POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

pojistnyobzor.cz
from pojistnyobzor.cz More from this publisher
26.04.2015 Views

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele ztrátu práva na pojistné plnění pro pojištěného (Německo, Spojené království a Francie, pokud pojistitel může prokázat, že utrpěl újmu) nebo jednoduše odškodnění až do výše újmy, kterou pojistitel utrpěl (Španělsko, Itálie, Nizozemsko). Co se týká chování s ohledem na pojistnou událost, německé, španělské, italské nebo nizozemské právo zavazuje pojištěného předcházet a zmírňovat následky, jinak může pojistitel snížit pojistné plnění až do výše částky utrpěné újmy. Na druhé straně v této oblasti neexistují žádná kogentní ustanovení ve Francii nebo ve Velké Británii. Kapitola 10: Povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Ačkoli se právo Společenství, obecně řečeno, relativně nevyjadřuje k otázkám týkajícím se obsahu a realizace pojistných smluv, obsahuje na druhé straně velmi rozsáhlá ustanovení k těm bodům, které se vztahují specifi cky k pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Harmonizace národních pravidel v této oblasti byla postupně provedena směrnicemi. Cíl byl dvojí. Za prvé ochránit třetí stranu – poškozené při dopravních nehodách přes povinnost řidiče vozidla mít pojištění odpovědnosti, harmonizací záruk nabízených tímto pojištěním a vytvořením garančního fondu k vyrovnání následků absence pojištění (viz. podkapitola 1). Dalším cílem bylo posílit účinnou povahu této ochrany vhodnými postupy pro odškodnění poškozených (viz. podkapitola 2). 1. Harmonizace ustanovení vztahujících se k povinnému pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a ochrana třetí strany-poškozených 1.1 Svoboda pohybu a povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Problém volného pohybu zahraničních vozidel na národním území je podobný tomu, který se týká svobody poskytování služeb pro zahraniční pojistitele. Pokud členské státy zavazují motoristy s bydlištěm na jejich území, aby uzavřeli pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti s cílem zajistit, aby bylo uhrazeno minimální odškodnění za jakoukoli škodu jimi způsobenou, je z jejich strany logické požadovat po zahraničních motoristech vstupujících na jejich území, aby byli podobně pojištěni, a provádět kontroly k tomuto účinku. 204

Nicméně za účelem omezit překážky volného pohybu vozidel by měla být zavedena určitá forma vzájemného uznávání s cílem zrušit tyto kontroly nebo alespoň limitovat jejich rozsah. To je přesně to, co evropské státy učinily, nejprve systémem zelených karet (který je stále v platnosti) a pak evropským systémem pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Systém zelených karet Systém zelených karet, který nyní zahrnuje 44 zemí, byl původní odpovědí na problém naznačený výše. Tento systém, vytvořený následně po doporučení přijatém dne 25. ledna 1949 Hospodářským výborem OSN pro Evropu, je založen na síti profesionálních orgánů uznaných členskými státy - jež jsou známé jako „národní pojišťovací kanceláře“ – které jsou všechny vzájemně propojeny přes bilaterální dohody, z nichž ty první byly uzavřeny v padesátých letech, a to s primárním cílem usnadnit likvidaci škod zahrnujících odpovědnost zahraničního motoristy. Tyto orgány jsou sestaveny ze všech pojistitelů s povolením upisovat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v každém členském státě pro účely: • vydávání „mezinárodní pojišťovací zelené karty“ osvědčující fakt, že motorista cestující do cizí země skutečně má pojistnou smlouvu, která pokrývá jeho odpovědnost v té zemi, aby řídil vozidlo, • zaručení úhrady škody způsobené v zahraničí vozidlem registrovaným v daném státě a pojištěným pojistitelem v tomto státě povoleným (a který je v tomto ohledu členem dané národní kanceláře), • likvidace škod způsobených zahraničními motoristy a zejména odškodňování v první instanci rezidentů státu, kteří jsou poškozenými (oproti následné úhradě národní kanceláří státu, v němž je vozidlo registrováno). Těmito prostředky každý členský stát jednoduše ověřuje, že zahraniční vozidla vstupující na jeho území skutečně mají platnou zelenou kartu (je to určitá forma vzájemného uznání, protože ačkoli úřady neověřují aktuálně pojistné krytí spojené se zelenými kartami vydanými v jiných členských státech, jsou nicméně všichni jimi vázáni). Takové kontroly jsou ještě dnes v účinnosti na vnějších hranicích Evropského společenství pro vozidla ze třetích zemí vstupující na území členského státu a pro něž se nepoužijí pravidla stanovená ve směrnicích. Byly zrušeny pro vozidla z 23 zemí Multilaterální dohody o zárukách - 18 zemí EHP a Chorvatska, Maďarska, Slovinska, Slovenské republiky, České republiky, Kypru a Švýcarska – pro které registrační tabulky dostačují jako záruka, že jsou předem pojištěny (viz dále). 205

Nicméně za účelem omezit překážky volného pohybu vozidel by měla být zavedena určitá forma vzájemného<br />

uznávání s cílem zrušit tyto kontroly nebo alespoň limitovat jejich rozsah. To je přesně to, co evropské státy učinily,<br />

nejprve systémem zelených karet (který je stále v platnosti) a pak evropským systémem pojištění odpovědnosti<br />

z provozu vozidla.<br />

Systém zelených karet<br />

Systém zelených karet, který nyní zahrnuje 44 zemí, byl původní odpovědí na problém naznačený výše. Tento<br />

systém, vytvořený následně po doporučení přijatém dne 25. ledna 1949 Hospodářským výborem OSN pro<br />

Evropu, je založen na síti profesionálních orgánů uznaných členskými státy - jež jsou známé jako „národní<br />

pojišťovací kanceláře“ – které jsou všechny vzájemně propojeny přes bilaterální dohody, z nichž ty první<br />

byly uzavřeny v padesátých letech, a to s primárním cílem usnadnit likvidaci škod zahrnujících odpovědnost<br />

zahraničního motoristy.<br />

Tyto orgány jsou sestaveny ze všech pojistitelů s povolením upisovat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla<br />

v každém členském státě pro účely:<br />

• vydávání „mezinárodní pojišťovací zelené karty“ osvědčující fakt, že motorista cestující do cizí země skutečně<br />

má pojistnou smlouvu, která pokrývá jeho odpovědnost v té zemi, aby řídil vozidlo,<br />

• zaručení úhrady škody způsobené v zahraničí vozidlem registrovaným v daném státě a pojištěným pojistitelem<br />

v tomto státě povoleným (a který je v tomto ohledu členem dané národní kanceláře),<br />

• likvidace škod způsobených zahraničními motoristy a zejména odškodňování v první instanci rezidentů státu,<br />

kteří jsou poškozenými (oproti následné úhradě národní kanceláří státu, v němž je vozidlo registrováno).<br />

Těmito prostředky každý členský stát jednoduše ověřuje, že zahraniční vozidla vstupující na jeho území skutečně<br />

mají platnou zelenou kartu (je to určitá forma vzájemného uznání, protože ačkoli úřady neověřují aktuálně pojistné<br />

krytí spojené se zelenými kartami vydanými v jiných členských státech, jsou nicméně všichni jimi vázáni).<br />

Takové kontroly jsou ještě dnes v účinnosti na vnějších hranicích Evropského společenství pro vozidla ze třetích<br />

zemí vstupující na území členského státu a pro něž se nepoužijí pravidla stanovená ve směrnicích. Byly zrušeny<br />

pro vozidla z 23 zemí Multilaterální dohody o zárukách - 18 zemí EHP a Chorvatska, Maďarska, Slovinska,<br />

Slovenské republiky, České republiky, Kypru a Švýcarska – pro které registrační tabulky dostačují jako záruka, že<br />

jsou předem pojištěny (viz dále).<br />

205

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!