POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Solventnost: teorie a praxe
• kde r j
je riziková váha příslušející j-tému aktivu v objemu A j
(stejným způsobem má být nastaven výpočet i pro
úvěrové riziko v rámci Solvency II). Při použití vnitřních modelů jsou ovšem vzorce typu (1) nahrazeny jinými
způsoby výpočtu (obvykle založenými na principu hodnoty v riziku VaR či analogické míry rizika).
• Pilíř II: Pravidla pro dohled (supervisory review process): Druhý pilíř se týká regulace dohledu nad bankami
a vnitřního řízení rizik v bankách. Pravidla by měla přispět k tomu, aby uvedené činosti bylo možné považovat
za obezřetné či diktované opatrností (prudential).
• Pilíř III: Tržní disciplina (market discipline): Třetí pilíř se týká především transparentnosti v činnosti bank (tj.
požadavků na zveřejňování dokumentů, dodržování principů hospodářské soutěže apod.), aby účastnící trhu
byli schopni vyhodnotit klíčové informace o bankách (jejich rizikovém profi lu, úrovni kapitalizace apod.).
2.2. Nové účetní zásady
V roce 1997 byl v IASB (v té době ještě IASC) odstartován projekt na vytvoření mezinárodních účetních
standardů IAS pro pojistný sektor. Podle očekávání by pojistné účetní standardy měly být jako v případě
fi nančních instrumentů založeny na principu reálné hodnoty FV (férová hodnota, fair value). Především by ale měly
být předpokladem pro to, aby zavedení nového účetního systému v pojišťovnictví představovalo vyšší kvalitu než
pouhá nová opatření technického charakteru, a měly by vést k hlubokým změnám v postupech, jakými pojistný
průmysl provádí a reportuje pojistný obchod. Důležitým dokumentem v tomto směru byly především standardy
IFRS 4 pro pojistné smlouvy (viz IASB (2004)).
2.3. Aktivity dozorových orgánů v rámci Solvency II
Solvency II samozřejmě stojí v centru pozornosti dozorových orgánů a jejich profesních institucí, které v tomto
směru vyvíjí množství aktivit. Dozorová asociace IAIS postupně publikovala řadu standardů a směrnic (viz např.
IAIS (2003b)), které mohou být shrnuty do základních principů (core principles) a týkají se následujících témat
(u některých principů shrneme pro představu jejich hlavní zásady):
• princip 1: technické rezervy („technické rezervy musí být adekvátní, spolehlivé a objektivní a musí umožnit
srovnání mezi pojistiteli“);
• princip 2: jiná pasiva;
• princip 3: aktiva („aktiva musí být přiměřená, dostatečně realizovatelná a objektivně oceněná; musí umožnit
zohlednit takové skutečnosti, jako je riziko koncentrace, tržní riziko, úvěrové riziko, likvidní riziko a riziko
likvidační hodnoty“);
• princip 4: riziko sladění aktiv a pasiv (matching of assets with liabilities);
• princip 5: absorbování ztrát („kapitálové požadavky jsou potřebné pro absorpci ztrát, které mohou vzniknout
v důsledku technických a jiných rizik“);
36