Jevi‰tní interpretace dramatického textu jako fenomén - Divadlo.cz
Jevi‰tní interpretace dramatického textu jako fenomén - Divadlo.cz Jevi‰tní interpretace dramatického textu jako fenomén - Divadlo.cz
003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24 Stránka 12 Poznámky 1) Císafi, J.: Základy dramaturgie I. Situace, DAMU, Praha 1999, s. 7. 2) Viz Pavlovsk˘, P.: Interpretaãní divadlo, Divadelní revue 3/1999, s. 72-73. 3) Hofiínek, Z.: Interpretace a tvorba. In: t˘Ï: Divadlo mezi modernou a postmodernou, Nakladatelství Studia Ypsilon, Praha 1998, s. 133- 162; Hofiínek, Z.: PotíÏe s interpretací, Svût a divadlo 4/1991, s. 9-16. 4) Císafi, J.: Základy dramaturgie I., c.d., s. 96. 5) Zatímco literární vûdec je pfii interpretaci povinen zjistit co nejvíc o dobovém zázemí textu, v nûmÏ vznikal a k nûmuÏ se vztahoval, dramaturg ãi reÏisér toto ãinit v zásadû nemusí (byÈ je to samozfiejmû vhodné) a mÛÏe inscenovat klasick˘ text bez jakéhokoli povûdomí o souvislostech, které jej obklopovaly - na kvalitu jeho práce to, domnívám se, rozhodující vliv nemá. 6) Jungmannová, L.: Divadlo pro hráãe, Svût a divadlo 1/1995, s. 56-60. 7) TamtéÏ, s. 57. 8) Jungmannová, L.: Divadlo hráãÛ a divadlo dramaturgické, Divadelní revue 1/1996, s. 5. 9) TamtéÏ. 10) TamtéÏ, s. 8. 11) TamtéÏ, s. 7. 12) TamtéÏ, s. 10. 13) TamtéÏ, s. 11. Nemohu si odpustit kousavou poznámku, Ïe obdobná emfáze by snad opravdu více slu‰ela seanci nûjaké minoritní církve neÏ teatrologické studii. 14) Není pochyb, Ïe nûktefií diváci skuteãnû nav‰tûvují divadlo jen pro to, aby získali jiÏ získané informace - lidská touha utvrdit se kolektivnû v tom, co jiÏ víme, je mocná ãarodûjka a tfiebas politického kabaretu by bez ní nebylo. 15) TamtéÏ, s. 10. 16) Pravdivost ostatnû také není kvalitou hereckého v˘konu, která mÛÏe objektivnû existovat - mÛÏe mu pouze b˘t kaÏd˘m divákem jednotlivû pfiifiknuta. 17) TamtéÏ, s. 9. 18) Umberto Eco, tak ãasto ãesk˘mi teoretiky interpretace citovan˘, rozli- ‰uje mezi interpretací a pouÏitím textu. Interpretace se pfii v‰í myslitelné volnosti drÏí a respektuje intentio operis, sémiotickou strategii díla, pouÏití textu pfiihlíÏí pouze k zájmÛm recipienta, nehledí na intenci díla, je vlastnû totální nadvládou ãtenáfiského pfiedsudku, o nûmÏ bude za chvíli fieã. Nask˘tá se otázka, zda se právû v pfiípadû Komedie o umuãení nejednalo alespoÀ u ãásti publika o nefal‰ované pouÏití díla, rovnûÏ je v‰ak tfieba se ptát, zda je u divadelní inscenace, neexistující - na rozdíl od literárního díla - nijak mimo konkrétní pfiedstavení, takováto terminologie vÛbec adekvátní. Viz Eco, U.: ·est procházek literárními lesy, Votobia, Olomouc 1997. 19) Etlík, J.: Divadlo jako zakou‰ení (Vztah noetického a ontologického principu v divadelním umûní), Divadelní revue 1/1999, s. 3-30. 20) Etlík mûl pravdûpodobnû na mysli jako jeden z pfiíkladÛ Studio Ypsilon, kde jako dramaturg pÛsobí. 21) Vostr˘, J.: Od sémiotiky k poetice, Divadelní revue 3/1999, s. 80-83. 22) TamtéÏ, s. 81. 23) TamtéÏ, s. 80. 24) TamtéÏ, s. 81. 25) Jungmannová, L.: Divadlo hráãÛ a divadlo dramaturgické, c.d., s. 9. 26) Vostr˘ zde odkazuje ke své studii pojednávající o reÏijním fie‰ení jedné scény v chebské inscenaci Molièrovy ·koly pro Ïeny v reÏii Jana Grossmana, s níÏ Etlík ve zmínûné studii polemizuje. Viz Vostr˘, J.: ·kola pro Ïeny a jevi‰tní metonymie. In: Boková, M. a Klíma, M. (eds.): Jan Grossman 2 - Inscenace, PraÏská scéna, Praha 1997, s. 47-50. 27) Vostr˘, J.: Od sémiotiky k poetice, c.d., s. 82. 28) Císafi, J.: Základy dramaturgie I., c.d., s. 97. 29) TamtéÏ. 30) Hol˘, J.: MoÏnosti interpretace, Periplum, Olomouc 2002, s. 19. 31) Braun, K.: Re˝yser czyta dramat, Dialog 11/1984, s. 114. Pfieklad j‰. 32) Dovolím si citát z klasika ãeské dramaturgie: “tím spí‰, Ïe jsme tu hru nemohli dûlat (tj. Leo‰ /Suchafiípa - pozn. j‰/ pfiekládat, já reÏírovat, ·vankmajerovi vypravit a herci hrát) jinak neÏ jako obraz sovûtské frustrace”. (Vostr˘, J.: âinoherní klub 1965 - 1972 - Dramaturgie v praxi, Divadelní ústav a DAMU, Praha 1996, s. 170 - citovan˘ pasus se t˘ká Vostrého inscenace Leonovova Zlatého koãáru). PfiestoÏe Vostrého vûta poukazuje i k tlaku dobov˘ch okolností, je podle mého pfiesvûdãiv˘m dokladem toho, Ïe pro skuteãného divadelního tvÛrce, kter˘ se nenechá zmítat dobov˘mi náladami a kampanûmi, není pole interpretaãních moÏností textu nikdy neomezené - naopak, je fatálnû determinováno jeho tvÛrãími dispozicemi a jeho pfiedchozím osobnostním a umûleck˘m v˘vojem - má-li nበÏivot vskutku nûjakou logiku, tak to “co budeme” je vcelku odhadnutelné z toho “co jsme byli” . Jistá oãekávatelnost interpretaãního postoje reÏiséra ãi dramaturga vÛãi konkrétnímu textu nemusí b˘t jen znakem kli‰ovitého reprodukování sebe sama, ale také umûlecky vyzrálého postoje. 33) S mohutn˘m historick˘m zábûrem analyzuje tento formující moment ãeského divadla Jan Císafi ve své stati Ponofiené téma (Divadelní revue 2/1993, s. 19-32), kde mimo jiné pí‰e: “Tak jako v rámci svého ‘národního’ programu ãeské ‘literární’ divadlo pfiijalo na sebe ‘instrumentální’ úlohu nástroje osvûty, v˘chovy, tak jako se ochotnû vzdávalo estetické funkce a stále více jí nahrazovalo ‘tematizací’ a ‘obsahovostí’...” (s. 31) A téma pozice literatury v takto pojatém divadelním systému formuluje takto: “Literatura je takto nejenom integrujícím faktorem divadelního systému, ale i dominantním ãinitelem ve smyslu systémovû funkcionálním. [...] Literatura také urãuje cílovou funkci takto fungujícího systému. To jest: urãuje místo a v˘znamnost kaÏdého komponentu (pfiípadnû omezuje, ba vyluãuje nûkteré komponenty), jestliÏe neslouÏí základnímu, rozhodujícímu cíli: realizovat, provést, konkretizovat jevi‰tním subsystémem literaturu tak, aby byly zvefiejnûny pokud moÏno optimálnû kvality a vlastnosti, pro nûÏ literatura je v daném okamÏiku nejlep‰í oporou divadelnímu systému...” (s. 25) 34) Machonin, S.: Prvních pût v âinoherním klubu, Literární noviny 1966, citováno podle: Vostr˘, J.: âinoherní klub 1965 - 1972, c.d., s. 51. 35) “V˘razné posuny v interpretaãním jazyce ãinohry produkované amatérskou divadelní tvorbou se zaãaly hlásit ãile k Ïivotu uÏ na poãátku sedmdesát˘ch let, kdy se do stfiedu pozornosti dostala osobitost drama- 12
003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24 Stránka 13 turgicko-reÏijní koncepce, chápaná jako aktuální souãasn˘ v˘klad ideovû-tematické základny textu. DÛraz na my‰lenkovou kreativitu [...] posunul do popfiedí jistou kvalitu herectví, které se dostalo názvu autentiãnost, to jest nûco pÛvodního, hodnovûrného, pravého. [...] Objevil se pojem tematizované herectví, coÏ znamenalo, Ïe herec sám o sobû je nositelem urãitého sdûlení o skuteãnosti, vyjadfiujícího jeho vztah ke skuteãnosti textu.” (Císafi, J.: Mezi interpretací a neinterpretací aneb mezi Vévodkyní vald‰tejnsk˘ch vojsk a Jak se vám líbí. In: ·rámková, V. a Vedral, J. /eds./: Hledání v˘razu /âeské autorské amatérské divadlo v 80. letech/, Informaãní a poradenské stfiedisko pro místní kulturu, Praha 1991, s. 9-10). 36) Urbanová, A.: Pfiece jen generaãní - Osmé vzpomínání bez záruky, Amatérská scéna 1/2002, s. 14. 37) Richter, L.: Pohled pfies hranice oborÛ. In: ·rámková, V. a Vedral, J. (eds.): Hledání v˘razu, c.d., s. 14. 38) “DÛslednû vzato - tento princip by ‰lo také charakterizovat jako ‘konec dramaturgie’. Stála a stojí pfiece na tom, Ïe svou ‘sluÏbu’ odvozuje z estetické funkce literatury. Ale pfiesto dramaturgie nevymizela pod tímto tlakem a v tomto v˘voji. Dokonce - uÏ jsem to fiekl - jako by dospûla ke sv˘m vladafisk˘m vrcholÛm. Nazvala se ‘dramaturgií’ tématu a rozumí tím to, Ïe je prvotním, hlavním, vedoucím, fiídícím zdrojem divadelní zprávy, jiÏ uskuteãÀuje nikoli tím, Ïe spolutvofií v˘znamovou v˘stavbu na bázi jazykové (dramatu), ale na bázi jevi‰tní.” (Císafi, J.: Poznámky emeritního pedagoga dramaturgie, Svût a divadlo 6/1994, s. 149). 39) “Poãet lidí a my‰lenek je, zdá se, ve velmi nepfiíznivém pomûru,” konstatuje soudob˘ ãesk˘ esejista. (Komárek, S.: âern˘ domeãek, Petrov, Brno 2004, s.4). 40) Hofiínek, Z.: PotíÏe s interpretací, c.d., s. 10. 41) LázÀovská, L.: Zajímá mû divadlo jako osobní v˘povûì, fiíká Marie Caltová, Amatérská scéna 6/2001, s. 31. 42) Mazáãová, B.: “Jsem konzervativní. âím dál víc.”, Svût a divadlo 5/1991, s. 14. 43) TamtéÏ. 44) TamtéÏ. 45) Je pak otázkou, zda ona Krejãou proklamovaná vûrnost dramatikovu slovu, záleÏitost zcela iluzorní, není pouze dovednou autocharakteristikou, na jejíÏ lep nûktefií recenzenti sedli a která má vyhloubit v˘razn˘ pfiíkop mezi ním a ostatními reÏiséry, na rozdíl od nichÏ “volí cestu riskantní a vstupuje na led nejtenãí”, neboÈ chce jen “doãítat, doãítat aÏ do dna”. (TamtéÏ.) Zde ostatnû recenzentku patos ponûkud zradil, neboÈ se nabízí jízlivá otázka, kdeÏe je ono âechovovo “dno”. 46) Hofiínek, Z.: PotíÏe s interpretací, c.d., s. 10. 47) Vajdiãka, L.: Priestor v˘znam interpretácia, TÁLIA - press, Bratislava 1996, s. 75. 48) “PrÛmûrnému reÏisérovi v jeho snaze v‰echny je obsáhnout (podnûty dané textem - pozn. j‰) proklouznou v‰echny mezi prsty. Naopak ty re- Ïisérské osobnosti, které - aÈ se nám to líbí, ãi nikoli - formují tváfi moderního divadla, volí a dávají prÛchod pouze tûm podnûtÛm, které povaÏují - z rÛzn˘ch hledisek osobních i estetick˘ch - za právû nosné,” pí‰e Milan Luke‰, aby ov‰em vzápûtí dÛraznû upozornil na to, Ïe inscenace ãasto kompenzuje zúÏení v˘znamového pole pfiedlohy obohacením a roz‰ífiením v smûrech jin˘ch, kdyÏ ohlednû Hamleta Eimuntase Nekro‰iuse konstatuje “i on operuje s omezen˘m rezervoárem textov˘ch podnûtÛ, a pfiece osoãit jej ze zjednodu‰ování by se zcela míjelo s podstatou jeho sloÏité inscenace: on naopak sloÏité shakespearovské metafory a symboly rozvádí a dále komplikuje”. (Luke‰, M.: Mezi karnevalem a snem. Shakespearovské souvislosti, Divadelní ústav, Praha 2004, s. 324-325). 49) Hofiínek, Z.: Vi‰Àov˘ sad, komedie o ãtyfiech dûjstvích, Divadlo, prosinec 1969, citováno podle: âechov, A. P.: Vi‰Àov˘ sad, Národní divadlo, Praha 1996, s. 68. O ãem Hofiínek mluví obecnû, dokumentuje pfiekladatel a dramaturg Kaãerovy inscenace Leo‰ Suchafiípa na konkrétních pfiíkladech: “Dvojakost ãi mnohoznaãnost slov, ale i postav a situací, svádí nûkteré interprety k usilovnému hledání druh˘ch v˘znamÛ, ke snaze podtext za kaÏdou cenu vyjádfiit. [...] Na konci prvního dûjství se Gajev rozohní a zapfiisahá se, Ïe nedopustí, aby do‰lo k draÏbû. Má nûkolik návrhÛ, jak situaci fie‰it. Na odchodu si neodpustí ukázku své kuleãníkáfiské hant˘rky: ‘Buzarem na stfied. To je karambol!’ V˘rok ‘To je karambol’ nelze ov‰em intonovat dvojznaãnû: zdá se, Ïe je to vÛbec nad lidské síly, Ïe je to v herectví prostû vylouãeno - jen reÏisér, kter˘ chce v kaÏdé vûtû hledat její pát˘ a desát˘ smysl a okamÏitû jej nezprostfiedkovanû sdûlovat, bude nutit herce, aby vûtou ‘Venku pr‰í’ vyjádfiil celé bohatství své du‰e. Právû skládání fiady jednoznaãn˘ch v˘znamÛ, které jsou rÛzné nebo kontrastní, vyjádfií sloÏitost celku.” (Suchafiípa, L.: Hledání âechova, Divadlo, prosinec 1969, citováno podle: âechov, A. P.: Vi‰Àov˘ sad, c.d., s. 70). 50) Hofiínek, Z.: PotíÏe s interpretací, c.d., s. 11. 51) Pavlovsk˘, P.: Interpretaãní divadlo, c.d., s. 72-73. 52) KoneckoncÛ - rozhofiãení diváci, pí‰ící do divadel a novin dopisy protestující proti pfiíli‰ razantnû interpretujícím inscenacím, ktefií se dovolávají inscenace své oblíbené hry “tak jak byla napsána”, v podstatû také vût‰inou touÏí po mixu nûkter˘ch nejzprofanovanûj‰ích prvkÛ inscenaãní tradice daného díla. 53) Císafi, J.: Promûny divadelního jazyka, Melantrich, Praha 1986, s. 79. 54) Nabízí se otázka, zda by tedy nebylo vhodnûj‰í neÏ o systémech hovofiit o tendencích k interpretaãnímu ãi neinterpretaãnímu typu divadelního jazyka. 55) Císafi, J.: Mezi interpretací a neinterpretací, c.d., s. 9. 56) TamtéÏ, s. 11. 57) TamtéÏ. 58) TamtéÏ. 59) TamtéÏ. 60) TamtéÏ. 61) DÛkazem budiÏ celé ãíslo ãasopisu Amatérská scéna 5/2004, kde se v obsáhl˘ch diskusích o inscenacích Jiráskova Hronova 2004 pouÏívaly termíny interpretaãní a neinterpretaãní jako pfiívlastky v˘raznû hodnotící. 62) Císafi, J.: Setkání dvou vûkÛ, Svût a divadlo 2/1997, s. 84-91. 63) TamtéÏ, s. 87. 64) TamtéÏ, s. 86. 65) TamtéÏ. 66) TamtéÏ, s. 89. 67) TamtéÏ, s. 87. 68) TamtéÏ. 13
- Page 1 and 2: 003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24
- Page 3 and 4: 003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24
- Page 5 and 6: 003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24
- Page 7 and 8: 003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24
- Page 9: 003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24
003-014_SOTKOVSKY 28.11.2007 18:24 Stránka 12<br />
Poznámky<br />
1) Císafi, J.: Základy dramaturgie I. Situace, DAMU, Praha 1999, s. 7.<br />
2) Viz Pavlovsk˘, P.: Interpretaãní divadlo, Divadelní revue 3/1999,<br />
s. 72-73.<br />
3) Hofiínek, Z.: Interpretace a tvorba. In: t˘Ï: <strong>Divadlo</strong> mezi modernou<br />
a postmodernou, Nakladatelství Studia Ypsilon, Praha 1998, s. 133-<br />
162; Hofiínek, Z.: PotíÏe s interpretací, Svût a divadlo 4/1991, s. 9-16.<br />
4) Císafi, J.: Základy dramaturgie I., c.d., s. 96.<br />
5) Zatímco literární vûdec je pfii interpretaci povinen zjistit co nejvíc o dobovém<br />
zázemí <strong>textu</strong>, v nûmÏ vznikal a k nûmuÏ se vztahoval, dramaturg<br />
ãi reÏisér toto ãinit v zásadû nemusí (byÈ je to samozfiejmû vhodné)<br />
a mÛÏe inscenovat klasick˘ text bez jakéhokoli povûdomí<br />
o souvislostech, které jej obklopovaly - na kvalitu jeho práce to, domnívám<br />
se, rozhodující vliv nemá.<br />
6) Jungmannová, L.: <strong>Divadlo</strong> pro hráãe, Svût a divadlo 1/1995, s. 56-60.<br />
7) TamtéÏ, s. 57.<br />
8) Jungmannová, L.: <strong>Divadlo</strong> hráãÛ a divadlo dramaturgické, Divadelní<br />
revue 1/1996, s. 5.<br />
9) TamtéÏ.<br />
10) TamtéÏ, s. 8.<br />
11) TamtéÏ, s. 7.<br />
12) TamtéÏ, s. 10.<br />
13) TamtéÏ, s. 11. Nemohu si odpustit kousavou poznámku, Ïe obdobná<br />
emfáze by snad opravdu více slu‰ela seanci nûjaké minoritní církve neÏ<br />
teatrologické studii.<br />
14) Není pochyb, Ïe nûktefií diváci skuteãnû nav‰tûvují divadlo jen pro to,<br />
aby získali jiÏ získané informace - lidská touha utvrdit se kolektivnû<br />
v tom, co jiÏ víme, je mocná ãarodûjka a tfiebas politického kabaretu by<br />
bez ní nebylo.<br />
15) TamtéÏ, s. 10.<br />
16) Pravdivost ostatnû také není kvalitou hereckého v˘konu, která mÛÏe<br />
objektivnû existovat - mÛÏe mu pouze b˘t kaÏd˘m divákem jednotlivû<br />
pfiifiknuta.<br />
17) TamtéÏ, s. 9.<br />
18) Umberto Eco, tak ãasto ãesk˘mi teoretiky <strong>interpretace</strong> citovan˘, rozli-<br />
‰uje mezi interpretací a pouÏitím <strong>textu</strong>. Interpretace se pfii v‰í myslitelné<br />
volnosti drÏí a respektuje intentio operis, sémiotickou strategii díla,<br />
pouÏití <strong>textu</strong> pfiihlíÏí pouze k zájmÛm recipienta, nehledí na intenci díla,<br />
je vlastnû totální nadvládou ãtenáfiského pfiedsudku, o nûmÏ bude za<br />
chvíli fieã. Nask˘tá se otázka, zda se právû v pfiípadû Komedie o umuãení<br />
nejednalo alespoÀ u ãásti publika o nefal‰ované pouÏití díla, rovnûÏ<br />
je v‰ak tfieba se ptát, zda je u divadelní inscenace, neexistující - na<br />
rozdíl od literárního díla - nijak mimo konkrétní pfiedstavení, takováto<br />
terminologie vÛbec adekvátní. Viz Eco, U.: ·est procházek literárními<br />
lesy, Votobia, Olomouc 1997.<br />
19) Etlík, J.: <strong>Divadlo</strong> <strong>jako</strong> zakou‰ení (Vztah noetického a ontologického<br />
principu v divadelním umûní), Divadelní revue 1/1999, s. 3-30.<br />
20) Etlík mûl pravdûpodobnû na mysli <strong>jako</strong> jeden z pfiíkladÛ Studio<br />
Ypsilon, kde <strong>jako</strong> dramaturg pÛsobí.<br />
21) Vostr˘, J.: Od sémiotiky k poetice, Divadelní revue 3/1999, s. 80-83.<br />
22) TamtéÏ, s. 81.<br />
23) TamtéÏ, s. 80.<br />
24) TamtéÏ, s. 81.<br />
25) Jungmannová, L.: <strong>Divadlo</strong> hráãÛ a divadlo dramaturgické, c.d., s. 9.<br />
26) Vostr˘ zde odkazuje ke své studii pojednávající o reÏijním fie‰ení jedné<br />
scény v chebské inscenaci Molièrovy ·koly pro Ïeny v reÏii Jana<br />
Grossmana, s níÏ Etlík ve zmínûné studii polemizuje. Viz Vostr˘, J.:<br />
·kola pro Ïeny a jevi‰tní metonymie. In: Boková, M. a Klíma, M. (eds.):<br />
Jan Grossman 2 - Inscenace, PraÏská scéna, Praha 1997, s. 47-50.<br />
27) Vostr˘, J.: Od sémiotiky k poetice, c.d., s. 82.<br />
28) Císafi, J.: Základy dramaturgie I., c.d., s. 97.<br />
29) TamtéÏ.<br />
30) Hol˘, J.: MoÏnosti <strong>interpretace</strong>, Periplum, Olomouc 2002, s. 19.<br />
31) Braun, K.: Re˝yser <strong>cz</strong>yta dramat, Dialog 11/1984, s. 114. Pfieklad j‰.<br />
32) Dovolím si citát z klasika ãeské dramaturgie: “tím spí‰, Ïe jsme tu hru<br />
nemohli dûlat (tj. Leo‰ /Suchafiípa - pozn. j‰/ pfiekládat, já reÏírovat,<br />
·vankmajerovi vypravit a herci hrát) jinak neÏ <strong>jako</strong> obraz sovûtské<br />
frustrace”. (Vostr˘, J.: âinoherní klub 1965 - 1972 - Dramaturgie<br />
v praxi, Divadelní ústav a DAMU, Praha 1996, s. 170 - citovan˘ pasus<br />
se t˘ká Vostrého inscenace Leonovova Zlatého koãáru). PfiestoÏe<br />
Vostrého vûta poukazuje i k tlaku dobov˘ch okolností, je podle mého<br />
pfiesvûdãiv˘m dokladem toho, Ïe pro skuteãného divadelního tvÛrce,<br />
kter˘ se nenechá zmítat dobov˘mi náladami a kampanûmi, není pole<br />
interpretaãních moÏností <strong>textu</strong> nikdy neomezené - naopak, je fatálnû<br />
determinováno jeho tvÛrãími dispozicemi a jeho pfiedchozím osobnostním<br />
a umûleck˘m v˘vojem - má-li nበÏivot vskutku nû<strong>jako</strong>u logiku,<br />
tak to “co budeme” je vcelku odhadnutelné z toho “co jsme byli” . Jistá<br />
oãekávatelnost interpretaãního postoje reÏiséra ãi dramaturga vÛãi konkrétnímu<br />
<strong>textu</strong> nemusí b˘t jen znakem kli‰ovitého reprodukování sebe<br />
sama, ale také umûlecky vyzrálého postoje.<br />
33) S mohutn˘m historick˘m zábûrem analyzuje tento formující moment<br />
ãeského divadla Jan Císafi ve své stati Ponofiené téma (Divadelní revue<br />
2/1993, s. 19-32), kde mimo jiné pí‰e: “Tak <strong>jako</strong> v rámci svého ‘národního’<br />
programu ãeské ‘literární’ divadlo pfiijalo na sebe ‘instrumentální’<br />
úlohu nástroje osvûty, v˘chovy, tak <strong>jako</strong> se ochotnû vzdávalo estetické<br />
funkce a stále více jí nahrazovalo ‘tematizací’ a ‘obsahovostí’...”<br />
(s. 31) A téma pozice literatury v takto pojatém divadelním systému<br />
formuluje takto: “Literatura je takto nejenom integrujícím faktorem divadelního<br />
systému, ale i dominantním ãinitelem ve smyslu systémovû<br />
funkcionálním. [...] Literatura také urãuje cílovou funkci takto fungujícího<br />
systému. To jest: urãuje místo a v˘znamnost kaÏdého komponentu<br />
(pfiípadnû omezuje, ba vyluãuje nûkteré komponenty), jestliÏe neslouÏí<br />
základnímu, rozhodujícímu cíli: realizovat, provést, konkretizovat jevi‰tním<br />
subsystémem literaturu tak, aby byly zvefiejnûny pokud moÏno<br />
optimálnû kvality a vlastnosti, pro nûÏ literatura je v daném okamÏiku<br />
nejlep‰í oporou divadelnímu systému...” (s. 25)<br />
34) Machonin, S.: Prvních pût v âinoherním klubu, Literární noviny 1966,<br />
citováno podle: Vostr˘, J.: âinoherní klub 1965 - 1972, c.d., s. 51.<br />
35) “V˘razné posuny v interpretaãním jazyce ãinohry produkované amatérskou<br />
divadelní tvorbou se zaãaly hlásit ãile k Ïivotu uÏ na poãátku<br />
sedmdesát˘ch let, kdy se do stfiedu pozornosti dostala osobitost drama-<br />
12
Change language