číslo 1 - Fakultní nemocnice Hradec Králové

2
3
4
Řeckem. V době války Argu
se Spartou (700 let př. Kr.)
se město dopustilo „politické
chyby“ a postavilo se
na stranu Sparty. Odvetou
argejští Asíni zničili i proto,
že mělo výhodnou strategickou
pozici, neboť ovládalo
přístup do zálivu, a tím
i do jejich města (foto 5).
Obyvatelé, kteří byli nuceni
své město opustit, založili
pak na západním břehu Messinského
zálivu nové Asíni (dnes Koroni).
Původní osada zůstala nadále osídlena, byly nalezeny domy,
cisterny, lisy na olivy (3.–1. stol. př. Kr.), lázně a hroby
(6. stol. po Kr.). V byzantské době byla opevněna a za nadvlády
Benátek (kolem 1700) vznikly nové pevnostní stavby.
Italská okupace (1941–3) obranu akropole ještě posílila;
byly kolem ní vykopány zákopy, které archeologická naleziště
naprosto zdevastovaly. Na nejjižnějším výběžku akropole,
přímo nad útesem, jsme našli střeleckou pozici, snad
kulometné hnízdo, jehož podlážka byla vydlážděna bílými
a černými oblázky po řeckém způsobu, jako mozaika. Černé
oblázky tvořily datum květen 1945; to byl počátek bojů
„bílého“ teroru proti „rudému“, který v následujících letech
přerostl v krutou, nelítostnou bratrovražednou válku.
Prohlídku končíme na nejjižnější výspě skály, slunce se
pomalu sklání k horizontu nekonečné mořské pláně. Od
jihu se zvedá vánek meltemi, žene před sebou vlny, které se
sykotem končí v zátoce starověkého přístavu, kde před mnoha
tisíciletími kotvily achájské lodě. V dálce osamělý rybářský
člun rozsvěcuje lodní světlo, kolem je klid, vkrádá se
soumrak a do naší duše vstupuje slunce. Opouštíme Asíni a
Peloponnés s nevysloveným přáním se do této nádherné země
ještě vrátit.
M. & J. Smitovi
5
RNDr. Petr Balíček, CSc. (1942) pracuje jako cytogenetik v Oddělení lékařské genetiky Fakultní nemocnice.
Od studentských let se intenzivně věnoval výtvarné fotografii, měl více jak 20 samostatných
fotografických výstav a okolo 30 výstav se skupinou Setkání. Od roku 1990 se zabývá také malbou.
Obrazy jsou konstruovány z imaginárních anatomicko-biologických prvků, jednotlivé stavební prvky
obrazů jsou přesně definovány a ohraničeny. Zpočátku se jednalo o jakési nahlížení do otevřeného
ženského těla a realizování vlastní hodně uvolněné představy o jeho morfologii a funkci, později jde
o ilustraci obecně biologických a společenských jevů, erotiky, společenské agrese apod. V tématech
i názvech obrazů je používáno ironie a nadhledu, autor se důsledně vyhýbá poetičnosti, patosu
a „filozofování“. Oblíbenou polohou je groteskno. Je členem Unie výtvarných umělců.
27