POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

kdykoli je to možné, o pojištění vztahujícímu se k vozidlu. Sdělují tyto informace národní kanceláři pojistitelů státu
registrace zmíněného vozidla.
Kromě toho fungují pro likvidaci pojistných událostí, které se udály na území, kde mají své sídlo a které byly
způsobeny vozidly registrovanými v jiných členských státech (ať pojištěnými nebo nikoli) za podmínek stanovených
jejich vlastní národní legislativou k pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
Orgány pro náhradu škody z nehod, jež se udály v zahraničí
Výše uvedené orgány zřízené 4. motorovou směrnicí jsou zapojeny, když k nehodě dojde mimo stát, ve kterém
má poškozený bydliště a když „normální“ postupy pro náhradu škody stanovené směrnicemi – přímý nárok proti
pojistiteli nebo jeho místnímu škodnímu zástupci, který je následován nabídkou na náhradu škody v průběhu
zákonného období tří měsíců – neuspěly. Umožňují obětem dopravních nehod v zahraničí obdržet kompenzaci
za škodu, kterou utrpěly, včetně případů, kde osoba odpovědná za nehodu a její pojistitel nesplnili své příslušné
povinnosti.
Oběti dopravních nehod v zahraničí mohou však kontaktovat tento orgán pouze v jednom z následujících tří
specifi ckých případů:
• pojišťovací podnik vozidla, které je odpovědné za nehodu, nejmenoval zástupce v zemi, v níž mají své
bydliště,
• pojišťovací podnik vozidla, které je odpovědné za nehodu, specifi cky zdržuje vyřizování škodní události (není
od něj nebo jeho zástupce dána žádná zdůvodněná odpověď na žádost o náhradu škody po třech měsících),
• osoba, která je odpovědná za nehodu, není pojištěná nebo byla prohlášena za řidiče, který ujel od nehody (tj.
2 měsíce po nehodě nebylo vozidlo, které je odpovědné za nehodu, stále ještě identifi kováno).
Na druhé straně právní entity, které převzaly práva poškozených osob proti osobě odpovědné za nehodu nebo
jejímu pojistiteli, nesmí vznést ekvivalentní nárok na orgán pro náhradu škody.
Z praktického pohledu fungují orgány pro náhradu škody podobným způsobem jako národní kanceláře pojistitelů
nebo garanční fondy.
Jako u garančních fondů mají členské státy volnost při zvážení náhrady škody tímto orgánem, ať je subsidiární či
nikoli, a při stanovení regulace škod mezi tímto orgánem a osobou odpovědnou za nehodu a jinými podniky či
úřady sociálního zabezpečení zodpovědnými za odškodnění poškozených.
217