POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

s jakou kryje pojistitel na straně aktiv své závazky. Proto také aktiva tvořící solvenční marži by měla být přiměřeně
kvalitní a jejich relativní objem by měl mimo jiné záviset na časovém horizontu likvidace závazků pojistitele,
kdy jedním extrémem je přístup, který vychází z představy okamžitého splacení všech závazků pojistitele a je
označován jako run-off, zatímco opačný extrém dovoluje splacení závazků pojistitele až v okamžiku jejich
skutečně nasmlouvané splatnosti a je označován jako going-concern (nejčastějším časovým horizontem však
v souladu s účetními postupy bývá jeden účetní rok).
Přesněji je možné solvenční schéma diskutované v rámci Solvency II popsat následujícím obecným způsobem (viz
Sandström (2006)):
1. Vychází se z nejlepšího odhadu závazků pojistitele. Tomu by měla odpovídat výše pojistitelových technických
rezerv TP (technical provisions) vytvářených jak v životním, tak v neživotním pojištění (skutečnost, že technické
rezervy jsou ve skutečnosti účetně nastaveny ve výši reálné hodnoty (fair value), je jiný problem diskutovaný
v odstavci 5).
2. Závazky z bodu (1) jsou pokryty částí aktiv s nejlepším odhadem jejich objemu ve výši TP.
3. Aktiva a pasiva z bodu (1) a (2) ovšem podléhají riziku, které je kvantifi kovatelné pomocí vhodné míry rizika.
V případě, že kapitalizované riziko (risk charges) má pravděpodobnostní rozdělení odhadnutelného tvaru
(normální, zešikmené doprava apod.) , lze použít přístupy typu VaR nebo TVaR, což jsou v podstatě vhodné
kvantily takového rozdělení (viz dál).
4. Pomocí míry rizika z bodu (4) se nastaví dvě různé úrovně solventnosti ve formě tzv. kapitálových požadavků:
– solvenční kapitálové požadavky SCR (Solvency Capital Requirement): představují horní úroveň solventnosti
(zhruba odpovídají postačující míře solventnosti ze současného solvenčního režimu Solvency I); dříve se také
používalo označení TCR (Target Capital Requirement);
– minimální kapitálové požadavky MCR (Minimum Capital Requirement): představují dolní úroveň solventnosti
(zhruba odpovídají minimální míře solventnosti ze současného solvenčního režimu Solvency I).
Tyto kapitálové požadavky je nutné na aktivní straně pokrýt vhodnými (volnými) aktivy (viz výše) doplňujícími
aktiva z bodu (2). Celkově se pak mluví o solvenční kapitálové úrovni (Solvency Capital Level: TP+SCR)
a minimální kapitálové úrovni (Minimum Capital Level: TP+MCR).
Solvenční kapitálová úroveň je „měkká“ úroveň kapitálových požadavků a je chápána jako úroveň pro korekce
v režimu going-concern. Při poklesu solventnosti pod tuto úroveň dozorový orgán ještě většinou neomezuje
management společnosti. Je však nutné zdůraznit, že na rozdíl od dosavadního systému Solvency I nebude
případný pokles pod tuto úroveň nic neobvyklého. Naproti tomu minimální kapitálová úroveň je již úroveň
absolutně nejnižší konstruovaná s cílem vymezit hladinu, pod kterou dozor převezme řízení společnosti.
Orientačně může být MCR = 0,35SCR, jako je tomu nyní v americkém rizikově váženém přístupu.
41