POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Solventnost: teorie a praxe
5. Ocenění reálnou hodnotou
Reálná hodnota FV (férová hodnota, fair value) je přístup k účetnímu oceňování aktiv a pasiv, který se začíná
prosazovat v rámci moderních účetních postupů nejen v pojišťovnictví (viz IAS a IFRS). FV je obecně defi nována
jako částka, za kterou by mohlo být v transakci mezi znalými a ochotnými stranami za obvyklých podmínek
směněno aktivum nebo vyrovnán závazek. Přitom při aplikacích v pojistném sektoru je zde důležité zaměřit se
na oceňování pojistných závazků, pro které na rozdíl od aktiv většinou neexistuje likvidní trh.
Jako charakteristické rysy tohoto přístupu lze především uvést:
– provádí se projekce budoucích fi nančních toků;
– tyto projekce jsou založeny na nejlepších odhadech (best estimate) potřebných výpočetních podkladů
upravených konzervativním způsobem o riziko a neurčitost (tzv. přirážka za riziko, market value margin MVM);
– diskontování fi nančních toků pro výpočet jejich současné hodnoty se provádí pomocí bezrizikové úrokové
míry r f
(risk free rate);
– FV je schopna zohlednit hodnotu vložených opcí (embedded options) a garancí v pojistných smlouvách (např.
pomocí stochastických defl átorů).
Stěžejním problémem při takovém účetním oceňování je při neexistenci aktivního trhu samozřejmě adekvátní
nastavení přirážky za riziko MVM. Jeden z „objektivních“ postupů pro stanovení MVM byl navržen
v AAA (2002). Především je nutné určit míru růstu r L
pro pojistné závazky L (zatím vše na roční bázi). Jestliže r E
je požadovaná čistá míra růstu vlastního kapitálu (equity) E = A – L (někdy se také r E
považuje za cenu kapitálu)
po zdanění daňovou sazbou t a r A
je odhadovaná míra růstu aktiv A, pak z defi niční rovnosti
(poslední člen představuje příslušnou daň s daňovou kvótou t) dostaneme
(19)
50