POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

• princip 6: citlivost k rizikům (sensitivity to risk);
• princip 7: řídící úroveň (control level, viz speciální směrnici 6 vydanou IAIS: „dozor musí nastavit řídící úroveň
(resp. úrovně), aby mohl zahájit příslušnou intervenci, jakmile momentální solventnost klesne pod tuto úroveň;
úroveň musí být nastavena dostatečně vysoko, aby intervence byla možná již v počátečním stádiu“);
• princip 8: minimální kapitál (minimum capital);
• princip 9: defi nice kapitálu;
• princip 10: řízení rizika („vykazování solventnosti musí být doplněno systémy řízení rizika“);
• princip 11: zohlednění zajištění (allowance for reinsurance: „pokud se aplikuje zajištění, je nutné zohlednit
efektivitu příslušného přenosu rizik a úvěrovou spolehlivost zajistitele“);
• princip 12: zveřejňování (disclosure);
• princip 13: výkaz solventnosti (solvency assessment);
• princip 14: skupinové efekty (double gearing: „oceňování solventnosti musí zohlednit efekty vyplývající z účasti
pojistitele ve skupině, jako je např. skupinová podpora, diverzifi kační efekt aj.“).
2.4. Aktuárské aktivity v rámci Solvency II
Kromě spolupráce s IASB např. v rámci aktuárských principů a metod pro stanovení technických rezerv vznikla
v rámci IAA pracovní skupina (Insurer Solvency Assessment Working Party označovaná operativně jako WP),
která se výhradně zabývala aktuárskou problematikou v rámci Solvency II a shrnula své závěry do tzv. „modré
knihy“ IAA (2004). Jako příklad klíčových závěrů, které jsou podrobně rozvinuty v této zprávě, uveďme:
• WP souhlasí s třípilířovým uspořádáním Solvency II analogicky jako v Basel II; tato podobnost mimo jiné
přispěje k užší spolupráci (např. na půdě dozoru) mezi fi nančním a pojistným sektorem.
• WP zastává názor, že adekvátní ocenění pojistitelovy fi nanční síly pro solvenční účely musí vycházet z celé
rozvahy (full balance sheet), totiž z realistických hodnot jak na aktivní, tak na pasivní straně rozvahy (včetně
konzistentního zacházení s oběma stranami rozvahy, aniž by docházelo ke generování skrytých přebytků či
defi citů).
• Kapitálové požadavky samy o sobě nezaručí ideální solventnost. Příliš konzervativní požadavky mohou
naopak odradit od investování do pojistného sektoru. WP také oceňuje roli ratingových agentur při praktickém
oceňování rizik.
• S předchozím bodem souvisí důležitost správného nastavení (pravděpodobnostní) spolehlivosti solvenčního
ocenění, tj. nastavení správného stupně solvenční ochrany. Přitom tato spolehlivost úzce souvisí s časovým
horizontem: rozumným časovým horizontem pro ocenění momentální solvenčni pozice pojistitele je jeden
rok s vysokou spolehlivostí (např. 99 %) splnění všech závazků v rámci tohoto horizontu. Pro závazky
zbývající na konci ročního horizontu (tj. pro stanovení jejich počáteční hodnoty na konci roku) je pragmatické
na pracovat na počátku roku s umírněnějšími spolehlivostmi (např. 75 %).
37