StÃ¡hnÄte v PDF - ÄeskÃ© Å vÃ½carsko

Českosaské Švýcarsko www.ceskesvycarsko.cz 2012 

Historie a kultura 

Nejcennější jsou příběhy 

Turistika 

Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda 

Aktivní odpočinek 

Jak si užít výlet s dětmi 

Les je nejlepší sparingpartner 

Do nitra magnetové hory 

Příroda 

Jenom tak jít spící krajinou 

Zážitky 

v Českosaském Švýcarsku 

Zážitky v Českém Švýcarsku

Mariina vyhlídka

Vítejte v Českosaském 

Švýcarsku 

Není tajemstvím, že právě České Švýcarsko je v oblasti turistiky výkladní 

skříní Ústeckého kraje. Mimochodem kraje, který skýtá i mnohá další 

turistická překvapení, počínaje čistými a tajemnými Krušnými horami přes 

malebné kopce Českého středohoří až k zajímavému Poohří. 

A právě krajina Českosaského Švýcarska, plná romantických zákoutí, 

úžasných scenerií pískovcových skal i říček a potoků, vás všechny srdečně zve 

k návštěvě. Abychom vám toto pozvání zpříjemnili, připravili jsme pro vás již 

třetí vydání Zážitků v Českosaském Švýcarsku. 

Přijměte pozvání do evropské excelentní destinace, do míst, která jsou tak 

krásná z přírodního i kulturního hlediska, že bychom je rádi dali zapsat do 

seznamu přírodního dědictví UNESCO. 

Vítáni jste všichni – od těch nejstarších, seniorů, až po děti a mládež. Naše 

nabídky jsou také jako ušité pro rodiče s dětmi, případně pro milovníky 

turistiky na vozíčcích. Právě rodinná turistika, která vznikla v KČT v našem Ústeckém kraji a úspěšně se šíří do všech 

regionů České republiky, se začíná dobře rozvíjet a v naší oblasti je připravena řada zajímavých akcí pro rodiče s dětmi. 

Přátelé Českosaského Švýcarska z Čech, Saska i dalších destinací, vítáme vás v krajině plné kouzelných scenerií, v zeleném 

království Ústeckého kraje, v místech, kde je skutečně kvalitní nepoškozená příroda. Vítáme vás v oblasti, kudy kráčela 

bohatá historie, prezentovaná kromě jiného i skutečně skvostnou lidovou architekturou v čele s podstávkovými domy. 

Na cestách se zastavte, pokochejte se všemi krásami, odpočiňte si, kvalitně se najezte i napijte, zameditujte si v pěkném 

prostředí, účinně si zasportujte a na památku si kupte drobný suvenýr, který vám připomene, že jste v našem kraji vždy 

srdečně vítáni a že se k nám do Českosaského Švýcarska kdykoli můžete vrátit. 

Děkuji vám všem za vaši návštěvu i za podporu našeho kraje a těším se na váš další příjezd. 

S přáním úspěšného roku i s přátelským pozdravem 

Dr. Jan Eichler, 

předseda správní rady 

obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko 

Poznámka autorova 

Už potřetí s vámi vstupuju do stejné řeky. 

Jenomže ona není a nemůže být stejná. 

Putování po Českosaském Švýcarsku je 

pokaždé úplně jiné, ale vždycky krásné. 

Můžete nakrásně jít stejnou cestou, ale 

příroda nedopustí, abyste ji vnímali jako 

předtím. Krajina mého dětství, do které 

se překvapeně vracím a žasnu, mi zase 

nedovolila být nad věcí. A tak v některých 

článcích najdete otisky mých vzpomínek. 

Přijměte je jako další z mnoha barev, které 

tenhle požehnaný kraj má. A radujte se 

z jeho bohatství – je třpytivé a je tu pro 

každého, kdo si ho dokáže vážit. 

Rostislav Křivánek 

autor textů 

Redakční rada časopisu (zleva): Filip Brodský, Jiří Šťastný, Dana Štefáčková, 

Rostislav Křivánek, Tomáš John 

Tento materiál je součástí souboru, který získal Cenu cestovního ruchu 2012 (3. místo) v kategorii Nejlepší marketingová kampaň.

OBSAH 

HISTORIE A KULTURA 

TURISTIKA 

AKTIVNÍ ODPOČINEK 

PŘÍRODA 

doprava 

zajímavosti 

Vysvětlivky 

 

Informace 

o vstupném a 

otevírací době 

Bezbariérový přístup 

Odkaz na stránku 

22 s dalšími informacemi 

o lokalitě 

7 Odkaz na mapu 

Geocaching 

Po stopách paměti krajiny ......................................................6 

Nejcennější jsou příběhy........................................................8 

Rembrandt z fabriky ..............................................................9 

Mezi loupežníky a rytíře na Tolštejn ...................................... 10 

Šluknovský fénix, zámek z popela zrozený ............................. 11 

Milovník krásy v každé formě ................................................ 12 

Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda ........................ 14 

Drážďany – saská Florencie na Labi........................................ 16 

Někdy stačí jenom se dívat ................................................... 18 

Pohádka o Lipové ................................................................ 20 

Les je nejlepší sparingpartner............................................... 22 

Made in Českosaské Švýcarsko............................................... 24 

Do nitra magnetové hory ..................................................... 26 

Jak si užít výlet s dětmi čili Českým i Saským Švýcarskem s celou rodinou .... 28 

Za všechno můžou malíři ...................................................... 29 

Kde se dobře vaří ................................................................ 30 

Jenom tak jít spící krajinou .................................................. 32 

Krajina, jíž vládnou živly. Vzduch .......................................... 34 

Mezi hory stolové na bicyklu kolovém .................................... 38 

Staňte se neškodičem! ......................................................... 39 

Pozvání do obcí Českého Švýcarska ....................................... 40 

Mapa ................................................................................. 42

Opravený kříž v Dolní Poustevně


Sakrální památky 

Bratrský oltář u České Kamenice 

6 

Praktické 

informace 

Podrobné informace o všech 

27 opravených objektech 

naleznete na 

www.ceskesvycarsko.cz/ops/ 

drobne-sakralni-pamatky- 

-ceske-svycarsko/, kde bude 

k vidění i interaktivní mapa 

s vyznačením všech památek. 

Skládací mapa „do ruky“ je 

k dispozici v infostřediscích 

národního parku 29 . 

Köglerův kříž 

Po stopách 

paměti krajiny 

Každá krajina má svou kulturní paměť, stopy po životě lidí, po jejich 

naději, touze a víře. Bývalo zvykem, že lidé svou zbožnost projevovali krom 

jiného i tak, že budovali sochy, boží muka, kapličky, svaté obrázky, skalní 

reliéfy s náboženskými motivy, výklenkové kaple, smírčí kříže… V Českém 

Švýcarsku je takových drobných sakrálních památek nespočet. Lemují 

někdejší kostelní stezky, překvapí nás na lesních rozcestích i na skalních 

stěnách, zdobí okolí obydlí. Bohužel, v poválečných letech většina památek 

chřadla a mnohé se dostaly na pokraj zániku. Mizely kříže, obrázky 

ze skalních výklenků, kaple pustly, povalené sokly zarůstaly travou. 

O jejich záchranu dříve usilovalo jen pár lidí, kteří bývali okolím pohříchu 

nahlíženi spíše jako podivíni. Na vlastní pěst, z vlastních prostředků 

a často i vlastníma rukama se snažili vyrvat zkáze cosi, co lhostejná 

většina považovala za zbytné, a dokonce zbytečné. Posledních dvacet let 

se záchrana drobných památek stává věcí čím dál podstatnější. Lidé na své 

kořeny přece jen ještě úplně nerezignovali. 

Sedmadvacet vyvolených 

Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko se v roce 2009 přidala 

k evropskému projektu Naslouchejte hlasu venkova a s využitím evropských 

fondů se pustila do evidence památkově nechráněných drobných 

sakrálních památek v regionu. Našlo se jich celkem 327. Pak bylo nutno 

vydělit to všechno sumou peněz a reálností rekonstrukce, takže nakonec 

zbylo 27 vybraných objektů, které prošly celkovou obnovou. Dnes je

Sakrální památky 


z nich nádherný šperk – pozoruhodné korálky navěšené na dlouhé a klikaté 

stužce. Obejít je všechny, to by byla sice nádherná, ale předlouhá štreka. 

A tak si je hýčkejme jako skvostné doplňky toulek po kraji, mějme na 

paměti, kde jsou, a zpestřujme si jimi své turistické výpady do kraje skal 

a lesů. Pojďme se namátkou zastavit alespoň u některých z nich. 

Rub a líc Köglerova kříže 

Až půjdete napříč strání nad Krásnou Lípou mezi domečky osady 

Kamenná Horka, dovede vás cesta až k číslu popisnému 22, k bývalému 

hostinci Josefa Köglera z konce 18. století. V zahrádce před domem stojí 

Köglerův kříž 1 – dost možná nejpozoruhodnější ze všech sedmadvaceti 

opravených památek. Tenhle kříž je totiž oboustranný, co oboustranný 

– on je zdobně vyveden do všech čtyř světových stran. Krista je vidět 

z domu, ale také z cesty. Bohatá ornamentální spleť akantů, rozet a volut, 

zprolamované zdobné držáky… Kříž je vytvořen v nádherných a svítivých 

barvách, přesně tak, jak tomu podle laboratorních průzkumů bylo 

v době jeho vzniku. Pravda, odvykli jsme barevnosti soch a křížů – to ale 

neznamená, že ještě před dvěma sty lety pestře nezářily daleko do kraje. 

Barevný je i podstavec, vytesaný z pískovce s krásnou železitou strukturou. 

Je z lomu nedaleko Pirny, ze stejného místa, odkud byl brán kámen na 

obnovu drážďanského Frauenkirche 17 . 

Zjevení uprostřed lesa 

Výprava na vyhlídku Jehla nad Českou Kamenicí je už sama o sobě 

báječným nápadem. Jen pár set metrů odtud, uprostřed lesa, najdeme 

místo, které má v sobě tajemství i nesmírnou sílu. Bratrský oltář 2 . Sem 

se po léta utíkali na tajné bohoslužby věřící té víry, která právě nebyla 

oficiální. Ještě v létě 2011 tu byly jen prázdné plochy po někdejší křížové 

cestě, torzo sochy Antonína Paduánského a nový reliéf připomínající 

význam místa. Dnes? Skoro je mi líto o tom psát, protože vás ochudím 

o to překvapení, když se mezi skalami a vysokými stromy náhle zaleskne 

třináct obrazů křížové cesty a dva nové odlitky soch anděla a svatého 

Jana Nepomuckého. Už už to vypadalo, že křížová cesta bude muset být 

osazena nově vytvořenými obrazy, pak se ale podařilo objevit v depozitáři 

děkanství v České Kamenici uschovaná původní díla, a tak mohly 

být vytvořeny jejich přesné kopie. 

Hledejte, a naleznete potěšení duše 

Stojí za to tuhle novou krásu hledat. Výklenková kaple na 

rozcestí v Dolní Chřibské s obrazem Navštívení Panny Marie, 

úchvatné malované kované kříže s postavami poletujících 

andělíčků v Mikulášovicích 5 a v Dolní Poustevně, 

kamenná stéla a kříž v Janově 6 , úžasná malba Krista 

na kříži ve Starých Křečanech 7 , Lischkeho kaple 

v Chřibské a kaple Panny Marie Karmelské ve Vlčí 

Hoře 8 , skalní výklenek s obrazem Ukřižování 

v Jetřichovicích 9 …, každá z těch sedmadvaceti památek 

stojí za vidění. Za každou jsou totiž dva příběhy – ten 

o vzniku a ten o záchraně. A až budete stát před některým 

z křížů nebo obrazů, všimněte si květin, kterými je lidé 

už zase zdobí. Zahřejí vás na duši, protože svědčí o tom, 

že člověk nezhloupl, jen otupěl. A to je stav, který se 

naštěstí dá zvrátit. 

Víte, že… 

... všechny malby na opravených 

drobných sakrálních památkách 

jsou pouze kopiemi a nemají 

žádnou prodejní hodnotu? 

Až je budete v krajině hledat, 

pochopíte proč. Pořád je totiž 

spousta lidí, které nedojme 

krása předmětu spjatého 

s geniem loci. Jediné, co je 

dojme, je vidina peněz ve 

vlastní kapse. Tak na těchhle 

památkách si vážně nepřilepší. 

Nám ostatním nezbývá než 

věřit, že si na nich nikdo 

nevyleje svou malost a že budou 

tuhle zemi zdobit ještě dlouho. 

Kříž v Mikulášovicích 

Geocaching 

Více informací o níže uvedených 

památkách s GPS souřadnicemi 

najdete na http://l.cesv.cz/geo 

• Lischkens Kapelle v Dolní 

Chřibské 3 

• Dolní Poustevna – kostelík 

Centrum setkávání 4 

• Kamenný podstavec 

s křížem v Horní Poustevně 

• Pomník U Bílé paní 

v Dolní Poustevně 

• Kříž s kamenným soklem 

v Dolní Poustevně 

•Kříž s kamenným soklem 

v Nové Vísce u Dolní Poustevny 

7


Rozhovor s Natálií Belisovou 

Nejcennější 

jsou příběhy 

Byla jednou z prvních, kdo se začali starat o osiřelé a poničené sakrální památky 

v Českém Švýcarsku a okolí. Dodnes ji to nepustilo. Natálie Belisová, autorka 

pozoruhodných knih, třeba té o putování po duchovním panství Krásnolipska, 

prošla ústeckým památkovým ústavem, děčínským muzeem a v současnosti 

pracuje na Správě Národního parku České Švýcarsko. 

Vím, že to nemáte ráda, ale říkává se o vás, že jste matkou všech drobných sakrálních památek v kraji. Proč je to 

pro vás tak důležité téma? 

Opravami a obnovou památek dochází k opravám a obnově lidí. Kříšení památek je vlastně cestou k hledání 

a znovunalezení krásy domova, a tím i sebe sama. Těch sedmadvacet nově opravených památek je hodně vidět. 

Příklady táhnou, určitě tedy někoho svedou k následování. Ostatně „drobné“ památky… Jen se podívejte do okolí 

Lobendavy nebo Severního, nejzazší obce ve Šluknovském výběžku, kde se to jimi doslova hemží. Dá se církevní 

památka nazvat drobnou, když z vysokého soklu ční i čtyřmetrový kříž? Tato krajina je neopakovatelnou uměleckou 

galerií pod širým nebem. Nádherná, jemná, rozkovávaná, měkká, filigránská kovářská práce na křížích – poklady, 

jež ji činí jedinečnou a které dnes hlasitě volají o pomoc. Třeba si teď někdo řekne, že je zachrání. Kéž by citlivě 

a s pochopením… 

Krása znovu nalézaná 

Vy jste zachraňovala památky ještě za minulého režimu. Jaké byly ty začátky? 

Chovala jsem se jako každý laik. Vyhledávala jsem ty nejatraktivnější věci, zajímaly 

mě hlavně smírčí kříže a sloupková boží muka. Také jsem byla schopná proběhnout 

kolem nenápadných, v té době pro mě zcela anonymních a často úplně v troskách 

rozvalených objektů. Čím míň toho člověk ví, tím víc si troufá. Vzpomínám si, jak 

jsme se s mým tehdejším mužem Karlem Steinem rozhodli, že spolu s kamarády 

zachráníme kříž na hřbitůvku ve Sněžné. Nechali jsme si udělat obruč, stáhli sokl, 

který se trhal korodujícím křížem, a opadané části soklu opatlali betonem… No – 

zvěrstvo, ale pro nás bylo strašně důležité, že jsme kříž „zachránili“. Taky jsme si 

dávali svérázné dárky. Když jsme se například rozhodli, že sloupkovým mukám na 

Maxičkách vrátíme ztracenou kaplici a kámen na vysekání přišel na dost peněz – dali 

jsme si ho k Ježíšku. Podobně „pentlí převázaná“ byla i kamenná římsa pro boží muka 

v Krásném Studenci. Uznejte, že takový dárek potěší víc než ponožky… 

8 

Co vás vlastně na péči o památky tak vzrušuje? 

Za posledních patnáct let se toho hodně změnilo. Lidé už nejsou neteční, najednou mají radost, když krajina 

dostane svoji korunu nebo alespoň drobnou perličku. Také jsem se dost změnila. Už nejsem „mesiáškou s betonem 

a s obručí“. Stárnu, trčím v archivech – a najednou je anonymita všech těch opomíjených památek pryč. Každá 

je naprosto jedinečná – příběhem, který v sobě tají. Je mi ale jasné, že ty skutečné, prapůvodní, člověk nemůže 

dohledat ani v pohořích archiválií. Sama jsem si to prožila. Svého času jsem malovala obraz do pusté Farské kapličky 

u Rybniště, kterou před válkou zdobilo dílo Augusta Frinda (moje náhrada 

byla opravdu strašnou mazanicí, takže mě pobavilo, když ji před pár 

lety kdosi odnesl a mně volali lidé, že „ten nádherný obraz od Frinda 

zmizel“). Než byl obraz hotový, zemřel rodině mých věřících kamarádů 

otec, zarytý bezvěrec. Jejich strach o duši nebožtíka mě zasáhl – a tak 

jsem na zadní stranu obrazu potají připsala modlitbu za člověka, o kterém 

jsem na začátku svého snažení vlastně nevěděla nic, natož že umře. Když 

o „tajném věnování“ nevěděla ani rodina zesnulého – jak chcete vypátrat 

skutečné příběhy v archivech? Jenže ono i samo tušení, že za obrázkem 

ve výklenku, za drobnou kapličkou nebo za křížem u cesty tiše číhá 

příběh někoho, komu byla odpovědí na silný zážitek, cit, životní situaci, 

stačí, aby se už člověk nikdy na žádný kříž nedíval jako na obyčejný. 

Natálie, dobrá víla 

Dolského mlýna 10

Rozhovor s Michalem Janovským 


Rembrandt z fabriky 

Michal Janovský. Dělník v továrně. Autor většiny maleb na nově opravených 

drobných sakrálních památkách. Kříže, deskové obrazy. Nejde vám to dohromady? 

Mně to taky nedalo spát. Brzy jsem zjistil, že Michal má střední a vyšší odbornou 

sklářskou školu, že kvůli krizi v oboru hned po skončení školy zběhl k reklamě, že 

má rád hudbu a historii, hlavně napoleonské války… 

Jak to vlastně přišlo, že právě vy jste se stal dvorním malířem téhle akce? 

Od mala jsem rád kreslil, ale do žádných kroužků jsem nikdy nechodil a na střední školu jsem šel jenom na popud 

učitelky ze základky, která tvrdila, že mám talent a byla by škoda ho zahodit. Zhruba ve čtrnácti jsem ve škole dostal 

šanci namalovat na zeď historii lidstva. Normálně balakrylem, pětadvacet metrů dlouhý pás, metr na výšku. Začal 

jsem u mamutů a šel celou historií až do dneška. Tři měsíce práce. Dostal jsem za to od ředitele svoji první sadu 

olejových barev. Připadal jsem si jako mistr světa, ale na střední mě z toho rychle vyvedli. Začínal jsem od základů 

a učil se kreslit. Pak jsem začal dělat první obrazy, hodně jsem kopíroval, nejradši Rembrandta a klasicisty, a dostal tak 

do sebe i základy malby. Pak se mi začaly zapalovat lejtka a malování šlo stranou. Na dlouho. Vlastně až do roku 2009. 

Lischkens 

Kapelle u Chřibské 

Co jste podnikal? 

Nejdřív jsem dělal v reklamce a pak jsem se zkoušel v Praze 

živit jako makléř. Slušnej životní omyl. Ale právě tam jsem 

se dostal k pár zakázkám na obrazy a najednou mě to znova 

chytlo. Hned první zakázka bylo Michelangelovo Zrození 

Adama. A nato Muchova roční období. Velké formáty. Pak jsem 

si dal inzerát a narazil na Honzu Fedorčáka. On vyhrál konkurz 

na velkou zakázku, měl na triku všechny restaurátorské práce 

na sedmadvaceti drobných sakrálních památkách v Českém 

Švýcarsku. Začalo to zostra – dva kříže se spoustou postav 

a andílků, obrovský kříž a obraz svatého Josefa. Docela mi 

vyrazilo dech, kolik práce to bylo, hlavně proto, že v té době 

už jsem nevydržel s nervy a nastoupil do fabriky na třísměnný 

provoz. K pásu. Aby byl nějaký jistý výdělek. 

Všechno jsou kopie původních předloh? 

Vůbec ne, sotva polovina. Většinou jsem dostal jen téma. Bylo 

to dost náročný, protože jsem neznal Bibli, a když někdo řekl 

Navštívení Panny Marie nebo Čtrnáct svatých pomocníků s Ježíšem 

Kristem, Božím okem a dušemi v očistci, tak já neměl tušení, jak by 

to mělo vypadat. Musel jsem na internet a do knížek a začít se v tom 

orientovat, jaký má kdo atributy, barvy a tak… Třeba u velkýho Krista 

v Křečanech, tam se dochoval jen obrys. Tak jsem vyšel prostě jen 

z anatomie a udělal svýho Krista. Z hlavy. No, a visí tam. 

Kde máte ateliér? 

Nemám. Maluju doma, tady v paneláku. Kdybych byl někde v ateliéru, 

tak by tu přítelkyně byla sama, a to nechci. Tak ona se dívá na televizi 

a já vedle ní, stojan na koberečku, a maluju. 

Skalní výklenek s obrazem 

Ukřižování v Jetřichovicích 

9


Tolštejn 

Mezi loupežníky 

a rytíře na Tolštejn 

Mezi Krásnou Lípou a Varnsdorfem leží na úpatí Křížové hory půvabná 

obec Jiřetín pod Jedlovou. Právě odtud je možno vyraziti za přemnohými 

dobrodružstvími, která vás nakonec přivésti mohou až do rytířské družiny 

samotného pana Albrechta Berky z Dubé. To se ale ze všeho nejdříve musíte 

vyšplhat na Tolštejn 11 . 

Tolštejnské slavnosti 

Praktické 

informace 

Tolštejnské panství má 

vynikající dopravní napojení. 

Vlaková stanice Jiřetín pod 

Jedlovou je od náměstí vzdálena 

pouze 800 m. Romantické duše 

nechť vystoupí ve vlakové stanici 

Jedlová uprostřed hlubokých lesů 

na opačném konci tolštejnského 

panství. Automobiloví výletníci 

mohou zaparkovat na náměstí 

nebo v osadě Rozhled, hradu 

Tolštejn na dohled. 

Co je ještě okolo 

Pohádková galerie řemesel 

přímo na náměstí v Jiřetíně. 

Sportovní areál v Jiřetíně 

s širokou nabídkou sportovišť 

a zábavy. 

Nádherná rokoková křížová 

cesta na Křížové hoře nad 

Jiřetínem. 

Prohlídka štoly sv. Jana 

Evangelisty 26 pár set metrů 

z Jiřetína směrem na Horní 

Podluží. 

Rozhledna Jedlová 22 na Jedlové 

hoře (otevřená denně a celoročně). 

10 

Historie gotického hradu Tolštejn (původně Dohlenstein – Kavčí skála), 

korunujícího nedaleký vrch, začíná někdy hluboko ve čtrnáctém století 

a končí za třicetileté války, kdy byl vypleněn a vypálen. Vystřídalo se 

na něm panstvo vznešené i zcela bezectné – často totiž byl sídlem 

loupeživých rytířů a nejrůznější zločinecké chásky. Je opentlen nesčetnými 

pověstmi, má svou bílou paní, ale především – je dodnes krásný. Sice 

ruina a zřícenina, ale velmi vyhledávaná. Z nejvyššího bodu je vidět 

daleko do kraje, přehlédnete odtud vlastně celé tolštejnské panství, 

jeden z takzvaných pohádkových regionů České republiky. Když se dosyta 

vynadíváte, můžete si sbalit tuláckou mošnu a vyrazit vandrovat. 

Na vandru za razítky 

Na náměstíčku v Jiřetíně si v informačním středisku vyzvednete oficiální 

vandrovní pas, zjistíte si tu, kde všude do něj můžete získat razítka – 

a vzhůru za poznáním. Až budete mít v pase razítek šest, stanete se 

poddaným, při dosažení dvanácti z vás bude panoš, se šestatřiceti se 

stanete zemanem, rytíř musí mít razítek dvaasedmdesát, a teprve máte-li 

i dvě razítka z dalších pohádkových regionů, budete na Tolštejnských 

slavnostech slovutným Albrechtem Berkou z Dubé pasováni na člena jeho 

rytířské družiny. Cesta vás zavede do Českého Švýcarska i do Lužických 

hor, do měst, vesnic, skal i luk a jedno vám mohu slíbit – nudit se zaručeně 

nebudete. 

Bujaré veselí ve stínu hradních zdí 

Na Tolštejnské slavnosti, bývají obvykle o prvním červnovém víkendu, 

se ovšem můžete vypravit i bez razítek, třeba s tradičním světluškovým 

průvodem z Jiřetína anebo z Varnsdorfu, krásnou cestou 

kolem Hraničního Buku. 

Tak jako tak vás čekají 

koncerty a divadla, 

jarmark plný tradičních 

řemesel, rekonstrukce 

bitev, purkmistrovské 

oslavy, tanečníci, fakíři, 

ohnivci, sokolníci, děti 

nadchne pohádkový les 

a spousta dalších atrakcí 

– to všechno pod hrdými 

černožlutými praporci 

panství tolštejnského. 

Tolštejn, místo pověstmi opředené

Šluknov 


Šluknovský fénix, 

zámek z popela zrozený 

Druhého dubna 1986 vstával Šluknov do dne plného kouře. Lidé vybíhali 

z domů a v úžasu zírali na plameny stravující budovu zámku. Střechu, krov, 

třetí a část druhého patra zničil oheň, zbytek dokonala voda z hasičských 

hadic a déšť, protože i nebe plakalo nad tou hrůzou. Osiřelé zdi umouněně 

trčely do prostoru, někdejší chlouba saské renesance se změnila v ohořelou 

trosku. 

Sen, který se vyplnil 

Touha vrátit zámku jeho někdejší lesk nedala Šluknovským spát. Trvalo 

ale dlouhých devatenáct let, než začala skutečně smysluplná a z dnešního 

pohledu úchvatná rekonstrukce. Ti, kteří se na ní podíleli, stáli před 

otázkou – dokážeme ještě dnes to, co uměli naši předkové? Inu, běžte se 

podívat. Skvostné podlahy, nádherné kazetové stropy a dveře, čalouněná 

křesla, křehké lustry, kachlová kamna, doslova ze střepů poskládaná – za 

to všechno nevděčíme, jak tomu na zámcích bývá 

zvykem, generacím, které nás předešly, ale 

současníkům. Je povznášející nechat se vést 

po prohlídkové trase a vědět, že historické 

exponáty obklopuje stejně dokonalý 

um těch, kteří s námi sdílejí 

jednadvacáté století. A tak 

můžeme na zbrusu nové skládané 

parketové podlaze obdivovat třeba 

naprosto unikátní dámský psací 

stůl značky Danhouser z roku 1840, 

jeden z pouhých tří dochovaných 

exemplářů… 

Historie na vlastní kůži 

Expozice šluknovského zámku jsou otevřené po celý rok, denně s výjimkou 

vánočních svátků. To není běžné. Stejně výjimečné jsou i akce, které zámek, 

povětšinou ve spolupráci s městem, pořádá. O posledním červnovém 

víkendu se například vyplatí vyšňořit se v duchu vybraného historického 

období a vypravit se na zdejší Zámecké slavnosti. Probíhají v zámku 

i v celém nově rekonstruovaném zámeckém parku, a vypravíte-li se sem, 

ocitnete se rovnýma nohama uprostřed dobového trhu, obklopeni kejklíři, 

šermíři, muzikanty a komedianty, zažijete dobovou módní přehlídku, 

dělostřeleckou show, ohňostroj… Anebo na podzim a v zimě, kdy jiné zámky 

spí pod petlicemi, vždy jeden pátek v měsíci můžete prožít Zámecký večer 

s netradiční noční prohlídkou zámku za svitu štíhlých svic, kdy vás průvodci 

nebudou zahrnovat daty a jmény, ale oblečeni do historických kostýmů 

vás uvedou přímo do příběhu z doby Mansfeldů či Šlejniců, budete pátrat 

po osudu zdejší bílé paní, jen tak tak se vyhnete zuřivému souboji rytířů… 

A nakonec vystoupáte až na nádhernou zámeckou půdu, kde, zahřívajíce se 

některým z horkých zázraků zdejší čajovny, uvelebeni v křesle či rozvaleni 

v sedacím polštáři zhlédnete koncert anebo divadelní představení. 

Šluknovský zámek 

Praktické 

informace 

Šluknovský zámek 12 , který 

najdete nedaleko náměstí, 

nejsnáze ze zdejší pěší zóny, je 

otevřen po celý rok, každý den, 

s výjimkou vánočních svátků, 

Silvestra a Nového roku. 

Veškeré informace o zámku 

i jeho akcích najdete 

na www.mesto-sluknov.cz 


Byla by chyba být ve Šluknově 

a nezajít se podívat na nádhernou 

klasicistní křížovou cestu 

s pozoruhodnou Getsemanskou 

zahradou. Najdete ji u silnice 

na Krásnou Lípu, za Domovem 

důchodců, u místního hřbitova. 

Iniciátorem její výstavby byl 

pivovarnický tovaryš Anton 

Drösel, který dal kdysi slib, 

že najde-li ve Šluknově práci 

a domov, postaví na skalnatém 

kopci křížovou cestu. 

Tajný tip 

V přízemí zámku najdete báječnou 

cukrárnu Dlask, o které se více 

dočtete na straně 31 , a budete 

vlídně přijati i v Regionálním 

informačním centru s širokou 

nabídkou zboží a služeb. 

11


Osobnost 

Milovník krásy 

v každé formě 

12 

Dr. Miroslav Tyrš 

Víte, že... 

… se malý Friedrich mohl na 

zámku setkat s Fryderykem 

Chopinem? Ten tu totiž na 

pozvání hraběcí rodiny Thunů 

pobýval v roce 1835 a mladičké 

Juže Thunové tu dokonce složil 

a věnoval Děčínský valčík 

As dur. Je tedy docela dobře 

možné, že tříletý chlapec z okna 

rodného domku naslouchal 

křehkým tónům klavíru… 

Paže tuž, vlasti služ! 

Je trochu paradoxní, že jeden z největších vlastenců, propagátorů 

češství, filozof a zakladatel organizovaného tělovýchovného hnutí 

v Čechách byl Němec – Friedrich Emmanuel Tiersch, kterého my dnes 

známe jako Miroslava Tyrše. 

Co věštily sudičky 

Friedrich poprvé z plných plic zakřičel ve zdech zahradního domu 

číslo 3 v traktu děčínského zámku určeném pro zámecký personál. 

Bylo to v roce 1832 a kolem kolébky dojatě postávala rodina panského 

a lázeňského lékaře doktora Tiersche. Sudičky, které nad ránem 

přízračně připluly barokní Dlouhou jízdou, s ním měly pozoruhodné 

záměry. V Děčíně zůstane pouhé čtyři roky, rodiče i sestry mu 

zemřou na tuberkulózu a malý Friedrich se jako šestiletý ocitne 

v českém prostředí, v rodině svého strýce na Mladoboleslavsku, 

stane se Čechem, změní si jméno, dokonce po významu, a ne pouhým 

překladem, a bude tak trochu neduživým dítětem. Lékař mu doporučí 

navštěvovat úplnou novotu – tělocvičný ústav. Gymnazista Miroslav 

se tu bude tužit a získávat vztah ke sportu a kultuře těla. Přesídlí 

do Prahy a bude z něj všestranný a vzdělaný člověk – stane se 

doktorem filozofie, estetikem a teoretikem umění, jedním 

ze zakladatelů české výtvarné kritiky, pomůže k uplatnění 

nejednomu českému umělci, třeba Myslbekovi, Ženíškovi, 

Hynaisovi, Alšovi nebo Mánesovi, bude demokratickým 

politikem, poslancem… Národ český si ho ale bude ještě 

desetiletí po jeho smrti pamatovat jako zakladatele 

Sokola a neúnavného propagátora české 

tělovýchovy. Miroslav prohlásí: „Prostřednictvím 

tělocviku dokažme zlepšit jakost českého 

národa po všech stránkách, na úroveň, kterou 

kdysi dosahovali duševně a tělesně vyspělí 

a mravně ukáznění lidé ve starém Řecku,“ a po 

celý život za tím půjde. Zorganizuje první 

cvičitelský sbor, dá řád cvičebním hodinám. 

Založí tělovýchovnou knihovnu, časopis 

Sokol, čtvrt století před Coubertinem 

bude propagovat myšlenku olympismu, 

vytvoří dosud nepřekonanou tělocvičnou 

soustavu a vypracuje výstižné a především 

české tělocvičné názvosloví. Bude svobodným 

zednářem, přesvědčeným o nutnosti žít v ideálu 

lidského bratrství. Povýší Sokol na obecně 

vnímané české vlastenecké sdružení a bude jeho 

duší a dlouholetým náčelníkem. V roce 1884 

si odjede léčit pocuchané nervy do vesničky 

Ötz v Tyrolských Alpách, kde spadne do divoké 

horské říčky a nalezne tu svou smrt.

Dr. Miroslav Tyrš 


Zámek Děčín 

Děčínské stopy Miroslava Tyrše 

Ty nejvíce viditelné jsou tři – kopie Tyršovy sochy z dílny Ladislava 

Šalouna v zámeckém parku na Smetanově nábřeží, pamětní deska 

na stěně domu, který stojí v areálu zámku zhruba v místech, kde se 

Miroslav Tyrš narodil, a především Tyršova rodná světnička v tomtéž 

domě. Vitríny tvořící expozici sem byly děčínskými sokoly převezeny 

z rakouského Ötzu a příslušníci Sokola, konkrétně župy Severočeské – 

Novákovy, o světničku pečují a provádějí v ní turisty. Jsou tu ale i stopy 

viditelné méně. Třeba nádherný barokní gloriet v areálu zámecké 

Růžové zahrady. Jeho součástí jsou sochy oslavující krom jiného 

ideál krásy a dokonalosti lidského těla. Malý Friedrich se na ně možná 

dívával s úžasem, který později přerostl v životní směřování. V útrobách 

glorietu pak začíná krytá chodba na pilířových arkádách, která ústí do 

kaple Panny Marie Sněžné a vede až na panskou emporu nad oltářem 

kostela Povýšení svatého Kříže. Tudy chodívali na mši Thunové a je dost 

pravděpodobné, že tudy pyšný otec a matka Tierschovi nesli v září 1832 

nekřtěňátko, aby přijalo svátost křtu. My bohudík dnes už máme to štěstí 

a můžeme tahle místa, vyrvaná zmaru, který tu zanechala šedesátiletá 

přítomnost čtyř armád, obdivovat jako 

součást zámeckého vyhlídkového okruhu 

Barokní perly zámku (patří sem navíc 

i skvostná konírna a sala terrena v Růžové 

zahradě). A tak, prohlížejíce si děčínský 

zámek – ať už oblíbené západní anebo úplně 

nově otevřené jižní křídlo, můžeme s jistým 

rozechvěním zaznamenat energii, kterou tu 

zanechal dětský smích člověka, který, ač rodem 

Němec, Čechem se stal a Čechem zůstal. 

Praktické 

informace 

Tyršova světnička je otevřena 

celoročně, vždy v pondělí 

a čtvrtek od 9 do 12 a od 13 

do 16 hodin. V případě zájmu 

v jiný den je třeba se objednat 

na čísle 412 526 128. 

Děčínský zámek 13 je otevřen 

celoročně. Zámecké interiéry 

můžete obdivovat kdykoli 

(včetně pondělků), ostatní 

vyhlídkové okruhy pouze 

v hlavní sezóně. 

V barokní konírně děčínského 

zámku je k vidění ojedinělá 

výstava historických kočárů. 

Barokní gloriet 

v Růžové zahradě 

13

TURISTIKA 

Soutěsky 

14 

Praktické 

informace 

Edmundova (Tichá) soutěska 

měří 960 m, Divoká 450 m. 

Jízda trvá v Edmundově 

soutěsce asi 20 minut, v Divoké 

pak 15 minut. Lodě jezdí od 

jara do podzimu, denně od 9 

ráno do 18 večer (Divoká končí 

už v 17). Pozor – nejezdí-li 

lodě, trasu nelze projít! 

Informace na 

www.hrensko.cz/soutesky 

Loď Poseidon 39 odjíždí 

z Děčína směrem na Hřensko 

po celý týden vždy v 9:30, 

zpátky jede v 15:30. Plavební 

sezóna je od května do října. 

Proplutím Českého Švýcarska 

navážete na dlouhou tradici 

– první turisté sem totiž na 

bočnokolesovém parníku přijeli 

už začátkem 40. let 19. století. 

Edmundova soutěska 

Soutěsky, kde krutě 

i vlídně vládne 

paní Voda 

Díl první – Apokalypsa 

Je sobota ráno, 7. srpna 2010. Zataženo, poprchává, ale turisté mířící do 

soutěsek na řece Kamenici se nedají jen tak odradit. Poslední dny dost 

pršelo, voda je zhruba o půl metru výš než obvykle, a tak bidelníci sice baví 

pasažéry lodí jako obvykle, ale oči jim neustále ujíždějí k nebi. Voda stoupá, 

není to dobré. Provoz je zastaven, turisté i personál opouštějí soutěsky. 

V té době už o desítky kilometrů dál směrem na severovýchod letí voda 

koryty potoků a řek. Sbírá sílu, mohutní, ničí. Odpoledne vtrhne do kaňonu 

Kamenice. Co jí stojí v cestě, bere s sebou. Soutěskami letí nepředstavitelnou 

rychlostí obrovské množství padlých stromů. Živel běsní a řve, skály se chvějí, 

hladina je o pět metrů výš než jindy. Klády se mění v torpéda, která sestřelují 

mosty, budovy, kameny. Zabetonované stoly a židle, jeřáb na přepravu 

lodí vězící hluboko v betonu, přístaviště, pokladny – během okamžiku je 

všechno pryč. Blesková povodeň třímá děsivý palcát a řítí se do Hřenska. 

Zkáza je dokonána. A pak je najednou klid. A ticho. Zbyly jen několikametrové 

nánosy písku a kamení a pohřebiště klád. Dokonce dva obrovské skalní bloky 

uprostřed řečiště se po tisíci letech pohnuly a změnily polohu. Soutěsky se 

proměnily: jsou hlubší, místy je tu náhle hloubka přes deset metrů, jsou 

širší, neboť voda vzala letité nánosy u břehů, kde rostly keře a stromy – jsou 

prostě jiné. Nezbývá než zatnout zuby a začít odklízet spoušť. Metr po metru

Soutěsky 

TURISTIKA 

se prokousávat troskami a pomalu začít budovat všechno znovu. Tři lodě 

vzaly za své. Je třeba dostat sem nové. Lodě, materiál, vlastně všechno, co 

člověk neunese na zádech, je třeba krkolomně spustit po skoro kolmé stráni, 

po provazech, kterými muži s botami zarytými do země brzdí náklad a píď 

po pídi ho posouvají dolů. Technika se do úzké skalnaté pukliny nedostane. 

Nesplnitelná mise… 

Díl druhý – Zázrak 

Je zase sobota, 2. července 2011, na den přesně jedenáct měsíců po 

vodním direktu. Edmundovou i Divokou soutěskou 14 se nese smích 

turistů naštosovaných do lodě. Bidelníci popisují bizarní útvary, spouštějí 

„špagátovou Niagaru“, vtipkují. Po cestách mezi přístavišti, skalními 

tunýlky, po galeriích přilepených ke kolmým stěnám proudí výletníci. Je 

tu krásně. A takový klid. Zamyšlená paní uchváceně pozoruje hravou, 

v těchto místech sotva dva 

metry širokou říčku a nejde 

jí to do hlavy – tady že byla 

povodeň? Jenom jestli 

to není nějaká mediální 

bublina… Není. Jenom to 

prostě místní fachmani 

dokázali. A nevěří-li někdo 

na zázraky, pak podceňuje 

lidskou zabejčilost, 

vytrvalost a nezdolnost. 

A tak má Hřensko zase svoji 

Po klidné hladině mezi skalami plout… 

největší chloubu. 

Díl třetí – Uvidět a pochopit 

Už nějaký čas pro vás mapuju všechny možné zážitky v Českosaském 

Švýcarsku. Můžete mi ale věřit, že výprava do skalní rozsedliny, kterou se 

hrne dravá Kamenice, patří mezi nejsilnější. Vědomí, že se o tyhle soutěsky 

musí člověk občas s přírodou pořádně poprat, zážitek ještě prohlubuje. 

Nejkrásnější je dopravit se do Hřenska parníkem, projít městečkem, sevřeným 

příkrými stráněmi, a vydat se po žluté proti proudu řeky, projít soutěskami, 

dva úseky cesty se nechat vézt loďkou a nakonec vystoupat na Mezní Louku 

a pak se, je-li ještě síla a nálada, vydat dál, po úchvatné Gabrielině stezce 

až k Pravčické bráně 33 a zase zpátky do Hřenska 18 . Čeká vás divoká 

a nezkrotná příroda, hlomozící peřeje i tiché tůně, ze kterých kolmo mnoho 

desítek metrů vzhůru vzlínají hladké skalní stěny, podivuhodné skalní věže 

roztodivných tvarů, visuté stezky přilepené ke skalám 

jako vlaštovčí hnízda, do skal vytesané průchody 

a tunely, hučící jezy, lososí přechody pro nejkrásnější 

ryby, které tu člověk už několik let vysazuje a ony se 

skutečně, už dospělé, vracejí z moře do míst, kde 

svou pouť začaly. Na jaře tu můžete docela běžně 

zahlédnout tyrkysovou raketu letící nízko nad 

vodou – ledňáčka říčního, a když se odpolední 

slunce líně položí na hladinu poťouchle klidné 

Kamenice, zažijete intenzivní pocit krásy 

a pochopíte, že tohle místo lidé vyhledávají 

už od samých počátků turistiky, neboť 

první lodě s dámami v krinolínách a pány 

ve fracích se tu plavily už v roce 1890. 


Pravčická brána 15 s restaurací 

Sokolí hnízdo a okolními 

vyhlídkami. 

Golfové hřiště v Janově 16 se 

spektakulárním rozhledem. 

Saské městečko Bad 

Schandau 17 s vodním rájem 

Toskana Therme, skalním 

výtahem, interaktivní expozicí 

v centru národního parku Saské 

Švýcarsko a stanicí tramvaje, 

která jezdí do skal. 

Vyhlídky u Pravčické brány 

Víte, že... 

… původní slovanský název 

obce Hřensko (nejníže 

položeného místa v České 

republice – 115 m n. m.) 

se psal Horniss Kretzmar 

neboli „Krčma pod skalním 

výběžkem“ a o něco později 

i Herrnskretschen či Hrzensko? 

15

TURISTIKA 

Výlet k sousedům 

Drážďany 

16 

Víte, že... 

… název Dresden byl odvozen 

ze starolužickosrbského slova 

„Drežďany“, které označovalo 

lidi pocházející z oblastí bažin 

a lužních lesů? A že první 

písemná zmínka o městě 

pochází už z roku 1206? 

Drážďany – saská 

Florencie na Labi 

Bylo nebylo… inu, bohužel, bylo 

Nedá mi to, abych se nevrátil v čase, protože je nějak čím dál tím víc 

lidí, kteří ztrácejí paměť. V sedmdesátých letech, sobotu co sobotu, 

zastavily pod Tyršovým mostem v Děčíně dva parníky – Friedrich Engels 

a Karl Marx. Vyřinuly se davy Sasů. Ti na několik hodin zaplavili město, 

skupovali hlavně potraviny, a pámbů ví proč úplně nejvíc olejovky. Češi 

ovšem nákupní výpady pilně opětovali a houfně nakupovali elektroniku, 

oblečení a především – boty. Pamatuju se na ty svrchovaně ponižující 

výlety. To se sedlo do vlaku v ošuntělých 

škrpálech, v Drážďanech se nakoupily nové boty 

a ty staré se hodily před obchodem do koše. 

(Však taky před Schuhgeschäfty bývaly baterie 

odpadkových nádob posíleny…) Nové boty se 

pečlivě zpatinovaly o trávník, ideální bylo bláto 

nebo prach. Ve vlaku zpátky už šlo jen o to, 

nedat najevo strach. Někdy to prošlo, jindy si 

celníci zgustli, a člověk šel domů v igelitových 

pytlíkách přetažených zavařovací gumou, 

které uniformovaní státní bachaři škodolibě 

rozdávali proti zabaveným botám. Pozoruhodné 

na tom ovšem je, že to ani Sasům, ani Čechům 

nezabránilo v tom, aby si navzájem užívali 

krás navštívených měst. A Drážďany v tomto 

směru odjakživa poskytovaly vrchovatou nůši 

nevšedních zážitků. 

Semperova opera

Drážďany 

TURISTIKA 

Kostel, který povstal z ruin 

Dnes jsou Drážďany v mnohém jiné. A přece, ten úžasný pocit z klidné 

procházky nádherným historickým městem, jehož pozoruhodné centrum 

je velké jako dlaň a člověk ho volným krokem obejde za chvíli, ten zůstal. 

Největší proměnou prošla někdejší plotem obehnaná halda kamenů 

s ruinami zdí – kostel Frauenkirche, jenž měl být na věčné časy ponechán 

v troskách jako memento vybombardování města. Dnes povstal z prachu, 

pyšně se tyčí k nebi a je jedním slovem úchvatný. Interiér je dokonale jiný, 

než na jaký jsme z kostelů zvyklí, jedinečný a originální. Pohled z věže na 

město je nepopsatelný a má jedinou chybu – není odtud vidět Frauenkirche. 

Takže stojí za to vyšplhat na věž některého z okolních kostelů, doporučuji 

třeba Kreuzkirche s nádherně strohým a minimalistickým interiérem, 

a pokochat se stavbou, která trvala pouhých dvanáct let a všechny její 

nosné pilíře jsou – jak jinak v tomto kraji – z pískovce. 

Noblesně klidná procházka 

Nejkrásnější je přijet do Drážďan po Labi parníkem a při přistání mezi mosty 

si uvědomit, že právě tady kotví nejstarší a největší flotila bočnokolesových 

parníků na světě. Možná ještě o něco působivější je přijet po labské 

cyklostezce na kole. Z Děčína je to nějakých 60 kilometrů, kolo se tu dá leckde 

bezpečně zaparkovat – a můžeme vyrazit. Vlastně ani není třeba vědět kam. 

A je-li kdo bezradný, ať si prolistuje průvodce. My se spíše pojďme věnovat 

atmosféře. Je totiž neskonale fajn korzovat po „balkónu Evropy“ – Brühelské 

terase nad důstojným Labem, courat kolem vznosných kostelů a tiše do 

nich vstupovat, obdivovat snoubení historie se současnou architekturou 

– třeba slavný „mačkač na citróny“, tedy budovu Drážďanské 

galerie moderního umění, stát 

s hlavou zakloněnou u slavného 

102 metry dlouhého nástěnného 

Knížecího průvodu složeného 

z 25 tisíc kachlů z míšeňského 

porcelánu, obdivovat Semperovu 

operu navrženou novorenesančním 

architektem Gottfriedem Semperem, 

lapat po dechu nad nádherou barokní 

katedrály Hofkirche, jediného 

Zwinger 

katolického svatostánku postaveného 

v protestantském městě, posadit se 

do některé z kaváren a jen tak civět na podivně pomalý pohyb turistů, kteří 

vědí, že tady jim nic neuteče, že všechno je na dosah. A možná dojdeme až do 

Zwingeru, nejbližší skutečně světové galerie od českých hranic, a projdeme 

se zahradami, kolem zdobných kamenných fontán, zajdeme do expozic 

zbraní a porcelánu – anebo si vyčleníme dostatečnou porci času a vejdeme 

do chrámu umění a necháme na sebe působit díla Rembrandtova, Rubensova, 

Tizianova, Vermeerova, Cranachova, Cannalettova, Liotardova, až staneme 

před dílem nejslavnějším, Rafaelovou Sixtinskou madonou. Navzdory 

tomu, co naznačuje jejich české jméno, jsou Drážďany veskrze klidným 

městem a jejich historické srdce je vlídně nakloněno všem zvědavcům 

a všudybylům. Když se dosyta vynadíváme, když už nás nohy bolí, můžeme se 

nechat dopravit – třeba zase stylově parníkem – na nedaleký zámek Pillnitz, 

uprostřed vinic postavený v netradičním stylu chinoiserie, který napodobuje 

čínské interiéry i exteriéry. V jeho rajské zahradě pak pohodlně spočineme 

a všechna únava nás jako kouzlem opustí. 

Praktické 

informace 

Dejte si poradit a jeďte 

do Drážďan vlakem 

na přeshraniční celodenní 

jízdenku REGIONet Labe- 

-Elbe. Platí pro jednu osobu 

(200 Kč) nebo skupinu až 

pěti osob (400 Kč). S touhle 

jízdenkou můžete jezdit celý 

den křížem krážem po celém 

Ústeckém kraji a Saském 

Švýcarsku, přesněji Horním 

Polabí. Dojedete s ní třeba až 

do Míšně. Nejlepší je, že platí 

nejen v regionálních vlacích, 

ale i autobusech, tramvajích 

a přívozech na Labi. K dostání 

je na vlakových a autobusových 

nádražích. Jak jednoduché. 

Máte-li ovšem raději prohlídky 

s průvodcem, nabízí vám České 

Švýcarsko, o. p. s., zajímavé 

komentované výlety pro 

skupiny. Podívejte se na 

http://www.ceskesvycarsko.cz/ 

nabidka-pro-skupiny/ 

historicke-drazdany/ 

Frauenkirche 

17

TURISTIKA 

Vyhlídky 

Za úsvitu a soumraku jsou výhledy nejkrásnější 

Praktické 

informace 

Je dobré vědět, že většina 

vyhlídek poskytuje nejlepší 

zážitek brzy ráno a při západu 

slunce. 

Pokud jste nadšení 

fotoamatéři a máte chuť se 

nechat zdokonalit machry 

v oboru, zkuste velmi 

oblíbené FOTOWORKSHOPY 

v Českém Švýcarsku, spojené 

s fotografováním v terénu. 

A kdo se spokojí s nádhernými 

fotografiemi a informacemi 

o vyhlídkách v knižní podobě, 

ať se pídí po Nejkrásnějších 

výhledech na Českosaské 

Švýcarsko. Více informací na 

http://www.ceskesvycarsko.cz 

Někdy stačí jenom 

se dívat 

V kraji skal je nevýslovně krásné dotknout se sluncem prohřátého pískovce, 

pohladit drsnou kůru staletého stromu, posadit se na generacemi ošlapaný 

práh podstávkového domu, vstoupit do ledově křišťálové vody potoka…, 

zkrátka být na dosah. Co je ale ještě úchvatnější, to je pohled na všechen 

ten soulad z odstupu, z vršku, z dáli. Tentokrát necháme rozhledny 

stranou a vypravíme se hledat vyhlídky, protože právě ony jsou jedním 

z nejtypičtějších fenoménů Českosaského Švýcarska. 

Začínáme na Pastevním vrchu 

Kde ale začít, když míst, odkud je skvostný výhled, je tu tolik… Možná 

trochu překvapivě na nevysokém, jen 402 metrů nad mořem čnícím 

Pastevním vrchu 19 . Z vesničky Růžová je to sem slabý kilometr po 

zelené značce zdejší naučné stezky. Obec tu nedávno nechala zbudovat 

jednoduchý dřevěný posed, díky kterému se dá vystoupat nad úroveň keřů 

a rozhlédnout se doslova kolem dokola. Až tu budete stát a necháte si 

větrem vzdouvat šat, pochopíte, proč nezbylo než začít právě tady. Kolem 

vás defilují všechny saské stolové hory, neskutečná hradba Stříbrných 

a Křídelních stěn, Jetřichovické skály – prostě celé Českosaské Švýcarsko. 

Oči to ještě nestačily pobrat, a už je tu čedičová dominanta kraje – 

Růžovský vrch, Lužické hory, dokonce České středohoří a Děčínský 

Sněžník korunovaný kamennou rozhlednou. Kopec prostě dělá čest 

svému jménu – je to dokonalá a velmi výživná pastva pro oči. 

18

Vyhlídky 

TURISTIKA 

Putování za vyhlídkami 

Kam dál? Upřímně řečeno, skoro kamkoli. Jdete-li krajinou alespoň půl 

hodinky, dozajista vás překvapí náhlý průhled do daleka. A věřte tomu, že 

vyhlídky, které si objevíte sami, jsou nejkrásnější, protože v sobě skrývají 

moment překvapení. Ale abych vás v tom nenechal úplně samotné – zkuste 

třeba Jetřichovické skály 20 . To vyšplháte z Jetřichovic na Mariinu skálu 

s dřevěným altánkem a necháte si vyrazit dech panoramatem dalekého 

obzoru, skal, lesů, roklí a luk. Jen o kousek dál vás čeká Vilemínina 

stěna a ještě dál po hřebeni Rudolfův kámen. Tyhle tři vyhlídky patří 

k rodinnému stříbru Českého Švýcarska a vynechat je je jednoduše 

nemoudré. A odkud ještě je Českosaské Švýcarsko exkluzivně vidět? Tak 

třeba ze skalního hrádku Šaunštejn 21 tyčícího se nad Vysokou Lípou. Tady 

je vyhlídka zaslouženou odměnou za trochu adrenalinový šplh po kolmých 

žebřících uzounkými skalními puklinami. Horní kamenné plato, opatřené 

zábradlím, je jako příď nebeského korábu plujícího nad zemí. Anebo 

méně známá vyhlídka z Křížového vrchu 22 nad Rynarticemi, tajné místo 

fotografů. Bohatství scenerie je tu až opulentní a nadto, vypravíte-li se sem 

na přelomu května a června, okouzlí vás bohatý koberec velmi vzácných 

a přísně chráněných lilií zlatohlavých v květu. 

Bašta na stolech 

Vypravíte-li se za vyhlídkami do Saského Švýcarska, je rozhodně dobré začít 

na té nejslavnější, na Bastei 23 . Proslulá Bašta se vypíná jako přísné hradby 

nad půvabným městečkem Kurort Rathen a vystoupáte sem doslova za chvíli. 

Těsně za hradbami skal vás čeká monumentální pěší most, který byl jako 

vůbec první výhradně turistice určená stavba v Evropě vyklenut už v roce 

1851. Výhledy na kaňon Labe a nedaleké stolové hory jsou neskutečné, 

skalní kotlina na odvrácené straně je také k neukoukání. Nejste-li líní, 

vydejte se z Kurort Rathen na Bastei oklikou. Po zhruba sedmi stech 

schodech divokou skalní průrvou Švédských děr objevíte vyhlídku, která 

slavnou Bastei v lecčems i předčí. Zase trochu jinak uvidíte líně se plazící 

hadí tělo Labe a kamenné stolce kolem něj z legendárního skalního města 

Schrammsteine nad Bad Schandau anebo ze slavných, malíři a fotografy 

opěvovaných vyhlídek Kipphorn na jihozápadním 

svahu Velkého Winterbergu. Výborný 

nápad je vydat se ke stolovým horám, 

vystoupat nahoru a nechat se ohromit 

vyhlídkami, které nabízejí. Třeba tou 

z Liliensteinu anebo z hradeb kamenné 

pevnosti na vrcholu Königsteinu. A co 

teprve pohled od Poledního kamene 

z vrcholu Großer Zschirnsteinu – odtud 

jsou při dobrém počasí k zahlédnutí i štíhlé 

věže Míšně, o panoramatu saských i českých 

skal a skalních měst nemluvě. Vynechat 

podivuhodný útvar nejmenší stolové hory 

Zirkelsteinu by také byla chyba, protože 

odtud je České Švýcarsko jako na dlani 

rozmarného obra. Přidáte-li i Papstein, kde 

vás zajímavá a nečekaná vyhlídka překvapí 

doslova na každém kroku, můžete směle 

říct, že víte, jak vypadá svět ze saských 

stolových hor. 

Skalní hrádek Šaunštejn 


Vyšplháte-li na Pastevní 

vrch, držte se dál zelené 

naučné stezky – dovede vás 

až do Kamenické Stráně 24 

s ojedinělým souborem ukázek 

typické lidové architektury, 

k romantické ruině Dolského 

mlýna v údolí řeky Kamenice 

a po úpatí Růžáku zpátky do 

výchozího místa. Těch deset 

a půl kilometru vážně stojí za to. 

Skalní most na Bastei 

19

TURISTIKA 

Lipová 

Víte, že... 

... v Lipové probíhá rok co 

rok koncem srpna tradiční 

Lipovský dřevák? Vrcholem 

celodenního zábavného 

programu je dřevosochání 

krásných objektů, které 

najdete rozestavěné po celé 

obci. A ještě jedna akce stojí 

za pozornost, pestrobarevný, 

kostýmovaný a veskrze zábavný 

Lipovský jarmark. 

Náměstí v Lipové začátkem 20. století 

Pohádka o Lipové 

Pojďte – zvu vás na prohlídku skoro neznámého, a přitom magického 

a pozoruhodného místa. Obec Lipová 25 leží stranou zájmu většiny turistů, 

tak trochu zapomenutá v nejsevernějším koutku Česka. Její historie 

překvapí každého. Možná ani ne to, že první osídlení tu bylo zaznamenáno 

už kolem 11. století a první doložená zmínka je z roku 1346. Daleko 

zajímavější je totiž osud někdejšího městyse a obce ve dvacátém století. 

Představte si, že v roce 1927, kdy Lipová požádala o povýšení na město, tu 

ve 438 domech žilo 2816 obyvatel. (Dnes má obec kolem 140 domů se 657 

obyvateli.) Až do roku 1938 tu sídlil okresní soud, katastrální a berní úřad, 

notářství, správa lesů a panských statků, děkanský úřad a vikářství, bylo 

tu několik škol, pivovar, továrna na likéry a octárna, válcovna hliníkových 

fólií, továrny na knoflíky, umělé květiny, nýty… A teď si k tomu přidejte, 

že tu byly dokonce dva zámky. O tom prvním víme, že tu stál už kolem 

roku 1500, že se v polovině 18. století stal součástí pivovaru 

a kolem roku 1960 byly jeho ruiny srovnány se zemí. 

O slávě a kráse 

Tradiční jarmark v Lipové 

20 

Nový zámek byl postaven v době, kdy starý už 

přestal vyhovovat nárokům tehdejšího majitele 

panství. Leopold Anton Salm oslovil slavného 

italského architekta Girolama Costu, aby pro něj 

navrhl a postavil sídlo v západním stylu, v duchu 

uměřeného francouzského barokního klasicismu. 

V letech 1737–1739 byl nový zámek skutečně 

postaven. Trochu vám ho popíšu. Trojkřídlá patrová 

budova ve tvaru písmene U, střední křídlo kryté 

valbovou střechou s vikýři, na vstupní straně 

ozdobné rizality zakončené trojúhelníkovými

Lipová 

TURISTIKA 

štíty se štíhlou střední vížkou, fasáda členěná lizénami, v patře železný 

balkónek, na štítu hodiny s letopočtem 1737. Nádvoří ozdobené obdélnou 

kašnou s reliéfními sochami uzavírá terasa vedoucí do nádherného 

anglického parku s několika skleníky. Interiéry jsou štukově zdobeny, 

stěny obloženy mramorem, zámecké sbírky se pyšní největším stříbrným 

souborem v Čechách… Proč to všechno popisuju, když se na to přece 

můžete zajet podívat sami? Inu, není to tak jednoduché. 

O truchlivé zkáze a plameni naděje 

Zámek až do roku 1970 jakž takž udržovala armáda, od té doby už jen 

chátral. Dřevomorka v obludných tvarech likvidovala interiér, v roce 

1988 začala padat střecha, a když byl objekt po revoluci restituován, 

dalo se tudy sice ještě procházet, ale už jen jako obrazem bídy a utrpení. 

Bohužel, následující léta zámek dorazila. Majitelka ho prodala zahraniční 

společnosti, která se tvářila velmi odhodlaně, ve skutečnosti ale nejspíš 

jen čekala, až stavba spadne a pozemek bude volný pro jiné využití. Teprve 

hrozba vysokou pokutou od památkářů a ministerstva přiměla „poslední 

vrahy“ zámku Lipová k ústupu a vynucenému odprodeji. Zámek byl ale 

těsně před smrtí, v děsuplném stavu. Příběh však má, zdá se, dobrý konec. 

Občanská společnost Via tempora nova si objekt vybrala v rámci své snahy 

zachránit alespoň jeden historický objekt v Česku a stát se příkladem 

k následování – ostatním majitelům a pohříchu i státním úředníkům. 

Z pěti set památek v celé zemi padla jejich volba právě na Lipovou, možná 

i proto, že zámek od časů Costových nikdy nebyl přestavován. Za pomoci 

ministerstva kultury a evropských fondů teď chtějí investovat 700 milionů. 

Vize? Zhruba za pět let se tu budete moci projít po prohlídkové trase, 

třetina objektu totiž bude přístupná veřejnosti, ve třetině bude depozitář 

a ve zbytku sídlo Evropského kulturního a vzdělávacího centra. Zapojí se 

obec, bývalí obyvatelé Lipové vyhnaní po válce – zámek se stane živoucím 

organismem. Nevěříte? Máte možnost být u toho. Přijeďte se podívat, jak 

na jaře dojde k základnímu statickému zabezpečení, a sledujte krok po 

kroku, jak z rumiště pomalu, ale hrdě povstává zámek ve své někdejší kráse. 

O výpravě do míst, která zná málokdo 

Přijeďte, už proto, že v Lipové a jejím nádherném okolí je toho k vidění 

daleko víc. Kostel svatých Šimona a Judy, pozoruhodný Třípanský 

kámen, nádherná lipová a habrová alej u zámku, zámecký rybník, 

nedaleká úchvatná křížová cesta na Anenském vrchu – Annabergu, 

cenné barokní sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, z novější doby 

výpravná budova školy z roku 1898 a především pak úplně nově otevřený 

velkoryse rekonstruovaný 

podstávkový dům 

z roku 1721 s expozicí, 

keramickou dílnou, malou 

galerií a informačním 

střediskem. Lipová je 

prostě tajný tip pro ty, kdo 

se nespokojí s turistickými 

trasami vyšlapanými davy. 

Je to silné a krásné místo. 

A proč vlastně pohádka? 

Přece kvůli dobrému 

konci, ve který z celé duše 

Kirche der Hlg. Anna am Kreuzweg am Annaberg věřím. 

Praktické 

informace 

Informace o obci najdete 

na www.lipova.cz 

Zámek v Lipové kolem roku 1920 

Zámek v roce 2011 – povstane 

z popela? 


Nedaleko Lipové, u obce 

Severní 26 , je v lese ukryt 

hraniční kámen 2/40. Jeho 

souřadnice jsou severní šířka: 

51°3‘20.342“, východní 

délka: 14°18‘56.118“. Nu 

a protože severní šířka žádného 

jiného bodu na státní hranici 

nedosahuje vyšší hodnoty, 

jedná se o nejsevernější bod 

České republiky a někdejší 

rakousko-uherské monarchie. 

Takový malý český severní 

pól. Krásný výlet za krásným 

a jedinečným cílem. 

21

aktivní odpočinek 

Sport a relax 

22 

Praktické 

informace 

Sportovní areál Českého 

Švýcarska v Krásné Lípě 

tel.: +420 608 522 871 

otevřeno denně 

www.krasnalipa.cz 

Továrna – relax centrum 

Krásná Lípa 

tel.: +420 723 925 380; relax 

aktivity +420 774 492 230 

otevřeno denně 

www.penzionceskesvycarsko.cz 

Sportovní areál Jedlová 28 

informace hledejte na 

www.sport-jedlova.cz 

Zajištěné cesty v Saském Švýcarsku 

Les je nejlepší 

sparingpartner 

Jedním z největších bohatství Českosaského Švýcarska jsou lesy. Můžete 

se jimi toulat hodiny, můžete ležet v mechu a dívat se, jak štíhlé kmeny 

tryskají k nebi, můžete houbařit – a můžete v nich samozřejmě také 

aktivně odpočívat a sportovat. Není lepšího parťáka pro sport než právě 

les. Vytvoří vám skvělé, přirozené a zdravé prostředí, nemluví vám do 

ničeho, a ještě ke všemu vás vždycky nechá vyhrát. A stačí mu za to málo – 

ohleduplnost a úcta. 

Sportu zaslíbená Jedlová hora 

Nad obcí Jiřetín 27 tyčí se hora, která bývala jedlemi tak porostlá, že po 

nich i jméno dostala. Dnes je jedle bělokorá vzácná a snahy vrátit ji do 

zdejšího biotopu vyžadují desítky let. Na lesnatých svazích i vrcholu hory 

tedy můžete sportovat převážně ve společnosti smrků, borovic a buků, to vás 

ale nikterak neochuzuje. V zimě je k dispozici lyžařský 

areál a sjezduje se tu opravdu báječně, tratě jsou 

nádherné, výhledy k nezaplacení. V létě zase můžete 

zdejší sjezdovky a lesní cesty sjíždět na koloběžkách, 

které si nahoře půjčíte a vrátíte dole u vleku, nebo 

dokonce až na lesním nádražíčku Jedlová. 

K tomu všemu můžete na samém vrcholu vystoupat 

na kamennou věž rozhledny anebo se oddávat 

tarzanovskému pohybu vysoko v korunách stromů – 

ve zdejším lanovém centru. U paty rozhledny navíc 

čeká příjemná hospůdka s celoročním provozem, a to 

se pak sportuje s o to větší chutí. 

Skiareál Jedlová

Sport a relax 


Z kopce i po pláních 

Holdujete-li lyžím, přijdete si na své i jinde. Nedaleké Horní Podluží 29 

nabízí o trochu méně atraktivní tratě (jsou tu zaměřeni spíše na rodiny 

s dětmi), zato daleko modernější areál s osvětlenými sjezdovkami pro lyže 

i snowboardy, dva dospělé a dva dětské vleky – a ani tady nezůstanete o žízni 

a o hladu, ve zdejší restauraci se o zahřátí i uspokojení chuťových buněk 

postarají s obzvláštní péčí. Běžky zase můžete prohnat v krásném areálu 

mezi Polevskem a Kytlicemi 30 anebo na temeni stolové hory Děčínského 

Sněžníku. Tajným tipem je lyžařský výlet do Lipové 20 , odkud se dá 

pohodlně dojet do velmi atraktivního běžeckého areálu poblíž německého 

Sohlandu an der Spree s více než třiceti kilometry nádherných tratí. 

Napůl běžet, napůl jít 

Koloběžkovat lze nejen z vrchu Jedlové. Dospělé i dětské „stroje“ vám 

půjčí i Na Tokání 31 . Stojíte-li o opravdu mimořádný zážitek, vypravte se 

pěšky z Doubice 32 po žluté značce přes rozcestí u sv. Eustacha a dál 

nenápadným, ale krásným lesním skalním městem a skalní Dvoranou 

až nad Úzké schody a dopřejte si sestup po skoro kolmých žebřících 

do skalní pukliny padající mnoho desítek metrů až na dno půvabného 

zalesněného údolí, odkud už je to jen kousek k loveckým chatám 

Na Tokání. Odtud na koloběžkách po Budersdorfské cestě 

k informačnímu středisku na Saule anebo až do Dolní 

Chřibské, do restaurace Na Stodolci 31 – na obou místech se 

dají koloběžky zanechat. Tohle vážně jinde nezažijete. 

Krásný areál v Krásné Lípě 

Budete-li mít lesa už tak trochu dost, ale vaše chuť po 

sportování ještě nebude ukojena, zajeďte si do 

Krásné Lípy 33 . Zdejší sportovní areál Českého 

Švýcarska vás pohltí klidně na celý den. Kurty, 

hřiště, minigolf, lezecké stěny, klouzačky, 

visutá lanovka, trampolína – a zase připravené 

zázemí pro unavené sportovce 

s hladem jako vlk. Po 

všem tom skotačení 

a soutěžení to ovšem 

chce dát si svaly do 

pořádku. I na to jsou 

tu připraveni. V relax 

centru Továrna – opravdu 

to bývala malá fabrika – 

naleznete dobře vybavené 

fitness, spinning, saunu, 

solárium, můžete se tu 

nechat namasírovat…, 

a potom, po vší té aktivitě, 

můžete někde v okolních 

lesích, s plícemi plnými 

křišťálového vzduchu, zase 

jen tak ležet v mechu a dívat 

se, jak štíhlé kmeny… 

Na kole Českým Švýcarskem 

Víte, že... 

... na stránkách 

www.mtbadventure.cz 

společnosti MTB Adventure 

si můžete objednat 

průvodce, který vám 

zapůjčí kolo, navrhne trasu, 

a dokonce ji s vámi projede? 

Sportovní areál 

Českého Švýcarska v Krásné Lípě 

23


Regionální výrobky 

Ruční výroba suvenýrů z pískovce 

Víte, že... 

... zaručené zprávy o tom, že 

jsou jeřabiny jedlé a nejedlé, 

jsou jenom mýtem? Jedlé jsou 

všechny, jen bychom neměli 

sníst najednou velké množství 

čerstvých plodů, to bychom si 

mohli podráždit trávicí trakt. 

Sušené jsou ale zcela bezpečné 

a výrobky z nich také. 

Made in 

Českosaské 

Švýcarsko 

S tradicemi je to v Českém Švýcarsku vždycky trochu složité. Po druhé 

světové válce se tu skoro kompletně vyměnilo obyvatelstvo a lidé 

z vnitrozemí sem přinesli tradice jiných krajů. Přesto se najdou lidé, 

kterým stojí za to tradice hledat, nacházet a ještě je smysluplně využít. 

Životabudič z jeřabin 

Region Českosaské Švýcarsko www.ceskesvycarsko.cz České Švýcarsko o.p.s. 


v Českosaském Švýcarsku 

Regionale Produkte aus der Böhmisch-Sächsischen Schweiz 

Když třeba jdete po svazích Děčínského Sněžníku nebo se touláte kolem 

Růžové, Arnoltic a Bynovce, překvapí vás rozsáhlé aleje jeřabin. Svého 

času překvapily i Valdemara Grešíka, člověka, který začal zájmem 

o byliny a lidské zdraví a dnes je jedním z významných 

zaměstnavatelů v oblasti, úspěšným podnikatelem, který 

pod svým jménem (a to v Česku věru pořád ještě není 

běžné) nabízí dnes už proslulé bylinné čajové směsi a koření 

nebo třeba léčivé byliny, sirupy, sušené ovoce. Vraťme 

se ale k alejím jeřabin. Valdemar v nich viděl přirozenou 

léčivku, která by mohla vzkřísit tradici zdejších pálenek. 

Ty předválečné bývaly velmi drsné a ostré, a tak Valdemar 

vytvořil recepturu vlastní. Vznikl pozoruhodný nápoj, jen ze 

sušených jeřabin a lihu. Děčínská jeřabinka je jemná, trochu 

trpká, lehounce nakyslá pálenka s nezaměnitelnou chutí. 

Původně šlo vlastně jen o produkt, který se měl stát suvenýrem 

z děčínského zámku. Zájem byl ale obrovský, jeřabinka získala 

certifikát regionálního výrobku a objednávky se jen hrnou, 

v současné době se zaváží do celé republiky. Vykupovat sušené 

24



ovoce od náhodných sběračů ani organizovat brigády lidí, kteří často 

o jinou práci nezavadí, už prostě nestačí. Firma proto plánuje vysadit vlastní 

jeřabiny a podněcuje i zdejší pěstitele, kteří si naříkají na čím dál horší 

odbyt ovoce, aby se začali věnovat právě jeřabinám. A jak se ta dobrota pije? 

Trochu vychladit, ne moc, na 15 stupňů, aby se nezavřela a nepozbyla své 

typické vůně, nalít, nechat chvíli rozvonět v kalíšku, zavřít oči a… 

Křehká malba v klasickém duchu 

Sklářská tradice má pevnější kořeny. Skláren v regionu bývalo požehnaně, 

některé jsou pojmem dodnes. Třeba Nový Bor. Každá sklárna 

si kdysi svoje výrobky zdobívala po svém, novoborská 

tradice malovaného skla je ale nejslavnější. My se 

však vypravme do Mikulášovic 34. Tady, v budově, 

v níž zároveň sídlí i informační středisko, najdeme 

dílnu firmičky Skloluxus. Simona Machorková tu 

maluje sklo a dělí se o své umění s každým, kdo 

projeví zájem. Původem z Moravy, vyučená malířka 

skla, připutovala do Mikulášovic a nastoupila do 

Skloluxusu k panu Horákovi, jehož otec firmu založil 

už hluboko v osmdesátých letech (tehdy pochopitelně 

maskovanou jako výrobní družstvo). Když pak pan Horák 

odcházel do důchodu, nemaje nástupce v rodině, předal firmu své pilné 

a talentované zaměstnankyni. Příběh jako z románu. Simona tak pokračuje 

v tradici a tvoří nádherné vrstevnaté malby v duchu novoborských dekorů. 

Ty mikulášovické jsou ale přece jen osobité, komplikovanější a zdobnější. 

Pro běžného turistu je samozřejmě nejzajímavější, že na dveře Skloluxusu 

se dá zaťukat a požádat o možnost namalovat si pod odborným vedením 

sklo nebo porcelán. Pro děti jsou připraveny předlohy a šablony, i ruku 

jim Simona občas vede, ale jenom malinko, aby to byl skutečný originál. 

Během hodinky, kdy se dá vyrazit na prohlídku zajímavostí obce, se pak 

výrobek vypálí (pro tyto účely se používají barvy, které lze vypálit v běžné 

troubě) a rodina si odnáší suvenýr, jaký nikde jinde nepořídí. A kdo je 

zvědavý na vznik těch nádherných zlacených křehkostí, tomu Simona 

ochotně předvede, že kytičky na skle opravdu nejsou lepené, ale vrstvu 

po vrstvě malované a nakapávané, vysvětlí, jak se výrobky načtyřikráte 

vypalují, a jako zlatý hřeb – doslova – ukáže i, jak vypadá zlato nanášené 

na sklo a kterak se s ním pracuje. Zážitek je to ojedinělý, a má-li kdo cestu 

kolem, neměl by si ho nechat ujít. 

Maličký svět z kamene 

V saské vesničce Dorf Wehlen 35 provozuje rodina Lorenzova 

Miniaturpark, ve kterém se zejména děti nudit rozhodně nebudou. Na 

8000 m 2 je čeká miniaturní krajina Českosaského Švýcarska s modely 

železnic a lodí, trolejbusů a poštovních dostavníků, mini horská dráha – 

prostě kopec zábavy. Nás ale momentálně zajímá zdejší sochařská dílna, 

kde pod rukama mistra Jana Lorenze vznikají pískovcové miniatury 

– třeba slavné Pravčické brány nebo Bastei. Můžeme mu tu doslova 

nahlédnout pod ruku, ale především si můžeme odnést pískovcový 

suvenýr oceněný certifikátem regionálního výrobku. A kdo ještě není 

přesvědčen, toho možná zlomí skutečnost, že ze zdejšího pískovce 

byl nově vybudován i slavný drážďanský chrám Frauenkirche 17 . 

Praktické 

informace 

Na dveře mikulášovického 

Skloluxusu můžete zaklepat od 

úterý do pátku mezi devátou 

a půl čtvrtou. Když ale zavoláte 

na tel. 774 340 582, můžete si 

dohodnout návštěvu i na jindy. 

Informace najdete na 

www.skloluxus.wbs.cz 

Miniaturpark v Dorf Wehlen 

je otevřen od dubna do října 

denně od 10 do 18 hodin. 

Návštěva parku je velmi dobře 

možná i pro vozíčkáře a rodiny 

s kočárkem. Blíže na 

www.kleine-saechsische- 

-schweiz.de 

Miniaturpark v Dorf Wehlen 

25


Když prší 

26 

Praktické 

informace 

Štolu sv. Jana Evangelisty 36 

najdete asi šest set metrů od 

jiřetínského náměstí po silnici 

směrem na Horní Podluží. Až 

uvidíte vpravo budovu kravína, 

jste na místě – vchod do štoly 

je za ní. Provádí se tu od 

června do srpna denně kromě 

pondělků, od 10 do 16 hodin, 

každou celou hodinu. Poslední 

prohlídka začíná v 15 hodin. 

Informace a případné 

objednání mimo sezónu na 

telefonu +420 607 856 819, 

pan Čech. Vstupné 50 Kč, 

děti 30 Kč. 

Štolu Maria Louise Stolln 

v saském městečku 

Berggießhübel zastihnete 

otevřenou od června do září 

denně od 10 do 18 hodin. 

Vstupné 5 €, děti 3 €. 

Štola sv. Jana Evangelisty 

Do nitra magnetové 

hory 

Stojím po kolena ve studené, pomalu proudící vodě. Asfaltovou tmu 

prosvěcuje jen bledničkový přísvit karbidky. Už jedenáct hodin buším 

oblýskaným kladivem do majzlíku. Ze skály odskakují titěrné úlomky. Ještě 

hodinu dřiny, a pokleknu v podzemní kapli pod křížem a poprosím svatou 

Barboru a svatého Prokopa, aby se ta rána, která mě pálí na rameni, 

nezanítila a nedostal se do ní arzenik. Minulý týden na to zašli tři chlapi. Ta 

žíla, co po ní jdeme, nevypadá dobře. Bude to nejspíš nicka. Hora už se zase 

chvěje a skála syčí. Blíží se bouřka, všichni svatí, stůjte při nás… 

Cestou vody po stopách volské krve 

Tak nějak možná vypadal běžný den mužů, 

kteří už od roku 1781 proráželi do nitra 

Křížové hory štolu zasvěcenou svatému Janu 

Evangelistovi. Přišli sem odkdekud, hlavně ze 

Saska, a bydleli v Jiřetíně, starém hornickém 

městečku založeném už někdy v první polovině 

šestnáctého století. Dobývali stříbro a měď, ale 

také olovo, cín a zinek. Dnešní vstup do štoly 

se u silnice z Jiřetína na Horní Podluží nehledá 

snadno, a přitom jde o jeden z nejzajímavějších 

zážitků v okolí. Českosaské Švýcarsko a Lužické 

hory jsou plné pozůstatků po dobývání rud, 

štola svatého Jana Evangelisty je ale jedna 

z nejpozoruhodnějších. Její přístupná část 

Do nitra magnetové hory

Když prší 


je dlouhá 640 metrů, šířka od jednoho do tří metrů. Vlhkost vzduchu 

dosahuje 90 %, po celý rok je tu setrvalá teplota 10 stupňů Celsia, voda má 

čtyři stupně – v lednu i v červenci. Kdo se sem vypraví, bude po pár krocích 

mezi výdřevami obklopen nádhernou galerií desítek jedinečných variant 

kamenných mozaik, barev a tvarů čediče, znělce, břidlice, pískovce... 

Zasvěcený průvodce vypráví o magnetismu Křížové hory, o tom, že štola 

byla vlastně odvodňovací kanál, dovede zvědavce až do podzemní kaple, 

ke skalnímu komínu, který chodbu spojuje s o pár desítek metrů výše 

běžící štolou sv.Kryštofa, odhalí tajemství zázračně zachovaných staletých 

dřevěných vzpěr, kouzlo impregnace volskou krví. Nové nosníky se musejí 

každý týden stříkat savem, aby nezplesnivěly, ty staré nemění tvář 

a sveřepě slouží navzdory času. 

Kudy běží, tudy léčí 

Štola má dodnes významné léčivé účinky. Jako většina jejích sester skýtá 

blahodárné prostředí pro astmatiky, do podzemního jezírka sem kape voda, 

která křísí kocovinou stižené, ale hlavně – najdeme v ní kámen Štěstí. 

Dohladka vyleštěný kus skály s prastarým vytesaným nápisem GLUCK. Ti, 

kdož trpí migrénou, stávají tu desítky minut, a bolest pomalu, ale bezpečně 

odchází. Pomáhá bolavým očím, kloubům, uvolňuje ztuhlost údů. Stačí 

přiložit ruku těsně ke kameni a energie doslova rozechvěje dlaň. Čím dál víc 

lidí sem přijíždí jen a jen kvůli léčivému kameni. 

Když hora láká blesky na sabat… 

Zažít tu bouřku, to je zážitek jen pro otrlé. Panikáři 

ať raději zůstanou venku. V místech za kaplí je to 

nejhorší. Křížová hora je magnetická pozitivní zóna 

a štola taky. Dalo by se říct, že hora bouřky doslova 

přitahuje. Žíly ve skalách jsou vlastně vodiče, takže 

každá bouřka tu vyvolá silné magnetické reakce. 

Ozývá se hlasité praskání jako v mikrovlnce, není 

slyšet vlastního slova. Stěny se chvějí, vibrují jako 

při zemětřesení, a zaduní-li venku hrom, vletí do 

chodby a je to jako by sem vystřelilo těžkotonážní dělo, 

zvuk se hrne chodbou jako palcát, odráží se od stěn 

a zoufale hledá, kudy by unikl. Štola v tu chvíli funguje 

jako zesilovač, člověk má pocit, že mu těsně u hlavy 

projíždí deset tanků. Většina turistů touží bouřku ve 

štole zažít, ale pak, bez ohledu na vzdělání a osobní 

statečnost, prchají ve slepé panice ze štoly ven. Nic platno, že průvodce 

chlácholí a uklidňuje, kolik bouřek už tu bez úhony přečkal. Kdo ale vydrží, 

nezapomene. 

Podzemí kraje stolových hor 

Až budete jezdit krajem saských stolových hor, nevynechte městečko 

Berggießhübel, jen pár kilometrů od dálnice spojující Drážďany s Českem, 

nedaleko Pirny i Königsteinu. Tady, přímo uprostřed obce, najdete velmi 

dobře vybavenou expozici zdejšího hornictví, korunovanou štolou Marie 

Louise Stolln. Je delší, rozsáhlejší, opečovávaná s německou důkladností. 

Čtyři sta metrů dlouhou odvodňovací štolou se dostanete do dobývací 

dutiny s impozantními rozměry a několika jezírky. Celkem pod zemí 

našlapete asi kilometr. Je to zase jiný pohled na dlouhou, ve středověku 

počínající historii dobývání rud v Českosaském Švýcarsku. 


Ať už pěšky nebo na kole, stojí 

za to podniknout výlet od 

štoly sv. Jana Evangelisty po 

cyklostezce 3052 k větrnému 

mlýnu Světlík 34 (www.vetrny- 

-mlyn-svetlik.com/2011/) 

a kolem stejnojmenného 

rybníka, přírodní rezervací 

s mnoha zajímavými druhy 

ptactva, dál až k pramenům 

Křinice a do Krásné Lípy, 

kde se dá putování elegantně 

zakončit v Domě Českého 

Švýcarska 29 . 

Křížová hora u Jiřetína 

pod Jedlovou 27 

Víte, že... 

... genius loci Křížové hory 

mocně zapůsobil i na filmového 

režiséra F. A. Brabce? Právě sem 

situoval část svého zpracování 

vrcholného díla českého 

literárního romantismu, vůbec 

první filmovou adaptaci Máje 

Karla Hynka Máchy. 

27


Kam s dětmi? 

Jak si užít výlet 

s dětmi čili Českým 

i Saským Švýcarskem 

s celou rodinou 

28 

Vezměte děti na výlet! 

Praktické 

informace 

Publikaci a hru lze zakoupit 

v e-shopu na webových 

stránkách www.ceskesvycarsko.cz 

nebo v informačních střediscích 

v Krásné Lípě, Jetřichovicích 

a Dolní Chřibské. 

Víte, že... 

... v průvodci pro rodiny 

s dětmi vás čeká interaktivní 

a sportovní výlet do Krásné 

Lípy, dobrodružné putování 

nad Kyjovským údolím, útěk 

před švédskými vojsky do lesů 

kolem Brtníků, formanská 

výprava Úzkými schody 

krajem plným loupežníků, 

vysvobození tří zakletých 

duší na jetřichovických 

vyhlídkách 18 , pohádková 

cesta krajem strašidel 

k Dolskému mlýnu a na 

Šaunštejn 19 , kartografická 

výprava Gabrielinou stezkou 

k Pravčické bráně, pašerácká 

cesta soutěskami Kamenice 14 , 

štrapáce za trpaslíky na Jehlu 7 

i Studenec, úchvatný sjezd na 

kole (i na trakaři) ze Sněžníku 

až k Labi, boj s obry a skřítky 

v Tiských stěnách a několik velmi 

tajemných výprav do Saského 

Švýcarska? Nu, nemáte-li 

knížku, patrně nevíte… 

Příjemná lesní cesta, slunce prosvěcuje okolní les, ptáci a včely 

koncertují..., idyla, člověk by tudy šel a šel třeba hodiny. Jenomže ne 

s dětmi. Strašlivá mantra „Kdy už tam budem?“ zazní poprvé už po pár 

stech metrech. Faktor dětské nudy takovéhle cesty je prostě velmi vysoký. 

Jak to ale zařídit, aby děti šlapaly třeba deset kilometrů, a nenudily se, aby 

je výlet bavil a užily si ho? 

Tuhle otázku si položili ve společnosti České Švýcarsko a došli k závěru, že 

to není tak jednoduché a že by o tom měla vyjít knížka. Nebojte se – žádná 

teorie, ale pořádný, podrobný a hlavně úplně jiný průvodce. Najdete 

v něm čtrnáct tras ušitých na tělo právě dětem. Každý výlet tu má nějaký 

příběh, je plný úkolů a her, které reagují na to, kudy se právě jde. A jde se 

většinou atraktivními, členitými terény, skalami a skalními městy, kolem 

potoků a řek, šplhá se na vyhlídky a rozhledny, prolézá skalními tunely 

a soutěskami, řádí se v interaktivních expozicích, pluje se na lodičkách, 

prozkoumávají se skalní hrádky, zborcené mlýny, jeskyně a ledopády, jede 

se tramvají do skal a na kole do lesů... To všechno České i Saské Švýcarsko 

nabízí měrou vrchovatou, jen bylo třeba všechny 

ty trasy projít a dívat se na ně dětskýma očima. 

A přiznám se vám, byla to nádherná zkušenost. 

Každou chvíli mi nezbylo než smeknout klobouk před 

všemi těmi rodiči, kteří se nenechají otrávit věčnými 

otázkami, vymýšlejí, překvapují, připravují, hrají 

si… Výsledkem těch čtrnácti túr není ani tak návod, 

jako spíš inspiromat. Tak až uvidíte někde na pultě 

knihkupectví knížku České Švýcarsko pro rodiny 

s dětmi, budete mít náskok – teď už totiž přesně 

víte, o čem a k čemu tahle publikace je. 

Kdo si hraje, vyhraje! 

Zrovna jste se vrátili z výletu podle průvodce pro rodiny s dětmi, bylo to 

fajn, ale nuda už zase útočí. Žádný problém, zahrajte 

si společenskou stolní hru Za tajemstvím Českého 

Švýcarska. Můžete hrát dva, tři anebo čtyři a nudit se 

zaručeně nebudete. Čeká vás dobrodružná cesta krajinou 

skal, říček a lesů, vesnicemi i městečky, budete plnit 

nejrůznější úkoly, postupovat vpřed 

a zase se vracet, měnit si trasy, vyhýbat se 

nástrahám – a přitom se, úplně nenápadně 

a v zápalu boje o vítězství, dozvíte spoustu 

nového o flóře, fauně i historii jednoho 

z nejkrásnějších koutů naší země.

Kam s dětmi? 


Za všechno můžou 

malíři 

Na Křinickém náměstí v Krásné Lípě 37 stojí zelený dům. Možná že zvenku 

tak nevypadá, ale je zaručeně kouzelný. Kdo do něj vejde, toho nuda přejde. 

Expozice Domu Českého Švýcarska je jako velmi pozitivní virus. Člověk třeba 

zajde do přilehlého informačního centra a do expozice jen nahlédne – a je 

ztracen, zejména je-li ještě dítětem. Na všechno se tu může, vlastně dokonce 

musí sahat, úplně obyčejný turista se tu během okamžiku stává mlynářem, 

formanem, skálolezcem, přírodovědcem, kartografem, archeologem, 

fotografem, speleologem, stoupá na rozhlednu, sleduje lososí přechod, poznává 

po hmatu kožešiny zvířat, a má-li odvahu, může pronásledovat jezevce až do jeho 

nory. Krom mnoha jiných metamorfóz se tu může stát i malířem – a ono vlastně 

není pro České a Saské Švýcarsko důležitějších lidí, než byli právě malíři. Proč? 

Byli jednou dva přátelé 

To bylo tak. Žili byli dva přátelé. Oba pocházeli ze Švýcarska. Ten 

z Winterthuru se jmenoval Anton Graff a byl uznávaným portrétistou, 

ten z nedalekého St. Galenu, jménem Adrian Zingg, mědirytec a malíř, se 

věnoval hlavně krajinomalbě. Byli skoro stejně staří a osud tomu chtěl, že 

se v roce 1766 sešli na nově založené Drážďanské akademii. Začali spolu 

podnikat výlety do okolí. Netrvalo dlouho a objevili oblast skalních měst 

a věží, stolových hor a hlubokých kaňonů a roklí. Adrian se mohl umalovat. 

Sedávali na vyhlídkách a bylo jim krásně teskno – vypadalo to tu skoro 

navlas stejně jako v jejich rodném pohoří Jura. Začali tedy krajině kolem 

magické Pravčické brány říkat Saské Švýcarsko. Název se vžil a přežil 

dodnes. Stejně jako obrazy věrně dokumentující tehdejší podobu kraje. 

Poutník nad mořem mlh 

Dalším milovníkem zdejších skalních scenerií byl ještě významnější umělec, 

jehož obrazy patří dodnes k pokladům světového výtvarného umění – Caspar 

David Friedrich. Byl o čtyřicet let mladší než oba „objevitelé“, i on žil 

a tvořil v Drážďanech a rád bloudil po skalních stezkách a maloval – zase 

trochu jinak než jeho předchůdci. Byl totiž nejvýznamnějším představitelem 

německého romantismu. Snažil se v krajině odkrýt romantická tajemství 

a hledal to, co je „za obrazem“, mystiku a duši krajiny. Jeho obrazy byly do 

jisté míry i filozofickými meditacemi, byly plné symbolů a skrytých významů. 

Ne nadarmo jeho dílo později inspirovalo mnohé symbolisty, surrealisty 

a luministy. Jeho výlety končívaly až hluboko v Čechách, ostatně jedno 

ze světově nejznámějších vyobrazení české 

krajiny pochází právě z jeho štětce a má 

název Česká krajina s Milešovkou. Dívá-li 

se člověk na jeho úchvatná díla, třeba na 

slavného Poutníka nad mořem mlh, chápe 

dokonale malířovo umělecké krédo: „Malíř 

nemá malovat pouze to, co vidí kolem 

sebe, nýbrž také to, co odkrývá sám v sobě. 

Na chvíli slavným 

biologem 

A nevidí-li sám v sobě nic, udělal by lépe, 

kdyby přestal malovat, co vidí před sebou.“ 

Koutek malířů v expozici 

Domu Českého Švýcarska 

Praktické 

informace 

Dům Českého Švýcarska: 

otevřeno denně 9–17 hodin 

(v létě až do 18 hodin, v lednu 

a únoru jen do 16 hodin); 

vstupné: dospělí 40 Kč, 

děti 20 Kč, rodina 80 Kč; 

tel.: +420 412 383 413 

www.ceskesvycarsko.cz 

Dům Českého Švýcarska 

Víte, že... 

... ve stopách Zingga, Graffa, 

Friedricha a mnoha dalších 

tehdejších i pozdějších malířů 

můžete dnes putovat po sto 

dvanáct kilometrů dlouhé 

Malířské stezce – Malerweg, 

která vede po obou 

březích Labe? Začít 

můžete u saského 

městečka Pirna 

a několik dní 

putovat až někam ke 

Hřensku a zase zpátky. 

29


Gastronomie 

Kde se dobře vaří 

Restaurace Fabrika 

Kyjovská terasa 

Za skvělými steaky do továrny 

Odjakživa tu bývala továrna, jen produkty se měnily. 

Děčínská restaurace Fabrika 38 zachovala mnohé 

z historie budovy (dokonce tu narazíte i na echt 

píchačky), proměnila ale někdejší industriální 

prostory ve vlídné a příjemné místo, kde se báječně 

jí. Přes oběd vám tu nabídnou velmi pestrý výběr 

ze čtyř poctivých a kvalitních jídel a večer před vámi 

rozevřou barevnou paletu výborných pokrmů. Základem menu 

a chloubou kuchyně jsou steaková masa. Nenakládají je, naopak, 

co nejčerstvější je kladou na gril a dochucují až po propečení. Ryzí 

chuť takového hanger steaku se smetanovou omáčkou zahuštěnou 

kachními játry nebo rib-eye steaku s marmeládou z červené cibule 

vás určitě nadchne stejně jako mě. Krom toho se můžete oblažit 

výborným a poctivým big burgerem, servírovaným pěkně po americku, 

anebo nesmyslně dobrým maxi řízkem s pařížským brambůrkem – 

připravují ho na sádle, které tu sami škvaří, a v opravdickém trojobalu. 

Anebo raději konfitované jehněčí kolínko se zadělávaným špenátem 

či tataráček z norského lososa, žampióny nadívané modrým sýrem 

či úplnou novinku – mísu voňavých gambas krevet, velkou podle toho, 

kolik jich dokážete oloupat a sníst? Když pak na závěr chlácholíte 

chuťové buňky grilovaným ananasem anebo sušenými švestkami 

marinovanými v armagnaku s karamelovou omáčkou a vanilkovou 

zmrzlinou, nezbývá než uvažovat, jak si to zařídit, aby člověk nepropásl 

některý z gastronomických večerů na dané téma, na které Fabrika zve 

hostující špičky kuchařského kumštu. 

Terasa v rajském údolí 

Až se budete procházet Kyjovským údolím 32 , obdivovat nádherné 

skalní útvary a brouzdat ledovou vodou Křinice a ze zálohy vás 

přepadne loupežník hlad, zajděte si do Kyjovské terasy 39 . Utěšená 

hospůdka vás doslova obejme vlídnou a domáckou atmosférou. 

Začít můžete třeba utopencem v hořčičné omáčce nebo tataráčkem 

z pivního sýra. Máte-li s sebou ratolesti, budou nadšené výběrem 

z pěti dětských jídel včetně krupicové kaše. I vegetariáni zaplesají 

– co kupříkladu pórkové špalíčky v paprikovo-smetanové omáčce? 

Rozhodně byste ale neměli vynechat kuřecí maso na staročeský způsob 

s rozinkami, sušenými švestkami a ořechy ani zvěřinový steak se 

zaručeně domácí šípkovou omáčkou. To, 

že se tu používají výhradně bylinky 

ze zahrádky a v přílohách najdete 

třeba kuskus, nepřekvapí tolik 

jako nabídka bezlepkových 

specialit. Takové houbařovo 

ragú nebo pečený pstruh 

s bylinkovými brambůrky 

nadchnou chuťové buňky – 

a zdaleka nejen ty celiatické. 

30

Gastronomie 


Hostina z darů 

Českého Švýcarska 

V Dolní Chřibské čeká na všechny 

milovníky příjemného prostředí 

a především výborné kuchyně 

Penzion Na Stodolci 40 . Člověk 

si tu připadá jako na farmě – za 

okny pobíhají koně a poníci, 

pasou se ovce a kozy, u dveří se 

Penzion Na Stodolci 

vám o nohy otře vrnící kočka a uvnitř to voní 

dřevem a pohostinností. Všechna jídla jsou výhradně z čerstvých a nadto 

v drtivé většině lokálních surovin. Přátelský personál vám ochotně vypoví, 

z čeho pro vás budou vařit – bio hovězí je z Lipové, domácí knedlíky od 

souseda pana Tolara, brambory a zelenina od pana Růžičky z Polep, kozí 

sýr z farmy za humny a čerstvé ryby sem vozí z nedaleka, pěkně na ledové 

tříšti. Zážitek z jídel připravených z bio masa vás dozajista překvapí – je to 

prostě znát. Třeba jehněčí kolínko pečené na rozmarýnu s česnekem nebo 

naprosto neodolatelná dušená hovězí líčka na červeném víně s kořenovou 

zeleninou a bramborovou kaší (přiznám se, že lepší jsem nikde nejedl). 

A jedeme dále – Tafelspitz – vařená květová špička jako dort, pstruh na 

másle či losos na šafránu, ale také poctivé české bramborové knedlíky 

plněné uzeným či kuřecí roláda s kozím sýrem, už legendární dobroty – 

stodolecké brambory a zdejší tatarák, anebo křehká 

a voňavá vepřová žebra v marinádě z medu 

a černého piva… A co teprve vyhlášené 

domácí kynuté knedlíky s meruňkami 

a domácí lívanečky tří chutí – ty voní tak 

neodolatelně, že je úplně jedno, jak moc jste 

toho zatím snědli. Stodolecké hodování, to je 

oslava přirozené gastronomie z místních zdrojů. 

Ostrov staročeských delikates 

Ostrov u Tisé je úchvatné místo. Kruhová kotlina obklopená skalními městy, 

ráj horolezců a turistů toužících po klidu a kráse, ale také zaslíbené místo 

labužníků. V hotelu Ostrov 41 vsadili na staročeskou kuchyni, ale ne jen 

tak naoko – poctivě a do důsledků. Můžete si tu dát tradiční cibulačku 

zapečenou v listovém těstě, nepochopitelně 

křehké a šťavnaté kachní stehno s bramborovou 

nádivkou z kachních jater a cibulovým zelím, 

tradiční svíčkovou nebo nadýchané medové 

lívance s jablečným kompotem a zakysanou 

smetanou. Šéfkuchař René Tichý dbá na přípravu 

výhradně z čerstvých a převážně lokálních 

surovin. Pokud chcete radu, věřte jídelníčku. Když 

vám tvrdí, že jelení ragú na víně servírované 

s restovanou zeleninou si máte dát s domácími 

bramborovými plackami, udělejte to. Můj 

speciální tip je kachní paštika s jádry pistácií, 

brusinkami a křupavou bagetou, tatarák 

z pravé svíčkové s láskou škrábaný a ochucený, 

pomalu pečená špikovaná kančí kýta na domácí 

šípkové omáčce a vepřová pečeně s houbovým 

kubou a tymiánovou omáčkou. 

Hotel Ostrov 

Tajné tipy 

Jde-li se na výlet, je dobré míti 

vydatnou svačinu. Nemůžete 

udělat líp, než když se vybavíte 

některým ze 150 výrobků 

Varnsdorfských uzenin 42 . 

Proč? Jsou vyhlášené, kvalitní, 

poctivé a nesmírně oblíbené. 

Lovecká, loupežnická nebo 

varnsdorfská klobása, salám 

Tolštýn, voňavé a po ohni 

volající poctivé špekáčky… 

Kupovat můžete buď doslova 

pár metrů od výrobny, ve 

varnsdorfské prodejně ve 

Východní ulici 1360, anebo 

v dobrých masnách po celém 

Šluknovském 

výběžku. 

Že jste 

spíš na 

sladké? Hm, 

tak zase do Varnsdorfu. 

Tentokrát vyhledejte nedaleko 

náměstí cukrárnu Café 

Dlask (anebo její dvojče 

ve šluknovském zámku). 

Pekanový páj s javorovým 

sirupem, kanadský koláč 

z mrkve a ořechů, ďábelsky 

dobrý koláč z černého piva, 

schwarzwaldský dort, 

brownies, ale taky a především 

nejslavnější dobrota – 

gigantický a skrz naskrz poctivý 

větrník (jestli jste jedli lepší, 

dejte vědět), špičky, punčáky, 

laskonky a kokosky, které 

chutnají „jako tenkrát“, 

a navrch zákusky certifikované 

jako regionální výrobky – 

borůvkový řez a dort tety 

Alenky podle prastarého 

rodinného 

receptu. 

31

příroda 

Zima v Českém Švýcarsku 

32 

Praktické 

informace 

Na začátku každé trasy jsou 

parkovací plochy vyznačené 

v mapách. Při plánování 

návratů pamatujte, že v zimě 

se dříve stmívá. Popřípadě se 

vybavte baterkou, čelovkou, 

náhradním oblečením či 

teleskopickými holemi. 

V batohu by neměl chybět 

horký čaj v termosce. Ostatně, 

lok poctivé Děčínské jeřabinky 24 

se také může hodit. 

Brtnické ledopády 

Pravčický důl 

Jenom tak jít spící 

krajinou 

Zima je možná nejpodivnější ze všech ročních období. Krajina poztrácí 

barvy – a že jich na podzim měla, oněmí, zklidní se a zpomalí čas. A člověk 

má vlastně jen tři možnosti – zůstat doma a koukat na to z okna, vyrazit 

za sportem a rozrážet ten klid vlastním tělem anebo se poddat magické 

atmosféře a jen tak jít, brouzdat se černobílým krajem a nádherně klidně 

žasnout. 

Zima s lyžemi i bez nich 

Že se dá v Českém Švýcarsku do sytosti holdovat zimním sportům, už 

z předešlých čísel Zážitků dobře víme – sjezdování na Jedlové, v Horním 

Podluží nebo ráj běžkařů mezi Kytlicemi a Polevskem anebo přízračné 

běžecké trati na temeni Děčínského Sněžníku, to všechno je zaručený 

recept na aktivně strávený den. Tenhle požehnaný kraj je ale doslova rájem 

zimních procházek. 

Kyjovským údolím 43 

Vyrazit ve stopách Křinice, bublající pod občasným příkrovem ledu, 

lehounce klesající zasněženou lesní cestou, nechat se hypnotizovat 

čarodějným lesem, kde jediným pohybem je občasný pád unaveného sněhu 

z větví, sestoupit do Vinného sklepa, kde jen a jen v téhle době rostou 

obrovské ledové krystaly, občas zabočit na některou z přihlížejících cest, 

třeba na tu proti proudu Sýrového potoka, a ohromeně objevit mohutné 

ledopády, vstoupit do překrásné Jeskyně víl a ve svitu svíčky tu proniknout 

do labyrintu průsvitných ledových stalagmitů, a zase jen tak jít a brodit se 

časem…, to všechno je blahodárná odměna za všechen neklid, co jsme si 

ho přes rok užili.

Zima v Českém Švýcarsku 

příroda 

S Gabrielou k Pravčické 

Gabrielina stezka z Mezní Louky k patám Pravčické brány a potom dolů, 

kolem jeskyně Českých bratří až ke Třem pramenům, to už je ovšem trochu 

namáhavější túra. Jenomže nádhera vrstevnicové pěšiny přimykající se 

láskyplně k úchvatným stěnám, které zrovna slyšíte a vidíte erodovat tady 

a teď, výhledy do zachumlaného kraje, nad kterým bdí tajemný Růžovský 

vrch, Fudžijama Českého Švýcarska, a kdesi v dáli podřimují do široka 

rozvalené saské stolové hory a hřeben Děčínského Sněžníku, obrovský 

parník plující bílým mořem sněhu a mlžných cárů, anebo sama královna – 

velebná Pravčická brána jako bábovka hojně zasypaná nebeskou cukřenkou 

či, to když vysvitne slunce, jako diamanty posetá obří tiára třpytící se jen 

a jen nám pro potěchu…, to přece stojí za trochu zpocená záda… 

Po nebeském chodníku 

Bezesporu nejtěžší, i když dost možná nejkrásnější zimní trasou jsou 

ale jetřichovické vyhlídky. Vystoupat kolem Havraní skály na Mariinu 

skálu po nesčetných schodech, to dá opravdu zabrat. A zalehne-li krajinu 

ledový příkrov, je lepší nechat to na jindy. Když je nám ale svatý Petr 

příznivě nakloněn, 

staneme v altánku 

Mariiny vyhlídky 

a pochopíme, že 

opravdu jsou věci, 

které se nedají 

penězi zaplatit. 

Pohled do kraje 

štětinatých lesů, 

vyplazených luk, 

korálkových 

domků až tam, na 

narůžovělý obzor, 

ta neskutečná 

módní přehlídka 

Jetřichovické vyhlídky 

rafinovaných modelů paní Zimy, o tom mi 

není dáno psát – to kdo nezažije, nepochopí. 

A pak dál, po hřebeni k vyhlídce na Vilemínině stěně a kolem Rudolfova 

kamene dolů, exkluzivním přírodovědným filmem, v němž hrajeme hlavní 

roli. Luxus pro labužníky života. 

Za ledovým divadlem 

A samozřejmě nechceme-li si nechat ujít největší zdejší zimní hit, 

vypravíme se z Brtníků na okruh plný ledopádů 44 a staneme 

v pokoře pod majestátní Oponou, skrz sváteční Betlém a kolem 

hřmících Varhan dojdeme až k Velkému sloupu, který jako by podpíral 

samu oblohu, a jsme saturováni až do jara, naplněni po okraj filigránskou 

dokonalostí velkorysého sochaře s mrazivýma rukama. 

Zkrátka a dobře – vypadá to jako docela obyčejné procházky zimní krajinou, 

a ona je to hygiena duše zasmušilé zimním splínem. Vážně – zkuste si to! 

Pravčická brána 

Tajný tip 

Někdy se přihodí, že napadne. 

A lesní cesty, to dá rozum, 

nikdo neprohrne. Má nás to ale 

opravdu odradit od procházky? 

Nemusí. Stačí použít prastarou 

fintu zdejších podloudníků, 

financů, hajných i vesničanů 

– sněžnice. Archaismus? Ale 

kde, dodnes se dají koupit 

ve vybraných prodejnách 

se sportovním vybavením, 

a s nimi pak můžete kráčet jako 

bůh po vodě, jakkoli v tužším 

skupenství. 

33

příroda 

Živly v Českém Švýcarsku 

34 

Krajina, jíž 

vládnou živly. 

Vzduch 

Vzduch je živel východu, úsvitu, jara a dětství. Je povahy mužské, 

dokáže být mírný a tichý, ale také divoký, marnivý, a dokonce vilný. 

Je neuchopitelný, vše pronikající a všudypřítomný. Otiskem vody ve 

vzduchu je mlha, otiskem ohně ve vzduchu je dým, otiskem země ve 

vzduchu je prach. V krajině skal a hlubokých roklí je šťastný a volný. 

Setkání s ním bývají idylou i dramatem, vždycky jsou ale nad jiná 

krásná. 

Stát na samém konci skalního ostrohu, na dohled od Pravčické 

Větrný mlýn na Světlíku 

brány, pod sebou úchvatný Malý Pravčický kužel a jakoby na dosah 

velebnou důstojnost Stříbrných stěn, stát tam, rozpřáhnout ruce 

a doširoka otevřít oči – to je skoro rituální pozvání k setkání se vzduchem. Tisíce nehmotných prstů lehce stisknou celé tělo 

a vzduch se změní ve vánek. Dotek se změní v objetí a vánek ve vítr. A když na sebe vzduch vezme svou nejdivočejší podobu 

a stane se vichrem, nezbude než se vší silou chopit zábradlí a odolávat dechu světa. A všude kolem sklání se příroda před 

silou větru – stromy se uctivě klaní, tráva se plavně tiskne k zemi, obilí se dychtivě vlní, skály tiše a pokorně zvětrávají… 

Na každé vyhlídce, a že jich v tomhle kraji je, je setkání se vzduchem jiné. Pokaždé nás zaskočí odjinud, přinese útržky 

jiných zvuků a především – pokaždé nám ukáže jinou podobu krajiny. Tu přižene duchny těžkých mraků a zatmí obzor, 

aby vzápětí profoukl díru pro ohnivý sluneční paprsek a nechal nasvítit hrdý kužel Růžáku, jindy honí údolím a roklemi 

mléčné chomáče mlhy a nechá nad nimi plout vrcholky kopců a skal, než se mu zlíbí trhnout oponou z mlžných cárů 

a ohromit nás zvlněným obzorem, oceánem lesů, vyplazenými jazyky luk a safírovými nitkami potoků. 

Českosaské Švýcarsko nabízí všechny druhy setkání se vzduchem, se všemi jeho podobami, náladami i rozmary. Je 

úchvatné jít po měkkém mechovém koberci na dně rokle a cítit ledový dech vzduchu a jen o pár okamžiků později se 

přitisknout k prosluněné skále a nechat se sežehnout horkým tetelením. Nedaleké monumenty stolových hor způsobují 

magické stoupavé termické proudění vzduchu, kdy se do hustých copů splétají vzdušné proudy ze všech stran a směrů, 

dokonce až od Severního moře. A všechny ty odstíny a chutě vzduchu – ty slaně vlhké od Baltu, ty ledové ze dna 

roklí, ty sluncem rozžhavené od skalních stěn, ty suché z polí a luk – ty všechny se tu rozmařile prohánějí, připraveny 

vtrhnout do našich neduživých plic, zmocnit se našeho těla a provzdušnit ho zdravím. Vzdušné lázně. Na hřebeni 

Děčínského Sněžníku, v kotlině Ostrova 

u Tisé, na kytlických lukách, na pláních 

u Chřibské a Všemil, v magnetických 

štolách u Jiřetína, na svazích u Vlčí Hory, 

v zadumaném Šluknovsku, v srdci Žitavských 

hor – ve skalami obklopeném Jonsdorfu 

a Lückendorfu, ve hřenských soutěskách 

i v lesích kolem Mezní Louky – a vlastně 

kdekoli v krajině, která je ze všech živlů 

snad nejvíce zaslíbena právě vzduchu. Až 

se tedy budete toulat touhle krajinou ruku 

v ruce s rozmarným větrem, nepřijde vám 

už divné, že právě tady je tolik větrných 

mlýnů. V Janově, na Světlíku, v Růžové, 

v Arnolticích, Huntířově – svého času tu 

bývala jejich síť snad nejhustší z celých Čech, 

neboť tady si lidé zvykli žít s větrem v míru.

Vzduch 

příroda

příroda 

Rudolfův kámen

příroda

DOPRAVA 

Šetrná doprava 

Mezi hory stolové 

na bicyklu kolovém 

38 

Vzhůru dolů! 

Praktické 

informace 

Děčínský Sněžník – Děčín 

(s rozhlednou) 37,5 km 

Děčínský Sněžník – Děčín 

(bez rozhledny) 33,5 km 

Maxičky – Děčín 22,5 km 

Cyklobusy odjíždějí 

z autobusového nádraží 

v Děčíně-Podmoklech. Přeprava 

kol zdarma, omezena na 

16 kol. (Chcete dobrou radu? 

Přijeďte dřív a zamluvte si 

v budově nádraží místo pro 

kola nejpozději půl hodiny 

před odjezdem – nic to nestojí 

a určitě se vejdete!) 

Jízdní řády: 

http://www.dpmdas.cz/ 

Jizdrad/cyklobus.htm 

Českosaské Švýcarsko je hustě a efektně prošito pestrými cyklotrasami. 

Stačí si vybrat. Stojíte-li ale o jeden pořád ještě dosti tajný tip, o výlet, 

který se dá absolvovat i s většími dětmi, o etapu, na které vystoupáte na 

vrchol stolové hory, uvidíte jezera, potoky, budete projíždět hustými lesy, 

roklemi, po asfaltu, trávě i kostkách, ohromí vás výhledy na skalní stěny 

a města a projedete se kaňonem největší české řeky po luxusní cyklostezce 

– pak je porce písmen vytištěná o kousek níž určena především vám. 

Vzhůru na Sněžník! 

Začátek se vám bude obzvláště líbit: startujeme z Děčína a směřujeme 

na vrchol Děčínského Sněžníku 45 . Děs? Vůbec ne – použijeme totiž 

cyklobus, který nás vyveze až do obce Sněžník. Odtud pohodlně dojedeme 

k Hřebenové boudě a máme na výběr – buď vynechat sněžnickou 

rozhlednu a ochudit se o jeden z nejkrásnějších výhledů v zemi, anebo se 

vydrápat ostrým dvoukilometrovým stoupáním až k patě staré kamenné 

dámy. Podívat se z ní je nezapomenutelné v jakémkoli počasí. Od 

Hřebenové boudy nás pak čeká cyklistův sen, dlouhé klesání kolem Vlčího 

jezera, kde se dá v létě velmi romanticky vykoupat, až do obce Maxičky 46. 

(I sem se dá dojet cyklobusem, kdo chce trasu kratší, může začít tady.) 

Lesní silničkou dojedeme po žluté značce až na rozcestí U Buku a sveřepě 

pokračujeme v přímém směru, tentokrát po zelené. Po krátkém stoupání 

se před námi otevře další pohled k nezaplacení – stolová hora Großer 

Zschirnstein (560 m n. m.) se před námi producíruje jako 

modelka a za ní vyskakují další stolové hory a tyčí se skalní 

města Saského Švýcarska. Když se dost vynadíváme, dáme 

pozor, abychom nepřejeli nenápadnou odbočku na lesní cestu 

vinoucí se k České bráně. Tady je dobré sesednout a kola 

vést. U železné závory můžeme promlčet minutu za doby, kdy 

tudy vedla střežená hranice, a jsme v Německu. Snadno 

nacházíme žlutě značenou širokou štěrkovou cestu, 

po které jedeme vstříc utěšené vesničce Schöna 

a užíváme si výhledy na nejmenší stolovou horu 

– poslední zub dávného obra, Zirkelstein 

(385 m n. m.). V Schöně jedeme chvíli po 

silnici a nezapomeneme odbočit k nádraží, 

kterému tu říkají Bahnhof, a prudce klesáme 

po kamenných kostkách, mlčky, abychom 

si jazyk nepřekousli. Ústí kostrbatého 

úseku je snové – labská cyklostezka 47 

s hlaďoučkým asfaltem, na dohled přívoz 

z Schöny do Hřenska. My ale zůstaneme 

na levém břehu a vezeme se úžasných 

dvanáct kilometrů po absolutní 

rovině proti proudu důstojného Labe, 

obklopeni rozeklanými a roztodivně 

erodovanými velikány po obou 

březích.

Šetrná doprava 

DOPRAVA 

Staňte se Neškodičem! 

Jak na to? Vlastně je to dost jednoduché – v první řadě nechte auto doma, 

nebo alespoň tam, kam jste dojeli za noclehem. Oblast Českosaského 

Švýcarska je dostatečně prošpikována nejrůznějšími šetrnými dopravními 

prostředky, takže co neujdete pěšky a neušlapete na kole, můžete 

pohodlně zdolat parníkem, autobusem, vlakem, anebo dokonce tramvají. 

Máme pro vás hned čtyři tipy na šetrný rodinný výlet přímo do srdce 

národního parku. 

Na palubě Poseidonově 

Když v Děčíně nasednete na parník Poseidon, který brázdí Labe směrem 

na Hřensko, ba i do Saska zajíždí, a zase se vrací, užijete si dokonale líný 

a úchvatně klidný pohyb těžkého tělesa nadlehčovaného vodou a budete 

mít ničím nerušený výhled na neustále se proměňující scenerie labského 

kaňonu. Rozhodnete-li se vystoupit ve Hřensku, můžete klidně v plavbě 

pokračovat – v soutěskách Kamenice 14 vás čekají dva úseky pramičkou, 

kterou se jen vezete, pohon zajišťuje bidelník, který ještě ke všemu srší 

vtipem. 

Autobusem, kam se vám zachce 

Turistická linka 434 je jako užovka, která se protáhne mezi skalami 

a zaveze vás doslova pár metrů od největších skvostů národního parku. 

Vyjíždí z Děčína a jede přes Hřensko, Mezní Louku, Vysokou Lípu, 

Jetřichovice 19 , Chřibskou, Doubici a doveze vás až do Krásné Lípy 29 . 

Kdekoli vystoupíte, zmocní se vás rozmařile nádherná příroda a vás může 

hřát pocit, že všichni ti lidé, co vystoupili s vámi, sem nezavlekli exhalace 

svých nablýskaných miláčků – na to stačil jediný výfuk jediného autobusu. 

Komu by se s takovým pocitem nešlapalo líp? 

Vláčkem jako z pohádky 

Není to tak dlouho, co byla tahle nádherná trať podemletá neurvalou rukou 

vody a koleje zoufale žalovaly okolním lesům, že ztratily půdu pod nohama. 

Znalci zaplakali, protože výlet vlakem po téhle trati – hm, to byla záležitost 

skutečných fajnšmekrů. Dnes už je trať zase v nejlepší formě a dvojitá lesklá 

stužka spojující korálky nádražíček nese vagóny plné turistů dychtících 

po neotřelých pohledech z pravidelně se pohupujících oken. Okružní jízda 

nádhernou krajinou po legendární trati 081 může začít. Děčín – nastupovat! 

Příští stanice Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice, 

Mlýny, Kytlice, Jedlová 22 , Chřibská, Rybniště, Krásná 

Lípa, konečná v Rumburku! Kdekoli vystupte a užijte si to. 

Tramvají do skal 

Zdánlivě bizarní, ve skutečnosti jedinečné! 

V Bad Schandau 48 snadno najdete nástupní 

stanice historických žlutých vozů tramvaje, 

které vás odvezou proti proudu říčky Křinice 

až k Lichtenhainskému vodopádu. Na 

slavnou Kuhstall, saskou Pravčickou bránu, je 

to odtud dva kiláčky. Pohádka… 

Praktické 

informace 

Cyklobus Děčínský Sněžník 

a Maxičky 

Odjezd z autobusového nádraží 

v Děčíně 

Směr 

odjezd 

Sněžník 9:32 

Maxičky 11:25 


Odjezdy z konečných stanic 


Maxičky 12:00 


Ceník Sněžník Maxičky 

Dospělá osoba 30 Kč 15 Kč 

Děti do 15 let 15 Kč 7 Kč 

Cyklobusy jezdí od 31. 3. 2012 do 

28. 10. 2012 každou sobotu, neděli 

a ve svátek. Cyklobus odjíždí 

z autobusového nádraží v Děčíně ze 

stanoviště č. 1. Nakládka a vykládka 

kol jen v počáteční a cílové stanici. 

Kola se přepravují zdarma. 

Turistický autobus (linka 434) 

je v provozu 7. 4. – 30. 9. 2012. 

V měsících dubnu, květnu, 

červnu a září jede v sobotu, 

v neděli a o svátcích. V červenci 

a srpnu denně. 

Odjezd z autobusového nádr. 

Děčín, směr Krásná Lípa 

8:05 / 10:05 / 14:05 / 16:05 

Odjezd z Krásné Lípy, směr Děčín 

7:59 / 9:59 / 13:59 / 15:59 

Kompletní jízdní řády a ceník 

jízdného na www.dpmdas.cz 

Výletní loď Poseidon 

Odjezd z Děčína směr Hřensko každý 

den (po–ne) vždy v 9:30 od můstku 

pod děčínským zámkem. Plavby až 

do Bad Schandau vždy ve středu, 

pátek a neděli. Letošní novinkou 

jsou daleké plavby do nedalekých 

historických Drážďan, přezdívaných 

„Florencie na Labi“. Lodní provoz 

v měsících dubnu až září. Kompletní 

jízdní řády a ceny jízdného 

na www.labskaplavebni.cz. 

Více na www.ceskesvycarsko.cz/ 

doprava/ 

39

KALENDÁŘ AKCÍ 

Starostové, na co byste pozvali návštěvníky Českého Švýcarska do vaší obce? 

40 

www.ceska-kamenice.cz 

koncem dubna – Sportovní den ve sportovní hale 

obnovené po povodních 

červen – Dětský den + 12. ročník Mezinárodního 

hudebního festivalu (big bandy, dechové 

orchestry, mažoretky) 

září – Městské slavnosti a Mariánská pouť 

Tradiční cyklistické závody pod hlavičkou Pekla 

severu. 

www.mmdecin.cz 

Po tři květnové víkendy Městské slavnosti Děčín 

– hudební festival, historický trh májový a další 

kulturní i sportovní akce. 

Podrobnější kalendář akcí bude prezentován na 

společném turistickém portálu obcí Děčínska 

www.turistika.mmdecin.cz. 

www.dolnipoustevna.cz 

12. 5. – 36. ročník oblíbeného mezinárodního 

turistického pochodu „Severní stopou“ (pořádá 

místní Klub českých turistů Dolní Poustevna) 

21.–23. 9. – 14. ročník Mezinárodního 

loutkového festivalu 

www.doubice.cz 

Doporučujeme sledovat webové stránky 

www.doubice.cz, kde zájemci najdou 

nejčerstvější informace o mnohých akcích v obci. 

www.hrensko.cz 

21. dubna – Janovský trhák – amatérská 

cyklistická časovka do vrchu z Hřenska pro 

všechny věkové kategorie 

www.chribska.cz 

Od května do září Chřibské kulturní léto – pestrý 

program koncertů, výstav a dalších kulturních 

akcí; program na www.chribska.cz 

www.janovuhrenska.cz 

21. 4. – Janovský trhák – tradiční amatérská 

cyklistická časovka do vrchu pro cyklisty všech 

věkových kategorií 

koncem června – přejezd přes mlýnský rybník 

na kole po prkně, spojený s koncertem 

dechových orchestrů a vystoupením mažoretek 

25. 8. – turnaj v petanku o putovní pohár 

starosty Janova 

www.obec-jetrichovice.cz 

Tradičními akcemi jsou Country Všemily, 

Slunovrat Jetřichovice, taneční zábavy 

v restauraci Praha, koupání v přírodním 

koupališti v Campu Jetřichovice anebo v hotelu 

Bellevue... 

www.jiretin.cz 

Turnaje v letním sportovním areálu (kopaná, 

tenis, beach volejbal) 

25.–26. 5. – Tolštejnské slavnosti 

15. 12. – Svatojiřetínský advent – předvánoční 

akce na místní faře 

Martin Hruška 

František Pelant 

Miroslav Jemelka 

Martin Schulz 

Jan Machač 

František Zachula 

Jaroslav Fišer 

Josef Zoser 

Česká Kamenice – Nejatraktivnější a nejnavštěvovanější je určitě i ve světě 

známá poutní kaple Panny Marie. Nádherný je i kostel sv. Jakuba Většího s nově 

zrekonstruovaným interiérem a vyhlídkovou věží, která poskytuje krásný rozhled 

po celé městské památkové rezervaci. Velmi významná je i zřícenina Kamenického 

hradu na Zámeckém vrchu s dřevěnou rozhlednou – máme v plánu vybudovat sem 

pěší stezky a obnovit tu občerstvení. Okolí České Kamenice, „brány do Českého 

Švýcarska“, je známé krásnými turistickými terény pro pěší i cyklisty. 

Děčín – Pro Děčín jsou typické scenerie kaňonu řeky Labe. Výhledy na ně – třeba 

z paluby výletní lodi, z oken děčínského zámku či vyhlídkové restaurace na 

Pastýřské stěně – jsou nezapomenutelné. Další chloubou města je zoologická 

zahrada. Děčínsko jako celek má rozmanitou a malebnou krajinu, pestrou 

lidovou architekturu, atraktivní kulturní stánky, nevšední historii, kvalitní 

regionální produkty, tradici. Nechte se inspirovat k návštěvě našeho krásného 

města i celého Děčínska, srdečně vás k ní zvu. 

Dolní Poustevna – Jednoznačně do nově zrekonstruovaného kostelíčka, 

který sedm desítek let čekal na své dokončení a nám se ho podařilo v roce 

2009 zachránit pomocí finanční dotace z ROP Severozápad. Dnes je Centrum 

setkávání chloubou obce a slouží místním občanům ke kulturním, společenským 

i vzdělávacím akcím. Dále pak na více než dvě desítky drobných sakrálních 

památek, které se nám z větší části podařilo opravit, a zachovat je tak pro další 

generace. 

Doubice – Do mozkových lázní Doubice zvu kohokoli a kdykoli kvůli 

jedinečné kombinaci krás přírody, zachovalé tradiční roztroušené zástavby, 

čistého povětří a kypícího společenského života. Vede odtud mnoho nádherných 

tras do celého Českého Švýcarska a navíc – u nás se už tradičně i dobře najíte! 

Hřensko – Hřensko je jedinečné svou polohou – obec je zasazena do úzkého 

kaňonu Kamenice a je obklopena hradbou vysokých skal. Díky nízkým teplotám 

mezi skalami se tu daří horským rostlinám, což je při nevelké nadmořské výšce 

Hřenska nevídaná rarita. Hřensko je ale především ideálním východiskem 

k Pravčické bráně, největšímu klenotu Českého Švýcarska. Úchvatné soutěsky 

– Edmundova i Divoká – jsou opět plně v provozu, rádi vás jimi provezeme na 

lodičkách. 

Chřibská – Malebné městečko v srdci Českého Švýcarska má mnoho důvodů 

k návštěvě. Rok od roku je populárnější Muzeum Tadeáše Haenkeho, slavného 

rodáka, objevitele viktorie královské, krásné jsou toulky uličkami Chřibské mezi 

podstávkovými domy, romantický výlet na Chřibský hrádek, příjemné koupání 

v přírodním koupališti – a když už je turista krásami unaven, obecní restaurace 

v novogotické radnici je vysloveně pohostinná... 

Janov – Janov je oáza klidu na dohled od Pravčické brány, je to atraktivní 

výchozí bod výletů do národního parku České Švýcarsko. Dá se tu báječně 

odpočívat v několika pohodlných penzionech, hrát golf na hřišti s nejkrásnějším 

okolím v Česku – a uplatní se tu i začátečníci, jezdit na kole nebo se toulat pěšky. 

Prostě odpočinek v nádherných kulisách – a přesně takový, jaký chcete. Do Saska 

je to kousek, všechny turistické klenoty oblasti jsou na dosah... 

Jetřichovice – Jetřichovice jsou jednou z nejatraktivnějších oblastí Českého 

Švýcarska a nejkrásnější je jen tak se toulat okolím. Jetřichovické vyhlídky 

jsou proslulé, nedaleká Trpasličí jeskyně nadchne nejen děti barevnými reliéfy 

trpaslíků, původní hájovna v alpském stylu Tokáň je východiskem k nádherným 

výletům do skal, loupežnický hrádek Šaunštejn opředený pověstmi 

– v Jetřichovicích se turista prostě nesplete. 

Jiřetín pod Jedlovou – Kromě nádherné přírody můžete v obci zhlédnout hned 

několik turisticky zajímavých míst: kostel Nejsvětější Trojice z roku 1612 na 

náměstí, za ním stojící objekt fary z roku 1756 (s malým muzeem věnovaným 

dolování), rozsáhlou rokokovou křížovou cestu postavenou v 18. století. Krásný 

je výlet na Jedlovou s rozhlednou, restaurací, lanovým centrem a půjčovnou 

horských koloběžek, anebo ke zřícenině hradu Tolštejn s celoročeně otevřenou 

restaurací. Nevynechte prohlídku štoly bývalých stříbrných dolů.

KALENDÁŘ AKCÍ 

Krásná Lípa – Pozval bych všechny na výlet do krásné krajiny Labských pískovců 

a Lužických hor, do údolí říčky Křinice v Kyjově, na Köglerovu naučnou stezku 

Krásnolipskem a rozhlednu na Vlčí hoře. Krásné jsou výlety za hranice – do 

Žitavských hor a Horní Lužice i do Saského Švýcarska. V Krásné Lípě samotné 

je to Dům Českého Švýcarska – kromě interaktivní expozice je tu i informační 

středisko o našem turistickém regionu a jeho okolí, dále velký sportovní areál 

a objekt Továrna (sauna, fitness) a akce v kulturním domě. 

Kytlice – Původně středověké sklářské huti dominuje kostel sv. Antonína 

Paduánského s přilehlým hřbitovem s dodnes dochovanými náhrobky 

významných osobností. Lákadlem je i lesní rybník s kytlickým vodníkem 

Leopoldem Šmidrkalem, mlýnský vodopád, perfektně uchovávané poklady lidové 

architektury, lesní divadlo vybudované v pískovcových masivech uprostřed 

borovicového lesa a na podzim spousty hub! 

Lipová – Lipová je jednou z mála obcí, kde nejsou prakticky žádné stavby, 

které by narušovaly oázu venkovského klidu. V malebné přírodě je rozloženo 

mnoho nově opravených rybníků. V současné době probíhá příkladná 

sanace podstávkového domu ve středu obce (informační centrum, muzeum 

podstávkových domů), který bude pro veřejnost otevřen v roce 2012. Dále je 

potřeba zmínit zámek a jeho okolí, které je opravdu nádherné. To jsou všechno 

věci, proč byste měli naši malebnou obec navštívit. 

Mikulášovice – Naše městečko má řadu lákadel. Přímo ve městě je to kostel 

sv. Mikuláše, potom přírodní koupaliště s přilehlým sportovním areálem, 

nejsevernější rozhledna v Čechách – Tanečnice, tyčící se na kopci nad městem, 

areál na Tomášově, trojboká kaple, opravené drobné sakrální památky… 

Mikulášovice jsou také ideálním výchozím bodem pro výlety do obou národních 

parků, českého i saského. Doporučit můžu i výlet na dřevěnou rozhlednu 

Weifberg nebo do dinosauřího parku v blízkém Sebnitzu. 

Rumburk – Určitě do celoročně přístupné Lorety s ambitem s pozoruhodnou 

Svatou chýší a raritními Svatými schody, na rozhlednu Dymník s naučnou 

stezkou, do památkové rezervace s osmnácti podstávkovými domy tkalců 

z 18. století anebo k procházce po městě s klenoty moderní i barokní 

architektury – třeba nádherným raně barokním sloupem Nejsvětější Trojice 

z roku 1681, do některého z našich čtyř kostelů, na mosty se sochami, na 

křížovou cestu na Strážném vrchu, do sanatoria ve Frankensteinu… 

Růžová – Pozvala bych návštěvníky na procházku po naučné stezce Dědictví po 

obci i okolí, která je věnována historii, flóře i fauně, do kostela sv. Petra a Pavla, 

na Růžovský vrch anebo na výpravu k nedaleké romantické zřícenině Dolského 

mlýna. Neměli by si nechat ujít ani návštěvu originální rukodělné Mydlárny 

Rubens nebo vyhlídku z Pastevního vrchu. 

Staré Křečany – Obec zapadá do půvabné krajiny především hojným zastoupením 

lidové architektury v podobě podstávkových domů. Přímo v Křečanech je 

pozoruhodný pozdně barokní kostel sv. Jana z Nepomuku, krásný je výlet 

k pramenům Mandavy. V Kopci a Brtníkách najde turista okouzlující členité 

partie skalních a lesních komplexů, v zimě a na jaře fantastické Brtnické 

ledopády. Brtníky i Křečany nabízejí i zajímavé křížové cesty, Valdek zase 

křehkou kapli Andělů strážných obklopenou lesy... 

Šluknov – Určitě do pozdně renesančního šluknovského zámku s expozicí 

a regionálním informačním střediskem, do zámeckého parku, na křížovou cestu 

s Getsemanskou zahradou a pozoruhodnými stavbami, do arboreta a na naučnou 

stezku v Kunraticích, k patnácti úžasným památným stromům, třeba k Javorové 

bráně v Rožanech, na podstávkové tkalcovské domky, architektonické památky 

města anebo na nádherné cyklostezky, které se klikatí okolím města. 

Varnsdorf – Třeba na dominantu města, rozhlednu na vrchu Hrádek s kruhovým 

rozhledem na města Varnsdorf a Seifhennersdorf a Lužické hory. Samotné město 

nabídne procházky s poznáváním městské i tradiční lidové architektury, která je 

zastoupena podstávkovými domy, typickými pro zdejší region. Nezaměnitelnou 

součástí naší krajiny jsou drobné sakrální památky. Přírodovědně založené 

návštěvníky zaujme jedinečnost chráněných stromů. Pozoruhodný je i barokní 

kostel sv. Petra a Pavla anebo starokatolický kostel Proměnění Páně. 

Zbyněk Linhart 

Josef Janouškovec 

Pavel Svoboda 

Miluše Trojanová 

Jaroslav Sykáček 

Helena Křížková 

František Moravec 

Eva Džumanová 

Martin Louka 

www.krasnalipa.cz 

8.–10. 6. – VI. ročník Mezinárodního folklorního 

festivalu (jediný v Ústeckém kraji) 

5.–8. 7. – 25. ročník Mezinárodního etapového 

cyklistického závodu žen O pohár Českého Švýcarska 

10.–12. 8. – Turistický pochod skalními hrádky 

Labských pískovců 

1. 9. – Den Českého Švýcarska – sraz motocyklů 

Čechie-Böhmerland, Parkmaraton, doprovodné 

akce, večerní koncert 

www.obec-kytlice.cz 

květen–září – představení v Lesním divadle 

červen – Antonínská pouť a jarmark + Pohádkový les 

www.lipova.cz 

Lipovský dřevák – dřevosochání 

tradiční Lipovský jarmark a trh starých řemesel 

setkání rodáků 

www.mikulasovice.cz 

duben a květen – průvod velikonočních jezdců, 

pomlázková zábava, Retro 1. máj, Nožířské slavnosti 

červen a červenec – mistrovství ČR v turistickém 

závodě, Zahradní slavnost v MŠ – loučení se 

školáky, Petkyjáda na koupališti 

září – loučení s létem na koupališti 

listopad a prosinec – koncert ve Slovanském 

domě, Mikulášovický advent 

www.rumburk.cz 

18. 5. – Loretánská noc 

červenec – Tour de Feminin o Cenu Českého Švýcarska 

24.–25. 8. – Slavnosti města Rumburk 

25. 8. – S veteránem severem – přehlídka 

historických vozidel 

září – Loretánské slavnosti 

listopad–prosinec – výstava betlémů v Muzeu Rumburk 

www.obec-ruzova.cz 

květen–červen – indiánská vesnička Březová 

s programem pro děti 

červenec–srpen – Dveře umění dokořán – 

pravidelná letní výstava malířského umění 

říjen – 300 let svěcení kostela sv. Petra a Pavla 

www.krecany.cz 

14. 7. – Starokřečanské slavnosti – zábavný 

program pro děti, koncert v kostele, taneční zábava 

www.mesto-sluknov.cz 

prestižní výstavy ve šluknovském zámku: 

únor–duben – Příběhy a kresby dětí 

z terezínského ghetta; březen–duben 

– Arabela, unikátní výstava kostýmů a rekvizit 

z televizního seriálu 

29.–30. 6. – Zámecké slavnosti 

www.varnsdorf.cz 

20. 4. – Jazzový pátek – 13. ročník 

muzicírování v pivovaru Kocour 

30. 4. – Rampušačka odchází 

květen – Na Hrádek po stopách poustevníka 

Vernara (turistický sraz) 

7.–10. 6. – celostátní přehlídka dětských 

souborů scénického tance Tanambourrée 2012 

24. 6. – Výroční koncert Varnsdorfské filharmonie 

23. 12. – vánoční jarmark 

41

1 2 3 4 

26 

A 

Severní 

4 

B 

35 

Národní park 

Saské Švýcarsko 

23 

C 

48 

17 


Saské Švýcarsko 

Kirnitzsch 

18 

14 

15 

Mezn 

Louka 

D 

16 

6 

19 

24 

47 

46 

Maxiãky 

E 

41 

Ostrov 

45 

Tisá 

13 

38 

ráÏìany 

Libouchec 

D8 

F 

Ústí nad Labem 

20 km 

Fra 

nad

5 6 7 8 

Kleinwelka 

25 

12 

34 

5 

Brtníky 

44 

8 

7 

Jonsdorf 

15 km 

Křinice 

43 

39 

Kyjov 

1 

37 

33 

Křinice 

42 

í 

21 

10 


České Švýcarsko 

9 

20 

22 

31 

32 

40 

3 

29 

28 

36 

27 

11 

2 

30 

nti‰kov 

Plouãnicí

Legenda 

Informační 

střediska 

Dům Českého Švýcarska 

Informační středisko a expozice 

Českého Švýcarska 

Křinické nám. 10, 407 46 Krásná Lípa 

Tel.: +420 412 383 413 

Na Tokání – Saula* 

Dolní Chřibská 284, 407 44 Dolní Chřibská 

Tel.: +420 412 384 031 

Jetřichovice* 

407 16 Jetřichovice (u autobusové zastávky) 

Tel.: +420 777 819 916 

Hřensko (budova OÚ) 

Hřensko 82, 407 17 

Tel.: +420 412 554 286 


Hřensko 82 (areál Pravčické brány) 

Tel.: +420 412 554 286 

Česká Kamenice 

nám. Míru 73, 407 21 Česká Kamenice 

Tel.: +420 412 582 600 

Mikulášovice 

Mikulášovice 1007, 407 79 Mikulášovice 

Tel.: +420 412 394 114 

Děčín 

Zámek Děčín, Dlouhá jízda 1254, 405 01 Děčín 1 

Tel.: +420 412 518 905 

Šluknov (budova zámku) 

Zámecká 642, 407 77 Šluknov 

Tel.: +420 412 332 711 

Tisá* 

(budova obecního úřadu) 

Tisá č. p. 205, 403 36 Tisá 

Tel.: +420 475 222 440 

* otevřeno pouze v letní sezóně 

(duben–říjen) 

Informační střediska 

v Saském Švýcarsku 

Bad Schandau 

Dům Národního parku Saské Švýcarsko 

(NationalparkZentrum) 

Dresdner Str. 2 B, D-01814 Bad Schandau 

Tel.: +49(0)35022 90030 

Königstein 

(Haus des Gastes Königstein) 

Schreiberberg 2, D-01824 Königstein 

Tel.: +49(0)35021 64607 

Pirna 

(TouristService im Canaletto-Haus) 

Am Markt 1/2, D-01796 Pirna 

Tel.: +49(0)3501 46570 

č. Místo str. 

1 Köglerův kříž 7 C7 

2 Bratrský oltář 7 E6 

3 Kamenná kaple 7 D6 

4 Centrum setkávání - kostelík 7 B4 

5 Mikulášovice 7 B5 

6 Janov 7 D4 

7 Staré Křečany 7 B6 

8 Vlčí Hora 7 C6 

9 Jetřichovice 7 D5 

10 Dolský mlýn 8 D5 

11 Zřícenina hradu Tolštejn 10 D8 

12 Šluknovský zámek 11 A6 

13 Děčínský zámek 13 E3 

14 Soutěsky Hřensko 15 D4 

15 Pravčická brána 15 D4 

16 Golf Janov 15 D4 

17 Bad Schandau 15 C2 

18 Hřensko 15 D3 

19 Pastevní vrch 18 D4 

20 Jetřichovické skály 19 D5 

21 Šaunštejn 19 D5 

22 Křížový vrch 19 D6 

23 Bastei 19 B1 

24 Kamenická stráň 19 D4 

25 Lipová 20 A5 

č. Místo str. 

26 Hraniční kámen (Severní) 21 A4 

27 Jiřetín pod Jedlovou 22 D7 

28 Jedlová 22 D7 

29 Horní Podluží 23 D7 

30 Kytlice 23 E7 

31 Na Tokání 23 D6 

32 Doubice 23 C6 

33 Krásná Lípa (sportareál) 23 C7 

34 Skloluxus Mikulášovice 25 B5 

35 Dorf Wehlen 25 B1 

36 Štola sv. Jana Evangelisty 26 D7 

37 Dům Českého Švýcarska 29 C7 

38 Restaurace Fabrika 30 E3 

39 Penzion Kyjovská terasa 30 C6 

40 Penzion Na Stodolci 31 D6 

41 Hotel Ostrov 31 E1 

42 Varnsdorfské uzeniny 

a Café Dlask 31 C8 

43 Kyjovské údolí 32 C6 

44 Brtnické ledopády 33 C6 

45 Děčínský Sněžník 38 E2 

46 Maxičky 38 E3 

47 Labská cyklostezka 38 D3 

48 Bad Schandau 

– stanice tramvaje 39 C2

Podstávkový dům v Kamenické Stráni


Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko 

Křinické nám. 1161/10, 407 46 Krásná Lípa 

Telefon: +420 412 383 000 

E-mail: ops@ceskesvycarsko.cz 

www.ceskesvycarsko.cz 

Vydavatel: České Švýcarsko, o. p. s., Krásná Lípa 2011 

Autor textů: Rostislav Křivánek 

Fotografie: Václav Sojka 

Další fotografie: Tomáš John, Z. Patzelt, J. Laštůvka, archiv Českého Švýcarska, o. p. s. 

Produkce a konzultace: NOESIS s.r.o. 

Grafické zpracování a tisk: NOESIS s.r.o. 

Neprodejné 

ISBN: 978-80-87248-19-5 

Obecně prospěšnou společnost České Švýcarsko podporují: 

Zakladatelé obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko:

StÃ¡hnÄte v PDF - ÄeskÃ© Å vÃ½carsko

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

StÃ¡hnÄte v PDF - ÄeskÃ© Å vÃ½carsko