POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele
• „omezit povinnosti pojistitele dodržovat závazky učiněné jeho zástupci nebo podmiňovat tyto závazky
dodržováním jiné zvláštní formality“ (n),
• „zavázat pojištěného splnit všechny jeho závazky, i když pojistitel své závazky neplní“ (o),
• „zbavit pojištěného práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat, aby
pojištěný předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů
[ … ]“ (q).
Působnost směrnice o smluvních podmínkách
Směrnice vyjímá určitý počet smluvních podmínek z celkové kontroly jejich nepřiměřené povahy. Jsou to (výslovně
nebo nepřímo) podmínky vyplývající ze smluvního práva, individuálně dohodnuté podmínky a podmínky
vztahující se k ceně a předmětu smlouvy. Přesto mohou být tyto podmínky podrobeny kontrole na národní úrovni
vzhledem k faktu, že členské státy mohou přijmout (nebo udržovat) přísnější ustanovení s ohledem na nepřiměřené
podmínky, aby zajistily vyšší úroveň ochrany spotřebitele. Skandinávské země netransponovaly žádnou z výjimek
předpokládaných směrnicí, a naopak Německo, Irsko, Itálie a Velká Británie transponovaly všechny (viz analýza
provedená Komisí ohledně aplikace směrnice členskými státy a prezentovaná v dokumentu COM /2000/248).
Za prvé, podmínky, které vyplývají z aplikace národních ustanovení (legislativní, statutární nebo administrativní),
ať přímo (případ „kogentních“ ustanovení) nebo nepřímo (případ „dispozitivních“ ustanovení) jsou vyloučeny
z působnosti směrnice. Totéž je použito na podmínky vyplývající z implementace principů nebo ustanovení
mezinárodních dohod. Všechny tyto podmínky jsou efektivně považovány za souladné s právem Společenství
(směrnice podrobuje toto vyloučení podmínce, že smluvní právo neuvaluje nepřiměřené podmínky). V praxi tyto
podmínky slouží více jako standard k posouzení nepřiměřené povahy smluvní podmínky (srovnáno s podmínkou,
která by se použila při absenci takové podmínky na základě hmotného dispozitivního práva) a jako opravný
prostředek (náhradou za podmínky, které byly vypuštěny vzhledem k jejich nepřiměřené povaze).
Za druhé, směrnice o nepřiměřených podmínkách nepokrývá podmínky, které byly individuálně dojednány. Týká
se nicméně předformulovaných podmínek, jestliže spotřebitel nebyl schopen ovlivnit podstatu, jako například
standardní smlouvy (pokud poskytovatel neprokáže, že byly efektivně individuálně dojednány). Toto omezení
jasně převádí právě ten cíl směrnice, jímž je zamýšleno ochránit zájmy spotřebitele, když není schopen svobodně
zvolit, ale který uznává jeho plné právo na smluvní svobodu smluvních stran na podmínky, na nichž se svobodně
dohodnou. V praxi to má pouze omezený význam, neboť masové spotřebitelské smlouvy a pojistné smlouvy
zejména zřídka obsahují individuálně dohodnuté podmínky s výjimkou těch, které se týkají charakteristik produktu
nebo služby, její ceny a data jejího poskytnutí; to jsou všechno podmínky, které jsou zřídka nepřiměřené povahy.
194