POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

• nutnost harmonizace regulační činnosti v rámci EU, protože pojišťovnictví již dávno přestalo respektovat
geografi cké hranice; s tím souvisí také skutečnost, že pojistné aktivity se začínají čím dál více rozvíjet v rámci
velkých (často nadnárodních) společností, především fi nančních konglomerátů;
• nutnost harmonizace činnosti bank a pojišťoven, kde pojistný sektor v tomto směru pokulhává za fi načním
sektorem s více méně funkčním systémem vykazování kapitálové přiměřenosti fi nančních institucí (Basel II);
• nutnost využít vykazování solventnosti nejen pro účely regulátora, ale i pro vnitřní účely pojistitele (např. pro
kvalitnější řízení aktiv a pasiv, účinnější analýzu pojistného obchodu, návrhy budoucích změn apod.); současné
vykazování solventnosti (tj. Solvency I) má totiž většinou formální charakter, kdy solvenční formulář dá „téměř
vždy“ uspokojivý výsledek (s výjimkou odstrašujících a notoricky známých případů) a na budoucí fungování
pojistitele nemá podstatnější dopad. Hned na začátku je ovšem nutné zdůraznit velký rozdíl mezi teoretickou
a praktickou stránkou solvenční problematiky. Zatímco teoretičtí fi nanční ekonomové a pojistní matematici mají
k dispozici elegantní teorie vycházející z teoretických principů ekonomie a fi nanční a pojistné matematiky
(včetně náročného fi nančního kalkulu), je praktická implementace funkčních přístupů k solventnosti během
na dlouhou trať. Systém musí být totiž účinný v tom smyslu, aby nepředstavoval pouze náročné teoretické
cvičení s jednorázovým výsledkem potvrzujícím danou teorii (a tím pádem publikovatelným na mezinárodním
kongresu), ale byl pro všechny zúčastněné opravdovým přínosem zhodnocujícím úsilí a fi nanční prostředky
vložené do jeho implementace. Proto také nelze očekávat, že nové vykazování solventnosti bude nadále jen
formální procedurou s jednoznačným výsledkem jako doposud, a pojistitelé si budou muset zvyknout na jeho
případné negativní výsledky (vyvolající zatěžující následné opravné činnosti) či na kritické reporty pojistných
matematiků. Vždyť už jen do probíhající diskuse a vlastního procesu zavádění Solvency II hovoří celá řada
profesí a jejich profesních institucí (aktuáři, dozorové orgány, pojistitelé včetně zajistitelů, účetní a další), které je
vhodné pro přehlednost stručně připomenout (v abecedním pořadí):
1. BIS a BCBS:
Bank for International Settlements and Basel Committee on Banking Supervision jsou instituce, které se
v rámci fi nančního sektoru podstatně podílely na zavedení systému pro vykazování kapitálové přiměřenosti
bank Basel II, což je významná inspirace pro Solvency II (nejprve Basel Capital Accord v roce 1988 a pak
především New Basel Capital Accord v letech 2001-2006) (více informací na adresách http://www.bis.
org a http://www.basel-ii.info).
2. CEA:
Comité Européen des Assurances (European Insurance and Reinsurance Federation) řeší agendu, která
představuje strategické zájmy všech evropských pojistitelů s důrazem na regulatorní prostředí (více informací
na adrese http://www.cea.assur.org).
33