Stáhněte v PDF - České Švýcarsko

Stáhněte v PDF - České Švýcarsko Stáhněte v PDF - České Švýcarsko

ceskesvycarsko.cz
from ceskesvycarsko.cz More from this publisher
03.05.2015 Views

TURISTIKA Soutěsky 14 Praktické informace Edmundova (Tichá) soutěska měří 960 m, Divoká 450 m. Jízda trvá v Edmundově soutěsce asi 20 minut, v Divoké pak 15 minut. Lodě jezdí od jara do podzimu, denně od 9 ráno do 18 večer (Divoká končí už v 17). Pozor – nejezdí-li lodě, trasu nelze projít! Informace na www.hrensko.cz/soutesky Loď Poseidon 39 odjíždí z Děčína směrem na Hřensko po celý týden vždy v 9:30, zpátky jede v 15:30. Plavební sezóna je od května do října. Proplutím Českého Švýcarska navážete na dlouhou tradici – první turisté sem totiž na bočnokolesovém parníku přijeli už začátkem 40. let 19. století. Edmundova soutěska Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda Díl první – Apokalypsa Je sobota ráno, 7. srpna 2010. Zataženo, poprchává, ale turisté mířící do soutěsek na řece Kamenici se nedají jen tak odradit. Poslední dny dost pršelo, voda je zhruba o půl metru výš než obvykle, a tak bidelníci sice baví pasažéry lodí jako obvykle, ale oči jim neustále ujíždějí k nebi. Voda stoupá, není to dobré. Provoz je zastaven, turisté i personál opouštějí soutěsky. V té době už o desítky kilometrů dál směrem na severovýchod letí voda koryty potoků a řek. Sbírá sílu, mohutní, ničí. Odpoledne vtrhne do kaňonu Kamenice. Co jí stojí v cestě, bere s sebou. Soutěskami letí nepředstavitelnou rychlostí obrovské množství padlých stromů. Živel běsní a řve, skály se chvějí, hladina je o pět metrů výš než jindy. Klády se mění v torpéda, která sestřelují mosty, budovy, kameny. Zabetonované stoly a židle, jeřáb na přepravu lodí vězící hluboko v betonu, přístaviště, pokladny – během okamžiku je všechno pryč. Blesková povodeň třímá děsivý palcát a řítí se do Hřenska. Zkáza je dokonána. A pak je najednou klid. A ticho. Zbyly jen několikametrové nánosy písku a kamení a pohřebiště klád. Dokonce dva obrovské skalní bloky uprostřed řečiště se po tisíci letech pohnuly a změnily polohu. Soutěsky se proměnily: jsou hlubší, místy je tu náhle hloubka přes deset metrů, jsou širší, neboť voda vzala letité nánosy u břehů, kde rostly keře a stromy – jsou prostě jiné. Nezbývá než zatnout zuby a začít odklízet spoušť. Metr po metru

Soutěsky TURISTIKA se prokousávat troskami a pomalu začít budovat všechno znovu. Tři lodě vzaly za své. Je třeba dostat sem nové. Lodě, materiál, vlastně všechno, co člověk neunese na zádech, je třeba krkolomně spustit po skoro kolmé stráni, po provazech, kterými muži s botami zarytými do země brzdí náklad a píď po pídi ho posouvají dolů. Technika se do úzké skalnaté pukliny nedostane. Nesplnitelná mise… Díl druhý – Zázrak Je zase sobota, 2. července 2011, na den přesně jedenáct měsíců po vodním direktu. Edmundovou i Divokou soutěskou 14 se nese smích turistů naštosovaných do lodě. Bidelníci popisují bizarní útvary, spouštějí „špagátovou Niagaru“, vtipkují. Po cestách mezi přístavišti, skalními tunýlky, po galeriích přilepených ke kolmým stěnám proudí výletníci. Je tu krásně. A takový klid. Zamyšlená paní uchváceně pozoruje hravou, v těchto místech sotva dva metry širokou říčku a nejde jí to do hlavy – tady že byla povodeň? Jenom jestli to není nějaká mediální bublina… Není. Jenom to prostě místní fachmani dokázali. A nevěří-li někdo na zázraky, pak podceňuje lidskou zabejčilost, vytrvalost a nezdolnost. A tak má Hřensko zase svoji Po klidné hladině mezi skalami plout… největší chloubu. Díl třetí – Uvidět a pochopit Už nějaký čas pro vás mapuju všechny možné zážitky v Českosaském Švýcarsku. Můžete mi ale věřit, že výprava do skalní rozsedliny, kterou se hrne dravá Kamenice, patří mezi nejsilnější. Vědomí, že se o tyhle soutěsky musí člověk občas s přírodou pořádně poprat, zážitek ještě prohlubuje. Nejkrásnější je dopravit se do Hřenska parníkem, projít městečkem, sevřeným příkrými stráněmi, a vydat se po žluté proti proudu řeky, projít soutěskami, dva úseky cesty se nechat vézt loďkou a nakonec vystoupat na Mezní Louku a pak se, je-li ještě síla a nálada, vydat dál, po úchvatné Gabrielině stezce až k Pravčické bráně 33 a zase zpátky do Hřenska 18 . Čeká vás divoká a nezkrotná příroda, hlomozící peřeje i tiché tůně, ze kterých kolmo mnoho desítek metrů vzhůru vzlínají hladké skalní stěny, podivuhodné skalní věže roztodivných tvarů, visuté stezky přilepené ke skalám jako vlaštovčí hnízda, do skal vytesané průchody a tunely, hučící jezy, lososí přechody pro nejkrásnější ryby, které tu člověk už několik let vysazuje a ony se skutečně, už dospělé, vracejí z moře do míst, kde svou pouť začaly. Na jaře tu můžete docela běžně zahlédnout tyrkysovou raketu letící nízko nad vodou – ledňáčka říčního, a když se odpolední slunce líně položí na hladinu poťouchle klidné Kamenice, zažijete intenzivní pocit krásy a pochopíte, že tohle místo lidé vyhledávají už od samých počátků turistiky, neboť první lodě s dámami v krinolínách a pány ve fracích se tu plavily už v roce 1890. Co je ještě okolo Pravčická brána 15 s restaurací Sokolí hnízdo a okolními vyhlídkami. Golfové hřiště v Janově 16 se spektakulárním rozhledem. Saské městečko Bad Schandau 17 s vodním rájem Toskana Therme, skalním výtahem, interaktivní expozicí v centru národního parku Saské Švýcarsko a stanicí tramvaje, která jezdí do skal. Vyhlídky u Pravčické brány Víte, že... … původní slovanský název obce Hřensko (nejníže položeného místa v České republice – 115 m n. m.) se psal Horniss Kretzmar neboli „Krčma pod skalním výběžkem“ a o něco později i Herrnskretschen či Hrzensko? 15

Soutěsky<br />

TURISTIKA<br />

se prokousávat troskami a pomalu začít budovat všechno znovu. Tři lodě<br />

vzaly za své. Je třeba dostat sem nové. Lodě, materiál, vlastně všechno, co<br />

člověk neunese na zádech, je třeba krkolomně spustit po skoro kolmé stráni,<br />

po provazech, kterými muži s botami zarytými do země brzdí náklad a píď<br />

po pídi ho posouvají dolů. Technika se do úzké skalnaté pukliny nedostane.<br />

Nesplnitelná mise…<br />

Díl druhý – Zázrak<br />

Je zase sobota, 2. července 2011, na den přesně jedenáct měsíců po<br />

vodním direktu. Edmundovou i Divokou soutěskou 14 se nese smích<br />

turistů naštosovaných do lodě. Bidelníci popisují bizarní útvary, spouštějí<br />

„špagátovou Niagaru“, vtipkují. Po cestách mezi přístavišti, skalními<br />

tunýlky, po galeriích přilepených ke kolmým stěnám proudí výletníci. Je<br />

tu krásně. A takový klid. Zamyšlená paní uchváceně pozoruje hravou,<br />

v těchto místech sotva dva<br />

metry širokou říčku a nejde<br />

jí to do hlavy – tady že byla<br />

povodeň? Jenom jestli<br />

to není nějaká mediální<br />

bublina… Není. Jenom to<br />

prostě místní fachmani<br />

dokázali. A nevěří-li někdo<br />

na zázraky, pak podceňuje<br />

lidskou zabejčilost,<br />

vytrvalost a nezdolnost.<br />

A tak má Hřensko zase svoji<br />

Po klidné hladině mezi skalami plout…<br />

největší chloubu.<br />

Díl třetí – Uvidět a pochopit<br />

Už nějaký čas pro vás mapuju všechny možné zážitky v Českosaském<br />

Švýcarsku. Můžete mi ale věřit, že výprava do skalní rozsedliny, kterou se<br />

hrne dravá Kamenice, patří mezi nejsilnější. Vědomí, že se o tyhle soutěsky<br />

musí člověk občas s přírodou pořádně poprat, zážitek ještě prohlubuje.<br />

Nejkrásnější je dopravit se do Hřenska parníkem, projít městečkem, sevřeným<br />

příkrými stráněmi, a vydat se po žluté proti proudu řeky, projít soutěskami,<br />

dva úseky cesty se nechat vézt loďkou a nakonec vystoupat na Mezní Louku<br />

a pak se, je-li ještě síla a nálada, vydat dál, po úchvatné Gabrielině stezce<br />

až k Pravčické bráně 33 a zase zpátky do Hřenska 18 . Čeká vás divoká<br />

a nezkrotná příroda, hlomozící peřeje i tiché tůně, ze kterých kolmo mnoho<br />

desítek metrů vzhůru vzlínají hladké skalní stěny, podivuhodné skalní věže<br />

roztodivných tvarů, visuté stezky přilepené ke skalám<br />

jako vlaštovčí hnízda, do skal vytesané průchody<br />

a tunely, hučící jezy, lososí přechody pro nejkrásnější<br />

ryby, které tu člověk už několik let vysazuje a ony se<br />

skutečně, už dospělé, vracejí z moře do míst, kde<br />

svou pouť začaly. Na jaře tu můžete docela běžně<br />

zahlédnout tyrkysovou raketu letící nízko nad<br />

vodou – ledňáčka říčního, a když se odpolední<br />

slunce líně položí na hladinu poťouchle klidné<br />

Kamenice, zažijete intenzivní pocit krásy<br />

a pochopíte, že tohle místo lidé vyhledávají<br />

už od samých počátků turistiky, neboť<br />

první lodě s dámami v krinolínách a pány<br />

ve fracích se tu plavily už v roce 1890.<br />

Co je ještě okolo<br />

Pravčická brána 15 s restaurací<br />

Sokolí hnízdo a okolními<br />

vyhlídkami.<br />

Golfové hřiště v Janově 16 se<br />

spektakulárním rozhledem.<br />

Saské městečko Bad<br />

Schandau 17 s vodním rájem<br />

Toskana Therme, skalním<br />

výtahem, interaktivní expozicí<br />

v centru národního parku Saské<br />

Švýcarsko a stanicí tramvaje,<br />

která jezdí do skal.<br />

Vyhlídky u Pravčické brány<br />

Víte, že...<br />

… původní slovanský název<br />

obce Hřensko (nejníže<br />

položeného místa v České<br />

republice – 115 m n. m.)<br />

se psal Horniss Kretzmar<br />

neboli „Krčma pod skalním<br />

výběžkem“ a o něco později<br />

i Herrnskretschen či Hrzensko?<br />

15

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!