Jevi‰tní interpretace dramatického textu jako fenomén - Divadlo.cz
Jevi‰tní interpretace dramatického textu jako fenomén - Divadlo.cz
Jevi‰tní interpretace dramatického textu jako fenomén - Divadlo.cz
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24 Stránka 6<br />
práci koneckoncÛ záleÏí, bude-li se proces vznikání tohoto<br />
kon<strong>textu</strong> rovnat rozvíjení nûjakého tvofiivého smyslu. Je to<br />
pfiece tento tvofiiv˘ aspekt, kter˘ dûlá z pouhé divákovy pfiítomnosti<br />
skuteãnou úãast a díky kterému dochází v komunikaci<br />
mezi hercem a divákem nikoli k jednostrannému procesu<br />
sdûlování, ale k oboustrannému procesu sdílení.” 24<br />
Vzato vyhrocenû - nastuduje-li herec dejme tomu Cida,<br />
je-li jeho postava zam˘‰lena <strong>jako</strong> tragická, má-li divák v pfiedstavû<br />
inscenátorÛ sdílet a spoluproÏívat Cidovo drásající vnitfiní<br />
dilema, a pfiesto pfii pfiedstavení vyvolávají v‰echny v˘stupy<br />
této postavy nezámûrn˘ smích obecenstva, co se stalo?<br />
MÛÏeme spoleãnû s Lenkou Jungmannovou tvrdit, Ïe tato postava<br />
byla “udûlána mimo pfiítomnost diváka”? MÛÏeme spolu<br />
s ní tvrdit, Ïe tím pfiedbûÏn˘m “udûláním”, “se ov‰em témûfi<br />
uzavírá (a jinak to ani nejde) v‰em jin˘m interpretacím kromû<br />
té, která mûla b˘t divákovi odhalena” 25 ? Domnívám se, Ïe ne -<br />
obecenstvo sv˘mi smíchov˘mi reakcemi na mizerného herce<br />
v roli Cida nabízí takovou interpretaci této postavy, na kterou<br />
by - bráno z pohledu onoho herce - nemûlo ani pomyslet.<br />
Postava v divadle zkrátka nikdy udûlána není - realizuje se pfii<br />
kaÏdém pfiedstavení na podkladû do jisté míry fixované scénické<br />
partitury <strong>jako</strong> souãin tvofiivého vkladu herce a tvofiivého<br />
vkladu publika.<br />
Co se t˘ãe tvofiivého vkladu herce, Jungmannová zde slovy<br />
“aby tak mohla b˘t (b˘t pravdivû a se souznûním herce) pfiedvedena<br />
divákovi” také obchází subtilní a komplikovanou problematiku<br />
promûn a v˘voje hereckého v˘konu v jednotliv˘ch<br />
reprízách. Vostr˘ k tomuto tématu pfiípadnû podot˘ká: “I pfiíslu‰ná<br />
míra ‘tvÛrãí realizace’, nezbytná pfii opakování (reprízování)<br />
vypracovaného invariantu zakládajícího divadelní inscenaci,<br />
je vÏdycky závislá na vztahu mezi ‘doslovn˘m’ a potenciálnû<br />
‘symbolick˘m’ v˘znamem hereckého projevu. Napfiíklad<br />
Arnulfovo rovnání Ïidlí v první scénû Grossmanovy inscenace<br />
·koly pro Ïeny 26 <strong>jako</strong> by poukazovalo aÏ k nûãemu, co by se na<br />
základû dodateãné <strong>interpretace</strong> dalo oznaãit slovem nekrofilie<br />
(v protikladu k biofilii mlad˘ch, doÏadujících se svobodného<br />
naplnûní sv˘ch Ïivotních sil). Toto rovnání Ïidlí by se mohlo stát<br />
pouh˘m znakem, opakoval-li by je herec Václav Beránek pfii repríze<br />
bez toho tvÛrãího zaujetí, které je pokaÏdé ãiní komplexním<br />
v˘razem - v daném pfiípadû v˘razem jak jeho rozpakÛ pfied<br />
setkáním s AneÏkou, tak - obecnûji - jeho úzkostné pedantiãnosti<br />
a tak dále. Toto a tak dále [...] je pfiípadnû pfietlumoãitelné aÏ<br />
v rámci dodateãné <strong>interpretace</strong>. Právû ono dovoluje také mluvit<br />
o potenciální symboliãnosti podobn˘ch projevÛ, chápané v ‰ir-<br />
‰ím (a hlub‰ím) smyslu.” 27<br />
Dovolím si pfiidat je‰tû jeden pfiíklad z vlastní zku‰enosti<br />
- ne tvÛrãí, ale divácké (jedná se o marginální, ale dle mého<br />
názoru pfiíznaãn˘ detail). V inscenaci na motivy povídek<br />
Vasilije ·uk‰ina Konû k nezkrocení (Studio Marta Brno 2003,<br />
reÏie Rodion Ovãinikov) byla v závûreãné povídce nazvané<br />
Parchant situace, kdy hlavní hrdina Spirka Rastorgurjev (Jifií<br />
Hájek), kter˘ právû nedokázal zabít manÏela Ïeny, do níÏ se<br />
zamiloval, se pfiichází utû‰it ke své obãasné, leã stabilní milence<br />
Vûrce (Zuzana ·ãerbová) a prosí ji, aby mu zazpívala<br />
ruskou lidovou píseÀ. Vûrka nejdfiív (s poukazem na to, Ïe uÏ<br />
je pozdû, Ïe je to blázniv˘ nápad atd.) odmítá, aby po chvíli<br />
náhle zaãala zpívat. Mûl jsem pfiíleÏitost sledovat inscenaci<br />
v prÛbûhu repríz - chvíle se stále zkracovala, aÏ nakonec témûfi<br />
bez nádechu zaãala hereãka uprostfied odmítavé repliky<br />
prudk˘m stfiihem zpívat. Potenciální symbolické v˘znamy této<br />
mikrosituace, vypovídající o Vûrãinû (v jistém smyslu matefiské)<br />
lásce ke Spirkovi, která tvofiila leitmotiv celé povídky,<br />
o pfiesvûdãivé síle Spirkovy osobnosti atd. tak byly obûtovány<br />
ve struktufie inscenace vcelku samoúãelnému gagu na téma<br />
“Ïeny fiíkají ne a myslí ano”. Hlavní problém byl v tom, Ïe<br />
tento stfiih se stále více stával pouze technick˘m, provádûn˘m<br />
vnûj‰ími hereck˘mi prostfiedky, aniÏ vycházel z vnitfiní logiky<br />
Vûrãina chování a my‰lení v oné situaci. ReÏisérem zam˘‰len˘<br />
v˘znam se tak nerealizoval, nebyl divácky recipován - tudíÏ<br />
nebyl.<br />
Kouzelné slovíãko téma<br />
Pozastavme se dále u tvrzení Jungmannové, Ïe “v˘chozí<br />
pro tento typ divadla je literární dílo (drama, scénáfi apod.), jehoÏ<br />
my‰lenku, ideu dramaturg odhaluje, (dûlá) z ní ideu inscenace”.<br />
Ve zvulgarizované podobû se nám tu pfiedkládá nûco,<br />
co tvofií stále je‰tû pátefi jedné linie ãeského uvaÏování<br />
o dramaturgii. Tvrzení, Ïe jednou z klíãov˘ch dramaturgick˘ch<br />
povinností je odhalit téma <strong>textu</strong> a “udûlat” z nûj, vztáhnout<br />
k nûmu téma inscenace. Jan Císafi praví: “[...] pfii v‰ech<br />
tûchto pfiesunech nelze nikdy ztratit ze zfietele základní téma<br />
díla. ¤eknu to jednodu‰e: dramaturgicko - reÏijní koncepce<br />
pfii v‰ech promûnách tématu musí ve svém ideovû tematickém<br />
základu rezonovat s ideovû tematick˘m základem <strong>textu</strong>.” 28<br />
Jungmannové tvrzení se odvíjí z pomûrnû naivního pfiedpokladu:<br />
Ïe je dramaturg schopen rozpoznat my‰lenku, ideu dí-<br />
6
Change language