číslo 1 - Fakultní nemocnice Hradec Králové

Ohýnek – z cyklu upravených mikrofotografií
ně vznikly inscenované dívčí portréty, tři eticky vyhraněné
cykly z oblasti problémové fotografie věnované defektním
dětem, odlišné sexualitě a šarlatánství v léčení, výtvarné
dokumenty ze starého Hradce a další. Léta osmdesátá pro
Petra Balíčka znamenala zájem o nové směry ve výtvarném
umění. Realizoval několik cyklů ve formě happeningu, kolektivní
hry, konceptuální fotografie a minimal artu, vytvářel
montáže s použitím vlastních originálních technik, ale
i klasická zátiší.
V 90. letech se jeho umělecká cesta vydala zcela novým
směrem. „Malovat jsem začal až po sametové revoluci, kdy
jsem ucítil jakousi únavu z fotografie a chtěl jsem v nových
uvolněných podmínkách zcela změnit svoji produkci,“
říká autor.
Při malování popouští uzdu fantazii a vymýšlí si vlastní,
kuriózní anatomii. Používá prvky a tvary známé z biologie
a anatomie, nicméně neopouští svůj smysl pro absurditu
a groteskno; vytvořil si tak originální styl i téma. Nedílnou součástí
jeho fantazií pak jsou i názvy obrazů, které podtrhují
ironický nadhled – Přelet nad táborem lidu, Květiny pro
deviantku, Chvíle pro vypuštění psů, Korunovace pobudy,
Klonování Popelky a další.
Nebezpečné známosti - olejomalba
V poslední době se Petr Balíček opět vrací k fotografiím,
ale využívá možnosti a schopnosti nejnovější techniky.
Jedním z takových návratů je například cyklus vrypů do skla,
který byl původně fotografován v mikroskopu. Dnes ale s těmito
snímky pracuje v počítači, zbavuje je chyb a kazů, překrývá
vrstvy, vkládá barvy, takže už vlastně nemůžeme mluvit
o fotografii, ale o volné tvorbě, jakési fantaskní grafice. Dalším
z cyklů, který byl vystaven v Galerii Na Hradě, je Protokol o těle.
Vznikal jako fotografické zátiší sestavené ze skleněných střepů,
na které byly speciální emulzí naneseny fotografie částí lidského
těla. Nejedná se tedy o tělo jako estetický objekt, ale je to tělo
bolavé, nemocniční, nepřátelské a podrobené zkoumání.
Petr Balíček je člověk, který na své umělecké cestě stále
hledá a není ochoten setrvat na pozici tradičních a osvědčených
postupů. A jaké má další plány do budoucna? „Co bude
s mojí výtvarnou produkcí dál, to zatím nevím. Bude-li vhodný
stimul, tak se vrátím k malování. Ale určitě se budu zabývat
fotografiemi, především těmi, které jsem už udělal, chci je
digitalizovat, upravovat, předělávat. Těším se třeba na práci
s cyklem zajímavých puklin v asfaltu, který se bude trochu
ironicky jmenovat Česká kaligrafie,“ dodává autor.
Iveta Juranová
Atmosféra klidu
a ticha
V Galerii Na Hradě zahájila nový kalendářní rok výstava
obrazů, grafik a plastik Lubomíra Netušila. Dlouholetý
pedagog, výtvarník, kurátor řady výstav a autor odborných
publikací přiznává, že se ve svých výtvarných dílech snaží
vytvořit atmosféru klidu a ticha, třebaže nebo možná právě
proto, že patří k tomu, co jsme v našem století patrně definitivně
ztratili. Hlavní inspirací je pro něj příroda, kterou ale
rozhodně nezobrazuje popisně krajinářsky. Lubomír Netušil
se snaží nahlížet krajinu zevnitř, nalézt jakýsi nultý bod.
Hledá samozřejmě i stopy člověka v krajině, ale takové, které
se znovu samy staly krajinou. Častým námětem jsou pro
něj menhiry, dolmeny, zdi z balvanů, přístavní hráze, staré
24