POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Regulace pojišťovnictví v Evropské unii – 4. část
Evropa pojištěných osob a ochrana spotřebitele
Je proto nutností bojovat proti nepřiměřeným podmínkám. Je to založeno, na jedné straně, na defi nování série
prostředků umožňujících je charakterizovat a na druhé straně na implementaci opatření k jejich odstranění ze
spotřebitelských smluv, čímž se zruší jejich dopad na spotřebitele.
Koncept „nepřiměřených podmínek“ a působnost směrnice
Harmonizace národních praktik v boji proti nepřiměřeným podmínkám znamenala, že byla potřebná co možná
nejobjektivnější defi nice „nepřiměřených podmínek“. Směrnice k tomu poskytuje dva dodatečné prostředky: řadu
obecných kritérií a seznam uvádějící ty podmínky, které jsou považovány za nepřiměřené.
Kritéria pro posouzení nepřiměřené povahy smluvních podmínek
Podle znění směrnice je smluvní podmínka považována za nepřiměřenou, jestliže způsobuje významnou
nerovnováhu v právech a povinnostech plynoucích ze smlouvy. Ačkoli toto obecné kritérium správně vysvětluje
cíl směrnice, musí být nicméně doplněno následujícími podstatnými prvky, které umožňují lépe defi novat důvody,
které jsou za přijetím této důležité klauzule, počínaje vůlí smluvních stran.
Při posuzování nepřiměřené povahy smluvních podmínek musí být nejprve vzaty v úvahu podmínky pro
negociaci daných ustanovení a uzavření smlouvy: jde o požadavek dobré vůle. V tomto ohledu se v 16. bodě
preambule uvádí, že „zvláštní zřetel musí brán na sílu vyjednávacích pozic stran, na to, zda měl spotřebitel
nějakou pohnutku, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno a služby poskytnuty, na zvláštní
objednávku spotřebitele“. Dostát smluvní svobodě znamená nehodnotit jako nepřiměřenou podmínku, kterou
spotřebitel akceptoval z vlastní svobodné vůle a při plné znalosti faktů a která se týká smlouvy o poskytnutí zboží
nebo služeb uzavřené na jeho výslovné přání. V téže preambuli se uvádí, že „požadavek dobré víry může
být uspokojen prodávajícím nebo poskytovatelem, jestliže jedná poctivě a přiměřeně s druhou stranou, jejíž
oprávněné zájmy musí vzít v úvahu“.
Když je smluvní podmínka navrhována v písemné formě, jasnost a srozumitelnost jejího znění musí být brána
v úvahu při její analýze. Tyto kvality poskytují důkaz, zda poskytovatel je ochoten ošidit spotřebitele nebo nikoli,
a to uvalením na něho nepřiměřené podmínky, stejně jako pravděpodobnost, že spotřebitel vyjádřil souhlas při
plné znalosti faktů. To je nicméně pouze jeden indikativní prvek; směrnice nezavazuje výslovně členské státy
k sankcionování poskytovatelů, kteří porušují principy transparentnosti, ani k prohlášení za neplatné od počátku
nebo za nepřiměřené podmínky, které jsou zkreslené nebo neúplné (i když tak mohou činit na základě principu
minimální harmonizace).
192