda se stala historickým mezníkem<br />

pro provádění záchovných operací u intersexů. Práci poprvé<br />

publikoval v roce 1963 v naší republice, v německém odborném<br />

tisku pak v roce 1966 a v anglickém v roce 1967. Metoda<br />

se dosud používá a je citována v Campbellově encyklopedii<br />

a v řadě urologických a sexuologických publikací.<br />

Profesor Stefan byl výborným učitelem; přednášel nejen<br />

medikům zdejší lékařské fakulty, ale i stážistům z dětské<br />

chirurgie a urologie z naší republiky i ze zahraničí. Pro<br />

pediatry východočeského regionu pořádal jedenkrát ročně<br />

odborné semináře. V Hradci Králové organizoval celostátní<br />

vědecké konference v letech 1973, 1976, 1978 a dále<br />

38. kongres dětských chirurgů s mezinárodní účastí v roce<br />

1986.<br />

Odborného uznání se dostalo prof. Stefanovi v naší republice<br />

i v zahraničí. Stal se nositelem 7 medailí a 2 cen za<br />

vědecký přínos v oboru medicíny, byl členem 2 zahraničních<br />

lékařských společností a čestným členem 3 českých a 1 zahraniční<br />

lékařské společnosti.<br />

Prof. Hvězdoslava Stefana budeme vždy hodnotit jako spoluzakladatele<br />

moderní dětské chirurgie, světově uznávaného<br />

dětského chirurga a urologa, vědce a vlastence. Medicína,<br />

kterou byl od mládí hluboce zaujatý, byla jeho humanitním<br />

a morálním posláním.<br />

Čest jeho památce.<br />

(MUDr. Miroslava Králová, Ph.D., je emeritní primářkou<br />

Oddělení dětské chirurgie a traumatologie, FN <strong>Hradec</strong><br />

Králové)<br />

CO TAKÉ ZAZNĚLO V SENÁTU ...<br />

Klid v jednacím sále<br />

Při projednávání novely zákona „o opatřeních na ochranu<br />

průmyslového vlastnictví“ požádal předsedající o klid v jednacím<br />

sále. Místopředseda vlády Stanislav Gros zareagoval<br />

u mikrofonu slovy: „Musím říci, že v takovém tichu jsem ještě<br />

ve sněmovně nikdy nic neříkal, a vám to tady vadí. Jsem tím<br />

překvapen. V poslanecké sněmovně si někdy připadám spíše<br />

jako ve válcovně plechů.“<br />

Přechylování a shoda podmětu s přísudkem<br />

Při projednávání novely zákona o matrikách navrhoval senátor<br />

Jiří Pospíšil (asi v rámci zrovnoprávnění) zrušení přechylování<br />

ženských jmen, které třeba němčina a angličtina nezná. Debatu<br />

ukončil slovy: „A potom nastává opravdu debata, proč máme<br />

shodu podmětu s přísudkem. Proč jsou mužský s měkkým<br />

a ženský s tvrdým.“ (Smích v sále).<br />

Ilustrace Michael Marčák<br />

Životní prostředí a hluk<br />

Jako přesvědčený euroskeptik nás tentokrát senátor Jaroslav Kubera obohatil slovy: „Ve Spolkové republice Německo<br />

teď řeší velký problém. Ukázalo se, že díky tomu, že se obecná hladina hluku zvýšila, tak když slavíci lákají<br />

samičky, tak zvýšili své tokání až na 94 decibelů a porušili tak evropskou směrnici nebo tu mezní hodnotu, která byla<br />

stanovena. Co tedy s tím, jak zabránit slavíkům v tom, aby takto hlasitě nekvíkali?“<br />

Na schůzích Senátu PČR vyslechl a ze stenografických záznamů zpracoval Karel Barták<br />

12

Profesor Fingerland ve světle svých článků ve SCANu<br />

Letos 26. února tomu bylo 110 let od narození prof.<br />

Antonína Fingerlanda. Zároveň letos oslaví nemocniční<br />

a fakultní časopis SCAN dvacet let svého trvání. Listujeme-li<br />

stránkami časopisu, setkáme se se jménem prof. Fingerlanda,<br />

zakladatele Ústavu patologie, nesoucího od roku 1992 jeho<br />

jméno, jednoho ze zakladatelů Lékařské<br />

fakulty UK v Hradci Králové, rytíře českého<br />

lékařského stavu a čestného občana<br />

města <strong>Hradec</strong> Králové celkem osmkráte<br />

jako autorem článků. Co je všem těmto<br />

článkům společného? Všechny je napsal<br />

ve věku nad 90 let a ten poslední dokonce<br />

ve věku 97 let.<br />

V prvním článku z roku 1992 „Zbožná<br />

přání člena Spolku lékařů“ se zamýšlí<br />

nad posláním odborných schůzí spolku,<br />

nad jejich náplní a formou prezentace<br />

a vyslovuje přání, aby nekolidovaly se<br />

schůzemi Purkyňovy společnosti na fakultě.<br />

V dalším článku věnuje zaslouženou<br />

pozornost řádu šedých sester, které<br />

v ošetřovatelské škole sám učil a které poznal<br />

jako vynikající a naprosto spolehlivé<br />

pracovnice. Jejich vyhnání z jimi zřízené<br />

ošetřovatelské školy komunisty v roce<br />

1948 pokládal „za bezpříkladný nevděk<br />

a surovost k osobám, které věnovaly svůj<br />

majetek a celý svůj život pomoci trpícím“. Tehdy, jako projev<br />

nesouhlasu a odsouzení, se vzdal místa ředitele školy.<br />

K jakým škodám může dojít, když akademická svoboda<br />

vysokých škol je narušena cizími vlivy ze zevnějšku, dokládá<br />

v článku „Případ Olgy Borisovny Lepešinské“, protěžované<br />

Stalinem, podle jejíž nevědeckých, důkazy nepodložených<br />

názorů je nositelem života nikoliv buňka, ale neuspořádaná<br />

živá hmota. Prof. Fingerland se přes naléhání nikdy nepropůjčil<br />

k tomu, aby tyto nevědecké názory zastával a dále<br />

šířil. Vyneslo mu to vyloučení jako učitele z tehdejší VLA.<br />

Ve svém článku „Jak jsem se stal patologickým anatomem“<br />

uvádí, jak po úmrtí asistenta pražského ústavu Dr. Jiřího<br />

Šulce na vozhřivku mu bylo jako demonstrátorovi nabídnuto<br />

místo asistenta přednostou ústavu prof. Hlavou.<br />

U příležitosti 50. výročí založení fakulty se jako 95letý<br />

zamýšlí nad tím „Co je pro růst školy prospěšné“ a dochází<br />

k přesvědčení, že vysokoškolští učitelé mají výzkumně<br />

pracovat na tématech svého oboru a snažit se přinášet nové,<br />

dosud neuveřejněné poznatky. Za velmi důležité pro rozvoj<br />

vysokých škol a jejich ústavů pak vidí pravidelné zveřejňování<br />

výročních zpráv s číselným doložením výkonové práce<br />

a úspěchů, ale zároveň, jak dodává, s uvedením chyb a omylů,<br />

s úvahami, jak se jich v budoucnu vyvarovat. V jiném článku<br />

se zabývá tím „Jak hledat, nalézt a podporovat tvořivé mozky“<br />

a dokládá to na svých úspěšných žácích.<br />

Najdeme tu však i články úsměvné. Když byl prof.<br />

Fingerland ve svých pětadevadesáti letech svými přáteli požádán,<br />

aby napsal některé ze svých bohatých vzpomínek, zavzpomínal<br />

na svou studentskou lásku, šestnáctiletou Máničku<br />

V., studentku dívčího lycea. Ta ho jako sedmnáctiletého studenta<br />

po mnoho měsíců okouzlovala tak, že byla, jak zpívá<br />

Radames v Aidě: „Del mio pensiero, tu sei regina“ (v mé<br />

mysli ty jsi královnou). Časem však na Máničku zapomněl.<br />

Když pak jako asi padesátiletý jel na motorce přes Hořice<br />

do Jičína, uviděl před domem své bývalé lásky starší, prošedivělou<br />

paní. Nedalo mu, zastavil a zeptal se jí, kde bydlí<br />

nebo kam se odstěhovala rodina pana učitele V., která zde<br />

bydlela a měla dceru Máničku. „Ale Tondo! To jsem přece<br />

já!“ – a oba se oddali vzpomínkám. Mánička už měla dvě<br />

dospělé dcery. Jedna byla sopranistkou v ostravské opeře,<br />

druhá středoškolskou profesorkou.<br />

V roce 1966 byl prof. Fingerland požádán<br />

studenty o příspěvek na Poslední přednášce.<br />

Projev mohl být písemně zaznamenán<br />

až v roce 1997, pod názvem Homérova<br />

ideologická úchylka. Myslím, že stojí za to,<br />

aby byl uveden téměř in extenso.<br />

Vážení soudruzi, přátelé a bývalí žáci!<br />

Mám-li k vám pronést něco všeobecně<br />

platného, moudrého, co se zdá vhodné<br />

pro tuto chvíli, v čem se odráží zkušenost<br />

tisíciletí, pak nezaváhám použíti<br />

slov básníka Homéra, který už na úsvitu<br />

dějin pronesl svůj soud o ceně a hodnotě<br />

lékařství. V jeho Iliadě (zpěv XI.,<br />

verš 514) praví, jak si ještě pamatuji ze<br />

studia řečtiny konaného za vlády jeho<br />

Apoštolského veličenstva císaře a krále<br />

Františka Josefa v roce 1915, přesně po<br />

starořecky toto:<br />

„Iétros gar anér pollon antaxios allón“;<br />

v překladu Otmara Vaňorného:<br />

„Neboť lékařský muž je cenou za mnoho jiných“. Verš krátce<br />

znamená, že lékař je rovnocenný mnoha jiným mužům dohromady,<br />

Homér lékaře vyvyšuje nad ostatní lid a říká, že<br />

váží za mnoho mužů.<br />

Zamyslíme-li se nad významem tohoto verše, pak jasně vidíme,<br />

že Homér je vlastně stoupencem theorie elity a že k ní<br />

počítá lékaře. To je sice pro nás potěšující, ale my nesmíme<br />

hovět profesionálnímu sobectví a musíme se ptát:<br />

Měl a má Homér pravdu?<br />

Já myslím, že my všichni jako příslušníci dnešní společnosti<br />

nacházející se v přítomné etapě cesty ke komunismu,<br />

když objektivně zvážíme smysl onoho ideologického verše,<br />

musíme říci: prosím, zde Homér hluboce chybuje. My musíme<br />

jasně s ním nesouhlasit.<br />

Ovšem, vážení, my tuto ideologickou chybu musíme<br />

Homérovi odpustit, musíme uvážit polehčující okolnosti, za<br />

kterých on Iliadu tvořil.<br />

Předně byl slepý. Zadruhé napsal to asi před čtyřmi tisíci<br />

lety v otrokářské společnosti a konečně zatřetí: on neměl to<br />

štěstí a tu příležitost, kterou jste měli vy, on se neškolil a nemohl<br />

se pravidelně školit v marxismu-leninismu.<br />

Proto, vážení, Homéra můžeme čísti jako básnické dílo,<br />

ale přirozeně s politickými a ideologickými výhradami.Toto<br />

je mé doporučení vám do života, kde vás možná čeká, že nejen<br />

nebudete vážit za mnoho jiných mužů. Uvědomíte-li si<br />

to, mnohem lépe a s klidnější myslí projdete úskalími života,<br />

jeho Skyllami a Charybdami, jež vás čekají. I když přes<br />

poctivou a dobrou práci budete pokořováni, nepoddávejte<br />

se tomu a zachovejte si vyrovnanou mysl. Je třeba, jak praví<br />

Horatius, „rebus in arduis aequam servare mentem“ –<br />

i v neštěstí zachovat si klidnou mysl.<br />

Profesor Fingerland se ve svých článcích jeví jako člověk<br />

vysokých morálních kvalit, neohrožený zastánce vědecké<br />

pravdy, ale zároveň jako člověk citlivý, se smyslem pro<br />

humor.<br />

Prof. Ladislav Chrobák,<br />

Kabinet dějin lékařství<br />

13

Profesor Ivo Šteiner sedmdesátiletý<br />

Před několika lety vyšel<br />

ve SCANu článek z<br />

pera prof. Josefa Špačka<br />

s titulkem: „Děkanem<br />

lékařské fakulty je<br />

Brit“. Nevím, kolik čtenářů<br />

našeho časopisu<br />

si uvědomuje, že Brit je<br />

už pátým rokem také jeho<br />

vedoucím redaktorem.<br />

Měl jsem to štěstí,<br />

že tentýž Brit byl také<br />

mým prvním a jediným<br />

šéfem a učitelem patologie.<br />

Prof. MUDr. Ivo Šteiner<br />

se narodil v srpnu<br />

1940 v Londýně. Hned po válce se však rodina vrátila<br />

z exilu zpět do vlasti a vyrůstal tak v Praze. Díky nepříznivému<br />

kádrovému profilu však nemohl po maturitě<br />

nastoupit na lékařskou fakultu a musel nejprve jeden rok<br />

pracovat jako sanitář v Thomayerově nemocnici. Teprve<br />

poté, co se takto dostatečně „očistil“, mohl začít studovat<br />

medicínu – nikoli však v Praze, ale v – pro něj neznámém<br />

– Hradci Králové, kde byla nově znovuotevřena výuka<br />

všeobecného lékařství i pro civilní posluchače.<br />

Jeho dráhu patologa předznamenalo působení prof.<br />

Vortela, který jej pro obor získal svým nadšením a povzbuzováním<br />

během výuky ve třetím ročníku. Přesto mnoho<br />

nechybělo a vše mohlo skončit úplně jinak – během<br />

zkoušky z patologie u prof. Fingerlanda si Ivo Šteiner<br />

vytáhl otázku „myelosis“. Začal odpovídat, že myelosis<br />

je zánět míchy, načež jej examinátor přerušil se slovy:<br />

„To je myelitis!“. Lehce zpocený medik se tedy okamžitě<br />

opravil se slovy, že se jedná o nádor z plazmatických buněk.<br />

„To je myeloma!!“ odvětil prof. Fingerland. Naštěstí<br />

třetí varianta odpovědi již byla správná a toto klopýtnutí<br />

neohrozilo dráhu budoucího přednosty Fingerlandova<br />

ústavu patologie.<br />

MUDr. Šteiner nastoupil na hradeckou patologii v roce<br />

1964. Příliš se však na svém mateřském pracovišti neohřál<br />

a po krátké době získal stipendium WHO a v roce 1968<br />

odjel na rok a půl do Ugandy, kde se věnoval chorobám<br />

srdce a cév. Jak sám říká, kdo jednou navštíví černý<br />

kontinent, onemocní African sickness a již navždy má<br />

tendenci se do těchto míst vracet.<br />

Po pětiletém působení zpět v Hradci byl nucen pro své<br />

otevřeně formulované politické názory a postoje opustit<br />

půdu fakulty a fakultní <strong>nemocnice</strong> a uchýlil se do<br />

nedalekých Pardubic, kde získal místo primáře tamního<br />

oddělení patologie. Tam působil po dobu takřka 15 let, než<br />

na podzim roku 1989 získal pozici konzultanta ve státní<br />

nemocnici v Kuwait City. Zde ho také zastihla sametová<br />

revoluce, kterou ke své velké nelibosti nemohl prožívat<br />

přímo ve vlasti, ale zprostředkovaně přes televizní kanály<br />

zahraničních stanic. Ani jeho kuvajtský pobyt však – vzhledem<br />

ke vpádu irácké okupační armády – neměl dlouhého<br />

působení a v roce 1990 se tak vrátil zpět do Čech.<br />

V rámci polistopadových změn docházelo na celé řadě<br />

vedoucích míst všech univerzitních ústavů k výměně vedoucích<br />

pracovníků a tehdejší MUDr. Šteiner se (po určitém<br />

přemlouvání ze strany svého přítele Josefa Špačka)<br />

přihlásil do konkursu na místo přednosty, které získal.<br />

Nastoupil na podzim roku 1990 a převzal výuku patologie<br />

po prof. Nožičkovi. Medici to nesli s velkou nelibostí; prof.<br />

Nožička byl nesmírně oblíben a zpráva, že místo něj bude<br />

učit někdo nový a neznámý je nijak nepotěšila a sepsali<br />

proti tomuto kroku petici. Vím to velmi přesně, neboť jsem<br />

jako jeden z tehdejších posluchačů třetího ročníku byl<br />

jejím signatářem. Nový vyučující nám však velmi rychle<br />

ukázal, že naše obavy byly zcela liché a neopodstatněné.<br />

O tom svědčí i několik titulů nejlepšího učitele fakulty,<br />

kterých se mu dostalo od českých i zahraničních<br />

studentů.<br />

V roce 1991 proběhla jeho habilitace a v roce 1996<br />

jmenování profesorem patologie. Působení prof. Šteinera<br />

v čele ústavu bylo po celou dobu jeho pontifikátu spojeno<br />

také s působením ve vedení fakulty – v letech 1991–1997<br />

jako proděkana pro rozvoj, v letech 1997–2003 jako děkana<br />

a v letech 2003–2010 jako proděkana pro zahraniční<br />

styky. Nelze zde nezmínit jeden zcela unikátní fenomén<br />

– za celou dobu sezení na dvou (či více – počítáme-li<br />

i působení ve vědeckých radách naší i dalších fakult,<br />

výboru Společnosti českých patologů, apod.) židlích jsem<br />

ani jednou nezažil, aby dal sebemenším způsobem najevo,<br />

že má moc práce a nemá čas. Nikomu se však – i přes<br />

značné investigativní úsilí všech členů ústavu – nepodařilo<br />

zjistit, jak to vlastně dělá. Je možné, či dokonce pravděpodobné,<br />

že se energií nabíjí při prohlížení své rozsáhlé<br />

sbírky čajových krabiček, během vycházek se psem v okolí<br />

Roudničky, kam se v roce 1996 přestěhoval zpět z pardubického<br />

dobrovolného exilu, či při četbě historických děl.<br />

Jisté však je, že si naopak nikdy nenechal energii vysávat<br />

výdobytky moderních technologií, jako jsou počítač či<br />

mobilní telefon, které vytrvale zcela kategoricky odmítá.<br />

Je více než věrný známému masarykovskému krédu:<br />

„Mělo by se míň mluvit a víc dělat“, které má pověšeno<br />

nad svým mikroskopem.<br />

Vážený a milý pane profesore, jménem všech zaměstnanců<br />

Fingerlandova ústavu patologie, jménem všech<br />

učitelů naší fakulty i lékařů fakultní <strong>nemocnice</strong> vám chci<br />

poděkovat za všechna léta inspirativní spolupráce a popřát<br />

vám (a potažmo i nám), abyste ještě dlouho zůstal<br />

tak čilý, aktivní a akční, jako doposud.<br />

Ad multos annos!<br />

Aleš Ryška<br />

Kresba R. Malec<br />

14

Workshop na téma<br />

záchovné operace<br />

aortální chlopně<br />

V souvislosti s programem rozvoje záchovných operací<br />

aortální chlopně, který úspěšně na naší kardiochirurgické<br />

klinice zahájil doc. Jan Vojáček před 2 lety, jsme dne 24.<br />

září uskutečnili na danou tematiku workshop.<br />

Naším hostem byl jeden z předních světových kardiochirurgů<br />

prof. Hans Joachim Schäfers z University Hospitals of<br />

Saarland, Homburg, Německo. V oblasti záchovných operací<br />

aortální chlopně má prof. Schäfers pravděpodobně největší<br />

zkušenosti, které jsou podloženy provedením více než 1200<br />

rekonstrukčních výkonů na aortální chlopni.<br />

Po krátkém úvodu za účasti ředitele FN prof. Romana<br />

Prymuly měl prof. Schäfers obsáhlou přednášku s názvem:<br />

Rekonstrukce aortální chlopně – alternativa k náhradě?<br />

Součástí workshopu byly i přímé přenosy z operačního<br />

sálu, kdy prof. Schäfers provedl dvě úspěšné plastiky unikuspidální<br />

aortální chlopně. Tato poměrně vzácná vrozená<br />

malformace aortální chlopně byla a doposud je na většině<br />

kardiochirurgických pracovišť řešena náhradou chlopně. Prof.<br />

Schäfers navrhl chirurgickou techniku, spočívající v bikuspidalizaci<br />

unikuspidální chlopně. Principem této techniky je<br />

poměrně složitá rekonstrukce chlopně pomocí autologního<br />

perikardu, s převedením unikuspidální chlopně na konfiguraci,<br />

která odpovídá chlopni bikuspidální. Tuto techniku použil<br />

již u více než 60 pacientů, a to bez úmrtí. Dlouhodobé<br />

výsledky s průměrným časovým odstupem tří let jsou slibné.<br />

Přednáška prof. Schäferse byla jako obvykle vynikající.<br />

Živé přenosy z operačních sálů byly technicky kvalitní, spo-<br />

Foto M. Jurčeková<br />

jené s živou diskuzí během operací a jednotlivě po každém<br />

výkonu. Rozebíraly se technické aspekty operací a hodnotilo<br />

se pooperační jícnové echokardiografické vyšetření, které<br />

bylo rovněž živě přenášeno z operačního sálu.<br />

Prof. Schäfers přesvědčil, že je nejen vynikajícím odborníkem<br />

a vědcem, ale i mimořádným operatérem a učitelem.<br />

Jsou lidé, kteří dokáží povznést medicínský obor vpřed.<br />

Prof. Schäfers je jedním z nich. Je nesmírně pracovitý, jeho<br />

pracovní doba je od 6 hodin ráno do pozdního večerního času.<br />

Má čtyři děti a někdy mu zbude čas i na kulturu.<br />

Rozhodně byl den strávený na semináři poučný a příjemný.<br />

Nás potěšilo, že jsme měli možnost prof. Schäferse<br />

v Hradci Králové přivítat.<br />

Jan Harrer<br />

Pøípravný kurz na USMLE 1 v Hradci Králové<br />

15<br />

Úspěšné absolvování zkoušek USMLE (United States<br />

Medical License Examination) je podmínkou pro lékaře, který<br />

chce pracovat ve Spojených státech. Tyto zkoušky mají 3<br />

stupně (Step 1 – Step 3), přičemž 1. stupeň je převážně z teoretických<br />

oborů, zatímco 3. stupeň je čistě klinický.<br />

Již skoro 20 let trvající vztahy mezi naší fakultou a Mayo<br />

Clinic v Rochesteru ve státě Minnesota, USA, zajišťované<br />

z americké strany profesorem Alexandrem Schirgerem a v posledních<br />

letech profesorem Zelalemem Temesgenem, umožnily<br />

již téměř stovce našich pre- i postgraduálních studentů<br />

absolvovat 2-3 měsíční letní výzkumnou stáž na Mayo Clinic.<br />

Není třeba zdůrazňovat, že to pro ně byla neocenitelná zkušenost<br />

medicínská, společenská i jazyková.<br />

V roce 2009 navštívili Mayo Clinic tehdejší děkan LF prof.<br />

Palička a autor tohoto textu. Jedním z poznatků této nesmírně<br />

poučné návštěvy byla informace, že Mayo Medical School<br />

pořádá přípravné kurzy na USMLE na LF v Salzburgu. Takto<br />

inspirováni jsme se rozhodli uspořádat kurz i pro naše studenty.<br />

Po nejednoduchých transatlantických jednáních se<br />

posléze náš plán realizoval v týdnu 6.-10. září. Jako lektoři<br />

přiletěli tři studenti 4. (posledního) ročníku Mayo Medical<br />

School, kteří, v rámci medicínského kurikula, měli za sebou<br />

již prvý stupeň USMLE. Pro zajímavost, Mayo Medical<br />

School je nesmírně prestižní škola, která ročně přijímá jen<br />

40 studentů – pouhé asi jedno procento z přihlášených!<br />

Kurzu se zúčastnilo 24 našich studentů, stejným dílem<br />

z českého a z anglického studijního programu. O průběhu<br />

kurzu píší níže jeho účastníci.<br />

Vedení fakulty akci významně finančně podpořilo, takže<br />

studenti se na nákladech účastnili jen administrativním poplatkem<br />

v přijatelné výši.<br />

Naše lékařská fakulta tak má, navíc k již sedmi ročníkům<br />

mezinárodní konference studentů Ph.D., další významnou<br />

prioritu – nejen v rámci České republiky, ale spolu<br />

s Rakouskem, i ve střední Evropě.<br />

Ivo Šteiner<br />

USMLE course očima studentek<br />

Letos poprvé naše fakulta nabídla možnost studentům<br />

zúčastnit se kurzu, který má podat souhrn nejdůležitějších<br />

informací pro úspěšné zvládnutí testu USMLE. Celý kurz<br />

probíhal v anglickém jazyce v prostorách knihovny Na Hradě.<br />

Přednášejícími byli úspěšní američtí absolventi tohoto testu.<br />

Byla to pro nás zcela nová zkušenost, a proto jsme s velkým<br />

očekáváním rády obětovaly zbytek svého volného prázd-

Tři učitelé a žáci<br />

ninového času. Kurzu se zúčastnili jak čeští tak zahraniční<br />

studenti. Výhoda našich zahraničních kolegů se projevila již<br />

během prvních pár minut anglicky přednášené neurologie.<br />

Nejenže jsou na rozdíl od nás zvyklí na výklad v angličtině,<br />

ale hlavně jsou schopni anglicky přemýšlet. Musíme přiznat,<br />

že nám chvíli trvalo přizpůsobit se rychlosti a toku myšlenek<br />

rodilých mluvčích.<br />

Je pravdou, že věcné informace, které nám byly předneseny,<br />

jsme již několikrát slyšely na našich přednáškách, ale<br />

v angličtině znějí „prostě trochu jinak“. Objektivně musíme<br />

přiznat, že nás fakulta výborně připravuje, co se znalostí medicíny<br />

týče, ale každý zájemce o tento test si musí uvědomit,<br />

že jen se základní znalostí angličtiny nemůže uspět.<br />

Na výkladu v průběhu kurzu jsme obdivovaly uspořádanost<br />

a provázanost znalostí přednášejících, která jim umožní<br />

zaměřit se z množství informací na nejdůležitější fakta. Tato<br />

jejich dovednost se nejvíce projeví při hodnocení jednotlivých<br />

kasuistik, kterých je v testu značné množství. Osobně<br />

bychom přivítaly častější proložení teoretické výuky kasuistikami<br />

z praxe, abychom se také naučily vybírat pouze<br />

podstatné informace.<br />

Testové otázky se neskládají pouze z dotazů na jednotlivé<br />

choroby, ale je důležité znát indikace, nebo naopak kontraindikace<br />

léčby, vyšetřovací metody, genetické podklady a systémové<br />

i orgánové projevy. Student by měl být připraven na<br />

jakýkoliv typ otázky.<br />

Během kurzu jsme si utvořily představu na jaké oblasti<br />

medicíny se nejvíce zaměřit, jak pracovat s texty, které obsahují<br />

příliš mnoho informací a jak si rozvrhnout čas, abychom<br />

nepodstatnému nevěnovaly příliš velkou pozornost.<br />

Jako poděkování jsme pro naše přednášející uspořádali<br />

setkání všech studentů kurzu v hospodě U Ferdinanda a další<br />

večer v Inflagranti, aby okusili tradiční česká jídla a pití.<br />

Zároveň měli možnost navštívit International food and drinking<br />

party pořádanou IFMSA, kde se setkali se studenty medicíny<br />

z různých koutů světa.<br />

Osobně hodnotíme kurz jako přínosný a jako přípravu na<br />

test zcela nepostradatelný. Byly jsme spokojeny jak s přednášejícími,<br />

tak s jejich výkladem. Kurz bychom doporučily<br />

nejen vážným zájemcům o úspěšné složení testu, ale<br />

i těm, kteří si chtějí rozšířit obzory a získat nové zkušenosti.<br />

Tereza Pernicová, Pavla Štarmanová, 4. ročník<br />

Foto: I. Šulcová<br />

Jak zvládnout americké srovnávací zkoušky<br />

USMLE?<br />

Na tuto a mnoho dalších otázek přijela na začátku září 2010<br />

odpovědět studentům Lékařské fakulty v Hradci Králové<br />

trojice lektorů z USA. Během týdenního přípravného kurzu<br />

seznámili lektoři posluchače s podstatou zkoušek a základními<br />

tématickými okruhy.<br />

Těmito testy musí projít jak američtí studenti medicíny,<br />

tak zahraniční zájemci o vykonávání lékařské praxe v USA.<br />

USMLE sestává ze 3 stupňů, přičemž první z nich je považován<br />

za nejtěžší a spočívá ve vyplnění testu o několika stech<br />

otázkách, za přísného dohledu nad dodržováním pravidel.<br />

Právě na první stupeň byl zaměřen tento přípravný kurz.<br />

Není náhodou, že trojice lektorů jsou studenti Mayo Clinic,<br />

s níž Lékařská fakulta v Hradci Králové dlouhodobě spolupracuje.<br />

Všichni tři, Rachel Steckelberg, Rishi Wadhera<br />

a Nathan Woltman nedávno absolvovali první stupeň<br />

USMLE s excelentními výsledky. První dva jsou navíc výherci<br />

prestižních studijních grantů; posledně jmenovaný je<br />

absolvent PhD programu v oboru molekulární biologie.<br />

Přípravný kurz se uskutečnil v příjemných prostorách<br />

Lékařské knihovny v budově Na Hradě a dočkal se slušné<br />

účasti, a to jak z řad českých studentů, zahraničních studentů a<br />

studentů zubního lékařství, tak i z řad nedávných absolventů fakulty<br />

a lékařů. Spokojenost pak panovala napříč tímto spektrem.<br />

A byl k tomu také důvod: lektoři pojali přednášky dosti interaktivně<br />

a tak dokázali udržet pozornost posluchačů od rána až do<br />

odpoledních hodin. Posluchači měli příležitost si poslechnout<br />

mnoho názorných ukázek a cvičných otázek orientovaných více<br />

na pacienta než na jednotlivé nemoci. Šíře témat byla značná -<br />

od anatomie, přes patologii až po psychiatrii.<br />

Nejen učením živ je student, a proto se zúčastnění, lektoři i studenti,<br />

setkali na společném večírku. Zde mohly dotazy přesáhnout<br />

rozsah učebnic a zahrnout i kulturní odlišnosti a zvyky účastníků.<br />

Přípravné kurzy k testům USMLE se konají v řadě evropských<br />

zemí; v ČR byl tento první. Testy je pak možné složit<br />

např. v Německu, Švýcarsku či Velké Británii. Pro zájemce<br />

rovněž uvádíme na závěr odkazy na užitečné webové stránky<br />

týkající se testů USMLE:<br />

www.ecfmg.org,<br />

www.usmle.org.<br />

Catherine McGrath, 6th year<br />

Vojtěch Mezera, 6. ročník<br />

16

L. Chrobák a kol.: Propedeutika vnitřního lékařství – již 21 vydání<br />

V letošním roce vyšla nová vydání, resp.<br />

dotisky již klasické učebnice profesora<br />

Ladislava Chrobáka Propedeutika vnitřního<br />

lékařství (celkem 15x) a její anglické<br />

verze Physical Examination in Internal<br />

Medicine (celkem 6x). Pokud je mi známo,<br />

žádný medicínský text českého autora<br />

nedosáhl tolika vydání. Ohlédněme se<br />

proto za 35letou historií této učebnice…<br />

Prof. Chrobák rád vzpomíná na své vynikající<br />

učitele vnitřního lékařství prof.<br />

Miloše Netouška, autora první poválečné<br />

učebnice vnitřního lékařství a hlavně prof.<br />

Vratislava Jonáše, autora dvou vynikajících<br />

monografií Obecné a Speciální kardiologie,<br />

kteří vzbudili jeho zájem o vnitřní lékařství.<br />

Chrobákova propedeutika vyšla poprvé<br />

v roce 1976 jako skripta. Spoluautory<br />

byli učitelé I. interní kliniky J. Baštecký, V. Krupař,<br />

J. Kvasnička, R. Lomský, V. Nerad a V. Skaunic. Šlo o klasickou<br />

propedeutiku vnitřního lékařství zaměřenou především<br />

na zvládnutí anamnézy a fyzikálních vyšetřovacích metod,<br />

které představují první přístup k nemocnému. Schopnost<br />

správně zhodnotit subjektivní obtíže a vytěžit maximum<br />

z fyzikálního nálezu jsou i dnes, přes všechny moderní vyšetřovací<br />

metody, hlavním podkladem pro získání konečné<br />

diagnózy.<br />

Do roku 1991 vyšla skripta propedeutiky celkem devětkrát;<br />

kromě Hradce Králové i v Olomouci, Brně a Praze. V roce 1997<br />

se text poprvé dočkal knižního vydání a v následujících letech<br />

přišlo pět dalších vydání, resp. dotisků, v roce 2007 doplněných<br />

o testy. Na těchto vydáních se autorsky podíleli P. Hůlek<br />

a L. Vodičková a autor testů M. Měšťan.<br />

Anglická verze propedeutiky, určená<br />

zahraničním studentům našich fakult, vyšla<br />

poprvé roku 1997 a v roce 2003 vyšel<br />

první dotisk s podtitulem „reprint of<br />

the bestseller“. O anglický překlad se zasloužil<br />

T. Grál, bývalý asistent interní kliniky<br />

v Košicích, později pracující v USA.<br />

Všechna vydání učebnice velmi získala<br />

názornými a zdařilými ilustracemi<br />

J. Bavora.<br />

Učebnice je používána na všech českých<br />

lékařských fakultách a za 35 let své<br />

existence z ní studovalo několik generací<br />

mediků a lékařů. Anglická verze je používána<br />

kromě českých i na slovenských<br />

lékařských fakultách.<br />

Nakonec úsměvná historka – po promoci<br />

v Karolinu přiběhla k prof.Chrobákovi<br />

jedna z čerstvých absolventek a dala mu polibek na<br />

tvář se slovy: „To je za vaši propedeutiku, pane profesore.“<br />

Z některých hodnocení učebnice:<br />

„Učebnice je již po řadu let oblíbeným úvodem do Vnitřního<br />

lékařství pro studenty naší fakulty.“ (M. Anděl, Praha)<br />

„Učebnice dokládá nejen dokonalé zvládnutí vlastní odborné<br />

problematiky, ale i mnoholetou pedagogickou zkušenost.<br />

Ke kladům knihy lze přečíst i vytříbený koncizní jazyk<br />

a přehlednost textu“. (V. Ščudla, Olomouc)<br />

„Učebnice patří ke zlatému standardu českých učebních<br />

textů lékařských fakult.“ (J. Vorlíček, Brno)<br />

„Knihu sme zaradili medzi doporučenú literaturu pre našich<br />

i anglicky hovoriacích študentov.“( I. Ďuriš, Bratislava).<br />

I. Š.<br />

Zahraniční studenti fakulty v akademickém roce 2010/2011<br />

Přijímacích zkoušek do studia v angličtině na naši fakultu<br />

se letos ze 466 přihlášených studentů zúčastnilo 264 (o 30 %<br />

více než vloni). Zkoušky se konaly ve druhé polovině května<br />

ve 12 zemích a největší účast kromě H.K. byla v Londýně,<br />

Oslu, Gaborone (Botswana) a Kuala Lumpur (Malajsie).<br />

Poprvé jsme letos organizovali zkoušky v Portugalsku a znovu<br />

se obnovily zkoušky v Řecku, které po dobu více jak 10 let<br />

výrazně limitovalo studium medicíny v zahraničí.<br />

Ke studiu v 1. ročníku se 27. září zapsalo 93 nových studentů<br />

- 64 v oboru General Medicine a 29 v oboru Dentistry<br />

(cca 35 % z počtu zkoušených). Nejvíce z nich je z Velké<br />

Británie (37), Norska (26), Botswany (17), Malajsie (16)<br />

a z Řecka (13). Následuje Švédsko (6), Tchaj-wan (5); zbytek<br />

studentů 1. ročníku je z dalších 16 zemí Evropy, Asie a Afriky.<br />

Pokud jde o celkový počet našich zahraničních studentů<br />

– samoplátců, i přes výrazný propad, zejména mezi 1. a 2.<br />

ročníkem, se nám zvýšilo jejich množství o 27 na celkový<br />

počet 351. Počty v jednotlivých ročnících se poměrně výrazně<br />

liší v závislosti na kolísající propadovosti (1. ročník General<br />

Medicine včetně opakujících 78, 2. ročník jen 25, 3. ročník<br />

50, 4. ročník 34, 5. ročník 43 a 6. ročník 33). K nejvýraznější<br />

eliminaci selhávajících zahraničních studentů však zatím<br />

stále dochází ve velmi náročném programu Dentistry, kde<br />

17<br />

např. ve 3. ročníku studují jen 3 z 8, kteří studovali ve 2. ročníku,<br />

když při zahájení studia jich bylo celkem 19. To je<br />

předmětem kritiky některých neúspěšných studentů a jejich<br />

rodičů, kteří argumentují, že na jiných fakultách taková<br />

propadovost není a domnívají se, že důvodem je malá kapacita<br />

fakulty ve vyšších ročnících. Naším argumentem je, že<br />

jediným kritériem pro pokračování a absolvování studia je<br />

kvalita studenta, vzhledem ke snaze o udržení prestiže fakulty,<br />

což naši úspěšní studenti velmi oceňují.<br />

Zahraniční studenti se stále více uplatňují ve studentské<br />

vědecké práci a při zahraničních stážích, a je velmi důležité,<br />

že naši absolventi jsou úspěšní v konkurenci s ostatními<br />

uchazeči o pracovní místa v zahraničí i při testech USMLE,<br />

které v USA musí vykonávat všichni zahraniční absolventi<br />

před přijetím do klinické praxe.<br />

Je výrazem ocenění studia u nás, že k nám přichází stále<br />

více studentů na doporučení svých příbuzných a známých<br />

a z opakovaných návštěv našich absolventů je zřejmé, že<br />

mnohým <strong>Hradec</strong> Králové přirostl k srdci.<br />

V rámci naší společné snahy o zkvalitňování výuky v angličtině<br />

i zabezpečení dobrého prostředí pro studenty jsou<br />

vítány jakékoliv náměty na změny, které by v tomto úsilí<br />

pomohly.<br />

M. Kuba

Tøi králové anatomické<br />

ilustrace<br />

Josef Bavor, Ivan Helekal a Jan Kacvinský, to jsou tři<br />

anatomičtí malíři Univerzity Karlovy. První z nich od roku<br />

1971 působí na Anatomickém ústavu Lékařské fakulty<br />

v Hradci Králové, další dva jsou členy Výtvarného kabinetu<br />

Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty v Praze. Všichni<br />

tři se společně sešli v Galerii Na Hradě, kde v měsíci říjnu<br />

vystavovali dohromady 170 ukázek odborných ilustrací<br />

a 20 prací z volné tvorby.<br />

Základy anatomické ilustrace jako výtvarného oboru položil<br />

v podstatě Leonardo da Vinci. Při pitvách pečlivě zkoumal<br />

a zakresloval lidské tělo, jeho tvary, proporce, strukturu.<br />

Další významnou osobností v oblasti vědecké ilustrace byl<br />

Albrecht Dürer, u nás např. Karel Purkyně, Karel Svolinský,<br />

Zdeněk Burian. Autoři, kteří se věnují vědecké ilustraci,<br />

musejí mít vynikající kreslířské dovednosti, sklony k realismu<br />

až hyperrealismu a schopnost vystihnout to podstatné.<br />

Mohlo by se zdát, že v dnešní době digitálních fotografií<br />

a 3D simulací již klasické anatomické ilustraci odzvonilo.<br />

Zdání však může klamat; základní pozitivum práce anatomických<br />

malířů objasnil na vernisáži přednosta Anatomického<br />

ústavu 1. lékařské fakulty v Praze a předseda České anatomické<br />

společnosti prof. MUDr. Miloš Grim, DrSc.:<br />

„Anatomická ilustrace si vedle své sdělnosti a přesnosti<br />

zachovává také estetické kvality a takový obraz působí na<br />

příjemce i emotivně. Díky tomu je fixace získaných informací<br />

mnohem trvalejší.“ Anatomický malíř navíc může<br />

potlačit nepodstatné části a vyzdvihnout ve své kresbě<br />

to, co je důležité a na co se musí soustředit konečný příjemce.<br />

techniky; stálou inspirací pro něj zůstává svět buněk a tkání.<br />

Jeho díla jsou meditací na téma univerzální princip života,<br />

mikro a makro kosmos v nás a okolo nás.<br />

Ivan Helekal je absolventem<br />

ateliéru monumentální<br />

malby Vysoké školy<br />

umělecko průmyslové. Své<br />

ilustrace vytváří metodou<br />

americké retuše. O anatomické<br />

kresbě říká, že ho<br />

velmi často přesvědčuje<br />

o tom, že nám oči „lžou“,<br />

protože detail z výtvarného<br />

hlediska nepodstatný se<br />

v případě anatomie stává<br />

velmi často klíčovým. Ve<br />

volné tvorbě se zaměřuje<br />

na figurální malbu s antickými motivy; důležitou roli hraje<br />

plošně dekorativní účinek barvy. Věnuje se ale také grafice,<br />

dřevěné plastice nebo monumentální nástěnné malbě.<br />

Jan Kacvinský promoval na Pedagogické fakultě UK. Jeho<br />

anatomické ilustrace nalezneme ve všech dosud vydaných<br />

dílech Základů anatomie, na jejichž přípravě se podílejí anatomové<br />

z celé republiky. Vytváří ilustrace k připravované<br />

a očekávané rozsáhlé publikaci o lymfatickém systému, společně<br />

s I. Helekalem ilustrovali 3. díl Anatomie R. Čiháka.<br />

To je jen stručný výčet odborné práce, ve které také využívá<br />

metodu americké retuše. Ve volné tvorbě se věnuje olejomalbě<br />

a akvarelu, pracuje s tvary inspirovanými přírodou,<br />

jeho oblíbeným oborem je krajinomalba.<br />

Všechny tři autory spojuje dlouholetá spolupráce a kolegiální<br />

vztahy mezi pražským a královéhradeckým anatomickým<br />

ústavem. Jedním z dokladů výborných vztahů je nejen<br />

tato výstava; v roce 2004 prezentovali Ivan Helekal a Jan<br />

Kacvinský svoje práce na komorní výstavě na lékařské fakultě<br />

v Hradci Králové a Josef Bavor pak mohl pro změnu<br />

v následujícím roce představit svoji expozici v prostorách<br />

Akademického klubu 1. lékařské fakulty ve Faustově domě<br />

v Praze.<br />

Iveta Juranová<br />

Josef Bavor vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara,<br />

poté absolvoval na Filosofické fakultě UK v Praze obory výtvarná<br />

výchova a český jazyk. V oblasti anatomické ilustrace<br />

působí již dlouhou řadu let. Spolupracuje s řadou odborných<br />

nakladatelství, jako je Galén, Grada, Karolinum a další. Při<br />

odborné kresbě využívá jako techniku především akvarel<br />

a akvarelové pastelky. Podle jeho slov reprodukční technika<br />

udělala velký skok vpřed. Zatímco dříve musela být anatomická<br />

kresba velmi kontrastní, bez barevných přechodů, aby<br />

v konečné tištěné podobě vypadala dobře, pak dnes je možné<br />

reprodukovat i kresby tužkou, polotóny a může se uplatnit<br />

mnohem širší škála výtvarných technik. Ve volné tvorbě<br />

Josef Bavor využívá především olejomalbu a kombinované<br />

18

Z HISTORIE ČESKÝCH ŠPITÁLŮ<br />

Libochovice<br />

V těsné blízkosti hřbitovního kostela sv. Vavřince<br />

(1720), hned za hřbitovní zdí, se nachází jednoduchá<br />

přízemní barokní stavba. V průčelí u domovních<br />

dveří je umístěna tabulka z r. 1937, na které<br />

čteme, že: „Tento dům od starodávna jako »Špitál<br />

městský« zvaný nadán byl odkazem dvou bratří ku<br />

zřízení obecního domu pro choré a nemocné. V roce<br />

1736 byla sem z domu farního přestěhována škola.<br />

V roce 1866 byla zde <strong>nemocnice</strong> pro pruské vojáky.<br />

Městský špitální fond obnášel r. 1876 skoro<br />

10 000 zl., v r. 1871 náleželo tomuto fondu 13,2 hekt.<br />

polí, které však veřejnou dražbou prodány byly.<br />

V r. 1892 byla škola zrušena a dům prodán nynějšímu<br />

majiteli. V této škole prvého vzdělání nabyl<br />

Jan Ev. Purkyně, pozdější slavný fysiolog světového<br />

významu.“<br />

Druhý špitál, zvaný „Panský“ (r. 1700), jsme přes značné úsilí v místě nenašli. Až jeden pamětník nám sdělil, že byl<br />

stržen, ačkoliv to byla pěkná barokní stavba, podkovovitého půdorysu, s portálem a oválným vestibulem; sloužila městu jako<br />

zdravotní středisko. Na jejím místě pak byla postavena panelová prodejna „Jednoty“, vzhledu nevalného. Zase tedy navrch<br />

mělo necitlivé úřednické rozhodování, které město připravilo o jednu cennou barokní památku, úzce související s historií<br />

Libochovic.<br />

Jan Smit<br />

Z archivu M. Vostatka<br />

V roce 1947 vydala americká pošta známku 3c. na počest lékařského stavu. Lékař vyšetřuje malou dívku, jejíž<br />

„lůžko“ tvoří dvě k sobě přisunuté židle. Námětem byl obraz malíře Luka Fieldese.<br />

19

V dnešní dobì, kdy èeský jazyk<br />

trpí pod vlivem terminologie nových<br />

technologií a angliètiny, stojí za pøipomenutí<br />

jméno èeského spisovatele<br />

Pavla Eisnera (1889–1958),<br />

který naší mateøštinì postavil symbolický<br />

pomník svou knihou Chrám<br />

i tvrz, vydanou v roce 1946.<br />

Z této knihy pøinášíme jednu kapitolu:<br />

I. Š.<br />

Když jsem byl na studiích, vytloukal<br />

jsem život, jak se dalo. To po<br />

èesku znamená, že jsem uèiteloval<br />

po rodinách. Zejména jsem uèil<br />

èeštinì; a neøekli byste, jak èlovìk<br />

nakoukne èeštinì do útrob a dokonce<br />

i pod podsazení, uèí-li èeskému<br />

promlouvání Neèecha jak poleno;<br />

a pamìtliv všeho toho, èemu mì<br />

bezdìky in puncto èeštiny nauèili<br />

žáci líní i horliví (a líní ještì víc než<br />

horliví), nepøestanu vám tvrdit a prohlašovat<br />

a pøísahat: èlovìèe èeský,<br />

chceš-li se trochu nauèit èesky, popadni<br />

nejbližšího cizince, který se ti<br />

namane, a uè ho èesky; a nechce-li<br />

dobrovolnì, dej si ho pøidìlit Národním<br />

výborem anebo jinou vrchností,<br />

ba, mìly by na to být zvláštní paragrafy.<br />

A tomu cizinci tøeba i plať za<br />

ty hodiny, které mu dáváš; ono se ti<br />

to, vìø mi, vyplatí.<br />

Nu tak tedy – mezi mými žáky byl<br />

i vrchní stavební rada z tehdejšího<br />

místodržitelství, chodil jsem k nìmu<br />

do bytu v Jungmannovì ulici na<br />

Novém Mìstì pražském a zasvìcoval<br />

ho do tajù jazyka Libušina. Pán<br />

v letech, táhlo mu na šedesátku,<br />

urostlý a milý èlovìk s krásnou tváøí,<br />

sálala z ní inteligence a pevná vùle<br />

a život daný práci nebøidilsky zdatné.<br />

Zde dovolte, abych povìdìl,<br />

že není žena nejkrásnìjším tvorem<br />

stvoøení: je jím stárnoucí muž anebo<br />

staøec, vydaøí-li se. Tak tedy<br />

mùj vrchní stavební rada, krásný<br />

podzimní mužností: dobrý žák to<br />

byl, ku podivu bystrý a horlivý. Ale<br />

když jsme se dostali ke kapitolám<br />

o èeském slovese, padl na mne tøas.<br />

Vìdìl jsem, co teï pøijde. Napíše<br />

mi, jako napsali dosud všichni v tu<br />

ránu, když jsem jim zaèal vykládat<br />

èeské sloveso, slovesné vidy: že<br />

teï nemají èas, že se zas pøihlásí na<br />

jaøe nebo na podzim. Tak magicky<br />

pùsobívají na žáky neèeského pùvodu<br />

vidy èeského slovesa. Alespoò<br />

na mé žáky tak pùsobily. A teï šlo<br />

Čeština<br />

je obtížná…<br />

o mého nejmilejšího proselytu èeštiny.<br />

Ach, Panebože mùj!<br />

I sebral jsem všechnu odvahu a øekl<br />

mu, já devatenáctiletý kluk tomu<br />

krásnému starci:<br />

– Pane vrchní rado, teï pøijde<br />

uèivo tìžké … ech, velmi tìžké. Je<br />

to fantastické s tím èeským slovesem.<br />

Prosím, nezlobte se, já za to<br />

nemohu, já jsem to nevynašel, na<br />

mou duši! Je to nad každou pøedstavu,<br />

a ještì žádný Neèech se tomu<br />

nenauèil. Tak se, prosím, nezlobte!<br />

Je to opravdu fantastické.<br />

Vrchní stavební rada Theodor<br />

Brandt nasupil krásné houštiny oboèí:<br />

– Tak. Fantastické. No, budeme<br />

vidìt. Je to tak tìžké jako grécké –<br />

ne, øecké sloveso?<br />

– Jako øecké sloveso? Pane vrchní<br />

rado, myslím, že to je … alespoò<br />

tak tìžké.<br />

– Hm, alespoò. Tak uvídáme. Tak<br />

vy už zaèínajte!<br />

– Uvidíme a zaènìte, pane vrchní<br />

rado! Ráèíte vidìt, jak je to tìžké.<br />

A vùbec … lze i empiricky … jen tak<br />

podle zvyku … zvykem a cvikem …<br />

– Tak. Lze empiricky a lze taky<br />

… hm, systematicky, že ano? A jak<br />

myslíte vy, co lepší je?<br />

V tom okamžení mì posedla<br />

abyssi petitio, sebevražedná touha<br />

po propasti. Vychrlil jsem ze sebe:<br />

– Pane vrchní rado, žáku s tak<br />

skvìlou inteligencí bych doporuèoval<br />

nejdøív povšechnou systematickou<br />

orientaci. Ale nezlobte se, prosím,<br />

a nestøílejte na mne, udìlám, co mohu,<br />

já za to nemohu, já to nevynašel.<br />

Vrchní stavební rada Theodor<br />

Brandt se na mne upøenì zadíval:<br />

– Vy se nìjak báte, nebo bojíte?<br />

Proè vy se tak báte? Já vás nebudu<br />

zastøelovat, nemìjte stracha, ne,<br />

strach – nebo strachu? Aha, strach<br />

nebo strachu, genitivus negativus.<br />

Tak jen se nebávejte, systematická<br />

orientace o tìch videch bude moc<br />

úspìšná … ne, prospìšná, zuträglich,<br />

že ano, a vy se nebáte … nebo<br />

nebávejte? … já budu sebrat – jak<br />

øíkáte èesky – rozum do hersti, tak.<br />

20<br />

A už mùžete zaèínat … ne, zaèít …<br />

nebo zaènout?<br />

Mohl jsem, a také jsem opravdu<br />

zaèal. Zaèal jsem mu z uzoufané<br />

duše, s povìstným hrdinstvím zbabìlcù<br />

rychlostí kulometu hlásit a hlásat,<br />

oznamovat a vìstit, sdìlovat<br />

a vyhlašovat, intimovat a deklarovat<br />

a proklamovat, pøíklady a pøípady<br />

dokládat, ilustrovat a dokumentovat,<br />

že - - - rozlišujeme v èeštinì podle<br />

kolikosti a podílnosti dìje slovesa<br />

jednorázová a slovesa iterativní neboli<br />

opìtovací, dále slovesa frekventativní<br />

neboli opakovací a slovesa<br />

distributivní neboli podílná; podle<br />

dokonavosti dìje slovesa imperfektivní<br />

neboli nedokonavá a slovesa<br />

perfektivní neboli dokonavá;<br />

podle trvání a fázovosti dìje slovesa<br />

momentánní neboli okamžitá<br />

a slovesa kontinuativní, dále slovesa<br />

incohativní a slovesa efektivní, pøi<br />

èemž slovesa incohativní a efektivní<br />

mohou být buï imperfektivní anebo<br />

perfektivní, proèež pro lepší rozlišení<br />

øíkáme perfektním incohativùm<br />

ingressiva, perfektním efektivùm<br />

finitiva, aniž si však, nechceme-li<br />

zle zbloudit, smíme slovesa finitivní<br />

neboli konèící zamìòovat se slovesy<br />

terminantivními neboli omezovacími;<br />

že vedle toho èeské sloveso<br />

dovede vyjádøit i míru dìje<br />

v nìm obsaženého, míru malou tøeba<br />

do pouhé náznakovosti a zas<br />

i míru náramnou, takže kdyby pan<br />

vrchní rada z toho chtìl povyletìt<br />

z kùže, nebylo by to ještì tak zlé,<br />

jako kdyby se z téže kùže vynalítal<br />

kolikrát za den; že dále – byl jsem<br />

už opilý sadismem – na doplnìní<br />

tìchto prostinkých zákonitostí<br />

vidových máme i vymoženost, že<br />

èeské sloveso kausativní neboli<br />

faktitivní neboli úèinné poznáme již<br />

podle jeho pøedpony, takže nestaèí,<br />

chtìl-li by se nìkdo pro to všechno<br />

vìšet na hák ve zdi, nýbrž musí se<br />

na ten hák povìsit, po-vìsit, pane<br />

vrchní rado, jinak nevisíte, raète<br />

odpustit, já za to nemohu; že – ale<br />

teï už budeme opravdu brzo hotovi<br />

– je nemalou jemností èeského<br />

slovesa, jak dovede do svého tvaru<br />

vložit skuteènost , že jde o pouhou<br />

ideu dìje, o tendenci teleologickou,<br />

o snahu jakousi, které zùstalo odepøeno<br />

uskuteènìní, takže si tøeba<br />

mùžeme den co den kupovat po<br />

jednom provázku na ten povìdomý

hák, ale pak se zas mùže pøihodit, že<br />

kupujeme po celý den jeden jediný<br />

provaz, a ne a ne jej koupit, totiž<br />

dokoupit; takovým slovesùm øíkáme<br />

pak desiderativní neboli snahová,<br />

protože nám vyjadøují jen úsilí namíøené<br />

ke splnìní nìjaké touhy, nìjaké<br />

potøeby vnìjší nebo vnitøní. Témìø<br />

pominout mùžeme pak tvarovou<br />

i významovou dvojodrùdu sloves<br />

intensivních neboli úsilných a sloves<br />

deminutivních neboli zdrobnìlých,<br />

a tak tedy, prosím, pane vrchní rado,<br />

byli bychom zhruba jaksi hotovi, víc<br />

už toho pro první potøebu není. Ale<br />

i to, co jsme si uvedli, mùžeme si<br />

radikálnì zjednodušit schematem<br />

sice kusým, než pøec jen pro základní<br />

pøehled postaèujícím: staèí,<br />

budete-li soustavnì dbát, že máme<br />

slovesa imperfektivní, totiž durativní,<br />

iterativní, frekventativní, a slovesa<br />

perfektivní, totiž momentánní, ingressivní,<br />

finitivní a terminativní, raète<br />

vìdìt a nehnìvejte se. Postaèí tedy<br />

z první vody úplnì, budete-li pøesnì<br />

rozlišovat tyto možnosti a tato dìjová<br />

fakta: letím z kùže – lítám z kùže –<br />

lítávám z kùže – vyletuji z kùže – povyletuji<br />

z kùže – popovyletuji z kùže<br />

– co jsem se jen navylítal z kùže.<br />

Jak ráèíte vidìt a slyšet, tvoøíme<br />

tyto významné významové odstíny<br />

jednak sufigací, jednak prefigací,<br />

a to zas namnoze za souèasné zmìny<br />

koøenné samohlásky, je to vlastnì<br />

hraèka, ještì žádný Èech se v tom<br />

nezmýlil, raète odpustit.<br />

Vrchní stavební rada Theodor<br />

Brandt po celou tu hodinu vidových<br />

výkladù ani nehlesl. Když jsem skonèil,<br />

zahovoøil (a zas ta tuèa v oboèí!):<br />

– Hm, to je ještì napoutavìjší než<br />

grécký – e, øecké sloveso. Já si na<br />

to budu nìco najít. Já se na to budu<br />

podívat sám. Vy, pane filosof, máte<br />

tu systematik v malém prstu od levé<br />

ruky, ale vy se moc báte. Proè vy se<br />

tak moc báte? Já se nebám, já to zazkusím,<br />

snad mi hlava nevypukne …<br />

nebo nepropukne?Aha, nepukne,<br />

tak dobøe. Já to budu nacvikávat …<br />

jak, prosím? … Aha, velký omyl, já<br />

to nacvièím sám. Až budu hotový –<br />

nebo hotov? – já vám budu psát, já<br />

vám budu posílat lístek. Tak dìkuju<br />

maucta, a bylo to moc – jak se øekne?<br />

Aha, moc nabádavá systematik.<br />

Tak se porouèím, maucta.<br />

Aha, vyjel jsem si, když se za<br />

mnou zavøely bytové dveøe, on mi<br />

bude psát. Nejen že mi nebudeš<br />

psát – ani mi nenapíšeš, ty falote<br />

starý. Ale dobøe mi tak, oslovi jednomu.<br />

Což jsem mu nemohl pùlku<br />

toho neøádu zatajit, zpronevìøit,<br />

defraudovat? Teï mi mùj nejlepší<br />

žák zaøval na vidy. Musím zas o èíslo<br />

dál, psí život jeden!<br />

Za ètrnáct dní jsem dostal lístek,<br />

abych pøišel. Vrchní rada byl trochu<br />

pøepadlý, ale to nasupené oboèí<br />

se tentokrát usmívalo, vìøte nebo<br />

nevìøte, usmívalo se jakýmsi triumfálním<br />

zadostiuèinìním. Sedli jsme<br />

si. Na stole pøed vrchním radou<br />

ležel mnohokrát složený velký arch<br />

papíru, takového inženýrského, konstruktérského.<br />

Vrchní rada Theodor<br />

Brandt ten arch vzal a rozprostøel<br />

jej, až pokryl pùl stolu. Mé oèi zrovna<br />

jen staèily postøehnout spleť<br />

pøímek, obloukù, šipek, ètvercù, trojúhelníkù,<br />

elips, tuš a inkoust modrý,<br />

èervený, žlutý a v møížoví tìch èar<br />

a køivek falangy jakýchsi slov. A vrchní<br />

rada Theodor Brandt dìl, a poøád<br />

ještì mu na øimse oboèí sedìl ten<br />

vítìzný úsmìv primána, který vyzrál<br />

na kantora; ale snad to byl i úsmìv<br />

Gaia Julia po dobytí Gallie Cisalpiny:<br />

– Já jsem si na to udìlal regulaèní<br />

plán. Já jsem si øekl øíkal nejde, že<br />

se vidy nauèím budu nauèit je chyba<br />

budu uèit taky chyba to tady nestaèí.<br />

A já je už umím. Vy mì teï, prosím,<br />

zkoušejte, zkuste je nesmysl zkoušívejte<br />

se nehodí. Já vás opravdu<br />

nezastøelím budu støelit je chyba<br />

budu zastøelit je taky chyba budu<br />

zastøelovat nejde vùbec. –<br />

Vypoulil jsem oèi a zaèal jsem ho<br />

zkoušet z vidù èeského slovesa.<br />

Dával jsem mu nìmecké vìty, tìžší<br />

a tìžší, samá chytaèka na nìjaký<br />

èeský vid. A on je spatra pøekládal,<br />

jako když bièem práská. Svùj regulaèní<br />

plán èeského slovesa mìl<br />

v rukou, ale jen tak pro parádu, jako<br />

když si velký dirigent dá na pult<br />

partituru. A co vám budu dlouho<br />

vykládat, mùj vrchní rada za celou<br />

hodinu neudìlal jedinou chybièku.<br />

Drobná zvláštnost jeho èeského<br />

projadøování záležela jen v tom, že<br />

za každým správným videm uvedl<br />

všechny možnosti tvarù nemožných<br />

vùbec anebo ad hoc. Abyste mi<br />

rozumìli a jemu nekøivdili: to nebyla<br />

døíèská tupost, jen tuhá sebekázeò<br />

to byla, a snad i snaha trochu se<br />

mi pomstít.<br />

21<br />

Když jsme skonèili, blahopøál<br />

jsem mu. Vrchní rada odpovìdìl:<br />

– To není hlava. To je ten plán,<br />

a že jsem si øekl, Theodor, ty to<br />

musíš dokázat dokazovat je špatnì.<br />

Já se teï budu cvièit budu procvièit<br />

nejde, pøijïte zas v pátek, uvidíte<br />

budete vidìt není tak dobøe. –<br />

A ještì pøi louèení dìl:<br />

– Nezavírejte dveøe nezavøete je<br />

špatnì – ne, zavøete dveøe, já to<br />

tak nemyslil, já jen cvièím, protože<br />

imperativ je zvláštnost a neskákejte<br />

tak rychle po schodech neskoète<br />

by snad šlo taky, ale tady ne, a nezapomeòte<br />

v pátek pøijít nezapomínejte<br />

je zbyteèné nezapomínejte<br />

pøicházet se vùbec nehodí tak<br />

dìkuju maucta. –<br />

Mùj drahý vrchní stavební rada<br />

Theodor Brandt je jistì už dávno<br />

u Pána všech regulaèních plánù, ale<br />

mnì poøád ještì neodešel.<br />

I zavírám oèi a øíkám si docela<br />

docela pomalu a koštéøsky:<br />

pozatmìlý … pøizabitý … pozapomenouti<br />

… povynoøil se … poschovávati<br />

… rozklopýtati se … rozkmotøiti<br />

se … pozatýkati … pomilkovati<br />

se … doveèeøeti … nenabažený …<br />

køídly rozmávanými … poztrácený …<br />

povyválený … zaplavati si …nedojedek<br />

… porozvitý … rozpukavý …<br />

neokyslièený, ale okyslièovaný … ťal<br />

… sťal … utínal … zutínal … pozutínal<br />

… douèiteloval … neusmlouval<br />

… povykukoval … roztávání pøed<br />

roztáním … ne smíøení, jen pouhé<br />

smiøování … smiøovaèky … dosud<br />

neubit, však ubíjen … svitnouti …<br />

svítiti … prosvitnouti … prosvítati<br />

… prosvítávati … promodrávání …<br />

nedoletìti … vydovádìti se … dozvoniti<br />

se … dovyzvánìti … nasekati<br />

… znapájeti … zrozrážeti … poobjímati<br />

se… zpøipínati … vystonati se<br />

… pomáhej vám pámbu … pomoz<br />

vám pámbu … kdo vám to maloval?<br />

… kdo vám to tak hezky vymaloval?<br />

… nedorostlý … upovídaný … dveøe<br />

zavírané, ale nedovøené … brána<br />

dennì zamykaná, dennì hlasem<br />

odmykaná … roztoulaný … když já<br />

jsem k vám chodívával, pejsek na<br />

mne štìkávával … štìkávával …<br />

Bože, Bože mùj, vždyť to slovo pláèe<br />

z bílých závìjí èasu … chodívával …<br />

èerné oèi plakávaly … k nedomilování<br />

… nedomilování …

ZEMĚ LIDÍ OBJEKTIVEM JANA SMITA<br />

1<br />

HIERÁPOLIS<br />

STAROVĚKÉ<br />

LÁZEŇSKÉ<br />

MĚSTO<br />

Na prosluněných plážích Antalye,<br />

ze severu chráněných mohutným pohořím,<br />

leží několik významných antických<br />

měst: Aspendos, Phaselis a Olympos,<br />

která ve své době, zvláště pod<br />

nadvládou Říma (provincie Asie) a díky<br />

příhodné poloze, úspěšně prosperovala.<br />

Jsou stavěna divadla, mnohakilometrové<br />

akvadukty zásobující<br />

města vodou, chrámy, veřejné budovy,<br />

lázně, búleteria, prytaneia atp. Jejich<br />

prohlídce se budeme věnovat při jiné<br />

příležitosti, neboť nás neodolatelně<br />

lákají vzdálené zasněžené vrcholky<br />

Tauru, které vyzývají k překonání a proniknutí<br />

do samého srdce Frýgie. Podnikáme<br />

jízdu téměř liduprázdnou fascinující<br />

krajinou, míjíme divoká nomádská<br />

tábořiště a blížíme se ke zřídlům<br />

horkých pramenů s léčivými účinky,<br />

známými již ve starověku – Hierápolis. Před<br />

námi se otvírá zcela ojedinělý, neuvěřitelný pohled<br />

na bílé sintrové terasy, ostře kontrastující svou<br />

jemnou krásou s okolní drsnou přírodou. Z teras zvolna<br />

odtéká horká minerální voda bizarními kaskádami do jezírek nejrůznějších velikostí, kde tvoří shluky fantaskních<br />

stalaktitů značných rozměrů (foto 1). Podobají se píšťalám varhan, věžičkám, draperiím atp., ve své kráse září<br />

pod dopadem slunečních paprsků – od ranní narůžovělé a polední bleděmodré, k sytě oranžovo-rudé zapadajícím<br />

sluncem. Návštěvníkům s trochou fantazie může tento přírodní zázrak připomínat svou jemností, něžností a křehkostí chomáčky<br />

bavlny, shlukující se do pohádkových staveb, a odtud jeho název: „Bavlněný zámek“ (Pamukkale). Je to skutečně<br />

mimořádný fenomén.<br />

Léčebné vlastnosti zázračných horkých pramenů, známých od pradávna, vedly pergamského krále Euména II. z Mýsie<br />

(197–159 př. Kr.) k založení města Hierápolis v těsné blízkosti zřídel (viz pozn.).<br />

22

3<br />

2<br />

2<br />

Následník Euména II., král Attalos III. – zvaný<br />

Filométór (milující matku), vznešený staromládenec<br />

a bezdětný podivín odkázal r. 133 př. Kr.<br />

celou říši i s ohromnými poklady Římanům,<br />

kteří zde pak zřídili provincii Asia. O Hierápolis<br />

velmi pečovali až do r. 17 po Kr., kdy jej postihlo<br />

strašné zemětřesení a zcela srovnalo se zemí.<br />

Císař Tiberius město znovu pozdvihl z trosek,<br />

tentokrát do nebývalé krásy: staví nové divadlo<br />

pro 25 000 diváků, lázně, Apollónův chrám, impozantní<br />

bránu s třemi průchody a textilní dílny,<br />

vyrábějící látky, které jsou v Římě vyhledávány.<br />

Rozkvět a prosperita pokračovaly i v dalších<br />

staletích. V dobách christianizace je v 6. stol.<br />

Apollónův chrám přestavěn na křesťanskou<br />

baziliku . V následujícím století zemi zaplavili<br />

arabští beduíni, kteří přinesli zkázu a utrpení<br />

a r. 712 město zcela zničili. Původní obyvatelé<br />

Hierápolis opustili, takže hordy Seldžuků<br />

(staroturecký kmen, přišlý z Mezopotámie<br />

– nejtvrdší jádro z Bagdádu) a následně<br />

polokočující Osmané ponechávají ruiny lázní<br />

svému osudu. Teprve 20. stol. přináší oživení<br />

a obrat, je zrekonstruováno divadlo (foto 2),<br />

využívané při festivalech, které jsou zde pořádány,<br />

lázně z dob Traianových byly konzervovány<br />

a slouží jako archeologické muzeum, ošetřena<br />

slavnostní vstupní brána (foto 3) a Apollónův<br />

chrám (bazilika) (foto 4). Rozlehlou nekropolí odtud<br />

pokračuje kameny dlážděná cesta, dlouhá<br />

2 km, zespodu chlazená tekoucí vodou. Po obou<br />

jejích stranách jsou hrobky, mauzolea, mohyly,<br />

sarkofágy z nejrůznějších historických období, od<br />

4<br />

hellénismu, římského, po byzantské. Je to nejrozsáhlejší<br />

pohřebiště v Turecku a nelze se ubránit myšlence,<br />

že do těchto rajských míst přicházeli lidé umírat v domnění,<br />

že zde nalezli mýtické „Ostrovy blažených“.<br />

Archeologické naleziště Hierápolis a celá oblast<br />

travertinových teras je odborně ošetřována, je jí<br />

věnována mimořádná pozornost, aby tento unikátní<br />

přírodní útvar, včetně antických památek, byl v celé<br />

své kráse zachován pro budoucnost. J. Smit<br />

4<br />

Pozn.: Neobyčejně vzdělaný ctitel řecké kultury, věd<br />

a umění. Učinil z Pergamonu středisko hellénistické kultury;<br />

staví Diovu a Athéninu svatyni, „Pergamský oltář“-<br />

sedmý div světa (vzorem je athénský Parthenón) a založil<br />

rozsáhlou knihovnu – ve své době největší, kde soustředil<br />

nejlepší učence. Druhou stránkou bylo jeho přisluhování<br />

Římu; je spojencem ve válce proti Hannibalovi a makedonskému<br />

Perseovi.<br />

Prof. MUDr. Josef Špaček, DrSc., Fingerlandův ústav patologie.<br />

Dendrit je jedním z vítězných snímků mezinárodní mikrofotografické soutěže, která byla součástí<br />

kongresu a výstavy Microscience 2010, pořádané v Londýně Královskou mikroskopickou společností.<br />

Snímek představuje počítačovou 3D rekonstrukci dendritu pyramidové buňky mozkové kůry<br />

v axiálním pohledu. Z kmene dendritu odstupují paličkovité výstupky – dendritické trny, mající<br />

základní úlohu v procesu učení a tvorbě paměti. Dendrit je uložen v prostorové síti astrocytových<br />

výběžků, obsahující granula glykogenu.<br />

Sériová elektronová mikroskopie, zvětšení 30 000x.<br />

23

Josef Špaček: Dendrit<br />

24

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!